Senát Národního shromáždění Čs. r. 1937.
IV. volební období.
6. zasedání.
Tisk 568.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................................................................,
jímž se vydává advokátní řád.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
(1) Dnem účinnosti připojeného advokátního řádu (adv. ř.) pozbudou platnosti všechny zákony a nařízení, týkající se věcí tímto řádem upravených, zejména:
zákon ze dne 6. července 1868, č. 96 ř. z., kterým se uvádí advokátní řád,
zákon ze dne 1. dubna 1872, č. 40 ř. z., o vykonávání disciplinární moci nad advokáty a nad kandidáty advokacie,
zákon ze dme 16. listopadu 1906, č. 223 ř. z., kterým se mění a doplňují některá ustanovení disciplinárního statutu,
nařízení, ze dne 11. října 1854, č. 264 ř. z., o praktické zkoušce potřebné k výkonu advokacie a o praxi nutné pro připuštění k této zkoušce,
zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 40 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, s výjimkou ustanovení § 8, které pozbude účinnosti dnem uvedeným v čl. III, odst. 2, poslední větě,
§ 7, odst. 1 a 2 zákona ze dne 21. března 1929, :č. 31 Sb. z. a a.., kterým se mění a doplňují trestní zákony a trestní řády, pokud se týkají advokátů a kandidátů advokacie,
zák. čl. XXXIV/1874, o advokátním řádu, zák. čl. XXVIII/1887 a zák. čl. XXIV/1907, o změně některých jeho ustanovení,
zák. čl. LIII/1913, o jednotné zkoušce soudcovské a advokátní,
zák. čl. XXXV/1914, o doplnění ustanovení, vztahujících se na přípravnou praxi, potřebnou k soudcovské a advokátní kvalifikaci, a na zastupování advokáty před sborovým soudem, s nařízeními vydanými na jejich základě,
§ 18, poslední odstavec zák. čl. LIV/1912 (uvozovací zákon k býv. uh. civilnímu soudnímu řádu),
zákon ze dne 12. července 1913, č. 139 ř. z., o započtení vojenské služby do doby přípravné služby soudní, advokátní a do notářské praxe, a zákon ze dne 26. května 1936, č. 144 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují některá ustanovení advokátních řádů, s výjimkou ustanovení čl. V, jež zůstanou účinná do dne ustanoveného vládním nařízením podle čl. III, č. 2, poslední věty.
(2) Dnem uvedeným v čl. III, odst. 2, poslední větě pozbude účinnosti také zákon ze dne 16. března 1920, č. 167 Sb., z. a n., o prozatímní úpravě činnosti advokátních a notářských komor na Slovensku, s vládním nařízením ze dne 30. prosince 1920; č. 3 Sb. z. a n. z roku 1921, pokud jde o advokátní komory.
(3) Ustanovení § 18, odst. 1 až 7 zák. čl. LIV/1912 zůstávají nedotčena.
(4) Ustanovení advokátního řádu budiž vžito obdobně tam, kde se jiné zákonné předpisy dovolávají zákonných ustanovení tímto zákonem zrušených.
Čl. II.
O podmínkách zápisu do seznamu advokátů a kandidátů advokacie, stanovených v připojeném advokátním řádu, bude platiti dále toto:
1. Právnická studia, vykonaná na některé universitě bývalého Rakousko-Uherska před 28. říjnem 1918, státní zkoušky vykonané na zmíněném území nejpozději ve studijním roce 1918/1919 a doktorát v té době na ní získaný a rovnají se studiím, státním zkouškám konaným v republice Československé nebo doktorátu v ní nabytému; studia pak vykonaná na jiné universitě jen tehdy, když kandidát prokáže platnost zkoušek pro tuzemsko nebo nostrifikaci hodnosti doktora práv. Těm, kdož vykonali právnická studia před počátkem účinnosti tohoto zákona, stačí prokázati splnění náležitostí předepsaných pro zápis do seznamu kandidátů advokacie podle ustanovení dosavadních.
