(2) Je-li v mezinárodních smlouvách nebo ve zvláštních zákonech uložena řádným soudům povinnost poskytovati právní pomoc jiným soudům, úřadům nebo orgánům, platí tato zvláštní ustanovení.
Čl. XXV.
(1) Kde se v zákonech a nařízeních, které nejsou dotčeny tím, že nabyl účinnosti zákon o soudní příslušnosti, mluví o právních věcech reálného soudnictví, rozumějí se tím věci, které jsou vytčeny v §§ 74 a 76 zákona o soudní příslušnosti.
(2) Všechny reálné úkony, zejména ohledání a znalecký nález, inventuru, odhad, dražbu, zavedení správce, vykonává, pokud nejde o výkon pravomoci sporné anebo pokud o jednotlivých úkonech nebo o určitých řízeních není ustanoveno něco jiného, okresní soud, v jehož obvodě je věc, o niž jde.
Čl. XXVI.
Nedotčeny zůstávají v zemi Slovenské a Podkarpatoruské zejména také tyto předpisy:
1. předpis § 29 zák. čl. LIV/1912;
2. předpisy zvláštních zákonů, které jednotlivé spory odkazují bez zřetele na hodnotu předmětu sporu soudům okresním, jakož i předpisy, které jednotlivé v § 50 zákona o soudní příslušnosti neuvedené věci odkazují před soudy krajské; jakož i předpisy zvláštních zákonů, které pro jednotlivé věci obsahují zvláštní předpisy o příslušnosti;
3. předpisy, podle nichž o soukromoprávních pohledávkách rozhoduje soud trestní anebo podle nichž jest přikázáno uplatňovati tyto pohledávky u soudu mimořádného nebo u úřadu správního;
4. předpisy, podle nichž má před sporem civilním předcházeti řízení před jinými úřady.
Čl. XXVII.
(1) Jde-li o to, aby bylo najisto postaveno otcovství k nemanželskému dítěti po smrti domnělého otce za tím účelem, aby dítě bylo legitimováno napotomním sňatkem, postupuje se podle zásad nesporného řízení.
(2) Totéž platí o zjištění, že byla dodatečně odstraněna překážka manželství nebo že ten neb onen z manželů bez viny o ní nevěděl, děje-li se za účelem legitimace dítěte v manželství narozeného.
Čl. XXVIII.
Složení k soudu podle předpisů soukromého práva děje se u okresního soudu. Okresní soud je nesmí odmítnouti pro nepříslušnost.
Čl. XXIX.
(1) Ustanovení zvláštních zákonných předpisů, podle nichž žaloba podaná u soudu nepříslušného má býti z úřední moci postoupena příslušnému soudu, zůstávají nedotčena.
(2) Zejména zůstávají nedotčena takováto ustanovení obsažená v § 5 zák. č. 109/1918 ř. z. a v § 6 zák. č. 318/1918 ř. z.
Čl. XXX.
(1) Byla-li podána žaloba u okresního soudu v místech, kde je několik okresních soudů, a soud, u něhož byla podána, má za to, že je k ní místně příslušný jiný okresní soud téhož místa, vysloví sice usnesením svou nepříslušnost, ale neodmítne žalobu podle § 43 zákona o soudní příslušnosti, nýbrž postoupí ji příslušnému okresnímu soudu. Tato ustanovení platí obdobně, když se žalobce dovolává obecného soudu a ze žaloby je patrno, že obecným soudem je soud jiný. Proti těmto usnesením není opravného prostředku.
(2) V takovéto případnosti, jakož i v případech uvedených v čl. XXIX tohoto zákona, trvají soukromoprávní účinky spojené s podáním žaloby u nepříslušného soudu.
Čl. XXXI.
(1) Spory o příslušnost mezi řádnými a mimořádnými soudy a soudy rozhodčími (rozhodci) rozhoduje vrchní soud, v jehož obvodu mají sídlo, anebo, jde-li o spor mezi soudy (rozhodci) v obvodech různých vrchních soudů, nejvyšší soud. Rozhodl-li již v tom neb onom případě o otázce příslušnosti týž vrchní soud anebo nejvyšší soud, jest jejich rozhodnutí závazné.
(2) Nebylo-li promlčení zažalovaného nároku dokonáno již předtím, než byla podána žaloba u soudu, který byl pak uznán příslušným, nepromlčí se tento nárok dříve, nežli za 30 dnů ode dne, kdy byl žalobce zpraven o rozhodnutí sporu o příslušnost.
