Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 458.

1. sen. Pfrognera na p. ministra vnitra stran přehmatů četnictva pátracího oddělení ve Stříbřepři velikonoční jízdě selského dorostu v Horních Sekyřanech.

2. sen. Krommera na p. ministra pošt a telegrafů stran poškození státního občana poštovní správou.

3. sen. Franka na p. ministra vnitra stran neustálého bezdůvodného zakazování schůzí sudetskoněmecké strany.

4. sen. Pfrognera na p. ministra spravedlnosti o tom, že politický úřad ve Stříbře nařídilomezování politické činnosti.

Dne 29. března 1937 pořádal Josef Janka, rolník v Úhercích, pošta Nýřany, s mladšími sedláky v Horních Sekyřanech velikonoční jízdu, ke které byl jako slavnostní řečník pozván Jindřich Stuiber ze Stříbra. Okresním úřadem ve Stříbře bylo nařízeno, že se slavnostní řečník ve svých vývodech nesmí zabývati politikou. Tuto podmínku Jindřich Stuiber co nejpřesněji splnil. Přes to byl Jindřich Stuiber pátracím oddělením četnictva ve Stříbře s místa slavnosti odveden a sepsán s ním na obecním úřadě v Horních Sekyřanech protokolární výslech. Bylo mu vytýkáno, že řeč byla politická, poněvadž se dvakráte zmínil o Konrádu Henleinovi. Toto obvinění jest úplně bezpodstatné, poněvadž jméno Konrád Henlein nebylo uvedeno jako předseda sudetskoněmecké strany, nýbrž jen v souvislosti s vylíčením vývoje sudetského Němectva vůbec. Falešné pojetí líčení Jindřicha Stuibra v slavnostní řeči vzniklo patrně pro nedostatečné jazykové znalosti Františka Kušnera, strážmistra pátracího oddělení ve Stříbře, jež okresní úřad ve Stříbře poslal do Horních Sekyřan, neboť se při protokolárním výslechu ukázalo, že službu konající strážmistr pátracího oddělení falešně pojal a zachytil také jiná místa proslovu. Za svědectví Josefa Rüby ze Stodu a Hanuše Herzinga z Mířovic pokoušeno při tomto protokolárním výslechu na obecním úřadě v Horních Sekyřanech vložiti Jindřichu Stuiberovi dodatečně do úst a pojati do protokolu následující výrok: "Die Jungbauern sind die Schützen, die die Heimat zu verteidigen haben." (Selský dorost jsou střelci, kteří mají brániti vlast.) Ve skutečnosti však užil řečník na onom místě následující větu: "Durch den Ritt um die Gemeindefluren hat die Jungbauernschaft zum Ausdruck bringen wollen, dass sie gewillt ist, den Boden zu schützen." (Jízdou kolem pozemků obce chtěl selský dorost projeviti, že jest ochoten chrániti půdu.)

Při líčeném výslechu zpozoroval strážmistr Frant. Kušner odznak sudetskoněmecké strany na řečníkově kabátě a vyzval ho, aby ho ihned sňal. Toto jednání znamená rovněž přehmat strážmistrův, k němuž se nedostává jakéhokoli zákonitého předpokladu.

S jakou autokracií se dává četnictvo vésti při výkonu služby, dokazuje také následující svévolný způsob jednání téhož pátracího oddělení četnické stanice ve Stříbře.

Rovněž 29. března 1937 ke 12. hod. polední jeli na kolech Jan Beranek a Antonín Steiner z Kostelce na ostravské silnici ke Kostelci. Nad posledními domy zadrželo je pátrací oddělení četnické stanice ve Stříbře, které jelo v autobuse a pozastavilo je proto, že prý jeli vedle sebe. Jan Beranek byl vyslýchán a zjištěny jeho personálie. Pro dopravní delikt byl pokutován 10 Kč, které ihned na místě zapravil, aniž by však byl o tom obdržel potvrzení. Při této příležitosti spatřil strážmistr Frant. Kušner odznak sudetskoněmecké strany na límci kabátu Berankova, odebral a zabavil mu ho.

