Vláda i část parlamentu prohlašují, že osobní náklady na státní zaměstnance ročně stoupají a dosahují výše pro státní pokladnu těžko dostupné a výši vyplácených pensí prohlašují dokonce za břemeno neúnosné.

Také denní tisk zabývá se často těmito otázkami, činí tak však místy způsobem nepřípustným, ne-li pobuřujícím. Tak na př. tvrdí se, že celý daňový výnos nestač na krytí osobních nákladů a že doplácíme k tomu účelu 3 miliardy. To je hrubá nepravda. K těmto přehnaným cifrám dochází se tím způsobem, že se sečtou veškeré osobní náklady zaměstnanců skutečné státní správy a státních podniků včetně pensí též administrativních a podnikových a vůbec všech osobních nákladů jakéhokoli druhu od platu presidenta republiky počínaje, diet poslanců a senátorů až k poslednímu smluvnímu zaměstnanci, samozřejmě i vojenské gážisty a tato částka srovnává se pouze s rozpočtem administrativním aniž by se přihlíželo též k samostatnému rozpočtu státních podniků, který bezmála činí tolik, co administrativní. Tím se dochází k zkreslené cifře, kterou nutno nejméně o 50% zredukovat. Tudíž tvrzení jakoby daně nestačily ani ke krytí režie je pobuřující nepravda, neboť státní podniky platí přece svoje zaměstnance ze svých vlastních příjmů a v administrativním rozpočtu (státním) projeví se hospodářství státních podniků pouze konečnými saldy, buď ziskem nebo ztrátou.

Podobným nekvalifikovaným způsobem postupuje se i u pensí. I tu se sečtou veškeré pensijní náklady na zaměstnance státní, vojáky, včetně přídavky za zranění a p a p., dále pense zaměstnanců podnikových a i učitelů, duchovních a též i nemocenského pojištění a p, a takto dosažená číslice porovnává se pouze s rozpočtem administrativy státní a nikoliv též státních podniků. Samozřejmě, že se tu dochází rovněž k naprosto zkreslené cifře. Tím nebudiž řečeno, že státní i podniková režie i výše pensí nejsou tíživé. Jak tomu však odpomoci? Osobní režie aktivních zaměstnanců u státní správy pohybuje se asi kolem 32%, u státních podniků kolem 28%, takže průměr činí asi 30%. Uvážíme-li úkoly, které stát po převratu převzal a stále ještě přejímá a které těžce snesou porovnání s dřívější státní správou, která se téměř výlučně zabývala vnitřní správou státu, justicí a školstvím a zeměbranou (nikoli též stálým vojskem), pak nutno doznat, že režie není nikterak vysoká, naopak nízká a že pouze dík veliké armádě smluvních a i jiných nedostatečně placených zaměstnanců může býti ten ohromný a nafouklý státní aparát obstaráván.

Jediné východisko z této kalamity jest dokonalá reforma správy, zjednodušení a racionalisace ve způsobu úřadování. To ovšem bude míti za následek pokles počtu zaměstnanců a co se stane s dorostem?To je problém a nikoli st. zaměstnanci.

Pokud pak jde o příliš vysoký pensijní etat budiž poznamenáno toto: I zde se přehání, jestliže se v denním tisku píše, že pense pohltí 27% všech státních výdajů. I to je hrubá nepravda. Pense ve státní správě činí jak se možno propočty z účetní uzávěrky na rok 1936 přesvědčit 8 1% všech výdajů; v podnicích činí pak o něco více (hromadné pensionování u železnic v době krise, dále tabáková režie) asi 12 1%, takže průměrně činí pense ve státní správě i podnicích asi 10 1%.

Nelze upříti, že jsou to cifry vysoké a že zde se musí něco státi. Především nutno zkoumat příčiny, proč došlo k podobnému enormnímu zvýšení, jež nesnese dobře porovnání s předválečným pensijním etátem. Je to zejména:

zpragmatisování celé řady smluvních zaměstnanců, úředníků i zřízenců,

platové zrovnoprávnění učitelů se státními úředníky,

zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty,

úprava pensí vojenských osob, dále sestátnění drah a konfiskace pensijních fondů soukromých drah a p.

