Die wörtlich gleiche Begründung ist im Bescheide der Bezirksbehörde Bischofteinitz vom

1. April 1937, Z. 10.521/19/14/78, ausgeführt. Es handelt sich hiebei um einen Durchschlag, in welchem lediglich die Orte und der Einschreiter, nämlich Franz Pechtl aus Hostau 75, gegenüber dem oben angeführten Bescheide geändert worden sind.

§ 11 des Versammlungsgesetzes 135/67 bestimmt ausdrücklich daß für die Aufrechthaltung der Ordnung in einer Versammlung der Leiter und die Ordner derselben Sorge zu tragen haben. Der hohe Mitgliederstand der Sudetendeutschen Partei befähigt diese, eine genügende Anzahl von Ordnern, die die Ruhe und Sicherheit gewährleisten, zu stellen. Wenn die staatlichen Bezirksbehörden der Meinung sind, nicht genügend Machtmittel zur Erfüllung ihrer Aufgaben zur Verfügung zu haben, so ist dies zwar bedauerlich, aber kein Grund, den Staatsbürgern verfassungsmäßig gewälirleistete Rechte einfach zu nehmen.

Es muß weiters den politisahen Parteien, bzw. ihren Führungen darüber die Entscheidung überlassen werden, ob in einer bestimmten Gegend das Bedürfnis zu einer Aufklärung des Volkes vorhanden ist oder nicht. Die Sudetendeutsche Partei legt auf eine Aussprache mit ihrer Wählerschaft größten Wert und wird auf dieses demokratische Recht niemals verzichten. Die Feststellung der zuständigen Bezirksbehörden, daß in der gleichen Gegend schon Versammlungen von Untergliederungen der Sudetendeutschen Partei stattfinden, ist also vollkommen überflüssig. Sie aber als Begründung zum Verbot weiterer Versammlungen heranzuziehen, ist undemokratisch und gesetzwidrig.

Die Interpellanten stellen daher die Anfrage:

Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister wegen des gerügten Sachverhaltes zu ergreifen?

Prag, am 10. Mai 1937.

Z kruhů voličských sděluje se interpelantům následující případ:

Dne 13. února 1937 v 17 hod. 15 min. jel dělník Jan Lindner z Dobré Vody u Českých Budějovic na svém kole z Budějovic do Dobré Vody. Na mřížce pro zavazadla vezl s sebou 20 kg dříví, které koupil u obchodníka s uhlím Němce v Českých Budějovicích. Na silniční křižovatce v Suchém Vrbném zadržel ho orgán státního policejního úřadu v Českých Budějovicích a tázal se ho, odkud má to dříví. Lindner řekl po pravdě, že je koupil; nemohl si však okamžitě vzpomenouti na české jméno obchodníka s uhlím. Na to vyzval státní policejní strážník Lindnera, aby s ním šel na strážnici do Českých Budějovic. Když to Lindner odepřel, dal strážník zavolati z blízka druhého strážníka a pokoušel se Lindnera odvésti. Ten se zdráhal a dostal obuškem ránu přes ruku. Strážníci se mimo to vyjádřili: "Počkej, tam dostaneš ještě pořádně nařezáno!" Na strážnici byl Lindner několika strážníky na obličeji a po těle tak zbit, že musel jíti k lékaři, který mu vydal potvrzení o tom, že má různé známky, otoky atd. od bití. Na to nechali Lindnera odejíti a žádali jen, aby přinesl potvrzení o nákupu dříví. Lindner šel hned k obchodníku s uhlím Němcovi, přinesl potvrzení a ukázal je na policii, čímž věc byla vyřízena. Bezprostředně na to šel Lindner ke svému domácímu Schönpflugovi, u kterého byl téhož dne stran placení nájemného a který ho také viděl v průvodu obou strážníků, i ukázal mu následky ztýrání na policejní strážnici v Českých Budějovicích. Ještě 15. února 1937 mohl člen zemského zastupitelství H. Westen z Českých Budějovic zjistiti modřiny na Janu Lindnerovi.

