(3) K politické pochůzce sluší pozvati železniční podnik a starosty obcí, jichž se dráha dotýká.

§ 14.

(1) Než se vyhlásí politická pochůzka, musí železniční podnik předložiti zemskému úřadu seznam jmen a bydliště vyvlastněných (§ 4), po případě jejich zástupců, a to pro každé katastrální území. Jsou-li pozemky, které moji býti vyvlastněny, zapsány v pozemkové knize, třeba v seznamu uvésti.také knihovní vložky.

(2) Tento seznam, jakož i pozemkové výkupní plány a seznamy, které mají býti předloženy podle § 12, musí býti veřejně vyloženy v příslušných obcích po dobu aspoň 15 dní, dříve než se koná politická pochůzka.

(3) Zároveň buď v oznámení, které třeba vyvěsiti v obci a vyhlásiti způsobem v místě obvyklým, označeno, v kterém místě a počínajíc kterým dnem může každý nahlédnouti do vyložených písemností, jakož i buď označena lhůta, v níž každý zúčastněný může u okresního úřadu vznésti ústně nebo písemně námitky proti žádanému vyvlastnění.

(4) Určení času, obsažená v těchto oznámeních, třeba uvésti v obecnou známost ediktem s označením katastrálních území dotčených zamýšlenou stavbou. Tento edikt buď jednou uveřejněn v zemském věstníku pro příslušnou zemi.

§ 15.

(1) Den, kdy pravděpodobně začne v obci šetření, ustanoví vedoucí komise a buď vyhlášen způsobem v místě obvyklým. Mezi tímto vyhlášením a počátkem šetření musí uplynouti aspoň 8 dnů.

(2) Kdož podali včas námitky u okresního úřadu, buďte pozváni ke komisi zvláště.

(3) Každý zúčastněný má na vůli, aby se dostavil k šetření a vznesl námitky proti žádanému vyvlastnění.

(4) K námitkám, které by byly vznesen, když šetře-ní v obci se skončí, se nehledí.

§ 16.

(1) Vedoucí komise se má podle možnosti přičiniti, aby se strany dohodly.

(2) Vezme-li se žádost za vyvlastnění zpět, anebo prohlásí-li vyvlastněný, že je ochoten povoliti žádané vyvlastněni, buď to poznamenáno v protokolu, jenž se vede o jednání.

(3) Vždy však sluší vyšetřiti poměry závažné pro rozhodnutí o žádaném.vyvlastnění a do protokolu pojmouti výsledky šetření s uvedením, jakých základů bylo užito.

(4) Při těchto šetřeních nebe připustiti jednání o odškodnění, které má býti poskytnuto z příčiny vyvlastnění.

(5) Vztahuje-li se šetření na více katastrálních území, sluší je uzavříti pro každé katastrální území a předložiti zemskému úřadu.

§ 17.

(1) Když zemský úřad přezkoumá předložené mu spisy, určí předmět a rozsah vyvlastnění tím, že vydá jeden nebo více vyvlastňovacích nálezů. Malé odchylky ve výměře, které se zjistí po přesném zaměření v přírodě, nezpůsobují potřebu nového vyvlastňovacího nálezu.

(2) Závisí-li rozhodnutí na vyřízení některé otázky, kterou přísluší řešiti úřadu vykonávajícímu veřejnou železniční správu, buď rozhodnutí odloženo, až tento úřad oznámí konečně platné vyřízení návrhu komise.

§ 18.

(1) Nálezy vyvlastňovací buďte dodány železničnímu podniku a vyvlastněným, po případě osobám, o nichž je úřadu známé, že na ně přešlo právo, které má býti vyvlastněno.

(2) Vyvlastňovacímu nálezu mohou odvoláním odporovati jenom ti vyvlastnění, kteří vznesli včas námitky proti vyvlastnění, jejich právní nástupci (§§ 14, 15) nebo železniční podnik potud, pokud nález nevyhověl žádosti, kterou učinila strana podávající odvolání.

