696/2.

 

Interpelace

 

senátorů Thoře, Ing. Havlína, Slámy,

Horáka, dr Matouška

na pana ministra vnitra

v záležitosti opavského incidentu

z 1. května 1938.

 

Od zástupců Československého národa z Opavy, dostalo se nám dnes osobních informací o nesmírném pobouření, které zavládlo v českých vrstvách v Opavě při příležitosti t. zv. rekonstrukce incidentu ze dne 1. května 1938, jak jí prováděl policejní ředitel dr Bača z Mor. Ostravy. Na veřejném prostranství, za netajeného posměchu shromážděných příslušníků SdP, bylo konáno přísné vyšetřování bezpečnostních orgánů způsobem, který lze označiti za nesmírně trapný a zájmům veřejné bezpečnosti a pořádku, t. j. tedy i zájmům státním za nebezpečný. České obyvatelstvo bylo přímo konsternováno, když vidělo, jak se podlamuje nutná autorita státních bezpečnostních orgánů tváří v tvář těm, kteří přes úřední zákaz se dne 1. května shlukli ve svém spolkovém domě a po štvavých výzvách vyšli do ulic města provokovati pokojné české lidi jako na výsměch všem opatřením bezpečnostních úřadů. Při tom dostáváme současně zprávy, že mnoho českých lidí v Opavě bylo rovněž podrobeno trestnímu vyšetřování, aniž by stejným způsobem bylo pokračováno proti vlastním původcům politováníhodné srážky. Autorita bezpečnostních orgánů, vykonávajících hlavně v pohraničním území s velkým sebezapřením a často i s nasazením vlastního života službu, kterou potřebuje stát, musí býti v zájmu státu chráněna zejména tehdy, když pouličních, a zpravidla lidmi s republikou dobře nesmýšlejícími zlomyslně vyvolaných kraválech, hájí veřejný pořádek, klid a bezpečnost.

 

Způsob t. zv. rekonstrukce opavského incidentu podle našich zpráv způsobil rozhořčení v české opavské veřejnosti, posměch u německých výtržníků a bolestné a trapné překvapení v řadách poctivých a státu oddaných strážců zákona. Kdyby se takovýmto způsobem mělo pokračovati i nadále, dospělo by se ke konsekvencím, o nichž se zdráháme šíře zmiňovati, ale které by místo k pořádku mohly vésti k bezuzdnému znásilňování Československého živlu nejen v Opavě, ale i všude jinde - za trpné úřední asistence.

 

Proto se táží podepsaní:

 

1. Jest p. ministrovi vnitra znám podrobně způsob, kterým dr Bača vedl v Opavě vyšetřování bezpečnostních orgánů?

 

2. Jest p. ministr vnitra ochoten přísně naříditi všem podřízeným orgánům, že v případě vyšetřování bezpečnostních orgánů musí toto šetření býti prováděno vždy tak, aby nutná autorita těchto orgánů byla zachována?

 

3. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi co nejpřísnější vyšetřování a potrestání především všech původců opavského incidentu, kteří shromáždili část německého opavského obyvatelstva a proti úřednímu zákazu vedli takto shromážděné na veřejná prostranství, čímž dali vlastní podnět ku srážkám?

 

V Praze dne 4. května 1938.

 

Thoř, Ing. Havlín, Sláma, Horák, dr Matoušek,

Kianička, dr Bas, Záborec, Trnobranský, Paulus,

Kvasnička, Kotrba, Vlk, Pechman.

 

 

696/3.

 

Interpelace

 

senátorů Thoře, Pechmana, Ing. Havlína,

Horáka, dra Matouška

na pana předsedu vlády

ve věci urychleného provádění plánovité

telefonisace venkova.

 

V Československé republice jest při celkovém počtu asi 15.000 obcí telefon dosud zaveden pouze asi do 3.000 obcí, kde jsou umístěny telefonní ústředny a veřejné telefonní hovorny poštovní správy. Mimo to je asi 2.000 míst, kde jsou tak zvané smluvní telefonní hovorny nebo aspoň telefonní stanice, připojené na telefonní ústřednu v jiném místě. Z celkového počtu obcí nemají tedy plné dvě třetiny dosud vůbec telefonního spojení a jejich spojení se světem je zprostředkováno po ruce jsoucími dopravními prostředky, ve většině případů jen pěším poslem. Nejde snad při tom jen o obce malé, ale i o obce s větším počtem obyvatelstva, na př. v Čechách Rožnov u. Č. Budějovic (2.314 obyvatel), Doubí p. Rochlice (2.289 obyvatel), Komořany, p. Třebušice (2.920 obyv.), Souš (4.751 obyv.), na Moravě na př. Bartovice, p. Radvanice (2.658 obyv.), Muglinov, p. Hrušov (3.435 obyv.), na Slovensku např. Lopej, p. Podbrezová (2.323 obyv.), Bereksek (2.315 obyv.), Tahanovce (2.193 obyv.) atd.

