|
Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937. |
|
|
IV. volební období. |
5. zasedání. |
Tisk 444.
Interpelace:
1. sen. Svobody na p. ministra vnitra o svévolném postupu okresního hejtmana v Kutné Hoře
2. sen. Krommera na p. ministra vnitra a p. ministra školství a národní osvěty stran účasti mladistvých při politickém mezinárodním sjezdu žen komunistické strany v Lázních Kynžvartu dne 7. března 1937
3. sen. Franka na p. ministra vnitra o tom, že okresní úřad ve Stříbře bezdůvodně odepřel povolení k pořádání schůze sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, v Touškově
4. sen. Krczala na p. ministra vnitra o tom, že zemský úřad v Brně jako nadační úřad nevyřizuje nadační věc
5. sen. Patzaka na p. ministra spravedlnosti stran nejasností při trestním řízení pro ublížení na těle proti Emilu Kleinwächterovi, synu rolníka v Libotově, okres Dvůr Králové n. L
6. sen. Franka, Pfrognera na vládu stran poškozování Němců při ustanovování lékařů, úředníků a zřízenců v zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech, jakož i zanedbávání německého jazyka v oboru působnosti tohoto ústavu
7. sen. Pfrognera na p. ministra pošt a telegrafů o tom, že orgánové poštovního úřadu ve Stříbře doručovali nefrankované pozvánky na ples "Národní jednoty pošumavské" a "Tělocvičné jednoty Sokol" ve Stříbře
8. sen. Hokkyho celej vláde o naliehavej výstavbe budov okresného sudu a finančných úradov v Sevľuši
9. sen. Kvasničky, dra Matouška, mg. Havlína na p. předsedu vlády ve věci poškozování českých smluvních zaměstnanců Stát. úřadu statistického ve prospěch Němců
10. sen. Bergmana na p. ministra financí ve věci výmazů slevených daňových pohledávek z knih pozemkových
11. sen. Bergmana na p. ministra vnitra ve věci umísťování českých lidí ve veřejných úřadech a podnicích v pohraničním území
444/1.
Interpelace
senátora Jos. Svobody
na pana ministra vnitra
o svévolném postupu okresního hejtmana v Kutné Hoře.
Na den 21. února 1937 svolalo 24 občanů domkářů a rolníků z obce Sv. Mikuláš (okres Kutná Hora) veřejnou schůzi lidu s programem:
1. Zákon o vyvážení z dluhů,
2. pomoc zemědělcům a dělníkům,
3. obrana republiky a vztah její k přátelům.
Okresní hejtman dr Kladívko z Kutné Hory uvedenou schůzi zakázal s následujícím odůvodněním: "Vykonaným šetřením bylo zjištěno, že pořadatelem veřejného projevu měla býti místní organisace komunistické strany čsl. ve Sv. Mikuláši. Při vyhraněném obsahu chystaného projevu, jakož i při úmyslu uvedené organisace skrýti se za indiferentní svolavatele jiných politických stran, jest se obávati při současné celkové hospodářské situaci, že by mohlo dojíti uspořádáním dotyčného podniku k porušení veřejného klidu a pořádku, respektive k ohrožení veřejné bezpečnosti a veřejného blaha".
Po zákazu schůze byl jsem svolavateli požádán, abych u Zemského úřadu v Praze intervenoval povolení schůze nové, která byla znovu 19 občany svolána na neděli 14. března 1937. V presidiu Zemského úřadu bylo mi přislíbeno, že v případě, když bude svolán nový projev, budou jednat s okresním hejtmanem v Kutné Hoře, aby konání nově svolaného projevu povolil. Ale i tato druhá schůze byla okresním úřadem zakázána s tímtéž odůvodněním, jako schůze předcházející.
