Musíme mít stále na zřeteli i velký význam zahraničního obchodu. Obchodní styk s cizinou je dosud velmi omezen. Ale již nyní dostáváme cenné dodávky surovin ze Sovětského svazu, hlavně železnou a manganovou rudu, bavlnu, též uhlí ze zony Německa okupované Sovětským svazem, ze Švýcarska pak živý dobytek; dále máme již určitý styk s okolními zeměmi, tak na př. dostáváme sůl z Rakouska a naftu z Maďarska. K tomu přistupují obchodní úmluvy ať již sjednané nebo sjednávané s řadou evropských států - s Francií, Velkou Britanií, Kanadou, Švédskem, Holandskem, Jugoslavií, Rumunskem, Maďarskem a Bulharskem. Znamená to, že máme dostati značný počet nejrůznějších druhů zboží, kterých nutně potřebujeme. Přesto vše trpí náš průmysl a ještě nějakou dobu bude trpět nedostatkem surovin.

Vnitrozemská poloha našeho státu činí naše hospodářství zvlášť citlivým k dopravním obtížím, které se v sousedních zemích následkem války zvlášť uplatňují. Právě náš zahraniční obchod potřebuje pro plynulý chod dovozu a vývozu dobře fungující dopravy do přístavů. Té v prvých měsících nebylo. Přesto, že situace je dosud obtížná, přece již dochází k určité úlevě a můžeme právem doufati, že naše spojení s mořem bude brzy obnoveno alespoň v některých směrech, čímž odpadnou největší překážky, jež dosud brzdily vývoj našeho zahraničního obchodu.

Základním problémem životního významu je obnova hospodářství uhelného, neboť uhlí je klíčovým produktem pro celé hospodářství a všechen náš život. Z okupace jsme zdědili doly s těžbou rozvrácenou, se slojemi kořistnicky vyčerpanými, se zanedbanými zabezpečovacími a přípravnými pracemi a s rozvrácenou pracovní morálkou. Těžba kamenného uhlí, která v roce 1937 činila průměrně měsíčně 1,400.000 tun, klesla v květnu na 18 %, to je asi na 270.000 tun, při čemž sám nejdůležitější revír ostravsko-karvínský vykazoval pokles na 15 %. I těžba hnědého uhlí, která před válkou činila měsíčně průměrně rovněž asi 1,400.000 tun, se snížila v květnu až na 33 % tohoto množství. Proti tomu stála velká potřeba uhlí v průmyslu, v domácnostech, na drahách a jinde a vláda se octla před složitým úkolem, jak všechny tyto potřeby uspokojiti. Po řadě dílčích opatření učinila vláda ve své schůzi ze 7. srpna 1945 několik opatření zásadních, kterými byl doplněn stav osazenstva na dolech, zlepšeny mzdové a vyživovací poměry horníků, doplněna potřebná zařízení těžební a materiál a zřízena instituce t. zv. Vládních zmocněnců na dolech. Snahy vlády mohly býti úspěšné dík úsilí našich horníků a správců dolů, závodních rad a všeho obyvatelstva, které vytvořilo dobrovolné pracovní brigády. Tak se nám podařilo zvýšiti těžbu uhlí do září t. r. z 15 % na 60 % předválečné těžby v uhlí kamenném a z 33 % na 80 % těžby uhlí hnědého.

Zvýšenou těžbou bylo především třeba uhrazovat postupně se zvětšující potřebu železnic a dodávat potřebné uhlí sezonním průmyslům, zejména cukrovarnickému. Nebylo možno při tom zapomínat ani na potřeby některých krajů a měst válkou zvláště těžce poškozených.

Dnešní stav dolů znamená těžké finanční oběti a bude úkolem vlády, aby již v nejbližší budoucnosti důlní podnikání bylo uvedeno do finanční rovnováhy a aby mu byly zabezpečeny všechny nezbytné předpoklady zdárného vývoje.

Ještě obtížnější kapitolou našeho hospodářského života je doprava.

