Je pobuřující, jak se s obyvatelstvem zachází následkem neukázněnosti nižších správních orgánů. Ke způsobeným tělesným bolestem přistupuje mimo to ještě zbytečné trýznění zatčením a vyslýcháním. Není tudíž divu, když obyvatelstvo v každém směru pozbývá důvěry k policii.

Interpelanti se tudíž táží:

1. Je pan ministr ochoten dát vyšetřiti vytýkaný stav věci?

2. Je pan ministr ochoten pro vytýkaný případ dát dotyčného úředníka státní policie zjistiti a zavésti s ním disciplinární vyšetřování?

3. Jaká konkretní opatření učinil pan ministr pro vytýkaný případ?

V Praze dne 2d. května 1937.

Den Interpellanten wird folgender Fall gemeldet:

Am Sonntag, den 2. Mai 1937, fuhren Alfred Albrecht aus Bodenbach, Friedhofsstraße 1288, und seine Braut Marie Rothe aus Bodenbach, ungefähr um 20 Uhr mit den Fahrrädern, aus der Tetschner Rathausgasse kommend, durch die Brückengasse. Der an dieser Stelle diensthabende Staatspolizist forderte Albrecht auf, zu halten. Bevor dieser aber sein Fahrrad zum Stehen bringen konnte, stürzte sich der Staatspolizist auf die hinter Albrecht fahrende Marie Rothe, die, ihr Fahrrad nicht beleuchtet hatte, faßte diese am linken Arm, so daß sie, da sie ihr Fahrrad auf der abschüssigen Straße und wegen einer Fußverletzung nicht sogleich zum Stehen bringen konnte, das Gleichgewicht verlieren mußte und stürzte. Durch den Sturz hat sich Marie, Rothe erhebliche Verletzungen am rechten Bein zugezogen, die außerordentlich stark bluteten. Sie würde von dem Staatspolizisten in unerhört roher Weise vom Boden gerissen und festgehalten. Der besorgt herbeieilende Alfred Albrecht wurde, als er sich nach der Ursache des Herunterreißens seiner Braut vom Rade erkundigte, als verhaftet erklärt. Die beiden Radfahrer wurden hierauf auf die Polizeiwachstube gebracht. Dort wurde vom Bahnarzt Dr. Krahl, der nach ungefähr 1 1/2 Stunden eintrat, bestätigt, daß Marie Rothe ihr Fahrrad wegen einer Beinwunde nicht sofort zum Stehen bringen konnte.

Diese äußerst rohe und schroffe Behandlungsweise hat selbstverständlich bei den Passanten, die den Vorfall bemerkten, Aufsehen und Erregung hervorgerufen, so daß es vor der Polizeiwachstube zu größeren Ansammlungen kam. Diese Personen, die einmütig das unmenschliche Verhalten des Staatspolizisten verurteilten und über die Art der Behandlung empört waren, wurden durch Anwendung von Gummiknüppeln auseinandergetrieben, was die allgemeine Empörung noch vergrößerte.

Bei dem Verhöre auf der Polizeiwachstube beantragte Alfred Albrecht die Einvernahme einer Reihe von Zeugen, die sich zur Aussage über den Vorfall bereit erklärt hatten. In völlig ungesetzlicher Weise beschränkte man die Zahl der angebotenen Zeugen zuerst auf zwei und, da Albrecht dagegen Verwahrung einlegte, schließlich auf sechs. Nach der Entlassung von der Polizeiwachstube ersuchte Albrecht Herrn Dr. Krahl, er möge ihm und seiner Braut das Auto zur Verfügung stellen, da Marie Rothe wegen des Sturzes und der dadurch hervorgerufenen Verletzungen und wegen der alten Beinwunde schlecht und nur unter starken Schmerzen zu gehen imstande wäre. Dieses Ersuchen wurde von Dr. Krahl rundweg abgelehnt, da es sich angeblich um ein Polizeiauto handle.Als Albrecht dem Bahnarzt in ruhiger Weise auseinandersetzte, daß seine Braut durch die Schuld des Polizeiorganes zu Fall gekommen sei und nun wegen ihrer Verletzungen doch nicht gehen könne, wurde er wegen dieser Äußerung neuerlich für verhaftet erklärt und es wurden seine Personalien abermals auf der Polizeiwachstube aufgenommen.

