Aspoň teraz si musíme uvedomiť, čo značí pre nás usporiadané a prosperujúce roľníctvo. Čo ako je mravne, politicky a sociálne odôvodnený požiadavok dôsledného prevedenia pozemkovej reformy, ktorý si v plnom znení osvojuje i demokratická strana, preca však pozemková reforma nesplní svôj národohospodársky a sociálny cieľ a smysel, ak sa nepostaráme o rentabilitu poľnohospodárskeho podnikania. (Potlesk.)

Nestačí dať bezzemkovi, deputátníkovi, poľnohospodárskemu robotníkovi a malému roľníkovi pôdu, potažne viac pôdy, ak mu nevieme zároveň zabezpečiť aj slušné živobytie. Pozemková reforma bez pozemkovej rentability je polovičaté a nedokonalé dielo. Z týchto príčin chcem priklincovať: čo je pre zamestnanecké vrstvy všetkých kategorií otázka miezd a platov, to je pre roľníctvo otázka cien. Musíme si postaviť pred naše zraky hmotnú situáciu nášho roľníka kedysi a dnes. Pred 7 rokmi dostal za 1 q pšenice 3 páry pracovných topánok a - dnes aspoň na Slovensku - musí dať 3 q pšenice za 1 pár pracovných topánok. To je nemožná situácia. Tak to ďalej nemôže ísť. Tu treba niečo robiť, aby zmizla cenová disparita medzi poľnohospodárskou a priemyslovou výrobou. Naše národné hospodárstvo len potom dostaneme do normálneho a zdravého stavu, keď bude rovnomerne a spravodlive merané každému, robotníkovi i roľníkovi, obchodníkovi a živnostníkovi, verejnému a súkromnému zamestnancovi. Veľká časť tak českého, ako aj slovenského národa regrútuje sa z roľníckych vrstiev. Tieto očakávajú od tohto zákonodarného sboru, od vlády a od Slovenskej národnej rady, že im bude podaná pomocná ruka a že ich práca bude náležite hodnotená. Roľník ako stredný stav zostáva činiteľom hospodárskej a sociálnej štability štátu. To má veľký význam pre nás. Viem, že vláda si bola týchto skutočností vedomá a že jej nechýbala tu dobrá vôľa riešiť a vyriešiť nastolený problém. No, nemožno sa uspokojiť s tým, čo sa dosiahlo. Treba ísť ďalej, treba rýchlej a intenzívnej pomoci a podpory.

Celkom osobitnej dôležitosti u nás je otázka zásobovania a výživy. Nebudem opakovať, čo je všeobecne známou vecou, že špeciálne na Slovensku - a tu zase čím viac na východ, tým horšie - zásobovacie pomery sú krajne neutešené a nepriaznivé. Súvisí to s válečnými udalosťami. Boje na Slovensku trvaly plných 8 mesiacov. Za ten čas vojská, menovite nemecké, vyčerpaly a vybraly, čo sa dalo, často i to posledné, čo zostalo. Myslím, že sa dnes všeobecne nahliada, že je to problém celoštátny a nie len slovenský. Máme totiž záujem na tom, aby sa u nás všetky územné složky štátu rovnomerne vyvíjaly a rovnako hospodársky maly. Kraje ušetrené vojnou musia prispeť tým krajom, ktoré priniesly najťažšie obete na životoch a na majetkoch. Naša vláda bola si toho vedomá a preto prejavila veľký záujem o zásobovacie pomery Slovenska. Sme jej za toto porozumenie a za preukázanú pomoc úprimne vďační. O tejto pomoci bola daná verejnosti i oficiálna zpráva. Predsedníctvo Slovenskej národnej rady vypočulo zprávy príslušných povereníkov o tejto otázke. Z týchto zpráv vysvietajú určité diferencie oproti úradným zisteniam vlády. Predsedníctvo Slovenskej národnej rady sdelí ich vláde podrobne a konkrétne; potom ich oznámi aj verejnosti.

