Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

I. volební období.

5. zasedání.

Tisk 493.

Zpráva

ústavně-právního výboru

k vládnímu návrhu zákona (tisk 397),

jimž se mění a doplňuji některá ustanovení veřejnonotářských řádů.

Podle notářského řádu ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z. jsou notáři státem zřízeni proto, aby o právních jednáních a prohlášeních i skutečnostech, z nichž někdo chce vyvoditi právo, spisovali a vydávali veřejné listiny, aby listiny jim svěřené měli v uschování a přijímali peníze i cenné papíry, aby je jinému vydali neb k úřadům složili. Jde tu o veřejný úřad. Současně s notářským řádem byl vydán zákon č. 76 z téhož dne a roku; který určil, která právní jednání je s platností předsevzíti jedině před notářem.

Je tedy úřad notáře úřadem velmi význačným, který předpokládá neobyčejnou důvěru stran v jeho nositele.

Tato důvěra byla poměry poválečnými a událostmi poslední doby, kdy příslušníci notářského stavu někdy zapomínali na poctivost, velmi otřesena. Předložený vládní návrh má tuto důvěru znovu upevniti tím, že zabezpečuje stranám, aby jim nevznikla materielní škoda ani z trestného a nepoctivého jednání notářů, pro něž stanoví jednotný název notáři veřejní.

K tomu cíli zvyšuje předloha v ustanoveních čl. II. záruky veřejných notářů z nepatrných dosud částek, různých dle sídla veřejných notářů, na jednotnou částku 50.000 Kč a zavádí přísné předpisy pro uložení kaucí, jejichž správu staví pod dozor presidenta vrchního soudu. Vyhovujíc modernímu způsobu zajišťování, umožňuje předloha, aby veřejný notář se mohl na svou kauci pojistiti. Kauce resp. pojištění tvoří záruku za působnost veřejného notáře jako orgánu osvědčovacího, jak soudního komisaře tak i v oboru jeho ostatní působnost.

Čl. III. vládní předlohy má nová, přísnější ustanovení o úschově a správě cenných veřejnonotářských deposit, která mají znemožniti nedovolené manipulace a zameziti tak případné hmotné ztráty stran, na veřejného notáře odkázaných a jemu důvěřujících. Tomuto cíli slouží v prvé řadě předpis, že veřejný notář (s výjimkou hodnot velmi nepatrných), nesmí deposita uschovávati u sebe. Případným nepoctivým úmyslům veřejných notářů čelí ustanovení čl. IV. o ručení ve smyslu platného odpůrčího řádu.

Kdyby však přes to mělo dojíti k poškození stran, zavádí čl. V společný záruční fond z příspěvků všech veřejných notářů, který by uhradil jakékoliv ztráty vzniklé nesprávným neb i trestným jednáním při správě veřejnonotářských deposit. Správu tohoto fondu podřizuje vládní návrh dozoru ministerstva spravedlnosti. I tu se připouští na místo příspěvků do tohoto fondu zřízení pojistné smlouvy.

Kromě těchto ustanovení finančního rázu, rozšiřuje vládní návrh substituci starších kandidátů notářství a ústavněprávní výbor navrhuje další její rozšíření na osvědčování valných hromad. Důležitou novinkou je možnost obligatorního zajištění veřejných notářů, jejich kandidátů a rodin proti invaliditě a stáří (§ 26).

Ústavně-právní výbor postrádal při úvaze o otázce zajištění veřejných notářů ustanovení o věkové hranici, kterou by veřejný notář ve svém úřadě neměl překročiti, a usnesl se tuto mezeru doplniti ustanovením věkové hranice 65 let (§ 27).

Naproti tomu vynechal ústavně-právní výbor v §. 17 vládní předlohy ustanovení, kterým se přiznává veř. notáři a jeho rodině sustentační nárok po dobu suspense, vyslovené pro podezření, že se ve svém úřadě dopustil trestného činu. Ústavně-právní výbor nechtěl, aby byl takový veřejný notář posuzován lépe nežli veřejný notář, který byl dle notářského řádu suspendován pro jiné okolnosti, daleko méně diffamující (na př. konkurs).