V poslední době opětují se případy, že se státními občany při vyslýchání u státních policejních úřadů nakládají středověkým způsobem a že je bijí. Většinou však je situace taková, že postižení pro nedostatek svědků mimo svá zranění nemohou předložiti důkazy pro takovéto případy nutné. Tento stav je nesnesitelný a je kulturní hanbou nejvyššího stupně.

Interpelanti žádají s největším důrazem bezodkladné zakročení a disciplinární potrestání provinilých orgánů. Táží se tudíž:

1. Je pan ministr ochoten dát co nejpřísněji vyšetřiti vytýkaný případ?

2. Jaká opatření učinil pan ministr aby provinilí orgánové byli účinně potrestáni?

V Praze dne 8. května 1937.

Aus Wählerkreisen wird den Interpellanten folgender Tatbestand mitgeteilt:

Am 13. Feber 1937 um 17.15 Uhr fuhr der Arbeiter Johann Lindner aus Gutwasser bei B. Budweis auf seinem Fahrrade von Budweis nach Gutwasser. Auf dem Gepäckträger des Fahrrades führte er 20 kg Holz mit, die er beim Kohlenhändler Němec in B. Budweis gekauft hatte. Bei der Straßenkreuzung Dürnfellern wurde er von einem Organ der Staatspolizeibehörde in Budweis angehalten und gefragt, wo er das Holz herhabe. Lindner sagte wahrheitsgetreu, daß er es gekauft habe; er könne sich jedoch augenblicklich auf den tschechischen Namen des Kohlenhändlers nicht erinnern. Daraufhin forderte der Staatspolizist den Lindner auf, mit nach Budweis auf die Wachstube zu kommen. Als Lindner dies ablehnte, ließ der Staatspolizist einen in der Nähe weilenden zweiten Polizisten herbeirufen und versuchte Lindner abzuführen. Dieser sträubte sich und erhielt einen Hieb mit dem Gummiknüppel über die Hand. Die Polizisten äußerten sich außerdem: "Warte, dort bekommst Du noch entsprechende Dresche!" Auf der Wachstube wurde Lindner von einigen Wachleuten im Gesicht und am Körper so geschlagen, daß er zum Arzte gehen mußte, der ihm eine Bestätigung darüber ausfolgte, daß er verschiedene Merkmale, Schwellungen usw., von Schlägen herrührend, habe. Nachher ließ man Lindner gehen und verlangte nur, daß er eine Bestätigung über den Holzkauf erbringe. Lindner ging gleich zum Kohlenhändler Němec, holte die Bestätigung und wies sie auf der Polizei vor, womit die Sache erledigt war. Unmittelbar darauf ging Lindner zu seinem Hausherrn Schönpflug, bei dem er wegen Zahlung der Miete am gleichen Tage gewesen war, der ihn auch in Begleitung der beiden Polizisten gesehen hatte, und zeigte ihm die Folgen der ihm auf der Polizeiwachstube in B. Budweis zugefügten Mißhandlungen. Noch am 15. Feber 1937 konnte Landesvertreter Hans Westen aus B. Budweis die blauen Flecken an Johann Lindner feststellen.

In letzter Zeit wiederholen sich die Fälle, daß Staatsbürger bei Einvernahmen auf den staatlichen Polizeibehörden in mittelalterlicher Weise behandelt und geschlagen werden. Meist ist die Situation jedoch so, daß die Betroffeneri mangels an Zeugen für diese Vorfälle die nötigen Beweise, außer ihren Verletzungen, nicht vorlegen können. Dieser Zustand ist untragbar und eine kulturelle Schande höchsten Grades.

Die Interpellanten fordern mit größtem Nachdrucke sofortiges Einschreiten und disziplinäre Strafe der schuldigen Organe. Sie stellen daher die Anfragen:

1.Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt auf das strengste untersuchen zu lassen?

2. Welche Maßnahmen hat der Herr Minister getroffen, um die schuldigen Organe einer wirksamen Bestrafung zuzuführen?

Prag, am 8. Mai 1937.

