Čl. IV.

(1) Na úhradu učitelských platů neuhrazených dosavadními vydržovateli škol jest stanoven jako záloha podíl z příjmu na dani z obratu a dani přepychové až do výše 1.070,000.000 Kč.

(2) Odpočivné (zaopatřovací) platy nestátních veřejných učitelů (jejich pozůstalých) v zemích Slovenské a Podkarpatoruské se vyplácejí na vrub zvláštního účtu pensijního nákladu, v jehož prospěch plynou všechny příspěvky vydržovatelů a učitelů nestátních škol v těchto zemích, určené podle dosavadních předpisů na úhradu těchto platů.

(3) Záloha podle odstavce 1 ze státní pokladny nebude se vésti v patrnosti ve státním závěrečném účtu, nýbrž ve zvláštním odpočtu.

(4) Ministr školství a národní osvěty vydá v dohodě s ministrem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem podrobné předpisy pro účtování a kontrolu školního nákladu.

Čl. V.

Ministr financí se zmocňuje, aby výnos daně ze zbraní a lovu v roce 1938, nebude-li zatím věc tato upravena zvláštním zákonem, přenechal i s nedoplatky za předchozí léta zemím Slovenské a Podkarpatoruské, a to podle výsledků v té které z těchto zemí dosažených.

Čl. VI.

(1) Roční dotace 40,000.000 Kč, stanovená v § 6, odst. 1, č. 2 zákona ze dne 27. března 1931, č. 49 Sb. z. a n., o státním fondu pro vodohospodářské meliorace, snižuje se na rok 1938 na 30,000.000 Kč. Dále roční částka 20,000.000 Kč, stanovená v § 6, odst. 2, č. 1 uvedeného zákona, nebude v roce 1938 vyplacena a roční dotace 30,000.000 Kč, stanovená v § 6, odst. 2, č. 2 téhož zákona, snižuje se na rok. 1938 na 20,000.000 Kč.

(2) Roční částka 70,000.000 Kč, stanovená v § 6, odst. 1 zákona ze dne 27. března 1931, č. 50 Sb. z. a n., o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil, snižuje se na rok 1938 na 30,000.000 Kč.

(3) Roční částka 25,000.000 Kč, stanovená v čl. I zákona ze dne 19. května 1932, č. 72 Sb. z. a n., kterým se mění ustanovení § 1 zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova, ve znění zákona ze dne 22. března 1929, č. 46 Sb. z.a n., snižuje se na rok 1938 na 15,000.000Kč.

Čl. VII.

(1) Výdaje na úrok, úmor a na správní potřeby státního dluhu (rozpočtová skupina IV.) se stanoví částkou 1.852,151.545 Kč.

(2) K hrazení této částky přispějí:

a) státní podniky a fondy a svazky územní samosprávy částkou	420,516.430 Kč
b) zvláštní zdroje příjmové částkou	44,466.015 Kč
c)státní správa částkou	1.387,169.100 Kč

Čl. VIII.

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s Národní bankou Československou odsunul na pozdější dobu vrácení zálohy, poskytnuté z výnosu dávky z majetku a z přírůstku na majetku ke splacení státních pokladničních bonů, která má býti podle čl. XII, odst. 5 zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., v roce 1938 splacena z uspořených úroků těchto bonů.

Čl. IX.

(1) Prostředků povolených na výdaje státní správy smí býti použito, nestanoví-li tento zákon jinak (čl. XIII a XXIII), jen až do výše a k účelům uvedeným v příslušných kapitolách, titulech, paragrafech a pododděleních připojeného státního rozpočtu, a to jak jsou uvedeny odděleně pro potřeby řádné a mimořádné, osobní a věcné. Při tom smějí býti opatřovány jen nutné potřeby státní správy v nezbytném rozsahu a co nejúčelněji a nejhospodárněji. Výše nákladu stanovená vládou anebo v dohodě s ministrem financí pro některá opatření (na př. stavby a jiné práce) nesmí býti bez souhlasu jejich překročena.

