Pokud se týče osidlování, přijímáme s uspokojením názor, že náš spravedlivý požadavek, zajišťující charakter našeho národního státu, to jest odsun Němců, bude v dohledné době splněn.

Věc má ovšem dvě stránky: odchod jedněch - Němců - a příchod druhých - Čechů. Obojí je důležité. Pro pravý charakter národního státu je nesmírně důležitý také příchod nových usedlíků národně spolehlivých, mravně bezúhonných a hospodářsky výkonných. Jde tu o statisíce usedlostí a miliony hektarů půdy. To je úkol, který přesahuje možnosti a schopnosti jednotlivců sebevíce myšlence oddaných a který vyžaduje největší pozornosti. Zde není odpovědno jen jedno ministerstvo, ale celá vláda a s ní také tento parlament. Jde o problém tak dalekosáhlý, že by si podle našeho přesvědčení vyžadoval samostatného ministerstva. Jde tu nejen o lidi, ale také o výrobní formy, což není tak jednoduché. Právě proto, že jde o naše hranice, a vzhledem k počtu osob k disposici jsoucích, k bonitě půdy a jiným, je třeba hledat takové formy hospodaření, které by dané úkoly splnily co nejlépe. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Otázkami zemědělskými budou se jistě zabývati podrobněji jiní. Chtěl bych jenom dát výraz přesvědčení, že jsme si vědomi významu našeho zemědělství pro přítomnost i budoucnost, jakož i výraz dobré vůle pracovat pro naše zemědělství ve vládě a na půdě parlamentní co nejlépe.

Hustá, dobře organisovaná a správně fungující síť dopravní je páteří našeho hospodářského života. Obnovou železnic, silnic, ve vodní dopravě i v letectví musíme sledovat plány dopravní sítě a také tarifní politikou změnit nepříznivý podlouhlý tvar našeho státu.

Jsme si velmi dobře vědomi nesmírných úkolů, které musí naše doprava zdolat v nejrůznějších směrech, zejména v kritické otázce zásobování uhlím. Jsme si vědomi také toho, jak mnohostranné úkoly má právě toto ministerstvo. A proto, i když jsme proti rozmnožování počtu ministerstev, doporučovali jsme zřízení ministerstva pro veřejné práce vědouce, jak veliký úkol v budování státu přísluší právě tomuto pracovnímu odvětví.

Znárodněním byly dány všechny předpoklady k dokonalé funkci obchodních bank v hospodářském organismu republiky. Znárodněným bankám připadne velký úkol pomáhat při hospodářské obnově, při financování znárodněného i neznárodněného průmyslu. Je třeba, aby došlo k účelnému rozdělení úkolů mezi jednotlivé banky. I přes pokles zaměstnanosti našeho průmyslu, který je jistě rázu přechodného, bude potřebí na průmyslových úvěrech 18-20 miliard.

Budeme usilovat o další rozkvět lidového peněžnictví, spořitelen, záložen a jiných družstevních forem, neboť tyto ústavy hrají velikou roli v našem peněžnictví a hospodářství vůbec.

Znárodněné pojišťovnictví je vyvrcholením vývoje, který se rýsoval již delší dobu. Pojišťovny se nyní staly majetkem státu. Odstranil se z nich nepříznivý vliv kapitalistický a umožnilo se účelné soustředění.

Zcela základním úkolem vlády v poválečném období je hospodářská obnova země. Všechno dění v naší zemi bude pod přímým vlivem úspěchu nebo neúspěchu naší rekonstrukční snahy, všechen vývoj politický a kulturní je na tom závislý. O výsledky nejbližších měsíců bude opřena naše budoucnost na dlouhou řadu let. Jsme státem závislým na zahraničním obchodu víc než valný počet jiných zemí. Každý den, o který se zpožďuje náš rekonstrukční proces, znamená ztrátu šancí na mezinárodních trzích.

V rámci hospodářské problematiky vyvolává dnes pozornost především reforma měnová. I tato velká operace, začatá dekretem presidenta republiky o obnově měny, musí být podle našeho názoru posuzována především jako součást akce, směřující k hospodářské rekonstrukci. Dobře fungující měna je nesporně jedním z předpokladů dobrého hospodářství. Dnes máme jednotné peníze po celém území státu a chceme jim vrátit plnou hospodářskou funkci peněz. Bude věcí politiky finanční, úvěrové, cenové a důchodové, ale také politiky výrobní a obchodní, abychom vytvořili skutečné peníze, za které je možno dostat zboží a služby a ne ilusionistické značky, jak je známe z doby okupace, téměř bezcenné, kdykoli měly sloužit opatření skutečných potřeb.

