Dědictví, které jsme převzali ve svém hospodářství po nepřátelské okupaci, bylo vpravdě žalostné. V prvních týdnech po revoluci se tento stav ovšem nemohl plně projevit. Ale teprve teď, když můžeme sestavit aspoň hrubou bilanci převzatých aktiv a pasiv, shledáváme, jak jsme nesmírně zchudli. Je pravda, že největší část našich zemí neutrpěla válkou v té míře, jako některé jiné země. Výrobnost našeho zemědělství zůstala v celku zachována a průmyslu byla válkou zničena jen menší část. Naproti tomu naše zásoby byly okupanty vyčerpány až na samé dno. Kapitál peněžní bez jakéhokoliv reálného podkladu se rozrostl do rozměrů u nás nebývalých. Přes polovinu průmyslu přeměnili Němci na výrobu válečnou a zbytek jsme našli v naprostém úpadku.

A snad největší škody nám nepřátelé způsobili svým hospodářstvím finančním. Vyssávali naše země všemi možnými rafinovanými metodami. Naše zboží a naše služby platili nám v markách, když před tím učinili naši měnu závislou bezprostředně na měně říšské. Proud peněz se sice valil do českých zemí, ale byly to peníze, jimž neodpovídaly skutečné statky na trhu, nýbrž výrobky válečné, ničené na bojištích. A tento ohromný "přebytek kupní síly", to je peněžní kapitál, který nemá žádného věcného krytí a který dosahuje tří set miliard korun, nám zde zanechali.

Povážíme-li, že máme při tom své závazky z první republiky, že vznikly nové normální závazky českých zemí i Slovenska za 7 válečných let, že naše peněžnictví má svoje závazky ze staré doby, že se volá po odstranění válečných škod, že nutno obnovit celé hospodářství, vznikne obraz obrovitých položek, jež představují náš problém peněžní a měnový. Tím nejlépe vyniká naše dnešní poválečná situace. Z toho také pramení opatření, která musí vláda - každá vláda za dnešní situace - bezpodmínečně provést, abychom novým rozběhem začali tvořit nové statky a nové hodnoty.

Nezačínáme však zcela s holýma rukama ve svém základě je výrobnost našich zemí zachována. Máme kromě toho své staré zkušenosti a národ disponuje oněmi dobrými vlastnostmi, kterými si již od dřívějška vždycky dobýval své čestné místo mezi národy. Lid je pracovitý, ať jde o zemědělce či dělníka, úředníka nebo ostatní pracovníky duchem; naši inženýři i organisátoři si dobyli vynikající pověsti v hospodářství. Že jsme ztratili veškeré finanční hodnoty, musí nám býti pobídkou, abychom si je znovu prací svou vytvořili. Dokážeme-li obnovit všechnu svoji výrobu a plně využít svých výrobních možností, podaří se nám to brzo.

Ne nadarmo se vláda rozhodla zahájit hospodářský ozdravovací proces na místě nejcitlivějším a nejnezdravějším, to jest v oblasti onoho neúměrně vzrostlého fiktivního finančního kapitálu, z něhož byla živena neochota k práci i neochota dát zboží do prodeje a z něhož vzrostl černý trh. Aby byl tento důležitý krok na půdě tak nejisté proveden co nejrychleji, ale zároveň věcně správně a politicky přijatelně, zřídila vláda Politickou komisi pro měnovou a finanční reformu, složenou z několika svých členů. Pro tuto ministerskou komisi připravovala látku s odborných hledisek zvláštní komise českých a slovenských hospodářských odborníků, působících při Hospodářské radě.

