Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 483.

Interpelace:

1. sen. Javornického vládě ve věci závadné prakse železniční správy při překládání zaměstnanců ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.

2. sen. dr Matouška, Kvasničky, Trnobranského na pp. ministra železnic a ministra vnitra ve věci dopravní katastrofy na elektrické dráze v Praze dne 8. června 1937.

3. sen. Franka na p. ministra školství a národní osvěty stran zbytečné státní české menšinové školy v Drmouli, okres Planá.

4. sen. Pfrognera na p. ministra vnitra stran ohrožování veřejného klidu a pořádku radou politického úřadu dr Hodinou v Plané.

5. sen. Franka na p. ministra pošt a telegrafů stran dvojjazyčných nápisů na základě mezinárodně zaručených zásad rovnosti .

6. sen. Pfrognera na p. ministra vnitra stran ztýrání státních občanů německé národnosti orgánem pátracího oddělení četnictva ve Stříbře.

 

483/1.

Interpelace

senátora Otakara Javornického

vládě

ve věci závadné prakse železniční správy při překládání zaměstnanců ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Státním zaměstnancům, přikázaným v popřevratových letech na Slovensko a Podkarpatskou Rus byl podle usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 přiznán t. zv. slovenský přídavek. Toto opatření vyplynulo ze zvláštních politických a drahotních poměrů, které na Slovensku a Podkarpatské Rusi trvaly od převratu až do doby nejnutnějšího zajištění státní administrativy. Obdobně jako zaměstnancům státním byl slovenský přídavek přiznán také zaměstnancům státních drah. Tato úprava byla rovněž nezbytností, neboť normalisace slovenských poměrů vyžadovala především zabezpečení železničního provozu. Jejím účelem bylo tedy odškodniti zaměstnance státních drah nejen za všechny újmy, jež jim vznikly přeložením z území mimoslovenského do zvláštních poměrů slovenských a podkarpatoruských, nýbrž i odměnit je za mimořádné služby, které prokázali při budování železničního provozu v nejkritičtějším popřevratovém údobí. Z důvodů unifikačních a rovnoprávnosti byla slovenská úprava přiznána i zaměstnancům, převzatým od bývalých drah uherských a košicko-bohumínské železnice. Poněvadž slovenský, resp. podkarpatoruský přídavek byl přiznán jen zaměstnancům, kteří se písemně zavázali k nepřetržité šeštileté službě na Slovensku a Podkarpatské Rusi, je možno výnos ministerstva železnic ze dne 26. ledna 1921, čís. 54.718/20, upravující podrobnosti slovenského přídavku, pokládati za ofertu a přihlášku zaměstnanců za její akceptaci. Mezi železniční správou a zaměstnanci, trvale na Slovensku ustanovenými, byla tedy sjednána soukromoprávní smlouva.

Podstatnou její součásti je závazek železniční správy, jímž druhé smluvní straně - zaměstnancům - se zajišťuje, že slovenský přídavek je do pense započitatelný a trvalý a že i v případě přeložení do území mimoslovenského je po uplynutí šestiletí též i co do výše pevný a nepodléhá žádným změnám. Výnos ministerstva železnic smluvně dále též zaručuje, že propočítání služební doby podle zákona čís. 222 Sb. zák. a nař., jakož i jiné budoucí obdobné zákony nesmějí být slovenskému přídavku na újmu.

Toho však železniční správa nedbá a i po převodu do nových platů, do nichž slovenský přídavek byl zahrnut v jiné formě, odnímá jej každému zaměstnanci, kterého přeloží do území mimo slovenského, donutí jej prostě podepsati revers, jímž se musí bez náhrady zříci pravoplatně nabytého a smluvně zajištěného platu, který měl na Slovensku. Prohlášení má sice formu dobrovolného jednání, ale když se zaměstnanec svého pravoplatného nároku na trvalý a nezrušitelný přídavek nezřekne, není jeho žádosti vyhověno.

Nehledě ani k tomu, že tato prakse je závadná, právně, je nutno ji pokládati též za jednání nedůstojné státního a velkého podniku, jehož povinnosti je dbáti, aby poměr mezi zaměstnanci a správou nebyl rušen akty, které podlamují důvěru ke státní správě a právní jistotu. Železniční správa vytvořila tak dvojí personální statut, který znemožňuje zaměstnancům ze Slovenska a Podkarpatské Rusi soutěžiti o místa na území mimo-slovenském a vylučuje možnosti návratu s požitky na Slovensku dosaženými. Absurdní také je, že vracejí se pensijní příspěvky všem přeloženým zaměstnancům, kteří se podvolili nátlaku a zřekli se slovenské úpravy. Úředník vyšší platové stupnice, který byl povýšen po přiznání slovenské úpravy, resp. po převodu do nových platů, neztrácí při přeložení nic, ale přes to se mu vrátí pensijní příspěvky zaplacené ze slovenské úpravy, jež ve zvýšeném služebním platu mu prakticky zůstala zachována. Zaměstnanec nižší kategorie je však donucen zříci se části svých požitků, rovnajících se časovému rozsahu slovenské úpravy. Postup ministerstva železnic je tedy i nesociální. Nelze jej zdůvodnit ani motivy politickými, resp. obavou před hromadným odchodem zaměstnanců ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, a to proto, že železniční správa není povinna vyhověti žádostem o přeložení. Je-li však ale ochotna přeložit každého, kdo slovenské úpravy se vzdá, pak je tím zřejmější porušení smluvně zajištěného práva na vyšší požitky trvalého rázu, získané šestiletou službou na Slovensku nebo na Podkarpatské Rusi.