Ústavně-právní výbor pojednal dne 15. června 1937 ve dvou schůzích zevrubně o všech ustanoveních vládní předlohy, uvážil také všechny pozměňující návrhy zaslané z interesovaných kruhů, podrobil předlohu bedlivému rozboru a vzal jí za podklad meritorního jednání, při němž došlo ještě k některým jiným méně význačným změnám a doplňkům. Všechny jsou obsaženy v nové stylisaci, níže otištěné.

Navrhuje proto ústavně-právní výbor, aby slavný senát přijal předlohu v dolejším znění.

V Praze dne 15. června 1937.

Frant. Zimák v. r.,
místopředseda.

Karel Riedl v. r.,
zpravodaj.

Zákon

ze dne.........................,

jímž se mění a doplňují některá ustanovení veřejnonotářských řádů.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Č1. I.

Název veřejných notářů.

§ 1.

Notáři jmenovaní podle notářských řádů ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z. a zák. čl. XXXV/1874 nazývají se "veřejní notáři". Podle toho buďtež upraveny i úřední pečeť veřejného notáře, jeho podpis, název a úřední pečeť komory veřejných notářů - v dalším jen "komora" zvané - (zákon ze dne 18. března 1919, č. 155 Sb. z. a n., jímž se prozatímně mění ustanovení notářských řádů ze dne 25. července 18.71, č. 75 ř. z., a zák. čl. XXXV/1874 a VII/1886) a zevní označení jejich kanceláří. Slovo "veřejný" v podpisu veřejného notáře může býti zkráceno a celý dodatek "veřejný notář" může býti vypsán jinou osobou nebo jinak vyznačen.

Č1. II.

Záruky veřejných notářů.

§ 2.

(1) Veřejný notář a takový jeho náměstek, za kterého veřejný notář podle zákona neručí, jsou povinni dáti záruku ve výši 50.000 Kč jako zástavu za všechny nároky proti veřejnému notáři (náměstku), které vzniknou z činnosti veřejného notáře, jeho náměstka nebo zástupce (§ 25),' ať jde o působnost osvědčovacího orgánu, soudního komisaře nebo o jinou působnost veřejného notáře.

(2) To, co je dále ustanoveno o veřejném notáři, platí, není-li jinak řečeno, též o náměstku, který je povinen dáti záruku.

(3) Záruka budiž dána ve vkladních knížkách (listech) takových peněžních ústavů, u kterých lze podle zákona bez obmezení ukládati sirotčí jmění, nebo v takových cenných papírech, které jsou podle zákona způsobilé k ukládání sirotčího jmění, nebo kauční hypotekou požívající sirotčí jistoty. Vkladní knížky (listy) a cenné papíry buďtež zároveň s písemným prohlášením o věnování záruky složeny u Poštovní spořitelny nebo u Zemské banky (dříve Zemské banky království Českého) pro ten vrchní soud, v jehož obvodu je sídlo komory, k níž veřejný notář přísluší. Poštovní spořitelna a Zemská banka budou jednou za rak sdělovati presidentu vrchního soudu případy, kdy notářská záruka klesla pod přípustnou mez (odstavec 4). Úroky z hodnot složených jako záruka buďtež veřejnému notáři, nenaložil-li s nimi jinak, poukazovány.

(4) Hodnota cenných papírů znamenaných na burse se určuje podle kursu ze dne před složením, avšak nikdy přes nominální hodnotu. O postačitelnosti záruky rozhoduje president vrchního soudu (odstavec 3) po slyšení příslušné komory. Proti jeho rozhodnutí může veřejný notář podati odvolání k ministerstvu spravedlnosti. Bude-li záruka uznána za dostatečnou, vydá o tom komora veřejnému notáři potvrzení. President vrchního soudu zařídí vinkulaci.