Prvním výsledkem obsáhlých prací těchto komisí jsou dva už publikované dekrety. První z nich, dekret o obnovení československé měny, zavádí novou jednotnou československou měnu a provádí důkladnou uzávěru peněžního kapitálu nepodloženého statky a rozvracejícího naše hospodářství. Druhý dekret doplňuje tuto závěru přesným zachycením majitelů vkladů, životních pojistek a cenných papírů. Zjistí se tím zároveň, z jaké části jsou tyto majetky v rukou Němců a jiných našich nepřátel, aby mohly býti zkonfiskovány. Provedením obou těchto dekretů získáme podklad pro další opatření na měnovém a finančním poli, jejichž účelem bude definitivní úprava objemu finančního kapitálu tak, aby odpovídal skutečnému stavu a potřebám hospodářským. Oběti při tom budou veliké a musí býti rozvrženy tak, aby všichni naši občané přispěli k definitivnímu ozdravení našeho hospodářství pokud možno spravedlivým dílem, a to každý podle svých hospodářských možností.

Bude třeba tak učiniti dávkami, jejichž osnovu vláda připraví a předloží Národnímu shromáždění, a jinými vhodnými prostředky.

Mluvíme-li o obětech, upozorňuji, že není v lidské moci, abychom po tak velkých strádáních a při tak velkém hospodářském úpadku, jaký máme za sebou, našli metody absolutně spravedlivé. Podle našeho náhledu bude ve všech těchto otázkách třeba postupovat tak, abychom se k této spravedlivosti co nejvíce aspoň přiblížili. Toho si buďme vědomi při posuzování všeho konání vlády. Vězme aspoň, že vše je děláno s nejlepší vůlí a s nejlepší snahou prospět národnímu celku.

Po této všeobecné charakteristice naší hospodářské situace chci se nyní zabývati některými nejdůležitějšími zvláštními úseky, které si od vlády vyžádaly nejvíce péče.

Je přirozené, že v osvobozené republice nebylo dosud možno sestavit definitivní státní rozpočet. Aby však byl do státního hospodaření vnesen určitý řád, byl vypracován dekret o zatímním vedení státního hospodářství. Ústřední úřady, jakož i státní podniky a fondy jsou povinny zasílati ministerstvu financí výkazy peněžních výdajů a příjmů očekávaných v příštím kalendářním měsíci. O těchto výkazech, jež představují jakýsi "rozpočet" na jeden měsíc, rozhodovala zatím vláda.

Je samozřejmé, že též za poslední měsíce, za které mohla naše finanční správa předložiti tyto předběžné výkazy, to jest za měsíce září a říjen, vykazují značné schodky.

Při tom byla mimořádná výše výdajů a tím i schodky v září mimo jiné způsobena výplatou úroků a úmoru vnitřního státního dluhu ve výši okrouhle jedné a půlmiliardy korun, která byla od května t. r. zadržena a po obnově úrokové a částečně i úmorové služby státního dluhu se soustředila do tohoto jediného měsíce. Tyto schodky jsou mezi jiným způsobeny náklady na spojenecké armády, zlevňovacími akcemi a repatriačními náklady, o nichž předpokládáme, že jsou povahy přechodné. Není vyloučeno, že bilance za další měsíce budou dávati obraz již značně příznivější.

Ale v každém případě, i kdyby skutečný výsledek za uplynulé měsíce byl poněkud příznivější, než bylo podle výkazů očekáváno, jsou to čísla, nad kterými je dlužno se vážně zamysliti. Na jedné straně si musíme říci, že půl roku po tak strašné a vyčerpávající válce nelze dosáhnouti vyrovnaného rozpočtu; likvidujeme dnes stále ještě poměry válečně a sama přeměna na mírový stav vyžaduje velikých nákladů. Chceme-li ve lhůtě co nejkratší stabilisovati měnu a obnoviti hospodářský pořádek, je na místě politika přísné hospodárnosti a úspornosti. Nemůžeme své úkoly přepínati nad určitou míru, která je dána hospodářskou a psychologickou únosností občanstva. Z této situace vyplývá naléhavá potřeba co největší úspornosti v celé státní správě a vážné opatrnosti při rozhodování o případných dalších úkolech, které by měly být státu uloženy. Vláda se za těchto okolností svědomitě snažila nalézti vhodnou střední cestu.