(2) Ustanovení poslední věty předchozího odstavce platí též pro státní fondy, uvedené ve státním rozpočtu.

Čl. X.

(1) Prostředků určených na řádné výdaje smí býti použito, nestanoví-li tento zákon jinak (čl. XII), pro každý měsíc nejvýše jednou dvanáctinou celoročně rozpočtené částky. Výjimky, pokud jsou odůvodněny, jsou vázány na souhlas ministra financí.

(2) Toto ustanovení se nevztahuje na výdaje splatné v delších než měsíčních lhůtách, kteréžto výdaje jest platiti podle stanovených lhůt.

Čl. XI.

Prostředků určených na mimořádné výdaje smí býti použito až do výše 20.000 Kč. K vyšším výdajům v jednotlivém případě pro týž účel v rozpočtovém roce jest třeba souhlasu ministra financí.

Čl. XII.

(1) Prostředky určené na podpory a na plnění podobných úkolů, k nimž není stát právně zavázán (subvence), smějí býti vypláceny zásadně až v posledním čtvrtletí rozpočtového roku a jen po předchozím souhlasu ministra financí. Ve výjimečných případech může ministr financí svoliti k dřívější výplatě.

(2) Také k příslibu subvencí jest třeba předchozího souhlasu ministra financí.

Čl. XIII.

(1) Jde-li o opatření nutné potřeby a není-li pro ni vůbec neb dostatečných schválených prostředků, může býti potřebná částka, pokud tento zákon nestanoví jinak (čl. XXIII), uhrazena úsporami v rozpočtu téže kapitoly za podmínek § 7 zák. č. 175/1919 Sb. z. a n., při čemž nutno zvláště zkoumati, zda zamýšlené opatření nutné potřeby odpovídá ustanovení čl. IX, odst. 1, druhé věty.

(2) Prostředků povolených pro věcné výdaje nesmí býti použito k hrazení výdajů preliminovaných jako osobní.

(3) Prostředků povolených k hrazení osobních výdajů podle platových zákonů a nařízení není možno použíti k úhradě jiných výdajů. Výjimečně možno za podmínek § 7 zák. č. 175/1919 Sb. z. a n. použíti těchto prostředků také na náhradní opatření nutná k plnění stejných úkolů, pro které byly tyto prostředky povoleny.

(4) Prostředků povolených na mimopodnikové potřeby stavební (kap. 13, tit. 15) nesmí býti použito k jiným účelům. K zadání prací, jichž náklad má býti hrazen z těchto prostředků, jest si vyžádati napřed souhlasu ministra financí. Částky, stanovené pro tyto potřeby státním rozpočtem, mohou býti výjimečně překročeny za podmínek § 7 zák. č. 175/1919 Sb. z. a n., je-li překročení uhrazeno příspěvky, s nimiž není v rozpočtu státním počítáno.

(5) Ustanovení druhé věty předchozího odstavce platí též pro státní fondy uvedené ve státním rozpočtu.

Čl. XIV.

Výdaje, které nelze hraditi ani přesunem podle čl. XIII, odst. 1 až 4, vyžadují souhlasu Národního shromáždění republiky Československé.

Čl. XV.

Opatření, která časově přesahují schválený rozpočet a ve svých důsledcích zatěžují nebo by mohla zatěžovati rozpočty příští, vyžadují souhlasu ministra financí. Toto ustanovení se nevztahuje na opatření, která se dějí v běžném hospodářství prováděním platných zákonů anebo na základě zmocnění podle nich.

Čl. XVI.