Čl. XXXII.
Vláda, zřizujíc nové soudy, může se odchýliti od zásady vyslovené v § 29 zákona o soudní příslušnosti.
Čl. XXXIII.
Stupně příbuzenství, pokud mají význam podle zákona o soudní příslušnosti nebo podle civilního řádu soudního, určují se podle počtu zplození, jimiž v řadě přímé jedna osoba pochází od druhé, a v řadě nepřímé obě od svého nejbližšího společného předka. V jaké řadě a v kterém stupni je někdo příbuzný s manželem jedním, v takové řadě a v tom stupni jest sešvakřen s manželem druhým.
Čl. XXXIV.
Dotčeny nejsou zvláštní předpisy:
1. jimiž jsou jisté listiny prohlášeny za veřejné nebo za listiny na roveň postavené tuzemským listinám veřejným;
2. podle nichž jest průvodnost soukromé listiny závislá na určitých náležitostech;
3. jimiž se žádá pro datum listiny důkaz rozdílný od prohlášení vydavatelova;
4. jimiž se upravuje předložení prvopisu listin veřejnonotářských.
Čl. XXXV.
Nedotčena zůstávají ustanovení čl. II a čl. IV, písm. a), e) nařízení ze dne 28. října 1865, č. 110 ř. z., o výjimkách ze všeobecných soudních zákonů na prospěch ústavů provozujících úvěrní obchody.
Čl. XXXVI.
Kde je v stanovách společností státem schválených, ústavů a spolků poukázáno na soudní řízení ve věcech sporných, nastoupí místo dotčených ustanovení předpisy civilního řádu soudního.
Čl. XXXVII.
Nedotčena jsou ustanovení zákonů, jimiž jsou pro vyřízení určitých sporů předepsány zvláštní rozhodčí soudy, jakož i zákonné předpisy, jimiž korporace, ústavy a spolky obdržely právo, aby k rozhodování jistých sporů zřídily soudy rozhodčí.
Čl. XXXVIII.
Bursovní soudy rozhodčí.
§ 1.
Stanovy burs obsahujtež předpis o tom, jak se vyřizují spory z bursovních obchodů.
§ 2.
Zřizuje-li se stanovami stálý bursovní soud rozhodčí, budiž přesně vytčeno, jak je složen, jak se ustanovují jeho členové, jaký je rozsah jeho působnosti a jaké je řízení před ním. Při tom budiž šetřeno předpisů zde dále uvedených.
§ 3.
V stanovách může býti předepsáno:
1. že příslušnost bursovního soudu rozhodčího je závazná pro veškeré spory z bursovních obchodů, pokud ji strany písemným ujednáním nevyloučily;
2. zda a za jakých podmínek je bursovní soud rozhodčí příslušný i pro jiné spory.
§ 4.
(1) Ku projednávání a rozhodování sporů budiž přibrán tajemník s hlasem poradním.
(2) Tajemníkem může býti jen osoba mající způsobilost k výkonu soudcovského úřadu, ustanovená správou bursy a potvrzená ministerstvem, jemuž přísluší dozor nad bursou, v dohodě s ministerstvem spravedlnosti.
(3) Stanovy určí, pokud tajemníkovi náleží, aby obstarával práce bursovního soudu rozhodčího mimo projednávání a rozhodování sporů.
§ 5.
Členové bursovního soudu rozhodčího a tajemník musí býti československými státními občany a vykonají, nastupujíce úřad, přísahu. Podrobnosti určí vládní nařízení.
§ 6.
Stanovy určí spolehlivý způsob doručování žalob, nálezů a ostatních písemností soudních.
§ 7.
O veřejnosti projednávání před bursovním soudem rozhodčím, o důvodech vyloučení a odmítnutí soudců a tajemníka platí předpisy dané pro řádné soudy.
§ 8.
Předsedovi senátu a samosoudci náležejí práva vytčená v §§ 193 a 194 civilního řádu soudního.
§ 9.
Strany mohou býti zastupovány advokáty nebo členy nebo navštěvovateli bursy a svými zaměstnanci, pokud jsou podle všeobecných předpisů civilního řádu soudního způsobilí, aby před soudy zastupovali.
§ 10.