(3) O odvolání rozhodne ministerstvo vnitra v dohodě se železničním správním úřadem a jinými ministerstvy, jejichž okruh působnosti je dotčen věcí, která má býti řešena.

(4) O tom, který předmět a v jakém rozsahu má býti vyvlastněn, je nepřípustný pořad práva.

§ 19.

Když nález vyvlastňovací nabude moci práva, jsou osoby, vůči nimž je vyvlastnění účinné, povinny se zdržeti jakékoli změny na předmětu vyvlastněném kromě té, kterou přináší s sebou pokračování v řádném hospodářství, ač nebylo-li ovšem umluveno něco jiného, nebo nejde-li o opatření potřebná k zachování předmětu vyvlastnění a neodkladná.

§ 20.

(1) Je-li pozemek, který je předmětem vyvlastnění, zapsán v pozemkové knize, má zemský úřad příslušný k rozhodování v první stolici, jakmile vyvlastňovací nález nabude moci práva, požádati knihovní soud o poznámku vyvlastnění a zašle mu doklady potřebné k zjištění pozemku; ony doklady vyžádá, je-li toho třeba, od železničního podniku.

(2) Knihovní soud zapíše poznámku v příslušné knihovní vložce.

(3) Tato poznámka má účinek, že nikdo, kdo se domůže následujícího zápisu, se nemůže odvolávati na to, že o vyvlastnění nevěděl.

§ 21.

(1) Projeví-li se potřeba, aby mimo politickou pochůzku se konalo oddělené nebo dodatečné jednání k určení předmětu, jenž má býti trvale nebo zatímně vyvlastněn, ať železniční podnik podá žádost u okresního úřadu, v jehož obvodu tento předmět leží, označe zároveň předmět vyvlastnění i vyvlastněného, předlože pomůcky k zjištění předmětu a uveda důvody potřeby.

(2) Okresní úřad nařídí projednání a přibéře k němu obě strany.

(3) Co se týká dalšího řízení, užije se §§ 16 až 20.

§ 22.

(1) Od řízení směřujícího k určení předmětu a rozsahu vyvlastnění může býti upuštěno, jestliže nastala v této věci dohoda mezi železničním podnikem a vlastníkem.

(2) Na žádost železničního podniku zapíše knihovní soud poznámku vyvlastnění (§ 20).

B. Jak se zjišťuje odškodnění.

§ 23.

(1) Odškodnění, které třeba dáti z příčiny vyvlastnění, určí soud, ač nestanoví-li je dovolená dohoda mezi železničním podnikem a vyvlastněným.

(2) Za dovolenou se pokládá taková dohoda jenom tehdy, když není třetích osob, jimž by příslušel nárok na uspokojení z odškodnění vzhledem k jejich věcným právům, anebo když takové třetí osoby vyslovily souhlas s dohodou ve veřejné nebo legalisované listině.

(3) Není potřebí, aby souhlas byl vysloven, když běží o částečné postoupení knihovního tělesa a zástava zachová, třebaže bylo uskutečněno postoupení, zákonnou jistotu odpovídající § 1374 obč. zák., a když jiná věcná práva nemohou býti zřejmě ohrožena na své jistotě.

(4) Požádá-li o to strana, je knihovní soud povolán vydati potvrzení, že je tu náležitá jistota, když se o tom přesvědčí vykonaným šetřením.

§ 24.

(1) Soud určí odškodnění na žádost železničního podniku; ale i vyvlastněný je oprávněn za to žádati, nepodá-li železniční podnik tuto žádost do roka potom, co vyvlastňovací nález nabude moci práva.

(2) Určiti odškodnění přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodu má býti uskutečněno vyvlastnění.

(3) K žádosti za takové určení třeba přiložiti vyvlastňovací nález neb osvědčení o dohodě ve smyslu § 22 a doklady potřebné k zjištění předmětu vyvlastnění.

(4) žádost může býti učiněna v jednom podání stran všech předmětů vyvlastnění, vyskytujících se v katastrálním území.

§ 25.

