Zájem celého národa je dnes obrácen k měnové reformě. Držíce se vcelku belgického vzoru, učinili jsme první krok restrikcí oběživa. Předpokladem pro úspěšné provedení měnové reformy je především rovnováha ve státním hospodářství, bez které není nápravy měny, protože nerozvážně státní hospodářství vede vždy k tomu, že si stát vypomáhá tiskařským lisem, ať viditelně nebo nikoliv. Měnové restrikci mělo tudíž předcházeti nejvyšší úsilí o dosažení rovnováhy ve státním hospodářství a pro měnovou reformu je časově vhodný ten okamžik, kdy se dá důvodně souditi na brzký návrat rovnováhy státního hospodářství. Musíme tudíž dohoniti, co jsme zameškali. To znamená především co nejvyšší úspornost ve státních výdajích. Šetřit, šetřit a zase šetřit! (Potlesk.)

Nezdá se však, že bychom tak začali činiti. Počínáme si v mnohém ohledu jako národ, který válkou nejen nezchudl, nýbrž dokonce zbohatl. Státní aparát se nám personálně i věcně rozrostl takřka přes noc do naprosto neúnosných rozměrů, chceme uskutečňovati úkoly, které by vyžadovaly nových miliardových příjmů. To není v souhlase s požadavkem úspornosti. A nejen nesmíme v započatě dráze pokračovati, musíme se také vrátiti kus zpět a zrevidovati všechno to, co jsme již zařídili. Není prostě možné, abychom vydržovali onen zmnohonásobený státní aparát, není možné odpovědně slibovati nové stavby, zařízení, platby, kterých nebudeme moci v rámci daných příjmů uskutečniti. Jinak nedosáhneme rovnováhy ve státním hospodářství - se všemi důsledky pro měnu. Třeba se vší vážností varovati před pokračováním na této cestě, protože pak by onen první krok, který byl učiněn k metě spořádané měny, neměl smyslu. Jsem si plně vědom toho, že nelze dosíci rovnováhy ihned, musíme jí však dosáhnouti brzy.

Měnové reformě mělo také předcházeti zřízení národního fondu, jehož hlavním základem měl býti německý majetek, který měl býti vyhrazen především pro účely měnové a finanční nápravy a dále pro reparaci věcných škod. Tento fond by sice nevyřešil celou problematiku, znamenal by však podstatné ulehčení úkolu. Co však je hlavní, byla by vytvořena mravní viditelná souvislost mezi škodami, napáchanými Německem jak na finančním kapitálu a měně, tak na reálném majetku. Tato souvislost by každému jasně ukazovala, že jakákoliv nehospodárnost s německým majetkem je škodou na českých lidech poškozených Němci, a ukazovala by, že kdo se neoprávněně dotkl německého majetku, poškodil české lidi, za jejichž škody by byl německý majetek náhradou. Národní fond však zatím zřízen nebyl a věc se má vyříditi systémem majetkových dávek.

V majetkových dávkách budeme hájit stanovisko, že jejich konstrukce a výše smí býti pouze taková, aby se nestaly břemenem, které by podlamovalo aktivitu národního hospodářství. (Potlesk.) Bylo by omylem mysliti, že majetkové dávky budou s to vyřídit podstatnou část našeho finančního a měnového problému, protože právě hranicí pro ně jest zřetel na budoucí chod hospodářského života, který nesmějí zatížiti břemeny, stejně jako nesmějí znemožniti reparatury a udržování reálného majetku. Vždyť celou měnovou reformu podnikáme proto, abychom pomohli hospodářskému životu a dostali hospodářství do chodu a reálný národní majetek do slušného stavu. Musíme tudíž velmi dbáti, abychom při uskutečňování měnové reformy nevolili prostředky, které mohou hospodářskou aktivitu a regeneraci ohroziti. Proto se také musíme dostati ven z omylu, že dávky mají u srovnání s jinými prostředky výhodu, že nepřenášejí břemeno do budoucnosti, neboť to platí jen o dávkách určité výše a určitým způsobem konstruovaných. Jinak se prostě přeměňují ve svých účincích na daň dopadající na výnosy a důchody bez zřetele na jejich únosnost.