Odůvodnění zákazů schůzí je nejen velmi labilní, ale i nepravdivé. Místní organisace KSČ ve Svatém Mikuláši se neskrývá a neskrývala za indiferentní svolavatele. Zjistil jsem sám na místě, že svolavateli byli příslušníci různých politických stran v místě, jako: republikánské strany (Domoviny), soc. dem, a komunistické strany. Ale pan okresní hejtman zakazuje téměř všechny veřejné schůze, svolané i organisacemi KSČ, jak dokazuje následující:
Na den 29. března t. r. svolala místní organisace KSČ v Uhlířských Janovicích veřejnou schůzi žen s programem:
"Lidu svobodu, štěstí rodinám, radost dětem a světu mír." Tedy program, jímž mělo býti manifestováno za světový mír, radost dětí ze života a svobodu lidu v duchu velikonočního míru. Ale okresní hejtman schůzi zakázal a v odůvodnění zákazu projevuje obavy z rušivého zásahu příslušníků jiné politické strany do projevu, čímž by prý mohlo dojít k porušení, resp. k ohrožení veřejného klidu a pořádku". Den před tím, na 28. března svolala místní organisace KSČ v Kralicích projev zemědělského lidu, který s podobným odůvodněním byl rovněž zakázán.
Okresní hejtman dr Kladívko sympatisuje s henleinovci a hitlerovským fašismem. Dával to v bývalém svém působišti veřejně na jevo. Jeho reakční a protidemokratické smýšlení je v naprostém rozporu s platnými zákony republiky Československé. Nelze dále trpět, aby okresní hejtman prostým škrtem pera likvidoval shromažďovací a demokratická práva občanů.
Občanstvo na Kutnohorsku je řádění páně hejtmanova syto a nemíní nadále klidně přihlížeti k jeho reakčnímu počínání.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Ví pan ministr vnitra o svévolném počínání okresního hejtmana dr Kladívko vůči shromažďovacímu právu občanů?
2. Hodlá pan ministr výše uvedené případy vyšetřiti a pana okresního hejtmana dr Kladívko potrestat?
3. Hodlá pan ministr čelit dalšímu provokačnímu a svévolnému jednám okresního hejtmana suspendováním dr Kladívko s jeho úřadu pro nezpůsobilost?
V Praze dne 10. dubna 1937.
Svoboda,
Pfeiferová, Mikulíček, Králka, Kreibich, Fidlík,
Dresl, Steiner, Juran, Popovič, Wenderlich,
dr Vacek.
Překlad ad 444/2.
Interpelace
sen. O. Krommera
na pana ministra vnitra a pana ministra školství a národní osvěty
stran účasti mladistvých při politickém mezinárodním sjezdu žen komunistické strany v Lázních Kynžvartu dne 7. března 1937.
Množí se v poslední době případy, že se politických průvodů, schůzí a projevů komunistické strany zúčastňují osoby mladistvé. Tak bylo interpelantům sděleno, že se t. zv. mezinárodního sjezdu žen dne 7. března 1937, který měl ráz úplně politický a mezi jiným obsahoval stranicko-politické referáty komunistické strany, zúčastnily mladistvé osoby z Lázní Kynžvartu a okolí. Mezi jinými zúčastnil se František Bauer z Lázní Kynžvartu 106. školský a vyučovací řád č. 159 ř. z. z r. 1905, §§ 78 a 79, výslovně stanoví, že školou povinným je zakázáno zúčastniti se takových projevů. Tohoto zákazu používá se se vzácnou svědomitostí vůči mladistvým osobám, jde-li o projevy nacionalistické. Úřady nemají však zdánlivě vědomosti o školském řádu tehdy, jestliže se mladistvé osoby zúčastňují marxistických politických projevů. Důkazem toho jest uvedený komunisticky projev dne 7. března 1937 v Lázních Kynžvartu, kterého se vedle jmenovaného Františka Bauera zúčastnily ještě četné jiné mladistvé osoby, aniž by přítomní úředníci státní policejní expositury v Lázních Kynžvartu byli proti tomuto nešvaru zakročili.
Interpelanti se tudíž táží:
1. Jsou páni ministři ochotni dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?
2. Jaká opatření zamýšlí pan ministr vnitra učiniti, aby státní policejní úřad poučil v tom směru, že ustanovení školského a vyučovacího řádu platiti mají také pro děti komunistických rodičů?
3. Je pan ministr školství ochoten rovněž' upozorniti podřízené školní úřady, že ustanovení školského a vyučovacího řádu platí všeobecně s, nejen pro národnostní projevy?
V Praze dne 14. dubna 1937.
Krommer,
Frank, Bock, Fritsch, Liehm, Krczal, dr Brass, inž. Weller, Garlik, Tschakert, Stellwag, Werner.