(5) Veřejný notář je povinen, dříve než vykoná přísahu, a nekoná-li podle zákona nové

přísahy, dříve než nastoupí úřad, vykázat presidentu vrchního soudu (odstavec 3), že dal záruku anebo že ujednal pojištění podle § 3, rovněž je povinen vykázati, že ji obnoví nebo doplnil, kdykoliv její hodnota podle zjištění presidenta vrchního soudu nedosahuje výše předepsané v odstavci 3. K žádosti veřejného notáře může mu president vrchního soudu povoliti, aby složil polovici záruky, zbytek pak ve stejných třech ročních splátkách.

(6) President vrchního soudu je povinen jednou ročně zjišťovati, zda záruka v přede psané míře trvá. Při tom odchylky do 10 % včetně pod kurs cenných papírů jsou nerozhodné. Jakmile je jím pravoplatně rozhodnuto, že je třeba doplniti záruku, ustanoví president vrchního soudu veřejnému notáři lhůtu k-průkazu o tom, že doplnil záruku, a to polovicí příslušné částky (odstavec 1) ve třech měsících a druhou polovicí nejdéle v jednom roce.

(7) Lhůty pro složení záruky ustanovené v odstavcích 5 a 6 jsou neprodlužitelné. Nesloží-li veřejný notář záruky v předepsaný čas, má se za to, že se zříká úřadu.

(8) Pro jiné pohledávky, než je uvedeno v odstavci 1, může býti záruka dána do zástavy nebo stižena exekucí jen s výhradou přednostního uspokojení nároků uvedených v odstavci 1 a takové pohledávky se zapraví ze záruky jen tehdy, když se provede řízení podle § 4. Je-li na záruku povolena exekuce, je soud povolující exekuci povinen usnesení o zabavení doručiti také presidentu vrchního soudu a komoře.

§ 3.

(1) Na místo záruky podle § 2 nebo k jejímu doplnění na výši ustanovenou v § 2 může veřejný notář sjednati pojištění s pojišťovnou, která má sídlo v republice Československé a je připuštěna k provozu pojišťovacích obchodů.

(2) Pojištění budiž ujednáno na čas úřadování veřejného notáře na kterémkoli místě pro veškeré nároky uvedené v § 2, odst. 1 a budiž ustanoveno, že pojišťovna vyplatí za veřejného notáře nebo za jeho pozůstalost pohledávky z tohoto důvodu vzniklé do částky 50.000 Kč. Tyto pohledávky mají zákonné právo zástavní na pojistné částce.

(3) V pojistné smlouvě musí býti ustanovena, že se pojišťovna zavazuje jak učiniti oznámení komoře a presidentu vrchního soudu (§ 2, odst. 3), kdykoliv by pojistné prémie nebyly včas zaplaceny, a to tak rychle, aby zbývala pro komoru přiměřená lhůta k výzvě veřejného notáře, tak i dáti veřejnému notáři přiměřenou, nejméně jednoměsíční lhůtu k dodatečnému zaplacení prémie. Správní výbor záručního fondu (§ 15) je oprávněn na žádost veřejného notáře dlužné prémie zaplatiti ze jmění záručního fondu a žádati od veřejného notáře náhradu zaplacené částky platebním příkazem, jenž jest vykonatelný soudní exekucí. Jestliže by pak veřejný notář ani na vyzvání komory nezaplatil prémie včas, ani je ve lhůtě určené k dodatečnému zaplacení prémie za něho nezaplatil správní výbor záručního fondu (§ 15), bude nemíti za to, že se veřejný notář vzdal úřadu.