(1) Bursovní soud rozhodčí může prováděti důkaz výslechem svědků, znalců a stran, kteří se na jeho obeslání dostaví, a to, souhlasí-li s tím vyslýchaní, i výslechem přísežným; jinak požádá o provedení těchto důkazů okresní soud, v jehož obvodu vyslýchaný bydlí nebo pobývá (čl. XXIV). O přísežném výslechu před rozhodčím soudem platí přiměřeně ustanovení civilního řádu soudního.
(2) Spory mohou býti projednávány také mimo stálé sídlo bursovního soudu rozhodčího.
§ 11.
Ku platnosti smíru před bursovním soudem rozhodčím je třeba, aby byl zapsán do protokolu a stranami podepsán.
§ 12.
(1) Do výroku bursovního soudu rozhodčího lze podati zmateční stížnost:
1. jestliže bursovní soud rozhodčí neprávem zjistil nebo odmítl svoji příslušnost;
2. bylo-li porušením stanov některé straně znemožněno, aby před soudem jednala, zejména, nebyla-li žaloba podle stanov řádně doručena;
3. jednala-li ve sporu strana procesně nezpůsobilá, nejsouc zastoupena svým zákonným zástupcem, nebo jednal-li za stranu někdo, kdo neměl plné moci, pokud vedení sporu nebylo dodatečně řádně schváleno;
4. nebyl-li bursovní soud rozhodčí řádně podle stanov zřízen;
5. účastnil-li se vynesení výroku jako soudce nebo tajemník někdo, kdo je podle zákona vyloučen nebo jehož odmítnutí bylo bursovním soudem rozhodčím uznáno;
6. byla-li neprávem vyloučena veřejnost;
7. příčí-li se výrok nezměnitelným předpisům hmotného práva;
8. je-li výrok nesrozumitelný, nebo odporuje-li sám sobě, nebo nejsou-li pro rozhodnutí uvedeny žádné důvody.
(2) Zmateční stížnost budiž podána u krajského soudu (obchodního) v místě bursy do 15 dnů po doručení výroku. Doručuje-li se písemné vyhotovení výroku jen na žádost strany, počíná lhůta ke stížnosti doručením výroku jen tehdy, žádá-li o ně strana do 3 dnů po vyhlášení výroku; jinak počíná dnem po tomto vyhlášení.
(3) Krajský soud rozhodne, opatře si potřebná vysvětlení a doklady, v neveřejném zasedání usnesením, jež doručí stranám a bursovnímu soudu rozhodčímu; v případech odstavce 1, č. 8 nařídí opravu výroku, lze-li jí vadu, o niž jde, odstraniti.
(4) Usnesení, jímž se stížnosti vyhovuje, zruší výrok vzatý v odpor. Je-li po zrušení výroku, ať úplném či částečném, potřebí dalšího jednání, budiž rozepře vrácena bursovnímu soudu rozhodčímu.
§ 13.
Je-li nepříslušnost bursovního soudu rozhodčího vyslovena pravomocně, je toto rozhodnutí závazné po řádný soud.
§ 14.
(1) Podáním zmateční stížnosti proti výroku se nestaví jeho vykonatelnost.
(2) Je-li zvítězivší strana zajištěna výkonem exekuce nebo jinak, nebo byl-li peníz jí přiznaný složen k soudu, může býti exekuce odložena na návrh až do pravomocného rozhodnutí.
§ 15.
Stanovy obsahujtež předpis, že a jak lze žalobou před bursovním soudem rozhodčím
domáhati se zrušení výroku z důvodů, které, nejsouce podle § 12 důvodem zmateční stížnosti, podle předpisů civilního řádu soudního činí obnovu řízení přípustnou.
§ 16.
Vládní nařízení může určiti, jaké předpisy třeba pojmouti do stanov o úpravě oněch listin bursovního rozhodčího soudu, které podle příslušných zákonných předpisů jsou vykonatelné.
§ 17.
(1) Na činnost stálých bursovních soudů rozhodčích dozírá ministerstvo spravedlnosti; ono může výkonem tohoto dozoru pověřiti sobě podřízený úřad (soud).
(2) U výkonu svého dozoru může zejména také požadovati zprávy a předložení spisů.
§ 18.
Bursovní správy předloží do 3 měsíců po vyhlášení tohoto zákona k příslušnému schválení změny stanov odpovídající těmto předpisům.
§ 19.
