K §§ 922 až 924: Ustanovení tato odpovídají § 1070 obč. zák. Při jednání o rozsahu a dosahu práva zpětné koupě shodla se superrevisní komise na tom, že při movitostech nemá býti zpětná koupě přípustná, jak to odpovídá dosavadnímu právu. To souvisí pochopitelně s všeobecným stanoviskem k právu zpětné koupě (srv. poznámky k § 920). Slova "přísluší prodavači jen po dobu trvání jeho života" byla škrtnuta jako zbytečná a též se zřetelem k tomu, že jsou kryta začátečními slovy věty následující. Nové jest ustanovení, že právo zpětné koupě zaniká nejpozději, když uplyne deset let ode dne, kdy smlouva trhová byla uzavřena. Tím stal se zbytečný návrh subkomitétu, že by do občanského zákoníka mělo býti pojato zvláštní ustanovení o právu zpětné koupě vyhrazeném právnické osobě, jejíž trvání pochopitelně se nekryje s dobou života fysické osoby, o jaké se občanský zákoník jediné zmiňuje. Lhůta pouze tříletá se v této souvislosti zdála poněkud krátkou, kdežto desetiletá lhůta dává možnost, aby výkon práva zpětné koupě Odložen byl až na dobu, kdy se okolnosti, jež osobu ze zpětné koupě oprávněnou pohnuly, aby si zpětnou koupi vyhradila, do té míry vyjasní, že se může rozhodnouti, zda právo vykoná čili nic. Lhůta deseti let ustanovena je v osnově také na jiných místech, na př. při disposičním právu vlastníka s uvolněným právem zástavním (§ 356). Z tekstu plyne zcela jasně, že delší doba pro výkon práva zpětné koupě nemůže býti platně smluvena. Zda se po uplynutí deseti let zápis ve veřejné knize má vymazati z moci úřední, bude uvážiti při přípravě nového zákona knihovního. Vytýká-li se, že právo nepřechází na dědice, je tím pověděno, že nárok, t. j. právo již vykonané, na dědice přechází. Mimoto bylo ustanoveno, že po zápisu práva zpětné koupě lze zatížiti nemovitost jediné se souhlasem osoby ze zpětné koupě oprávněné; třeba ovšem uznati, že tím bude nemovitost prakticky vyřaděna z hypotekárního obchodu.

K § 925: Ustanovení § 1071 obč. zák. bylo převzato podle návrhu subkomitétu. Jmenovitě zůstala škrtnuta věta druhá, jež v starém tekstu je zaostřena proti zajišťovacímu převodu, o němž je dáno ustanovení zvláštní v § 1210. Do uvozovacích a prováděcích předpisů se vkládá jako čl. LVII ustanovení, že právo zpětného prodeje nelze zapsati do veřejných knih. Důvod je v tom, že právo zpětné koupě platí také proti pozdějšímu nabyvateli nemovitosti (je závadou), kdežto právo zpětného prodeje je spjato s osobou nabyvatele (rozdíl mezi právy aktivními a pasivními). To odpovídá též dosavadnímu právu, přesněji řečeno dosavadnímu výkladu § 9 knihovního zákona argumento a contrario.

K §§ 926 a 927: Dosavadní §§ 1072 a 1078 obč. zák., které myšlenkově souvisí, byly zařaděny za sebou. Podle připomínky nejvyššího soudu a zemského soudu civilního v Praze bylo připuštěno zříditi právo předkupní i mimo souvislost s trhovou smlouvou uzavřenou o věci, na kterou se má předkupní právo vztahovati; to odpovídá převážné judikatuře dosavadní. Zvolené znění má krýti všechny možnosti, jmenovitě i zřízení práva předkupního bez souvislosti s jakýmkoliv jiným právním jednáním.