2. Právní praxe požadovaná podle připojeného advokátního řádu, vykonaná na území bývalého Rakousko-Uherska před 28. říjnem 1918, rovná se praxi vykonané v praktické právní službě na území Československé republiky. Právní praxe u finanční prokuratury na území bývalého Rakousko-Uherska před 28. říjnem 1918 rovná se praxi u finanční prokuratury, konané na území republiky Československé.
3. Advokátní zkouška, vykonaná na území bývalého Rakousko-Uherska před 28. říjnem 1918, rovná se advokátní zkoušce, vykonané na území republiky československé.
4. Než bude upravena jazyková otázka pro zemi Podkarpatoruskou jejím sněmem v mezích jeho působnosti, mohou ti, kdož mají domovské právo v této zemi, vykonati zkoušku u zkušební komise zřízené pro obvod této země, v jazyku, kterého lze podle jazykových ustanovení tam užívati vedle jazyka státního a který nepatří k jazykům menšinovým, bez újmy toho, co jest ustanoveno v § 134, odst. 4 a § 135, odst. 3 o jazyku státním a o jazycích národních menšin.
Čl. III.
(1) Pokud se neustaví nové komory, jejich výbory a kárné rady, budou konati dosavadní komory, jejich výbory a kárné rady (na Podkarpatské Rusi ti, kdož v den počátku účinnosti tohoto zákona budou podle zákona vykonávati jejich působnost) práce, přikázané připojeným advokátním řádem komorám, jejich výborům a kárným radám.
(2) Volby potřebné podle advokátního řádu k ustavení orgánů tímto zákonem určených buďtež vykonány ještě před účinností tohoto advokátního řádu. Pro obvody advokátních komor v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, které na základě tohoto zákona a ustanovení jej provádějících budou nově zřízeny, jmenuje ministr spravedlnosti zvláštní tříčlenné správní komise z členů zapsaných do seznamu advokátů a majících sídla v příslušném ob vodu, aby provedly ustavení komor podle jednacího řádu (čl. IV). Den, od kterého se v těchto zemích ustaví tyto nové komory, jejich výbory a kárné rady, ustanoví vláda nařízením.
Čl. IV.
(1) Výbory dosavadních advokátních komor zvolí do 1 měsíce od vyhlášení tohoto zákona delegáty pro obstarávání úkolů uvedených v odstavci 3, a to:
advokátní komora v Praze 15 členů a 5 náhradníků, advokátní komora v Brně 6 členů a 2 náhradníky, advokátní komora v Opavě 1 člena a 1 náhradníka.
(2) Ministr spravedlnosti jmenuje do této delegace z advokátů zapsaných v seznamu advokátní komory v Bratislavě 5 členů a 2 náhradníky a z advokátů zapsaných v seznamu advokátní komory v Košicích (a nebyla li by podle čl. V, odst. 6 zák. č. 144/1936 Sb. z. a n. dosud činnou, v seznamu advokátní komory v Turč. Sv. Martině) 4 členy a 2 náhradníky, z nich po jednom z advokátů sídlících v Podkarpatské Rusi.
(3) Tato delegace advokátních komor provede první úpravu jednacích řádů advokátních komor, které mají býti vydány podle připojeného advokátního řádu, rozhodne o námitkách proti prvým volbám podle § 54 adv. ř., od účinnosti nového advokátního řádu bude rozhodovati o opravných prostředcích místo volené delegace advokátních komor a bude podle potřeby vykonávati jinakou její působnost, zejména bude činiti návrhy na stanovení komorních obvodů podle § 26 adv. ř. O schválení jednacího řádu platí ustanovení § 59 adv. ř.
(4) Tuto delegaci svolá předseda advokátní komory v Praze a určí místo její schůze. Delegace si zvolí předsedu. Usnáší se za přítomnosti nejméně 17 členů nadpoloviční většinou hlasů v zasedání neveřejném. Jinak platí ustanovení § 55 adv. ř.