Při zjišťování personálií Antonína Steinera byl týž ihned dotazován po naprosto nezávažné skutečnosti své politické stranické příslušnosti a rovněž zevrubně prohledán jeho plášť a kabát, zda tam nemá odznak nějaké strany.

Na výtky, proč se odznaky sudetskoněmecké strany, jež nositi přece všeobecně je dovoleno, hledají resp. odnímají a zabavují, odvolával se strážmistr Kušner na vydání nějakého mlhavého zákona, jenž prý dlouho před vznikem sudetskoněmecké strany byl vyhlášen a ve kterém veřejné nošení politických odznaků je zakázáno a dovoleno jen pro uzavřené schůze.

Je patrno, že se tato opatření nemohou zakládati na žádném zákonitém podkladě, nýbrž že znamenají naprosto svévolný a šikanující postup četnických orgánů vůči příslušníkům sudetskoněmecké strany. Ježto se tyto přehmaty v poslední době hromadí a interpelanti v nich spatřují systematické pronásledování příslušníků sudetskoněmecké strany, táží se pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný a pro postup četnictva příznačný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten dát zavésti proti strážmistru Kušnerovi četnické stanice ve Stříbře pro vytýkaný případ dísciplinární řízení?

3. Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby četnictvo ve státě bylo poučeno v tom směru, že jen na základě svých služebních předpisů a zákonů jest oprávněno konati úřad?

V Praze dne 3. května 1937.

Am 29. März 1937 veranstaltete Josef Janka, Jungbauer in Auerherzen, Post Nürschan, mitjüngeren bauern in Ober-Sekerschan ein Osterreiten, zu welchem Heinrich Stuiber aus Miesals Festredner bestellt war. Von der Bezirkbehörde Mies wurde verfügt, dasder Festredner in seinen Ausführungen sich nicht mit der Politik beschäftigen dürfe. Diese Bedingung wurde von Heinrich Stuiber auf das Genaustese eingehalten. Trotzdem wurde Heinrich Stuiber durch die Fahndungsabteilung des Gendarmeriepostens in Mies vom Festplatze abgeführt und mit ihm auf dem Bürgermeisteramte in Ober-Sekerschan eine protokollarische Einvernahme abgehalten. Es wurde gegen ihn der Vorwurf erhoben, daß die Rede politisch gewesen wäre, weil er zweimal den Namen Konrad Henlein erwähnt habe. Diese Anschuldigung ist völlig unbegründet, da der Name Konrad Henleins keinesfalls als Vorsitzender der Sudetendeutschen Partei genannt wurde, sondern lediglich im Zusammenhange mit der Schilderung der Entwicklung des Sudetendeutschtums überhaupt. Die falsche Auffassung der Schilderungen des Heinrich Stuiber in der Festrede ist wahrscheinlich durch die mangelhaften Sprachkenntnisse des Wachtmeisters der Fahndungsabteilung Mies, die von der Bezirksbehörde Mies nach Ober-Sekerschan entsandt wurde, Frant. Kušner zurückzufűhren, denn bei der protokollarischen Einvernahme stellte es sich heraus, daß auch andere Stellen der Rede von dem diensthabenden Wachtmeister der Fahndungsabteilung falsch aufgefaßt und festgehalten worden waren. Unter Zeugenschaft des Josef Rüba aus Staab und Hans. Herzing aus Mirschowitz bei Staab, versuchte man bei dieser protokollarischen Einvernahme auf dem Bürgermeisteramte in Ober-Sekerschan folgende Äußerung dem Heinrich Stuiber nachträglich in den Mund zu legen und in das Protokoll aufzunehmen: "Die Jungbauern sind die Schützen, die die Heimat zu verteidigen haben." Tatsächlich hat der Redner bei der entsprechenden Stelle aber folgenden Satz gebraucht: "Durch den Ritt um die Gemeindefluren hat die Jungbauernschaft zum Ausdruck bringen wollen, daß sie gewillt ist, den Boden zu schützen."

Während der geschilderten Einvernahme bemerkte der Wachtmeister Frant. Kušner das Abzeichen der Sudetendeutschen Partei auf dem Rocke des Redners und forderte ihn auf, dieses sofort abzunehmen. Diese Handlung bedeutet ebenfalls einen Übergriff des Wachtmeisters, zu dem jede gesetzliche Voraussetzung fehlt.