(1) Soud vyšetří podle zásad řízení nesporného poměry rozhodné pro stanovení odškodnění na místě samém a přibéře jednoho nebo, žádají-li toho zvláštní okolnosti, dva znalce.

(2) Soud vybere znalce ze seznamu, jejž sestaví a vyhlásí vrchní soud v dohodě se zemským úřadem. Seznamy se sestavují a vyhlašují vždy každý pátý rok; v období 5 let buďte seznamy, projeví-li se toho nutnost, jen opraveny nebo doplněny; takové opravy a doplňky musejí býti vyhlášeny.

(3) Strany mohou vznésti námitky proti způsobilosti znalců, dokud nezačne šetření. K takovým námitkám třeba hleděti z moci úřední, jestliže se soudu zdají býti hodnověrnými.

§ 26.

(1) Soudce vybídne znalce, aby podali, prohlédnouce předmět vyvlastnění, své dobré zdání o odškodnění, které třeba dáti.

(2) Každý znalec je povinen udati jak skutkové okolnosti, o něž se opírá dobré zdání, tak ostatní základy svého ocenění.

(3) V těch případech, kdy se vyvlastňuje část pozemkového majetku, mají znalci obzvláště uvésti odděleně výpočet sumy, kterou třeba dáti jako náhradu za zmenšení ceny zbývající části pozemkového majetku.

(4) Má-li odškodnění, které třeba dáti vyvlastněným, zahrnouti v sobě také náhradu za újmy, které postihnou třetí osoby, jejichž nároky se neuspokojují z náhrady za vyvlastněný pozemek (§ 5), sluší sumu připadající na uspokojení takových újem označiti zvláště.

(5) Vznikne-li spor ve věci skutkových okolností, buď vydáno, žádá-li toho některá strana, na základě každého sporného předpokladu zvláštní dobré zdání o odškodnění, které třeba dáti.

§ 27.

Žádají-li toho obě strany, může určení odškodnění býti rozšířeno na objekty, které nejsou předmětem vyvlastňovacího nálezu nebo dohody ve smyslu § 22; obě strany tu musejí souhlasiti s tím, aby tyto objekty byly vyvlastněny.

§ 28.

Má-li železniční podnik za to, že tím, že by vybudoval, aniž je k tomu jinak povinen, to neb ono dílo, by se podstatně zmenšil nárok na odškodnění, může si vyhraditi volbu mezi několika způsoby vybudování tohoto díla a žádati, aby odškodnění bylo stanoveno, hledíc ke každému jím označenému způsobu vybudování.

§ 29.

Vznese-li vyvlastněný nějaký požadavek, neb učiní-li železniční podnik některou nabídku, má to vedoucí protokolovati; dále má pojmouti do protokolu dobré zdání znalců, skutkové okolnosti a základy, na nichž je založeno, jakož i případné připomínky a námitky stran.

§ 30.

(1) Dohodnou-li se železniční podnik a vyvlastněný o odškodnění, které třeba dáti, buď tato dohoda, lze-li ji pokládati za dohodu dovolenou podle § 23, pojata do protokolu.

(2) Nevyhovuje-li dohoda ustanovení § 23, možno ji zapsati do protokolu jenom tehdy, když smluvená částka není menší než částka, kterou označí znalci, anebo než průměr jimi označených částek, vyskytne-li se různost v dobrých zdáních.

(3) Dohoda, která byla zapsána do protokolu se zachováním předcházejících ustanovení, má účinek soudního narovnání.

§ 31.

(1) Neuskuteční-li se narovnání, rozhodne soud, jaké odškodnění má býti dáno; zároveň určí, je-li tu předpoklad označený v § 26, odst. 4, částku, která připadá na náhradu újem třetích osob.

(2) Toto rozhodnutí může býti vzato v odpor toliko rekursem.

(3) Lhůta k rekursu je 15 dnů.

(4) Rekurs třeba podati ve dvou vyhotoveních. Jedno vyhotovení buď dodáno odpůrci stěžovatele, jenž může v době 15 dnů podati vyjádření. Jakmile toto vyjádření dojde, po případě nadarmo uplyne uvedená 15 denní lhůta, buďte spisy z moci úřední předloženy vrchnímu soudu.

