(2) Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodné pro stanovení důchodu ať výrokem soudním nebo dohodou, může soud na žalobu železničního podniku důchod zastaviti nebo snížiti, na žalobu pak poškozeného důchod zvýšiti nebo, byl-li zastaven, znovu jej přiznati.

§ 199.
Promlčení a oznamovací povinnost.

(1) Nároky na náhradu škody podle ustanovení §§ 196 až 198 se promlčují v 6 měsících ode dne, kdy poškozený zví, jaká je škoda. Když poškozený nezví, jaká je škoda, zaniknou nároky po 3 letech ode dne, kdy nastalo poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení.

(2) K zachování nároků na náhradu škody podle ustanovení §§ 196 až 198 se vyžaduje, aby ten, kdo byl poškozen na těle (na zdraví) nebo pozůstalí po usmrceném (jeden z pozůstalých), oznámil některé služebně železničního podniku, že nastalo poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení, a to do 4 týdnů ode dne, kdy zví o poškození neb o usmrcení; jinak tyto nároky zanikají, ledaže zameškání označené lhůty nelze tomu, kdo byl povinen učiniti oznámení, přičítati za vinu, anebo že se některá služebna železničního podniku dovf v uvedené lhůtě jiným způsobem o poškození neb o usmrcení.

(3) Nositel pojištění je povinen svůj nárok padle ustanovení § 197, odst. 3 oznámiti železničnímu podniku do 30 dnů ode dne, kdy byl přiznán důchod nebo jiná dávka, jinak jeho nárok zanikne.

§ 200.

Nároky zaměstnanců účastných veřejnoprávního úrazového pojištění (zaopatření), jakož i nároky vojenských osob.

(1) Železniční podnik neodpovídá podle ustanovení § 196 a následujících za škody na, osobě svých zaměstnanců, kteří jsou účastni veřejnoprávního úrazového pojištění nebo nahrazujícího je úrazového zaopatření, jde-li o úraz, na který se vztahuje řečené pojištění nebo zaopatření.

(2) To platí obdobně také o škodách na osobě státních zaměstnanců, kteří konají svou službu na tratích železničního podniku.

(3) Rovněž neodpovídá železniční podnik za lakové škody vojenských osob, které konají svou službu na trati železničního podniku.

(4) Zaměstnanec nebo vojenská osoba (pozůstalí) nemůže nárok na náhradu škod na osobě, o nichž jednají odstavce 1 až 3, uplatňovati proti zaměstnanci dráhy, leč by tento zaměstnanec způsobil škodu na osobě ze zlého úmyslu nebo z hrubé nedbalosti.

§ 201.

Neplatnost úmluv o vyloučení odpovědnosti.

Jde-li o cestující neb o osoby, které jsou vzhledem k svému služebnímu poměru pravidelně nebo za účelem zhotovení díla zaměstnány v železničním obvodu, jsou úmluvy, jimiž se předpisy tohoto dílu napřed vylučují neb omezují, neplatné.

II. škody na věcech.

§ 202.

Bez újmy toho, co se ustanovuje na jiných místech tohoto zákona nebo v předpisech podle něho vydaných o odpovědnosti železničního podniku za škody na věcech, odpovídá železniční podnik za škody, které byly způsobeny na sousedním majetku vybudováním, udržováním a provozem dráhy. Ustanovení § 196, odst. 2 až 6 platí obdobně.

III. Platnost jiných předpisů.

§ 203.

Předpisy §§ 196 až 198 se nevylučuje širší odpovědnost podle ustanovení obecného práva občanského, vyjímajíc ustanovení o odpovědnosti za škodu vzniklou z nebezpečného podnikání.

IV. Odpovědnost za škody ze střetnutí provozu dráhy s provozem silničního motorového vozidla.

§ 204.

(1) Vznikla-li škoda na osobě nebo na věcech ze střetnutí železniční dopravy na trati (§ 196) s provozem silničního motorového vozidla, posuzují se nároky mezi těmi, kdož jinak jsou podle platných předpisů z této události povinně odpovědni, podle předpisů obecného práva občanského.