Veľkou vďakou sme zaviazaní aj českej verejnosti, mestám, korporáciám, spoločnostiam a jednotlivcom, ktorí usporiadali dobrovoľné sbierky v prospech vojnou postihnutých krajov. Vidíme v tom prejav opravdivej bratskej účasti, ktorá sa neomedzuje na slová, ale sa vyjadruje činy. Je iste samozrejmou vecou, keď poviem, že tento celoštátny problém nemôžem nechávať prevážne na dobročinnosti, ktorá by ho nevyriešila a menovite nie v takom rozsahu a čase, ako si to pomery vyžiadujú. Týmto svojím stanoviskom pochopiteľne akcia, o ktorej som hovoril, nestráca nič na svojej mravnej sile a na jej politickom význame. Zásobovanie a výživa Slovenska presahuje vlastné sily a je tak neodkladná, že nemôžeme strácať ani dňa, tým viac týždňa. Iste môžem vysloviť oprávnenú nádej, že v tomto ohľade dojde k podstatnej náprave, a to tým viac, že sme na prahu zimy, ktorá nás okrem toho stavia ešte aj pred problém paliva. Úroda na Slovensku bola hlboko pod priemer, takže vlastne oprávnenejšie je hovoriť o neúrode. Nemáme preto dosť chlebovín, nieť ani mäsa, ani tukov, ani cukru. To je na pováženie. Nebyť zasielok UNRRY, boli by sme sa už dosiaľ octli v ťažkej zásobovacej kríze. Náš ľud si ukladá dobrovoľné uskromňovanie a odrieka sa toho, čo u nás patrí k elementárnym požiadavkám života. Myslím, že za toho stavu a pri dobrej vôli všetkých ústavných činiteľov a orgánov podarí sa nám úplne zvládnuť aj tento problém.

Slávne Národné shromaždenie! Napokon chcem sa dotknúť aj nášho prvého slávnostného zasadnutia v nedeľu dňa 28. októbra. Došlo tu k trapnému incidentu. Pri vyvolaní mena slovenského poslanca dr inž. Petra Zaťku sa tu kričalo na hanbu a demonštrovala se nevôla istej časti poslancov. Dovoľte mi, aby som nad týmto incidentom vyslovil svoje hlboké poľutovanie a zazlenie. Mlčať značilo by súhlasiť, a my nesúhlasíme s nedeľňajšou demonštráciou. Nesúhlasíme z viacerých opodstatnených príčin. Najprv preto, že ide o kandidáta demokratickej strany, ktorá dobre vedela, prečo dr inž. Zaťku kandiduje. Potom preto, že bol kandidovaný Slovenským národným frontom a zvolený zástupcami slovenského ľudu. Ide tedy o vec, o ktorej môže rozhodovať jedine a výhradne slovenský ľud, Slovensky národný front a demokratická strana a nikto iný (Potlesk poslancov slovenskej strany demokratickej.), ani páni poslanci, ktorí v nedeľu kričali. My sme sa neodvážili zasahovať do výsostných práv českého oslobodeného ľudu, lebo vieme, že je jeho svrchovaným právom, aby si sám rozhodol, koho si pošle do Národného shromaždenia, a v mene zásady rovnoprávnosti a rovnocennosti prosíme, aby také isté právo bolo priznané a rešpektované aj u slovenského oslobodeného ľudu. (Potlesk poslancov slovenskej strany demokratickej.) Ostatne naše prvé shromaždenie v zákonodarnom sbore odohrávalo se pred tvárou nielen domácej, ale aj zahraničnej verejnosti. Myslím, že páni demonštranti sotva poslúžili veci našej republiky, keď svojím nepredloženým činom priniesli výmluvné svedectvo, že sotva sa oslobodení Česi a Slováci sišli, už v prvej hodine vznikol medzi nimi spor. (Potlesk poslancov slovenskej strany demokratickej.) Táto príhoda bude mať ešte svoje dozvuky. Nemožno ju nazvať konsolidačným príspevkom v československých vzťahoch.