Ustanoveními §§ 1 až 18 se zrušují předpisy zákonů ze dne 1. dubna 1875, č. 67 ř. z., ze dne 4. ledna 1903, č. 10 ř. z., ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., a ze dne 15. února 1922, č. 69 Sb. z. a n., pokud jednají o bursovních soudech rozhodčích, jakož i §§ 94 až 99 zák. čl. LIX/1881 a § 24 zák. čl. LIV/1912.
Čl. XXXIX.
Vládním nařízením budou určeny poplatky za doručování, t. j. stravné, cestné, doručné, a bude upraven postup pro jich předpisování a vybírání; dokud nebudou vydány nové předpisy, zůstanou v platnosti nařízení dosavadní.
Čl. XL.
Pro styk soudů s úřady a se stranami v cizině jsou rozhodná ustanovení mezinárodních smluv vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení, a není-li jich, předpisy vydané vládou nebo ministerstvem spravedlnosti.
Čl. XLI.
Ustanovení civilního řádu soudního o povinném zastupování stran advokáty nevztahují se na spory projednávané sice před krajskými soudy, ale podle zásad o řízení před soudy okresními.
Čl. XLII.
Přetržení promlčení nastalé podáním žaloby pomíjí klidem řízení, trval-li tento klid déle než 3 měsíce nebo došlo-li k němu v téže věci po druhé.
Čl. XLIII.
Držitel nemovité věci nebo věcného práva nemá práva žádati u soudu zákaz zamýšlené stavby, nedostavil-li se k stavební komisi, ač byl k ní řádně a včas pozván, nebo nečinil-li při ní námitek.
Čl. XLIV.
Místo vyzývacích žalob, k nimž odkazují starší předpisy, nastupují žaloby určovací; průkazu o právním zájmu na brzkém určení tu netřeba.
Čl. XLV.
(1) Kdo jest podle soukromého práva povinen udati jmění nebo dluhy nebo kdo má asi vědomost o zamlčení nebo zatajení jmění, může býti rozsudkem přidržen k tomu, aby, předlože po případě seznam jmění nebo dluhů, udal, co mu o tomto jmění, o těchto dluzích nebo o zamlčeni nebo zatajení jmění je známo, a aby vykonal přísahu, že jeho údaje jsou správné a úplné.
(2) K žalobě jest oprávněn, kdo má soukromoprávní zájem na vyšetření majetku nebo dluhů.
(3) Je-li se žalobou o přísežné udání jmění spojena žaloba o vydání toho, co je žalovaný dlužen z právního poměru, jenž jest jí základem, může býti to, co má býti vydáno, jmenovitě uvedeno až po přísežném udání o jmění.
Čl. XLVI.
Při zjišťování stavu zboží podle předpisů obchodního zákoníka (čl. 348, 365 a 407 zák. č. 1/1863 ř. z. a §§ 347, 371, 409 a 481 zák. čl. XXXVII/1875) sluší postupovati podle předpisů civilního řádu soudního o zajištění důkazů.
Čl. XLVII.
Zvláštní ustanovení pro věci, v kterých by mohl býti dotčen zájem obrany státu.
§ 1.
Mohl-li by sporem nebo některým úkonem soudního řízení býti dotčen zájem obrany státu, budiž tato okolnost na žalobě, na odpovědi na žalobu nebo na jiném podání zevně vyznačena tím, kdo podání činí.
§ 2.
Jakmile soud jakkoli sezná, že jde o spor nebo úkon (§ 1), jímž by mohl býti dotčen zájem obrany státu, oznámí jej ihned ministerstvu národní obrany, aby se o tom prohlásilo.
§ 3.
Stát má v takových sporech právo přistoupiti k jedné ze stran jako vedlejší intervenient s právy nerozlučného společníka v rozepři (§ 18 c. ř. s.), aniž musí prokazovati právní zájem na vítězství strany, ke které přistoupil.
§ 4.
(1) Veřejnost budiž vyloučena, kdykoli to finanční prokuratura nebo ministerstvo národní obrany navrhne. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.
(2) Při tomto vyloučení veřejnosti neplatí ustanovení § 169 c. ř. s.
§ 5.
Na návrh finanční prokuratury nebo ministerstva národní obrany budiž v takových sporech řízení přerušeno. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku. Pokračovati ve sporu se může jen s předchozím souhlasem státu.
§ 6.