Otázka zásobování obyvatelstva byla s ukončením válečných operací postavena do světla ještě nepříznivějšího než v nejtěžších dnech válečných. Jako v jiných zemích, tak i na území Československa byly boje vedeny ve znamení soustavného ničení zásob a zařízení. Velká množství postravin připravených ve skladištích nebo u výrobců pro zásobování obyvatelstva byla zničena nebo odvezena a nikdy se spotřebitelům nedostala. Přerušené dopravní spoje a nedostatek dopravních prostředků pak způsobil, že ty zásoby, které ještě po ukončení války u nás zůstaly, nemohly být rozvezeny do míst, kde jich bylo právě třeba. V důsledku toho se zásobování nemohlo dít na celém území státu rovnoměrně. Trpěla zejména velká střediska průmyslová a města, a ta zase nejvíce v oblastech, kde jejich okolí je nebylo schopno zásobiti zemědělskými produkty v potřebné míře. Přes všechny tyto obtíže se podařilo zajistit stanovené příděly všemu obyvatelstvu, i když nebylo možno je podstatně zvýšiti. Bude třeba též vzpomenouti účinné pomoci, které se nám dostalo se strany hlavního velení Rudé armády, a to jak obilím a solí, tak i dopravními prostředky.

Na Slovensku, na jižní a východní Moravě a na Opavsku se zvlášť tvrdě bojovalo. Polní kultury, vinice, louky, hospodářská stavení, stroje a dobytek propadly zkáze. Tyto kraje nepřicházejí nyní plně v úvahu jako zásobitelé; naopak jsou ještě v některých případech odkázány na dodávky potravin z oblastí válkou méně poškozených.

Konečně strohý přídělový systém, zavedený hned na počátku války, byl válečnými a revolučními událostmi do té míry rozrušen, že v mnohých krajích byla porušena kontinuita hospodářských opatření a zásobování obyvatelstva potravinami tam uvázlo.

Výrobní zařízení v zemědělství nebylo po celou dobu války možno obnovovati v té míře, jak bylo opotřebováno. Žilo se také zde z podstaty. To má přirozeně nepříznivý vliv i na dnešní výrobnost našeho zemědělství, která proti letům předválečným poklesla. Na stejné ploše půdy vyrábíme proto nyní méně chlebovin, méně krmiv, méně brambor a průmyslových surovin. Také stav hospodářského zvířectva válkou neobyčejně utrpěl, a to co do jakosti i množství. V tom směru je nejvíce postiženo Slovensko.

Důležitým problémem v zemědělství je nedostatečné množství pracovníků. Jde o problém starý, ale současnými událostmi nabyl nové tvářnosti. Hned v prvních revolučních dnech se totiž postavila zemědělská mládež do služeb revolučních jednotek. V červnu vyhlášená mimořádná vojenská služba způsobila pak další odchod zemědělských pracovníků, třeba jen dočasný. Úkoly spojené s osídlováním pohraničí a osidlováním konfiskované nepřátelské půdy žádají nových zemědělských sil. Tak se počet osob v zemědělství dále snižoval. Mnoho dělníků, kteří po celou dobu války hledali v zemědělství ochranu před odesláním do Německa na práci, odešlo po ukončení zpět do svých původních povolání, a naopak ti, kteří byli za války ze zemědělství odčerpáni a pracovali v průmyslu, nemají chuti se vrátit.

Odhaduje se, že v prvních týdnech svobody chybělo v zemědělství na 200.000 osob. Často ani nejnutnější zemědělské práce nemohly být vykonány včas a důsledky toho pociťujeme mnohdy až teprve dnes. Snížená dodávka mléka, másla, olejnin, nedostatek zeleniny, menší výnosy okopanin, to jsou všechno důsledky nedostatečně provedených zemědělských prací v době jarní vegetace, tedy v době pro zemědělskou výrobu nejdůležitější. Také pozdější práce sklizňové, letní i podzimní, byly zdolávány jen s největšími potížemi, i když obyvatelé měst a zejména mládež s nadšením pomáhali.

