Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
5. zasedání.
Tisk 431.
Vládní návrh.
Uvozovací zákon
ze dne...............................1937
k zákonu o tom, jak se v občanských věcech právních vykonává soudní moc a které řádné soudy jsou příslušné ve sporných věcech právních (zákonu o soudní příslušnosti) a k civilnímu řádu soudnímu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
(1) Tento zákon, jakož i připojený zákon o vykonávání soudní moci v občanských věcech právních a o příslušnosti řádných soudů ve sporných věcech právních (zákon o soudní příslušnosti) a civilní řád soudní nabudou účinnosti v celém území republiky Československé současně dnem, jejž určí vláda nařízením, nejpozději však prvním dnem druhého kalendářního roku po vyhlášení.
(2) Týmž dnem pozbudou účinnosti všechna v jiných zákonných předpisech, zejména v zákonech ze dne 1. srpna, 1895, č. 110, 111, 112, 113 ř. z., v zák. čl. I/1911 a LIV/1912 obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v zákoně o soudní příslušnosti a v civilním řádu soudním, pokud tento zákon anebo zákon o soudní příslušnosti neobsahují výjimky.
(3) Kde se v jiných zákonech a nařízeních odkazuje na ustanovení jurisdikční normy nebo
civilního řádu soudního nebo na ustanovení jiných předpisů tímto zákonem zrušených, nastupují místo nich ustanovení vydaná tímto zákonem.
Čl. II.
Zejména pozbývají účinnosti:
1. předpis § 3 zákona ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z., o ručení železnic za tělesná poškození nebo usmrcení lidí;
2. předpisy §§ 5 a 6 zákona ze dne 21. března 1918, č. 109 ř. z., o náhradě škody osobám nespravedlivě odsouzeným (s výhradou toho, co je ustanoveno v čl. XXIX tohoto uvozovacího zákona);
3. předpisy § 6 zákona ze dne 18. srpna 1918, č. 318 ř. z., o náhradě škody za vyšetřovací vazbu (s výhradou toho, co jest ustanoveno v čl. XXIX tohoto uvozovacího zákona);
4. předpisy čl. 34, 35, 37, 38 a 39 zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863 (obchodního zákoníka) a předpisy §§ 19, 20, 22 a 39 uvozovacího zákona k tomuto zákoníku obchodnímu, předpisy § 22, odst. 2 zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, dále předpisy §§ 31, 32, 34 a 35 zák. čl. XXXVII/1875;
5. předpisy čl. 77 až 79 zákona ze dne 4. dubna 1875, č. 68 ř. z., o obchodních dohodcích, a předpisy §§ 541 a 542 zák. čl. XXXVII/1875;
6. předpisy §§ 22, 28, 89 a 90 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., o organisaci soudní;
7. předpisy §§ 116 a 117 zák. čl. XXXI/1894, o právu manželském;
8. předpisy §§ 755 až 766 zák. čl. I/1911;
9. předpisy výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 21. srpna 1856, č. 150 ř. z., o soudu příslušném pro nemanželské dítky a nalezence po jejich vystoupení ze zaopatření ústavem veřejným.
Čl. III.