Pro měnovou politiku stavíme jako zásadu stálou měnu jako bezpečného uchovatele kupní síly mezd a platů a záruky hodnoty úspor. Stálá měna podporuje ochotu k práci a pracovní výkonnost. Je mocným podnětem k tvorbě úspor. Stálá měna a vyrovnaná cenová hladina, to jsou dvě podmínky plné obnovy pracovní výkonnosti a záruky klidného hospodářského a sociálního vývoje.

V souvislosti se zavedením nové měny je nutno vyřešit problém, co udělat se starými penězi. I na tento problém se musíme dívat s hlediska účelu hospodářské rekonstrukce. Německá okupace a německá válka nám zanechala břemena více než neúnosná. Nemůžeme připustit, aby byla prostě svržena na bedra našeho státu. Je třeba se podívat na problém zpříma a přiznat, že jsme utrpěli ohromné ztráty, že je utrpěl každý z nás, že je trpěl takřka vždycky, když za svou práci nebo za své zboží přijímal německou bankocetli. Stále a stále musíme míti na paměti, že jsme nesmírně zchudli a že nám jen hospodárnost a práce pomohou k vzestupu. (Potlesk.)

Považujeme správně konstruované majetkové dávky za metodu účelnou a zastáváme stanovisko, že jsou nezbytnou součástí celého řešení měnového problému. Z důvodů mravních žádáme zejména naprosto nekompromisně dávku z válečných zisků. (Potlesk.) Na válce, ve které lidé bezměrně utrpěli, nesmějí jednotlivci vydělávat. Na druhé straně musíme si býti vědomi, že výnos majetkových dávek má určité praktické meze, a bylo by nesprávné očekávat, že dávky vyřeší úkol jakéhokoli rozsahu.

Mezi metodami, jež mohou podstatně přispět ke snížení břemene našeho dluhu, chci se zmínit o zpeněžení konfiskovaného majetku. Ohromný majetkový komplex přechází do českých a slovenských rukou. Je pochopitelné, že osídlení v pohraničí je úkolem prvotné důležitosti a že se rozdělování majetku nemůže díti podle toho, kdo dá víc. Je však spravedlivé a správné, aby peníze, které jsou z titulu nabytí placeny, byly vynaloženy na měnovou, resp. finanční sanaci. Jestliže část národa zlepšuje svoje postavení, nabývajíc majetku v pohraničí a jinde, proč nepoužít peněz, jež za to platí, ke zmírnění škody, jež národ jako celek utrpěl? A zcela nesporně nejvšeobecnější škodu utrpěl každý z nás, přijímaje špatné německé peníze.

Prostý smysl spravedlnosti káže, aby každý pokus osobního obohacení na účet lidu a republiky byl co nejpřísněji potrestán. Úspěch měnové reformy předpokládá ovšem ještě jednu zásadní věc: řádné hospodaření státní a veřejné vůbec. Je jisté, že musíme neprodleně začít stlačovat dnešní rozpočtové schodky. Musíme srazit veřejná vydání podstatně pod dnešní úroveň. Budeme muset šetřit, ale podotýkám, nesmí to být jen veřejný zaměstnanec, kdo má být obětí úsporných akcí. (Potlesk.) Břemena nutno rozdělit rovnoměrně. Šetřit musíme všichni. Státní a veřejné příjmy musíme zvýšit, i když to znamená zdražení životních potřeb. Státní a veřejné příjmy ovšem souvisí se stavem hospodářství. Čím lépe půjde výroba, tím lepší příjmy bude mít stát a tím laciněji budeme žít.

Problém národního pojištění, jehož řešení bylo ohlášeno vládním programem, je jedním z nejkrásnějších, ale také nejodpovědnějších. Všem pracujícím příslušníkům národa má být zaručen dostatečný důchod v případě, nemohou-li získat potřebné existenční prostředky vlastní prací. Pojistná povinnost musí býti rozšířena také na živnostníky, rolníky, obchodníky a všechny osoby samostatně hospodařící. Dávky a důchody musí býti vyměřeny tak, aby se pokud možno přibližovaly mzdě, resp. platu. Jen tak lze zajistiti klid a spokojenost všech pracujících. Léčebná péče musí býti řešena podle jednotných zásad a každému nemocnému musí býti zpřístupněny všechny prostředky moderní lékařské vědy, jakož i veškerá léčba ústavní.