(2) Třetí osoby, kterým vznikla škoda z události uvedené v odstavci 1, mohou uplatňovati své nároky na náhradu proti každé osobě, která odpovídá z toho neb onoho provozu, podle předpisů platných o její odpovědnosti. Tato osoba však může žádati, aby její závazek k náhradě škody podle dotčených předpisů byl omezen na tu poměrnou část škody, která je přiměřená účasti jejího provozu při způsobení škody vzhledem k účasti ostatních povinně odpovědných provozů; toto omezení nemá vlivu na přisouzení útrat sporu. žalobu proti každé z odpovědných osob lze podati u každého soudu místně a věcně příslušného pro některou z nich. Doba od podání žaloby na osobu odpovědnou z jednoho provozu do pravoplatného skončení sporu se nezapočítává do promlčecích lhůt pro nároky proti osobám odpovědným z ostatních povinně odpovědných provozů, ani do lhůt ustanovených pro podání žaloby proti těmto osobám, ani do jiných lhůt, jejichž zmeškání má v zápětí první újmu.

(3) Jde-li o odpovědnost za škodu vzniklou z události uvedené v odstavci 1, sluší posuzovati nároky pozůstalých podle téhož druhu předpisů (podle ustanovení o povinné odpovědnosti nebo podle obecného práva občanského), podle něhož by se posuzovaly nároky zemřelého.

V. Soudní příslušnost.

§ 205.

(1) Žaloby na železniční podnik o náhradu jakýchkoli škod mohou býti podány také u věcně příslušného soudu, v jehož obvodě byla škoda způsobena.

(2) Toto ustanovení však neplatí pro žaloby o náhrady škod založené na přepravní smlouvě, vyjímajíc škody na osobě a spolu s nimi vzniklé škody na věcech.

ČÁST ŠESTÁ.

Úprava vládním nařízením.

§ 206.

(1) Vedle zmocnění, které bylo uděleno na jiných místech, zmocňuje se vláda, aby na řízením upravila podrobnosti ustanovení tohoto zákona.

(2) Vláda se zmocňuje zejména:

a) aby upravila řízení předcházející před udělením koncese a před vydáním stavebního povolení, a to podle možnosti tím způsobem, aby konaných šetření bylo užito k obojímu účelu, aby obě řízení spolu souvisela i vzájemně se doplňovala a aby pro potřebu železničních projektů bylo co nejvíce užito pozemkového katastru;

b) aby upravila řízení předcházející před povolením k užívání dráhy, jakož i aby ustanovila, v kterých případech má místa dodatečná kolaudace (§ 42, odst. 3) a jakým způsobem bude prováděna;

c) aby stanovila, přidržujíc se směrnic stanovených tímto zákonem, složení komisí, pokud komise budou včleněny do jednotlivých řízení;

d) aby určila, v jaké formě bude vydáváno stavební povolení nebo povolení k užívání dráhy; při tom může býti tato věc zařízena pro jednoduché případy také tím způsobem, že příslušné povolení vydá komise, mající účast v řízení, jménem úřadu příslušného k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze;

e) aby ustanovila, že u některých staveb nebo zařízení vyplyne stavební nebo jiné povolení ze skutečnosti, že železniční podnik se přidrží normální konstrukce nebo typu, dále že u staveb malého významu možno uděliti stavebná nebo jiné povolení najednou pro více staveb nebo zařízení, a konečně že je možné, je-li nebezpečí v prodlení, si vyžádati stavební nebo jiné povolaní dodatečné;

f) aby ustanovila, že železniční správní úřad může vydati v mezích zákonných ustanovení zvláštní řády týkající se jednotlivých složek vybudování, udržování a provozu dráhy;

g) aby ustanovila, že železniční podnik je povinen předložiti katastrálnímu měřickému úřadu pomůcky potřebné k zápisu v pozemkovém katastru a v pozemkové knize;

h) aby ustanovila, zda a v jaké výši třeba platiti taxy za provádění úředních vyzkoušení, prohlídek a zkoušek podle § 45, odst. 2 a § 75, odst. 2;

ch) aby stanovila tvar stejnokroje a služebního odznaku, jakož i podmínky, za nichž mají býti nošeny;

i) aby blíže vymezila rozsah povinnosti podle ustanovení § 141, odst. 2;

j) aby stanovila odchylky od předpisů části druhé pro dráhy, které k výcvikovým nebo jiným vojenským účelům buduje, udržuje nebo provozuje vojenská správa, zejména odchylky z užití §§ 44, 45 a 75.