Všechny zemědělské práce byly nesmírně ztěžovány nedostatkem pohonných hmot, strojů, nářadí, ale též nejnutnějších součástek pracovních oděvů a bot. Za těchto podmínek byla účinnost práce podstatně snížena, a také tato okolnost se projevila v snížené produktivitě domácího zemědělství a následkem toho i v nedostatečném zásobování potravinami. Vláda ovšem se snažila, aby pomohla zemědělcům rozvinouti zemědělskou výrobu zvýšením cen a zajištěním potřebných průmyslových výrobků, pokud to dnešní stav výroby dovoloval.

Tou měrou, jak se poměry konsolidovaly, bylo možno soustavně vyšetřit, jaké byly domácí zásoby potravin, a odhadnout, jaký bude asi výnos domácích žní. To bylo podkladem k novému vyživovacímu plánu. Když jsme pak mohli očekávat, že UNRRA a cizina nám dodá určité množství potravin, zvýšili jsme od 28. srpna všechny základní dávky chleba, mouky, masa a tuků. Větších přídělů se dostalo všem spotřebitelům bez rozdílu. Osobám pracujícím se pak základní dávky zvýšily ještě o další příděly, v množství odstupňovaném podle obtížnosti a namáhavosti jejich práce.

UNRRA zahájila svoji činnost u nás hned po osvobození a dodala nám dosud na 100.000 tun různého zboží.

Vláda plně oceňuje tuto pomoc UNRRY jako praktický důkaz solidarity spojených národů. Nicméně se ukázalo, že celkový dovoz z ciziny nesplnil očekávání a že ani domácí zdroje neposkytly tolik, co bylo možno spravedlivě očekávat, a to z důvodů, o kterých jsem se již zmínil.

Proto vláda snížila nové dávky potravin a nesmím zamlčet, že přesto nejsou dosud definitivně vyřešeny všechny otázky zásobování obyvatelstva. Zejména dodávky masa a tuků z venkova i z ciziny stále váznou. Musím při tom zdůraznit, že jsme nikdy sami nevyráběli tolik tuků, abychom jimi uhradili domácí potřebu, tím méně se nám to může podařit dnes, kdy výkonnost zemědělství je tolik snížena. Jsme odkázáni na cizinu, která však z velké části je ve stejně svízelné situaci zásobovací. Vláda se však přesto všemožně starala o zabezpečení dovozu potravin ze zahraničí.

Vláda proto žádá český i slovenský venkov, aby si uvědomil svoji odpovědnost v situaci, kdy naše obyvatelstvo dostane v letošní zimě v podstatě jen tolik tuků, kolik jich naše zemědělství vyrobí a zejména dodá.

Hospodářský stav našeho průmyslu, jak nám byl zanechán po zhroucení Německa, byl neutěšený. Průmyslová struktura našich zemí z dob míru byla za války porušena. Na jedné straně bylo vynucováno nezdravé rozšíření válečné výroby, hlavně v průmyslu kovodělném - tak na př. průmysl letecký zaměstnával mnohonásobek počtu dělníků z doby míru; na druhé straně byla neustále omezována výroba spotřebních statků. Pracovníci z jedněch oboru byli neorganicky zařazováni do oborů jiných, v nichž nikdy před tím nepracovali a v nichž nebyli školeni. Tyto změny a všeobecné vyčerpání dělnictva zanechaly velmi nepříznivé podmínky pro nový začátek našeho průmyslu. V posledních dnech války bylo na mnoha místech alespoň s úspěchem zabráněno zničení závodů, ke kterému se chystala německá armáda. Ale i tak vzrostly v prvních dnech svobody obtíže, přistoupilo k nim podvázání dopravního styku a odchod přikázaných pracovních sil.