Tato opatření, jež se ukázala v republice nutností, poněvadž vycházela z potřeby diktované prostou, možno říci samozřejmou spravedlností, způsobila zvýšení pensijního etátu oproti onomu za monarchie. Toto zvýšení bylo však do jisté míry vyváženo neobyčejně zvýšeným pensijním příspěvkem, který za monarchie činil u státních zaměstnanců pouze 2,8 % (když se platila postupová taxa) a 3,4%, když se neplatila, kdežto nyní se platí 8 % a kromě toho zavedl se zvláštní pensijní příspěvek ve výši 50% z každé postupové částky a nad to platí zaměstnanec pensijní příspěvek i když už nemá nároků na postup (a má-li vyslouženo 35 nebo 40 let), což před tím též nebylo. Krátce pensijní příspěvky činí nyní téměř třikráte tolik co dříve.

Nejvíce ovšem zatížen byl pensijní etát t. zv. restrinkčním zákonem, kterým bylo předčasně pensionováno asi 30.000 zaměstnanců, kteří mohli konati ještě platné služby. Byl to náběh k reformě správy, bohužel se tato neprovedla a na místo pensionovaných přijati zakrátko noví lidé a tím stoupla samozřejmě i režie.

Také v době pětileté hospodářské krise došlo k předčasnému pensionování poměrně mladých a zdravých zaměstnanců jednak proto, poněvadž nebylo pro ně použití, na př. u železnice, a jednak, aby se místa uvolnila mladým lidem, neboť v soukromém podnikání v důsledku krise a také racionalisace nebylo pro ně zaměstnání. Do pense byli a jsou šmahem posíláni starší lidé, ač by mohli ještě dobře sloužiti, t. zv. přesloužilci byli skandalisováni, nazýváni potupně dědečky, stařečky, ač kypěli zdravím a stát mohl ještě dlouho z jejich zkušeností těžiti. Důstojnický sbor se omlazoval, do pense dáváni 55letí i mladší generálové, plukovníci a p. Také mladší zaměstnanci tlačili starší do pense, neboť odstraněním časového postupu pouze pensionováním nebo úmrtím kynula jim naděje na postup. Též spekulativní manželství a předčasný odchod velkého počtu žen působil na výši pensijních nákladů. Krátce ze státních úřadů staly se jakési sociální instituce. A proto bylo by krajně nespravedlivé, aby zaměstnanci, kteří poctivě a svědomitě plnili svoje povinnosti, platili pensijní příspěvky a mnohdy proti své vůli odcházeli do výslužby, poněvadž se ještě cítili schopnými (o tom mohl rozhodovati vždy úřední lékař), měli by býti nyní trestáni proto, že stát nepostupoval při pensionování s patřičnou ekonomií a plánovitostí.

Jedinou odpomocí proti zvýšenému pensijnímu etátu je šetrnost s lidskými silami, pokud jsou ještě schopni sloužit a s úspěchem mohou konati svoje povinnosti. Každé předčasné pensionování nebo pensionování tělesně i duševně schopného zaměstnance budiž vždy náležitě uváženo, neboť jeho odchodem trojnásobně zatíží se státní pokladna, a to: l. zvýší se pensijní náklad, 2. přijme se nový zaměstnanec a 3. všichni zaměstnanci v pořadu před zaměstnancem jsoucí, postoupí do vyšších platových stupnic.

Proto pensionovati se vší úsporností a zavésti automatický postup, aby se předešlo předčasnému, někdy až násilnému posílání do pense za účelem uvolnění vyšších míst.

Každé jiné opatření např. zvýšení pensijního příspěvku nebo jeho placení i v pensi nebo krácení pensijních nároků nepovede k cíli, také ne zakládání nějakého fondu, nýbrž podobná opatření vedla by k dalšímu snížení životní úrovně pensistů a byla by pociťována jako krutá nespravedlnost.