(5) Předcházející ustanovení platí též, béře-li se v odpor rozhodnutí vrchního soudu.

(6) Uplatňovati pořadem práva nároky, o nichž bylo rozhodnuto v řízení, které upravuje tento zákon k účelům určení odškodnění, je nepřípustné.

§ 32.

(1) Domnívá-li se strana, že skutkové okolnosti, k nimž sluší hleděti při určení odškodnění, nebyly úplně nebo správně vylíčeny při šetření konaném podle § 25, může požádati, než uplyne lhůta ustavená pro rekurs proti rozhodnutí soudu o odškodnění, soud, který šetření nařídil, aby bylo vykonáno ohledání.

(2) Žádosti buď vyhověno, jsou-li v ní přesně označeny skutečnosti neb skutkové stavy, které mají býti zjištěny.

(3) Nařizuje a prováděje ohledání, řídí se soud předpisy, jak prováděti důkazy na věčnou paměť.

(4) Podá-li se žádost do 8 dnů po dodání rozhodnutí, které stanoví odškodnění, může soud na žádost uložiti držiteli předmětu, jenž má býti ohledán, aby se až do skončení ohledání zdržel jakékoli změny, která by ohledání ztížila.

(5) Rekurs proti nařízení, aby ohledání bylo provedeno, nebo proti příkazu podle předcházejícího odstavce nemá odkládacího účinku.

§ 33.

(1) Užije-li železniční podnik práva vyhrazeného mu v § 28, podle něhož může žádati

vybudování díla na několikerý způsob, rozhodne soud o odškodnění se přením ke každému navrženému způsobu vybudování a ponechá železničnímu podniku volnost volby. Jestliže železniční podnik do 3. měsíců potom, co mu bylo dodáno rozhodnutí, neprohlásí u soudu, že se rozhoduje pro ten neb onen způsob vybudování, může vyvlastněný žádati, aby proti železničnímu podniku platila domněnka, že se rozhodl pro ten způsob vybudování, vzhledem k němuž bylo určeno nejvyšší odškodnění.

(2) Na žádost strany vysloví soud výsledek volby usnesením, uveda zároveň odškodnění, které má býti dáno.

§ 34.

(1) Jestliže soudem určené odškodnění záleží v jistině, nutno je dáti před výkonem vyvlastnění, ač nedává-li se dodatečně podle ustanovení § 9.

(2) Zaplatí-li železniční podnik jistinu, kterou třeba dáti jako odškodnění, po uplynutí více než 15 dnů, co bylo sjednáno narovnání nebo co bylo dodáno soudní rozhodnutí, které určuje odškodnění, je povinen zaplatiti zákonné úroky z prodlení ode dne, kdy se stalo narovnání nebo kdy bylo dodáno pravoplatné rozhodnutí. Jestliže však železniční podnik užil práva vyhrazeného mu v § 28, je na každý způsob zavázán, aby zaplatil úroky z prodlení ode dne, kdy mu bylo dodáno rozhodnutí, které stanoví odškodnění s výhradou volby.

§ 35.

(1) Sumu odškodnění je plniti, pokud z ní mají býti uspokojeny nároky třetích osob z jejich práv věcných, složením k soudu i tehdy, nejde-li o případy § 1425 obč. zák. Složení k soudu není nutné, prokáže-li se způsobem vyhovujícím § 23, že jistota věcných práv, která příslušejí těmto třetím osobám, je zachována přes uskutečněné vyvlastnění.

(2) Nároky uvedených třetích osob se uspokojují podle předpisů o rozvrhu nejvyššího podání při nucené dražbě. Skutečnost, že odškodnění bylo složeno, buď z moci úřední poznamenána ve veřejné knize, jde-li o předmět zapsaný v takové knize.

(3) Tato poznámka má stejné účinky jako poznámka o vykonané nucené dražbě.

IV. Výkon vyvlastnění.

Práva a povinnosti železničních podniků a vyvlastněného.