První úkol, to je učiniti sjízdnými trati aspoň nouzově, se dík úsilí technických sil železničních a vydatné pomoci technických útvarů naší i Rudé armády podařil. Nebyl to úkol snadný, uvážíme-li, že byly rozbity téměř všechny trati slovenské a poškozena těžce i síť na více než polovině území moravského. Regenerace železniční dopravy začala na zachovalé síti české, kde se již několik dní po 5. květnu podařilo pohotovostí železničních zaměstnanců obnoviti dopravu, která dnes čítá asi 75 % mírových spojů. V nákladní dopravě dosáhli jsme více než 80 %, bohužel nejsou to všechno úkony pro naší vnitřní hospodářskou potřebu. Jsme zavázáni obstarávat velmi značnou dopravu repatriantů, o jejímž rozsahu svědčí, že jsme vypravili od května 675 zvláštních vlaků se 750.000 repatrianty, nehledě na repatriaci prováděnou v rámci dopravy normální; vedle toho byli jsme s to trvale obstarávat velké transporty, souvisící s přesuny armády naší i spojenecké i jejich materiálu. Jde o výkony veliké. Dopravili jsme již přes 180.000 vozů, bohužel tyto přesuny znamenají zároveň i ztrátu, neboť ne všechny vagony, které odesíláme přes hranice, se vracejí. Dnes jsme v kritické situaci právě vlivem nedostatku lokomotiv a hlavně vagonů, jichž nám zbylo asi čtvrtina normálního stavu. Stav nákladních vozů je dnes v důsledku toho takový, že na požadovaných 14.400 nákladních vozů denně můžeme přidělit sotva 4.000. Vláda, jsouc si vědoma hrozivé situace před podzimní kampaní, se usnesla na četných opatřeních za tím účelem, aby počet vozů k dopravě byl rozmnožen a aby přeprava byla urychlena, jakož i aby výkonnost železnic byla udržena a vystupňována. Vláda učinila vše, co bylo v jejích silách, ale přesto nelze očekávat, že by se tato těžká situace v dohledné době zlepšila. Obtíže, před kterými dnes stojíme a jejichž velkou závažnost netajím, nedají se v potřebném rozsahu odstraniti, nebude-li nám alespoň na přechodnou dobu poskytnuta výpomoc rychlým vrácením našich vozů, nalézajících se v zahraničí, po případě urychleným přidělením vozů cizích, aspoň v takovém rozsahu, v jakém od nás odešly a nevrátily se. Veškerá naše veřejnost si musí být těchto obtíží vědoma.

Starosti s vnitřní dopravou jsou provázeny snahou o navázání aspoň nejnutnějšího železničního spojení s cizinou. Stejně pečlivě sledujeme i možnosti dopravy po říčních spojích, zejména na Labi, kterážto řeka byla právě uvolněna pro naši dopravu. Naše péče platí i letectví.

Silniční doprava, která tak vydatně přispěla k překonání největších obtíží zásobovacích, trpí jak nedostatkem vozidel a pneumatik, tak i nedostatkem pohonných hmot. Vláda se usilovně snaží o odpomoc, zejména dovozem vozidel z ciziny.

Poštovní správa stála po ukončení války před úkoly vskutku mimořádně obtížnými. Jak síť poštovní, tak i telekomunikační, včetně radiokomunikací, utrpěly válkou značné škody a v prvních dnech po osvobození provoz téměř uvázl. Poštovní a telekomunikační spojení je však nezbytným předpokladem pro všechny obory naší veřejné i soukromé činnosti. Celá organisace státní, hospodářská, sociální i kulturní doslova závisí na dobrém chodu pošty, telegrafu, telefonu a rozhlasu. Proto bylo s rekonstrukčními pracemi započato ihned a s veškerým úsilím. Pochopení, obětavost a iniciativa poštovních zaměstnanců zasluhuje zvláštního uznání, neboť materiálové nedostatky byly zejména v první době značné a citelné, ba větší než ve válce samé. Poštovní správě se podařilo poměrně velmi brzy zdolati tyto obtíže a dosáhnouti spojení na všechny strany, jak uvnitř státu, tak i do ciziny. Co znamená tento výkon pro konsolidaci našich poměrů, netřeba zdůrazňovati.