444/2 (původní znění).
Interpellation
des Senators Otto Krommer
an den Herrn Innenminister und den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur
wegen Teilnahme von Jugendlichen an einer politischen internationalen Frauentagung der Kommunistischen Partei in Bad Königswarth am 7. März 1937.
Es mehren sich in letzter Zeit die Fälle, daß bei den politischen. Aufmärschen, Versammlungen und. Kundgebungen der kommunistischen Partei Jugendliche teilnehmen. So wird den Interpellanten zur Kenntnis gebracht, daß an der sogenannten internationalen Frauentagung am 7. März 1937, die vollständig politisch aufgezogen war und u. a. parteipolitische Referate der kommunistischen Partei enthielt, Jugendliche aus Bad Königswarth und Umgebung teilgenommen haben. Unter anderen beteiligte sich Franz Bauer aus Bad Königswarth 106. Durch die Schul- und Unterrichtsordnung 159/1905 RGBl, §§ 78 u. 79, ist ausdrücklich verfügt, daß die Teilnahme von Schulpflichtigen an solchen Veranstaltungen untersagt ist. Dieses Verbot wird mit seltener Gewissenhaftigkeit gegenüber Jugendlichen angewandt, wenn es sieh um völkische Veranstaltungen handelt. Die Behörden nehmen anscheinend von den Bestimmungen der Schulordnung aber dann keine Kenntnis, wenn sieh die Jugendlichen an marxistischen politischen Veranstaltungen beteiligen. Ein Beweis dafür ist die angeführte kommunistische Veranstaltung am 7. März 1937 in Bad Königswarth, an der sich außer dem genannten Franz Bauer noch zahlreiche andere Jugendliche beteiligt haben, ohne daß die anwesenden Beamten der staatlichen Polizeiexpositur in Bad Königswarth gegen diesen Unfug eingeschritten wären.
Die Interpellanten stellen daher die Anfragen:
l. Sind die Herren Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Welche Maßnahmen gedenkt der" Herr Minister des Innern zu ergreifen, um die staatliche Polizeibehörde dahingehend aufzuklären, daß die Bestimmungen der Schul- und Unterrichtsordnung auch für die Kinder kommunistischer Eltern Anwendung zu finden haben?
3. Ist der Herr Schulminister bereit, die ihm unterstellten Schulbehörden gleichfalls darauf aufmerksam zu machen, daß die Bestimmungen der Schul- und Unterrichtsordnung allgemein und nicht nur für nationale Veranstaltungen gültig sind?
Prag, 14. April 1937.
Krommer,
Frank, Bock, Fritsch, Liehm, Krczal, Dr. Brass,
Ing. Weller, Garlik, Tschakert, Stellwag, Werner.
Překlad ad 444/3.
Interpelace
sen. L. Franka na pana ministra vnitra
o tom, že okresní úřad ve Stříbře bezdůvodně odepřel povolení k pořádání schůze sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, v Touškově.
Výměrem ze dne 10. března 1937, č. 12/48, nevzal okresní úřad ve Stříbře na vědomí oznámeni Karla Jungschaffera v Plešnicích o zamýšlené veřejné schůzi dne 14. března 1937 v Touškově a zakázal podle § 6 zákona 135/67 její konání, poněvadž "by vzhledem k politickým místním. poměrům mohl tím býti ohrožen veřejný klid a pořádek".
Při volbách dne 19. května 1935 obdržela sudetskoněmecká strana v Touškově-městě z úhrnem odevzdaných 1.706 německých hlasů 1.084 hlasů. Tímto výsledkem voleb projevila značná většina německého obyvatelstva v Touškově sudetskoněmecké straně důvěru a nelze tudíž nikterak mluviti o ohrožení veřejného klidu a pořádku, pořádá-li sudetskoněmecká strana veřejnou schůzi. Že se klid a pořádek v Touškově pořádáním veřejné schůze neruší, dokazuje ostatně veřejná schůze sudetskoněmecké strany, konaná v Touškově dne 17. prosince 1935, která měla průběh naprosto nerušený a ve které účastníci schůze podali veřejný důkaz své ukázněnosti.