§ 36.

(1) Nucený výkon vyvlastnění, které byl stanoveno pravoplatným rozhodnutím neb dohodou sjednanou podle §§ 22 a 27, přísluší okresnímu úřadu.

(2) Nucený výkon buď povolen na žádost železničního podniku, prokáže-li, že splnil povinnosti stran dání nebo zajištění odškodnění pokud tyto povinnosti bylo třeba splniti před vyvlastněním.

(3) Výkonu vyvlastnění není na překážku že předmět vyvlastnění přešel od osoby, proti níž bylo zavedeno vyvlastnění, na osobu třetí anebo že nastaly jiné právní změny týkajíc se tohoto předmětu.

(4) Nucený výkon nemůže býti zdržen ani okolností, že rozhodnutí, určující odškodnění nebo stanovící jistotu, kterou třeba dáti bylo vzato v odpor rekursem.

§ 37.

Nedá-li železniční podnik odškodnění, určené rozhodnutím soudu nebo narovnáním, anebo nedá-li jistotu, určenou soudem, a to do 15 dnů potom, co bylo učiněno narovnání nebo co soudní rozhodnutí nabylo moci práva, může vyvlastněný přiměti železniční podnik, aby dal odškodnění a úroky z prodlení, nebo složil jistotu, vedením exekuce podle předpisů řízení sporného.

§ 38.

(1) Dokud vyvlastnění není vykonáno, anebo dokud nenastane určení odškodnění narovnáním nebo soudním rozhodnutím, je oprávněn železniční podnik v době jednoho roku potom, co vyvlastňovací nález nabyl moci práva, vyvlastněný však po uplynutí této doby, požádati zemský úřad, který vyvlastňovací nález vydal, za zrušení tohoto nálezu.

(2) Tohoto práva nemůže užíti strana, která již požádala soud za určení odškodnění.

(3) žádosti za zrušení vyvlastňovacího nálezu třeba vyhověti, jsou-li splněny podmínky stanovené v předcházejících odstavcích.

(4) Rozhodnutí zemského úřadu mohou obě strany vzíti v odpor odvoláním. Ustanovení § 18, odst. 3 platí i pro toto odvolání. Jakmile rozhodnutí nabude moci práva, dá zemský úřad podnět knihovnímu soudu, aby vymazal knihovní poznámku o vyvlastňovacím nálezu učiněnou podle § 20.

§ 39.

(1) železniční podnik musí nahraditi škodu, která vzejde z toho, že nedal vykonati vyvlastnění.

(2) Co se týká náhrady této škody, možno nastoupiti na železniční podnik pořadem práva.

V. Řízení za mimořádných poměrů.

§ 40.

Žádá-li naléhavý veřejný zájem, aby se vyvlastnění k účelům železničním stalo co nejdříve (na př. z té příčiny, že je nutné napraviti nebo zameziti provozní poruchy, že je třeba obnoviti bezpečnost provozu, nebo že toho vyžadují zřetele obrany státu), může býti užito - bez újmy toho, jak rozhodne úřad příslušný k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze o opatření trvalé povahy - následujících předpisů o zkráceném řízení.

§ 41.

(1) žádost za zavedení jednání k určení předmětu a rozsahu vyvlastnění buď podána zemskému úřadu, při čemž buď dbáno předpisu § 21.

(2) Zemský úřad ustanoví vedoucího jednání, jenž přibéře k jednání strany a vydá neprodleně po ukončení jednání vyvlastňovací nález.

(3) Odvoláni, podané proti tomuto nálezu, nemá odkládacího účinku.

§ 42.

(1) Železniční podnik může žádati u příslušného okresního soudu za určení odškodnění; při tom musí prokázati, že bylo zahájeno řízení označené v § 41.

(2) Přípravy k šetření, která mají býti konána podle § 25, třeba tak zaříditi, aby šetření mohla býti vykonána, dovolují-li to okolnosti, v den, jenž bude určen pro jednání o předmětu a rozsahu vyvlastnění, a aby mohla následovati hned po vydání vyvlastňovacího nálezu.