Posl. dr inž. Zaťko patrí medzi najprednejšie postavy čsl. domáceho odboja na Slovensku, ktorému preukázal také služby, že smele znesú srovnanie s tými, čo priniesli páni demonštranti. Dr inž. Zaťko s naším vedomím a súhlasom zastával členstvo v t. zv. slovenskom sneme, lebo nám išlo o to, aby sme mohli cez neho uplatňovať vplyv v prospech čsl. revolučnej veci na tých miestach, kde by sme inak neboli mali prístup. Posl. dr Zaťko vykonal záslužnú prácu i pre československý zahraničný odboj. Účastnil sa počas celej druhej svetovej vojny stykov s Londýnom za nevýslovne ťažkých a pre neho riskantných okolností, ktoré mu na koniec priniesly práve od súdnictva Tisovho trest smrti. (Súhlas.) Od jasene v r. 1943 bol jedným z 8 členov revolučnej a ilegálnej Slovenskej národnej rady, ktorá na jednej strane sjednotila všetky složky domáceho odboja a na strane druhej pripravila a uskutočnila slovenské národné povstanie. Po vypuknutí slovenského národného povstania dr inž. Zaťko bol jedným z prvých členov legálnej Slovenskej národnej rady a od založenia aj členom Rady na obranu Slovenska. Pred povstaním získal si rozhodujúce zásluhy o finančnú a hmotnú pomoc a pripravenie slovenského národného povstania. Bol aj povereníkom SNR pre priemysel a obchod v Košiciach. Pri tom všetkom sám som podal návrh obžalobcom národného súdu, aby započali pokračovanie proti dr inž. Zaťkovi pre jeho členstvo v t. zv. slovenskom sneme. Vec je v prejednávaní. Rozhodnutie tohto tribunálu bude smerodajné nielen pre slovenskú, ale i pre českú verejnosť. Kým tento výrok nepadne, upierame komukoľvek právo, aby vynášal úsudky, nota bene tak nedôstojným spôsobom, ako sa to stalo v tomto sbore v nedeľu. (Potlesk.)

Osobne ma veľmi bolí, že demokratická strana musela protestovať proti tomuto nespravodlivému a politicky nevhodnému útoku tým spôsobom, že sa zdržala hlasovania pri voľbe predsedu Provizorného Nár. shromaždenia. Tým sa nechcela nijako dotknúť osobnosti p. predsedu Davida (Potlesk.), ktorá má plnú a neobmedzenú dôveru a podporu i demokratickej strany (Potlesk.), pretože demokratická strana sa nehodlala dotknúť velkých politických zásluh p. predsedu Davida, ktoré zásluhy sa i demokratickou stranou bezvýhradne a plne uznávajú. (Predsedníctvo prevzal miestopredseda Cvinček.)

Chcem veriť, že tento incident bol ojedinelý a že podobné prípady sa nebudú opakovať. Vieme totiž, že malé príčiny mávajú často veľké následky. Bude vecou politickej múdrosti, aby sme veľkú československú vec riešili veľkoryse a dôstojne. Pokiaľ ide o Slovensko, máme pre to predpoklady. Demokratická strana vytvorila s komunistickou stranou Slovenska predtým neznáme pracovné súručenstvo, ktoré sa v každom smere osvedčilo a dokázalo, že nás spojily spoločné osudy, spoločné záujmy, spoločné ciele, boje a nebezpečenstvá, a dnes nás znovu spájajú spoločné budovateľské úsilia. Vyslovujem pevné presvedčenie všetkých politických činiteľov demokratickej strany, že táto naša spolupráca bude ešte prehĺbená. Nechceme však zostať len na Slovensku. Želáme si, aby sa táto spolupráca slovenských politických strán vytvorila v záujme republiky i s ostatnými českými politickými stranami. (Výborně! - Potlesk.)

Sme všetci poctiví a čestní Česi a Slováci, ideme za spoločným cieľom, za spoločnými ideálmi, aby sme spoločnými silami a spoločným úsilím vybudovali našu vzkriesenú vlasť, republiku Československú. Naša vláda išla za týmito cieľmi, preto jej vzdávam znovu vďaku a vyslovujem plnú dôveru, menovite tiež členom z demokratickej strany.

Na koniec dovoľte mi, aby som spomenul všetkých, ktorí nám umožnili, aby sme my dnes v tomto sbore mohli slobodne demokraticky hovoriť, a za všetkých aby som spomenul meno muža, ktorý bol symbolom obnovy československého štátu, meno prezidenta republiky dr Beneša (Potlesk.), a dovoľte mi, aby som privolal na slávu obnovenej, vzkriesenej a nesmrteľnej republiky Československej. (Hlučný potlesk.)

Miestopredseda Cvinček (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníku, pánu posl. dr Dolanskému.