Ministr financí se zmocňuje:

a) aby k hrazení přechodných schodků, vyplývajících z časové neshody mezi příjmy a výdaji, opatřil peněžité prostředky přechodnými úvěry, jež musí býti splaceny nejdéle do konce února 1939 a nesmějí býti v žádné formě prolongovány ani novými úvěrovými operacemi hrazeny,

b) aby provedl potřebné úvěrové operace na prolongaci konversi nebo zaplacení státních dluhů splatných v roce 1938, čítajíc v to i výdaje spojené s těmito úvěrovými operacemi,

c) aby opatřil úvěrovými operacemi doplnění pokladních hotovostí o částku, potřebnou ke krytí schodků ze státního hospodaření v letech 1930 až 1936, pokud nebyly již uhrazeny úvěrovými operacemi, a o částku potřebnou ke krytí rozpočtem neuhrazených výdajů ministerstva národní obrany v roce 1937,

d) aby opatřil úvěrovými operacemi doplnění pokladních hotovostí o částku, které bylo použito k poskytnutí záloh státním podnikům podle čl. XIX, odst. 1 finančního zákon, na rok 1936 a čl. XVIII, odst. 1 finančního zákona na rok 1937,

e) aby v dohodě s ministrem veřejných prací použil na účast státu na elektrických podnicích zbytku splátek zápůjčky poskytnuté státem ústředním elektrárnám, akciové společnosti v Praze, i s úroky.

Čl. XVII.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby v roce 1938 převzal státní záruky:

1. do výše 50,000.000 Kč za zápůjčky uzavřené svazky územní samosprávy v roce 1935 na investiční práce, na které přispívá stát (státní správa, státní podniky a fondy), pokud svazky ty nejsou s to, aby si opatřily samy nedostávající se prostředky bez této záruky,
2. do výše 50,000.000 Kč za ztráty zemských peněžních ústavů z hypotekárních zápůjček povolených průmyslovým podnikům v roce 1938,
3. do výše 120,000.000 Kč k opatření jiných potřeb v zájmu veřejném nevyhnutelných.

(2) Záruční listiny a záruční doložky podle tohoto článku vydané jsou osvobozeny od poplatků.

(3) Tyto záruky jest dáti Národnímu shromáždění republiky Československé na vědomost.

Čl. XVIII.

Ustanovení § 1, věty 2 zákona ze dne 27. června 1934, č. 127 Sb. z. a n., o úpravě rozpočtu vojenské správy, neplatí na rok 1938.

Čl. XIX.

1. Ministr financí se zmocňuje, aby v roce 1938 mohl bez předchozího schválení Národního shromáždění nemovitý státní majetek

1. zciziti až do úhrnné částky 10,000.000 Kč, nepřevyšuje-li odhadní cena zcizovaných nemovitostí v jednotlivém případu 1,000.000 Kč,
2. zatížiti služebnostmi neb zástavními právy až do úhrnné hodnoty 1,000.000 Kč, nepřevyšuje-li hodnota jednotlivé propůjčované služebnosti anebo jednotlivá pohledávka zajišťovaná zástavním právem 200.000 Kč,
3. zatížiti stavebními právy.

(2) O těchto opatřeních nutno podati zprávu Národnímu shromáždění republiky Československé.

Čl. XX.

K prodeji majetku, který se stal státním majetkem placením dávky podle § 55, odst. 1, č. 6 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku, a nebyl podle § 37 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, převzat k účelům zákona přídělového, jest zapotřebí pouze souhlasu ministrů financí a zemědělství.

Čl. XXI.

(1) Pokud částky 6,000.000 Kč, uvedené v čl. XXI, odst. 2 finančního zákona na rok 1937, nebylo v roce 1937 použito podle ustanovení uvedeného odstavce, použije se nespotřebovaného zbytku této částky v roce 1938 k témuž včelu, zejména na dokončení stavby budov pro finanční stráž a celní úřady na hranici, jestliže byla stavba těchto budov zahájena podle ustanovení čl. XXI, odst. 2 finančního zákona, na rok 1937. Provádění těchto staveb řídí se předpisy pro státní stavby pozemní. Tyto budovy s příslušnými pozemky stávají se majetkem státu dnem dohotovení, případně budovy nedohotovené koncem roku 1938. Týmž dnem stávají se majetkem státu i pozemky k výše uvedenému účelu z prostředků dobročinného fondu důchodkových pokut zakoupené, nebylo-li se stavbou budovy na těchto pozemcích započato.