Podepsaní se proto táží:

1. Je vládě republiky známa pochybná nezákonná prakse železniční správy, porušující nabytá práva zaměstnanců?

2. Je vládá ochotna odstraniti dvojí personální statut u státních drah a umožniti, aby železniční zaměstnanci ze Slovenska a Podkarpatské Rusi mohli soutěžiti o místa i v jiných částech republiky?

3. Je vláda ochotna oznámiti podepsaným co v interpelované věci zařídila nebo zaříditi hodlá?

V Praze dne 8. června 1937.

Javornický,
dr Klouda, Riedl, Pánek, Šolc, Hubka, Plamínkcová, Rohlena, Pichl, ing. Marušák, Rušavý.

 

483/2.

Interpelace

senátora dra J. Matouška, J. Kvasničky,

J. Trnobranského

na pp. ministra železnic a ministra vnitra,
ve věci dopravní ktastrofy na elektrické dráze v Praze dne 8. června 137.

Dnes dopoledne o 10. hodině došlo u Národního musea na nároží Fochovy a Hooverovy tř. k velké dopravní katastrofě. Elektrický vlak trati č. 11 vyjel z kolejí, při čemž počet lehce i těžce zraněných dosáhl 20 osob. Tato dopravní katastrofa v těchto místech je během roku již druhou, neboť dne 29. dubna 1936 došlo k obdobnému neštěstí v těchže místech, kdy neštěstí vyžádalo si 1 lidský život a zranění 25 osob.

Vzhledem k tomu, že neštěstí opakovalo se v těchže místech již po druhé, přesto, že bylo elektrickými podniky města Prahy po katastrofě prvé prohlášeno, že již nikdy k podobnému neštěstí nemůže dojít, táží se podepsaní pana ministra železnic a pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr železnic ochoten z moci dozorčího úřadu nad pouličními drahami působiti k tomu, aby katastrofa byla nejen řádně vyšetřena, ale učiněna taková technická opatření, aby napříště nebylo hazardováno lidskými životy?

2. Je pan ministr vnitra dr Černý ochoten působiti k tomu, aby příčiny neštěstí byly řádně vyšetřeny?

3. Jsou páni ministři železnic a vnitra ochotni působiti k tomu, aby dopravní poměry v hl. městě Praze byly podrobeny řádnému dozoru a zamezeno všem dalším možným nehodám?

V Praze dne 8. června 1937.

Dr Matoušek, Kvasnička, Trnobranský,
dr Rehák, Juriga, Hancko, dr Polyák, Vetterová-Bečvářová, Bergman, Záborcc, dr Buday.

 

Překlad ad 483/3.

Interpelace

Senátora dr. L. Franka

na pana ministra školství a národní osvěty

stran zbytečné státaní české menšinové školy v Drmouli, okres Planá.

Interpelanti obracejí pozornost pana ministra na případ úplně zbytečné státní menšinové školy, který dnes v sudetskoněmeckém území není nikterak ojedinělý.

Při posledním sčítání lidu r. 1930 měla obec Drmouli v okresu Planá 1349 obyvatelů, z toho bylo 1321 osob německé a 12 české národní příslušnosti. Ačkoli tu nebylo ani jediného českého školního dítěte, byla v této obci zřízena česká státní menšinová škola, kterou tudíž nenavštěvuje ani jedno české dítě, naproti tomu však 14 dětí německých.

Jde v tomto případě o hrubé loveni duši, vybudované na nouzi sudetského Němectva. Rodiče dětí jsou buď ve státně odvislém postaveni anebo se nalézají v krajní hospodářské tísni. Jest jasno, že tito rodičové neposílají svých dětí naprosto dobrovolně do školy s českým vyučovacím jazykem, nýbrž že očekávají zlepšení svého hmotného postavení pomocnými opatřeními všeho druhu.

Takové případy jsou, jak již řečeno, nikoli vzácné, poněvadž se obyvatelstvo k takovémuto jednání nechá donutiti, zastrašeno jsouc událostmi na jiných místech, pro svou tíseň, a aby si ji ještě nezhoršovalo.

Tážeme se tudíž pana ministra:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci a zavésti vyšetřování?

2. Je pan ministr ochoten zaříditi, aby jmenovaná zbytečná škola byla zrušena?

3. Je pan ministr ochoten postarati se o to, aby k takovýmto případům nemohlo více docházeti?

V Praze dne 18. května 1937.

Frank,
Pfrogner, Krczal, Stellsvag, Schmidt, Tschakert, Fritsch, Schrammel, Maixner, Keil, Bock, Patzak, ing. Weller.

 

483/3 (původní znění).