(5) Působnost této delegace zanikne pravomocným ustavením volené delegace advokátních komor.
Čl. V.
(1) O opravných prostředcích proti rozhodnutím ve správních věcech advokátů a kandidátů advokacie, která se stala před účinností tohoto zákona a o kterých je podle dosavadních zákonů povolán rozhodovati nejvyšší soud, rozhodne tento soud ve složení podle § 56 adv. ř.
(2) Opravné prostředky proti rozhodnutím ve správních věcech advokátů a kandidátů advokacie, podané před účinností tohoto zákona podle dosavadních ustanoveni k jiné opravné stolici a dosud nevyřízené, buďtež po!stoupeny opravné stolici, příslušné podle tohoto zákona.
(3) Příslušnost k rozhodovává o rekursu proti rozhodnutí krajského soudu podle § 66 zák. čl. XXXIV/1874, které se stalo před účinností tohoto zákona, zůstává nedotčena. Stížnosti na advokáty, o kterých krajský soud dosud nerozhodl, buďtež postoupeny komornímu výboru.
Čl. VI.
(1) Dopisování advokátních komor i delegace advokátních komor je osvobozeno od poštovného v mezích ustanovení zákona ze dne 2. října 1865, č. 108 ř. z., o bezplatném užívání pošty (osvobození od poštovného).
(2) Podání advokátních komor a delegace advokátních komor jsou osvobozena od poplatků v mezích ustanovení zákonů poplatkových.
Čl. VII.
Pokud zákonné předpisy nedovolují v řízení před úřady žádati pro úmrtí advokáta navrácení v předešlý stav, prodlužují se případné lhůty neprošlé do úmrtí advokáta o jeden měsíc.
Čl. VIII.
(1) Advokát, který byl jmenován správcem konkursní podstaty nebo vyrovnacím správcem, jest povinen, zaplatiti ve prospěch té advokátní komory, jejímž je členem, z částky, která mu bude zaplacena jako přiznaná úhrnná odměna, dávku. Výši dávky určí každoročně valná hromada advokátní komory mezi 5 až 10% podle výše úhrnné odměny. Tato dávka budiž skládána u studu. Advokátní komory jsou povinny použíti částek těch ve prospěch. zaopatřovacího útvaru podle § 39, odst. 1, písm. g) adv. ř. Ustanovení čl. XIII zákona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, není dotčeno.
(2) O vymáhání této dávky výborem advokátní komory platí stejná ustanovení jako o vymáhání příspěvků členských.
Čl. IX.
(1) Ustanovení čl. IV nabývá účinnosti dnem vyhlášení, ostatní ustanovení a advokátní řád prvním dnem třetího měsíce, následujícího po vyhlášení.
(2) Tento zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Advokátní řád.
Oddíl I.
Kdo je oprávněn vykonávati advokacii.
§ 1.
(1) Užívati názvu advokát a vykonávati advokacii v republice Československé (§ 8, ocet. 1) jest oprávněn jen, kdo je zapsán do seznamu advokátů některé advokátní komory v republice Československé.
(2) Do seznamu advokátů budiž na svou žádost zapsán, kdo
a) je československým státním občanem,
b) dosáhl na některé státní universitě republiky Československé hodnosti doktora práv nebo prokázal nostrifikaci této hodnosti,
c) byl na území republiky československé zaměstnán v právní službě po dobu stanovenou v tomto zákoně a
d) vykonal s úspěchem advokátní zkoušku.
(3) Pětiletá soudcovská činnost v hodnosti nejméně rady u krajského, vrchního, nejvyššího nebo nejvyššího správního soudu nahrazuje požadavek doktorátu, zkoušky a praxe advokátní. To však neplatí pro soudce, kteří následkem odsouzení pro kárný přečin byli dáni do výslužby nebo ze státní služby byli propuštěni. Advokát zapsaný podle první věty tohoto odstavce nemůže vykonávati advokacii po dobu pěti let v obvodu toho krajského soudu, ve kterém v posledních pěti letech předcházejících zápisu do seznamu advokátů vykonával službu u soudu nebo u soudního úřadu.