K § 928: Znění § 1073 obč. zák. vyvolalo spornou otázku, zda k zapsanému právu předkupnímu je přihlížeti z moci úřední. Na tomto stanovisku - ovšem nanejvýš sporném - stál judikát č. 68. Navržený tekst v první větě nemluví o osobním právu, nýbrž užívá obratu: "Předkupní právo zakládá jen povinnost toho, kdo slíbil věc nabídnouti k výkupu". To souvisí s tím, že výrazu "osobní právo" užívá komise jediné pro označení aktivní legitimace. Širší znění, jež bylo zvoleno, vyslovuje v souhlase s názorem panujícím v literatuře (srv.- na př. Weiss, Richterzeitung, 1927, str. 239, 240) stanovisko, že předkupní právo neobmezuje disposiční volnost vlastníkovu. Zcizí-li se věc a při tom k zapsanému právu předkupnímu nebylo přihlédnuto, nezaniká toto právo. Sluší rozeznávati, zda bylo zcizeno trhem nebo způsobem, který podle úmluvy je trhu postaven na roveň, či jinak; v prvním případě lze se domáhati, aby nabyvatel věc pustil za cenu, kterou zaplatil; nabude-li však nástupce jiným způsobem, přejde na něho pasivní stránka předkupního práva, t. j. povinnost, aby věc nabídl oprávněnému k výkupu, když by ji potom chtěl zciziti trhem nebo způsobem, který podle úmluvy je trhu postaven na roveň.

K § 929: Ustanovení to odpovídá dosavadnímu znění § 1074 obč. zák. Námětu, aby také předkupní právo obmezeno bylo časově, nebylo vyhověno. Jmenovitě byla odmítnuta analogie s právem zpětné koupě, pro které superrevisní komise navrhuje časové obmezení, neboť povinnosti, jež postihují osobu oprávněnou ze zpětné koupě, jsou jednou pro vždy ustanoveny. Co do slov "právo nepřechází" srv. poznámky k § 922.

K § 930: Ustanovení o výkonu předkupního práva (§ 1075 obč. zák.) bylo v četných směrech vybudováno. Na konec byla lhůta proti občanskému zákoníku podstatně prodloužena; pro movitosti se navrhuje lhůta osmidenní, pro nemovitosti tříměsíční, při čemž se dopouští, aby se strany dohodly na něčem jiném. Vynořila se i myšlenka, aby se ustanovila dvojí lhůta, jedna lhůta pro ohlášku, že se předkupní právo vykoná, druhá pro skutečný výkon. Na konec se však od této myšlenky upustilo. Navrhuje se ještě ustanovení o tom, jaký obsah a jakou formu má míti nabídka pro výkon práva předkupního. Musí býti ohlášeny veškeré podmínky smlouvy, o kterou se vyjednává, a to při nemovitostech v písemné formě.

§ 1076 obč. zák. byl odkázán jakožto předpis exekučního práva do předpisu uvozovacích a prováděcích, neboť bylo uznáno, že se nehodí mezi předpisy občanského zákoníka (čl. LVIII).

K § 931: Ustanovení § 1077 obč. zák. zůstalo celkem nezměněno. Superrevisní komise si netajila, že výkon práva předkupního bude možný, jen když se zcizuje trhem nebo takovými formami zcizení, které se trhu blíží, jako jsou směna, datio in solurtum a splnění podle smíru. Uvažováno bylo o škrtnutí závěrečných slov první věty "není-li jinak umluveno". Na četných místech byla tato slova v závěrečné redakci vypuštěna jako zbytečná, ale zde byla nakonec přece ponechána, protože se zdá vhodným přímo upozorniti čtenáře zákona, že podmínky, za kterých lze vykonati předkupní právo, mohou býti stranami předem stanoveny beze zřetele na to, co nabízí kupec.

O § 1078 obč. zák. srv. poznámky k §§ 926 a 927.

Ustanovení § 1079 obč. zák. je vypuštěno, neboť jeho první věta je samozřejmá a druhá věta je kryta ustanovením § 928.

K §§ 932 a 933: Se stylistickými změnami byly v těchto ustanoveních převzaty §§ 1080 a 1081 občanského zákoníka ve znění §§ 132 a 133 třetí částečné novely; slovo "zboží" nahrazeno bylo - podobně jako v § 906 - slovem "věc".

K § 934: Ustanovení § 1082 obč. zák. bylo doplněno předpisem ustanovujícím, kdy se počíná zkušební doba. Všeobecně se počíná lhůta ode dne smlouvy. Vychází-li však ze smlouvy, že věc má býti zkoušena nebo prohlédnuta po odevzdání, běží lhůta od odevzdání. Otázku po průvodním břemenu o tom, zda koupě byla uzavřena bez výminky či na zkoušku, považovala superrevisní komise za otázku práva formálního.

K § 935: Ustanovení § 1083 obč. zák. zůstává bez změny. Jediné znění bylo zlepšeno, zejména tím, že první věta § 1084 obč. zák. byla připojena do § 935.