Zákaz okresního úřadu ve Stříbře je tedy naprosto neodůvodněný a znamená omezování ústavou zaručeného práva shromažďovacího. Bylo by však naprosto neslučitelným se zásadami republikánsko-demokraticky vedeného státu, jestliže se veřejná schůze strany, ku které prokazatelně náleží převážná část německého obyvatelstva, zakazuje proto, poněvadž se strany neukázněných živlů, které stojí mimo řady strany, bylo by možno obávati se případného rušení. Tím bylo by možno, aby mizivá menšina ve skutečnosti zabránila pořádání jakékoli veřejné schůze.
Interpelanti se tudíž táží:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti, proč okresní úřad ve Stříbře zakázal schůzi sudetskoněmecké strany dne 14. března 1937 v Touškově přes zkušenost, že při schůzích sudetskoněmecké strany v této obci k porušení veřejného klidu a pořádku nedošlo?
2. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby zabránil bezdůvodnému, v poslední době se množícímu, omezování svobody shromažďovací se strany správních úřadů vůči sudetskoněmecké straně?
V Praze dne 14. dubna 1937.
Frank,
Liehm, Maixner, Enhuber, Tschakert, Schösser, Stellwag,
Pfrogner, Fritsch, Werner, Krommer.
444/3 (původní znění).
Interpellation
des Senators Ludwig Frank an den Herrn Minister des Innern
wegen unbegründeter Verweigerung einer Versammlung der udetendeutschen Partei, Vorsitzender Konrad Henlein, in Tuschkau durch die Bezirksbehörde in Mies.
Mit Bescheid vom 10. März 1937, Zahl 12/48, hat die Bezirksbehörde in Mies die Anzeige des Karl Jungschaffer in Pleschnitz über die beabsichtigte öffentliche Versammlung am 14. März 1937 in Tuschkau nicht zur Kenntnis genommen und gemäß § 6 des Gesetzes 135/67 deren Abhaltung verboten, weil mit Rücksicht auf die politischen Ortsverhältnisse dadurch die öffentliche Ruhe und Ordnung gefährdet werden könnte."
Bei den am 19. Mai 1935 stattgefundenen Wahlen erhielt die Sudetendeutsche Partei in Tuschkau-Stadt von den insgesamt abgegebenen 1706 deutschen Stimmen 1084. Mit diesem Wahlergebnis hat die bedeutende Mehrheit der deutschen Bevölkerung von. Tuschkau der Sudetendeutschen Partei das Vertrauen ausgesprochen und es kann daher durch die Abhaltung einer öffentlichen Versammlung von Seiten der Sudetendeutschen Partei von einer Gefährdung der öffentlichen Ruhe und Ordnung keinesfalls gesprochen werden. Daß Ruhe und Ordnung in Tuschkau durch die Abhaltung einer öffentlichen Versammlung nicht gestört wird, beweist überdies die öffentliche Versammlung der Sudetendeutschen Partei am 17. Dezember 1935 in Tuschkau, die ohne jedwede Störung verlief und in der die Versammlungssteilnehmer einen öffentlichen Beweis ihrer Diszipliniertheit abgelegt haben.
Das Verbot der Bezirksbehörde in Mies ist also vollkommen unbegründet und bedeutet eine Einschränkung des verfassungsmäßig gewährleisteten Versammlungsrechtes. Es wäre aber vollkommen unvereinbar mit den Prinzipien eines republikanisch-demokratisch geführten Staates, wenn eine öffentliche Versammlung einer Partei, der erwiesenermaßen der überwiegende Teil der deutschen Bevölkerung angehört, deshalb verboten wird, weil von Seiten undisziplinierter Elemente, die außerhalb der Reihen der Partei stehen, allfällige Störungen befürchtet werden könnten. Dadurch wäre es möglich, daß jede öffentliche Versammlung durch eine verschwindende Minderheit tatsächlich vereitelt werden könnte.
Die Interpellanten fragen daher an:
l. Ist der Herr Minister bereit, erheben zu lassen, warum die Bezirksbehörde in Mies die Versammlung der Sudetendeutsehen Partei am 14. März 1937 in Tuschkau entgegen der Erfahrung, daß es bei Versammlungen der Sudetendeutschen Partei in diesem Orte nicht zu Störungen der öffentlichen Ruhe und Ordnung gekommen ist, verboten hat?
2. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister zu ergreifen, um die sich in letzter Zeit mehrenden unbegründeten Einschränkungen der Versammlungsfreiheit gegenüber der Sudetendeutschen Partei durch die Verwaltungsbehörden erster Instanz hintanzuhalten?
Prag, 14. April 1937.
Frank,
Liehm, Maixner, Enhuber, Tschakert, Schösser, Stellwag, Pfrogner, Fritsch, Werner, Krommer.
Překlad ad 444/4.
Interpelace
sen. G. Krczala
na pana ministra vnitra
o tom, že zemský úřad v Brně jako nadační úřad nevyřizuje nadační věci.
Dne 22. října 1922 zemřel v Jakubčovicích německý továrník na knoflíky Teltschik, jenž celé své jmění odkázal nadaci, která měla sloužiti zvýšení vyspělosti, mravní výše a odolnosti kultury příslušníků arijské rasy lidí". Nadace byla příslušným nadačním úřadem schválena a spravována kuratoriem, kterému podle vůle zakladatelovy a podle nadační listiny jako podstatný člen a kontrolní orgán náležel advokát dr Antonín Wesselsky z Vídně, přítel a důvěrník zakladatele. Tento kontrolní orgán vykonával po mnohá léta se schválením nadačního úřadu svou funkci, až tento nadační úřad v lednu 1935, patrně z osobních důvodů, vyslovil nepřípustnost provádění kontrolního práva dr Wesselským, poněvadž tento je cizinec. Zároveň byl týž nadačním úřadem vyzván, aby ve smyslu poslední vůle a pravoplatné nadační listiny jmenoval svého nástupce. Tohoto nástupce dr Wesselsky ustanovil a nadaci oznámil již r. 1932, tedy dlouho než sám byl zbaven úřadu, v osobě člena vážené slezské rodiny, které byl zakladatel blízek. Jmenovaný je československým státním občanem, záložním důstojníkem, jazyka státního mocen, zachovalý atd. Po nesčetných urgencích u nadačního úřadu a u ministerstva sdělil zemský úřad v Brně dr Wesselskému, kterého úřad sám vyzval k jmenování, že jako cizinec nesmí také více vykonávati právo jmenování, jež mu zakladatel v poslední vůli a nadační úřad výslovně přiznali.
Kuratorium vede nyní již přes dva roky samo správu nadace (patří k tomu kamenný lom a továrna). Nadační úřad vydává po dvou letech nález, který by byl mohl vydati již před dvěma lety, trpí správu nadace osobami, jež samy k tomu vůbec nejsou legitimovány, ježto kontrolní orgán je podstatným členem odpovědných orgánů nadace, a nepodniká ničeho, aby se vyhovělo stanovám nadace a vůli zakladatelově.
Kuratorium nadace této, založené Němčena, skládá se nyní ze dvou Němců, jednoho, českého státního úředníka a jednoho českého obchodníka.
Na základě tohoto stavu věci tážeme'se pana ministra:
1. Je pan ministr ochoten naříditi zemskému úřadu v Brně jakožto nadačnímu úřadu a ministerstvu vnitra urychlené vyřízení věci, obzvláště potvrzení kontrolního orgánu, jejž dr Wesselský jmenoval?
2. Je pan ministr ochoten vyžádati si od podřízených orgánů vysvětlení o tom, kterak nejdříve přiměly dr Wesselského, aby jmenoval svého nástupce, a pak v rozhodnutí náhle tvrdily, že není legitimován k tomuto právnímu jednání, na jejich přání provedenému?
3. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby německým státním občanům poskytl záruku toho, že nadace jimi zřízené budou alespoň částečně spravovati příslušníci jejich národa, kteří snad jako státní úředníci nejsou odvislými od nadačního úřadu, a že splněna bude vůle zakladatelova?
V Praze dne 14. dubna 1937.
Krczal,
Krommer, Maixner, Schösser, Patzak, Garlik,
Frank, Fritsch, Liehm, Stellwag, Pfrogner.
444/4 (povodni znění).