§ 2.
Do seznamu advokátů nelze zapsati toho:
a) kdo není svéprávný;
b) kdo byl pravomocným rozsudkem trestního soudu odsouzen ke ztrátě volebního práva do obcí nebo ke ztrátě advokacie nebo kdo byl pravomocným rozsudkem trestního soudu
odsouzen pro čin, který má již podle zákona za následek ztrátu advokacie, po dobu této ztráty; při odsouzení podmíněném nastává tato nezpůsobilost teprve ode dne, kdy byl pravomocně nařízen výkon trestu;
c) kdo byl podle nálezu kárné rady vymazán ze seznamu advokátů nebo ze seznamu kandidátů advokacie, a to po tu dobu, po kterou výmaz trvá;
d) kdo je placeným zaměstnancem veřejného úřadu, vyjímajíc úřad učitele práv na vysoké škole;
e) kdo je veřejným notářem;
f) kdo vykonává povolání nebo zaměstnání, které se nesrovnává s nezávislostí, postavením, s vážností nebo se ctí advokáta;
g) kdo není pro své jednání hoden obecné důvěry jako advokát;
h) kdo upadl do konkursu, dokud trvá konkursní řízení, jakož i ten, na jehož žádost se koná vyrovnací řízení, dokud nebude ukončeno;
i) kdo se míní usaditi v místě, ve kterém působí soudce, který je s žadatelem v takovém poměru, pro který je soudce vyloučen z vykonávání soudcovského úřadu, leč by v místě byli činni aspoň čtyři soudcové. Stejně je na překážku, má-li v tom místě úřední sídlo jediný veřejný notář, který jest žadatelem v takovém poměru.
§ 3.
(1) Žádost za zápis do seznamu advokátů budiž podána u výbor u advokátní komory, v jejímž obvodu hodlá žadatel advokacii vykonávati. Praxi u advokáta nebo u veřejného notáře je třeba prokázati potvrzením advokátní nebo notářské komory, ostatní náležitost i předepsané v § 1 jinými veřejnými listinami. Zda není překážek uvedených v § 2, budiž podle potřeby zjištěno. Vyjde-li najevo taková překážka, budiž žadatel před rozhodnutím vyslechnut.
(2) Rozhodnutí o zápisu může býti odloženo, je-li proti žadateli zahájeno trestní nebo kárné řízení pro takový čin, pro který může dojíti k odsouzení, jež je podle § 2 překážkou zápisu do seznamu advokátů. Usnesení o tom budiž žadateli doručeno. Proti tomuto usnesení může žadatel podati rekurs k delegaci advokátních komor.
(3) Odepře-li se zápis do seznamu pro překážku uvedenou v § 2, písm. g), nemůže býti žadatel platně zapsán u žádné advokátní komory, dokud neuplynou tři leta od pravomoci odepření zápisu.
(4) Vyjdou-li najevo takové důvody vylučující zápis, které při rozhodování o žádosti nebyly známy a které zápis dosud vylučují, teprve po zápisu do seznamu advokátů, má komorní výbor vykonati šetření a zapsaného vyslechnouti, po případě vysloviti a po pravomoci usnesení vykonati výmaz ze seznamu advokátů.
(5) Proti usnesení, jímž byl zápis do seznamu advokátů odepřen, a proti usnesení o výmazu (odstavec 4) ze seznamu advokátů může žadatel (advokát) podati rekurs k delegaci advokátních komor.
§ 4.
(1) Před zápisem do seznamu advokátů vykoná uchazeč podáním ruky předsedovi advokátní komory slib tohoto znění: "Slibuji, že budu republice Československé věren, že budu, vykonávaje své povolání, zachovávati všechny zákony a platná nařízení a že budu své povinnosti svědomitě plniti."