Ve vládním exposé je prohlášení, že vláda nechce "přes únosnou míru zdaňovat poctivě nastřádané úspory a majetky poctivě nabyté", to jest, že nechce předložiti Národnímu shromáždění návrh zákona, který by obsahoval opak. Protože ovšem drtivá většina českého majetku ať reálného, nebo peněžního byla získána poctivě - nejsme přece národem nepoctivců, ani lichvářů - týká se toto prohlášení prakticky téměř celého českého majetku. Je to ostatně samozřejmé, protože nepoctivé získání majetku trestá trestní zákon, a jistě je většina těch, kteří nabyli nepoctivým způsobem majetku, za mřížemi, anebo se tam octne. Důležitě ovšem je, abychom nevykládali pojem poctivosti šíře než přísluší. Jistě se všichni shodneme v tom, že za války lichvařením nabytý majetek není majetkem získaným čestným způsobem, a na tento majetek zřejmě myslí vládní exposé, zdůrazňuje-li ochranu poctivě nabytého majetku před neúnosným zdaněním.

Zdá se však, že se u nás začínají dělati ještě jiné rozdíly v majetku. Tak na příklad akciový majetek a jeho vlastníci-akcionáři se kladou do blízkosti s hráči v loterii a hazardními, jakoby všichni akcionáři získávali svůj majetek "hrou na burse". Je rozdíl mezi majetkem ze spekulace, který sice také nebyl nabyt nepoctivě a nečestně, ale byl nabyt lehce, bez práce, a mezi majetky tisíců drobných našich akcionářů, kteří ukládali své úspory do akcií, pomáhajíce tak tvořiti nový náš průmysl. (Potlesk.) Drtivá většina českého majetku, ať má jakoukoliv formu, ať jde o dům, akcie, vkladní knížku, státní papír, podnik, vznikla z poctivé a těžké práce, jejíž výsledky nebyly utraceny, nýbrž uspořeny. Při úvahách o zdanění majetku musíme míti stále a budeme míti stále na zřeteli tuto nezvratnou skutečnost. Ztenčení majetku dávkou znamená stejně ztenčení výsledku práce, jako ztenčování běžných důchodů a výnosů běžnými daněmi. Jest zde pouze ten rozdíl, že jednou jde o výsledek minulé, po druhé o výsledek přítomné práce. Toto platí pro naše poměry jako pravidlo, protože právě převážná většina českého majetku je výsledkem práce.

Celý problém měnové a finanční nápravy je arciť složitější, protože zdaleka není řešen dávkami, než nemohu se zde jím zabývati v celé šíři a jíti do podrobností. Bylo by však velmi dobře, kdyby se o tomto problému rozvinula veřejná diskuse, která nebyla možná před provedením restrikce, protože by mohla poškoditi její průběh, proti které však už není nyní námitek. Vytříbilo by se diskusi mnoho hledisek a vzdálili bychom se nebezpečí, že celý náš národohospodářský problém byl řešen jednostraně.

Zvlášť velikou odezvu vyvolalo očekávané, avšak přece radostně přicházející ujištění pana ministerského předsedy, že nová vláda provede v součinnosti s tímto Národním shromážděním přípravy k volbám, které mají býti provedeny ve lhůtě co nejkratší. Víme dobře, že jakkoliv jsme - toto Národní shromáždění - stupněm na cestě k opravdové demokracii, že přece jen nejsme parlamentem v pravém toho slova smyslu a musíme tudíž sami usilovati o to, abychom ve lhůtě opravdu co nejkratší ustoupili parlamentu vzešlému z voleb. (Potlesk.)

V tomto parlamentě není onoho rozpoložení politických sil, které by odpovídalo názorovému politickému rozpoložení sil v národě. (Potlesk.) A tu je třeba mravně i politicky uvážiti, nakolik se máme věnovati zákonodárné funkci, jsou-li volby v dohledu, zejména jestliže by šlo o zákony hluboce zasahující do veřejného i soukromého života.

