Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937

IV. volební období.

5. zasedání.

Tisk 551.

1. ministra financí na interpelaci sen. Hokkyho o zdanění množství vína pod 200 litrů (tisk 432/9).

2. ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Krommera stran účasti mladistvých při politickém mezinárodním sjezdu žen komunistické strany v Lázních Kynžvartu dne 7. června 1937 (tisk 444/2).

3. vlády na interpelaci sen. Hokkyho o naléhavé výstavbě budov okresního soudu a finančních úřadů v Sevluši (tisk 444/8).

4. ministra vnitra na interpelaci sen. Pfrognera stran ztýrání státních občanů německé národnosti orgánem pátracího oddělení četnictva ve Stříbře (tisk 483/6).

5. ministra vnitra na interpelaci sen. Tschakerta stran surového jednání a služebních přehmatů orgánů státního policejního úřadu v Děčíně (tisk 485/1).

6. ministra vnitra na interpelaci sen. dr Tischera stran různosti jednání s politickými stranami při májových projevech v Karlových Varech v neprospěch sudetskoněmecké strany (tisk 485/2).

7. ministra vnitra na interpelaci sen. Franka o porušování jazykového zákona okresními úřady ve Stříbře a Tachově a státními policejními úřady v Tachově a Mariánských Lázních (tisk 485/3).

8. ministra vnitra na interpelaci sen. Pfrognera stran neoprávněného omezování svobody shromažďovací okresním úřadem ve Stříbře (tisk 487/1).

9. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Fritsche stran služebních poklesků orgánů poštovního úřadu ve Fulneku (tisk 487/2).

10. ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Steinera, Fidlíka, Kreibicha o jednání člena sjednocených stran maďarských Ludvíka Srenkera, starosty v Dunajské Stredě, a policejního strážníka Hajdušky v Dunajské Stredě (tisk 497/1).

11. ministra vnitra na interpelaci sen. Franka stran nedostatečných jazykových znalostí policejního inspektora v Úšovicích (tisk 499/2).

12. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Franka stran porušování jazykových předpisů poštovním a telegrafním úřadem v Mar. Lázních (tisk 499/4).

13. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Franka o jednojazyčném českém označování míst v telefonních účtech (tisk 500/I).

14. ministra vnitra na interpelaci sen. Fritsche stran služebních přehmatů orgánu neuniformované stráže bezpečnosti v Opavě (tisk 500/3).

15. ministra vnitra na interpelaci sen. Franka stran nepřístojného chování četníka četnické stanice v Rabštejně (tisk 500/4).

 V interpelaci je především tvrzeno, že každý výrobce vína má nárok na 200 litrů vína pro svoji domácnost daně prostě bez ohledu na vyrobené množství vína. K tomu poznamenávám, že podle § 8 II, č. 3 zákona o všeobecné dani nápojové č. 533/1919 Sb. z. a n. a § 14 vlád. nař. č. 679/1929 Sb. z. a n. jest povinen platiti daň, kdo nápoje vyrábí pro spotřebu vlastní, přesahuje-li výroba určité množství v prováděcím nařízení stanovené. Nejvyšší množství výroby pro vlastní spotřebu, která nepodléhá dani, činí pro kalendářní rok a domácnost 200 litrů u vína, vinného a ovocného moštu a 50 litrů jiných šťav ovocných. Z těchto ustanovení je zjevno, že všeobecnou daň nápojovou jest platiti z veškerého vyrobeného vína pro vlastní spotřebu, jakmile výroba přesahuje uvedené množství pro jednu domácnost a není proto správným názor, uvedený v interpelaci, že i tehdy, když výrobce vyrobí v jednom roce více než 200 litrů, podléhá zdanění jen množství těchto 200 litrů překročující. V tom směru poukazuji na nálezy nejvyššího správního soudu ze dne 11. května 1928, č. 14.143/27 a ze dne 18. února 1935 č. 17.132132, jakož i na usnesení nejvyššího soudu v Brně ze dne 25. října 1932, č, Zm IV-365/4/32, kterým bylo stanovisko finanční správy také potvrzeno.

