Es kann dem Absender nicht zugemutet werden, daß er bei der erstinstanzlichen Stellungnahme und bei dem ihm aus dem Verluste der Postsendung schon entstandenen ausgewiesenen Betrag von Kč 58.70 noch außerdem die hohen Stempelgebühren einer Berufung riskiert.Völlig unverständlich ist es, wie es den zuständigen Postorganen unmöglich gewesen ist, den Absender, bzw. Adressaten zu ermitteln, da doch jede Postsendung mit einer Postbegleitadresse versehen sein muß, aus welcher alle näheren Daten ersichtliah sind. Es scheint sich vielmehr im

gerügten Falle um eine grobe Nachlässigkeit der zuständigen Postorgane zu handeln, durch welche dem Absender großer Schaden erstanden ist.

Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Welche Maßnahmen hat der Herr Minister wegen des gerügten Sachverhaltes ergriffen?

Prag, 3. Mai 1937.

Interpelanti poukázali opětovně k tomu, že se v poslední době omezuje ústavně zaručená svoboda shromažďovací vůči členům sudetskoněmecké strany, aniž by směrodatná místa byla učinila účinná opatření na odstranění této nezákonitosti.

Okresní úřad v Horšovském Týně zakazuje zase žadateli Jiřímu Maierovi v Rybníku č. 56 výměrem bez data č. 10.912/19/18/293 pořádati veřejnou schůzi dne 4. dubna 1937 v Rybníku s odůvodněním, že se téhož dne konají jiné veřejné schůze sudetskoněmecké strany v okresu Horšovský Týn a že v poslední době při veřejných schůzích došlo ke srážkám protivných stran a k vážnému porušení veřejného pořádku, že vzhledem k dalším schůzím sudetskoněmecké strany v okresu Horšovský Týn dne 4. dubna 1937 přihlížejíc k shora zmíněným událostem v poslední době je zde odůvodněná obava, že by také při těchto schůzích mohlo dojíti k porušení veřejného klidu a pořádku, k jehož udržení okresní úřad musí přihlížeti.

Oproti tomu dlužno uvésti, že obava stran porušení veřejného klidu a pořádku nebyla nikterak odůvodněna. Jak sudetskoněmecká strana tak také jiné strany měly sice v poslední době četné schůze v politickém okresu Horšovský Týn, ale nikde nedošlo k nějakému rušení. Schůze proběhly naopak za plného klidu a pořádku a nedošlo k naprosto žádným třenicím v místnostech schůzí, takže také ani v nejmenším nemůže býti řeči o nějakém rušení veřejného klidu a pořádku v obcích, kde se schůze konaly. Sudetskoněmecká strana postarala se vždy dostatečnou měrou o pořadatele a při známé ukázněnosti členstva sudetskoněmecké strany jeví se také bez zvláštních opatření politického úřadu veřejný klid a pořádek zaručen. Pro skutečnost, že nedošlo k žádnému porušení klidu a pořádku v uvedeném správním obvodě, možno se na důkaz dotázati u obecních úřadů, u četnictva a u intervenujících zástupců úřadu.

V žádném případě však není pro zákaz rozhodujícím odůvodnění okresního úřadu v Horšovském Týně, že se ve správním obvodě samém koná stejného dne již velký počet schůzí sudetskoněmecké strany. Rozhodovati o potřebné míře veřejných schůzí za účelem poučení lidu musí býti přenecháno výhradně organisacím stran samotným a zvoleným zástupcům lidu.

Interpelanti nejsou ochotni bez námitek trpěti neustálé omezování svobody shromažďovací.

Tážeme se tudíž:

1. Je pan ministr ochoten dát zjistiti příčiny neustálých zákazů schůzí sudetskoněmecké strany?

2. Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby bez omezení zachován byl výkon ústavně zaručeného práva shromažďovacího?

V Praze dne 3. května 1937.

Die Interpellanten haben mehrfach darauf hingewiesen, daß in letzter Zeit die verfassungsmäßig gewährleistete Versammlungsfreiheit gegenüber Mitgliedern der Sudetendeutschen Partei eingeschränkt wird, ohne daß von maßgebender Stelle wirksame Maßnahmen zur Beseitigung dieser Ungesetzlichkeit getroffen worden wären.