(3) Vláda se zmocňuje, aby stanovila, že železniční podnik je povinen se pojiti proti následkům odpovědnosti za všechny nebo některé škody podle části páté tohoto zákona, při čemž může určiti nejmenší pojistné částky, na které musí býti pojištění sjednáno pro jednotlivou pojistnou příhodu.

(4) Vláda se zmocňuje, aby upravila pro železniční podniky věci sborů důvěrníků s přihlédnutím jak k zásadám zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech, tak ke zvláštní povaze drah.

ČÁST SEDMÁ.

Závěrečná ustanovení.

§ 207.
Mezinárodní železniční styk.

(1) Mezinárodní železniční styk a věci s ním souvisící upravují zpravidla mezinárodní smlouvy. Ustanovení těchto smluv, vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení, mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

(2) Vláda se zmocňuje, aby nařízením opatřila, čeho je třeba ku provedení mezinárodních smluv (odstavec 1), zejména pokud jde o vyhlašování počátku a konce jejich účinnosti ve styku s jednotlivými státy.

(3) Nestanoví-li mezinárodní smlouvy nic jiného, platí ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných též pro mezinárodní železniční styk, zejména pro železniční styk se sousedními státy.

§ 208.
Součinnost při povolování nebo zřizování linií pro leteckou dopravu.

Pravidelné linie pro veřejnou leteckou dopravu se zřizují též v dohodě se železničním správním úřadem.

Derogační ustanovení.
§ 209.

(1) Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, nebo se z něho jinak nepodává, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.

(2) Zrušují se zejména:

dekret dvorní kanceláře ze dne 28. prosince 1843, č. 40.114, sb. zák. pol. sv. 71, č. 137, o zřizování nových staveb v obvodu dráhy,

cís. nařízení ze dne 16. listopadu 1851, č. 1 ř. z. z roku 1852, a zák. Čl. XIII/1908, po případě nařízení č. 6125/1907 M. E. (uh. m. předsednictvo) (provozní řády železniční),

nařízení ze, dne 14. září 1854, č. 238 ř, z. (železniční koncesní zákon), a nařízení č. 4973/1868 K. K. M. (uh. m. veřejných prací a dopravy) (koncesní statut železniční),

nařízení ze dne 2. ledna 1859, č. 25 ř. z., o zamezení a odstranění kolisí mezi podniky horními a železničními a nebezpečenství, která vznikají z kolisí pro jistotu života a majetku,

zákon ze dne 5. března 1869, č. 27 ř. z., o odpovědnosti železničních podniků za tělesná poranění neb usmrcení lidí, která byla způsobena událostí na drahách, zákon ze dne 12. července 1902, č. 147 ř. z., o odpovědnosti drah, a zák. Čl. XVIII/1874, o odpovědnosti za usmrcení nebo tělesné poranění způsobené drahou, jakož i předpisy úrazového pojištění a zaopatření (§ 200, odst. 1), přiznávající zaměstnancům dráhy a jejich pozůstalým vyšší úrazový důchod v případech, v nichž by jim příslušely, kdyby nebyli na úraz pojištěni nebo zaopatřeni, nároky na náhradu škody podle zákonných ustanovení o povinné odpovědnosti (Čl. VII, odst. 5 zákona ze dne 20. července 1894, č. 168 ř. z., o rozšíření úrazového pojištění, ve znění zákona ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z., a zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., jakož i předpisy vydané podle § 4 zákona ze dne 18. prosince 1887, č. 1 ř. z. z roku 1888, o úrazovém pojištění dělnickém, ve znění zákona č. 207/1919 Sb. z. a n.), bez újmy nároků založených úrazy, které nastaly přede dnem účinnosti tohoto ustanovení (§ 213, odst. 2),