Rovněž pozbývají účinnosti zejména:
1. předpisy dvorního dekretu ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s., a nařízení ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z., o řízení ve sporných věcech manželských;
2. předpisy zákona ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., o řízení upomínacím, a všechny potomní zákonné předpisy o upomínacím řízení;
3. předpisy §§ 1 až 7 cís. nařízení ze dne 14. prosince 1915, č. 372 ř. z., o sepsání a podpisu soudních rozhodnutí v občanských a trestních věcech a protokolů, vzešla-li trvalá překážka soudci nebo zapisovateli;
4. předpisy zákona ze dne 3. května 1868, č. 33 ř. z., o úpravě řízení při přísahách před soudem, a zákona ze dne 13. července 1922, č. 223 Sb. z. a n., kterým se upravují přísahy osob bez vyznání náboženského, konané před soudy;
5. předpisy čl. II, čl. III, č. 1 a 3, čl. IV, VII a X zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti a soudním řízení v občanských věcech a o projednání pozůstalostí;
6. předpisy čl. I až V zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech;
7. předpisy zákona ze dne 2. července 1924, č. 164 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zák. čl. I/1911, o civilním řízení soudním;
8. předpisy § 1 zákona ze dne 27. dubna 1923, č. 100 Sb. z. a n., kterým se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus upravuje způsob počítání lhůt v soudním řízení a při poručenských (sirotčích) úřadech;
9. předpisy čl. II, III, čl. XI, odst. 1, 2 a 3, písm. a), čl. XIV, XV, XVI a XIX zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;
10. předpisy čl. II, č. 1 a 2, čl. III, IV a V zákona ze dne 8. července 1930, č. 130 Sb. z. a n., kterým se doplňují a mění některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;
11. předpisy čl. I a III zákona ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., jichž účinnost byla prodloužena zákonem ze dne 17. prosince 1936 č. 314 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném;
12. předpisy čl. I až IV a VI zákona ze dne 16. června 1936, č. 161 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci.
Čl. IV.
(1) Nedotčena zůstávají práva propůjčená co do soudní příslušnosti a co do soudního řízení jakožto výjimečné výhody jednotlivým společnostem, ústavům a spolkům podle jejich stanov určených zákonem nebo schválených státem.
(2) Také zůstávají nedotčeny:
1. předpis § 74, odst. 1 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách;
2. předpisy §§ 70, 98 a 99 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, a to § 98 ve znění čl. XXII zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon o akciové bance cedulové.
Čl. V.
Nedotčeny zůstávají dále zejména:
1. předpisy zákona ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z., o právu stran žalovati pro porušení práva soudcovskými úředníky u výkonu úřadu způsobená, s tou odchylkou, že soudy v jeho §§ 8 a 19 uvedené jsou výlučné;
2. předpisy §§ 1 až 6 a 9 zákona ze dne 6. června 1887, č. 72 ř. z. a obdobné předpisy zák. čl. XXXV/1887, o účincích a odporovatelnosti nálezů o náhradě, jež vojenské úřady vynesly cestou správní;
3. předpisy §§ 683, 697 a 698 zák. čl. I/1911;
4. předpisy zákona, ze dne 4. července 1931, č. 131 Sb. z. a n., o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech), čl. IV zákona ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném, jehož účinnost byla prodloužena zákonem ze dne 17. prosince 1936 č. 314 Sb. z. a n.; čl. IX zákona ze dne 16. června 1936, č. 161 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci;
5. předpis § 45 zákona ze dne 28. července 1902, č. 156 ř. z., kterým se upravují pracovní poměry dělníků zaměstnaných při režijních stavbách železnic a v jejich pomocných ústavech;
6. předpis § 16 cís. nařízení ze dne 12. října 1914, č. 276 ř. z. (první dílčí novela k občanskému zákoníku), a cís. nařízení ze dne 22. července 1915, č. 208 ř. z. (druhá dílčí novela k občanskému zákoníku);
7. předpisy § 34 zák. čl. XII/1894, o polním hospodářství a polní policii;
8. předpis § 24 zákona ze dne 12. prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n. z r. 1920, o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, pokud jde o spory mezi jednotlivými skupinami zaměstnanců a zaměstnavatelů;
9. předpis § 3, odst. 1, písm. g) zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, ve znění vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 181 Sb. z. a n.;
10. předpisy §§ 2 a 19 zákona ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při hornictví, a zákon ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích, ve znění zákona ze dne 17. května 1934, č. 96 Sb. z. a n.;
11. předpisy §§ 58 až 65 zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 28. července 1936, č. 200 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen;
12. předpisy §§ 196 až 238 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., a vládních nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., a ze dne 13. července 1934, č. 143 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří;
13. předpisy §§ 106 až 120 zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří;
14. předpisy §§ 40 až 42 zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců;
15. předpisy §§ 134 až 161 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách;
16. předpisy §§ 83 a 88 zákona směnečného ze dne 13. prosince 1927, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1928;
17. předpis § 12 zákona ze dne 3. července 1934, č. 145 Sb. z. a n., o pojistné smlouvě;
18. předpisy čl. I, odst. 2, č. 3 a odst. 4 a čl. XI, odst. 3, písm. b), č. 3 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;
19. předpisy § 12 zákona ze dne 12. dubna 1935, č. 76 Sb. z. a n., o splátkových obchodech.
