Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.
IV. volební období.
5. zasedání.
Tisk 449.
Interpelace:
1. sen. Bergmana na p. ministra vnitra a na p. ministra zemědělství ve věci poplašných zpráv o šířící se tularemii.
2. sen. Bergmana na p. ministra pošt a telegrafů ve věci zavádění telefonů do venkovských obcí.
3. sen. Hancku a spol. na p. ministra železníc v záležitosti výstavby želézničného nádražia v Žiline.
4. sen. Dundra na p. ministra vnitra ve věci konfiskace časopisu "Stráž Pojizeří" v Ml. Boleslavi.
5. sen. Hokkyho p. predsedovi vlády o znečistení vody rieky Mŕtvej Boržavy škodlivými hmotami.
6. sen. Hokkyho p. ministrovi školstva a národnej osvety o neštátnych učiteľoch, učiteľkách a detských opatrovateľkách, o ich základných platoch a iných krivdách.
449/1.
Interpelace
senátora R. Bergmana
na pana ministra vnitra a na pana ministra zemědělství
ve věci poplašných zpráv o šířící se tularemii.
Před časem objevila se na jižní Moravě nakažlivá choroba u zajíců a hlodavců, nazvaná tularemie čili - lidově řečeno - zaječí nemoc. Je to choroba přenosná i na člověka. A opravdu také jistý počet lidí na tuto chorobu onemocněl a dotyční byli anebo jsou dosud v léčení v nemocnici ve Valticích i jinde. Došlo dokonce - podle novinářských zpráv - i ke dvěma případům úmrtí.
Je přirozené, že zprávy o hynutí polní zvěře na tularemii i o nákaze lidí vyvolaly značnou pozornost a rozruch ve veřejnosti která těmito zprávami jsouc poplašena, věří, že tularemie řádí všude, kde lze uzříti uhynulého zajíce, psa a pod. Proto šíří se nálada proti kupování a požívání zajíců a lovné zvěře vůbec.
Je na bíle dni, že za těchto okolností budou značně postiženi majitelé honiteb, ať už těmito majiteli jsou jednotlivci či spolky, nebo obce a j. Myslivost hraje v našem národním hospodářství důležitou úlohu a bylo by tudíž hospodářsky škodlivé, kdyby pro přehnané, dokonce i zcela, vymyšlené zprávy o šířící se tularemii měla býti naše myslivost ohrožena a podlomena.
Z toho důvodu táží se podepsaní:
Z kterých okresů hlášená již byla okresními zvěrolékaři nebo okresními úřady vyskytnuvší se tularemie? Jest tato choroba na ústupu nebo se ještě šíří? Jest pravda, že se vyskytla také v
Čechách? Jsou páni ministři vnitra a zemědělství ochotni naříditi, aby příslušné úřady již nyní vydaly zprávu, která by konstatovala, kde se tularemie vyskytuje a tak aby se rozptýlily obavy, jako by všechna polní zvěř byla již v nebezpečí nákazy, a aby se tak včas předešlo škodám, které by mohly vzniknout majitelům honiteb nemožností pronájmu honbišť?
V Praze dne 27. dubna 1937.
Bergman,
Paulus, ing. Havlín, Kvasnička, Záborec, dr Rehák, Vetterová-Bečvářová, Trnobranský, dr Buday, dr Mederly, dr Matoušek.
449/2.
Interpelace
senátora R. Bergmana
na pana ministra pošt a telegrafů
ve věci zavádění telefonu do venkovských obcí.
Není jistě nikdo, kdo by pochyboval o veliké důležitosti a významu telefonu. Je-li potřeba rychle zavolati pomoc v případě nějakého neštěstí, je-li zapotřebí ihned informovati úřady o zločinech či o událostech dotýkajících se zájmů veřejných, tu všude telefon prokazuje služby prostě neocenitelné.
A což teprve v případě války? Tu by mohl telefon hráti úlohu vydatného pomocníka naší armády.
Jest nutno litovati, že v rozšíření telefonní sítě náš stát dosti pokulhává za jinými státy. Jsou u nás ještě nesčetné obce i dost velké, které nemají telefonu. Také mnoho četnických stanic je bez telefonu. Je pravda, zařízení telefonní sítě je věc drahá, ale právě pro důležitost a význam telefonu neměl by stát zapomínat na intensivnější podporu telefonisace venkovských obcí.
Stát má velký příjem z poplatků za poslech rozhlasu. Posluchači rozhlasu odevzdávají dnes čsl. poště na 100 milionů Kč ročně. Snad již letošního roku dosaženo bude jednoho milionu posluchačů rozhlasu. To znamená, že poštovní úřady vyberou za rozhlas 120 milionů Kč ročně.