předpisy Čl. 421, odst. 3, a Čl. 422 až 431 zák. č. 1/1863 ř. z. a §§ 422 až 433 zák. Čl. XXXVII/1875,

zákon ze dne 14. července 1927, č. 110 Sb. z. a n., o železniční přepravě,

zákon ze dne 8. srpna 1910, č. 149 ř. z., o drahách nižšího řádu, zák, Čl. XXXI/1880, o drahách místních, ve znění zák. Čl. IV/1888, bez újmy práva výkupu, jak bylo pro stát založeno těmito zákony,

zákon ze dne 16. června 1892, č. 41 čes. z. z., jakož i § 7 zákona ze dne 16. května 1895, č. 54 mor: z. z., a § 7 zákona ze dne 3. června 1895, č. 45 slez. z. z., stran užívání veřejných silnic a cest ke zřizování drah,

zák. Čl. XVII/1914, o železničním služebním řádě,

zákon ze dne 8. února 1921, č. 59 Sb. z. a n., kterým se mění ustanovení § 24, odst. 2 zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o sestavení seznamů znalců v řízení týkajícím se vyvlastnění k účelům vystavění a provozování železnic,

vládní nařízení ze dne 20. dubna 1934, č. 79 Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů veřejných hlavních a místních drah státních a drah státem spravovaných k veřejným pozemním komunikacím.

(3) Dokud nebude vydána úprava vládním nařízením podle tohoto zákona (§ 206, po případě zmocnění udělená na jiných místech), nebo jiná úprava všeobecné povahy předvídaná tímto zákonem, užije se při provádění tohoto zákona dosavadních předpisů, které upravují příslušné předměty, se změnami, které vyplývají z ustanovení tohoto zákona a postupně vydávaných prováděcích předpisů. Než bude vydáno vládní nařízení podle § 32, odst. 1, věty třetí, jest orgánem, jemuž je svěřeno hájení odpovídajícího veřejného zájmu, zástupce příslušného úřadu, který je k místnímu šetřená vysílán podle dosavadních předpisů.

(4) Odkazují-li jiné předpisy na některé předpisy, které se zrušují, nastupují na místo zrušených předpisů příslušná ustanovení tohoto zákona, po případě prováděcích předpisů. To platí obdobně i o upraveném znění zákona č. 30/1878 ř. z.; na místo § 42 dosavadního znění zákona č. 30/1878 tu nastupují §§ 7 až 9 tohoto (železničního) zákona.

§ 210.

(1) Nedotčeny zůstávají:

1. zákon ze dne 27. června 1919, č. 373 Sb. z. a n., o doplnění sítě železniční stavbou drah místních, avšak bez újmy ustanovení § 162, odst. 1 tohoto (železničního) zákona, a zákon ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., o převzetí soukromých železnic do správy státní;

2. zákonná ustanovení, která upravují platové poměry zaměstnanců územní samosprávy;

3. zákonná ustanovení, která ukládají železničním podnikům některé povinnosti ve prospěch státní finanční správy;

4. ustanovení zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., o zřízení a působnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu;

5. předpisy, podle nichž je železniční podnik povinen, dříve než vydá služební řád (jeho změnu), jednati s výborem důvěrníků;

6. ustanovení § 13, odst. 4 a 5 zákona ze dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., o stavbě vodních drah a provedení úpravy řek;

7. ustanovení zákona o obraně státu.

(2) Jde-li o svazky územní samosprávy, zůstávají v platnosti též zákonná ustanovení o výkonu dozoru na tyto svazky, jejich orgány a zaměstnance.

§ 211.