(2) Nebude-li částka zmíněná v odstavci 1 v roce 1938 plně využita k účelu tam uvedenému, připadá její zbytek státu.

Čl. XXII.

(1) Povolených prostředků může býti použito, pokud tento zákon nestanoví jinak, jen do konce roku 1938 a k úhradě výdajů splatných do konce tohoto roku.

(2) Toto ustanovení neplatí pro prostředky povolené k úhradě stálých platů jako služného a pensí, aneb na plnění závazků, jako je placení úroků ze státního dluhu. Těchto prostředků může býti použito až do uplynutí promlčecí lhůty.

Čl. XXIII.

Při dočasném přidělování neb trvalém převedení zaměstnanců z jednoho resortu neb státního podniku do jiného resortu neb státního podniku mohou býti prostředky, preliminované na osobní výdaje u resortu neb podniku, jimž jsou tito zaměstnanci přiděleni, překročeny za podmínek § 7 zák. č. 175/1919 Sb. z. a n. Potřebnou částku na tyto zaměstnance jest vázati v rozpočtech, kde náklad na ně jest preliminován.

Čl. XXIV.

Předpisy čl. IX až XI, XIII až XV a XXII se nevztahují na státní podniky.

Čl. XXV.

(1) Roční částka, stanovená v čl. XX, odst. 1 finančního zákona na rok 1931, se snižuje na rok 1938 na 16,595.500 Kč a roční částka, stanovená v odstavci 2 téhož článku, na 15,000.000 Kč.

(2) Ustanovení čl. XX, odst. 3, věty 2 finančního zákona na rok 1931 neplatí na rok 1938.

Čl. XXVI.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby vůči Všeobecnému fondu peněžních ústavů v republice Československé převzal závazek přispívati ze státních prostředků, nejvýše však částkou 3,500.000 Kč ročně, na úrokování a umořování dluhopisů nejvýš 4% úročitelných a nejpozději do 52 let umořitelných, jež tento fond vydá, aby podle toho, jak ministr financí určí, a za podmínek, jež stanoví, poskytnuta byla výpomoc některým peněžním ústavům sídlícím v zemi Slovenské, které jsou jednak příslušníky III. skupiny tohoto fondu (§ 5, odst. 4 zákona, ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb. z. a n., ve znění čl. VII zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n.), jednak příslušníky dílčí skupiny, utvořené v rámci II. skupiny příslušníků téhož fondu ustanovením § 1, odst. 1,,písm. c) vládního nařízení ze dne 10. října 1929, č. 153 Sb. z. a n. Ustanovení § 23, odst. 2 zák. č. 238/1924 Sb. z. a n. ve znění vládního nařízení ze dne 30. června 1937, č. 161 Sb. z. a n., platí i o těchto příspěvcích.

 

(2) Příspěvek uvedený v odstavci 1 sníží se v tom kterém roce o částku, která v předešlém roce byla podle ustanovení čl. XXXVII, odst. 2 až 4 zák. č. 54/1932 Sb. z. a n. nebo podle stanovených podmínek fondu odvedena splátkou na výpomoc podle odstavce 1 poskytnutou. Dále jest tyto příspěvky snížiti, po případě jejich placení vůbec zastaviti, jakmile fond skupiny, pokud se týká, dílčí skupiny, které odstavec 1 uvádí, bude bez újmy plnění svých úkolů s to uhraditi z vlastních prostředků k tomu určených (§ 23, odst. 1 a 2 zák. č. 238/1924 Sb. z. a n. ve znění vládního nařízení č. 161/1937 Sb. z. a n.), zčásti nebo zcela náklad na úrokování a umořování dluhopisů vydaných podle odstavce 1 pro jeho příslušníky.

(3) Počínajíc rokem 1938 bude vkládána do státního rozpočtu částka podle odstavců 1 a 2 potřebná.

Čl. XXVII.

