Existence živnostníků, malých a středních výrobců a podnikatelů nemají být vydávány ve psí diktátu kartelů a velkobank, nemají být drceny v nerovném boji s mamutími podniky. Živnostníci, malí a střední podnikatelé, nemají být vyháněni ze svých dílen, obchodů, podniků a proletarisováni.

Pracující inteligence, úředníci, inženýři, ředitelé nemají být vháněni do nedůstojné role náhončích velkokapitalistických magnátů, do role popoháněčů dělníků, jejich myšlenky a vynálezy nemají mizet v zapomenutí nebo byt ničeny pro ziskové zájmy kartelů. Nemá se opakovat, aby duševními výtvory kulturních pracovníků zakrývali svou dravčí tvář representanti nejhrabivějšího a nejreakčnějšího kapitálu.

Takový je význam nejzávažnějšího zásahu do struktury našeho hospodářského a sociálního života, který provedla vláda Národní fronty Čechů a Slováků postátněním průmyslu a peněžnictví.

V době před Mnichovem byl státní aparát, byla státní správa v rukou byrokracie, která z valné části byla odcizena lidovým vrstvám, zato však tím více oddána průmyslovým, finančním a agrárním magnátům.

Dnes už není u nás státní správa v té míře v rukou byrokracie, nýbrž přechází do rukou lidu, který ji vykonává prostřednictvím svých orgánů, národních výborů. A tak budou volení zástupci lidu zákony nejen usnášet, nýbrž i provádět, což je rovněž významnou vymožeností národní a demokratické revoluce.

V roce 1938 byla Československá republika v nejkritičtější chvíli opuštěna svými přáteli na západě a stala se v jejich rukou pouhým prostředkem neblahé politiky usmiřování fašistického útočníka. Jediným, kdo zůstal republice a jejím národům věřen a kdo byl docela ochoten plnit více, než vyplývalo ze smluvních závazků, byl Sovětský Svaz. (Potlesk.) Ale pomocná jeho ruka byla českou reakcí odmítnuta a český i slovenský národ po dobu šesti let prožíval nejtěžší a nejkrvavější porobu svých dějin.

V této době největší naděje všeho českého a slovenského lidu se upínaly k národům a k lidu Sovětského Svazu. A ten ani tentokráte nezklamal. S největším heroismem, s největšími obětmi, s největším vypětím všech materiálních, lidských a morálních sil vyhnal fašistického vetřelce ze své země a věren přípovědi, kterou učinil Stalin hned při vpádu nacistických armád do Sovětského svazu, neustal dříve, až, rozdrtiv spolu se spojenci vojenskou moc fašismu, osvobodil malé národy z nacistického jha a zachránil Evropu od fašistického moru. (Potlesk.) A ještě v poslední chvíli, když už byl zápas demokratických sil světa s nacistickou hydrou vojensky rozhodnut, osvobodily tankové oddíly Rudé armády, nelitujíce ani v tomto stadiu boje obětí, tygřím skokem v bok nepřítele hrdinné pražské povstalce a zachránily Prahu a velkou část Čech před zpustošením se strany ustupujících nacistických hord.

S tímto naším osvoboditelem máme dnes spojeneckou smlouvu. Se Sovětským Svazem po prvé v dějinách Čechů a Slováků máme společné hranice. A to je to, co naplňuje český a slovenský lid pocitem bezpečnosti a co mu po šestileté porobě činí mír pevnější a dražší a co mu umožňuje, aby s pocitem většího klidu se věnoval své budovatelské práci. Neboť Sovětský Svaz i zde přímo úzkostlivě plní smluvní dojednání, nevměšuje se ani do vnitřních ani do vnějších poměrů Československa, ale tím více osvědčuje svou přátelskou pomoc jak při odsunu Němců, tak při teritoriální úpravě hranic, tak hospodářskou pomocí.

Český a slovenský lid vzpomene jistě v blížící se den největšího národního svátku, 28. výročí slavné říjnové revoluce, s pocity největší vděčnosti a opravdové bratrské lásky lidu a národů Sovětského svazu a jejich velikého učitele Stalina s vřelým přáním (Potlesk), aby v míru a radostné práci sovětského lidu vzkvétalo a množilo se štěstí jeho i všech národů Evropy.