Potíže ve vnitřním styku poštovním byly zvládnuty již v květnu a v červnu bylo možno říci, že poštovní doprava dosáhla opět normální úrovně ve všech oborech služby. Při tom dlužno vyzdvihnouti výkon naší pošty a jejích zaměstnanců v pohraničí, zejména při hladkém průběhu výměny markových platidel. Také navazování poštovních styků s cizinou dálo se rychlým tempem. Již v květnu jsme ohlásili svůj návrat do světové poštovní unie. V druhé polovině června byla zahájena letecky doprava poštovních zásilek do Velké Britannie, brzo potom následovalo obnovení poštovních styků s Polskem, Sovětským svazem, s nímž jsme právě v poslední době uzavřeli zvláštní ujednání o styku poštovním a telekomunikačním, s Francií, Švýcarskem, dále pak s celou Amerikou, Afrikou a s Přední Asií. Od srpna a září jsme, s výjimkou Německa, Japonska a některých zemí Dálného východu, prakticky v poštovním styku s celým světem. Také všechny služby Poštovní spořitelny, ústavu pro náš hospodářský a finanční život tak důležitého, byly velmi brzo v plném rozsahu normalisovány.

Velmi těžké úkoly řešila a řeší poštovní správa na poli telekomunikačním. Válka postihla nejcitelněji naše telekomunikační zařízení, zejména na Slovensku a na Moravě. Téměř všechny tamější rozhlasové stanice a velmi mnoho cenných telekomunikačních zařízení, mezi tím deset automatických ústředen a deset zesilovacích stanic kabelové sítě, bylo zničeno, 70 % dálkových kabelů a 60 % vzdušných tratí bylo vyřazeno z provozu. Proto v prvých dnech po osvobození existovalo telegrafní a radiotelegrafní spojení jen s několika místy v republice. Naším jediným spojením s cizinou bylo několik nepoškozených rozhlasových a krátkovlnných radiotelegrafních vysílačů, jež se hrstce odvážných poštovních zaměstnanců podařilo vyrvati nepříteli z rukou. Obnovovací práce byly ihned zahájeny v tempu hodném obdivu. Síť dálkových kabelů byla opravena do té míry, že dnes je v provozu již 85 %, síť vzdušných vedení pracuje na 90 %, při čemž zvláštní péče je věnována znovuzřízení železničních vedení. Tyto rekonstrukční úspěchy umožnily telegrafní styk téměř se všemi místy v republice. Až na oblast východního Slovenska je rovněž zcela obnoven i telefonní styk. Naše radiotelegrafní stanice umožnily nám přímé i nepřímé spojení s celým světem, zejména s Londýnem, Moskvou a Amerikou. Tím se stalo Československo důležitým střediskem mezinárodního telegrafního transitu.

Dobré telegrafní spojení mělo v zápětí, že Praha se stala i důležitým střediskem světové žurnalistiky.

Nedostatek pracovních sil jest jedním z příznačných zjevů našeho nového hospodářství; tohoto nedostatku dřívější doba neznala. Byl způsoben především osídlením pohraničí a v nemalé míře též pochopitelnou únavou obyvatelstva po šestiletém strádání. Aby i zde učinila vše, co jest v jejích silách, odhodlala se vláda stanoviti dekretem pracovní povinnost všech osob, jejichž sil není dosud v celkovém pracovním procesu využito. Při začleňování těchto osob do práce přihlíží se k zdravotním, socialním i jiným poměrům. Všichni občané musí podle svých sil přispěti k zdolání mimořádných úkolů našeho nového hospodářství.