Je samozřejmé, že musí býti vydávány zákony, které nesnesou odkladu, avšak mnoho důležitých zákonů anebo schválení dříve vydaných norem není tak pilně povahy, aby nemohly počkati až na zákonodárce lidem opravdu povolaného. To platí po mém soudu na př. o majetkových dávkách (Potlesk.), protože dnes nemůže nikdo uniknouti, jsou-li hotovostí vázány. Hlavní funkci tohoto Prozatímního Národního shromáždění vidím pouze v tom, aby vydávalo nejpilnější zákony a spolu s vládou připravilo co nejrychleji volby, při čemž jako orgán vládě nadřazený je především ono odpovědno za to, budou-li volby opravdu brzy. Nevidím však jeho funkce v tom, aby postavil ústavodárné Národní shromáždění, vzešlé z voleb, před situaci, že již vyřídilo samo řadu důležitých věcí pro národ, a to přes to, že vědělo, že je pouze "prozatímním", a to časově velmi obmezeným zákonodárným sborem.

Úkolem příštího Národního shromáždění bude především dáti novou ústavu československému státu, avšak také, jak samozřejmo, vydávati obyčejné zákony. A nemysleme, že tyto obyčejné zákony jsou vždy méně důležité než ústava sama.

Budeme v budoucnosti skládati účty ze své nynější činnosti zde, politicky a mravně; kladu si tudíž otázku, nakolik máme zde hleděti své prozatímnosti i toho, že nejsme parlamentem z voleb.

S touto otázkou souvisí totiž bytostně také otázka svobody tolikrát veřejně diskutované. V demokraticky smýšlejícím národě se cítí nesvobodným nutně každý, kdo podléhá právním normám, které byly vydány bez zřetele k jeho vůli, ačkoliv tento zřetel měl býti podle demokratických zásad vzat v úvahu. Necítí se nesvobodným občan, kterému čte soudce rozsudek, protože neměl práva o rozsudku spolurozhodovati, avšak cítí jako nesvobodu, jestliže čte v tisku nový zákon, který ho zavazuje a na jehož tvorbě spolu nerozhodoval alespoň volebním lístkem. Svoboda je nejvzácnější lidský statek a chceme jí všichni společensky možné maximum. Nejsem si jist, zda bychom ji neporušovali, kdybychom šli ve své zákonodárné působnosti dále, než je nezbytně třeba. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo p. posl. Vilímovi

Posl. Vilím: Paní a pánové! Československá sociální demokracie vítá, že nová vláda zůstává výrazem přesvědčení všech stran Národní fronty Čechů a Slováků o nutnosti nejužšího souručenství v budovatelském úsilí v naší osvobozené republice. Plnili jsme všechny své závazky vyplývající z naší účasti v Národní frontě a budeme tak činiti i do budoucna. Důsledně budeme trvati na uskutečňování košického vládního programu a usilovati o udržení jednoty Národní fronty, ovšem za předpokladu, že tato zůstane nositelem sociálního a hospodářského pokroku. (Potlesk.) Klub soc. demokratických poslanců bude proto hlasovati pro vládní prohlášení.

Svorná spolupráce Národní fronty zajistila bez otřesů uspořádání našich vnitřních poměrů jak v oblasti veřejné správy, tak i v životě hospodářském a sociálním.

Považujeme proto tuto formu spolupráce nositelů lidově demokracie zejména v nynější době, kdy stále ještě stojíme před řadou ožehavých problémů, jejichž odpovědné řešení ovlivní vývoj našich poměrů na dlouhou dobu dopředu, za nejúčelnější.

Při jednání o novou vládu vycházeli jsme ovšem ze skutečnosti, že při sestavování vlády v Košicích nebylo ještě úplného přehledu o tom, jak se vyvine situace doma a před jaké úkoly bude zejména v některých oborech státní správy vláda postavena. Nemohla být ani dokonale promyšlena příslušnost jednotlivých centrálních úřadů. Z toho také nepochybně vyplývalo prohlášení košické vlády, že svoje tehdejší složení považuje za prozatímní. Nemůžeme se přece klamati tím, že při sestavování vlády v Košicích došlo k rozdělení některých resortů, které s hlediska účelnosti státní správy by bylo vhodné spojiti. Na druhé straně by účelná správa vyžadovala vytvoření některých jiných samostatných nejvyšších správních úřadů. Je třeba litovat, že se nepodařilo tuto otázku již nyní vyřešit. Budeme však usilovat o to, aby se tak stalo při nejbližší vhodné příležitosti.

