Při závěrečném líčení dne 18. prosince 1935 tito jmenovaní pachatelé popřeli však, že by se dopustili v interpelaci uvedeného přestupku.

Nato vynesl okresní úřad v Berehově v interpelaci reprodukovaný rozsudek.

K odvolání všech tří odsouzených zrušil zemský úřad v Užhorodě svým rozhodnutím ze dne 26. listopadu 1930, č. j. 51.614/III-6 z r. 1938, tento rozsudek okresního úřadu v Berehově, a to pokud se týče Samuela Hoffmanna a Dezidera Blobsteina z toho důvodu, že jejich stíhání pro tento přestupek bylo již promlčeno, ježto trestní řízení vůči nim jako obviněným bylo zahájeno až teprve 22. listopadu 1935. K této okolnosti musí úřady přihlédnouti podle § 204, odst. 2. č. 3. policejního trestního pořádku č. 65.000/1900 I. M. z moci úřední. Zprošťující rozhodnutí zemského úřadu v Užhorodě, pokud se týče Samuela Kleina, spočívalo na nesporném zjištění, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by buď sám vpustil nebo z jeho příkazu nebo s jeho vědomím byly vpuštěny odpadky z jeho pálenice do řeky Boržavy. Hlavní svědkové Alexander Hollozsay st., Alexander Hollozsay ml., a Alexander Végh ve svých svědeckých výpovědích vůbec ani netvrdili, že odpadky z pálenice vpouštěl do řeky Samuel Klem. V průběhu řízení nebylo ani prokázáno, že se tak stalo s jeho vědomím.

Je sice pravda, že posudek stanice státního rybářského a hydrobiologického ústavu v Liptovském Hrádku uvádí jako příčinu hynutí ryb znečištění vody v mrtvém rameni řeky Boržavy množstvím organických kyselin, které pravděpodobně mají svůj původ v odpadcích blízké pálenice Samuela Kleina, avšak důkazní moc tohoto posudku nemohla se uplatniti vzhledem k tomu, že bylo nutno z důvodu promlčení zprostiti viny Samuela Hoffmanna a Dezidera Blobsteina a že Samuelu Kleinovi nebylo prokázáno, že by se byl dopustil přestupku positivním činem nebo alespoň, že by byl měl spoluvinu na něm.

Na podkladě těchto okolností, patrných z vyžádaných správních spisů, není důvodu považovati citované rozhodnutí zemského úřadu v Užhorodě v této věci za nezákonné a činiti proti referentu tohoto úřadu opatření zmíněná v interpelaci.

Ministerstvo zemědělství však nařizuje současně, aby čistotě vody v řece Boržavě, v tomto jejím úseku byla věnována zvýšená pozornost a aby proti případnému jejímu znečišťování bylo zakročeno se vší přísností.

V Praze dne 23. srpna 1937.

Předseda vlády:
Dr Hodža v. r.

Boržava folyó holtágában 1932, augusztus 4., 5, és 6.-án tapasztalt halpusztulás esetéről a berehavói járási hivatalnál feljelentést tett: egyrészt Darcsy Endre, a halászat bérlője, aki a halak pusztulásának okát abban látja, hogy a folyóba Klein Samu boržavai lakos szeszfőzdéjéből moslék eresztetett ki, másrészt a Vary-i csendőrállomás parancsnoksága, amely vizsgálat utján megállapitotta, hogy a jelzett napokon s helyen a hadak feltünő pusztulása volt észrévehető, azonban nem állapíttatott,még semmi, amiből legalább részleg lehetne a jelenség okára következtetni. A kifogásolt vizből az Állami halászati és vizélettani intézetnek Lipt. Sv. Hrádokba 1932. augusztus 12.-én minta küldetett, amely intézet az ügyben formált véleményét a barehowói járási hivatallal 1932. szemptember 12.-én közölte.