Interpellation
des Senators Gottfried Krczal an den Herrn Minister des Innern
wegen Nichterledigung einer Stiftungsangelegenheit durch die Landesbehörde in. Brunn als Stiftungsbehörde.
Am 22. Oktober 1922 starb in Jogsdorf im Obertal der deutsche Knopffabrikant Teltschik, der sein ganzes Vermögen einer Stiftung hinterließ, die "der Steigerung der Mündigkeit, der moralischen Höhe und Widerstandsfähigkeit der Kultur der Angehörigen der arischen Menschenrasse" dienen sollte. Die Stiftung wurde von der zuständigen Stiftungsbehörde genehmigt und von einem Kuratorium verwaltet, dem nach dem Willen des Stifters und dem Stiftsbrief als wesentliches Mitglied und Kontrollorgan der Rechtsanwalt Dr. Anton Wesselsky aus Wien zur Seite stand, ein Freund und Vertrauter des Stifters. Dieses Kontrollorgan übte durch viele Jahre mit Genehmigung der Stiftungsbehörde seine Tätigkeit aus, bis diese im Jänner 1935, offenbar aus persönlichen Gründen, die Unzulässigkeit der Ausübung des Kontrollrechtes durch Dr. Wesselsky aussprach, weil dieser Ausländer ist. Gleichzeitig wurde dieser von der Stiftungsbehörde aufgefordert, im "Sinne des Testamentes und der rechtskräftigen Stiftungsurkunde seinen Nachfolger zu ernennen. Dieser war Von ihm bereits im Jahre 1932, also lange vor der Amtsentsetzung des Dr. Wesselsky, bestimmt und der Stiftung bekanntgegeben worden in der Person eines Mitgliedes einer angesehenen schlesischen Familie, der der Stifter nahestand. Der Namhaftgemachte ist čechoslovakischer Staatsbürger, Reserveoffizier, der Staatssprache mächtig, wohlverhalten usw. Nach unzähligen Urgenzen bei der Stiftungsbehörde und beim Ministerium teilte die Landesbehörde in Brunn dem Dr. Wesselsky, den die Behörde selbst zur Namhaftmachurig aufgefordert hatte, mit, daß er als Ausländer auch nicht mehr das Ernennungsrecht ausüben dürfe, welches ihm der Stifter im Testamente und die Stiftungsbehörde ausdrücklich eingeräumt haben.
Das Kuratorium führt nun schon über zwei Jahre allein die Verwaltung der Stiftung (es gehört dazu ein Steinbruch und. eine Fabrik). Die Stiftungsbehörde fällt nach zwei Jahren ein Erkenntnis, das sie schon vor 2 Jahren hätte fällen können, sie duldet die Führung der Stiftung durch Personen, die allein hiezu gar nicht legitimiert sind, da das Kontrollorgan ein wesentliches Mitglied der verantwortlichen Organe der Stiftung ist, und unternimmt nichts, um den Statuten der Stiftung und dem Willen des Stifters zu entsprechen.
Das Stiftungskuratorium dieser, von einem Deutschen errichteten Stiftung besteht derzeit aus zwei Deutschen, einem čechischen Staatsbeamten und einem čechischen Kaufmann.
Auf Grund dieses Sachverhaltes richten wir an den Herrn Minister die Anfragen:
l. Ist der Herr Minister gewillt, der Landesbehörde in Brunn als Stiftungsbehörde und dem Ministerium des Innern die beschleunigte Erledigung der Angelegenheit aufzutragen, insbesondere die Bestätigung des von Dr. Wesselsky namhaft gemachten Kontrollorganes?
2. Ist der Herr Minister bereit, von den untergeordneten Organen Aufklärung zu verlangen, wieso sie zuerst Dr. Wesselsky zur Namhaftmachung seines Nachfolgers veranlaßt hatten und dann in einer Entscheidung plötzlich behaupteten, er sei zu dieser, über ihren Wunsch getätigten Rechtshandlung nicht legitimiert?
3. Was gedenkt der Herr Minister zu tun, um den deutschen Staatsbürgern Gewähr dafür zu bieten, daß von ihnen errichtete Stiftungen wenigstens teilweise von Angehörigen ihres Volkes verwaltet werden, die sich nicht etwa als Staatsbeamte in Abhängigkeitsstellung zur Stiftungsbehörde befinden, und daß der Wille des Stifters erfüllt wird?