Čl. VI.
Nedotčeny zůstávají dále předpisy, jimiž je podle zvláštních zákonů upravena příslušnost soudů nebo úřadů, zejména:
1. předpis dvorského dekretu ze dne 7. června 1841, č. 541 sb. z. s., o rozvrhu pravomoci ve věcech a sporech nadačních;
2. předpisy §§ 33, 34, 55 a 56 zákona ze dne 7. května 1874, č. 50 ř. z., o zevních právních poměrech církve katolické;
3. předpisy § 89 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatika úřednická), § 97 zákona ze dne 28. července 1917, č. 319 ř. z. (služební pragmatika učitelská) a § 80 vládního nařízení ze dne 14. září 1928, č. 162 Sb. z. a n. (služební pragmatika učitelstva národních škol);
4. předpis § 8 cís. nařízení ze dne 28. června 1916, č. 207 ř. z., o zbavení svéprávnosti;
5. předpisy §§ 3 až 6 zákona ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n., o nejvyšším správním soudě a o řešení kompetenčních konfliktů;
6. předpis čl. 315 obchodního zákoníka č. 1/1863 ř. z. a § 310, odst. 2 obchodního zákoníka, zák. čl. XXXVII/1875 s tím dodatkem, že se věcná příslušnost řídí hodnotou předmětu sporu;
7. předpis § 15 zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém;
8. předpis § 13, odst. 2 zákona ze dne 23. března 1923, č. 60 Sb. z. a n., o telegrafech.
Čl. VII.
Nedotčeny zůstávají dále zejména:
1. předpisy §§ 8 až 10 cís. nařízení ze dne 12. října 1914, č. 275 ř. z., o lichvě;
2. předpisy §§ 10 a 16 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 82 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry domovníků;
3. poštovní předpisy (poštovní zákon, poštovní řád) o rozhodování o nárocích na náhradu škody vzešlé z poštovní dopravy;
4. předpisy § 63 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku;
5. předpisy § 5, odst. 4 a 5, § 10, odst. 5, § 16, odst. 7 a § 18, odst. 2 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, jakož i předpis § 19, odst. 5 zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 27. listopadu 1930, č. 169 Sb. z. a n., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy;
6. předpis § 8 zákona ze dne 9. října 1924, č. 236 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války;
7. předpisy zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé;
8. předpisy zákona ze dne 15. října 1925, č. 217 Sb. z. a n., jímž se provádí § 105 ústavní listiny;
9. předpisy zákona ze dne 30. června 1926, č. 125 Sb. z. a n., o úpravě některých lhůt při smlouvách nájemních;
10. předpis § 49 zákona ze dne 26. března 1936, č. 65 Sb. z. a n., o stavebním ruchu;
11. předpis § 20 zákona ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb. z. a n., o stabilisačních bilancích;
12. předpisy §§ 15, 21 a 22 zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, s tou změnou, že civilní spory podle tohoto zákona sluší rozhodovati krajským soudům toliko podle hodnoty předmětu sporu;
13. předpisy § 16, § 35, odst. 2, §§ 58 a 62 zákona, ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb. z. a n., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým;
14. předpisy § 29, odst. 3 a § 71, odst. 1 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy;
15. předpisy § 28 zákona ze dne 12. července 1933, č. 141 Sb. z. a n., o kartelech a soukromých monopolech (kartelový zákon), s tou změnou, že krajský soud v sídle toho vrchního soudu, v jehož obvodu má žalovaná strana své sídlo, příslušný je jen tehdy, není-li v tomto místě krajského soudu pověřeného obchodním soudnictvím;
16. předpis § 11 zákona ze dne 28. června 1933, č. 107 Sb. z. a n., o obilních zástavních listech a o veřejných obilních skladištích;
17. předpisy zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb. z. a n., o obraně státu.