Bylo by však omylem, kdyby kdokoliv - ať u nás doma nebo za hranicemi, chtěl z našeho společenství se Sovětským svazem odvozovat, že nám nezáleží na přátelství se západními demokraciemi. Pro nás je arciť společenství se Sovětským svazem jedním z neotřesitelných základních kamenů našeho obnoveného národního a státního života. (Potlesk.)

My zároveň máme zájem na tom, aby zůstala zachována veliká koalice spojených národů, která byla vytvořena ve válce proti barbarskému hitlerismu, která porazila hitlerovské Německo a která nyní musí ještě dokončit svůj veliký úkol: zlikvidovat jednou pro vždy prušácký militarism, německý válečný a těžký průmysl, z kořene vyhladit nacismus a provést všechna opatření, která by znemožnila, aby německý imperialismus ještě někdy znovu mohl pozvednout hlavu. (Potlesk.)

Mohla-li vláda za obtížných poměrů provést tak dalekosáhlé změny v politické, hospodářské a sociální struktuře našeho života, tedy jen ve spojení a na základě jedné z nejpotěšitelnějších změn v našem politickém životě. Z neblahých zkušeností předmnichovské éry se zrodila v době největší poroby a utrpení pevná vůle lidu odstranit roztříštěnost, nejednotnost lidu a národa, vůle, která došla svého výrazu již v illegálních národních výborech na Slovensku a pak i v Čechách. Tato vůle, jež uchvátila nejširší vrstvy lidu, našla nakonec své ztělesnění v národní frontě, ve vládě Národní fronty. V národních výborech a zejména v oněch pilířích jednoty našich národů, v jednotném odborovém hnutí, v družstevním hnutí, v Jednotném zemědělském svazu, ve Svazu mládeže a v jednotě tělovýchovy. R. 1938 byl národ roztříštěn, politický a veřejný život byl ovládán malicherným stranickým bojem, který živila reakce a kterého využíval fašismus k zdiskreditování demokracie. Dnes už pouhá existence národní fronty znamená veliký převrat a pokrok.

Shrneme-li tato srovnání, uznáme, že naše vláda Národní fronty dosáhla vážných úspěchů, že v krátké době 6 měsíců přeorala v pravém smyslu celý národní život. A nakonec korunovala tuto svoji činnost postátněním průmyslu a peněžnictví. Postátněním průmyslu, bank a pojišťoven a zvolením Národního shromáždění se uzavírá v jistém smyslu jedno období naší národní a demokratické revoluce. Chcete-li, můžeme mluvit o tom, že se začíná období určité stabilisace, ne však stabilisace, která by znamenala návrat ke starým předmnichovským poměrům, nýbrž stabilisace, která znamená upevnění dosažených úspěchů, zajištění dosažených vymožeností a s této nové vyšší základny vedení republiky k novým úspěchům a dalšímu rozkvětu.

Nechceme nikterak přeceňovati dosažených úspěchů naší vlády. Víme, že máme také co dělat s řadou nedostatků ve všech oborech našeho podnikání. Víme také, že teprve teď nastanou veliké obtíže. Z čeho pramení tyto obtíže? Pramení z následků války a okupace. Země je vybrakována, hospodářství vyvráceno, doprava v troskách, měna v ssutinách, půda vybičována, část továrních zařízení zničena nebo odvezena, Slovensko zpustošeno válkou, dovoz surovin vážně pro obtíže v mezinárodních spojích. K tomu před námi stojí zima s těžkými problémy, s problémem zvládnutí dopravy, zásobování uhlím, zvládnutí cukerní kampaně, dovozu brambor, obtíže vyživovací a řada jiných běžných hospodářských problémů. Vidíme také, že jsou tu ještě zbytky reakce, která se bude snažit zneužít těchto obtíží a která se kojí nadějí, že při provádění hospodářských úkolů a při organisování zestátněného průmyslu selžeme. Obtíže jsou jistě veliké, ale proti velkým obtížím postavme ještě větší elán lidu, který nyní po zestátnění průmyslu a peněžnictví rozvineme ve větší šíři za dvou předpokladů: za prvé, že zůstaneme všude, v národních výborech, ve vládě, v Národním shromáždění, spojeni s lidem, a za druhé, že zachováme jednotu v Národní frontě, v národních výborech, ve velkých organisacích, v závodech, zkrátka všude. Je proto třeba, aby se všichni poctiví demokraté semkli ještě pevněji v Národní frontě, aby všude nabádali lid ke zvýšení pracovní výkonnosti, abychom důsledně pokračovali v politice hájení zájmů pracujícího lidu, v politice demokratické a lidové, vylučující jakékoliv koncese reakci, a abychom úspěšně budovali na nových základech naši svobodnou, nezávislou Československou republiku. (Potlesk.)