(3) Ustanovuje znalce, není soud vázán seznamem, o němž je řeč v § 25.

VI. Závěrečná ustanovení.

§ 43.

Náklady vyvlastňovacího řízení a náklady určení odškodnění soudem postihují železniční podnik, ač nevzešly-li z neoprávněného podnětu strany.

§ 44.

Vydání toho, co bylo složeno u soudu vzhledem k ustanovením tohoto zákona, je osvobozeno od placení poplatků za uschování.

§ 45.

Ustanovení tohoto zákona neplatí pro dráhu, pro jejíž vybudování a provoz přísluší výkon vyvlastňovacího práva podle obecného horního zákona.

Resoluce navržené technicko-dopravním výborem.

1. Na území republiky leží několik tratí cizích států. Tyto tratě jsou provozovány správami zahraničních drah a personálem těchto drah. Způsob provozu a pobyt zahraničního personálu není ve všech případech v souladu s hospodářskými a státními zájmy republiky. V poslední době byla část těchto drah alespoň formálně převedena v majetek a provoz československých státních drah, ve skutečnosti však i tyto tratě jsou stále ještě ve správě a provozu drah zahraničních. Poněvadž hospodářský i státní zájem republiky vyžadují, aby všechny dráhy na území republiky byly také ve správě a provozu domácích železničních správ, vyzývá se vláda, aby s největším urychlením provedla opatření, aby všechny tratě železniční, které až dosud jsou spravovány ze zahraničí, byly převedeny do správy československé.

2. Ministerstvu železnic se doporučuje, aby předpisy, vydané před několika lety o nejmenším přípustném poloměru, zrevidovalo a povolilo ve vlečkách poloměry, které bývaly povolovány za Rakouska a aby netrvalo na tam, že schválené již konstrukce abnormálních výhybek musí býti znovu schvalovány.

3. Ministerstvu železnic se ukládá, aby býv. zaměstnanci všech služebních odvětví, kteří na základě zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n., byli eliminováni a jako dělníci na výpomoc - smluvní - byli ponecháni dále v železniční službě, byli jmenováni pom. zaměstnanci, pokud tito zaměstnanci vyhovují předepsaným podmínkám pro jmenování pomocnými zaměstnanci ve smyslu ustanovení §§ 110, 111, 112 a 135 vládního nařízení ze dne 5. března 1927, čís. 15 Sb. z. a n., ohledně úpravy platových a některých služebních poměrů zaměstnanců čsl. státních drah. Ministerstvo železnic se dále vyzývá, aby zrušilo 10% interkalář a aby rozmnožilo počet míst systemisovaných pro skupinu pomocných zaměstnanců.

4. Vládě, příp. ministerstvu železnic, budiž uloženo, aby byl při sestavování delegací k periodicky konaným mezinárodním konferencím, zasedáním a poradám mezinárodních železničních sdružení vždy také železničním odborovým organisacím vyhrazen jeden oficielní mandát delegáta a jeden mandát pro náhradníka.

5. Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, dle kterého na místě zákona ze dne 29. října 1919,. č. 606 Sb. z. a n., týkajícího se drahotních příplatků k úrazovým důchodům, byly všechny úrazové důchody, a sice také ony předválečné úrazové důchody, které původně byly vyměřeny na základě býv. rakouské korunové měny, dle nynější kupní síly čsl. koruny valorisovány.

6. Ministerstvo železnic se vyzývá, aby s účinností od 1. ledna 1937 vyměřilo v případech, zasluhujících zřetele, zaměstnancům a pozůstalým po zaměstnancích zestátněných drah, kteří nepodali unifikační přihlášku, odpočivné, a zaopatřovací platy tak, jako kdyby byli unifikováni.

7. Vláda, se vyzývá, aby co nejdříve vydala pro kategorii ozbrojených strážních oddílů železničních, které se zřizují na základě § 139 zákona a drahách (železničního zákona), patřičnou systemisaci.