(4) Vyplatila-li pojišťovna náhradu a je-li tím smlouva s pojišťovnou rozvázána, je veřejný notář povinen bud' sjednati novou pojistnou smlouvu nebo složiti,záruku podle § 2 a vykázati to presidentu vrchního soudu (§ 2, odst. 3) ve lhůtě 6 měsíců (§ 2, odst. 7).

(5) K tomu, aby pojistná smlouva měla v zápětí osvobození veřejného notáře od složení záruky, zcela nebo zčásti, je třeba schválení smlouvy presidentem vrchního soudu.

§ 4.

(1) Zanikne-li úřad veřejného notáře nebo má-li dojíti k uvolnění záruky z jiného důvodu (§ 2, odst. 8), vyzve komora vyhláškou všechny, kdož by činili nároky na náhradu podle § 2, odst. 1, aby je u ní přihlásili nejpozději do jednoho roku, jinak že bude záruka uvolněna, popřípadě, že bude pojišťovna zproštěna povinnosti vyplatiti náhradu. Vyhláška budiž uveřejněna třikráte v listě určeném pro úřední vyhlášky, dále na úředních deskách okresních soudů v obvodu působnosti veřejného notáře a podle úvahy na úředních deskách okresních soudů v dřívějším obvodu jeho působnosti nebo i v časopisech rozšířených v těchto obvodech. Jednoroční lhůta budiž určena konečným kalendářním dnem. Náklady vyhlášky buďtež komoře nahrazeny veřejným notářem nebo jeho právními nástupci. Ti, kdož mají zvláštní zástavní právo na notářské záruce, buďtež vyzváni zvláště.

(2) Budou-li nároky přihlášeny ve stanovené lhůtě, vyslechne o nich komora účastníky (případně také veřejného notáře, jeho právní nástupce, po případě za ně ustanoveného kurátora), vyšetří nároky ty a pokusí se o smírné narovnání. Nedojde-li k narovnání, odkáže ty, kdož činí nárok, na pořad práva, žalobu je třeba podati do jednoho měsíce od doručení výměru o odkázání na pořad práva.

(3) Může-li býti uvolněna podle odstavců 1 a 2 záruka, nebo může-li býti zproštěna pojišťovna, úplně nebo částečně, komora požádá presidenta vrchního soudu, aby záruku uvolnil, při tom buďtež výslovně uvedeny nároky, pro které bylo zákonné právo zástavní podle odstavce 1 uplatňováno, výsledek jednání a obsah případného narovnání. Do té doby lze ze záruky uvolniti jen částku zbývající nad výši přihlášených nároků. Ručení pojišťovny, u které byl veřejný notář podle § 3 pojištěn, se řídí výsledkem pravoplatně skončených sporů podle odstavce 2.

Čl. III

O úschově a správě cenných hodnot veřejnonotářských deposit.

§ 5.

Hotové peníze, směnky, veřejné dlužní úpisy a jiné cenné hodnoty jest veřejný notář oprávněn převzíti bud' do prozatímní úschovy, jestliže mu byly odevzdány stranou při jakékoliv činnosti veřejného notáře, aby je vydal určitému příjemci nebo aby je složil u některého soudu nebo úřadu, anebo je může vzíti do úschovy vůbec, je-li to podle zákonných ustanovení dovoleno nebo mají-li býti složené hodnoty podle vůle stran zárukou pro určitý účel.

(2) Vláda může nařízením ustanoviti, která deposita a do které nejvyšší částky nepodléhají ustanovením tohoto článku.

§ 6.

Jedná-li však veřejný notář jako soudní komisař, není oprávněn ponechati u sebe v úschově jakékoliv hodnoty přesahující výši 500 Kč a musí je, mají-li podle zákonných předpisů zůstati uschovány, uložiti bezodkladně u zákonných míst uschovacích pro ten soud, který mu udělil příkaz, a musí dáti u deposita poznamenati, že bez svolení tohoto soudu nemůže se státi ani vydání deposita ani opatření účinkem tomu se rovnající. Uschovací místo uvědomí o uložení ihned příslušný soud.