Miestopredseda Cvinček (zvoní): Ako ďalší rečník následuje p. posl. dr Dritina. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Posl. dr Drtina (uvítán potleskem): Slavné Národní shromáždění!

Okamžik, kdy po tolika tragických událostech, jež se přehnaly naší zemí, se na půdě československého parlamentarismu opět ujímá slova řečník, aby tlumočil stanovisko československé strany národně socialistické k prvnímu vládnímu prohlášení po osvobození, je s hlediska strany okamžik historický. Je to příležitost, která přímo vybízí, abych především konstatoval, že strana národně socialistická, vstupujíc do Prozatímního Národního shromáždění, je vedena jen jedinou snahou, snahou, aby svou činností a celým svým posláním sloužila národu a státu. (Potlesk.) Tato strana byla po celou dobu naší samostatnosti vždy spolehlivou oporou státu a tou zůstane i napříště a za všech okolností. (Potlesk.) Jsme vždy připraveni podporovat ze všech svých sil a loyálně každou vládu republiky, jejíž program bude s námi dohodnut, a podílet se na účasti na vládní moci, stejně jako nést za ni odpovědnost pokládáme za své právo i za svou samozřejmou povinnost. (Potlesk.) Podle toho jsme postupovali v minulosti a podle toho budeme postupovat i v budoucnosti.

Než se budu zabývati jednotlivými body prohlášení, jež zde učinil pan předseda vlády, pokládám za nutné říci slavné sněmovně, že strana, již mám čest zastupovati, přejímá jí příslušející díl spoluodpovědnosti nejen na bilanci činnosti vlády, ustavené na podkladě košického programu z 5. dubna 1945, nýbrž i za činnost zahraniční vlády Msgra dr Jana Šrámka v Londýně od jejího jmenování presidentem republiky dne 21. července 1940 až do skončení jejího poslání zahraničního. A pokud se čelní představitelé naší strany účastnili zahraničního odboje na počátku války ve Francii v podmínkách pro náš boj zvláště nepříznivých a pokud - v tehdejší nemožnosti dosáhnout uznání naší zahraniční vlády - měli účast na utvoření a činnosti tak zvaného Národního výboru pařížského, pokládáme to s hlediska našeho válečného zápasu za činnost, která byla v plném souladu s naším programem a postupem za války a za níž jim patří náš dík. Bylo to ostatně v souladu se zásadami našeho úsilí o porážku německého znásilňovatele naší svobody, že použijeme každé možnosti boje proti Německu a že máme povinnost jít s každým, kdo je s Německem ve válce. To vyplývalo logicky z naší teorie o mezinárodně právní a politické kontinuitě Československé republiky přes to, co se jí a co se s ní stalo v Mnichově a po 15. březnu 1939. A to odpovídalo též jednomyslnému přání ohromné většiny našeho lidu. Svůj boj za odstranění toho všeho zla a vší té nespravedlnosti a nepravosti, jež byla proti našemu národu a státu spáchána v době Mnichova a po Mnichově, pokládáme totiž za jeden jediný celek nepřetržitého zápasu, z něhož nebylo vyhnutí a uhnutí od 15. března 1939, kdy byla naše nezávislost úplně zničena, až do 10. května 1945, kdy vláda Fierlingerova přišla do hlavního města republiky. Celá tato činnost přinesla státu a národu řadu diplomatických a politických úspěchů, počínajíc uznáním naší zahraniční vlády Sovětským svazem, Velkou Britannií, Spojenými státy americkými, Čínou, Francií a všemi ostatními spojenci, přes oduznání Mnichova prohlášením britského zahraničního ministra Anthony Edena v britské dolní sněmovně ze dne 5. srpna 1942, až po uzavření spojenecké smlouvy o věčném přátelství a vzájemné pomoci se Svazem sovětských socialistických republik ze dne 12. prosince 1943.