(1) Ten, kdo má v rukou listinu, jejímž předložením by mohl býti dotčen zájem obrany státu, smí odepříti z tohoto důvodu její předložení. Předloží-li ji, budiž z moci úřední vyloučena veřejnost pro celé další jednání a při písemném vyhotovování rozsudku a jiných soudních rozhodnutí třeba dbáti ustanovení § 8 tohoto článku.
(2) Totéž platí obdobně o předložení předmětu ohledání.
§ 7.
Je-li v listině uvedené v § 368, odst. 2 c. ř. s. stanoveno, že se výkon soudních nebo jiných úředních úkonů v dotčeném podniku (jeho oddělení) váže předchozím svolením vojenské správy, lze ohledání provésti jen se svolením vojenské správy. Proti odepření svolení vojenským dozorčím orgánem (orgánem povolaným k udílení svolení vojenské správy) se připouští dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany.
§ 8.
Zájmů obrany státu budiž dbáno i při písemném vyhotovení rozhodnutí a buďtež zejména popisovány věci, které mají zůstati utajeny v zájmu obrany státu, jen potud, pokud je toho k porozumění rozhodnutí nezbytně třeba.
§ 9.
Stranám a osobám třetím nesmí býti dovoleno nahlížeti do takových částí spisů, u kterých se lze obávati, že by tím mohly býti dotčeny zájmy obrany státu, ani pořizovati si jejich opisy a výpisy z nich.
§ 10.
(1) Je-li navrženo zajištění důkazu a z povahy věci vysvítá, že by jeho prováděním mohl býti dotčen zájem obrany státu, oznámí to soud před povolením zajištění důkazu ministerstvu národní obrany. Prohlásí-li se ministerstvo národní obrany proti návrhu, soud návrh zamítne.
(2) Totéž platí, vyšlo-li až po povolení zajištění důkazu najevo, že prováděním důkazu by mohl býti dotčen zájem obrany státu. V tomto případě nebude, navrhne-li to ministerstvo národní obrany, zajištění důkazu provedeno.
(3) Proti usnesením podle odstavců 1 a 2 není opravného prostředku.
§ 11.
(1) Jestliže by povolením prozatímního (zajišťovacího) opatření mohl býti dotčen zájem obrany státu, budiž před rozhodnutím o návrhu takovém slyšeno ministerstvo národní obrany. Vysloví-li se toto ministerstvo proti povolení prozatímního (zajišťovacího) opatření proto, že by jinak byl dotčen zájem obrany státu, budiž návrh zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.
(2) Povolené prozatímní (zajišťovací) opatření budiž ihned zrušeno, navrhne-li to finanční prokuratura nebo ministerstvo národní obrany proto, že by jinak byl dotčen zájem obrany státu. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.
§ 12.
(1) Prohlášení zástupce státu o tom, že jde o takový spor nebo úkon (§ 1), kterým by mohl býti dotčen zájem obrany státu, je pro soudy závazné.
(2) Není-li takového prohlášení a má-li soud pochybnosti o tom, zda jde o takový spor nebo úkon (§ 1) nebo nesdílí-li mínění kterýmkoli účastníkem v řízení projevené, že by mohl býti dotčen zájem obrany státu, vyžádá si před úkonem, o který jde, prohlášení ministerstva národní obrany; prohlášení to jest pro soudy závazné.
§ 13.
Ve všech případech, kdy podle předchozích ustanovení bylo ministerstvo národní obrany zpraveno, aby se prohlásilo o tom, zda by mohl býti dotčen zájem obrany státu, jest nutno se všemi úkony sečkati, dokud nedojde toto prohlášení. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.
Čl. XLVIII.
(1) Ve sporech, v nichž je v den, kdy nabude účinnosti civilní řád soudní, již vykonán prvý rok (rok k zahájení rozepře), budiž pokračováno podle dosavadních předpisů o řízení soudním.
(2) V ostatních věcech, které byly zahájeny již přede dnem, kdy nabude civilní řád soudní účinnosti, budiž pokračováno podle předpisů tohoto civilního řádu soudního.
Čl. XLIX.
Pro sporné věci, které byly v den, kdy nabude účinnosti zákon o soudní příslušnosti, již zahájeny a podle ustanovení čl. XLVIII mají býti dále vedeny a ukončeny podle dosavadních procesních předpisů, zůstanou příslušnými až do pravomocného ukončení rozepře ony soudy, které jsou pro ně příslušné podle dosavadních předpisů. To platí zejména také o příslušnosti pro řízení opravné a žalobu pro zmatečnost a o obnovu, o nichž bylo řízení zahájeno v době, kly tento zákon nabývá účinnosti.