Publikace "Zeitschrift für Kommunalverwaltung, Nachrichten des Verbandes der deutschen Selbstverwaltungskörper in der Čechoslovakischen Republik" ze dne 20. března 1937, č. 6, přináší následující sdělení:

"Státní policejní úřady, zřízené na základě vládního nařízení č. 51/36 Sb. z. a n. vyhláškami ministerstva vnitra č. 124/36, 292/36, 10/37, které od obcí převzaly záležitosti ohlašovací, chystají se provésti všeobecný soupis obyvatelstva ve svých obvodech. Tak nařídili správcové státní policie v Litoměřicích a Teplicích, že se všichni obyvatelé v obvodu tohoto policejního úřadu musí do určité lhůty přihlásiti k pobytu. Pro nehlášení hrozí se pokutami do 5.000 Kč a tresty na svobodě do 14 dnů.

Vzniká nyní otázka, zdali státní policejní úřady jsou k takovémuto nařízení oprávněny a zda obyvatelstvo tomuto nařízení musí vyhověti. Policejní úřady považují se k takovému nařízení za oprávněny patrně již z toho důvodu, že převzaly záležitosti ohlašovací.

Ohlašování upraveno je novým řádem ze dne 28. března 1935, čís. 51 Sb. z. a n., který má nahraditi staré předpisy o hlášení č. 33/1857 ř. z. a 20/1860 ř. z. (§ 12). Ale zákon dodnes nenabyl účinnosti, poněvadž příslušné vládní nařízení nebylo dosud vydáno (§ 13). Platí tedy stále ještě staré předpisy o hlášení, které jsou upraveny právě uvedenými ministerskými nařízeními. V těchto starých předpisech není obsažen právní předpoklad pro všeobecné hlášení všech obyvatelů. Ostatně neobsahuje ani nový zákon č: 51/35 Sb. z. a n. žádného ustanovení, které by umožňovalo všeobecné hlášení obyvatelů určitého obvodu.

Nelze tedy nařízení státních policejních úřadů o všeobecném soupisu obyvatelstva odůvodňovati předpisem některého zákona nebo nařízení, platným pro hlášení pobytu. Vzniká tudíž otázka, zdali nějaký jiný předpis tyto úřady k tomu opravňuje.

Dlužno míti za to, že se státní policejní úřady budou při tom opírati o úvodní ustanovení k organisačnímu zákonu č. 125/27 Sb. z. a n. Podle čl. 13 těchto úvodních ustanovení platí úvodní ustanovení organisačního zákona o politických úřadech také pro státní policejní úřady v mezích jejich působnosti. Ve smyslu čl. 2 těchto úvodních ustanovení mají tudíž státní policejní úřady pečovati o veřejnou bezpečnost a klid, bdíti nad veřejným pořádkem a, což má význam pro pro-jednávanou otázku, míti v patrnosti obyvatelstvo, aniž by však byly dotčeny zvláštní předpisy vydané pro jednotlivé obory této působnosti (čl. 2, odst. 2).

Za těmito účely může ovšem státní policejní úřad ve svém úředním obvodu při analogickém použití čl. 3 úvodních ustanovení k organisačnímu zákonu příkazy v zájmu veřejném nutné vydávati jak ve způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jednotlivé případy a uposlechnutí takovýchto příkazů vynutiti trestními sankcemi, a to s výjimkou naléhavých a neodkladných případů se schválením zemského úřadu.

Ale také pro tyto příkazy nutno dbáti omezení čl. 2, odst. 2 úvodních ustanovení k organisačnímu zákonu, podle kterého zvláštní předpisy, platné pro jednotlivé obory této působnosti, zůstávají nedotčeny. Všeobecná kompetence politických a policejních úřadů ve smyslu předpisů organisačního zákona má tedy povahu jen subsidiární; platí jen tak dalece, pokud zvláštní předpisy neupravují příslušný obor právní. To vyplývá z toho, že čl. 3 poukazuje na čl. 2 (tedy také na druhý jeho odstavec). Kde tudíž jsou tu zvláštní právní předpisy, jsou také státní policejní úřady při svých příkazech podle č1. 3 jimi vázány a mohou jen v rámci těchto ustanovení vydávati nařízení. Dlužno poukázati také na nález nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 1933, č. 21.014 Boh. 10.947, který jest otištěn v "Zeitschrift für Komunalverwaltung" z r. 1934, sloupec 232 a násl. V tomto nálezu bylo vysloveno, že obec na základě § 28, č. 2 a § 35 českého obecního řádu nemůže ohlašovací povinnost uloženou cizím osobám podle § § 5 až 9 ministerského nařízení čís. 33/1857 ř. z. rozšířiti na osoby, které mají v obci své řádné bydliště, a že také od těch osob, které podle uvedených předpisů jsou povinny se hlásiti, nemůže žádati uvedení takových dat, která v těchto předpisech uvedena nejsou (náboženství, obcovací jazyk). Je tedy protizákonné, nedbají-li státní policejní úřady omezení, které tu je podle výroku nejvyššího správního soudu.