Mit welcher Selbstherrlichkeit die Gendarmerie sich bei der Dienstesausübung leiten läßt, beweist auch nachfolgende willkürliche Handlungsweise derselben Fahndungsabteilung der Gendarmeriestation in Mies.

Gleichfalls am 29. März 1937 gegen 12 Uhr mittags fuhren Johann Beranek und Anton Steiner aus Kostelzen auf dem Rade auf der Ostrauer Straße gegen Kostelzen. Oberhalb der letzten Häuser wurden se von der Fähndungsabteilung des Gendarmeriepostens in Mies, die ihnen im Autobus entgegenkam, angehalten und wegen angeblichen Nebeneinanderfahrens beanständet. Johann Beranek wurde einvernommen und seine Personalien festgestellt. Wegen des Verkehrsdeliktes wurde er mit Kč 10 Strafe belegt, die er sofort an Ort und Stelle entrichtete, ohne jedoch hierüber eine Bestätigung zu erhalten. Bei dieser Gelegenheit erblickte Wachtmeister Frant. Kušner das Abzeichen der Sudetendeutschen Partei am Rockkragen des Beranek, nahm es ihm ab und beschlagnahmte es.

Bei der Feststellung der Personalien des Anton Steiner wurde dieser sofort nach der ganz unerheblichen Tatsache seiner politisehen Parteizugehörigkeit befragt und gleichfalls eingehend nach einem Parteiabzeichen auf dem Mantel und Anzugrock untersucht.

Auf die Vorhaltungen, warum Abzeichen der SdP, deren Tragen doch allgemein gestattet sei, gesucht, bzw. abgenommen und beschlagnahmt werden, berief sich Wachtmeister Kušner auf die Erlassung eines nebulosen Gesetzes, das angeblich lange vor Bestehen der SdP kundgemacht worden sei und in welchem das öffentliche. Tragen von politischen Abzeichen verboten und nur für geschlossene Versaminlungen gestattet sei.

Es ist ersichtlich, daß diese Maßnahmen auf keinerlei gesetzlicher Grundlage beruhen können, sondern ein vollkommen willkürlich und schikanöses Vorgehen der Gendarmerieorgane gegenüber Angehörigen der SdP darstellen. Da sich diese Übergriffe in der letzten Zeit häufen und die Interpellanten darin eine systematische Verfolgung der Angehörigen der Sudetendeutschen Partei erblicken, richten sie an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten und für das Vorgehen der Gendarmerie bezeichnenden Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, gegen den Wachtmeister Kušner der Gendarmeriestation in Mies wegen desgerügten Sachverhaltes das Disziplinarverfahren einleiten zu lassen?

3. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister zu ergreifen, um die Gendarmerie des. Staates dahingehend aufzuklären, daß sie nur auf Grund ihrer Dienstvorschriften und der Gesetze amtlich zu handeln berechtigt ist?

Prag, 3. Mai 1937.

Alfréd Kappel, lesní v Hrabyni u Opavy podal dne 13. listopadu 1936 na adresu své matky v Mikulovicích č. 23 u poštovního úřadu v Hrabyni zajíce. Tato zásilka nedošla. Na opětovné ústní a písemné intervence prohlásil poštovní ředitel hlavního poštovního úřadu v Opavě Zahe panu Alfrédu Kappelovi, že zásilka byla jako nedoručitelná vydražena, poněvadž cedulka s adresou byla utržena. Alfréd Käppel byl vybídnut, aby u poštovního ředitelství v Opavě učinil podání a žádal za náhradu vydražené zásilky jakož i náhradu poštovného. V tomto podání žádal Alfréd Kappel náhradu škody Kč 40,-, ve skutečnosti však obdržel dne 24. února 1937 od poštovního úřadu úhrnem Kč 9,-, z kteréžto částky musel ještě zaplatiti poplatek za doručení. V opětovném přípise na poštovní ředitelství v Opavě žádal za vyplacení zbytku Kč 32,70 a obdržel na to výměr poštovního a telegrafního ředitelství v Opavě ze dne 23. března 1937, č. 14.522-IIIa-37. V něm se mu sděluje, že se žádosti za plnou náhradu prodané poštovní zásilky nemůže vyhověti. Poněvadž ani podatel ani příjemce zásilky nemohl býti zjištěn, byl obsah poštovní zásilky prodán, výtěžek že činil Kč 9, že pošta s odvoláním na příslušná ustanovení poštovního řádu z r. 1916 nepřejímá žádné záruky za to, že při případném prodeji zásilky docíleno bude určitého výtěžku. Z těchto důvodů že není možno zaplatiti dodatek Kč 32,70. V poučení o opravných prostředcích upozorňuje se odesilatel na možnost odvolání, které nutno kolkovati Kč 8 za první arch, Kč 5 za každý další arch a Kč 1 za každý arch příloh. Za kolku podléhající přílohu bylo by považovati také výměr poštovního úřadu.