V interpelaci jest dále uvedeno, že i ti výrobci, kteří vyrobí méně než 200 litrů vína, jsou za určitých předpokladů povinni platiti daň. Podle shora uvedených ustanovení není povinen platiti daň ten výrobce, který víno vyrábí pro vlastní spotřebu, a sice jen tehdy, když celkem vyrobené množství vína nepřesahuje 200 litrů pro kalendářní rok a domácnost. Je-li takovýto výrobce od daně osvobozen, nevztahují se na něho ani ostatní předpisy zákona o všeobecné dani nápojové a není zejména povinen výrobu tuto podle § 13 zákona ohlašovati. Z povahy věci pak plyne, že výroba vína do 200 litrů pro vlastní spotřebu musí býti prováděna takovým způsobem, aby nebylo žádných pochybností o tom, že jde skutečně jen o tuto výrobu od daně osvobozenou. Je proto nutno, aby tato výroba děla se úplně odděleně, nikoliv společně ještě s jinými výrobci na jednom přístroji. Při této výrobě není pak rozhodujícím, zda víno bylo vyrobeno z hroznů vlastní sklizně nebo z hroznů koupených. Je sice možno, aby výrobce použil při výrobě moštu cizího přístroje u takové osoby, která v té době výrobou vína se sama nezabývá, je však třeba, aby výrobce ihned po skončení výroby dopravil mošt do vlastních místností, ve kterých nesmí býti uloženo víno patřící jiné domácnosti. Domácnost může tvořiti buď jedna rodina nebo také rodin několik, pokud společně bydlí, hospodaří a také se stravují. Nemá proto společně vedená domácnost nároku na daně prostou výrobu vína v množství do 200 litrů pro každou rodinu a bylo-li pro tuto společnou domácnost několika rodin vyrobeno více než 200 litrů podléhá veškeré vyrobené víno dani.

Při tomto způsobu provádění výroby vína pro domácí spotřebu, musí finanční správa dbáti toho, aby zmíněné úlevy dostalo se jen těm výrobcům, kteří skutečně mají na ni nárok a nemůže proto připustiti, aby této úlevy, přiznané pouze pro ty nejmenší výrobce, bylo různým způsobem zneužíváno. Že nejde o úlevu nepatrnou, možno posouditi z toho, že jen v obvodu hlavního finančního ředitelství v Užhorodě použilo této úlevy v roce 1935 celkem 6909 výrobců pro 13.527 hl vína, při čemž celkový počet výrobců byl 9092. V roce 1936 stoupl tento počet již na 8745 výrobců pro 13.241 hl vína při celkovém počtu 10.811 výrobců. Vyrobilo tedy v tomto roce daněprostě pro vlastní spotřebu více jak 80 % všech výrobců.

Ježto daněprostá výroba přesáhla v uvedených letech množství vína zdaněného, nařídilo hlavní finanční ředitelství v Užhorodě všeobecnou revisi o výrobě vína u všech výrobců svého obvodu. Podle výsledku provedeného šetření bylo pak rozhodnuto, zda výrobcům nárok na daněprostou výrobu vína přísluší či nikoliv. Tímto šetřením bylo zjištěno, že jen malá část výrobců nesplnila podmínky pro daněprostou výrobu vína a jen těmto výrobcům byla dodatečně předepsána daň. Pokud pak byly podány proti předpisům daně stížnosti, byly tyto předpisy zevrubně přezkoušeny a byl-li v tom kterém konkrétním případě vydán předpis daně neoprávněně, byla stížnost vyřízena příznivě.

V Praze dne 25. září 1937.

Ministr financí:

Dr Franke v. r.