Při této právní úvaze dochází se k výsledku, že státní policejní úřady nařizujíce všeobecné hlášení obyvatelstva svého obvodu překročují obor své působnosti a svá zákonitá oprávnění; obci sice právo stížnosti nepřísluší, ovšem však přísluší postiženým jednotlivcům."

Tážeme se pana ministra:

Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti ve věci nezákonité soupisové praxe policejních úřadů?

Garlik, Pfrogner, Krczal, Keil, Schösser, Enhuber,

Die "ZKV, Nachrichten des Verbandes der deutschen Selbstverwaltungskörperin der Tschechoslowakischen Republik" vom 20. März 1937, Folge 6, bringen folgende Mitteilung:

"Die auf Grund der Regierungsverordnung Slg. Nr. 51/36 mit den Kundmachungen des Ministeriums des Innern Slg. Nr. 124/36, 292/36, 10/37 errichteten staatlichen Polizeibehörden, die das Meldewesen von den Gemeinden übernommen haben, gehen daran, eine allgemeine Konskription der Bevölkerung in ihren Sprengeln durchzuführen. So ist von den Leitern der Staatspolizei in Leitmeritz und Teplitz angeordnet worden, daß sich alle Einwohner im Sprengel dieser Polizeibehörde in einer bestimmten Frist zum Aufenthalt anmelden müssen. Für Nichtanmeldung werden Geldstrafen bis zu 5.000 Kč und Freiheitsstrafen bis zu 14 Tagen angedroht.

Es entsteht nun die Frage, ob die staatlichen Polizeibehörden zu einer derartigen Anordnung berechtigt sind und die Bevölkerung dieser Anordnung Folge leisten muß. Die Polizeibehörden erachten sich zu dieser Anordmtng anscheinend schon aus dem Grunde berechtigt, weil sie das Meldewesen übernommen haben.

Das Meldewesen ist durch die neue Meldeordnung vom 28. März 1935, Slg. Nr. 51 geregelt, die die alten Meldeordnungen RGBl. Nr. 33/1857 und 20/1860 ersetzen soll (§ 12).Indessen ist das Gesetz bis heute nicht in Wirksamkeit getreten, da die dazu gehörige Regierungsverordnung noch nicht erlassen worden ist (§ 13). Es gelten also noch immer die alten Meldevorschriften, die durch die eben angeführten Ministerialverordnungen geregelt sind. In diesen alten Vorschriften ist keine rechtliche Handhabe für eine allgemeine Meldung aller Einwohner enthalten. Übrigens enthält auch das neue Gesetz Slg. Nr. 51/35 keine Bestimmung, die eine allgemeine Meldung der Einwohner eines bestimmten Sprengels ermöglichen würde.

Mit einer für das Meldewesen geltenden Vorschrift eines Gesetzes oder einer Verordnung kann also die Anordnung der allgemeinen Konskription der Bevölkerung durch die staatlichen Polizeibehörden nicht begründet werden. Es fragt sich daher, ob irgendeine andere Vorschrift diese Behörden hiezu berechtigt.