Prag, 14. April 1937.
Krczal,
Krommer, Maixner, Schösser, Patzak, Garlik,
Frank, Fritsch, Liehm, Stellwag, Pfrogner.
Překlad ad 444/5.
Interpelace
sen. V. Patzaka
na pana ministra spravedlnosti
stran nejasností při trestním řízení pro ublížení na těle proti Emilu Kleinwächterovi, synu rolníka v Libotově, okres Dvůr Králové n. L.
Dne 19. března 1935 byl člen sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein, Josef Javansky, kolářský pomocník v Litíči, soudní okres Jaroměř, večer přepaden a na hlavě značně zraněn, Poškozený Javansky podal u četnické stanice v Dubenci, soudní okres Dvůr Králové n. L., trestní oznámení. Poškozený Javansky nebyl vůbec žádným. soudem vyslýchán, nebyl jako svědek slyšen a čekal 2 roky na předvolání za svědka a soudní výslech. Teprve nyní bylo zjištěno, že soudní řízení pro lehké ublížení na těle bylo provedeno proti Emilu Kleinwachterovi v Libotově, a to okresním soudem ve Dvoře Králové n. L., a Emil Kleinwáchter-patrně pro lehké ublížení na těle - odsouzen byl k vězení na dobu 48 hodin.
Je nápadné, že poškozený Josef Javansky nebyl vůbec žádným soudem vyslýchán a že také ničeho se nedozvěděl o hlavním líčení.
Interpelanti táží se tudíž pana ministra spravedlnosti:
1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vylíčený stav věci?
2. Je pan ministr ochoten dát přezkoumati, proč přepadený a na hlavě zraněný Josef Javansky, kolářský pomocník v Litíči, nebyl soudem vůbec vyslýchán?
V Praze dne 15. dubna 1937.
Patzak,
Bock, Fritsch, Schrammel, Frank, Keil, Krczal, Schösser, Werner, W. Müller, Pfrogner.
444/5 (povodní znění).
Interpellation
des Senators Vinzenz Patzak
an den Herrn Justizminister
wegen Unklarheiten bei einem Strafverfahren wegen Körperverletzung gegen Emil Kleinwächter, Landwirtsohn in Liebthal, Bezirk Königinhof a. E.
Am 19. März 19S5 wurde das Mitglied der Sudetendeutsehen Partei, Vorsitzender Konrad Henlein, Josef Javansky, Wagnergehilfe in Littitsch, Gerichtsbezirk Jaroměř, abends überfallen und erheblich am Kopfe verletzt. Der beschädigte Javansky erstattete bei der Gendarmeriestation in Dubenetz, Gerichtsbezirk Königinhof a. E., die Strafanzeige. Der beschädigte Javansky wurde überhaupt von keinem Gerichte einvernommen, nicht als Zeuge gehört und wartete 2 Jahre lang auf eine Zeugenladung und gerichtliche Einvernahme. Erst jetzt wurde festgestellt, daß ein Strafverfahren wegen leichter Körperverletzung gegen Emil Kleinwächter in Libthal zwar vom Bezirksgerichte in Königinhof a. E. durchgeführt wurde, und Emil Kleinwächter - offenbar wegen leichter Körperverletzung - zu 48 Stunden Arrest verurteilt worden ist.
Es ist auffallend, daß der beschädigte Josef Javansky überhaupt von keinem Gerichte einvernommen wurde und er auch von der Hauptverhandlung nichts erfuhr.
Die Interpellanten stellen daher an den Herrn Justizminister die Anfrage:
l. Ist der Herr Minister bereit, den genannten Sachverhalt erheben zu lassen?
Z. Ist der Herr Minister bereit, überprüfen zu lassen, warum der überfallene und am Kopfe verletzte Josef Javansky, Wagnergehilfe in Littitsch vom Gerichte überhaupt nicht einvernommen wurde?
Prag, am 15. April 1937.
Patzak,
Bock, Fritsch, Schrammel, Frank, Keil, Krczal, Schösser, Werner, W. Müller, Pfrogner.
Překlad ad 444/6.