Ezen előzetes vizsgálat eredménye alapján vizbeszennyezés által az 1885. évi XXIII. 24. §-a ellen elkövetett kihágás miatt a bűnügyi étjárás csupán Klein Samiu ellen indíttatott, aki mint terhelt a berehovói járási hivatalszál első izben

1933. január 12.-én hallgattatott ki. Az eljárás során Klein Samu ellen mint tanuk a többi között Hoffmann Samu és Blobstein Dezső vallottak. Amidőn a kárvallott Darcsy Endre az 1935. november.22.-éri megtartott szóbeli tárgyalás során Hoffmann Samut és Blobstein Dezsőt mint bünrészeseket jelölte meg, ezek ellen is bűnügyi eljárás indíttatott.

Nevezettek azonban az 1985. december 18.-án megtartott végtárgyalásnál tagadták, hogy az interpellációban említett kihágást elkövették volna.

Erre a berehovói járási hivatal az interpellációban idézett itéletet hozta meg.

Az užhorodi országos hivatal mindahárom elitélt felebbezésére a berehovói járási hivatal fenti itéletét 1936. november 26.-án kelt 51.614/III-6 z r. 1936. sz. határozatával megsemmisitette, és pedig Hoffmann Samut és Blobstein Dezsőt illetöleg azért, mert kihágási bűnügyük már elévült, minthogy a bűnügyi eljárás ellenük csak 1935. november 22.-én indíttatott meg. Erme körülményt a hivatalnak a 65.000/1900 I. M. sz. rendőri bűnügyi rendtartás 204. § 2 bek. 3. p. értelmében hivatalból kell tekintetbe vennie. Az užhorodi oszágos hivatal felmentő határozata Klein Samut illetőleg ama kétségtelen megállapításon alapul, hogy az eljárás során nem bizonyult be az, hogy a hulladékokat akár ő maga, akár az ő tudtával vagy utasífiására valaki más az ő szeszfőzdéjéből Boržava vizébe kieresztette volna. A főtanuk, id. Hollozsay Sándor, ifj. Hollozsay Sándor és Végh Sándor tanuvallomásaikban egyáltalában nem állították, hogy a szennyet Klein Samu eresztetette ki szeszfőzdéjéből a folyóba. Az eljárás során nem is bizonyult be, hogy az az ő tudtával történt.

Igaz ugyan, hogy a lipt.-hrádoki állami halaszati és vizélettani intézet a halak pusztulásának okául Boržava holt ága vizének tetemes organikus savak által történt fertőzését adja meg, amely savak valószínüteg Klein Samu közeli szeszfőzdéjéből vették eredetüket, azonban eme szakvélemény bizonyító ereje nem volt érvényesíthető tekintettel arra, hogy Hoffmann Samut és Blobstein Dezsőt elévülés miatt fel kellett menteni s hogy Klein Samuval szemben nem lehetett bebizonyítani, hogy a kihágást tevőleges cselekménnyel követte el, vagy hogy azon legalább is bűnrészessége van.

A bekért közigazgatási irátokból előtünő eme körülmények alapulvétele mellett az užhorodi országos hivatalnak ez ügyben hozott fenti határozatát törvénytelennek tekinteni s a nevezett hivatal referensével szemben az intearpellációban javasolt intéskedéseket alkalmazni nem volna indokolt.

A földművelésügyi minisztérium azonban egyidejüleg elrendelte, hogy a hatóság Boržava folyó e szakaszában a viz tisztaságának fokozott figyelmet szenteljen s esetleges beszennyezését teljes szigorral üldözze.

Praha 1937. augusztus 23.

A kormeny elnöke:
Dr. M. Hodža s. k.

Z výměru okresního úřadu, jímž bylo konání veřejné schůze v interpelaci uvedené zakázáno, bylo podáno odvolání, jež bylo výměrem zemského úřadu v Praze a 28. dubna 1937, č. 3401/37 odd. 19, zamítnuto jako bezdůvodné; tím bylo pravoplatně rozhodnuto, že opatření okresního úřadu je zákonné.

Za tohoto stavu není důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 11. srpna 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Gegen den Bescheid der Bezirksbehörde, mit welchem die Abhaltung der in der Interpellation angeführten öffentlichen Versammlung verboten wurde, wurde die Berufung eingebracht, welche mit dem Bescheide der Landesbehörde in Prag vom 28. April 1937 Z. 3401/37-Abt. 19 als unbegründet abgewiesen wurde; hiedurch wurde rechtsgültig. entschieden, daß die Verfügung der Bezirksbehörde gesetzlich ist.