 

Jsou dokonce i obce, které mají sice poštovní úřad, nemají však dodnes telefonního spojení, ač by vlastně telefonní správa sama, která telefon propaguje, měla míti zájem o zřízení telefonu při svých vlastních odbočkách. Takových pošt. úřadů jest v republice dodnes asi 350.

 

Zřizování nových telefonních úřadů u nás postupuje tempem, které se neshoduje s vyspělostí a pokrokovými snahami státu a jeho obyvatelstva. Příčiny toho jsou známy. Poštovní správa, zastupující stát, je sice na podkladě zákona o telegrafech č. 60/23 jedině povolána k tomu, aby zřizovala, udržovala a provozovala telefony. Zřizuje však telefon pouze tam, kde zájemci splní předepsané podmínky a kde kromě toho je předem zajištěno, že nový telefonní úřad nebude vykazovati schodek. Je k tomu vázána zákonem čís. 404/1922 a vlád. nař. č. 206/1924 o hospodaření ve státních podnicích. Je jasno, že tento postup dosud zákonně předepsaný nemůže postačiti k rozšíření telefonu na venkově. Při důležitosti telefonu nemůže však býti rozhodující jenom to, zda jeho zřízení přinese zisk, vyjádřený v penězích. Jsou mnohé, daleko důležitější důvody k rozšíření telefonu: jsou to zájmy celostátní, zájmy bezpečnosti veřejné i bezpečnosti státní.

 

To vše se plně uznává a sami členové vlády potvrdili to ve svých prohlášeních, učiněných v senátu, že s hlediska bezpečnosti a obrany státu jest telefonisace venkova velmi naléhavá. Přestala tedy záležitost žádoucího rozšíření telefonní sítě býti pouhou záležitostí resortu min. pošt a telegrafů. Dotýká se všech resortů státní správy a musí býti řešena s vyššího hlediska celostátních zájmů - speciálním telefonisačním zákonem - který umožní urychlenou telefonisaci venkovských obcí.

 

Je jisto, že to bude spojeno s jistými náklady, které však při postupném provádění celého programu nebudou neúnosné. V otázce tak eminentního významu nesmí jistě býti přiměřený náklad překážkou. Doplnění telefonní sítě dá se prováděti jen postupně, ale tím naléhavěji je potřeba, aby dalšími odklady nebyla již prodlužována dosavadní nevyhovující situace. Naopak je nejvýš třeba, aby přípravné práce k uskutečnění telefonisačního zákona a také k jeho plnění byly co nejvíce urychleny.

 

Proto se podepsaní obracejí přímo na pana předsedu vlády s tímto dotazem:

 

1. Je pan předseda vlády ochoten iniciativně sledovati otázku telefonisace venkova a zajistiti, aby brzkou zákonnou úpravou, této otázky byl položen základ k urychlené telefonisaci venkova?

 

2. Je pan předseda vlády ochoten zajistiti, aby již chystaný státní rozpočet na. r. 1939 umožnil, aby již letos nebo aspoň v příštím roce mohlo býti technické provádění telefonisace zahájeno?

 

V Praze dne 4. května 1938.

 

Thoř, Pechman. Ing. Havlín. Horák, dr Matoušek,

Záborec, dr Bas, Sláma, Kianička, Vlk, Kotrba,

Kvasnička.

 

 

Překlad ad 696/4.

 

Interpelácia

 

senátora Hokkyho

ministrovi školstva a národnej osvety

o stanovách rím.-katol. autonomnej náboženskej obce v Sevluši.

 

Rím.-katol. autonomná náboženská obec v Sevluši predložila r. 1935 svoje autonomné stanovy ministerstvu školstva a národnej osvety ku schváleniu. Za vzor si vzala schválené už stanovy rím.-katol. autonomnej náboženskej obce v Bratislave s nepatrnou zmenou, ktorá sa zakladá na prirodzenom rozdiele medzi veľkou a malou autonomnou obcou náboženskou.