Az interpelláció mindenek előtt azt állítja, hogy mindegyik bortermelőnek a kitermelt bormennyiségre való tekintet nélkül saját háztartása számára 200 liter adómentes borkészletre van igénye. Ehhez megjegyzem, hogy az általános italadóról szóló 533/19. Tgysz. s a.679/1920. Tgysz. kormányrendelet 14. § a értelmében adóköteles az, aki saját fogyasztására italt állít elő, ha a termelés a végrehajtási rendeletben megállapított bizonyos mennyiséget meghaladja. A saját fogyasztásra szánt termelés adómentes mennyisége naptári evenként és háztartásonként 200 liter szőllőbor és 50 liter egyéb gyűmölcsbor. E rendelkezésekböl világos, hogy az általános italadó a háztartásbeli fogyasztásra termelt valamennyi borkészlet után rovandó le, mihelyt a ter- melés háztartásonliént a fenti keszletmennyiséget meghaladja, s ezért helytelen az interpelláció ama nézete, hogy az esetben is, ha a termelő egy évben 200 liternél többet termel, csupán a 200 litert meghaladó mennyiség adóztatik meg. E te- kintetben rámutatok a legfelsóbb közigazgatási biróságnak 1928. május 14.-i 14.143/27. sz. és 1935. február 18.-i 17.132/'32. sz. döntvényeire, valamint a brnói legfelsőbb biróság 1932. október 25.-i Zm IV-365/4/32. sz. határozatára, amelyek mind a pénzügyigazgatás álláspontját támasztják alá.

Az interpelláció továbbá felhozza, hogy azon termelők is, akik 200 liternél kevesebb borkészletet állítanak elő, bizonyos előfeltételek mellett megadóztatnak. A fenti redelkezések értelmében nem köteles adót fižetni az a termelő, aki a bort saját fogyasztására állítja elö, még pedig csak az esetben, ha a kitermelt bormennyíség naptári évenként és háztartásonként egészben a 200 litert nem haladja meg. Ha az ilyen termelö adótól ment, ez esetben az általános italadóról szól törvény többi rendlekezései sem vonatkoznak reá s nevezetesen ezt a termelést nem is köteles a törvény 13. § a értelmében bejelenteni. A dolog természetéböi folyik, hogy a saját fogyasztásra szánt 200 litert meg nem haladó borkészIet oly módon állítandó elő, hogy ne támadhasson kétség aziránt, hogy tényleg csupán ezen adómentes termelésröl v an szó. Ezért szükséges, hogy eme termelés teljesen eikülönítve történjék és nem egyeb termelökkel egy és ugyanazon a gépen közösen. Ezen előállításnál nem határoz az, vajjon a bor saját termesü vagy megvett szöllöfürtböl állíttatotte e1ö Lehetséges ugyan, hogy a termelö a must kisajtolásához oly személy gépét használhassa, aki azidöszerint bortermeléssel nem foglalkozik, szükséges azonban, hogy a termelö a mustot ennek kisajtolása után azonnal a saját helyiségeibe szállítsa el, amely helyiségekben más háztartás hoz tartozó bort elráktározni nem szabad. A háztartást egy család vagy több család is képezheti, amennyiben közösen läknak, gazdálkodnali és ét keznek. Ez alapon a közösen vezetett háztartás nak mindenegyes családra 200 liter adómentes bormennyiségre igénye nincsen, s ha tehát a több családból álló közös háztaxtásban 200 litert meg- haladó bormennyiség állíttatott e1ö, ez esetben a. kitermelt egész borkészlet megadóztatik.