K § 936: Ustanovení druhé věty § 1084 obč. zák. bylo převzato s malými změnami. Slovo "výslovně" bylo jako zbytečné škrtnuto. Mimoto byl výraz "určena", jehož užil subkomitét, nahrazen slovem, "smluvena".

K § 937: Proti návrhu subkomitétu byla v tomto ustanovení, jež odpovídá § 1085 obč. zák., začáteční slova, se zřetelem k připomínce nejvyššího soudu, jinak upravena. Dále bylo v druhé větě připojeno slovo "zejména", aby se naznačilo, že se tu jen příkladmo uvádí jedna z možností; důvody, pro které prodávající dává přednost druhému kupujícímu, mohou záležeti také v něčem jiném, než že mu nabízí vyšší cenu trhovou. Ke konci uvádí se v závorce § 921; aby se soudci dala spolehlivá opora, jak posuzovati změny, jež nastanou mezi časem. V souvislosti s těmito úvahami škrtnut byl § 1089 obč. zák., protože prodeje soudní stojí mimo právo občanské. Na jeho místo vstupuje nové ustanovení § 941 o převzetí do prodeje věci movité, jež nebyla odevzdána.

Rubrika před § 1086 obč. zák., jemuž odpovídá § 938 osnovy, byla zcela změněna, aby již v rubrice bylo naznačeno, že tato smlouva nezakládá povinnosti starati se o prodej věci.

Ve skupině §§ 1086 až 1088 obč. zák. byly provedeny podstatné změny.

V § 938 je převzat § 1086 obč. zák. Slova "za určitou cenu" byla škrtnuta. Tím mělo býti vyhověno podnětu nejvyššího soudu, se zřetelem na to, že obsah smlouvy je blíže popsán v dalším tekstu; kromě toho byl by tu, kdyby se mluvilo o určité ceně, rozpor s předpisy o smlouvě trhové, § 938 počíná slovem "Odevzdá-li"; tím vyznačen je rozdíl této skupiny paragrafů proti novému § 941, jenž vstupuje na místo § 1089 obč. zák. (srv. poznámky výše u § 937). Změněn byl také závěr ustanovení potud, že se příjemce zhostí své povinnosti vrátiti věc, jakmile uplyne ustanovená doba; zaplatí-li trhovou cenu (facultas alternativa).

K § 939: Počátek § 1087 obč. zák. o vlastnických poměrech k odevzdané věci po ustanovenou dobu je vypuštěn, ježto je kryt již paragrafem předcházejícím. Proti výslovnému ustanovení o povinnosti nahraditi škodu byly vzneseny pochybnosti, jimž však nebylo vyhověno, neboť v tom směru ustanovení nemůže působiti škodlivě. Slovo "jen" (jen takové náklady) nebylo převzato.

Za § 939 vsunuto bylo jako § 940 ustanovení, podle něhož strany třetích osob, které nabyly věci od příjemce, platí ustanovení o poctivém nabytí. To odpovídá § 147 (§ 367 obč. zák.).

O § 941 srv. poznámky výše u § 937.

Na místo § 1088 obč. zák. vstupuje nové ustanovení § 942, podle něhož předcházející předpisy platí jediné tehdy, byly-li ve smlouvě určeny cena a lhůta.

V této hlavě, jež odpovídá dvacáté páté hlavě druhého dílu občanského zákoníka, bylo nutno opustiti jednotný pojem "Bestandvertrag", neboť autentický tekst nového občanského zákoníka bude český a uvedený výraz - jenž ostatně i v německé řeči mimo obvod platnosti všeobecného zákoníka občanského není znám - nemá v češtině obdoby; nebylo proto ani třeba uvažovati o tom, zda takový jednotný výraz má nějakou cenu. Osnova mluví tedy buď o nájmu nebo o pachtu. Srv. poznámky k §§ 943 a násl.

Všeobecně sluší podotknouti, že se superrevisní komise snažila, aby ponechala stranou ustanovení přechodného rázu, jaká byla vyvolána abnormálními poměry poválečné doby. Jde tu především o ochranu nájemníků a jiné předpisy zabývající se bytovým problémem. Předpisy ty čl. VIII, č. 11, písm. a) uvoz. předpisů výslovně prohlašuje za nedotčené. Také ustanovení podobného obsahu, jako měly různé přechodné předpisy, týkající se zemědělských pachtů, nenáležejí do zákoníka občanského. Pro normální poměry jsou ustanovení občanského zákoníka (zvláště s navrhovanými změnami) jistě dostačující, i když jde o pachty zemědělské. V tom směru se stanovisko superrevisní komise shoduje se stanoviskem Stálé delegace zemědělských rad.