Ústavně-právní výbor pojednal o usnesení poslanecké sněmovny a doporučuje, aby plenum senátu přijalo předlohu zákona ve znění obsaženém v sen. tisku č. 591.

Dále doporučuje ústavně-právní výbor ke schválení 3 resoluce níže otištěné.

V Praze dne 17. prosince 1937.

Dr Milota v. r.,

předseda.

Rudolf Pánek v. r.,

zpravodaj.

III.

Usnesení poslanecké sněmovny opírá se o znění, jež vypracoval sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny. Zjednodušil vládní návrh tím, že přehledně soustředil všecka ustanovení, jež zůstávají v platnosti jak ze zákona 204/32, tak z vládního nařízení 252/33. Dále vyloučil, jako materii tomuto návrhu cizí, ustanovení o přípustnosti exekuce na část služebních požitků státních zaměstnanců. Unifikuje též termín platnosti srážek ze základního služného i zvláštních srážek z činovného a z pensí manželů-veřejných zaměstnanců i platnost ze zvláštního pensijního příspěvku na den 31. prosinec 1938.

Usnesení poslanecké sněmovny zařadilo opět do zákona §em 26 ustanovení, kterým se umožňuje samosprávným svazkům samostatně rozhodovati o srážkách, jestliže úspor není potřebí k zachování rovnováhy v jejich hospodaření.

Hospodářská krise znamenala pro veřejné zaměstnance značné zatížení. Jejich příjmy byly snižovány rok od roku; tak se stalo zákonem čís. 176/31, dále zákonem čís. 204/32 a vládním nařízením čís. 252. Připojená tabulka A ukazuje podle závěrečných účtů, jakými částkami byli postiženi zaměstnanci státní správy, podniků a učitelé těmito srážkami v letech 1933-1935. K snížení jejich příjmů přispěla i všeobecná progresivní přirážka k dani důchodové (zák. č. 177/31, čís. 120/32 a čís.246/33). Další újma vznikla 10%ním interkalářem.

Zmírňování srážek děje se velmi povlovně a to vládním nařízením čís. 275/34 a vládním nařízením čís. 117/37. Efekt srážek v r. 1936 po 30%ní úlevě ve srážkách podle vládního nařízení čís. 275/34 ukazuje tab. B.

Tabulka C ukazuje srážky z pensí, jak se projevily v závěrečném účtu za rok 1936 a jsou obsaženy v částkách tabulky B.

A.

Rok	vl. správa	Podniky	učitelé	Úhrn
1933	226,000.000	156,600.000	97,200.000	479,800.000
1934	358,600.000	172,200.000	153,900.000	634,700.000
1935	341,900.000	234,100.000	142,500.000	718,500.000
			Za 3 roky 1.833,000.000

B.

	ze zák. 204/32:	z vl. nař. 252/33:	celkem:
ve vlastní státní správě	249,157.077 Kč	95,289.566 Kč	344,447.643 Kč
ve státních podnicích	172,413.440 Kč	81,969.907 Kč	254,383.348 Kč
u učitelů	98,316.445Kč	43,828.999 Kč	142,145.444 Kč
	519,886:962 Kč	221,089.472 Kč	740,976.435 Kč

C.

	ze zák. 204/32:	z vl. nař. 252/33:	celkem:
ve vlastní státní správě	75,880.907 Kč	25,725.278 Kč	101,606.185 Kč
ve státních podnicích	70,624.848 Kč	31,685.939 Kč	102,310.787 Kč
u učitelských pensistů	36,286.694 Kč	14,373.881 Kč	50,660.575 Kč
	182,792.449 Kč	71,785.098 Kč	254,577.547 Kč

K těmto částkám nutno připočísti ztrátu vánočního příspěvku a ztráty vzniklé z 10ti %ního interkaláře. Lze tedy bez zvláštní odvahy odhadnouti ztráty veřejnozaměstnanecké obce v letech 1932-36 na 3 1 miliardy Kč.