8. Publicita všech tarifních opatření na drahách, jakož i zásada stejného nakládání se všemi přepravci byly a jsou doposud stěžejními pilíři státní dopravní politiky. Je potřebí zachovati v této věci krajní opatrnost i v budoucnosti. Vláda se vyzývá, aby užila zmocnění podle § 86, odst. 3, písm. b) jenom v případě nezbytné potřeby a aby i potom jednala ve smyslu této opatrnosti; zejména se vyzývá, aby případné zproštění povinnosti publikovati tarifní opatření omezila toliko na tarifní opatření malého významu.

9. Vláda se vybízí, aby návrhem zvláštního zákonného opatření umožnila judikatuře, podle níž některé personální akty státní železniční správy (které jsou činěny na základě § 70 vládního nařízení č. 15/1927, po případě na základě § 22, odst. 1 a § 47, odst. 2 vl. nař. č. 96/1930 Sb. z. a.n.) jsou hodnoceny jako administrativní akty, z čehož vyplývají pro zaměstnance drah státních velmi nepříznivé důsledky po stránce prekluse jejich nároků, aby uvedené personální akty považovala jako projevy soukromoprávní.

Resoluce navržená ústavně-právním výborem.

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve podala Národnímu shromáždění osnovu zákona, jíž se vydává všeobecný zákon expropriační, platný pro celé území státu.

Resoluce navržené sociálně-politickým výborem.

1. Ministerstvo železnic se vyzývá, aby doplnilo stanovy invalidního a starobního fondu státních drah tak, aby se důchodu mohlo dostati zaměstnancům, po případě pozůstalým po nich i tehdy, když zaměstnanec se následkem podnikového úrazu stane invalidním nebo utrpí smrtelný podnikový úraz dříve, než dovrší čekací dobu.

2. Ministerstvo železnic se vyzývá, aby při provádění §u 76 zákona o drahách, vycházejíc z ustanovení vl. n. č. 134 ze dne 15. června 1934, trvalo na tom, že zaměstnanci dráhy jsou povinni, pokud se u nich mohou vyskytnouti úkony policie na dráze, nebo pokud je to v zájmu styků s obecenstvem, nositi při výkonu služby stejnokroj. Služební odznak může býti nosen jenom ve službě dozorčí.

3. Vládě, příp. ministerstvu železnic budiž uloženo, aby byl při sestavování delegací k periodicky konaným mezinárodním konferencím, zasedáním a poradám mezinárodních železničních sdružení vždy také železničním odborovým organisacím vyhrazen jeden oficielní mandát delegáta a jeden mandát pro náhradníka.

4. Ministerstvu železnic se ukládá, aby býv. zaměstnanci všech služebních odvětví, kteří na základě zákona ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z. a n., byli eliminováni a jako dělníci na výpomoc - smluvní - byli ponecháni dále v železniční službě, byli jmenováni pom. zaměstnanci, pokud tito zaměstnanci vyhovují předepsaným podmínkám pro jmenování pomocnými zaměstnanci ve smyslu ustanovení §§ 114, 111, 112 a 135 vládního nařízení ze dne 5. března X1927, čís. 15 Sb. z. a n., ohledně úpravy platových a některých služebních poměrů zaměstnanců čsl. státních drah. Dále se vyzývá ministerstvo železnic, aby zrušila 10% interkalář a aby rozmnožilo počet míst systemisovaných pro skupinu pomocných zaměstnanců.

5. Ministerstvo železnic se vyzývá, aby s účinností od 1. ledna 1937 vyměřilo v případech zasluhujících zřetele zaměstnancům a pozůstalým po zaměstnancích zestátněných drah, kteří nepodali unifikační přihlášku, odpočivné a zaopatřovací platy tak, jako kdyby byli unifikováni.

6. Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, dle kterého na místě zákona ze dne 29. října 1919, č. 606 Sb. z. a n., týkajícího se drahotních příplatků k úrazovým důchodům, byly všechny úrazové důchody a sice také ony předválečné úrazové důchody, které původně byly vyměřeny na základě býv. rakouské korunové měny, dle nynější kupní síly čsl. koruny valorisovány.