Vedle příznivých účinků zestátnění, o kterých jsem se již zmínil, je tu ještě jedna světlá stránka našeho hospodářství: vybudování závodních zastupitelstev, jimiž se rozšiřuje vliv zaměstnanců v závodech ve věcech sociálních a hlavně také pokud jde o kontrolu a spoluodpovědnost za provoz podniku.

Svobodné a jednotné odbory všech pracujících členů národa tvoří složky, které se intensivně účastní výstavby nové republiky. Naše revoluční odborové hnutí podstatně rozšířilo okruh působnosti, který byl do dneška tradičně vyhrazen odborům. Zájem odborů, který původně byl omezen jen na pole sociálně-politické, a v němž se vždy spatřovalo těžiště jejich působnosti, byl rozšířen na širší oblast hospodářské politiky vůbec. To byl výsledek nezadržitelného vývoje, který vyplynul z poznání, že jsou to právě hospodářsko-politická opatření, jež vytvářejí podmínky sociální. Revoluce urychlila v tomto směru vývoj a je zcela přirozené, uplatňují-li dnes odbory svůj vliv i v širší oblasti hospodářské politiky.

Odbory zde vstupují na pole nové, poctivě se snaží o plnění svých úkolů a loyálně spolupracují s vládou. Poukazuji na jejich účast při řešení dalekosáhlého problému zestátnění průmyslu, bank a pojišťoven, vybudování závodních rad, národního pojištění a podobně, na zastoupení Ústřední rady odborů v Hospodářské radě, v odborných komisích meziministerských a jinde. To jsou podstatné znaky této spolupráce. Účast v Prozatímním Národním shromáždění je pak jejím významným podtržením. Odbory však nepomáhají jen touto cestou. Napomáhají také budovat zdola. Jsou v nejtěsnějším kontaktu s pracujícími a usilují o to, aby jejich poměr k nové republice byl určen vědomím, že republika je jejich, že pracují pro sebe. To je patrno z činnosti odborů v organisování pracovních brigád a vůbec ve výchově a v povzbuzování pracovníků v nejdůležitějších úsecích našeho hospodářství.

Vláda vítá tuto mnohostrannou činnost odborů. Vždyť poctivě pomáhají budovat lidovou republiku všemi prostředky, jež mají k disposici, všude kde mohou a všemi svými silami. (Potlesk.)

Totéž platí o jednotných svazech zemědělství, jednotných organisacích družstev a ostatních zájmových organisacích.

Obraz našeho hospodářství, který jsem Národnímu shromáždění podal, není a nemůže zatím být nanesen v barvách jasnějších. Ale nebylo by odpovědné líčit nynější stav lépe ani hůře než ve skutečnosti jest.

Za účinné podpory vlády rozvinul se v prvých týdnech po osvobození kulturní život ve všech jeho projevech: bylo ihned zahájeno vyučování na školách, byla otevřena divadla a biografy, uzavřené okupačním režimem pod průhlednými záminkami, a byly i jinak důsledně odstraňovány všechny škody, způsobené české a slovenské kultuře nacisty. Nejvýznamnějším činem vlády v tomto oboru bylo okamžité znovuotevření českých vysokých škol, násilně uzavřených Němci na podzim r. 1939. Tím se dostává po šestileté přestávce naší mládeži opět možnost studia na vysoké škole. Vláda si je vědoma, že jde o úkol neobyčejně důležitý, neboť budovatelské úsilí v osvobozené republice vyžaduje doplnění prořídlých řad pracující inteligence odborně kvalifikované a oddané republice.

Dekretem o zřízení vysoké školy politické jsme položili první základ pro vybudování vysoké školy zcela nového typu, jak to odpovídá potřebám dneška. Státní péče osvětová byla postavena právě vydaným dekretem na nové organisační základny. Dalším důležitým opatřením v oboru školství je uzákonění vysokoškolského studia pro učitele, jak po tom z odborných kruhů bylo již dávno voláno, a zřízení vysoké školy: Akademie musických umění.