(1) Ve veřejnoprávním úrazovém pojištění zaměstnanců železničních podniků (za součást takových podniků se pokládají i jejich pomocné a vedlejší závody, zahrnujíc v to také odvětví dopravy motorovými vozidly se zvyšují sazby důchodů takto:

Důchody	Dosavadní sazby	Zvýšené sazby
zraněných a úhrnu pozůstalých	dvě třetiny	75%
Pozůstalých	20 %	30%
	15%	17.5%
	Ročního pracovního výdělku

(2) Pro pojištění uvedené v odstavci 1 platí v celém území státu ustanovení § 7, odst. 5 zák. č, 1/1888 ř. z., ve znění zák. č. 363/1917 ř. z., a ustanovení Čl. VII, odst. 1 a 2 zák. č. 168/1894 ř. z.

(3) Důchody úrazového zaopatření zaměstnanců železničních podniků (§ 4 zák. č. 1/1888 ř. z., ve znění Čl. III zák. č. 207/ 1919 Sb. z. a n.) nesmějí býti nižší než důchody úrazového pojištění zvýšené podle odstavce 1 a 2.

(4) Za železniční podnik ve smyslu odstavců 1 a 3 se nepokládá dráha, která je toliko součástí jiného podniku.

(5) Zvýšení podle odstavců 1 až 3 se týká jenom úrazů, které se přihodí ode dne účinnosti tohoto paragrafu (§ 213, odst. 4).

§ 212.

(1) Dráhy, které byly podle dosavadních předpisů pokládány za dráhy hlavní, místní (vedlejší) nebo drobné, posuzují se jako dráhy hlavní, vedlejší (místní) nebo drobné podle tohoto zákona.

(2) Vznikne-li pochybnost, jakou povahu měla dráha před účinností tohoto zákona, rozhodne železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany, přihlížeje k významu a výkonnosti dráhy.

(3) Jde-li o dráhu místní zřízenou podle zák. Čl. XXXI/1880 a zák. Čl. IV/1888, o drahách místních, může železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany prohlásiti takovou dráhu, přihlížeje k jejímu významu a výkonnosti, za dráhu drobnou ve smyslu tohoto zákona, a to do 6 měsíců od jeho účinnosti.

(4) Rozhodnutí železničního správního úřadu podle odstavce 2 a 3 bude uveřejněno ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhláška ministra, jemuž přísluší dozor na dráhy.

(5) Obsahují-li jiné předpisy nedotčené tímto zákonem některá ustanovení o drahách soukromých, platí tato ustanovení pro dráhy nestátní (soukromé) podle tohoto zákona.

§ 213.

(1) Zákon nabude účinnosti 30 dnů po vyhlášení, ač nevyplývá-li něco jiného z ustanovení odstavců 2 až 4.

(2) Nebude-li do 30 dnů po vyhlášení zákona vydáno prováděcí nařízení k §§ 187 a 188, nabudou

a) ustanovení §§ 1 až 116, 123 až 138, 140 až 194,

b) příslušné zmocnění pro úpravu vládním nařízením udělené v části šesté,

c) ustanovení části sedmé, pokud věcně souvisí s předpisy uvedenými za písm. a), účinnosti teprve současně s prováděcím nařízením k §§ 187 a 188.

(3) Nabudou-li vzhledem k předchozímu odstavci ustanovení §§ 117 až 122 a 139 dříve účinnosti, užije se § 124, odst. 4, §§ 127 až 133, § 142, odst. 1, §§ 143 a 144, § 189, odst. 2 pro účel ustanovení §§ 117 až 122 a 139 tak, jako by nabyly účinnosti současně s těmito ustanoveními. To platí i pro užití těchto ustanovení podle §§ 145, 159, 167 a 183.

(4) Ustanovení § 209, odst. 2, jímž se zrušují předpisy úrazového pojištění a zaopatření, přiznávající zaměstnancům dráhy nebo jejich pozůstalým vyšší úrazový důchod, jakož i ustanovení § 211 nabudou účinnosti 1. ledna roku následujícího po vyhlášení zákona. Až do tohoto dne užije se pro nároky na vyšší úrazové důchody, dotčené v dovolaném ustanovení § 209, odst. 2, zákonů č. 27/1869 a č. 147/1902 ř. z.