Už před několika lety bylo z oficielních míst slíbeno, že poplatky za poslech rozhlasu budou sníženy. Avšak podnes se tak nestalo. Bylo by tedy správné a pro stát i jeho obyvatelstvo výhodné, kdyby z milionových příjmů za poslech rozhlasu podporovala poštovní správa zavádění telefonu do obcí, místo aby stavěla novou vysílací rozhlasovou stanici, která by sloužila výhradně zájmům německých posluchačů rozhlasu, když tito posluchači mají už tak dost svého německého vysílání z dosavadních našich vysílacích stanic.
Z toho důvodu se podepsaní táží:
Je pan ministr pošt a telegrafů ochoten zaříditi, aby z velikých příjmů za poslech rozhlasu nebo jiným způsobem byla podporována telefonisace venkovských obcí? Kolik obcí v Československu postrádá dosud výhod telefonu? Jak přispívá až dosud poštovní správa na podporu výstavby telefonní sítě?
V Praze dne 27. dubna 1937.
Bergman,
Paulus, ing. Havlín, Kvasnička, dr Rehák, Záborec, Trnobranský, Vetterová-Bečvářová, dr Matoušek, dr Buday, dr Mederly.
449/3.
Interpelácia
senátora Antóna Hancku
na pána ministra železníc
v záležitosti výstavby železničného nádražia v Žiline.
Železničná stanica v Žiline je jedným z rajdôležitejších železničných uzlov nielen Slovenska, ale aj celej republiky. V Žiline sa stretajú tie najhlavnejšie smery našej železníčnej dopravy. Smery tieto sú nasledovné:
Cheb-Praha-Bobumín-Žilina-Košice-Bukurešť,
Varšava-Bohumín-Žilina,
Viedeň-Bratislava-Žilina,
Budapešť-Sob-Leopoldov-Žilina,
Zvolen-Vrútky-Žilina,
Bukurešť-Košice-Žilina,
Berlín-Žilina-Tatry,
Rajec-Žilina.
Napriek tomu, že je Žilina takýmto významným železničným uzlom, preca ešte aj v 19. roku jestvovania republiky je tu tak nevyhovujúce - a úbohé náďražie, že je to dnes už ozajstnou ostudou republiky.
Potreba nútnej výrstavby moderného železničného nádražia v Žiline bola už aj pred prevratom, je ale tobôž po prevrate všeobecne uznávaná.
Široká verejnosť volá po výstavbe tohoto nádražia veľmi hlasne už od samého prevratu.
Že sa so stavbou i napriek toľkých urgencií ešte ani podnes nezačalo, vyvoláva dnes už nielen nespokojnosť, ale aj všeobecné rozhorčenie širokej verejnosti.
Pretože so stálym odkladaním započatia stavby trpí práve najširší verejný záujem, je teraz už pálčivou nútnotsťou, aby štátna železničná správa ku toľko ráz sľubovanému započatiu stavby žel. nádražia teraz už bezodkladne prikročila.
Poneváč sme už zas u konca mesiaca apríla tohoto roku, a nikto s určitosťou nevie v Žiline ani teraz povedať, či sa so stavbou nádražia už aspoň tohoto roku istotne započne, a aj najnovšie novinárske zprávy si vzájomne tiež odporujú, či sa so stavbou ešte tohoto roku započne alebo nie, cieľom získania hodnovernej a širokú verejnosť konečne uspokojujúcej informácie dovoľujem si úctive opýtať sa pána ministra železníc:
1. Čo je príčinou, že sa so započatím stavby železničného nádražia v Žiline už niekoľko rokov odkladalo?
2. Čo je príčinou, že sa k započatiu tejto stavby už v uplynulých jarných mesiacoch tohoto roku neprikročilo?
3. Či je pán minister ochotný učiniť opatrenie, aby sa so stavbou žilinského nádražia každopádne ešte tohoto roku započalo?
Praha, 27 apríla 1937.
Hancko,
Juriga, Janček, dr Krčméry, dr Fritz, dr Mederly, dr Polyák, Pázmán, dr Buday, Trnobranský, ing. Havlín.
449/4.
lnterpelace
senátora Vojt. Dundra
na pana ministra vnitra
ve věci konfiskace časopisu "Stráž Pojizeří" v Mladé Boleslavi.