Bei dieser Sachlage besteht kein Grund, zu irgendwelchen Verfügungen.

Prag, am 11. August 1937.

Der Minister des Innern:
Dr. Černý m. p.

Výměr okresního úřadu, jímž byla schůze v Jalově Dvoře zakázána, byl k odvolání Františka Sperera výměrem zemského úřadu v Praze z 15. června 1937, čís. 3430/2/3-odd. 19 zrušen, poněvadž zemský úřad nenabyl přesvědčení, že by jejím konáním mohlo býti rušivě zasaženo do oslav prvého presidenta republiky.

Na ochranu shromažďovací svobody je zákonem stanovena cesta instančního přezkoušení správnosti postupu rozhodujících úřadů.

Touto cestou dostalo se i v daném případě uspokojení v interpelaci požadovaného a není tudíž důvodu k dalšímu opatření.

V Praze dne 14. srpna 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Der Bescheid der Bezirksbehörde, mit welchem die Versammlung in. Galtenstallung verboten wurde, wurde über Berufung des Franz Sperer mit dem Bescheide der Landesbehörde in Prag vom 15. Juni 1937 Z. 3430/2/3-Abt. 19 aufgehoben, weil die Landesbehörde nicht die Überzeugung gewann, daß durch die Abhaltung,derselben störend in die Feierlichkeiten zu Ehren des ersten Präsidenten der Republik eingegriffen werden könnte.

Zum Schutze der Versammlungsfreiheit ist durch das Gesetz der Instanzenzug einer Über

prüfung der Richtigkeit des Vorgehens der entscheidenden Behörden, bestimmt.

Auf diesem Wege wurde auch im gegebenen Falle die in der Interpellation geforderte Befriedigung zuteil und es besteht somit keine Veranlassung zu weiteren Verfügungen.

Prag, am 14. August 1937.

Der Minister des Innern:
Dr. Černý m. p.

Revokační výměr městské rady, jenž jest předmětem interpelace, má dvojí právní povahu: Jednak jde o disposiční akt obce (odvolání soukromoprávního pronájmu veřejného statku), jednak jest to úřední výrok stavebního úřadu. Státní úřady mohou přezkoumávati rozhodnutí městské rady v daném případě jen jako úřadu stavebního, kdežto rozhodnutí o pronájmu obecního pozemku, spadá do volné úvahy obce, jakožto autonomního činitele.

Postup městské rady ve Strakonicích se nepříčí platným zákonným předpisům a státní správa nemá možnosti přiměti obec k propůjčení pozemku, o nějž jde.

V Praze dne 31. července 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Ministerstva vnitra i národní obrany věnují otázkám v interpelaci dotčeným stálou pozornost

a postarají se podle potřeby a možnosti v rámci platných předpisů o nápravu. Dlužno arci podotknouti, že na lesní personál nevztahují se ustanovení §§ 21 a 22 zákona č. 131/36 Sb. z. a n. o obraně státu.

V Praze dne 10. září 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

Ministr národní obrany:
Machník v. r.

V železniční autobusové dopravě silniční nejsou poskytovány analogicky všechny ty slevy, které jsou zavedeny v dopravě kolejové. Příčinou toho jest různost povahy obou dopravních prostředků. Autobus je v podstatě malá dopravní jednotka s omezeným počtem míst, jichž využití zpravidla nevyžaduje zvláštních opatření akvisičních. Malá kapacita autobusu resp. autobusových linek neskýtá také podmínky a předpoklady pro ono stupňování hromadné frekvence, k jehož docílení jsou v dopravě kolejové namnoze určeny tarifní slevy. Také slevy jízdného pro státní zaměstnance a v zemi Slovenské i pro učitele, kteří jsou ustanoveni na státních obecných a občanských školách a jsou zde v podstatě na roveň postaveni státním zaměstnancům, mohly býti proto povoleny zásadně jen v dopravě obstarávané velkými jednotkami dopravními, jakou jest doprava kolejová.