Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1937.

IV. volební období.

6. zasedání.

Tisk 623.

1. sen. Nedvěda ministru vnitra ohledně nevyplacení nouzové podpory postižením povodní v České Dlouhé, okres Polička

2. sen. Trnobranského na p. ministra spravedlnosti ve věci nepotrestání odsouzených viníků, kteří přepadli a brachiálním násilím zabránili konání veřejné schůze v obci Chabrech v okresu Praha-Venkov

3. sen. Bergmana, Kvasničky na p. ministra financí v záležitosti výkladu vládního nařízení čís. 15 ze dne 4. února 1937, pokud jde o propadnutí větších srážek placených zaměstnanci na daň důchodovou, než odpovídá kvotě ze služebních požitků

4. sen. dr Matouška, Kvasničky na p. předsedu vlády ve věci umístění českých zaměstnanců v německých samosprávách 5. sen. dr Szilassyho celej vláde o niektorých chorobných zjavoch vývoze jačmeňa a sladu a o ich náprave

Tisk 623/1.

V březnu r. 1937 rozvodnila se řeka Svitavka, vystoupila ze břehu a v České Dlouhé zatopila mnoho domů, polí a luk a způsobila majitelům velké škody. Postižení žádali o poskytnutí nouzové podpory, někteří z nich podporu obdrželi, ale někteří byli odmítnuti a okresní úřad v Poličce v zamítavém výměru praví, že ministerstvo vnitra oznámilo okresnímu úřadu v Poličce, že žádostem nemohlo býti vyhověno pro nedostatek předpokladů stanovených pro udělení podpory.

Zamítnutí podpory jest nevysvětlitelné, jelikož v obci Česká Dlouhá byla po povodni komise, která škody zjišťovala a všichni, jejichž žádosti byly zamítnuty, do seznamu poškozených byli pojati.

Jedná se o následující, vesměs chudé poškozené:

Podepsaní táží se p. ministra vnitra:

1. Jaké předpoklady pro přiznání nouzové podpory chybí u uvedených poškozených?

2. Jest pan ministr ochoten dodatečně poškozeným podporu přiznati a zařídit výplatu?

V Praze dne 16. prosince 1937.

Tisk 623/2.

Koncem roku 1934 měla se konati veřejná schůze lidu, svolaná stranami Národně-demokratickou, Národní Ligou a Národní Frontou v obci Chabrech. Na počátku schůze přepadl dav, k tomu účelu získaný, místnost hostince, kde schůze měla býti konána, zařízení hostince bylo rozbito, místnost demolována a řada přítomných účastníků vážně zraněna tak, že někteří museli býti dopraveni do nemocničního ošetřování a ranění zanechalo u nich důsledky trvalé.

Provedeným šetřením bylo zjištěno četnictvem, že organisátory a hlavními viníky těchto násilnosti byli členové strany komunistické Jan Janda z Dol. Chaber, H. Hocek z Hor. Chaber, Dlouhý z Dol. Charber, Janda z Velteře a člen komunistické organisace z Hloubětína, jehož jméno nám není známo. Státní zastupitelství obžalovalo viníky a krajský soud v Praze odsoudil je v březnu 1935 k větším trestům a zbavení občanských práv pro veřejné násilí a řadu jiných trestních činů během procesu nesporně zjištěných a dokázaných.

Odsouzení odvolali se k Nejvyššímu soudu, který však odvolání zamítl a po provedeném líčení zvýšil tresty ustanovené první instancí.

Přes to, že od spáchaného činu a právně vyneseného rozsudku uplynulo již více než dva roky, nebyli dosud odsouzení násilníci přinuceni k odpykání trestů. Tato skutečnost vyvolává mezi občanstvem značné rozhořčení a podlamuje důvěru v právní ochranu a zákony zaručenou veřejnou bezpečnost.

Podepsaní táží se proto pana ministra spravedlnosti:

1. Je panu ministru spravedlnosti známo, že odsouzení pachatelé násilného útoku a přepadu veřejné schůze konané v r. 1934 v Chabrech, ač řádnými soudy odsouzení nebyli ještě přinuceni k odpykání trestů?

2. Co míní pan ministr spravedlnosti učiniti, aby soudní rozsudek byl v nejbližší době proveden?

V Praze dne 17. prosince 1937.

Tisk 623/3.

V přechodných ustanoveních k části druhé zák. č. 226/1936 Sb. z. a n. k článku 1 odst. 4 se stanoví, že daň důchodová sražená plátcem podle §u 13 odst. 2, §u 30 a §u 36 ze služebních (funkčních) požitků bude započtena jednak na úhradu daně na berní rok 1936 jednak toutéž částkou na úhradu daně na berní rok 1937.

Tomuto ustanovení neodpovídá však praxe berních správ, které zaměstnancům započítávají jinou část v roce 1936,t. j. část správnou, plátcem skutečně sraženou a za rok 1937 část jinou, zpravidla menší. Na dotazy poplatníků poukazují berní správy na znění článku 1, odst. 4 Sb. z. a n. č. 15/1937, ve kterémžto odstavci se praví, že pro berní rok 1937 béře se v úvahu jen taková část srážek, mnoho-li odpovídá příslušnému služebnímu platu.

Podepsaným byly předloženy platební rozkazy na daň důchodovou dvou soukromých zaměstnanců za rok 1936 a 1937, u nichž obou v roce 1936 je uvedena správná výše srážek, t. j. v tomto konkretním případě Kč 1.200,-, kdežto ač i za rok 1937 tato částka byla sražena a odvedena, započítává se jen Kč 1.050,- v jednom případě a částka Kč 888,- v druhém případě. Odůvodnění tohoto postupu nalézají berní správy ve znění výše citovaného odstavce.

Tímto postupem jsou ovšem poplatníci platící daň důchodovou srážkou poškozeni, protože mnozí z nich nechávali si dobrovolně měsíčně srážeti více než činila povinná zákonná kvota ze služebního platu, aby pak po dojití platebního rozkazu nebyl tak veliký doplatek. Není žádného spravedlivého důvodu, aby částky zaplacené nad kvotu vyplývající ze služebního platu nebyly uznávány, poněvadž tím vlastně tito poplatníci platili daň dříve než měli a bylo by proto snad vyloženou nespravedlností; aby jedné kategorii poplatnictva se poskytovala několika procentní bonifikace při předčasném zaplacení daně a druhá kategorie naproti tomu se trestala neuznáním splacených částek.

Podepsaní se proto pana ministra táží:

1. Jest Vám, pane ministře, znám tento postup berních správ?

2. Jste ochoten, pane ministře, zaříditi, aby částky splacené a uvedeným postupem neuznané byly poškozeným poplatníkům připsány k dobru jejich daňové povinnosti na berní rok 1938

V Praze dne 14. prosince 1937.

Tisk 623/4.

Československá veřejnost byla oficielně i neoficielně ujišťována, že vládní ujednání z 18. února t. r. netýká se jen postupného plnění požadavků Němců, ale i vyrovnání požadavků státního národa československého v pohraničí. Působí proto velmi trapně, zjišťujeme-li, že zatím co státní správa rozšiřuje počet německých -zaměstnanců, německé samosprávy nezaměstnávají zaměstnance (úředníky, zřízence a dělníky) české buď vůbec, nebo v tak mizivém procentu, že naprosto neodpovídá poměru Čechů a Němců v těchto místech. Jsou to zejména tyto obce:

Úhrnem ze 7.673 zaměstnanců v 81 obcí je pouze 354 Čechů.