Čl. VIII.
Nedotčeny zůstávají předpisy zákonů o pozemkové reformě, upravující činnost řádných soudů civilních při této reformě.
Čl. IX.
(1) Předpisy tohoto zákona, jakož i zákona o soudní příslušnosti a civilního řádu soudního vztahují se i na cizince. Pokud mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení ustanovují jinak, platí jejich ustanovení.
(2) Rovněž platí ustanovení mezinárodních smluv, vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení, o právní pomocí, právu chudých, průvodnosti listin a o jiných otázkách spadajících do civilního řízení soudního.
Čl. X.
Nedotčen zůstává předpis zákona ze dne 2. listopadu 1918, č. 4 Sb. z. a n., o příslušnosti k rozhodování o veřejnoprávních nárocích proti státu nebo jeho částem. Ale pohledávky státu proti jeho zaměstnancům anebo těchto zaměstnanců proti státu, vyvozované z veřejnoprávního služebního poměru, nutno s výhradou toho, co je ustanoveno v zákonech zachovaných v platnosti tímto zákonem, uplatňovati v řízení správním.
Čl. XI.
Dotčeny nejsou:
1. předpisy zákona ze dne 8. června 1933, č. 97 Sb. z. a n., o finančních prokuraturách, a předpisy vládního nařízení ze dne 2. dubna 1936, č. 82 Sb. z. a n., kterým se vydává služební instrukce pro finanční prokuratury;
2. zákonné předpisy o tom, jak jsou před soudem zastupovány obce, společnosti, společenstva, báňské bratrské a pomocné pokladny a jiné podměty, nenáležející k fysickým osobám, jakož i o tom, jak se jim doručují obsílky a jiné písemnosti;
3. předpisy zákona ze dne 18. února 1921, č. 78 Sb. z. a n., o vydání sazeb pro výkony advokátů a jejich kanceláří;
4. předpisy zákonů ze dne 24. dubna 1874, č. 48 a 49 ř. z., o zřízení společného opatrovníka pro držitele zástavních listů a dílčích dlužních úpisů svědčících majiteli nebo převoditelných rubopisem;
5. předpisy o pokoutnictví;
6. předpisy, podle nichž vojenské úřady nadřízené žalovanému a orgány nadřízené žalovaným okresům nebo obcím mají býti zpraveny o podání žalob na vojenské osoby, na okresy a obce.
Čl. XII.
(1) Nedotčeny zůstávají předpisy zvláštních zákonů, podle kterých náleží soudům, v jejichž obvodě je věc, o kterou jde, určovati výši škody nebo náhrady anebo vykonávati jiné úkony.
(2) Zejména zůstávají nedotčeny:
1. předpis § 23 zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastňování pro zřízení železnic a provozování dopravy;
2. předpis § 9 zákona ze dne 7. července 1896, č. 140 ř. z., o cestách nezbytných;
3. předpis § 31 cís. nařízení ze dne 19. března 1916, č. 69 ř. z. (třetí dílčí novela k občanskému zákoníku);
4. předpisy §§ 9, 13 a 15 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o soustavné elektrisaci;
5. předpis § 9 zákona ze dne 27. ledna 1922, č. 33 Sb. z. a n., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy;
6. předpis § 4, odst. 9 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 304 Sb. z. a n., o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné;
7. předpis § 5 zákona ze dne 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n., kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování;
8. předpisy §§ 58 a 59 zák. čl. XIX/1888, o rybolovu.
Čl. XIII.
(1) Předpisy zákona o soudní příslušnosti se vztahují také k občanským právním věcem, které jsou mezinárodními smlouvami nebo podle zásad mezinárodního práva podřízeny tuzemskému soudnictví a nejsou odňaty zákonnými předpisy soudnictví řádných soudů.