Také preventivní péče musí býti zavedena jako dávka povinná. Dávky v mateřství, výbavné, jakož i rodinné přídavky musí tvořit součást řádného národního pojištění. Nová úprava dávek bude vyžadovat také nové organisace. Při řešení organisačních otázek je nutno míti na zřeteli, že se dosavadní organisace osvědčila, a je proto třeba postupovat obezřetně. V každém případě je nutno pamatovat na úplnou decentralisaci správy a na šetření zásad autonomie, aby pojištěncům byla dána možnost rozhodovat. Nová organisace musí býti důsledkem nové úpravy dávek, a proto je třeba obě otázky řešit zároveň. Musíme si ovšem býti vědomi toho, že si uskutečnění národního pojištění vyžádá značných finančních obětí.

Pan předseda vlády z důvodů, které nám nejsou zcela jasné, se ve své řeči nezmínil vůbec o politice zahraniční, ačkoliv jde o otázky důležité i pro náš vnitřní klid a pracovní soutěživost. Dokud se náš prostý občan nepostaví na solidní základnu rozumné a zdravé politiky zahraniční, dotud nebude řeči o obnovení pracovní morálky v plném rozsahu a o rozmachu společenské a individuální podnikavosti, zkrátka dotud nebude u nás radostné pracovitosti a rozumné šetrnosti. Mnozí se stále ještě s pocitem nejistoty rozhlížejí kolem sebe a ptají se, co bude u nás a jaké to bude u sousedů, jaké hranice vlastně budeme mít. Samozřejmě nebudeme diskutovat o Těšíně, ale co bude s Kladskem a se Sněžkou? (Potlesk.) Bude Polsko naším přítelem, nebo se budou stále opakovat staré kyselosti? Co se podniká proti katovickému štvaní? Co si to dovolují slovenští autonomisté v Rakousku, jak je to doopravdy s dodávkami uhlí a transportem rudy? Jak reagovalo ministerstvo zahraničí na ódy oficiální polské propagandy na smutně proslulého Beckova konsula Malhomma? A co s Maďarskem?

Tyto a podobné otázky slyšíte denně. Polská propaganda nápadně páchne beckovštinou. Maďarská propaganda je nebezpečně podobná revisionistickým tirádám Horthyho, Gömböse a Telekyho. Nemusím zdůrazňovat, že máme plnou důvěru v naše ministerstvo zahraničí a v našeho zahraničního ministra. (Potlesk.) Vidíme ale jasně, že reakční kruhy - jak Polsko ukazuje, může býti reakce i velmi levá - zvedají hlavu a hudou staré jedovaté písně, které už zase brojí proti všemu tomu, co je vlastní podstatou naší národní existence. Proto bychom rádi, aby mluvčí našeho zahraničního ministerstva, kterému věříme, jak opakuji, brzy podali podrobné zprávy a také odpověděli na otázky, které se vší loyálností, s důvěrou a se snahou po zdárné spolupráci stručně naznačím jménem těch, kteří by rádi věděli aspoň trochu víc, než se jim oficielně předkládá. Je to snad slovní hříčka v našem jazyku, že stát má stejné zvukové znění se slovem klidu a pevnosti "státi". Je samozřejmé, že chceme státi na solidních základech vnitřní i zahraniční politiky, že se nesmíme kymáceti bezradně mezi jihem a severem, mezi východem a západem, ani jako nemohoucí prosebník, ani jako oslepený chvalořečník. Musíme se postavit na vlastní nohy, zůstat věrnými spojenci a přáteli velikých národů světových a dát jim příležitost, aby nás cenili podle našich vlastních schopností, podle výsledků naší duševní i tělesné práce a podle vydatných kulturních přínosů světové civilisaci.