(2) Slib netřeba opakovati, byl-li advokát zapsán do seznamu, přesídliv z jiného komorního obvodu.
§ 5.
(1) Zápis do seznamu advokátů oznámí komorní výbor ministerstvu spravedlnosti, nejvyššímu soudu, delegaci advokátních komor, vrchnímu soudu, krajskému soudu, okresnímu soudu, politickému a finančnímu úřadu I. stolice advokátova sídla; výbor dá také zápis vyhlásiti v listě, ve kterém se uveřejňují úřední vyhlášky.
(2) Pravomocné usnesení o odepření zápisu s důvody oznámí komorní výbor ostatním komorám a delegaci advokátních komor.
§ 6.
Komorní výbor vydá zapsanému členu legitimaci s jeho fotografií a s vlastním podpisem; legitimace má komorní pečeť a podpis předsedy komory nebo jeho náměstka.
§ 7.
(1) Právo vykonávati advokacii zaniká:
a) úmrtím advokáta;
b) jeho resignací, jež však nemusí býti přijata, dokud trvá proti advokátovi řízení kárné;
c) zánikem svéprávnosti advokátovy;
d) pozbude li advokát československého státního občanství;
e) vzdálí-li se advokát ze svého úředního sídla, neustanoviv si zástupce, a nevrátí-li se do roka na vybídnutí příslušné advokátní komory v listě, ve kterém se uveřejňují úřední vyhlášky;
f) přijme-li úřad podle § 2, písm. d) a e) s advokacií neslučitelný;
g) pravomocným odsouzením v případech a za podmínek uvedených v § 2, písm. b);
h) pravomocným nálezem kárné rady, vyslovujícím výmaz ze seznamu advokátů;
i) usnesením, že výkon advokacie je neslučitelný s povoláním nebo zaměstnáním, označeným v § 2, písm. f), jestliže se advokát do 15 dnů po pravomoci usnesení nezřekne tohoto povolání nebo zaměstnání;
j) pravomocným usnesením o výmazu podle § 3, odst. 4 nebo podle § 8, odst. 3;
k) zahájením vyrovnacího řízení nebo pravomocným prohlášením konkursu.
(2) Pozbude-li žena vykonávající advokacii československého státního občanství sňatkem s cizincem, může na její žádost ministerstvo spravedlnosti za podmínky vzájemnosti po výslechu advokátní komory povoliti, aby advokacii dále vykonávala.
(3) Pokud nejde o pravomocné usnesení o výmazu podle odstavce 1, písm. h) a j) , vysloví komorní výbor zánik práva vykonávati advokacii podle odstavce 1 na základě pravomocného úředního dokladu o skutečnosti přivodivší zánik advokacie, nebo když takovou skutečnost výbor sám vyšetří a zjistí. Jde-li o neslučitelnost [odstavec 1, písm. i)], budiž před výborem provedeno ústní jednání.
(4) Prokáže-li se lékařským vysvědčením, že byl advokát stižen duševní nemocí, která ho činí nezpůsobilým vykonávati advokacii, může mu komorní výbor ustanoviti prozatímně zástupce k výkonu advokacie na dobu, než bude rozhodnuto o zbavení svéprávnosti. Opatření to budiž zrušeno, jakmile přestane jeho důvod. O ustanovení zástupce a o jeho zproštění buďtež zpravena místa uvedená v § 5, odst. 1. Na usnesení komorního výboru podle prvé věty může si advokát stěžovati k delegaci advokátních komor.
(5) Proti usnesení o neslučitelnosti výkonu advokacie podle odstavce 1, písm. i), proti usnesení o zániku práva vykonávati advokacii (odstavec 3) a proti usnesení o prozatímním zbavení práva vykonávati advokacii podle odstavce 4 může advokát padati rekurs k delegaci advokátních komor.
(6) V případě uvedeném v odstavci 1, písm. i) provede výbor výmaz teprve po pravomoci usnesení a po uplynutí lhůty ta.m uvedené, v případech odstavce 1, písm. h) a j) po pravomocném výmazu, v ostatních případech ihned ;s usnesením podle odstavce 3, věty první.