Nerad bych přešel přes tuto tak významnou smlouvu pro bezpečnost a budoucí rozvoj našeho státu a československého lidu, aniž bych zdůraznil, jak oceňujeme, že ji uzavřela již zahraniční vláda Šrámkova, jejímž jménem ji podepsal tehdejší náš moskevský velvyslanec Zdeněk Fierlinger v zastoupení zahraničního ministra Jana Masaryka, a že se tak stalo slavnostně za přítomnosti presidenta republiky dr Edvarda Beneše za jeho pobytu v Moskvě. Za zahraniční politiku, která k uzavření této smlouvy vedla a jež tak v prvé řadě položila základy k nynějšímu mezinárodnímu zajištění bezpečnosti našeho státu, béřeme plnou odpovědnost a hrdě se k ní hlásíme, a to tím spíše, že od počátku do konce našeho osvobozovacího boje měl na ní mimorádně záslužný podíl člen našeho klubu, ministr zahraničního obchodu dr Hubert Ripka. (Potlesk.) Byla to totiž tato politika, jež umožnila potomní klidný a nenásilný přechod k převzetí odpovědnosti za osudy státu ještě před osvobozením celého našeho státního území společně těm politickým činitelům, kteří za války pracovali i v Moskvě i v Londýně, a která tak vytvořila potřebné předpoklady k utvoření vlády Fierlingrovy na podkladě košického programu z 5. dubna letošního roku.

Jsem přesvědčen, že si je celé Prozatímní Národní shromáždění dobře a souhlasně vědomo toho, jaký podíl má tato politika na tom, že jsme se mohli prvních 6 měsíců po osvobození věnovat počátkům budování našeho nového státního života v poměrném klidu a bez velkých a nežádoucích otřesů. Tuto zásluhu nezmenšuje ani fakt, že počátky ke spolupráci všech složek nynější Národní fronty byly již učiněny v londýnské Státní radě, spolupráce to, kterou z perspektivy dnes již více méně historického pohledu možno označit bez nadsázky za vzornou.

A když již je zmínka o Státní radě, chtěl bych podtrhnouti před Národním shromážděním, že političtí představitelé naší strany v emigraci v duchu přání domova, jak nám do Londýna byla tlumočena v početných vzkazech, dlouho vystupovali bez zdůrazňování své stranické příslušnosti jako nestraničtí vojíni národního zápasu a národní revoluce. Teprve, když se jiné politické skupiny začaly stranicky rozestupovat a když to od nás bylo přímo očekáváno, vystoupili jsme též, českoslovenští národní socialisté, jako samostatný politický útvar, zachovávajíce i nadále co největší reservovanost ve své stranické příslušnosti v zájmu jednoty našeho boje, že to bylo spojeno s některými obětmi pro nový politicky nástup strany doma, nemusím snad ani podotýkati.

Chtěl bych uzavříti tuto malou skizzu našeho postupu za války konstatováním, že tato naše politika byla vždy v plném souhlasu s přáním a city našeho lidu, jak dokazuje nepřehledná řada dobrovolných pracovníků i bojovníků na všech frontách právě uplynulé války, na frontách zahraničních i na frontě domácí, kteří nastavovali nebo i obětovali své životy za novou svobodu od samého počátku obsazení naší země nepřítelem, nikdy se mentálně německé nadvládě nepodvolili a kteří vyhledávali příležitost k boji proti nacistickému Německu v každé době války a všude, kde se jim naskytla, bojovníků, mezi nimiž byla též nepřehledná řada příslušníků naší strany, a to od těch nejprostších až do první řady jejích funkcionářů. V jejich duchu šla linie naší politiky po celou dobu války. Byla to politika, která ve smyslu zdravého cítění našeho lidu měla jedinou devisu pro celý náš domácí i zahraniční zápas za války, devisu: vždycky pro jednotu a spolupráci všech složek odboje a stran, vždycky s presidentem republiky dr Benešem v čele a nikdy bez něho nebo dokonce proti němu. (Potlesk.)

Slavnému Nár. shromáždění je zhruba známo, přesto že se vládní prohlášení o tom nijak nešířilo, za jakých okolností došlo k ustavení vlády, která mu ústy svého předsedy právě složila své účty. Chtěl bych jen na okraj sjednávání programu této vlády a jejího složení poznamenat, že si naše strana počínala při tom tak, aby v závěrečné fázi osvobozovacího boje přispěla k dosažení a udržení jednoty všech složek Národní fronty, a to i za cenu že její význam pro stát nedošel ve struktuře a rozložení vládní moci toho výrazu, jenž by plně vyjadřoval morální i materiální politickou sílu, kterou podle mínění svých zástupců představuje. Ale přesto převzala plnění své funkce v souhre ostatních vládních složek v plném vědomí své odpovědnosti a rozhodnuta loyálně splnit závazky z účasti na vládě vyplývající. Snažili jsme se v důsledku toho svědomitě plnit zásady vládního programu košického, dbajíce toho, aby byl plněn ve všech svých hlavních bodech rovnoměrně, a nevzdávajíce se ovšem práva kritiky, pokud šlo o jeho praktické provádění a methody, jimiž se tak dělo, a nevzdávajíce se možnosti uplatňovati revisi těch opatření, která by se ukázala později neúčelnými a neprospěšnými.