V časopise "Stráž Pojizeří" ze dne 2. dubna 1937, čís. 13, uveřejněn byl článek pod názvem: "Jak to dělá okresní hejtman, v jehož žilách koluje zelená krev". Tento celý článek byl konfiskován, aniž by tu byly pro konfiskaci věcné nebo státně politické důvody. Jak bezdůvodná byla konfiskace tohoto článku, lze seznati z jeho obsahu, který zní takto:
"Agrární strana koná z jeho popudu kurs samosprávný, na který pak přijede vykládat pan okresní hejtman se všemi úředníky okresního úřadu o tom, jak to chce mít v úřadě zařízeno. Páni agrární starostové při jeho vstupu mu udělají nadšené ovace, za které pan okresní hejtman blahosklonně poděkuje a pochopitelně kladně vyřídí všechny urgence tak, jak si páni agrárníci přejí a bez ohledu na ostatní vrstvy občanstva. A aby míra spolupráce byla dovršena, prohlásí, že také v jeho žilách koluje zelená krev a proto že má tolik pochopení pro porobený zemědělský stav. Páni starostové a ostatní viditelné veličiny agrární strany odcházejí pak do svých vesnic velmi uspokojeni a řádí ve svém okolí tak, že je hrůza se podívat. Odpírají žebračenky nezaměstnaným, vydávají obecní peníze nač chtí, zkrátka dělají to tak, jak to pan okresní hejtman potřebuje. Ale běda starostovi, který není agrárníkem a je náhodou soc. demokratem. Ten se prostě zavolá na okresní úřad a aby byli svědkové, zavolá se celá sociální komise, kterou pan okresní hejtman sám bez přihlédnutí k návrhům odborových skupin jmenoval a která se skládá dokonce ze členů, z nichž někteří byli trestáni nemalými tresty pro to, že nevěděli, co je jejich či sousedovo, ale jsou buď národně sjednocení, nebo agrárníky a před těmito svědky se řekne starostovi, že to dělá špatně, že babsky jedná, že je málo energickým, zkrátka pan okresní hejtman ho zesměšni v očích jeho spolupracovníků tak, že tito si pak dovolí samovolně do úředních spisů a bez vědomí komise vepsati, co sami za vhodné uznají a když se starosta ostře ohražuje, řekne takový agrárník, že pan okresní hejtman má starosty plné zuby, že by byl nejraději, kdyby se své funkce vzdal, a starosta je se svojí autoritou zásluhou páně hejtmanova způsobu jednání vedle. Teď to napište do novin a pan okresní hejtman vám zcela určitě pošle úřední opravu, ač kdyby se zeptal svého svědomí, má-li nějaké, povědělo by mu, že je pravda, že oprava je nepravda.
V "Rodném kraji", agrárním časopise se pak vysloví hejtmanovi důvěra a pan Maryško ze Železného Brodu vychvaluje kvality okresního hejtmana a jemu statečně sekunduji všechny ostatní občanské strany, protože pan Maryško nemůže věděti, že na zákrok zemského přísedícího agrárníka Kočího na samosprávném kursu v Lomnici byla na žádost agrárníka Drahoňovského zastavena stavba školy ve Veselé a pan okresní hejtman, i když to ví, tak prostě těmhle nepravdám dává průchod a neřekne okresnímu výboru, jak to skutečně je, i když ví, že jen zbytečnými a uměle vyvolanými odvoláními je úředně znemožňována akce, směřující ke zmírnění nezaměstnanosti. Ono to pak jde krkem i těm poctivým agrárníkům, kteří k nám přijdou a velmi podrobně nás o počinech pánů, jimž je zelená barva agrární nad zájmy státu a jeho obyvatel, informují.
Mohli bychom podle zpráv agrárních starostů poukázat ještě na řadu záležitostí, které byly na agrárním kursu projednány a okresním hejtmanem úředně ve skutek uvedeny. Ale protože bychom pak třeba musili zase opravovat, použijeme těch našich poznatků jinak. Snad to bude účelnější.
Podepsaní se táží, zda je panu ministru známa konfiskační prakse okresního úřadu v Ml. Boleslavi a co hodlá učiniti, aby znemožněno bylo bezdůvodné konfiskování úvah a článků, jimiž se sleduje ozdravění našeho veřejného života a znemožnění stranického postupu některých okresních úřadů.
V Praze dne 29. dubna 1937.
Dundr,
Časný, Kříž, Havlík, Modráček, Němeček, Koutková, Macek, Nentvich, Fr. Müller, ing. Winter.
Překlad ad 449/5.
Interpelácia
senátora Hokkyho
predsedovi vlády
o znečistení vody rieky Mŕtvej Boržavy škodlivými hmotami.
Pane predseda vlády!