Naše účast v Národní frontě není určována jen politickou taktikou, ale především skutečností, že Národní fronta stala se nositelem a uskutečňovatelem sociálního, hospodářského a kulturního pokroku, o který bojuje čs. soc. demokracie již od počátku své 70-leté existence. Proto také zdůrazňujeme, že i uvnitř Národní fronty nepřestaneme usilovat o uskutečnění všech svých programových požadavků, vytyčených zejména posledním sjezdem čs. soc. demokracie. (Potlesk.)

Vítáme důrazně ujištění vlády, že hodlá užíti všech prostředků, abychom po přechodném období nejistoty a zmatků, které byly nutným důsledkem revolučního období, přešli do období pořádku na všech úsecích veřejné správy a veřejné bezpečnosti. Každý občan musí získat pocit právní jistoty. Tento základní požadavek bude naše strana hájit, jako to činila vždy v celé své politické praksi. Období pětiletého boje proti nacistické hrůzovládě přesvědčilo nás nejen o významu politických svobod, ale zejména o ceně svobody osobní. Pocit jistoty osobní svobody musí se stát majetkem každého občana Československé republiky. Český národ dokázal svým nesmiřitelným šestiletým bojem proti nacistickým okupantům, že nejen nestrpí žádnou cizáckou nadvládu, ale že také nestrpí žádný režim, který by znamenal omezování (Nečitelná předloha)*stvuza*okratických politických svobod a svo*adám pevnéh pokud jí není zneužíváno protiz**ořeny všechn Svoboda jednotlivce má ovšem řádnou ***tí lidové demokracie své hranice. U**** jde*jednotlivci právo svobodně vykořisťovat **ájm**tní příslušníky národa a výsledky tohoto**kořisťování proměnit v politickou moc. (Potlesk.) Jsme odpůrci kapitalistického pojetí svobody vykořisťování, která v dobách hospodářské anarchie, zaviněné kapitalistickou třídou, na jedné straně dovolovala nezaměstnaným dělníkům svobodně zemřít hladem, zatím co na druhé straně bylo jeho vykořisťovateli umožněno svobodně užívat výtěžku dělníkovy práce. (Potlesk.)

Vládní prohlášení vytyčilo také řadu úkolů, které bude řešit Prozatímní Národní shromáždění. Je to především příprava volebního řádu pro volby ústavodárného Národního shromáždění. Úkol politicky i právnicky nesmírně významný. Zásada všeobecného, rovného, tajného a přímého volebního práva je pro nás nedocenitelnou. Zdůrazňuji proto pouze dvě nejdůležitější zásady, kterými má být podle našeho mínění volební řád ovládán.

Obě zásady odvozujeme z principu demokracie státního zřízení.

1. Volební řád musí voliči umožnit, aby nevolil pouze kandidátní listinu, předloženou mu politickou stranou. Má mu být poskytnuta možnost hlasovat o jednotlivých osobách v kandidátní listině.

2. Aby byl umožněn co možno nejužší styk poslanců s voliči, bude třeba utvořit ne příliš veliké volební kraje, a to tak, aby v jednom volebním kraji nebylo voleno více než 10 poslanců.

Nejvážnější otázkou budoucnosti našeho státu bude definitivní příprava státoprávního poměru Slovenska a českých zemí. Plně uznáváme a respektujeme zásadu naprosté rovnoprávnosti Slováků s Čechy. I když definitivní určení ústavoprávního vztahu bude řešit teprve ústavodárné Národní shromáždění, je třeba již dnes zdůraznit, že snahy o samosprávu Slovenska nesmějí vyústit v autonomismus neblahé paměti, který byl pláštíkem reakčních snah tukovsko-tisovského režimu. (Souhlas.) Je na Slovácích, - aby si doma udělali pořádek v této věci a netrpěli mezi sebou podezřelé živly. Je konečně v zájmu Slováků samotných, aby byli důslední při provádění očisty ve veřejném životě a aby netrpěli žádné výstřelky nebo dokonce demonstrace zakrytých reakcionářů. (Potlesk.) Veřejné mínění v českých zemí*estné* k takovýmto provokacím nemohlo a mezi maje** lhostejné.