Nelze od odesilatele očekávati, že při stanovisku první stolice a při vykázané škodě Kč 58,70, která mu již vznikla ztrátou poštovní zásilky, bude ještě mimo to riskovati vysoké kolkovní poplatky odvolání. Úplně nepochopitelné jest, jak bylo příslušným poštovním orgánům nemožno zjistiti odesilatele po případě adresáta, poněvadž přece každá poštovní zásilka musí býti opatřena poštovní průvodkou, ze které jsou patrna všechna bližší data. Zdá se spíše, že ve vytýkaném případě jde o hrubou nedbalost příslušných poštovních orgánů, kterou odesilateli vznikla velká škoda.

Interpelanti táží se tudíž pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Jaká opatření učinil pan ministr stran vytýkaného případu?

V Praze dne 3. května 1937.

Alfred Kappel, Förster in Hrabyn bei Troppau, gab am 13. November 1936 an die Adresse seinerMutter in Niklasdorf 23 beim Postamte in Hrabyn einen Hasen auf. Diese Sendung ist nicht eingelangt. Auf wiederholte mündliche und schriftliche Interventionen wurde Herrn Alfred Kappel vom Postdirektor des Hauptpostamtes in Troppau, Dir. Zahe, erklärt, die Sendung sei als unbestellbar versteigert worden, da der Ansehriftenzettel abgerissen worden war. Alfred Kappel wurde veranlaßt, eine Eingabe an die Postdirektion in Troppau zu machen und um Vergütung der

versteigerten Sendung sowie um Portoersatz zu ersuchen. In dieser Eingabe verlangte Alfred Kappel einen Schadenersatz von 40 Kč; tatsächlich erhielt er aber am 24. Feber 1937 von der Postdirektion insgesamt 9 Kč, von welchem Betrage er noch die Zustellungsgebühr zahlen mußte. In einer neuerlichen Zuschrift an die Postdirektion Troppau ersuchte er um Ausfolgung des Restbetrages von Kč 32.70 und erhielt darauf den Bescheid der Post-Telegraphendirektion in Troppau vom 23. März 1937, Z. 14.522-IIIa-37. In diesem wird ihm mitgeteilt, daß das Ansuchen um vollen Ersatz der verkauften Postsendung nicht entsprochen werden könne. Da weder der Anzfgeber noch der Empfänger der Sendung festgestellt werden konnte, sei der Inhalt der Postsendung verkauft worden, der Erlös habe Kč 9.-betragen. Mit Berufung auf die diesbezüglichen Bestimmungen der Postordnung vom Jahre 1916 übernähme die Post keine Gewähr dafür, daß bei eventuellem Verkauf der Sendungen ein bestimmter Erlös erzielt werde. Aus diesen Gründen sei es unmöglich, den Nachtrag von Kč 32,70 zu leisten. In der Rechtsmittelbelehrung wird der Absender auf die Möglichkeit einer Berufung aufmerksam gemacht, die mit Kč 8,- für den 1. Bogen, Kč 5,- für jeden weiteren Bogen und Kč 1,- für jeden Bogen der Beilagen zu stempeln sei. Als stempelpflichtige Beilage wäre auch der Bescheid der Postbehörde zu betrachten.