Prožili jsme válku, o níž veliký vůdce Sovětského svazu Stalin řekl 3. července 1941: "Cílem této všenárodní vlastenecké války proti fašistickým utlačovatelům není jen odstranit nebezpečí, hrozící naší zemi, nýbrž i pomoci všem národům Evropy, úpícím pod jařmem německého fašismu. V této osvobozenecké válce nebudeme osamoceni. Naše válka za svobodu naší vlasti splyne s bojem národů Evropy a Ameriky za jejich nezávislost, za demokratické svobody. To bude jednotná fronta národů, hájících svobodu proti nebezpečí zotročení."

V duchu vítězství této mocné anglo-sovětsko-americké koalice nebudou se již národové děliti na svobodné a otrocké, malé či velké, ale na národy, které pochopily své poslání civilisační, a na národy, které jsou jeho latentním nebo akutním nebezpečím (Potlesk.) a musí býti proto všemi prostředky převychovány nebo zneškodněny, aby se nestaly nebezpečnými velikým všelidským cílům, za které bylo v této poslední válce obětováno tolik slz a krve.

Týž veliký maršál Stalin řekl 6. listopadu 1943 o cílech války mimo jiné toto: "Spolu s našimi spojenci je naším úkolem: osvoboditi evropské národy od fašistických vetřelců a prokázati jim pomoc při znovuzřízení jejich národních státu - národy Francie, Belgie, Jugoslavie, Československa, Polska, Řecka a jiné musí býti znovu svobodné a samostatné; poskytnouti osvobozeným evropským národům plné právo a svobodu, aby samy rozhodovaly o svém státním zřízení."

Válka je skončena. Bude třeba vyhráti také mír v duchu tohoto jasného Stalinova prohlášení. Vděčnost osvoboditelům není výsadou jedné vrstvy nebo jedné strany v našem národě. (Potlesk.) Tato vděčnost je trvalou ozdobou všeho lidu, který se šťastně dočkal splnění velikého snu svých předků o svobodném a mocném Slovanstvu. Nemůže býti pochyby o tom, že všichni uvědomělí Češi a Slováci nejen ze své příslušnosti k rodině slovanských národů, nejen na základě plodné spolupráce našeho státu se Sovětským svazem před poslední válkou a zejména za této války, nejen z hluboké vděčnosti za všechno, co Sovětský svaz a zejména jeho hrdinná Rudá armáda vykonaly pro osvobození Československé republiky ze spárů surového nacismu a pro vyhnání německých hord z území našeho státu, ale také z touhy po skutečném bratrství jsou pro nejtěsnější a nejsoustavnější spolupráci politickou, kulturní a hospodářskou se Sovětským svazem. (Potlesk.)

Je jistě všeobecné přesvědčení, že tato politika nemá své odůvodnění jen v citech, ale i v důvodech rozumových; že nevyplývá jen z příbuzenstva krve a z dějin našich národů, ale také ze skutečností, prostých nezměnitelných skutečností dnešních společných hranic státních a ze společných zájmů budoucích. Náš lid je si plně vědom výhod i povinností, které mu vyplývají z toho, že jeho bezpečnost, svoboda a nezávislost jsou a budou nejlépe ochráněny, přimkne-li se naše republika přátelskou spoluprací k svému mohutnému slovanskému sousedu. Proto je samozřejmé, že city slovanské solidarity, hluboká vděčnost a obdiv k Sovětskému svazu, k hrdinnosti Rudé armády a velikým úspěchům Sovětského svazu jsou upřímně sdíleny vším lidem československým beze zření na jeho politické nebo jiné rozvrstvení. Bylo by chybou a neshodovalo by se s pravdou, kdyby chtěl někdo tvrdit, že tu nejde o jednotné stanovisko všeho lidu. Proto se domnívám, že je nesprávné, jestliže se tak často staví problém rozlukově pod heslem "Východ, nebo Západ?". Nikoli: Východ, nebo Západ?, ale: Východ i Západ! (Potlesk.) A nejen to: je naší povinností co nejvíce pracovat o to, pokud je to v našich silách, aby součinnost Východu se Západem byla co nejlepší. Nejen v zájmu evropském, ale i našem vlastním. Nezapomínejme, že i my jsme těžce trpěli, dokud Východ se Západem nešly ruku v ruce, a že z jejich společného postupu vzešla i naše svoboda. Bylo by jistě vhodné, aby z oficielních míst bez jakýchkoli tendencí bylo jasně a dokumentárně konstatováno, jaký podíl na potření fašismu a zejména jeho nacistické odrůdy německé a na osvobození Československé republiky měli všichni činitelé, zejména tedy také Východ a Západ. Není jistě třeba, aby byly vyličovány - jak se často na škodu děje - zásluhy jedné strany a líčeny tak, aby se vedle nich zásluhy strany druhé zdály neúměrné. Když mohl Molotov ve své znamenité řeči při letošní oslavě slavné revoluce prohlásiti, že to nebylo samotné Rusko, které vojnu vyhrálo, že to byla koalice tří, která se plně uplatnila a zvítězila, když tak uznale a objektivně mohl mluvit zahraniční ministr potencionálně největšího a nejmocnějšího státu na světě, proč by také zástupci našeho státu neměli mluvit stejně otevřeně a upřímně? (Potlesk.) Někde se občanům naší republiky, kteří nevidí do zákulisí, může zdát, jako by se naše zahraniční politika bála užíti slov "prosím" a "děkuji". Náš lid, tito věrní přátelé našich spojenců, je přesvědčen o tom, že i Sověty, ke kterým nás váží oddané city vděčnosti a obdivu, ale také zájem nejtěsnější spolupráce, by jen uvítaly, kdybychom našli co nejlepší hospodářské vztahy ke všem demokratickým státům, aby se náš průmysl co nejvíce rozběhl, ježto by tím bylo poslouženo nejen našemu lidu, ale také našim společným zájmům. (Potlesk.).