 

Už tri roky putuje žiadosť od jedného úradu k druhému. Po túto dobu bola táto vec u zemského úradu v Podkarpatskej Rusi v patrnosti pod č. 46.800/III-4/936, 54.636/III-4/36 a 55.071/937. U ministerstva nepodarilo sa vypátrať ani jediné číslo, ačkoľvek ja sám osobne som po ňom pátral, súc členom rady menovanej obce náboženskej. Dosiaľ bolo pátranie márne. Je to typický príklad, ako sa aktá posunujú a aká ťažkopádna je administrácia.

 

S úctou tážem sa pána ministra:

 

Či ste ochotný zakročiť, aby stanovy rím.-katol. autonomnej obce náboženskej boly čo najskôr schválené?

 

V Prahe dňa 15. apríla 1938.

 

Hokky,

Füssy, Tschakert, Maixner, Scharnagl, Bock, Keil,

Liehm, dr Szilassy, dr Turchányi, dr Pajor.

 

 

696/4 (původní znění).

 

Interpelláció

 

az iskolaügyi és népművelési miniszter

urhoz

a nagyszőllösi róm. kath. autonóm

hitközség alapszabályai tárgyában.

Beadják: Hokky Károly szenátor és társai.

 

Miniszter Ur!

 

A nagyszőllösi róm. kath. egyházközség még 1935-ben felterjesztette autonóm hitközségialapszabályait jóváhagyás végett az iskolaügyi és népművelési miniszteriumhoz. Irányadóul a pozsonyi r. k. autonóm hitközség már jóváhagyott alapszábályait vette, azzal a csekély változtatással, amellyel természetszerüen külölönbözik egy nagy autonóm hitközség a kicsitől.

 

Három esztendeje jár-kel már a kérvény egyik hivataltól a másikig. Ez idő alatt a kárpátalji országos hivatal következő számok alatt kezelte a kérdéses ügyet: 46.800/III-4/936, 54.636/III-4/36 és 55.071/937. A miniszterium egyetlen számát sem sikerült kinyomozni, holott én személyesen is kutattam utána, mint nevezett egyházközség tanácsának tagja. Mindezideig sikertelenül. Tipikus példája ez az akta tologatásának s az adminisztráció nehézkességének.

 

Tisztelettel kérdem a miniszter urat:

 

hajlandó-e intézkedni, hogy a nagyszőllősi róm.-kath. egyházközség autonóm alapszabályai mielöbb jóváhagyassanak.

 

Prága, 1938. április hó 15.

 

Hokky,

Füssy, Tschakert, Maixner, Scharnagl, Bock, Keil,

Liehm, dr Szilassy, dr Turchányi, dr Pajor.

 

 

696/5.

 

Interpelace

 

senátora Ant. Zmrhala

ministru vnitra

v záležitosti zákazu výzdoby družstevních

prodejen "Včely".

 

Podepsaný senátor Antonín Zmrhal podal 22. dubna 1938 žádost na policejní ředitelství v Praze a u okresních úřadů v Kladně, ve Slaném a v Berouně o povolení výzdoby družstevních prodejen "Včely" různými hesly a prapory, a žádost o výzdobu budovy "Včely" ústředního dělnického spolku konsumního na Tylově náměstí v Praze XII., č. 15, mapou Francie, Československa a SSSR s nápisem "Ocelová křídla SSSR, ČSR a Francie střeží mír Evropy a naši bezpečnost" podle přiloženého nákresu v rozměrech 7 a půlkrát 10 metru.

 

Okresní úřad v Berouně vzal toto oznámení na vědomí, kdežto policejní ředitelství v Praze a okresní úřady v Kladně a ve Slaném vydaly zákaz a hrozily odstraněním této výzdoby, o níž "Lidové noviny" psaly, že je nejlepší propagandou proti poraženectví, neboť uvědomuje široké vrstvy obyvatelstva názorným způsobem o tom, že Československo má mocné spojence, kteří v několika minutách mohou při mu přispěti na pomoc.

 

Vojenské úřady, nejen že neměly námitek, naopak vysocí vojenští hodnostáři se vyslovili velmi pochvalně o této soukromé iniciativě, která zdůrazňuje součinnost spojenců Československa, aniž by se dotkla některého ze sousedních státu.

 

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

 

Jaké důvody mělo pražské policejní ředitelství a okresní úřady v Kladně a ve Slaném k vydání zákazu výzdoby prodejen "Včely" přiloženou mapou?

 

Co hodlá pan ministr vnitra podniknouti, aby napříště podobné zákazy nebyly vydávány?

 

V Praze dne 3. května 1938.

 

Zmrhal,

dr Vacek, Steiner, Králka, Malík, Kreibich,

Nedvěd, Mikulíček, Dresl, Popovič, Fidlík.

 

Příloha: mapa.