(Nečitelná předloha)

řů, kteří uklá***lášení se nezabývá otázkami naší za****. tvořit**itiky nepochybně proto, že předseda vl****tšina**oval zahraniční politice pozornost ve své ****u****né zprávě o činnosti dosavadní vlády. Pře***í**** okládáme tudíž, že se vláda míní ve své zahraniční politice řídit i nadále dosavadními zásadami, vyjádřenými také v košickém programu.

Svým úsilím o nové uspořádání hospodářských a sociálních poměrů uvnitř republiky postavili jsme se nepochybně v čelo evropského pokroku. Důslednou demokratisací veřejné správy, zestátněním bank, těžkého a klíčového průmyslu učinili jsme první krok k vytvoření předpokladů pro úspěšné úsilí o vyšší stupeň společenské organisace. Z leckterých koutů u nás doma ozývají se občas ještě zastánci starého pořádku, i když se nám bohudíky podařilo rozbít nejsilnější a nejvýznamnější hospodářské bašty zpátečnictví. Proto nás nemůže udivovat, že i v zahraničí vyskytnou se síly, které budou záměrně působit ke kalení našich zahraničních styků. Bude to zejména proto, že již dnes ukazuje Československá republika řadě evropských národů východisko z dnešní obtížné situace a že získáváme přátele právě v těch vrstvách a politických směrech, na kterých tolik záleží při organisaci evropského a světového míru. (Potlesk.)

O zahraniční politice platí ovšem totéž, co o ostatních oborech vládní činnosti. Nakonec záleží na lidech, kterým je svěřen její úkol. Proto, má-li československá zahraniční politika důsledně sledovat cíle, které si vytkla, a vytrvati na cestě, kterou nastoupila, musí býti prováděna lidmi, kteří jsou oddanými stoupenci zásad dnešní československé zahraniční politiky. Zkušenosti z prvé republiky dokazují, že, má-li zejména naše diplomacie splniti všechny požadavky na ni kladené, nesmí zůstati věcí, do které národu nic není. Diplomatická služba nemůže pro nás býti jen záležitostí úřednickou, obstarávanou úzkou skupinou zkušených rutinérů, nýbrž záležitostí svrchovaně politickou, a bude namístě, aby Prozatímní Národní shromáždění s tohoto hlediska věnovalo jí trvalou a pravidelnou pozornost. (Potlesk.) Zejména nás bude zajímat, co činí naši diplomatičtí zástupci v zahraničí, aby svět si učinil správný obraz o poměrech v Československu, a s jakým úspěchem čelí propagandě, vedené leckde proti nám v tomto smyslu je nutno také považovat obsazování našich zastupitelských úřadů za otázku vysoce politickou a nikoli úřednickou. (Potlesk.)

Doposud jsme v příznivé situaci, že výsledky - současných rozporů ve světové politice doléhají na nás v míře poměrně nepatrné. Přes to však nemůžeme vyloučiti, že v budoucnu nastane okamžik, kdy opět bude záležeti na obětavosti, pohotovosti a iniciativě orgánů naší diplomatické služby. Nezapomínejme na zkušenosti z let předmnichovských. Máme ještě v dobré paměti československé vyslance, kteří po 15. březnu 1939 předávali tak ochotně úřední budovy Němcům.

Totéž platí i o službě konsulární a o působnosti všech orgánů, kterým v praksi bude svěřen výkon naší zahraniční obchodní politiky, s kterou souvisí obstarávání pro nás tak důležitých otázek dovozu a vývozu. Zde nestačí omeziti se na administrování a musíme vyžadovati iniciativu, pohotovost a při nejmenším skutečný zájem o věc.

Vládní prohlášení zdůrazňuje, že úprava našeho finančního hospodářství bude vyžadovati se strany veškerého obyvatelstva značných obětí. Myslím, že můžeme vládu ujistiti, že široká veřejnost přijme obtíže a omezení, spojená s úpravou měny, s pochopením, pokud se nezvrhnou v bezúčelně šikanování veřejnosti.