A háztaxtásbeli fogyasztás számára történö eme bortermelésnél a pénzügyi hatóságnak ügyelnie kell arra, hogy az említett elönyben esupán azon termelök részesíttessenek, akiknek arra valóban igényük van, s nem engedheti meg, hogy a legkisebb termelöknek nyujtott emez elönnyel visszaélések történjenek. Hogy nem jelentéktelen enyhítésröl van szó, az megitélhető abból is, hogy emez elönnyel az 1935. év folyamán csupán az užhorodi föpénzügyigazgatóság körzetében össze sen 6909 termelö 13.527 hl bormennyiség tekintetében élt, míg a termelök összáma 9092-t tesz ki. Az 1936. évben eme termelök száma 10.811 termelöi összám mellett 13.241 hl bormennyiség tekintetében már8745-re rugott. A mondott évben tehát az össztermelők több mint 80 %-a állított elö saját fogyasztására adómentes bort.

Minthogy a jelzett években az adómentes bortermelés a megadóztatott bor mennyiségét meghaladta, ez okból az užhorodi föpénzügyigazgatóság körzetének valamennyi termelőjénél a bortermelés általános revízióját rendelte el. A megejtett vizsgálat eredményéhez képest döntetett el, vajjon a termelőknek a bor adómentes elöállítására igényük van vagy nincs. Eme vizsgálat nyomán megállapíttatott, hogy a termelöknek csupán kisebb hányada nem felelt meg az adómentes bortermelés feltételeinek s az adó utólagosan scupán ezen termelökre rovatott ki. Amennyiben az adóelőirások ellen panaszok nyujtattak be, emez elöirások tüzetesen felülvizsgáltattak s ahol egyes konkrét esetelcben jogtalan adóelöirás találtatott, a panasz a panaszló fél jávára döxitetett el.

Praha 1937. szeptember 25.

A földmüvelésügyi miniszter:

Dr. Zadina s. k.

 Šetřením, provedeným ministerstvem vnitra i školskými úřady, nebylo zjištěno, že by se byly vedle Františka Bauera i jiné školou povinné děti zúčastnily mezinárodního sjezdu žen komunistické strany v Lázních Kynžvartu. O účasti Bauerově na tomto sjezdu dovědělo se ředitelství školy až z podané interpelace.

Správy a ředitelství škol upozorňují podle své povinnosti příležitostně školní děti, že účast na politických projevech jest jim platnými předpisy zakázána.

V Praze dne 27. srpna 1937.

Ministr vnitra:

Dr Černý v. r.

Ministr školství a národní, osvěty:

Dr Franke v. r.

Durch die vom Ministerium des Innern sowie von den Schulbehörden gepflogenen Erhebungen wurde nicht sichergestellt, daß außer Franz Bauer auch andere schulpflichtige Kinder an der internationalen Frauentagung der kommunistischen Partei in Bad Königswart teilgenommen hätten. Von der Beteiligung Bauers an dieser Tagung erfuhr die.Schuldirektion erst aus der eingebrachten Interpellation.

Die Schulleitungen und Direktionen machen pflichtgemäß die Schulkinder gelegentlich darauf aufmerksam, daß ihnen die Beteiligung an politischen Kundgebungen durch die bestehenden Vorschriften verboten ist.

Prag, am 27. August 1937

Der Minister des Innern:

Dr. Černý m.p.

Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:

Dr. Franke m. p.

Ministerstvo veřejných prací opatřilo plány a rozpočty pro stavbu společné úřední budovy pro okresní soud a finanční úřady v Sevluši a projednává jejich schválení s ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem financí.

Po schválení plánů bude zemskému úřadu v Užhorodě ihned uloženo, aby rozepsal soutěž na stavbu.

Lze předpokládati, že stavba bude ještě v letošním roce zadána.

 V Praze dne 29. září 1937.

Předseda vlády:

Dr M. Hodža v. r.

A közmunkaügyi minisztérium a sevl'usi járás biróság és péhzügyi hivátalok számárá épitendó közös épület terveiröl és költségvetéséról gondoskodott s ezeknek jóváhagyása iránt az igazságügyi és pénzügyi minisztériumokkal tárgyal.

A tervek jóváhagyása utári az užhorodi orsz gos hivatal az épitkezési versenytárgyalás kiirására fog utasíttatni.

Felteheto, hogy az építkezés még a folyó évben lesz kiadva.