(2) Nedotčena zůstávají ustanovení mezinárodních smluv upravujících otázku příslušnosti pro určité spory, zejména:
1. ustanovení mírových smluv (Versaillesské ze dne 28. června 1919, č. 217 Sb. z. a n. z r. 1921, St.Germainské ze dne 10. září 1919, č. 507 Sb. z. a n. z r. 1921, Trianonské ze dne
4. června 1920, č. 102 Sb. z. a n. z r. 1922, Neuillyské ze dne 27. listopadu 1919, č. 274 Sb. z. a n. z r. 1922);
2. předpisy o soudnictví v plavebních věcech labských;
3. zákon ze dne 28. dubna 1922, č. 146 Sb. z. a n., o provádění ustanovení o mezinárodních smíšených rozhodčích soudech;
4. ustanovení úmluvy stanovící definitivní Dunajský statut ze dne 23. července 1921 a ze dne 31. března 1922, č. 356 Sb. z. a n. z r. 1922;
5. ustanovení zákona ze dne 21. srpna 1925, č. 220 Sb. z. a n., o provedení úmluvy mezi Československou republikou a republikou Rakouskou ze dne 18. června 1924, č. 60 Sb. z. a n. z r. 1926, o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách;
6. ustanovení zákona ze dne 21. března 1930, č. 51 Sb. z. a n., kterým se provádí úmluva mezi Československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 26. května 1928 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských (č. 55/1930 Sb. z. a n.).
Čl. XIV.
(1) Na osoby, jimž podle mezinárodního práva přísluší exteritorialita, vztahuje se zdejší soudnictví jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští.
(2) Jakých výhod v řízení před soudy ve věcech občanských požívají cizí konsulové a členové jejich průvodu, stanoví mezinárodní smlouvy, a není-li jich, mezinárodní zvyklosti za podmínky vzájemnosti.
(3) Prohlášení o tom, zda se ustanovení odstavců 1 nebo 2 vztahují na osoby vykonávající určité funkce nebo na určitou osobu, vydává v daném případě ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí. Toto prohlášení je pro soudy závazné.
Čl. XV.
(1) Vládním nařízením mohou býti u krajských soudů v místech, jež jsou střediskem zvlášť vyvinutého obchodu, zřízeny zvláštní senáty obchodní.
(2) V Praze vykonává pravomoc těchto obchodních senátů samostatný krajský soud obchodní.
Čl. XVI.
(1) Obchodní senát, vykonávaje pravomoc v první stolici ve věcech přikázaných mu tímto zákonem, je složen ze dvou soudců z povolání a ze soudce laika. Předsedou může býti toliko soudce z povolání.
(2) Soudce laik musí kromě všeobecných náležitostí, stanovených zákonem o organisaci soudní, míti, pokud je to vůbec možno, znalosti právě toho hospodářského prostředí, z něhož spor, při němž jako člen senátu spolu působí, vyšel. Hlasuje přímo po zpravodaji, a není-li ho, před ostatními členy senátu.
Čl. XVII.
Před krajský soud obchodní (obchodní senáty) náleží:
I. Je-li hodnota sporného předmětu vyšší než 20.000 Kč:
1. spory ze směnečných jednání, jakož i spory o postižní nároky ze šeku;
2. spory z obchodních jednání, je-li žalována obchodní společnost nebo kupec, jejichž firma je zapsána v obchodním rejstříku, nebo zapsané výdělkové nebo hospodářské společenstvo a je-li ono jednání obchodem na straně žalovaného;
3. bez zřetele na vlastnost sporných stran:
a) spory o právo užívati firmy;
b) spory z jednání spadajících do povolání obchodních dohodců, važičů, měřičů a jiných osob, které jsou ustanoveny k tomu, aby konaly a potvrzovaly podobné úkony v obchodě;
c) spory z právních poměrů obchodních společníků k sobě navzájem, přednostů a likvidátorů společnosti k sobě navzájem a ke společníkům; tichých společníků k majiteli obchodu; účastníků sdružení k jednotlivým obchodům na společný účet nebo sdružení k provozování obchodů k sobě navzájem, a to ve všech těchto případech jak za trvání, tak i po zrušení společenského poměru;
4. spory z výkonu zadržovacího práva kupeckého;
5. spory o nároky podle zákona proti nekalé soutěži;
6. spory z právních poměrů, týkajících se ochrany a použití známek, vzorků, modelů a výsad.