V mesiaci auguste (4., 5. a 6.) roku 1932 bolo možno pozorovať v rieke Mŕtva Boržava u obce Boržavy veľkú skazu rýb, ktorú nájomca rybárskeho obvodu Andrej Darcsy ohlásil četnictvu vo Váre. Četníci, presvedčivši sa o skaze rýb, uložili nájomcovi, aby 2litrovú fľašu, naplnenú pred svedkami, členami obecnej rady, vodou z rieky Mŕtvej Boržavy a uzavretú pečaťou obce zaslal štátnej výskumnej stanici rybárskej v Liptovskom Hrádku.
Voda bola podľa pokynov četníctva zaslaná prostredníctvom obecného predstavenstva vyššie zmienenej výskumnej stanici rybárskej. Obec obdržala od stanice ihneď telegrafickú zprávu, že sa dostaví od ústavu chemický inženier Vojtech Hollý, prednosta výskumnej stanice rybárskej, ktorý na mieste samom prevedie vyšetrovanie. Prednosta výskumnej rybárskej stanice zaslal po niekoľko mesiacoch okresnému úradu v Berehove na 28 stránkach sostavený, vedecky vypracovaný elaborát. Toto odborné dobrozdanie s naprostou určitosťou tvrdí, že skazu rýb přivodila pálenica Samuela Kleina, ktorý dal splašky z pálenice vypustiť do rieky; zároveň stanoví útraty zájazdu na účet majiteľa pálenice.
Alexander Holozsay st., Alexander Holozsay ml. a Alexander Végh nezávisle na chemickom šetrení dosvedčili, že splašky do rieky Mŕtvej Boržavy vypustili zamestnanci pálenice Samuel Hoffmann a Dezider Blobstein.
§ 24 zák. čl. XXIII/1885 vyslovuje, že znečisťovanie riek škodlivými hmotami sa zapovedá. Nariaděnie býv. uh. min. vnútra č. 4962/1904 B. M. ustanovuje, že k dokázaniu znečistenia vody vyžaduje sa buďto chemický rozbor alebo preukaz o tom, že ryby, voči znečistenej vode citlivé, buďto boly omráčené alebo zdochly. Nariadenie býv. uh. min. zemedelstva č. 35.911/1916 V., ktoré ešte platí v Podkarpatskej Rusi, vyslovuje, že v prípadoch riečnopolicajných prestupkov, spáchaných znečistením vody škodlivými hmotami, je príslušným odborným orgánom pokusná stanice pre biologiu rýb, a tedy v tomto prípade prislušnosť výskumnej rybárskej stanice v Liptovskom Hrádku je nepochybná.
Príčina skazy rýb v Mŕtvej Boržave bola za dokazovacieho pokračovania, predpísaného zákonom, na základe chemického rozboru vody a tiež svedkami dokázaná, a tedy dvoma nevyvratiteľnými dôkazy. Na zákľade toho okresný úrad v Berehove výmerom z 18. decembra 1935, č. 3798/32 T. uložil Samuelovi Kleinovi, Samuelovi Hoffmannovi a Deziderovi Blobsteinovi peňažné pokuty po 200 Kč alebo uzamčenie na 10 dní a Samuela Kleina zaviazal zaplatit výskumnej rybárskej stanici zájazdné útraty 682 Kč. Proti dvom posledne menovaným je u štátneho zastupiteľstva v Berehove zavedené pod čís. St. 288/36 trestné pokračovanie pre krivé svedectvo, ktorého sa dopustili prísahou před civilným súdom. V dôsledku odvolania boli všetci traja výmerom krajinského úradu čís. 51.614/III.-6 ai 1936 oslobodení. Listina je bez razítka a je na nej: "za zemského presidenta": nečitateľný podpis. Tu by bolo tedy dôležité, keby si ministerstvo vyžiadalo od okresného úradu v Berehove spisy čís. 11-11.113 ai 1929 a čís. 23.432 ai 1931.
Menovaný Samuel Klein už niekoľkokrát sa dopustil znečistenia vody škodlivými hmotami. Z tohoto dôvodu nájomca podal už niekoľkokrát sťažnosť u okresného úradu. Avšak okresný úrad Samuela Kleina dosiaľ nikdy netrestal; uložil mu iba hradenie útrat komisionelného vyšetrovania. Toto dosvedčujú spisy okresného úradu v Berehove čís. 11-11.113 ai 1929 a čís. 23.432 ai 1931.
A preto s úctou tážem sa pána predsedu vlády:
Či ste ochotný súrne zakročíť, aby vyššie číslované rozhodnutie krajinského úradu v Užhorode bolo preskúmané, lebo ono odporuje 1. zákonu, 2. výpovedi svedkov, 3. znaleckému dobrozdaniu výskumnej rybárskej stanice.
Či má zemský úrad právo a možnosť vyniesť rozhodnutie, ktoré sa zrejme nesrovnáva s týmito troma činiteľmi?