Praha 1937 szeptember 29.

A kormány elnöke:

Dr. Hodža s. k.

 551/4 (původní znění).

František Thuy ze Schonthalu, Jan Krombholz z Černošína a Rudolf Hacker ze Stříbra byli za účelem zjištění totožnosti zadrženi dne 28. dubna 1937 na silnici mezi Stříbrem a Těchlovicemi hlídkou četnického pohotovostního oddílu ve Stříbře, poněvadž jeli po silnici na jízdních kolech způsobem příčícím se předpisům silničního řádu. Při tom se František Thuy pokusil o útěk, v čemž mu bylo zabráněno tím, že jej jeden z četníků uchopil za rameno a zadržel.

Vykonaným šetřením se neprokázalo, že by byl při tom některý ze zakročujících četníků udeřil Thuye do obličeje.

Vzhledem k tomu není z podnětu interpelace důvodu k žádaným opatřením.

V Praze dne 15. září 1937.

Ministr vnitra:

Dr Černý v. r.

Franz Thuy aus Schönthal, Johann Krombholz aus Tschernoschin und Rudolf Hacker aus Mies wurden behufs Sicherstellung der Identität am 28. April 1937 auf der Straße zwischen Mies und Těchlowitz von einer Patrouille der Gendarmerie Fahndungsabteilung in Mies angehalten, weil sie auf der Straße mit ihren Fahrrädern in einer den Vorschriften der Straßenordnung widersprechenden Weise fuhren. Hiebei versuchte Franz Thuy zu fliehen, woran er dadurch gehindert wurde, daß ihn einer der Gendarmen am Arme ergriff und zurückhielt.

Durch die gepflogenen Erhebungen wurde nicht erwiesen, daß irgendeiner der einschreitenden Gendarmen den Thuy hiebei ins Gesieht geschlagen hätte.

Mit Rücksicht darauf besteht aus Anlaß der Interpellation kein Grund zu den geforderten Verfügungen.

Prag, am 15. September 1937.

Der Minister des Innern:

Dr. Černý m. p.

 551/5 (původní znění).

Alfredu Albrechtovi a Marii Rotheové, kteří jeli dne 2. května 1937 o 20.25.hod. na místě zvláště frekventovaném na neosvětlených kolech a příliš velikou rychlostí, bylo službu konajícím strážníkem dáno vztyčením levé ruky znamení "stůj". Albrecht neuposlechl této výzvy, naopak se zvýšenou rychlostí v protisměru ulice ujížděl. Jeho příkladu chtěla následovati i Marie Rotheová a proto strážník, pokročiv několik kroků doprava, dával jí opět znamení "stůj". Rotheová neuposlechla a se zvýšenou rychlostí se snažila ujeti, při čemž však, řezajíc zatáčku, jela přímo na strážníka. Ten, nechtěje býti kolem sražen, ustoupil zpět, maje při tom stále zdviženou levou ruku. Rychle jedoucí cyklistka narazila svým levým loktem na levou ruku strážníkovu, při tom zakolísala a popojedši ještě asi 5 m od strážníka, upadla s kola. Po pádu chtěla opět nasednouti a ujeti. Když jí to nebylo možné, neboť řídítka jejího kola byla otočena, tlačila alespoň kolo pryč. Mezitím strážník přiběhl a zadržel ji. Když se k místu vrátil i Albrecht, který zpozoroval pád Rotheové, vyzval strážník oba jménem zákona, aby s ním šli na policejní strážnici k výslechu. Po dvojí bezvýsledné výzvě uchopil strážník Albrechta a odvedl na strážnici, kde byl proveden výslech obou zadržených a svědků a prohlídka Rotheové policejním lékařem.