K §§ 943 a násl.: a) V § 1090 obč. zák. byla na podnět Ehrenzweigúv (II, 1, 1928, str. 433) slova "na určitou dobu" nahrazena slovy "na čas", neboť čas, po který má trvati nájemní poměr, nemusí býti vždy určitě vyměřen. Srv. též poznámky k § 950.

b) Nemluví se již o věci nezuživatelné, právě tak jako v ustanovení o půjčce (§ 823). Z tekstu paragrafu plyne ostatně, že jde o vrácení věci in specie.

c) Daleko důležitější jest, se zřetelem k platnému zákonodárství a k rozličným právním následkům jednak nájmu, jednak pachtu (§§ 946, 947, 948, 949, 951, 952, 956 a násl., 966 a násl.; § 560 c. ř. s.), rozlišování mezi nájmem a pachtem. Superrevisní komise rozlišuje podle toho, zda se poskytuje jediné užívání či také braní požitků nebo pouhé braní požitků; v prvním případě je tu nájem, v obou ostatních je tu pacht. Srv. též poznámky k § 950.

d) V § 945, jenž odpovídá § 1091 obč. zák., je ustanoveno, že, není-li v zákoně předpisů zvláštních o pachtu a o braní požitků, platí předpisy o nájmu a o užívání. Ustanovení to není míněno jako donucující; jde jen o pravidlo vykládací.

e) Mezi § 943 a § 945 osnovy vsunuto bylo jako § 944 ustanovení, jež odpovídá § 1094 obč. zák.; srv. níže.

f) Výslovně bylo konstatováno, že i vlastní věc může býti předmětem nájemní nebo pachtovní smlouvy.

Ustanovení § 1092 obč. zák. bylo škrtnuto jako nesprávné. Odkaz na předpisy o smlouvě trhové je nesprávný, protože jako nájemné nebo pachtovné může býti smluveno určité kvantum plodů. Zvláštního ustanovení o době, kdy se platí nájemné nebo pachtovné, není zapotřebí, neboť to se podává z všeobecných zásad.

Ustanovení § 1093 obč. zák. bylo škrtnuto. První část je zbytečná; že je přípustná locatio conductio rei suae, jde najevo již z § 943; srv. výše pod f).

K § 944: Jak již bylo podotčeno, bylo toto ustanovení, jež odpovídá § 1094 obč. zák. vsunuto mezi ustanovení odpovídající §§ 1090 a 1091 obč. zák. Rubrika byla jako zbytečná škrtnuta. Nové ustanovení se odchyluje od svého vzoru tím, že ke konci byl vypuštěn odkaz na trhovou smlouvu, vzhledem k tomu, co bylo řečeno o § 1092 obč. zák. Komise ponechala toto ustanovení proto, že v něm je vyjádřen ráz nájemní nebo pachtovní smlouvy jako konsensuálního kontraktu. Dále proto, že se v něm zdůrazňuje, že dohoda stran nutně se musí vztahovati jediné na věc a na nájemné (pachtovné), kdežto není třeba na př. dohody o době, kdy nájemné (pachtovné) má býti placeno, neboť o tom jsou v zákoně ustanovení.

§ 1095 obč. zák. byl škrtnut, neboť má význam jediné pro případ zcizení věci, a o tom je ustanoveno v § 975.

Rubrika před §§ 946 a násl. přejímá rubriku dosavadní, podrubrika zní: "1. Odevzdání, udržování a užíváni věci."

K § 946: Ustanovení § 1096, odst. 1 obč. zák. zůstalo celkem nezměněno. Užívání smluvenému bylo jako v § 774 postaveno na roveň užívání řádné.

K § 947: druhý odstavec § 1096 obč. zák. byl podstatně pozměněn. Již osnova z r. 1931 vypustila zmínku o službách, jež podle povahy statku může pachtýř požadovati, jako zastaralou a nekladla důraz, jako občanský zákoník, na to, jaké materiálie má pachtýř na statku k disposici, nýbrž mluvila o opravách, které pachtýř může opatřiti stavebními hmotami z pachtované věci a prostředky vlastního provozování. Při bližším zkoumání ukázalo se i takto formulované ustanovení nevhodným, když závažnou povinnost pachtýře činilo závislou na celkem náhodné okolnosti, zda má pachtýř na statku po ruce vlastní stavební hmoty a v jakém rozsahu. Byla proto nakonec dána přednost pružnému odkazu na místní zvyklosti, které v této otázce lze v našich poměrech uznati za zcela spolehlivé.