§ 7.

Nevydá-li veřejný notář jakkoliv mu svěřené (§ 5) hodnoty vyšší 3000 Kč, pro něž neplatí ustanovení § 6, do tří dnů po převzetí, jest povinen uložiti je u ústavu, který strany písemným prohlášením určily, a není-li takového určení, u ústavu oprávněného přijímati soudní deposita. Uložení se staniž na jméno toho, kdo veřejnému notáři hodnoty svěřil, s označením "veřejnonotářské depositum". Uložení se musí státi nejdéle během dalších dvou všedních dnů, v nichž peněžní ústavy úřadují. Jde-li o hodnoty vyšší 25.000 Kč, musí býti peněžnímu ústavu odevzdáno vlastnoručně podepsané prohlášení ukládající strany o tom, kdo je oprávněn s vkladem nakládati. Není-li podle prohlášení toho oprávněn nakládati s depositem veřejný notář sám, může veřejný notář dáti poukaz na vydání deposita nebo na jiné opatření se stejným účinkem jedině v souhlasu s tím, kdo je oprávněn s depositem nakládati. O každém takovém uložení a vydání jest peněžní ústav povinen ihned zpraviti stranu, na niž jako oprávněnou nakládati s depositem depositum zní. Ustanovení tohoto paragrafu se nevztahují na směnky a na jiné podobné listiny svěřené k protestaci.

§ 8.

(1) Příjem každého deposita, vyjímajíc směnky a jiné podobné listiny, svěřené veřejnému notáři k protestaci, budiž zapsán do knihy úschov veřejného notáře.

(2) Veřejný notář je povinen vydati ukládající straně stvrzenku o příjmu deposita.

(3) Knihy úschov podléhají poplatku jako notářská repertoria a protestní protokoly. Stvrzenky vydávané veřejnými notáři podle odstavce 2 jsou prosty poplatků.

§ 9.

(1) Vydá-li veřejný notář hodnoty u něho složené oprávněnému příjemci nebo odevzdateli přímo, dá si potvrditi výdej v knize úschov, jinak v ní vyznačí doklad o poukazu nebo o přijetí a uvede, kde je založen.

(2) Nebyly-li hodnoty vydány odevzdateli, budiž odevzdatel ihned o tom (odstavec 1) veřejným notářem zpraven.

§ 10.

Je-li veřejný notář přeložen na jiné místo, mimo případ přeložení na jiné místo v témž městě, nebo vzdá-li se úřadu, buďtež vyzváni všichni, kdož mají právo nakládati s cennými hodnotami, veřejnému notáři svěřenými, vyhláškou komory v listě určeném pro úřední vyhlášky, aby do lhůty 30 dnů sdělili komoře, zda žádají vrácení deposit nebo je ponechávají u dosavadního veřejného notáře přeloženého na jiné místo, nebo zda souhlasí s tím, aby byla odevzdána nástupci veřejného notáře. Vyhláška budiž také zaslána okresním soudům v obvodu působnosti veřejného notáře, aby ji vyvěsily na desce soudní. Byly-li cenné hodnoty takto odevzdány nástupci veřejného notáře; není veřejný notář za ně více odpověden. Není-li však takto prohlášením účastníků určeno, jak naložiti s depositem, nebo slouží-li depositum k zabezpečení nároků osob třetích, jichž souhlas s tím, aby depositum zůstalo u přeloženého veřejného notáře, není prokázán, je veřejný notář povinen složiti depositum k soudu.

§ 11.

Podrobná ustanovení o tom, jak je třeba postupovati při příjmu a při vydání deposit a jak je třeba vésti v patrnosti svěřené peněžité hotovosti a jiné cenné hodnoty (jako vkladní knížky a listy, cenné papíry, skvosty a cizozemské peníze), jakož i o tom, jak bude prováděna odborná revise a kontrola deposit, vydá vláda nařízením.