Jak patrno z vylíčeného stavu, jenž byl zjištěn konaným úředním šetřením, je nesprávným tvrzení, že by zakročující strážník se byl dopustil služebního přehmatu nebo surového jednání vůči některému ze zadržených, naopak, oba v interpelaci jmenovaní hrubě porušili dopravní předpisy a neuposlechli stráže, která měla v daném případě jedině na mysli bezpečnost obecenstva před neukázněností těchto cyklistů. Rovněž není pravda, že Albrecht byl prohlášen za zatčena nebo zatčen. K rozptýlení shluku obecenstva nebylo vůbec užito obušků, nýbrž přítomní se rozešli na pouhou výzvu stráže. Počet svědků Albrechtem navrhovaných nebyl nijak omezován; je přirozené, že shluknuvší se obecenstvo nemohlo býti vpuštěno na strážnici. Policejní lékař nemohl propůjčiti Rotheové, jejíž zranění bylo jím označena jako lehké, úřední auto, neboť nemohl tímto služebním vozidlem požadovaným způsobem disponovati. Jmenovaná měla možnost užíti auta záchranné stanice nebo autodrožky.

Tvrzení o neukázněnosti postupu policejní stráže nebo o zbytečném trýznění obecenstva vyslýcháním nebo jiným způsobem je v konkrétním případě zcela nemístné, což vyplývá z toho, že jak proti Albrechtovi, tak i proti Rotheové muselo býti pro jejich jednání, pro něž byli vyšetřováni, zavedeno trestní soudní řízení.

V Praze dne 7. září 1937.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.

 Dem Alfred Albrecht und der Marie Rothe, welche am 2. Mai 1937 um 20.25 Uhr an einer besonders frequentierten Stelle,auf nichtbeleuchteter Fahrrädern und mit zu großer, Geschwindigkeit fuhren, wurde vom diensthabenden Wachmann durch Erheben des linken Armes das Haltsignal gegeben. Albrecht befolgte diese Aufforderung nicht, er fuhr im Gegenteil mit erliöhter Geschwindigkeit in der Gegenrichtung der Gasse davon. Seinem Beispiele wollte auch Marie Rothe folgen und deshalb gab ihr der Wachmann, nachdem er einige Schritte nach rechts getreten war, neuerlich das Haltsignal. Rothe folgte nicht und trachtete mit erhöhter Geschwindigkeit davon zu fahren, wobei sie jedoch beim Sehneiden der Kurve direkt auf dén Wachmann zufuhr. Um nicht überfahren zu werden, trat dieser zurück, wobei er die linke Hand ständig erhoben hielt. Die rasch fahrende Radfahrerin stieß mit ihrem linken EIbogen an die linke Hand des Wachmannes, wobei sie ins Schwanken geriet und, ungefähr 5 m vom Wachmann entfernt, vom Rade fiel. Nach dem Sturze wollte sie wieder aufsitzen und davon fahren. Als ihr dies nicht möglich war, denn die Lenkstange ihres Fahrrades war verbogen, schob sie wenigstens das Rad vor sich her. Inzwischen kam der Wachmann herbeigeeilt und hielt sie an. Als auch Albrecht, welcher den Sturz der Rothe wahrgenommen hatte, zur Stelle zurückkehrte, forderte der Wachmann beide im Namen des Gesetzes auf, mit ihm behufs Einvernahme zur Polizeiwachstube zu gehen. Nach zwei- maliger erfolgloser Aufforderung faßte der Wachmann den Albrecht und führte ihn zur Wachstube, wo die Einvernahme der beiden Angehaltenen und der Zeugen, sowie die polizei- ärztliche Untersüchung der Rothe vorgenommen wurde.