K §§ 948 a 949: Po opětovných podrobných debatách převzat byl v těchto paragrafech § 1097 obč. zák. s některými změnami. Co do nákladu na opravy, náležející pronájemci, zůstává nájemci zachován nárok na náhradu podle předpisů o jednatelství v nouzi; co do jinakého nákladu odkazuje se povšechně na předpisy o nepřikázaném jednatelství. Myšlenka závěrečných slov dosavadního tekstu byla podržena, ale ve snaze zlikvidovati tyto věci co nejrychleji se stanoví všeobecná žalobní lhůta jednoho roku od provedení opravy. Pro opravy provedené v posledních šesti měsících před vrácením věci není tím však prodloužena dosavadní lhůta šesti měsíců po vrácení věci.

K §§ 950 a 951: Na § 1098 obč. zák., který byl rozložen na dva paragrafy, byly provedeny vážné změny:

a) v první větě § 950, jež jedná o rozsahu práv nájemce nebo pachtýře, se odkazuje, není-li o tom ve smlouvě ustanovení, na pravidla pospolitého života a řádného hospodaření. Proti osnově z r. 1931 vypuštěna tu byla slova "po smluvený čas". Doba užívání může, ale nemusí býti určena smlouvou, a nemá-li o ní smlouva ustanovení, bude se také říditi pravidly pospolitého života a řádného hospodaření. Právo věci užívati a právo bráti z věci požitky, jakož i povinnost věc řádně restituovati (srv. §§ 960 a násl.), ukládá se zřetelem k pravidlům pospolitého života a řádného hospodaření zhusta povinnost věci užívati nebo z ní bráti požitky. To platí zvláště o smlouvách pachtovních, kde v četných případech bude tím dána povinnost k provozování, a při déle trvajících pachtech snad vždycky. To je smysl a účel věty druhé;

b) podnájem může býti ve smlouvě zapověděn. Ale může býti také sám o sobě nepřípustný, je-li na újmu pronájemce. Zákonem tedy podnájem zakázán není. Zákaz takový musí vyplývati ze smlouvy. Pojmově sluší rozlišovati mezi podnájmem a mezi přijetím blízké osoby do bytu. V osnově z r. 1931 bylo navrženo stejné řešení pro podnájem i pro podpacht. Konečné znění podle přání projevených v meziministerském řízení zavádí pro podpacht opak toho, co platí pro podnájem, a to vzhledem k tomu, že při pachtu záleží propachtovateli daleko více na osobě toho, kdo věci užívá a z ní bere požitky, než muže pronájemci záležeti na osobě toho, komu je poskytnuto užívání věci. Má-li pachtýř zájem na tom, aby mohl dáti věc do podpachtu, nechť si to smlouvou vymíní;

c) v osnově z r. 1931 bylo stejné ustanovení jako o podnájmu dáno o postupu práv nájemních. Vzhledem k pochybnostem projeveným v meziministerském jednání je komise v závěrečné redakci škrtla, jednak že je nepovažovala za příliš praktické, jednak že došla k přesvědčení, že by ani nebylo vždy vhodné - jmenovitě s hlediska § 1234 - podříditi postup nájemních práv, a především rozhodnutí otázky o přípustnosti takového postupu, pravidlům o podnájmu. Provedený škrt ovšem neznamená, že by se v konkretním případě nemohlo výkladem smlouvy a uvážením pravidel pospolitého života a řádného hospodaření dojíti k závěru, vyslovenému v druhé větě onoho ustanovení, že totiž zákaz podnájmu obsahuje i zákaz postupu nájemních práv. Ustanovení o přenechání užívání, které v osnově z r. 1931 bylo spojeno s ustanovením o postupu nájemních práv, je zachováno jako druhá věta § 951.

§ 1099 obč. zák. byl škrtnut, neboť jeho obsah je v rozporu s § 341 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. o přímých daních.