Předložený návrh zákona ukazuje v přehledných tabulkách percentuální stav srážek po 1. lednu 1938 a po 1. dubnu 1938. Z nich plyne, že od 1. ledna 1938 všem zaměstnancům - aktivním i pensistům snižuje se břemeno srážek toliko o 0'8 procenta pensijní základny, zbytek to, jenž zůstal ještě z vládního nařízení 252/33. U aktivních zaměstnanců přistupuje k tomu odbourání části srážek podle zákona číslo 204/32, u pensistů však zůstávají tyto srážky v plné váze.

Vyčíslen znamená nový zákon tento efekt:

Roční vrácení srážek u aktivních zaměstnanců s platem Kč 9.300 - až Kč 23.400 (v nichž jest 77,6 procent všeho zaměstnanectva a učitelů), stoupá od Kč 130,20 do Kč 655,20.

U pensistů však při stejné výši pensijních požitků bude stoupati vrácená částka jen od Kč 74,40 do Kč 187,20 ročně.

Na druhé straně v roce 1938 budou platiti zaměstnanci příspěvek na obranu státu a zvýšené životní náklady plynoucí ze zvýšených cen v důsledku některých daní a dávek buď nově zavedených nebo zvýšených na úhradu rozpočtu na r. 1938.

Z toho, co bylo řečeno, plyne, že aktivní zaměstnanci budou míti, doufejme, aspoň nepatrný užitek po kombinaci úlev na srážkách a novém zatížení.

U pensistů však nemůže vůbec nastati tato úleva, a rozpočtový výbor hluboce želí, že nebylo dosaženo rovnoměrného ulehčení i pro pensisty, protože srážky na pensijních požitcích byly podle zmíněných zákonných ustanovení z let 1932 a 33 intensivnější než u zaměstnanců aktivních a novým zákonem bude disparita ještě zvětšena.

Z toho důvodu přijal rozpočtový výbor resoluci, která doporučuje restituci poměrů srážek mezi aktivním a pensionovaným zaměstnancem aspoň ve výši, jak se projeví po 1. lednu 1938.

Druhý bod, jemuž rozpočtový výbor věnoval svou pozornost, byla zvláštní srážka na činovném, které jsou podrobeni manželé-veřejní zaměstnanci, jichž manželky (manželé) mají stálé výdělečné zaměstnání ať ve veřejné službě nebo soukromé podle, paragrafu 6.

Překvapuje zejména, že tyto srážky jsou povahy degresivní postihujíce největším snížením příjmů zaměstnance služebně nejmladší, tedy i fysicky nejmladší, kteří zpravidla zakládají rodinu.

Nijak neodůvodněným se jeví ustanovení, jež v návrhu je ponecháno, že touto zvláštní srážkou jsou postiženi i manželé, kteří ze služebních důvodů jsou nuceni žíti odděleně anebo ti, kteří byli po 1. červenci 1933 rozvedeni.

Degresivnost srážek z činovného plyne odtud, že činovné jest plat nepružný, který neroste s lety služebními zatím, co služné s lety stoupá. Tak na př. v platové stupnici 7., 6. i 5. je činovné totéž, ačkoliv plat roste na př. u II. služ. třídy do konce 5. platové stupnice z 9000 Kč na 30.000 Kč! I činí tedy na počátku 7. platové stupnice činovné ve skupině míst A více než polovinu služného (přesně 51/90), zatím co na konci 5. plat. stupnice toliko 1/6 služného!

Proto jakékoliv srážky z činovného nutně jsou nespravedlivým zatížením.

Také zvláštní srážka manželů-pensistů je nespravedlivým rozvržením zatížení, neboť zatěžuje manžele daleko více, než jednotlivce, který má příjem větší, než oba manželé dohromady. Na př. mají-li oba manželé dohromady příjem přes 36.000 Kč, sráží se každému z nich dalších 5,6%, čili srazí se rodině se všeobecnými srážkami nejméně 15,6% již z 36.000 Kč, zatím, co jednotlivci-pensistovi se sráží 15% teprve při příjmu 49.800 Kč.