Es ist empörend, wie durch die Undiszipliniertheit niederer Verwaltungsorgane die Bevölkerung behandelt wird. Zu der Zufügung von körperlichen Schmerzen tritt außerdem noch eine überflüssige Quälerei durch Verhaftungen und Einvernahmen. Es ist daher nicht zu verwundern, wenn die Bevölkerung in jeder Hinsicht das Vertrauen zur Polizei verliert.

Die Interpellanten stellen daher die Anfragen:

1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten Sachverhalt erheben zu lassen?

2. Ist der Herr Minister bereit, wegen des gerügten Vorfalles den betreffenden Beamten der Staatspolizei ermitteln und über ihn das Disziplinarverfahren verhängen zu lassen?

3. Welche konkreten Verfügungen hat der Herr Minister wegen des gerügten Sachverhaltes getroffen?

Prag, 24. Mai 1937.

Policejní komisařství v Karlových Varech vzalo výměrem ze dne 28. dubna 1937, č. 12.965, ve smyslu §§ 2 a 3 zákona 135/67 ř. z. na vědomí oznámení Jana Schuberta, okresního vedoucího sudetskoněmecké strany, okres Karlovy Vary, v Pirkenhammeru ze dne 16. dubna 1937 o pořádání veřejné schůze lidu dne 1, května 19.37 ve 12 hod. 30 minut na závodišti ve Dvorech u Karlových Varů a povolil pořádání schůze podle předloženého programu. Naproti tomu zakázal státní policejní úřad v Karlových Varech pořádání průvodu z Karlových Varů-Čertova ostrova do Dvorů u Karlových Varů, jakož i shromažďování účastníků na Čertově ostrově v Karlových Varech s odůvodněním ohrožení veřejného klidu a pořádku a veřejného blaha.

Při prvé intervenci okresního jednatele sudetskoněmecké strany Hackera v této věci u vrchního rady policejního úřadu dr Němečka bylo intervenujícímu přislíbeno, že bude povolen také průvod na místo projevu, bude-li se ubírati týmiž ulicemi jako při krajské slavnosti praporů sudetskoněmecké strany dne 10. a 11. dubna 1937. Toto ubezpečení pořadatelé dali. Při druhé intervenci bylo však svolavatelům májového projevu sudetskoněmecké strany prohlášeno, že se průvod zakazuje. Teprve na intervenci u příslušných ústředních míst v Praze byl zákaz změněn v ten smysl, že bylo ústně povoleno seřadění účastníků májového projevu sudetskoněmecké strany na t. zv. Cirkusovém náměstí v Rybářích. Na to byly k vyrozumění účastníků, schůze vytištěny a rozeslány letáky.

Den před 1. květnem 1937 obdrželo okresní vedení sudetskoněmetské strany v Karlových Varech, a to v 18 hod. 30 minut, písemný výměr, že se průvod k místu projevu zakazuje. Vyrozuměti účastníky nebylo možno. Telefonická rozmluva post. dr Kállnera s dr Němečkem ukázala však, že týž nemá námitek proti seřadění na Cirkusovém náměstí, že však účastníci musí se ubírati na místo projevu podle místních skupin. Na místě seřadění nařizovali uniformovaní strážníci proti telefonickému rozkazu dr Němečka, že se účastníci mají z místa seřadění ubírati ve skupinách nejvýše 50 osob.

Z vylíčení průběhu tohoto spletitého jednání o průvod k projevu sudetskoněmecké strany lze seznati, že policejní úřad nikterak nedovedl zaujati jednotné a jasné stanovisko. Záleželo jemu asi mnohem více na tom, vzájemně si odporujícími zákazy, příkazy, nařízeními a odvoláním jich rušiti jednotnost a ukázněnost účastníků projevu sudetskoněmecké strany.

Rozpor se zásadami rovnosti naší ústavy tvoří však skutečnost, že jiným politickým stranám povoleno bylo nerušené pochodování jejich formací městem a pořádání jejich schůzek. Tak pochodovali sociální demokraté se svými uniformovanými pořadateli, s dětmi, které nedosáhly ani desátého roku věku, městem k Becherovu náměstí, které leží uprostřed města. Také komunistům bylo dovoleno ubírati se v uzavřených skupinách na místo projevu, při tom neznamenalo pro státní policii v Karlových Varech žádné ohrožení veřejného klidu a pořádku, že se bolševici směli ubírati ve vzdálenosti 10 m od shromážděných účastníků sudetskoněmecké strany. Tuto skutečnost pociťovali přívrženci sudetskoněmecké strany jako provokaci.