Neuerlich verbietet die Bezirksbehörde in Bischofteinitz clem Einschreiter Georg Maier in Waier 56 mit Bescheid ohne Datum, Zahl 10.912/19/18/293, die Abhaltung einer öffentlichen Versammlung am 4. April 1937 in Waier mit der Begründung, daß am selben Tage andere öffentliche Versammlungen der Sudetendeutschen Partei im Bezirke Bischofteinitz abgehalten werden, und es in letzter Zeit bei öffentlichen Versammlungen zu Znsammenstößen der gegnerischen Parteien und zu ernsteren Störungen der öffentlichen Ordnung gekommen sei. In Hinblick auf die weiteren Versammlungen der Sudetendeutschen Partei im Bezirke Bischofteinitz am 4. April 1937 bestehe mit Rücksicht auf die oben angeführten Ereignisse der letzten Zeit die begründete Befürchtung, daß es auch bei diesen Versammlungen zur Verletzung der öffentlichen Ruhe und Ordnung, deren Aufreehterhaltung die Bezirksbehörde berücksiclitigen muß, kommen könnte.

Demgegenüber muß angeführt werden, daß eine Besorgnis wegen Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung keinesfalls begründet und gerechtfertigt war. Sowohl die Sudetendetttsche Partei als auch andere Parteien hatten zvrar in der letzten Zeit zahlreiche Versammlungen im politischen Bezirke Bischofteinitz, doch ist es nirgends zu irgendeiner Störung gekommen. Die Versammlungen haben sich im Gegenteil in voller Ruhe und Ordnung abgewickelt und es ist zu keinen wie immer gearteten Reibereien in den Versammlungslokalen gekommen, so daß auch von einer Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung in den Versammlungsorten nicht im mindesten die Rede sein kann. Die Sudetendeutsche Partei hat immer in genügendem Maße für die Aufstellung von Ordnern gesorgt und hei der bekannten Diszipliniertheit der Mitgliedschaft der Sudetendeutschen Partei erscheint auch ohne spezielle Vorkehrungen der politischen Behörde die öffentliche Ruhe und Ordnung gewährleistet. Für die Tatsache, daß es zu keinerlei Störungen der Ruhe und Ordnung im angeführten Verwaltungsgebiete gekommen ist, können Anfragen bei den Gemeindeämtern, bei den Gendarmerieposten und den intervenierenden Vertretern der Behörde als Beweismittel angefordert werden. 

Auf keinen Fall ist jedoch für das Verbot dle Begründung der Bezirksbehörde Bischofteinitz stichhältig, daß im Verwaltungsgebiete selbst schon eine große Anzahl von Versammlungen der Südetendeutschen Partei am gleichen Tage abgehalten werden. Über das erforderliche Maß von öffentlichen Versammlungen zum Zwecke der Aufklärung des Volkes zu entscheiden, muß einzig und allein den Parteiorganisationen selbst und den gewählten Vertretern des Volkes überlassen bleiben.

Die Interpellanten sind nicht gewillt, die fortgesetzte Einschränkung der Versammlungsfreiheit widerspruchslos zu dulden.

Wir stellen daher die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, die Gründe der fortgesetzten Versammlungsverbote gegenüber der Sudetendeutschen Partei feststellen zu lassen?

2. Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister zu ergreifen, um die Ausübung des verfassungsmäßig gewährleisteten Versammlungsrechtes uneingeschränkt aufrecht zu erhalten?

Prag, 3. Mai 1937.

Bock, Tschakert, W. Müller, Ing. Weller, Pfrogner,

Dne 10. dubna 1937 vydala hospodářská správa velkostatku v Kladrubech (Windischgrätz) všem úředníkům, zřízencům a dělníkům statku výnos, kterým se jim zakazuje jakákoli stranicko-politická činnost a příslušnost k některé politické straně. Šetření, jež v té příčině konal senátor Pfrogner, ukázalo, že toto protizákonné jednání hospodářské správy v Kladrubech způsobeno bylo zakročením okresního úřadu ve Stříbře.

Při intervenci senátora Pfrognera u okresního úřadu ve Stříbře bylo pak zjištěno, že se jak okresní hejtman, pan vrchní rada dr Liebscher, tak také příslušný referent, rada Vála, k tomuto nařízení přiznali. Rada Vála připustil mezi jiným, že hospodářské správě v Kladrubech naznačil, aby pan Windischgrätz zavedl totéž, jak to již zavedli jiní velkostatkáři, na příklad Turn-Taxis, že se totiž úředníci, zřízenci a dělníci velkostatku mají zdržeti jakékoli politické činnosti a příslušnosti k některé straně. Toto přání že bylo především vysloveno, ježto majitel statku je cizozemec, v zájmu velkostatkáře Windischgrätze.