Činnost nově zřízeného ministerstva informací přinesla opět nového ducha v oblasti tisku, rozhlasu, filmu, publikací, státně-politické propagace atd. Zvláště pak znárodnění filmu znamená velký kulturní čin revolučního dosahu. Úspěšně byly navázány také kulturní styky se spřátelenými národy východu i západu.

Ministerstvo zdravotnictví, které bylo obnoveno, projednalo již v emigraci zdravotnickou pomoc UNRRY. V Košicích i v Bratislavě zorganisovalo první léčebnou pomoc krajům postiženým válkou. Nebezpečí prudkých nakažlivých nemocí, rozšířených zvláště z koncentračních táborů, bylo zdoláno za obětavosti našich lékařů, zdravotnického personálu, nemocnic civilních i vojenských, našich dobrovolných zdravotních pracovníků a v Terezíně zejména též vojenských lékařů z řad Rudé armády.

Dalším úkolem ministerstva zdravotnictví bylo postarat se o zdravotní zabezpečení všech repatriantů. Také tento úkol pod patronací meziministerské komise při součinnosti vyšších zdravotnických instancí, ÚRO a nositelů nem. pojištění se provádí se vší odpovědností.

Osídlení pohraničí znamenalo pro ministerstvo zdravotnictví vybudovati spolehlivou zdravotně-sociální službu. Řešení není lehké, neboť naráží na nedostatek lékařů - v Čechách ubylo 45 %, na Moravě 35 % lékařů proti r. 1938 - a nemá-li být nouzové, musí býti vzorem pro plánovité přebudování zdravotní služby i na ostatním území. V rámci tohoto řízení zdravotně významná místa byla již obsazena.

V péči o matku a dítě pracuje ministerstvo zdravotnictví podle potřeby doby. Zařídilo rekreační péči a vitaminové akce a dále zřídilo zvláštní oddělení, které připravuje populačně důležitá opatření. Ministerstvo pečuje také o to, aby veřejnost měla všestrannou možnost zdravotnického poučení.

Ministerstvo zdravotnictví provedlo přípravy k znárodnění lázní, aby tím lázeňské léčení bylo přístupné nejširším vrstvám lidovým, a přípravy k zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů s patřičnou reorganisací ústavní péče.

Nově zařazená veterinární služba, jakmile podchytila nutné zdravotnické opatření potravin, pečuje o dokonalejší organisaci a jednotné zákonodárství.

Lékárnictví zajistilo nejnutnější léčiva, vypracovalo osnovu zákona o zřízení Státní prodejny léčiv.

Po osvobození republiky za vydatné pomoci Sovětského svazu a ostatních našich spojenců přikročili jsme k budování nové československé branné moci. (Potlesk.) Základem nové armády se staly jednotky zahraničního československého vojska, jednotky revolučních gard a síly partyzánské. Jako vzor pro budování armády byl přijat způsob armádního zřízení v SSSR, (Potlesk.) vzhledem k jeho vysokým hodnotám, osvědčeným ve velkých bojích. Proto byl ihned navázán úzký styk jak s brannou mocí SSSR, tak i s vládními sovětskými činiteli, aby spoluprací byl postaven na pevné základy. Díky této spolupráci se již začíná rýsovati struktura naší nové armády. Sovětský svaz pomáhá při budování naší armády i hmotně tím, že nám poskytuje materiál pro výstroj a výzbroj a uvolnil různé trofejní podniky důležité pro vojenskou správu. Vysoce hodnotíme také pomoc armády anglické, která svými dodávkami nejmodernějších zbraní značně přispěla k počátečnímu vyzbrojení našich jednotek, zejména jednotek motorisovaných a letectva. Stejně ochotně potřebám budování nové československé armády vychází vstříc armáda americká, která ze svých zásob uvolnila různý vojenský materiál. Výzbroj a výstroj, poskytnuté československé armádě našimi spojenci, budou postupně doplňovány a vyměňovány výzbrojí a výstrojem vlastní výroby.