(7) Přestane-li v případech odstavce 1 důvod zániku nebo uplyne-li doba, po kterou důvod zániku trval, budiž bývalý advokát na svou žádost opětně zapsán do seznamu advokátů, jsou-li dány zákonné podmínky (§§ 1, 2).
(8) Stane-li se advokát ministrem, nemůže po dobu, po kterou je ministrem, advokacii osobně vykonávati (§ 24).
(9) O výmazu ze seznamu advokátů (odstavec 6) budiž učiněno sdělení místům uvedeným v § 5, odst. 1.
(10) Advokát vymazaný ze seznamu (odstavec 6) je povinen uvědomiti o svém výmazu ihned ty, kdož ho byli pověřili, aby mohli učiniti příslušná opatření, vyplývající ze ztráty zastupování, a vyrovnati se s nimi. Odpovídá za škodu, která by jim vzešla z opominutí těchto povinností. V případech odstavce 1, písm. a), c), e) má povinnost tu zástupce ustanovený advokátu (§ 24).
Oddíl II.
O právech a povinnostech advokátů (kandidátů advokacie).
§ 8.
(1) Advokát je povolán zastupovati strany ve všech věcech soudních a mimosoudních, zejména správních a finančních, veřejnoprávních i soukromoprávních, udíleti jim právní porady, sepisovati listiny a vystupovati vedle stran nebo na místo nich přede všemi soudy a úřady, pokud to zákon nebo nařízení na základě jeho vydané nevylučuje.
(2) Advokátu není dovoleno míti odbočku kanceláře. Úřední dny smí míti jen za souhlasu výboru té komory, v jejímž obvodu je to místo, kde zamýšlí konati úřední dny. Nesmí míti za společníka výkonu advokacie osobu, která není advokátem.
(3) Advokát je povinen s výhradou ustanovení §§ 16 a 24 vykonávati advokacii osobně. Nečiní-li tak a je-li zapsán jen proto, aby kryl svým zápisem výkon advokacie osobou neoprávněnou, může jej komorní výbor ze seznamu vymazati. Proti tomuto usnesení je přípustný rekurs k delegaci advokátních komor.
§ 9.
(1) Advokát může zastupování odmítnouti neudav důvodů.
(2) Nesmí však převzíti zastupování ani udíleti rady, jestliže v téže věci anebo ve věci s ní souvisící zastupoval stranu druhou nebo jí udílel právní poradu a je-li tu rozpor zájmů, nebo když se zúčastnil jednání v téže věci jako soudce, veřejný žalobce, veřejný notář nebo jiný veřejný orgán nebo rozhodčí.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí i tehdy, týkají li se překážky tam uvedené toho, kdo je společníkem advokátovy kanceláře.
§ 10.
(1) Odmítnou-li dva advokáti převzíti zastupování strany, která nemá podle zvláštních zákonných ustanovení nároku na bezplatné zastoupení, určí jí advokáta na její žádost komorní výbor. Příslušný je výbor té advokátní komory, v jejímž obvodu je příslušný soud nebo úřad; nelze-li však příslušnost takto určiti, je příslušný výbor té advokátní komory, v jejímž obvodu má strana bydliště nebo pobyt.
(2) Advokát takto výborem ustanovený je povinen převzíti zastupování, když obdrží od strany přiměřenou zálohu. Jsou-li u něho překážky zastoupení podle § 9, odst. 2 nebo 3, anebo je-li k druhé straně v takovém poměru, který by vylučoval soudce z vykonávání soudcovského úřadu, budiž na jeho žádost komorním výborem určen advokát jiný.
(3) Na žádost zastoupené strany budiž určen jiný advokát, má-li strana důvodné námitky proti tomu, alby ji určený advokát zastupoval. Stejně budiž postupováno na žádost advokáta, má-li závažné důvody proti tomu, aby byl ustanoven nebo aby zůstal zástupcem strany.