Každý smí v mezích zákona projevovati své mínění slovem, tiskem, obrazem a pod.Výkon tohoto práva nesmí nikomu býti na újmu v jeho pracovním nebo zaměstnaneckém poměru. To předpisuje výslovně § 117 ústavní listiny s nadpisem kapitoly "Svoboda učení a svědomí. Svoboda projevu mínění". Úředníkům, zřízencům a dělníkům velkostatku Windischgrätzova béře se samozřejmé právo každého státního občana na politickou činnost v rámci zákona. Ba hrozí se jim újmou, nevyhoví-li vyzvání, zdržeti se jakékoli politické činnosti a příslušnosti k některé straně, neboť dlužno míti za to, že neuposlechnutí tohoto nařízení má míti vliv na stávající pracovní poměr, čímž úředníci, zřízenci a dělníci neoprávněně jsou přidržování k tomu, aby vystoupili z politických organisací a složili své členství. To všechno děje se za okolnosti, že to politický úřad ve Stříbře trpí resp. přímo nařizuje. Pro takováto,,přání" nedostává se však politickému úřadu ve Stříbře jakéhokoli zákonitého podkladu.

Tážeme se tudíž pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Jaké stanovisko hodlá pan ministr zaujmouti k tomuto vytýkanému případu?

3. Jaká opatření učinil pan ministr stran tohoto vytýkaného případu?

V Praze dne 30. dubna 1937.

Am 10. April 1937 wurde von der Ökonomieverwaltüng des Großgrundbesitzes Kladrau (Windischgrätz) an alle Beamte, Angestellte und Arbeiter des Besitzes ein Erlaß herausgegeben, mit welchem diesen jede parteipolitische Betätigung und die Zugehörigkeit zu einer politischen Partei untersagt wird. Die diesbezüglich gepflogenen Erhebungen des Senators Pfrogner ergaben, daß dieses gesetzwidrige Verhalten der Ökonomieverwaltung in Kladrau auf das Einschreiten der Bezirksbehörde in Mies zurückzuführen ist.

Gelegentlich einer Vorsprache des Senators Pfrogner bei der Bezirksbehörde in Mies wurde nun festgestellt, daß sich sowohl der Bezirkshauptmann, Herr Oberrat Dr. Liebscher, als auch der zuständige Referent Rat Vála zu der Anordnung bekannten. U. a. gab Rat Vála zu der Ökonomieverwaltung Kladrau nahegelegt zu haben, Herr Windischgrätz möge dieselbe Einführung treffen, wie sie andere Großgrundbesitzer, z. B. Turn-Taxis, schon getroffen hätten, nämlich daß sich die Beamten, Angestellten und Arbeiter des Gutsbesitzes jeder politischen Betätigung und Parteiangehörigkeit zu enthalten hätten. Dieser Wunsch sei vor allem, da der Besitzer des Gutes Ausländer sei, im Interesse des Großgrundbesitzers Windischgrätz ausgesprochen worden.

Jedermann kann innerhalb der gesetzlichen Schranken seine Meinung durch Wort, Druck, bildliche Darstellung u. dgl. äußern. Die Ausübung dieses Rechtes darf niemandem in seinem Arbeits- oder Angestelltenverhältnis zum Nachteile gereichen. Dies bestimmt ausdrücklich § 117 der Verfassungsurkunde mit der Kapitelüberschrift "Lehr- und Gewissensfreiheit, Freiheit der Meinungsäußerung". Den Beamten, Angestellten und Arbeitern des Großgrundbesitzes Windischgrätz wird das selbstverständliche Recht eines jeden Staatsbürgers auf politische Betätigung im Rahmen des Gesetzes genommen. Ja, sie werden mit einem Nachteile bedroht, falls sie der Aufforderung, sich jeder politischen Betätigung und Parteiangehörigkeit zu enthalten, nicht nachkommen, denn es ist anzunehmen, daß die Nichteinhaltung dieser Anordnung auf das bestehende Arbeitsverhältnis einen Einfluß haben soll, wodurch die Beamten, Angestellten und Arbeiter ungerechtfertigterweise zum Austritt aus den politischen Organisationen und zur Niederlegung ihrer Mitgliedschaft veramlaßt werden. Dies alles geschieht unter Duldung, bzw. direkter Anordnung von Seiten der politischen Behörde in Mies. Zu solchen "Wünschen" fehlt der Bezirksbehörde in Mies aber jede gesetzliohe Grundlage.

Wir stellen daher an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister geneigt, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Welche Stellungnahme gedenkt der Herr Minister zu diesem gerügten Sachverhalte einzunehmen?

3. Welche Maßnahmen hat der Herr Minister svegen dieses gerügten Sachverhaltes ergriffen?

Prag, 30. April 1937.