Es ist anzunehmen, daß sich die staatlichen Polizeibehörden dabei auf die Einführungsbestimmungen zum Organisationsgesetze Slg. Nr. 125/27 stützen werden. Nach Art. 13 dieser Einführungsbestimmungen gelten die Einführungsbestimmungen des Organisationsgesetzes über die politischen Behörden auch für die staatlichen Polizeibehörden innerhalb der Grenzen ihres Wirkungskreises. In sinngemäßer Anwendung des Art. 2 dieser Einführungsbestimmungen haben daher die staatlichen Polizeibehörden für die öffentliche Sicherheit und Ruhe zu sorgen, die öffentliche Ordnung aufrecht zu erhalten und, was für die vorliegende Frage von Bedeutung ist, die Bevölkerung in Evidenz zu halten, ohne daß aber dadurch die für die einzelnen Gebiete dieses Wirkungskreises bestehenden besonderen Vorschriften berührt werden (Art. 2, Abs. 2).

Zu diesen Zwecken kann allerdings die staatliche Polizeibehörde in ihrem Amtssprengel in sinngemäßer Anwendung des Art. 3 der Einführungsbestimmungen zum Organisationsgesetze die im öffentlichen Interesse notwendigen Anträge sowohl in Form, allgemeiner Anordnungen, als auch für einzelne Fälle erlassen und die Befolgung solcher Aufträge durch Strafsanktionen erzwingen, u. zw. mit Ausnahme dringender und unaufschiebbarer Fälle mit Genehmigung der Landesbehörde.

Aber auch für diese Aufträge müssen die Beschränkungen des Art. 2, Abs. 2, der Einführungsbestimmungen zum Organisationsgesetz beachtet werden, wonach die besonderen Vorschriften, die für die einzelnen Gebiete dieses Wirkungskreises bestehen, unberührt bleiben. Die allgemeine Kompetenz der politischen und Polizeibehörden im Sinne der Vorschriften des Organisationsgesetzes hat also nur subsidiären Charakter; sie gilt nur so weit, als nicht besondere Vorschriften das betreffende Rechtsgebiet regeln. Dies geht daraus hervor, daß Art. 2 (also auch sein zweiter Absatz) im Art. 3 bezogen ist. Wo also besondere Rechtsvorschriften bestehen, sind auch die staatlichen Polizeibehördenbei ihren Aufträgen nach Art. 3 an sie gebunden und können nur im Rahmen dieser Bestimmungen Anordnungen erlassen.

Es ist auch auf das Erkenntnis des Obersten Verwaltungsgerichtes vom 19. Dezember 1933, Z. 21.014 Boh. 10.947, zu verweisen, das in der ZKV/ 1934, Spalte 232 ff, abgedruckt ist. In diesem Erkenntnisse wurde ausgesprochen, daß die Gemeinde auf Grund des § 28 Z. 2 und § 35 der böhmischen Gemeindeordnung die den fremden Personen gemäß § § b bis 9 der Ministerialverordnung RGBl. Nr. 33/1857 auferlegte Meldepflicht nicht auf Personen erweitern kann, die in der Gemeinde ihren ordentlichen Wohnsitz haben, und daß sie auch von denjenigen Personen, die nach den bezogenen Vorschriften zur Meldung verpflichtet sind, nicht die Angabe solcher Daten verlangen kann, die in diesen Vorschriften nicht angeführt sind (Religion, Umgangssprache).

Es ist also ungesetzlich, wenn sich die staatlichen Polizeibehörden über die nach der Rechtsprechung des Obersten Verwaltungsgerichtes bestehende Beschränkung hinwegsetzen.

Bei dieser rechtlichen Beträchtung gelangt man zum Ergebnisse, daß die staatlichen Polizeibehörden bei der Anordnung einer allgemeinen Meldung der Bevölkerung ihres Sprengels ihren Wirkungskreis und ihre gesetzlichen Befugnisse überschreiten; den Gemeinden allerdings steht das Recht der Beschwerde nicht zu, wohl aber den betroffenen Einzelpersonen."

Wir stellen an den Herrn Minister die Anfrage:

Welche Maßnahmen gedenkt der Herr Minister megen der ungesetzlichen Konskriptionspraxis der Polizeihehörden zu ergreifen?

Prag, am 3. Mai 1937.

Krommer, Maixner, Liehm, Bartl, Stellwag.