Jde tu tedy o nerovnoměrnosti, které je potřebí během r. 1938 odčiniti tím spíše, že vyplývaly ze snahy po omezení práce provdaných žen. Snad bude užitečno připomenouti zprávu Mezinárodního úřadu práce v "L'année sociale" za r. 1936. Konstatuje "pozoruhodnou (příznivou) změnu v politice státu a veřejného mínění vzhledem k placené ženské práci" a že "veliká většina oficielních počinů v roce 1936 jsou příznivy právu žen na práci a dokonce směřují k rozvoji zaměstnávání žen."

Úlevy ve srážkách stanovené projednávaným návrhem zákona znamenají pro státní pokladnu podle propočtů ministerstva financí tyto částky:

Zbytek srážek podle vlád. nařízení čís. 252/33	50,000.000 Kč
snížení srážek aktivních zaměstnanců podle zák. čís. 204/32	51,000.000 Kč
Celkem	101,000.000 Kč

Rozpočtový výbor projednal a přijal osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny (tisk sen. č. 591) ve schůzi dne 17. prosince 1937 a doporučuje plenu senátu, aby ji přijalo ve znění tohoto tisku.

Současně přijal 4 resoluce, které jsou připojeny k této zprávě a doporučuje je rovněž ke schválení.

V Praze dne 17. prosince 1937.

Dr J. Karas v. r.,

předseda.

F. F. Plamínková v. r.,

zpravodaj.

Resoluce navržená výbory sociálně-politickým a rozpočtovým.

Vládě se ukládá, aby uvažovala o možnostech zrušení srážek zavedených zákonem č. 204/32 také u odpočivatelů pokud možno již k 1. červenci 1938 alespoň takovou částkou, jako je u zaměstnanců v činné službě.

Resoluce navržená výbory sociálně-politickým, ústavně-právním a rozpočtovým.

Vládě se ukládá, aby již v r. 1938 zřídila zvláštní státně-zaměstnanecký výbor ze členů poslanecké sněmovny a senátu, který by se zabýval otázkou reformy veřejné správy a problémem zaměstnanců této správy.

Resoluce navržené výborem ústavně právním.

1. Vláda se vyzývá, aby nařídila úřadům, aby povolovaly pensistům pobyt v cizině do dvou měsíců během kalendářního roku blahovolným způsobem.

2. Vládě se ukládá, aby v případě, že se v první polovici roku 1938 příjmy státu přiměřeně zlepší, předložila N. S. k ústavnímu projednání návrh zákona, který by stanovil zkrácení požitků pensionovaných zaměstnanců touže měrou, jakou byly zkráceny požitky zaměstnanců aktivních.

Resoluce navržené výborem sociálně-politickým.

1. Nakoľko jestvujú doposiaľ ešte veľké rozdiele služobných výloh pri úradných cestách medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou a západnými zemiami, vyzýva sa vláda, aby urýchlene vydala úpravu služobných výloh dľa § 147 platového zákona.

2. Vláda se vyzývá, aby uvažovala o uvolnění zákazu vypláceti vánoční příspěvek. Nedovolují-li poměry vypláceti vánoční příspěvek v rozsahu zákona č. 144/1930 Sb. z. a n., buďtež vánoční odměny, nyní udělované v některých jiných resortech individuálně,-vypláceny z prostředků k tomu účelu k disposici jsoucích poměrně a všem veřejným zaměstnancům. Tím nechť nejsou dotčeny odměny za mimořádné a zvláštní výkony.

Resoluce navržené výborem rozpočtovým.

1. Rozpočtový výbor se usnáší, aby v žádném případě nebyly poskytovány přídavky k výslužnému státnímu zaměstnanci, pokud má zaměstnanec nárok na plné výslužné.

2. Srážky z činovného jako srážky degresivní, které zatěžují největší měrou zaměstnance v nejnižších platových stupních, buďtež pokud možno již od 1. července 1938 úměrně k úlevám poskytovaným u ostatních srážek zmírněny.