§ 11.
(1) Podle ustanovení zvláštních zákonu jest advokát povinen převzíti zastupování strany, která si pro chudobu nemůže zříditi zástupce nebo obhájce. Není-li ustanoveno jinak, přísluší komornímu výboru jmenovati bezplatného zástupce.
(2) Nárok na útraty zastoupení má zástupce chudých jen podle ustanovení zvláštních zákonů.
§ 12.
(1) Advokát je povinen zachovávati čest a váženost stavu, jednati poctivě a počestně a má své povinnosti svědomitě plniti.
(2) Je dále povinen prováděti převzaté zastupování podle zákona a zastávati práva své strany proti komukoli horlivě, věrně a svědomitě. Zejména nesmí užívati takových prostředků a postupu, které mají za cíl neužitečně věc protahovati. Na žádost advokáta druhé strany je povinen předložiti mu k nahlédnutí listiny a jiné písemnosti, o které strana opírá svůj nárok nebo svou obranu proti němu, pokud je má, nebo dáti mu je jich opis na náklad druhé strany.
(3) Advokát jest oprávněn bez obalu přednésti vše, co pokládá za vhodné pro účelné zastupování strany, a použíti prostředků útočných i obranných, ale vždy takovým způsobem, který neodporuje jeho plné moci, svědomí a zákonu; je však povinen vésti si při tom s vážností a důstojností, povinnou soudům (úřadům) a vlastnímu stavu.
(4) Advokát je povinen zachovávati tajemství o věcech mu svěřených. Není povinen o těch věcech, které mu byly jako advokátu svěřeny, vypovídati ani u soudu ani u kterýchkoli úřadů. Ve zvláštních zákonech nebo nařízeních podle nich vydaných jest ustanoveno, kdy je zproštěn povinnosti vydati svědectví o tom, co mu strana svěřila jako zmocněnci nebo obhájci. Pokud zvláštní zákony nebo nařízení podle nich vydaná neustanovují jinak, nemůže býti advokát nucen, aby předložil informaci a spisy.
§ 13.
(1) Dozor nad advokáty vykonává především výbor advokátní komory, v jejímž seznamu jest advokát zapsán. Vykonávaje tento dozor může výbor advokátům dávati příkazy a poukazy.
(2) Nepatrná porušení povinností povolání, cti a vážnosti stavu (a contr. § 60) jsou jako nepřístojnosti podrobena dohlédací a kárné moci komorního výboru. Takové nepřístojnosti buďtež trestány podle míry a závažnosti provinění písemným napomenutím, písemnou výstrahou anebo pokutou do 10.000 Kč. Obviněný advokát budiž před rozhodnutím vyslechnut. Proti nálezu o potrestání pro nepřístojnost může advokát podati rekurs k delegaci advokátních komor.
(3) Nález, kterým se ukládá pokuta pro nepřístojnost, budiž sdělen kárnému zástupci.
(4) Pravomocné nálezy podle odstavce 2 lze vykonati soudní exekucí. O dobývání pokut, o povolení odkladu ve splácení jich a o použití jich platí obdobně ustanovení daná o kárných pokutách (§ 110, odst. 2 a 3)
(5) Poruší-li advokát svým chováním zákonné předpisy o zachovávání pořádku při jednání před soudem nebo před úřadem, nebo zavdají-li písemnosti od něho sepsané důvod k zakročení proti němu, oznámí to soud nebo úřad advokátní komoře, aby zavedla příslušné řízení. Tím nejsou dotčena zákonná ustanovení, daná pro zachování pořádku u soudů a úřadů. Nelze však z tohoto důvodu na zmocněnce ze stavu advokátů v řízení před soudem ani uvaliti vazbu ani pokutu (peněžitý trest) změniti ve vazbu.
(6) Stíhání nepřístojností se promlčí po třech letech od té doby, kdy byly spáchány.