(5) Předpisy zákona platí i pro pokračování v řízení ve věcech již projednávaných. Jestliže pravoplatným vyvlastňovacím nálezem byla stanovena pro horní dílo bezpečnostní opatření ve prospěch dráhy, sluší tento nález pokládati za opatření úřadu podle § 59, odst. 1 a §§ 60 a 61.

§ 214.
Provedení zákona.

Zákon provede ministr železnic v dohodě se zúčastněnými ministry.

Příloha

podle části čtvrté (§ 195) železničního zákona, obsahující upravené znění zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah.

Zákon ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah, v upraveném znění podle § 195 železničního zákona.

§ 1.

Železničnímu podniku, kterému byla udělena koncese k vybudování a provozu dráhy (§§ 10 a 174 železničního zákona) nebo jehož obecná prospěšnost byla uznána železničním správním úřadem (§ 124 železničního zákona), přísluší výkon vyvlastňovacího práva v plném rozsahu, přípustném podle § 365 obč. zák.

I. Předmět a rozsah vyvlastnění.

§ 2.

(1) Vyvlastňovací právo může býti k účelům trvalého nebo zatímního vyvlastnění vykonáno jenom potud, pokud je to nutné k vybudování a provozu dráhy.

(2) Toto právo zahrnuje v sobě zejména právo žádati:

1. aby byly postoupeny pozemky,

2. aby byly přenechány prameny a jiné soukromé vody,

3. aby byly zřízeny služebnosti a jiná věcná práva na nemovitých věcech, jakož i aby byla postoupena, omezena nebo zrušena uvedená věcná práva a také taková práva, jejichž výkon je vázán určitým místem,

4. aby byla trpěna opatření, která omezují výkon vlastnického nebo jiného práva na pozemku.

(3) Vyvlastňovací právo může býti vykonáno také na příslušenství předmětu vyvlastnění.

§ 3.

(1) Je-li tu předpoklad podle § 2, může býti trvalé nebo zatímní postoupení pozemků žádáno potud, pokud je toho potřebí k vybudování dráhy a stanic, k zřízení budov na dráze a na stanicích v souvislosti s potřebami provozu dráhy nebo pokud je toho potřebí k jiným díkům, jejichž vybudování náleží železničnímu podniku, dále k uložení zemních hmot a rumu, pokud je potřebí při stavbě je odstraniti, a konečně k získání potřebných hmot násypových, kamení a štěrku.

(2) Právo žádati, aby byl postoupen nějaký pozemek k zatímnímu užívání, se nevztahuje na budovy, na obytné prostory, ani na takové pozemky, o nichž lze předvídati, že jejich podstata by se zamýšleným užíváním změnila podstatně a trvale.

(3) Vlastník pozemku přenechaného k zatímnímu užívání je oprávněn žádati, aby železniční podnik koupil pozemek, jestliže užívání trvá déle než 6 měsíců po zahájení provozu, po případě déle než 2 roky, byl-li pozemek postoupen k užívání teprve po zahájení provozu.

II. Předmět a rozsah odškodnění.

§ 4.

(1) železniční podnik je povinen dáti vyvlastněnému za veškeré majetkové újmy, které mu byly způsobeny vyvlastněním, náhradu odpovídající odškodnění podle § 365 obč. zák.

(2) Za vyvlastněného sluší pokládati toho, jemuž náleží předmět vyvlastnění, nebo toho, jemuž na předmětu vyvlastnění náleží věcné právo spojené s vlastnictvím jiného předmětu.

§ 5.

Zjišťuje-li se odškodnění, nutno míti zření také k újmám, které vyvlastněním utrpí uživatelé, poživatelé a nájemci a které má nahraditi vyvlastněný, a to potud, pokud náhrada, kterou třeba dáti za předmět vyvlastnění, nemá sloužiti k uspokojení odškodňovacích nároků příslušejících vůči vyvlastněnému.

§6.