Vládní prohlášení se zabývá na prvním místě otázkou úpravy poměru Čechů a Slováků ve smyslu vládního programu. Je to jistě správné, neboť jsme všichni zajedno, že je to jeden z nejdůležitějších základních problémů - ne-li problém vůbec nejdůležitější - samé podstaty československé státní idee. Není proto divu, že také formulace odstavce VI. vládního programu byla jednou z nejobtížnějších kapitol moskevských porad. Ale ať tato formulace dopadla jakkoli, plně přijímáme a dodržujeme zásadu, že poměr Čechů a Slováků v našem novém, nedílném, jednotném, demokratickém státním uspořádání nemůže býti postaven na jiný základ, než na základ naprosté rovnoprávnosti Čechů a Slováků. (Potlesk.) Rozumíme prakticky této rovnoprávnosti tak, že Slováci nemohou býti majorisováni v otázkách ryze slovenských a Slovenska se týkajících, a přijímáme tento princip. Ve vnitřním rozvržení mocenských posic ve státě to však současně znamená, že také nesmí vzniknout dojem, že by Čechům bylo měřeno skoupěji, než jim přísluší podle jejich početní, hospodářské, kulturní i politické potence. V zájmu dobrého spolužití je to tím důležitější, že by bylo stejně osudné, kdyby vznikl na straně české oprávněný pocit, že zásada "rovný s rovným" není správně chápána a prováděna, jako když před r. 1938 vznikl na straně slovenské, pokud vznikal s nepochybným oprávněním. Jsme povinni na to pamatovat, protože historie roku 1938 a 1939 s jeho 14. marcem není ještě na české straně zcela psychologicky strávena a překonána. Souhlasíme s vládním prohlášením, že konečné rozhodnutí o decentralisaci správy a o definitivní úpravě vzájemného vztahu Čechů i Slováků musí býti vyhrazeno teprve ústavodárnému shromáždění. Právě my, českoslovenští nár. socialisté, jsme dnes dvojnásob povinni na tyto okolnosti poukázat vzhledem k tomu, že jsme na vývoji politickém na Slovensku od slavného bansko-bystrického povstání bez své viny a proti svému přání žádné přímé spoluúčasti a žádné odpovědnosti neměli. Myslím, že v tomto směru bude třeba dospět k jistým korekturám v organisaci našeho politického života a že k tomu situace důsledně dozrává. Jsem rád, že jako očitý svědek bansko-bystrického povstání - kde spolu se mnou byl z mých klubovních kolegů tehdejší místopředseda londýnské Státní rady dr František Uhlíř - mohu konstatovati, že politicky a hlavně psychologicky byl od té doby v poměru Čechů a Slováků učiněn již nesporný a značný pokrok směrem k užší jednotě, a to jistě na základě zásluhy a práce obou stran.

Lituji, že se v této souvislosti musím zabývati prohlášením, jež zde před chvílí učinil pan předseda dr Lettrich, prohlášením, týkajícím se nedělního protestu proti dr Petru Zaťkovi, a lituji, že pan dr Lettrich považoval za nutné se tak obšírně zabývat osobou dr Zaťka. Za sebe a své kolegy, kteří byli pobouřeni při čtení tohoto jména v této síni, prohlašuji, že naše pobouření nebylo namířeno proti žádné politické skupině, proti žádné straně a též ne proti demokratické straně. Bylo namířeno výlučně proti osobě, které se týkalo, poněvadž tato osoba je mužem 14. marca. Dr Lettrich se zabýval tím, co dr Zaťko učinil znamenitého pro slovenské povstání. To je možné, ale faktem je a zůstává, že 14. března byl členem Tisova sněmu, odhlasoval a podepsal odtržení Slovenska od Československé republiky (Slyšte!) a měl tak přímou účast na jejím rozbití. A toto rozbití - a to se mnou pan dr Lettrich i celá demokratická strana jistě souhlasí - není jen věcí Slováků, to je stejně tak věcí Čechů. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)