II. Před krajský soud obchodní v Praze náleží také spory uvedené v odstavci I, jestliže hodnota sporného předmětu přesahuje 5.000 Kč a nepřesahuje 20.000 Kč (§ 7 zákona o soudní příslušnosti).
III. Nehledíc na hodnotu sporného předmětu:
1. spory z jednání, týkajících se námořních lodí a námořní plavby, jakož i všech jiných právních poměrů, které nutno posuzovati podle soukromého práva námořního, pokud neplatí ustanovení § 49, odst. 1, č. 6 až 8 zákona o soudní příslušnosti;
2. spory z právního poměru mezi akciovou společností, komanditní společností na akcie, akciovým spolkem, společností s ručením obmezeným nebo výdělkovým a hospodářským společenstvem a členy, pokud jde o nároky, které jsou společné všem účastníkům nebo určité skupině jejich, rovněž i žaloby, jimiž je bráno v odpor usnesení valných hromad těchto sdružení;
3. spory uvedené v § 27, odst. 2 zákona ze dne 12. července 1933, č. 141 Sb. z. a n., o kartelech a soukromých monopolech (kartelový zákon).
Čl. XVIII.
(1) Vysloví-li obchodní senát svou věcnou nepříslušnost z toho důvodu, že věc, o niž jde, patří ku příslušnosti senátu obecného, nebo vysloví-li obecný senát svou věcnou nepříslušnost, poněvadž má za to, že věc ta patří před senát obchodní, není proti tomu opravného prostředku.
(2) Vysloví-li obecný senát, pojednaje odděleně o namítané věcné nepříslušnosti, tuto nepříslušnost z toho důvodu, že věc, o niž jde, patří před obchodní senát téhož krajského soudu, anebo učiní-li obchodní senát totéž obráceně, budiž v usnesení o nepříslušnosti ihned nařízeno, že hlavní věc bude projednávána před senátem, jehož složení odpovídá obsahu tohoto usnesení. Rozhodnutí o nepříslušnosti nebudiž vyhotoveno zvlášť, nýbrž budiž pojato až do rozhodnutí o hlavní věci; v něm se přihlédne i k nákladům sporu o příslušnost.
(3) Namítá-li žalovaný při prvém roku nepříslušnost obecného nebo obchodního senátu ve smyslu odstavce 2 a navrhne-li žalobce, aby věc, o niž jde, byla postoupena senátu téhož krajského soudu, jejž žalovaný prohlašuje za příslušný, vysloviž původní senát ihned bez dalšího jednání o námitce nepříslušnosti, že se ona věc postupuje senátu žádanému žalovaným.
(4) Jedná-li obecný senát o námitce, že věc, o niž jde, patří před obchodní senát téhož krajského soudu, zároveň s věcí hlavní, anebo činí-li tak v opačných případech senát obchodní, budiž k tomuto jednání předsedou přibrán soudce náhradní, a to, podle složení původního senátu a obsahu námitky, buď soudce laik nebo soudce z povolání. Vyhoví-li pak původní senát námitce nepříslušnosti, nastoupí pro hlavní věc náhradní soudce na místo člena původního senátu, jenž podle obsahu učiněného rozhodnutí musí z něho vystoupiti. Změna v složení senátu a jména senátních členů, kteří skutečně spolu působili při rozhodování o hlavní věci, buďte oznámeny při prohlášení rozsudku.
(5) Ustanovení předchozích odstavců platí v Praze také v poměru mezi krajským soudem civilním a krajským soudem obchodním a naopak.