Jestliže se vyvlastňuje toliko část pozemkového majetku, třeba při určení odškodnění míti zření nejen k ceně pozemku, jenž má býti postoupen, ale také k tomu, oč se zmenší cena zbývající části pozemkového majetku.

§ 7.

(1) Zjišťuje-li se odškodnění, nebuď přihlíženo k okolnostem, o nichž je jasné, že byly způsobeny v úmyslu, aby se jich užilo jako základu pro zvýšení nároků na odškodnění.

(2) K ceně zvláštní záliby, potom k zvýšení ceny, které nastane u předmětu vyvlastnění ve spojitosti s vybudováním dráhy, se při výpočtu odškodnění nehledí.

§ 8.

(1) Odškodnění buď zaplaceno hotově. To se stane při trvalém vyvlastnění zaplacením jistiny, při zatímním vyvlastnění placením důchodu.

(2) Má-li však zatímní vyvlastnění v zápětí zmenšení ceny, k němuž nebylo hleděno při stanovení důchodu, buď za ně poskytnuta náhrada zaplacením jistiny, jakmile skončí zatímní vyvlastnění.

§ 9.

(1) Nemůže-li býti jistina, kterou třeba zaplatiti, zjištěna úplně z té příčiny, že újma, která má býti odhadnuta, nedá se napřed stanoviti, je každá strana oprávněna žádati, v přiměřených časových obdobích aspoň jednoročních, aby bylo stanoveno odškodnění náležející za újmy, které se staly zatím patrnými.

(2) Jakmile uplynou 3 roky, počítané ode Sne výkonu trvalého vyvlastnění, po případě jakmile skončí zatímní vyvlastnění, může se žádati, aby byla s konečnou platností stanovena jistina, která má býti zaplacena.

§ 10.

(1) Železniční podnik je povinen na žádost toho, jenž je oprávněn žádati odškodnění, složiti jistotu za všecko odškodnění, která má dáti po výkonu vyvlastnění (§§ 8, 9).

(2) Na státu nemůže se žádati, aby složil jistotu.

(3) Požádá-li o to některá strana, ustanoví soud příslušný k určení odškodnění způsob a výši jistoty, která má býti složena, a to po slyšení obou stran. Soud může před rozhodnutím slyšeti znalce.

(4) Otázku, zda jistota stačí, posoudí soud podle volného uvážení.

III. Vyvlastňovací řízení.

A. Jak se určuje předmět a rozsah vyvlastnění.

§ 11.

Předmět a rozsah vyvlastnění se určuje na základě skutkových okolností, k nimž sluší při tom hleděti, a se zřením k výsledku komisionálních šetření, která jsou konána, aby byl přezkoumán podrobný projekt znázorňující vybudování dráhy (politická pochůzka).

§ 12.

(1) Železniční podnik předloží úřadu, příslušnému k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze, vedle podrobného projektu pozemkové výkupní plány a seznamy žádaných pozemků i práv, oboje sestavené odděleně podle katastrálních území.

(2) V těchto seznamech sluší uvésti okresní soudy, v jejichž obvodu jsou obce položeny, a všecko katastrální čísla a plošné výměry parcel, u nichž má nastati vyvlastnění, jakož i žádané plochy.

(3) Úřad označený v odstavci 1 podrobí tento projekt předběžnému zkoumání a nařídí, pokládá-li jej za způsobilý k provedení, politickou pochůzku dráhy.

§ 13.

(1) Politickou pochůzku podle § 12, odst. 3 provádí zpravidla komise povolaná prováděti politickou pochůzku v řízení předcházejícím před vydáním stavebního povolení pro příslušnou stavbu dráhy nebo stavbu na dráze.

(2) Jinak provádí politickou pochůzku komise, skládající se ze zástupce zemského úřadu, jenž komisi vede, ze zástupce úřadu příslušného k vydání stavebního povolení pro stavbu dráhy nebo pro stavbu na dráze a ze zástupce okresního úřadu. Železničnímu správnímu úřadu zůstává vyhrazeno, aby komisi přiměřeně zesílil, žádá-li toho příslušný veřejný zájem.