Interpellation

des Senators Ludwig Frank

an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur

betreffend die überflüssige staatliche čechische Minderheitsschule in Dürrrnaul, Bezirk Plan.

Die Interpellanten lenken die Aufmerksamkeit des Herrn Ministers auf einen Fall einer vollkommen überflüssigen staatlichen Minderheitsschule, der heute im sudetendeutschen Gebiete keineswegs vereinzelt dasteht.

Bei der letzten Volkszählung im Jahre 1930 zählte die Gemeinde Dürrmaul im Bezirke Plan 1349 Einwohner, hievon waren 1321 Personen deutscher und 12 tschechischer Volkszugehörigkeit. Obwohl kein tschechisches Schulkind vorhanden war, wurde in dieser Gemeinde eine tschechische staatliche Minderheitsschule errichtet, die daher von keinem einzigen tschechischen, dagegen aber von 14 deutschen Kindern besucht wird.

Es handelt sich in diesem Falle um einen groben Seelenfang, aufgebaut auf die Not des Sudetendeutschtums. Die Eltern der Kinder befinden sich entweder in staatlich abhängiger Stellung oder in äußerster wirtschaftlicher Notlage. Es ist klar, daß diese Eltern ihre Kinder durchaus nicht freiwillig in die Schule mit tschechischer Unterrichtssprache senden, sondern sich eine Verbesserung ihrer materiellen Stellung durch Hilfsmaßnahmen aller Art erwarten.

Solche Fälle sind, wie schon erwähnt, nicht selten, da die Bevölkerung, durch Ereignisse anderorts eingeschüchtert, aus ihrer Notlage heraus, und um diese nicht noch zu verschlechtern, sich zu einem derartigen Vorgehen zwingen läßt.

Wir stellen daher an den Herrn Minister die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben und eine Untersuchung einleiten zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit zu veranlassen, daß die genannte unnötige Schule aufgelassenwird?

3. Ist der Herr Minister bereit, dafür Sorge zu tragen, daß sich derartige Fälle nicht mehr ereignen können?

Prag, 18. Mai 1937.

Frank,
Pfrogner, Krczal, Stellwag, Schmidt, Tschakert, Fritsch, Schrammel, Maxner, Keil, Bock, Patzak, Ing. Weller.

 

Překlad ad 483/4

Interpelace

senátora A. Pfrognera

na pana ministra vnitra

stran ohrožování veřejného klidu a pořádku radou politického úřadu dr Hodinou v Plané

Dne 1. května konal se v Plané na náměstí ve 3 hodiny odpoledne okresním úřadem v Plané povolený projev sudetskoněmecké strany. Svolavatelem byl Josef Turba, zámečnický mistr v Plané. Tohoto projevu, který minul v největším klidu a pořádku, zúčastnilo se asi 3000 osob. Zástupce úřadu, pan rada dr Hodina, žádal jen jednou předsedajícího, aby účastníky schůze napomenul, by při svých projevech souhlasu zachovávali více klidu. Na otázku předsedajícího, zdali se tomu má rozuměti jako pohrůžce, dostalo se mu záporné odpovědi.

Když senátor Pfrogner po řeči trvající asi čtvrt hodiny začal mluviti o obsahu memoira III slovy: "Podle známého a pověstného memoiru III není žádných sudetských Němců. Jsou sice obyvatelé Chebska, Šumavy, Krušnohoří..", rozpustil zástupce úřadu schůzi slovy: "Rozpouštím schůzi jménem zákona, poněvadž pan řečník tvrdí, že podle známého a pověstného memoira III není žádných sudetských Němců", a dal lhůtu 10 minut k vyklizení místa.

Předsedající skončil na to schůzi a vyzval účastníky ke klidu a pořádku a ke klidnému opuštění místa do 10 minut. Nutno konstatovati, že účastníci schůze přes vzrušení následkem naprosto bezdůvodného rozpuštění schůze zachovali největší klid a pořádek a ihned vyklidili místo před tribunou a namířili hlavně hlavní třídou směrem k hotelu "U černého medvěda".

K všeobecnému překvapení povolal zástupce vlády naprosto bez příčiny a proti danému svému slibu již asi po 3-4 minutách četnictvo, které ihned postupovalo s nasazenými bodáky, tasenými šavlemi a gumovými obušky proti davu a mnoho účastníků schůze naprosto bez příčiny gumovými obušky ztýralo, ačkoli se celé množství nalézalo již v pohybu.

Když senátor Pfrogner intervenoval, aby tomuto nejhrubšímu ztýrání zabránil, ztýral ho četník gumovým obuškem. Četnictvo nespokojilo se vyklizením náměstí, nýbrž hnalo lidi bez ohledu, zda šlo o usedlíky v Plané anebo obyvatele vesnic, směrem k zámeckému rybníku a městskému rybníku bezohledně z města. Při tom ztýráni byli také staří a neduživí lidé.

Obyvatelstvo celého okresu Plané je pro tento zmatek, který způsobili zástupcově úřadu a četnictvo naprosto zbytečně a lehkovážně, nejvyšší měrou pobouřeno a panuje v okresu Plané pocit naprostého nedostatku právní jistoty.