Platby a doplatky přímých daní předepsaných nebo placených podle zákonů platných před 1. lednem 1927 súčtují se na přímé daně podle zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, ve znění zákona ze dne 2. července 1936, č. 226 Sb. z. a n., jsou-li daně tyto pokračováním dřívějších daní přímých, jinak se súčtují odděleně.

Čl. XXVIII.

Účelové dávky jsou vázány pro účel v příslušném zákoně vyjádřený jen tehdy, je-li mezi dávkou a účelem přímý právní vztah a je-li účel ten i ve státním rozpočtu od všeobecných úkolů státních oddělen a osamostatněn.

Část druhá.

Čl. XXIX.

(1) V příloze B státního rozpočtu na rok, 1938 (mimořádný rozpočet) stanoví se výdaje částkou 3.508,688:300 Kč.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby opatřil potřebný peníz na úhradu těchto výdajů úvěrovými operacemi.

(3) Na účet těchto úvěrových operací může ministr financí poskytnouti zálohu ze státní pokladny.

(4) Prostředků opatřených úvěrovými operacemi podle odstavce 2, neb zálohou ze státní pokladny podle odstavce 3, nesmí se použíti k hrazení jiných výdajů, než jsou uvedeny v příloze B.

(5) O používání prostředků určených na investice státních podniků platí ustanovení čl. II, odst. 5. K provádění investic státních podniků uvedených v příloze B státního rozpočtu může se přikročiti jen, jestliže potřebné prostředky byly již opatřeny a souhlas ministrem financí dán.

(6) Prostředky povolenými pro zvláštní potřeby obrany státu nakládá ministr národní obrany za součinnosti ministra financí podle výstrojního, výzbrojního a stavebního programu předem vládou schváleného. Všech takto povolených prostředků bude ministrem národní obrany použito pouze po předchozí dohodě s ministrem financí dříve, než dojde k právně závazným ujednáním vyplývajícím z provádění tohoto programu; peníz na prokázané potřeby přikazuje ministr financí postupně a dohlíží na jeho použití s hlediska hospodárnosti; k této součinnosti s ministrem národní obrany může ministr financí použíti zvláštních orgánů, jimž přísluší také právo účasti v cenových a kontrolních komisích ministerstva národní obrany.

Část třetí.

Čl. XXX.

Vláda se zmocňuje, aby vydala podrobné předpisy o evidenci a kontrole všech očekávaných státních výdajů a příjmů za účelem úpravy těchto výdajů v jednotlivých měsících rozpočtového roku podle stavu státní pokladny, dále o evidenci vydaných platebních poukazů, jakož i o vykazování realisovaných výdajů a příjmů státních. Zmocnění toto vztahuje se též na státní podniky a fondy i podíly uvedené ve skupině III. státního rozpočtu.

Čl. XXXI.

Dojde-li k úvěrovým operacím podle tohoto zákona v cizích měnách, může ministr financí zajistiti jejich zúrokování a umořování určitými státními příjmy nebo poskytnutím jiných zástav. Kapitál a úroky budou vypláceny bez srážky jakýchkoliv československých daní a poplatků, ať přítomných nebo budoucích.

Čl. XXXII.

Přílohu vládního nařízení ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb. z. a n., kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrokové sazby, ve znění vládního nařízení ze dne 18. prosince 1936, č. 322 Sb. z. a n., může vláda po slyšení Poradního sboru ve věcech peněžnictví (čl. LIV, odst. 1 zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n.) a bankovní rady Národní banky Československé měniti nařízením. Přestupky tohoto nařízení budou trestány podle § 29, pokud se týká, § 30 vl. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n.

Čl. XXXIII.

(1) Vyžadují-li jednotlivé články tohoto zákona podrobných předpisů, budou vydány vládním nařízením.

(2) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna, 1938; provede jej ministr financí, a to, pokud se týká čl. XXXTI, v dohodě s ministry průmyslu, obchodu a živností, vnitra, zemědělství, sociální péče a spravedlnosti.