Mezi uvědomělými Čechy a Slováky nebude jistě už sporu o tom, že je v našem vlastním zájmu a v zájmu mezinárodním těsná a soustavná spolupráce se Sovětským svazem. Nikdy bez Sovětského svazu, nikdy proti Sovětskému svazu, vždy pevně s ním bok po boku! (Hlučný potlesk.) To však platí v našem vlastním zájmu i v zájmu našeho spojenectví se Sověty i o naší spolupráci se Západem. Proč jsme neslyšeli dosud z úst vlády nebo jejího zahraničního ministra v tomto směru vyjádření podrobnější a určitější? Obyčejně na to stačila prostá věta: "Chceme také spolupracovati s demokraciemi západními." Spolupráce se Sovětským svazem se opírá o naši smlouvu s ním a vylíčení budoucích vztahů k našemu velikému východnímu spojenci bývá proto v tomto směru podrobnější. Ale také o Západu a spolupráci s ním bychom jistě rádi slyšeli něco určitějšího. Když máme důvod být vděčni i Západu a když chceme i se Západem pracovat a dovolávat se i jeho přízně a pomoci, nesmí se už nikdo - a čím výše stojí na žebříčku odpovědnosti za vývoj věcí v republice, tím méně to smí - dotýkat se jeho zásluh a hodnot, a to tím méně, když to nadobro odporuje mínění lidu. Sovětský svaz vytvoří se západními demokraciemi světovými mohutnou záštitu světového míru, jak krásně prohlásil Molotov v předvečer letošních oslav velké ruské revoluce: "V tomto roce byla vytvořena nová mezinárodní organisace - Spojené národy. Byla vytvořena z iniciativy anglo-sovětsko-americké koalice, která vzala na sebe hlavní odpovědnost za úspěch její práce. A tato organisace Spojených národů nemá se podobat Společnosti národů, která se ukázala naprosto neschopnou organisovati odpor proti agresi. Nová organisace se nemá stát ani nástrojem kterékoli velmoci. Nárok kterékoli velmoci na výlučné vedení je stejně neoprávněn, jako nárok na světové panství. Jenom společné úsilí všech mocností, na nichž ležela hlavní tíha války a které společně zvítězily, jen taková spolupráce může zajistit úspěšnou činnost nové mezinárodní organisace. Sovětský svaz jest a bude spolehlivou záštitou míru a svobody národů a je připraven to dokázati nejen slovy, ale i skutky."

Proto tedy bojovali všichni spojenci a my jsme jim za to neskonale vděčni. Ale nebojovali jen proto, aby osvobodili nás. Osvobozovali zároveň sami sebe před nebezpečím, které hrozilo záhubou všemu světu. Dík velikému úsilí a vzácné předvídavosti našeho presidenta dr Beneše stáli jsme jako národ i jako stát na straně práva a spravedlnosti, které tak skvěle zvítězily. (Potlesk.)