První doba průmyslové politiky byla obdobím improvisace - šlo o to, vůbec obnovit činnost a ujmout se vedení závodů, které byly dříve v německých a jiných nespolehlivých rukách, hlavně v pohraničí. Okamžitým opatřením byly dosazeny do takových podniků národní správy, které vykonaly ve svém celku práci vpravdě průkopnickou, opírajíce se o pochopení zaměstnanců. Byla to jediná možná cesta, jak závody zapojit do služeb národa, podříditi je ústřednímu vedení vlády a obnoviti co nejdříve výrobu v nich. Jsou-li snad dnes nějaké námitky proti národním správám, nutno je posuzovat s tohoto hlediska naprosté nutnosti.

Stát také zasáhl poskytováním úvěrů nebo zárukami, aby byl udržen provoz v závodech. To bylo nutné, protože přeměna hospodářství válečného na mírové je úkol tak obrovský, že by před jeho risikem couvla velká většina soukromých podnikatelů.

Obtíže prvních dnů byly tedy v převážné míře zdolány dík kolektivnímu úsilí všech, počínajíc vládními činiteli a ústředními orgány a končíc všemi jednotlivými pracovníky, kteří se snažili podat nejlepší výkon na svém místě, dělníci i úředníci. A vznikly-li v průmyslu provozní ztráty, možno odpovědně prohlásiti, že nebylo vyhnutí, mělo-li se docíliti aspoň minimálního chodu provozu a dodávek průmyslových výrobků na trh.

Zatím se hospodářství postupně uvádělo do chodu, byly zahájeny přípravy, aby některé zvlášť důležité úseky průmyslu, dále banky a pojišťovny byly podle vládního programu postaveny pod všeobecné státní vedení. Stalo se tak formou zestátnění, jak je to vtěleno do příslušných dekretů: pod přímým státním vedením se ocitly nejenom průmysl energetický a zbrojní, nýbrž i převážná část průmyslu kovodělného, chemického, kamene, zemin a keramického, sklářského a velké závody oboru textilního, oděvního, kožedělného, dřevozpracujícího, papírenského a potravinářského. Tak bude průmyslový sektor našeho hospodářství představovat útvar zcela svérázný: vedle nejvýznamnějšího úseku státního se uplatní střední a malé podnikání soukromé a rovněž podnikání svépomocně, družstevní, které stojí též před velkými úkoly. Půjde o to vzájemně zladit všechny tyto složky v plánovité hospodaření, které se před námi rýsuje.

V souhrnu musím o průmyslu říci, že se jako důsledek války jeví dnešní stav výroby přirozeně neuspokojivým ve srovnání s mírovými potřebami. A bude potřeba velkého pracovního vypětí nás všech, aby došlo k zintensivnění výroby.

Zestátnění průmyslu nám pak ukládá ještě další úkoly. Správně se zdůraznilo při projevech v minulém týdnu, že podepsáním dekretu o zestátnění je teprve dána příležitost, abychom svůj průmysl a celé hospodářství náležitě zorganisovali ve prospěch celku; hlavní práce v tom směru teprve nastává. Nejenom nemůžeme doufat v okamžité zlepšení životní úrovně našeho lidu, ale musíme být připraveni na to, že naopak v důsledku zestátnění budeme v zájmu budoucnosti museti ještě přinášet mnohé oběti. Klady zestátnění se však objevují jíž dnes: tím, že jsou dekrety vydány, je zajištěna právní bezpečnost soukromého podnikání, je umožněna jasná organisace a vymezení odpovědnosti v podnicích zestátněných a zejména se projeví účinek morální, zvýšená chuť k práci. (Potlesk.)

Organisace naší výroby má se prováděti s hlediska celostátního plánu. Proto také byla zřízena Hospodářská rada jako pomocný orgán vlády, který má usměrňovat činnost jednotlivých hospodářských úseků. Důležitou složkou Hospodářské rady má býti plánovací úřad, který se již buduje. Chceme tak uskutečnit velkou myšlenku plánového hospodářství, kterou vyzvedla dnešní doba a která je základem moderního a sociálně zaměřeného demokratického hospodářství. Jsme přesvědčeni, že znárodnění nejdůležitějších průmyslových podniků a peněžnictví, spolu s účelným celostátním plánem, dávají bezpečné základy pro další úspěšné budování našeho hospodářství.