Čl. L.
Rozepře, které byly již zahájeny v den, kdy nabude účinnosti zákon o soudní příslušnosti,
a podle čl. XLVIII mají býti vyřízeny podle předpisů nového civilního řádu soudního, zůstanou přes to, že budou převedeny do nového řízení, u soudů, které byly pro ně příslušné podle dosavadních zákonných předpisů, ač neschází-li těmto soudům podle předpisů zákona o soudní příslušnosti věcná příslušnost ku projednání a rozhodnutí rozepře.
Čl. LI.
V případech, kde se podle ustanovení zák. čl. XXXI/1894 řízení o zmatečnost manželství zahajuje žalobou státního zástupce, budiž od účinnosti civilního řádu soudního toto řízení zahájeno z úřední povinnosti bez žaloby.
Čl. LII.
Tento zákon, jakož i zákon o soudní příslušnosti a civilní řád soudní provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
I.
Zákon
o tom, jak se v občanských věcech právních vykonává soudní moc a které řádné soudy jsou příslušné ve sporných věcech právních (zákon o soudní příslušnosti).
PRVNÍ ČÁST.
O soudní moci vůbec.
PRVNÍ ODDÍL.
Soudy a soudní orgány.
§ 1.
Řádné soudy.
Soudní moc v občanských věcech právních vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy a nejvyšší soud (řádné soudy), pokud věci tyto nejsou zvláštními zákony přikázány jiným soudům, úřadům nebo orgánům.
§ 2.
Řádné soudy první stolice.
V první stolici jsou povolány vykonávati tuto soudní moc okresní a krajské soudy.
§ 3.
Pořad stolic při opravných prostředcích:
a) z rozsudků a usnesení okresních soudů;
O opravných prostředcích z rozsudků a usnesení okresních soudů (okresního soudu obchodního v Praze) rozhodují ve druhé stolici krajské soudy (krajský soud obchodní v Praze). Ve třetí stolici rozhoduje nejvyšší soud.
§ 4.
b) z rozsudků a usnesení krajských soudů.
O opravných prostředcích z rozsudků a usnesení krajských soudů rozhodují v druhé stolici vrchní soudy; ve třetí stolici rozhoduje nejvyšší soud.
§ 5.
Jak je vykonávána soudní moc: a) u okresních soudů;
U okresních soudů soudní moc vykonávají samosoudci.
§ 6.
b) u krajských soudů:
aa) senát;
U krajských soudů vykonávají soudní moc v občanských věcech právních senáty, které se skládají z předsedy a dvou členů, bez rozdílu, zda je rozhodováno v první nebo druhé stolici, ačli není tímto zákonem, civilním řádem soudním nebo jiným zákonem nařízeno něco jiného.
§ 7.
bb) samosoudce;
(1) Samosoudce, určený v ročním rozvrhu práce, vykonává u krajských soudů (krajského soudu obchodního) soudní moc ve sporech o majetková práva, jejichž hodnota nečiní více než 20.000 Kč, a ve sporech o rozvod a rozluku manželství, vyřizuje také návrhy na vydání platebních rozkazů v řízení rozkazním a platebních a zajišťovacích rozkazů v řízení směnečném, jakož i exekuční věci.
(2) Změna žalobní žádosti, kterou se po počátku ústního přelíčení hodnota nad 20.000 Kč zvýší nebo původně vyšší žalobní žádost sníží na tuto hranici nebo pod ni, nemá vlivu na způsob obsazení soudu.
§ 8.
c) u vrchních soudů a u nejvyššího soudu.
U vrchních soudů vykonávají soudní moc v občanských věcech právních senáty, které jsou složeny z předsedy a dvou soudců, u nejvyššího soudu z předsedy a čtyř soudců, ačli není něco jiného ustanoveno zákonnými předpisy o vnitřním zařízení soudů.
Porada a hlasování.
§ 9.
Počet hlasujících.
(1) Má-li jednati a rozhodovati senát, nesmí býti počet hlasujících členů senátu, čítajíc k nim i předsedu, ani větší ani menší, nežli jak ustanovují §§ 6 a 8.
Náhradní soudce.
(2) K jednáním trvajícím déle může předseda přibrati soudce náhradní, kteří se účastní jednání, a jestliže by některého člena senátu něco zašlo, vstoupí do senátu.