Posl. dr Dolanský: Vážená sněmovno, paní a pánové! Jménem poslaneckého klubu komunistické strany Československa prohlašuji, že souhlasíme plně s projevem p. předsedy vlády a že činnost vlády za uplynulých 6 měsíců s dobrým svědomím schvalujeme. Nečiníme tak jen proto, že se naše strana svými předními představiteli lvím podílem účastnila na vypracování vládního programu a od ustavení vlády dne 5. dubna t. r. i na jeho provádění, ale činíme tak zejména proto, že jsme přesvědčeni, že vláda v mimořádně těžkých poměrech učinila vcelku, co bylo možno, aby její program nezůstal na papíre, neztrácejíc tempo a nezůstávajíc za vývojem událostí a nepokulhávajíc za chodem národní a demokratické revoluce.

Za necelého půl roku své existence provedla vláda, uskutečňujíc košický program, základní změnu v celé struktuře našeho politického, hospodářského a sociálního života a položila první solidní základy pro zdárný vývoj naší vlasti. Při tom je třeba vyzdvihnouti toto: že naše první revoluční vláda, aniž ztrácela při své činnosti souvislost a spojení s dnešním všeobecným světovým vývojem a jeho hnacími pokrokovými silami, šla vlastní, specificky československou cestou a použila vlastní, specificky československé metody a dělala vlastní československou politiku.

Nazýváme-li tu naši vládu vládou národní fronty Čechů a Slováků, není to tudíž pouze výraz mocenské konstelace vnitropolitických sil, ale zároveň vyjádřením historické role, kterou v osudových chvílích v národním životě Čechů a Slováků a naší obrozené republiky dnešní vláda sehrála.

V čem záleží tato role? Předně v tom, že od první chvíle, kdy se vláda národní fronty Čechů a Slováků ve východní osvobozené části Slovenska ustavila, dala v úplném souhlasu s domácím zahraničním odbojem všechny síly do služeb světodějného zápasu evropské civilisace s německým nacistickým barbarstvím; za druhé v tom, že odvodila správné důsledky z fakta, že Německo bylo poraženo v národněosvobozenecké, demokratické válce, a že se postavila v čelo národní a demokratické revoluce; za třetí v tom, že sjednotila všechny síly národního a demokratického revolučního hnutí lidu v národní frontě Čechů a Slováků.

Toť cesta, jak na prelomu dějin, kdy se určují na staletí osudy národů a států, vyvést oba národy, Čechy a Slováky, z úpadku, do kterého je zavlekla dvacetiletá politika velkokapitalistické vrstvy, jak je vysvobodit z následků šestileté poroby a jak jim zajistit svobodný vývoj a rozmach a povznést je mezi nejpokrokovější národy světa.

Je to cesta neústupného boje se všemi zbytky nacismu a s reakcí, cesta důsledné demokratisace veškerého politického a hospodářského života, cesta neotresitelného spojenectví s největší a nejpokrokovější silou světa, Sovětským Svazem (Potlesk.) a přátelství se všemi demokratickými zeměmi.

Kam jsme až na této cestě dospěli a jaké jsou ony strukturální změny v našem politickém, hospodářském a sociálním životě, jež vláda národní fronty Čechů a Slováků za šest měsíců svého trvání provedla, vysvitne jasně, srovnáme-li stručně poměry, jaké byly u nás před Mnichovem, s tím, v čem žijeme dnes.

V roce 1938 v okrajových, strategicky nejdůležitějších oblastech republiky byl svrchovaným pánem Henlein; za ním stála zdrcující většina německého obyvatelstva; ve spojení s hitlerovským nacismem a s českou velkokapitalistickou reakcí kul pikle proti republice a hnal republiku do zkázy. Vláda národní fronty řadou opatření proti německé irredentě, zejména dekretem o konfiskaci půdy, o dosažení národní správy do majetku Němců, dekretem o státním občanství, osidlovací politikou zlomila politické a hospodářské posice Němců a upevnila posice českého národa. Díky neúnavné podpoře Sovětského svazu a usnesení postupimské konference je otázka přesídlení Němců definitivně rozhodnuta a přesídlení bude provedeno.

Za půl roku od osvobození republiky udělala vláda národní fronty významný krok k tomu, aby byl zlikvidován věčný pramen ohrožování existence českého národa a věčné ohnisko nebezpečí pro evropský mír a aby se Československo stalo opravdovým národním státem Čechů a Slováků.