Čl. XIX.
(1) Nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu ve věcech uvedených v čl. XVII, pod I, č. 1 až 6, částku 5.000 Kč, jest pro ně příslušný v Praze okresní soud obchodní, jinde okresní soud.
(2) O opravných prostředcích z rozsudků a usnesení okresního soudu obchodního v Praze rozhoduje krajský soud obchodní bez účasti soudce laika.
(3) Vysloví-li okresní soud obchodní v Praze svou věcnou příslušnost, nelze toto jeho rozhodnutí napadati opravným prostředkem proto, že věc, o niž jde, patří před okresní soud vykonávající pravomoc obecnou. Táž zásada platí i v případech opačných.
(4) Předpis vyslovený v čl. XVIII, odst. 1 platí obdobně i v poměru mezi okresním soudem obchodním v Praze a okresním soudem vykonávajícím pravomoc obecnou.
Čl. XX.
(1) U krajských soudů, které budou podle § 51, odst. 2 zákona o soudní příslušnosti vládním nařízením označeny, vykonávají pravomoc v první stolici zvláštní senáty horní.
(2) Před tyto horní senáty náleží:
I. Je-li hodnota sporného předmětu vyšší než 20.000 Kč, spory týkající se hornictví, pokud podle § 49, č. 4 a 5 zákona o soudní příslušnosti nenáležejí k soudům okresním anebo nejsou odkázány před hornický soud rozhodčí.
II. Nehledíc na hodnotu sporného předmětu spory:
1. jimiž má býti uplatněno věcné právo k předmětu horního vlastnictví i k jeho součástkám ležícím na povrchu a k příslušenství hor, nebo jimiž má býti způsobeno zrušení takového práva;
2. o stáří v poli při propůjčení dolů;
3. o vlastnictví nebo užívání vod důlních;
4. o správě a vedení účtů o provozování díla a jeho příslušenství mezi držiteli hor a jejich úředníky nebo zmocněnci;
5. o společenských smlouvách o provozování, užívání nebo správě společných hor;
6. o poměrech, které jsou v horních zákonech upraveny, mezi těžířstvy a jejich spolutěžíři.
(3) Ustanovení čl. XVI a čl. XVIII, odst. 1 až 4 vztahují se obdobně i na horní senáty.
Čl. XXI.
Je-li v zákonech, které zůstávají nedotčeny, vysloveno, že věc, o niž jde, patří před krajské soudy, vykonávající soudnictví ve věcech obchodních, a věc ta by podle zásad o místní příslušnosti patřila před krajský soud, u kterého nejsou obchodní senáty zřízeny, budou tyto věci od účinnosti tohoto zákona projednávány těmito krajskými soudy.
Čl. XXII.
V platnosti zůstávají předpisy konkursního a vyrovnacího řádu o tom, kdy mají býti žaloby vzneseny u konkursního nebo vyrovnacího soudu, kdy příslušnost těchto soudů jest výlučná, před kým a v jakém řízení se tyto spory projednávají a v kterých případech má býti v řízení, jež bylo vyhlášením konkursu přerušeno, opět pokračováno.
Čl. XXIII.
Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 216 Sb. z. a n., o nejvyšším soudě zůstává v platnosti, pokud není v zákoně o soudní příslušnosti nebo v civilním řádu soudním nařízeno něco jiného.
Čl. XXIV.
(1) Řádné soudy mají přispěti, když o to budou požádány, právní pomocí mimořádným i rozhodčím soudům, jakož i rozsudím zřízeným k řešení sporu, pokud je žádost o to zákonem odůvodněna, úřední úkon, který se má vykonati, zákonem dopuštěn a dožádaný soud k němu jest příslušný (§ 37, odst. 2 a 3 zákona o soudní příslušnosti). O rekursu proti odepření právní pomoci a o neshodách, které z poskytování právní pomoci vzniknou mezi soudem dožadujícím a dožádaným, rozhoduje vrchní soud nadřízený dožádanému soudu s konečnou platností.