Interpelace
senátorů L. Franka a A. Pfrognera
na vládu
stran poškozování Němců při ustanovování lékařů, úředníků a zřízenců v zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech, jakož i zanedbávání německého jazyka v oboru působnosti tohoto ústavu.
Zemský ústav pro choromyslné v Dobřanech založen byl r. 1880 pro západní Čechy. Je určen vedle Českých okresů pro následující německé okresy: Aš, Kašperské Hory, Horšovský Týn, Bochov, Cheb, Loket, Dobřany, Doupov, Falknov, Kraslice, Nové Hrady, Hartmanice, Vyšší Brod, Jáchymov, Kadaň, Chvalšíny, Karlovy Vary, Kynžvart, Krumlov, Žlutíce, Manětín, Mariánské Lázně, Stříbro, Nejdek, Nýrsko, Přimda, Planá, Blatno, Prachatice, Přísečnice, Ronšperk, Stodo, Tachov, Teplá, Touškov, Volary, Vejprty, Bezdružice, Vimperk.
V ústavě jest nyní asi 2.200 pacientů, z nich jest asi 55% Němců. Pacienty ošetřuje 10 českých lékařů a asi 400 ošetřovatelů a ošetřovatelek. Z těch jest asi 20 Němců, t. j. asi 5%. Z českého ošetřovatelského personálu je jenom část mocna německého jazyka, že se mohou dorozuměti s nemocnými. část, obzvláště ošetřovatelé a ošetřovatelky přijatí od r. 1918, neumějí vůbec německy. Úspěšné ošetření nemocných je tudíž nemožné, ježto asi 75 % ošetřovatelů a ošetřovatelek z jazykových důvodů toho není schopna.
Také smluvní lékařka není mocna německého jazyka. V národnostním složení úřednictva a zřízenectva na jmenovaném ústavě jeví se následující poměr mezi Němci a Čechy:
Ze 17 úředníků je 14 Čechů, 3 Němci, ze 6 strojníků 6 Čechů, žádný Němec, ze 7 topičů 5 Čechů, 2 Němci, ze 42 řemeslníků 40 Čechů, 2 Němci, z 3 zahradníků 3 češi, žádný Němec, z 5 vrchních ošetřovatelů. 5 Čechů, žádný Němec, z 8 jinakých zaměstnanců 8 Čechů, žádný Němec, z 8 ženských zaměstnanců S česek, žádná, Němka, z 20 pradlen 16 Češek, 4 Němky, ze 16 služek v kuchyni 15 Češek, l Němka, dohromady 120 Čechů, 12 Němců, t. j. 91:9 procentům.
V zemědělství ústavu zaměstnáni jsou jen čeští zaměstnanci.
Orientační tabulky, i tabulky určené pro strany, jsou jednojazyčně české. Již tabulky mimo ústav, naproti hostinci Sládkově, jsou jen české. Velká orientační tabule v hale správní budovy, která obsahuje doby návštěv u nemocných a jména službu konajících lékařů, úředníků a vrchních ošetřovatelů, byla do r. 1933 dvoujazyčná a byla pak nahrazena jednojazyčně českou tabulí.
Vzhledem k oblasti působnosti a k počtu německých pacientů v zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech bylo by povinností správy ústavu, aby pečovala o dostatečný zřetel k německému živlu u lékařů, úředníků a zřízenců ústavu, tím spíše, ježto léčebný proces pacientu naléhavě vyžaduje, aby se personál mohl s pacienty domluviti v jejich vlastním mateřském jazyku. Mimo to umístění jednojazyčně českých nápisů znamená odstrkování německých pacientů a jejich příslušníků, kteří přicházejí do ústavu za účelem návštěv a dotazů, jakož i německého jazyka vůbec.
Interpelanti táží se tudíž vlády:
1. Je vládě známo poškozování Němců při přijímání do služeb zemského ústavu pro choromyslné v Dobřanech a poškozování německého jazyka v oblasti působnosti tohoto ústavu?
2. Jaká opatření hodlá vláda učiniti, aby přivodila účinnou změnu vytýkaných poměrů?
V Praze dne 15. dubna 1937.
Frank, Pfrogner,
Krommer, Werner, Keil, Fritsch, Bock, Enhuber,
inž. Weller, Tschakert, Stellwag.