§ 14.
(1) Převezme-li advokát zastupování, je povinen vyžádati si od strany plnou moc.
(2) Advokát může kdykoliv vypověděti dané mu zmocnění, aniž je povinen oznámiti důvody; musí však stranu zastupovati ještě 15 dnů, a má-li strana bydliště nebo pobyt v cizině, 30 dnů po tom, kdy byla zpravena o výpovědi, pokud je toho třeba, aby strana neutrpěla právní újmy.
(3) Odvolá-li strana sama zmocnění dané advokátovi, zaniká jeho právo a povinnost stranu zastupovati ihned.
(4) Advokát není povinen udělenou jemu plnou moc straně vrátiti, je však povinen na požádání předložiti ji straně, aby na ni připojila prohlášení, že zmocnění odvolala, a kdy se to stalo.
(5) Zemře-li strana, jest advokát vždy povinen zpraviti ihned o svém zmocnění známé mu dědice nebo, jsou-li mu neznámí, soud (úřad) projednávající pozůstalost, a není-li jinak ustanoveno zákonem, dále vésti zastupování až do dalšího opatření dědiců; ustanovení odstavce 2 není tím dotčeno.
§ 15.
(1) Dokud advokát zastupuje stranu, je povinen dáti jí kdykoliv na její žádost a na její útraty opis svých spisů o její věci.
(2) Přestane-li advokát zastupovati stranu, je povinen vydati jí na požádání ty listiny a spisy, které mu byly od ní nebo pro ni odevzdány anebo které sám pro stranu na její náklad pořídil.
(3) Vybídne-li advokát stranu, aby si do lhůty jí dané, nejméně 15denní, převzala své spisy a listiny, a nepřevezme-li je strana, může advokát uložiti ty spisy a listiny na náklad strany u soudu nebo u veřejného notáře. Peníze a jiné cenné hodnoty může uložiti pro stranu jen u soudu.
(4) Nezaplatí-li strana advokátu odměnu a výlohy, má advokát právo poříditi si na její útraty opisy těch spisů, které jí má vydati, pokud jich potřebuje, aby prokázal svůj nárok na odměnu a na náhradu výloh a jejich výši, a může si je zadržeti; až do vydání spisů je strana oprávněna sama nebo skrze svého zástupce nahlížeti do spisů a činiti z nich opisy a výpisy.
(5) Koncepty a dopisy strany svědčící advokátovi a jiné spisy příruční, konečně výkazy o platech za stranu konaných a jemu posud nenahrazených nemusí advokát straně vydati, je však povinen na její žádost vydati jí na její náklad opisy.
(6) Povinnost uschovávati spisy pomíjí po pěti letech čítaných od toho dne, kdy přestalo zastupování v příslušné věci. Advokát je povinen dříve, než úschovu zruší, vybídnouti stranu, aby si spisy převzala.
§ 16.
(1) Advokát smí podle potřeby ustanoviti jiného advokáta za svého zástupce, třebas jen k provedení určitého výkonu. Přenese-li výkon ten trvale na jiného advokáta, je povinen stranu o tom ihned uvědomiti.
(2) Pokud zvláštní zákony neustanovují o zastupování před soudy a úřady jinak, může se advokát dáti zastoupiti kandidátem advokacie, který jest u něho v právní praxi; ten se vykáže legitimací komorního výboru.
(3) Svému substitutu advokát odpovídá osobně za zaplacení jeho odměny a výloh, ač-li není mezi nimi jiné úmluvy. Substitut jest povinen substitujícímu advokátovi oznámiti svou odměnu a výlohy ihned po provedení úkonu anebo po skončení věci, o jejíž provedení byl požádán, a advokát substituovaný jest povinen co nejdříve je vyrovnati. Není-li uznána účtovaná odměna a výlohy, ustanoví odměnu i výlohy na žádost jednoho z obou advokátů výbor advokátní komory sídla advokátova substituta s konečnou závaznosti pro oba advokáty.