K § 952: Superrevisní komise se usnesla ustanoviti v osnově z r. 1931 po vzoru § 1100 obč. zák. výslovně, že se nájemné platí pozadu. Návrh subkomitétu, aby se stanovil opak, byl odmítnut a bylo při tom poukázáno na jinaká záplatná jednání, při nichž plnění je vždy splatné, až když druhá strana sama splnila. Šlo tu ovšem jen o pravidlo, které mělo platiti toliko tehdy, když strany nesmluvily něco jiného, nebo neplatí zvláštní předpisy nebo místní zvyklost. Také skutkové podstaty, o nichž mluví § 1100 obč. zak., byly podstatně zjednodušeny. Nájemné se mělo zpravidla platiti čtvrtletně, pachtovné pololetně. Konečné znění počítá se skutečným stavem a vrací se k návrhu subkomitétu, co se týká pachtu a nájmu věcí nemovitých (zvláště tedy nájmu bytu). I tato norma je ovšem jen subsidiární a ustoupí jinaké dohodě stran, zvláštním předpisům a místním zvyklostem.

K § 953: První a druhý odstavec § 1101 obč. zák. byly převzaty celkem beze změny, naproti tomu třetí odstavec byl vážně změněn:

1. v první větě chybí slovo "zařízení", které jest zbytečné vedle slova "svršky" (nyní "movitosti"), následujícího hned za ním. Nebylo vyhověno návrhu, aby se v této souvislosti stala zmínka také o soudních útratách, neboť vzhledem k exekučnímu právu není to nutné. O věcech podnájemníkových není zvláštního ustanovení; ručí jen za pohledávku podnájemného. Závěrečnými slovy první věty "pokud nejsou ." má býti vyjádřeno, že movitosti jsou v zástavním nexu jen potud, pokud jsou podrobeny zabavení;

2. druhý odstavec dosavadního znění byl jako třetí věta převzat beze změny. Aby se zabránilo tomu, že by pronájemce tohoto ustanovení zneužíval, mluví se výslovně o "zavlékání" věcí;

3. komise nepovažovala za odůvodněné, aby se v této souvislosti jinak nakládalo s nájmem a jinak s pachtem. Byl proto třetí odstavec § 1101 obč. zák. vypuštěn. Proti osnově z r. 1931 bylo (srv. výše k §§ 950 a 951) vypuštěno ustanovení o postupu nájemních práv. Co se týká postupu pohledávky z nájemného, přijímá superrevisní komise za své stanovisko judikátu č. 247, podle něhož zástavní právo přechází na cessionáře, ale nepokládá za nutné to zvláště vytknouti.

K § 954: Předpis tento celkem odpovídá dosavadní druhé větě § 1102 obč. zák. Nové jest jediné ustanovení, že právo nájemce namítati, že zaplatil napřed, přísluší jediné nájemci zapsanému ve veřejné knize. To odpovídá dosavadnímu názoru, jenž se opíral o § 9 knihovního zákona.

K § 955: Dosavadní § 1103 obč. zák. jednal o nájemném v plodech. Byl vážně pozměněn. Kdežto občanský zákoník mluvil o tom, že "vlastník svou nemovitost přenechá s podmínkou...", mluví se nyní o "hospodaření s cizími věcmi". Kromě toho byly určeny přesněji hranice proti smlouvě společenské. Zajisté může býti jak při nájemní, tak při pachtovní smlouvě vymíněno nájemné (pachtovné) i v plodech. Že § 576 c. ř. s. smlouvu podle § 1103 obč. zák. označuje za smlouvu pachtovní nemůže býti v této souvislosti rozhodné.

Rubrika před §§ 956 a násl. byla stylisticky upravena lépe, než rubrika před §§ 1104 a násl. obč. zák. Ustanovení § 956 vybudováno bylo tak, že především byl škrtnut příkladný výpočet mimořádných událostí, který byl obsažen v § 1104 obč. zák., a že se pro věcné rozdíly odděluje úprava pro nájem od úpravy pro pacht. Neúroda na př. je důvodem pro prominutí pachtovného při pachtu, nikoli však nájemného při nájmu. Další důvod je v tom že se pachty zpravidla uzavírají na delší dobu, zhusta na dvanáct let, takže některé nehody se během doby zase vyrovnají. Ve zvoleném znění bylo pro větší jasnost řečeno, že nelze požadovati nájemné po dobu, dokud trvá nemožnost užívání. Zvláštní druhá věta jedná o pachtu všeobecně, nikoli jen o pachtu zemědělském. Povinnost zaplatiti pachtovné zaniká tu také tehdy, když pachtýř ze zpachtované věci vůbec nic nevytěžil. Zvolené znění má krýti i ony případy, kdy sice bylo možno věci užívati, nebylo však možno z ní vytěžiti plody; také má býti rozhodnuta sporná otázka jež se týká případů, kdy pachtýři sice nebylo zabráněno, aby vytěžil plody, avšak bylo mu zabráněno, aby užíval věci (na př. když hospodářské budovy při pachtu zemědělského statku shoří).