Wie aus dem geschilderten Sachverhalt, welcher durčh die gepflogenen behördlichen Erhebungen sichergestellt wurde, hervorgeht, ist die Behauptuig, daß sich der einschreitende Wachmann eines dienstlichen Übergriffes oder einer rohen Behandlung einem der Angehaltenen gegenüber schuldig gemacht hätte, unrichtig, im Gegenteil haben beide in der Interpellation genannten Personen die Verkehrsvorschriften in grober Weise verletzt und děr Wache, welche im gegebenen Falle lediglich die Sicherheit des Publikums vor der Disziplinlosigkeit dieser Radfahrer im Sinne hatte, nicht Folge geleistet. Desgleichen ist nicht wahr, daß Albrecht für verhaftet erklärt oder verhaftet wurde. Zum Auseinandertreiben der Ansammlung der Passanten wurden Gummiknüppel überhaupt nicht angewendet, die Anwesenden gingen viehnehr über bloße Aufforderung der Wache auseinander. Die Anzahl der von Albrecht geführten Zeugen wurde in keiner Weise eingeschränkt; es ist selbstverständlich, daß die angesammelten Passanten nicht in die Wachstube eingelassen werden konnten. Der Polizeiarzt konnte der Rothe, deren Verletzung er als eine Ieichte be- zeichnet hatte, das Amtsauto nicht zur Verfügung stllen, denn er konnte über dieses behördliche Fahrzeug in der geforderten Weise nieht verfügen. Die Genannte hatte die Möglichkeit, ein Auto der Rettungsstation oder eine Autodroschke zu benützen.

Die Behauptung von einem undisziplinierten Vorgehen der Polizeiwache oder von einer überflüssigen Quälerei der Bevölkerung durch Einvernahmen oder auf andere Art ist im konkreten Falle gänzlich unangebracht, was daraus hervorgeht, daß sowohl gegen Albrecht als auch gegen die Rothe wegen ihres Vorgehens, wegendessen die Erhebung stattfand, das gerichtliche Strafverfahren eingeleitet werden müßte.

Prag, am 7. September 1937.

Der Minister des Innern:

Dr. Černý m. p.

Průvod sudetskoněmecké strany byl zakázán právem, poněvadž byla důvodná obava, že by se mohl setkati s účastníky projevů jiných politických stran, které byly konány ve stejnou dobu, a že by při tom mohlo dojíti k porušení veřejného klidu a pořádku.

Povolení průvodu nebylo okresnímu jednateli Hackerovi přislíbeno, nýbrž bylo s ním o tom pouze nezávazně jednáno. Na intervenci poslance dr Köllnera byl dovolen odchod místních organisací na místo, kde se tábor lidu měl konati, jednotlivě v delších intervalech. Odchod účastníků po skupinách nejvýše 50 osob bez ohledu na příslušnost k místní organisaci byl povolen právě k návrhu senátora dr Tischera.

Sociálně-demokratické straně byl průvod povolen, poněvadž jej pořádala teprve po skončení projevů ostatních politických stran. Školní děti se průvodu nezúčastnily.

Tvrzení interpelace, že příslušníkům strany komunistické bylo povoleno ubírati se v uzavřených skupinách, neodpovídá skutečnosti.

V Praze dne 20. září 1937.

Ministr vnitra:

Dr Černý v. r.

Der Umzug der sudetendeutschen Partei wurde mit Reeht verboten, weil die begründete Befürchtung bestand, daß er mit den Teilnehmern an Kundgebungen anderer politischen Parteien, welche zur gleichen Zeit abgehalten wurden, zusam- mentreffen und daß es hiebei zu Störungen der öffentlichen Ruhe und Ordnung kommen könnte.

Die Bewilligung des Umzuges wurde dem Bezirksgeschäftsführer Hacker nicht zugesichert, sondern es wurde mit ihm darüber bloß unverbindlich verhandelt. Auf Intervention des Abge- ordneten Dr. Köllner wurde der Abmarsch der örtlichen Organisationen zur Stelle, wo das Meeting stattfinden sollte, einzeln in längeren Intervalen bewilligt. Der Abmarsch der Teilnehmer in Gruppen von höchstens 50 Personen ohne Rücksicht auf die Zuständigkeit zu den Ortsgruppen wurde eben über Antrag des Senators Dr. Tischer bewilligt.