V r. 1938 vrcholí staré dlouholeté spory mezi Čechy a Slováky, které předmnichovský režim nebyl nikdy s to řádně vyřešiti, vrcholí v otevřenou krisi vzájemného poměru obou národů. Zatím co česká reakce, bankovní, průmysloví a agrární velkokapitalisté se paktují s Henleinem a s německým nacismem, slovenská reakce v osudových chvílích republiky vyrvává slovenský národ ze státního společenství s Čechy a dává se i ona na cestu spojenectví s Hitlerem.

Dnes je poměr obou národů, Čechů a Slováků, založen na nových základech. Slováci jsou uznáni za nacionálně svébytný národ, jsou pány ve své slovenské zemi, mají ve své Slovenské národní radě oprávněnou představitelku své národní svébytnosti a nositelku zákonodárné, vládní a výkonné moci na území Slovenska. Jako rovný s rovným vstoupili slovenští poslanci spolu s českými do tohoto Národního shromáždění, jež je nejvyšším zastupitelským jakož i zákonodárným orgánem společného státu obou bratrských národů, Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Komunistická strana Československa, která se tak významně zúčastnila řešení nového poměrů Čechů k Slovákům ve smyslu uznání svébytného slovenského národa a ve smyslu uznání plné jeho rovnoprávnosti vedle národa českého, je přesvědčena, že se na tomto novém vztahu Čechů a Slováků nic měniti nebude a že tento vztah bude základem budoucího ústavně-právního uspořádání republiky. (Potlesk.)

V předmnichovské éře byla to sociální vrstva finančních, průmyslových a agrárních velkokapitalistů, která, skrývajíc se za oponu formální demokracie, po 20 let nejen že řídila celé hospodářství, ale fakticky řídila i osudy národa a republiky, dbajíc při tom jen vlastního prospěchu. Ona si osobovala patent na vlastenectví, ona rozhodovala o tom, kdo je státotvorný a kdo do národa patří a kdo ne. Před Mnichovem se paktovala s hitlerovskými nepřáteli národa, v době mnichovské krise byla hnací silou kapitulace, při mnichovské zradě vydala republiku na pospas nacistické okupaci a za doby okupace spolupracovala s vrahem národa, těžíc z utrpení a krve milionů českých lidí.

Tato sociální vrstva velkokapitalistů a její političtí representanti nakonec zavlekli republiku do katastrofy a v kritickém osudovém okamžiku hanebně selhali a bídně zradili.

Prvním důsledkem národní a demokratické revoluce, jejž vláda Národní fronty proti těmto reakčním silám odvodila, bylo, že politické strany, representující velkokapitalistickou reakci, stranu agrární a národní sjednocení s jejich fašistickými a polofašistickými přívěsky, zakázala a vytlačila z politického života a zároveň ty, kdož se provinili, zajišťuje a stíhá.

Dalším důsledkem je řada opatření, kterými má být jednou pro vždy likvidována i hospodářská základna velkokapitalistické reakce, jako je dosažení národních správ do majetku zrádců, konfiskace půdy a konečně postátnění průmyslu, bank a pojišťoven.

Obnova hospodářského života by byla u nás nemyslitelná, kdyby do jeho kol měl co chvíli zasahovat spár nepřátel, zrádců a sabotérů. Iniciativa a rozmach tvůrčích sil dělníků a pracujících vůbec nesmí být brzděny rušivými zásahy pro ziskové zájmy vrstev kapitalistických magnátů. Zestátnění bank a průmyslu je cestou, jak zbaviti dělníka věcného strachu o vlastní holou existenci a o existenci jeho rodiny, má směřovati k tomu, aby pro kapitalistické zisky nebyly drancovány jeho mzdy, aby nebyl vydáván kapitalistickému teroru na závodě, aby nebyl po tisících vyhazován před vrata továren, aby na účet dělníků a zaměstnanců nemohly kartely a velkokapitalisté hledat východiska z krisí. Tím, že se podtrhává zestátnění bank, průmyslu, hospodářská základna velkokapitalistické reakce, má se zamezit, aby se vrátila vláda oněch reakčních sil, jež by učinila čáru přes novou pozemkovou reformu, jednu z největších vymožeností, kterou rolníkům přinesla národní a demokratická revoluce. Rolníci mají být zbaveni nebezpečí, že budou znovu zapřaháni do chomoutu zájmů kartelů a bank, že budou živořit na zadlužované půdě, že jejich družstva se stanou nástrojem k rozmnožování velkokapitalistických zisků.