K § 957: Ustanovení § 1105 obč. zák. zůstalo pro nájem celkem beze změny. V první části druhé věty jsou obnoveny zásady dosavadních vět druhé a třetí, ale jen pro pachty zemědělské. Novotou je druhá část této druhé věty, připojená v meziministerském řízení za tím účelem aby při zemědělských pachtech delších než na rok a ne delších než na šest let risiko katastrofální neúrody nezůstávalo celé lpěti na pachtýři, nýbrž bylo aspoň částečně přesunuto na propachtovatele. V podstatě se tu jen všeobecnou normou vychází vstříc tendencím, které vyvolaly vydání speciálních norem na př. při živelních pohromách r. 1934. Při pachtech delších než šestiletých lze počítati s tím, že neúroda jednoho nebo několika hospodářských let bude vyvážena, nadprůměrnou úrodou některých let jiných. Slovy "poklesnou-li takto v hospodářském roce požitky" se míní, že nebyla v hospodářském roce vytěžena ani polovice výnosu obyčejného. Srv. také čl. LIX uv. a prov. předpisů, připojený na přání ministerstva zemědělství, jehož účelem je předejíti podle možnosti spory o slevu pachtovného při zemědělských pachtech; podrobnosti se přenechávají vládnímu nařízení, které bude vydáno, ukáže-li se toho potřeba.

§ 1106 obč. zák. se škrtá. Dosavadní tekst obsahuje vykládací pravidlo o převzetí nebezpečí nájemcem nebo pachtýřem. Superrevisní komise má za to, že podobné ujednání smluvní (o převzetí nebezpečí) je kryto všeobecnými předpisy o výkladu smluv (§ 757); příčí-li se taková smlouva dobrým mravům, platí všeobecné předpisy.

K § 958: Začáteční slova § 1107 obč. zák. byla podstatně zkrácena a pozměněna. Osnova mluví jediné o překážkách, které se vyskytly v osobě nájemce. Zmínka o tom, že plody již musily býti odděleny, byla zcela vypuštěna. Pro případy jež vyžadují zvláštní úpravy, je tu § 956.

K § 959: Ustanovení § 1108 obč. zák. bylo pozměněno v těchto směrech: Návrh se nezmiňuje o povinnosti pachtýře, dáti vyšetřiti událost, jež odůvodňuje slevu pachtovného. Vystačí se tu předpisy procesních zákonů o zajištění důkazů. Kdežto § 1108 obč. zák. mluvil jenom o pachtýři, platí § 959 o nájemci i o pachtýři. Na povinnosti ohlašovací se trvá. Opominutí včasné ohlášky má za následek zánik nároku na slevu. Ovšem lze ohlášku žádati jediné tehdy, jestliže událost není již jinak pronájemci nebo propachtovateli známa.

Rubrika před §§ 960 a násl. zní: >3. Vrácení najaté věci<.

K § 960: První věta dosavadního § 1109 obč. zák. byla, co se týká vrácení najaté věci podle soupisu, převzata beze změny. Jinak má rozhodovati stav věci, jaký odpovídá právu a povinnosti věc užívati, tedy - vzhledem k § 950 - smlouvě nebo pravidlům pospolitého života a řádného hospodaření. Pokud řádné (t. j. smlouvě nebo řečeným pravidlům odpovídající) užívání přivodí jisté zhoršení (opotřebení) najaté věci, učiní nájemce své restituční povinnosti zadost, vrátí-li věc v stavu zhoršeném. Přísnou zásadu občanského zákoníka, že věc má býti vrácena v stavu, v jakém byla převzata, nelze vždy dodržeti, ač se i nadále vyskytnou případy, kdy právu a povinnosti věci užívati bude odpovídati, aby se věc vrátila v tomto stavu. Stav odpovídající právu a povinnosti věci užívati bude rozhodovati i pro posouzení restituční povinnosti při pachtech zemědělských nemovitostí. Jako vykládací pravidlo se zachovává myšlenka závěrečných slov první věty § 1109 obč. zák., že je to stav, kdy nemovitost je opatřena, jak to odpovídá roční době, kdy se pacht skončí. Superrevisní komise nepřijala ustanovení, jež subkomitét navrhl jako §§ 1109 a) a 1109 b). Měla za to, že se předpisy ony pro svůj kasuistický ráz dobře nehodí do občanského zákoníka. Ostatně otázky, které jimi měly býti řešeny, bude vždy možno rozhodnouti na základě jiných předpisů zákona a na základě opatrného výkladu smlouvy.