§ 10.
Kdo řídí hlasování. Pořad, v jakém členové senátu hlasují.
(1) Předseda řídí poradu i hlasování.
(2) Je-li zřízen zpravodaj, hlasuje první. Předseda se musí účastniti hlasování jako každý jiný člen senátu a hlasuje naposledy. Jinak hlasují soudcové, kteří jsou podle služebního pořadí starší, před mladšími.
(3) Porady a hlasování jsou neveřejné.
§ 11.
Povinnost hlasovati.
(1) Žádný soudce nesmí odpírati hlas o otázce předložené k rozhodnutí, i když zůstal v menšině při hlasování o některé předběžné otázce.
(2) Napřed budiž hlasováno o příslušnosti soudu, o potřebě doplniti řízení a o jiných předběžných otázkách. Má-li se rozhodovati o několika nárocích, musí se o každém jednotlivém nároku hlasovati zvláště.
§ 12.
Jaké většiny je zapotřebí.
(1) Soud se usnáší nadpoloviční většinou hlasů.
Jak se odstraňují obtíže při hlasování.
(2) Vzniknou-li při tom obtíže, které nelze odstraniti rozdělením otázek a opětováním dotazů, má předseda otázku, o které se má soud usnésti, rozděliti v jednotlivé části pro rozhodnutí důležité, dáti o každé z nich zvlášť hlasovati a vhodně působiti k tomu, aby se došlo k většině hlasů.
Jak se hlasuje o peněžitých částkách.
(3) Vyskytne-li se o částkách, o kterých jest nutno se usnésti, více mínění než dvě a většiny nemá žádné z nich, připočítávají se hlasy dané pro největší částku k hlasům daným pro částku nejblíže menší, až bude dosaženo většiny hlasů.
§ 13.
Komu přísluší rozhodovati o výsledku hlasování.
O různostech mínění, které by vznikly o výsledku hlasování, rozhoduje senát.
§ 14.
Protokol o poradě.
O poradě a hlasování soudu sepsán buď zvláštní protokol. Jak se sepisuje, stanoví jednací řád soudní.
§ 15.
Zapisovatel.
Protokoly o ústních jednáních a jiných úředních úkonech soudu sepisuje přísežný zapisovatel.
DRUH ODDÍL.
O odmítnutí soudců a jiných soudních orgánů.
Odmítnutí soudců.
§ 16.
Kdy může býti soudce odmítnut.
Soudce může býti odmítnut v občanských věcech právních:
1. je-li ve věci, o kterou právě jde, podle zákona vyloučen z výkonu soudnictví;
2. je-li tu dostatečný důvod, pochybovati o jeho nezaujatosti.
§ 17.
Důvody vyloučení.
Soudcové jsou vyloučeni z vykonávání soudcovského úřadu v občanských věcech právních:
1. ve věcech, v kterých jsou sami stranou nebo v kterých jsou k některé ze stran v poměru spoluoprávněného, spoluzavázaného nebo postihem povinného;
2. ve věcech osob, s nimiž jsou anebo byli spojeni manželstvím, s nimiž jsou zasnoubeni nebo s nimiž jsou v přímé řadě vůbec nebo v pobočné řadě až do čtvrtého stupně příbuzní nebo do druhého stupně sešvakření;
3. ve věcech svých osvojitelů nebo pěstounů, osvojenců nebo schovanců, svých poručenců a opatrovanců;
4. ve věcech, v kterých byli nebo jsou zmocněnci některé ze stran anebo v kterých jsou k zákonnému zástupci nebo ke zmocněnci některé strany v poměru označeném pod č.2 a 3;
5. ve věcech, v kterých byli slyšeni jako svědci nebo znalci; soudce se nesmí dalšího jednání účastniti, jakmile je připuštěn důkaz jeho svědeckým nebo znaleckým výslechem;
6. ve věcech, v kterých byli u soudu nižší stolice nebo jako soudcové rozhodčí účastni při vydání napadeného rozsudku nebo usnesení.
§ 18.
a) Kdo může soudce odmítati;
(1) Odmítnouti soudce může každá strana bez zřetele na to, zda jest ohrožena sama či její odpůrce.
b) do kdy může tak učiniti.
(2) Odmítati soudce z obavy zaujatosti nemůže už strana, která se dala u něho do projednávání nebo učinila návrhy, aniž uplatnila známé jí důvody odmítací.