K § 961: V závěrečné větě § 1109 obč. zák., která je nyní samostatným paragrafem, škrtnuta byla zmínka o námitce kompensace a dřívějšího vlastnického práva.

K § 962: Ustanovení § 1110 obč. zák. bylo stylisticky potud pozměněno, že se nyní pouze vytýká, že situace je stejná jako u poživatele. Účel tohoto ustanovení jest jen usnadniti postavení obou stran, nebyl-li zřízen soupis.

K § 963: Při jednání o § 1111 obč. zák. zabývala se superrevisní komise především otázkou, jak daleko má býti vymezen okruh osob, za které nájemce odpovídá, když způsobily nějakou škodu. Subkomitét zvolil znění, že nájemce ručí za všechny osoby, které v bytě trpěl. Superrevisní komise měla však za to, že je třeba zvoliti tekst jiný, a ukládala v osnově z r. 1931 nájemci odpovědnost za třetí osoby, které pro svůj poměr k nájemci měly příležitost věc zaviněně poškoditi. Obava, že by se tímto tekstem ukládala nájemci odpovědnost příliš dalekosáhlá (na př. i odpovědnost za návštěvníky nebo za klienty), vedla v konečné redakci k tomu, že se okruh osob, za které nájemce odpovídá, zase poněkud zúžil.

Ustanovení § 1112 obč. zák. bylo škrtnuto jako zbytečné, neboť jeho obsah je kryt § 1318 (§ 1447 obč. zák.) a §§ 1123 a násl. (§§ 1295 a násl. obč. zák.).

K § 964: Nové znění se snaží odstraniti antinomii mezi § 1113 a § 1114 obč. zák. Za tím účelem byl tekst podstatně zkrácen.

K § 965: Dosavadní § 1114 obč. zák. se týká dvou skutkových podstat, které nemají nic společného, jednak totiž případu, že výslovně bylo ujednáno, že před skončením nájmu musí býti dána výpověď, dále případu, že takového ujednání není. V tomto případě se nájem tím, že se v něm pokračuje mlčky obnovuje, kdežto v případě prvním se nájem obnovuje, jen jestliže nedojde k výpovědi. První případ § 1114 obč. zák. nemusí po názoru superrevisní komise v zákoně vůbec býti uveden. Slova >a pronájemce to dopouští< nahrazena byla slovy >a pronájemce se tím spokojí<. Ustanovením čl. VII, č. 2 uvozovacích předpisů jsou zachovány v platnosti předpisy procesního práva o tom, kdy platí, že se pronájemce spokojil dalším užíváním věci nájemcem.

V §§ 966 a 967 byl převzat § 1115 obč. zák. s důležitými změnami se zřetelem k tomu, aby některé nejasnosti dosavadního znění byly odklizeny.

K §§ 968 až 970: Ustanovení § 1116 obč. zák. bylo rozloženo ve tři paragrafy a dosti pozměněno.

První paragraf se týká nájmu na dobu, neurčitou. K zrušení takového nájmu je zapotřebí výpovědi.

Druhý paragraf obsahuje odkaz na právní prameny, které rozhodují o délce doby výpovědní, mezi nimiž uvádí též místní zvyklost, a dále ustanovení o délce doby výpovědní, nelze-li ji podle některého z těchto právních pramenů určiti; také je tu dáno ustanovení o podnájmu a podpachtu. Zvláštními předpisy se rozumějí především předpisy vydané podle zákona č. 125/1926 Sb. z. a. n., jenž je v platnosti zachován v čl. VIII, č. 11, písm. b) uvozovacích předpisů.

Třetí paragraf obsahuje ustanovení o tom, kdy výpověď pozbude účinnosti. K tomu sluší podotknouti:

a) § 970 odpovídá závěrečným slovům § 965;

b) nebylo vyhověno námětu, aby výpověď z bytu pozbývala účinnosti také tehdy, když nájemce potvrzením politického úřadu první stolice prokáže, že v jeho bydlišti je bytová nouze, a když pronájemce nemůže udati důležité důvody pro výpověď; tím byly by do zákoníka občanského převzaty předpisy vyvolané mimořádnými poměry poválečnými, z jakých podobné návrhy vyplynuly;