Místopředseda Petr: Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž je p. posl. Zápotocký.

Posl. Zápotocký (uvítán potleskem): Vážené shromáždění! Politické strany, zúčastněné na zahraničním i vnitřním odboji, sjednotily se v jednotné Národní frontě Čechů i Slováků a vítězná Rudá armáda i národní revoluce předaly do rukou této Národní fronty vládu v osvobozené republice. Po vstupu na půdu osvobozené vlasti zavázala se vláda v košickém programu, že vybuduje novou republiku nejen politicky demokratickou, ale také hospodářsky demokratickou, že vybuduje skutečnou lidovou demokracii.

Ke košickému vládnímu programu přihlásil se pak radostně celý národ, přihlásily se všechny národní lidové organisace, na prvním místě také naše sjednocené revoluční odbory. Když jsme nastupovali cestu výstavby nových lidově demokratických řádů, museli a měli jsme si být vědomi, že je to cesta obtížná, jež bude vyžadovat od každého určité sebezapírání i určité oběti. Bylo zapotřebí uvědomit si, že se zde sdružují ve vládě jednotné fronty Čechů a Slováků různé politické složky s různými programy, které jsou však stmeleny jedinou společnou vůlí, přinésti těžce zkoušenému lidu a národu skutečně trvalý mír, odstranit staré sobecké kořistnictví, které bylo příčinou národní katastrofy, a podřídit zájmy jednotlivců zájmům národního celku.

Jakými cestami k tomu dojít, to vytyčoval vládní program. Podle něho jednala naše revoluční vláda. Nás uspokojilo vládní prohlášení, kterým vláda skládala své účty z dosavadní činnosti. A uspokojuje nás i vládní prohlášení, kterým vláda rýsuje svoji činnost příští. Jestliže nás plně uspokojuje vládní prohlášení, neuspokojuje nás plně debata o něm, neuspokojují nás hlasy některého tisku. Zdá se, jako by někteří členové Prozatímního Národního shromáždění i redaktoři tisku byli nasedli do rychlíku národní revoluce zrovna před odjezdem nebo se snad dokonce chytli za nárazníky. (Potlesk.) A nyní je jim z toho úzko. Začínají lamentovat, lomit rukama a naříkají, kam že se to řítíme, chtěli by sahat na záchrannou brzdu a rušit jízdu. Zdá se, že se jim příliš pohodlně žilo ve staré společnosti (Potlesk.), a proto je jim strašlivě proti mysli revoluční průvan rychlé jízdy. Volají starostlivě: zasklete napřed všechna okna, vypolštářujte sedadla, připněte jídelní vůz, připravte nejméně 6 chodů, nezapomeňte na vůz spací, nezapomeňte zajistit appartement v prvotřídním hotelu s fešnou pokojskou, atd.! (Potlesk.) Těmto pánům je potřebí upřímně a otevřeně říci: Milí pánové, takto se k revolučním cílům nejezdí a nemůže se dojet se vším pohodlím a komfortem, jako vy byste si přáli, ani k cílům, které si vytyčila národní revoluce. Národní revolucionáři v papučích nám dávají za vzor národní revolucí z r. 1918 a říkají: Podívejte se, jak to tenkrát bylo pěkné a nikdo neměl příčiny, aby si na něco stěžoval. Nebylo člověka, kterému by se byla stala nejmenší křivda, a také jsme přece tenkrát slibovali a připravovali znárodnění a socialisaci, ale dělali jsme to pomalu a s rozvahou. Při tom jsme se však nijak nedotkli jediného výsostného práva soukromokapitalistického podnikání, které je přece jedinou hybnou pákou všeho lidského pokroku. Zkrátka, dělali jsme to tak, abychom nikomu neublížili a aby mohli býti i všichni soukromí kapitalisté s tím spokojeni.

Skutečně slibovalo se také tenkrát znárodnění a víte, kdo stál dokonce také v čele revolučního boje o znárodnění? Pan dr Preiss, pan dr Kramář atd. Nevěříte? V Ročence Československé republiky z roku 1928, vydané tiskovým odborem národní demokracie, můžete čísti článek pana inž. Nováka: "Znárodnění dolů. Znárodnění dolů zaujalo mysl veřejnosti hned při převratu, neboť u nás má z pochopitelných a dobře známých příčin i svůj význam národní a politický. Otázka znárodnění dolů byla vytyčena již v revolučním programu národní demokracie jako stěžejní bod sociální reformy. Aby zjednán byl alespoň podklad pro její řešení, svolal technický odbor čs. národní demokracie anketu, na kterou pozval odborníky z kruhů politických i obchodních."

A pak je dodatek po článku: "Anketa o socialisaci dolů za předsednictví ministra dr Kovaříka konána byla dne 6. července 1921 v Praze."

Nevím, co se s anketou stalo. V pozdějších ročenkách už se o tom nepíše. Snad by mohl dnes pan ministr spravedlnosti požádati pana dr Preisse a jeho společníky z národní demokracie, kteří sedí dnes jako kolaboranti a zrádci národa v trestnici soudu na Pankráci, zda by nebyli ochotni tu anketu o znárodnění dolů, 6. července 1921 zahájenou, dnes už ukončit. (Hlasy: Na Pankráci! - Potlesk.)

Tak vypadaly sliby o znárodnění v první republice, protože se nespěchalo a bylo na vše čas co se lidu slibovalo, stále se odkládalo. Je pravda, že historie bývají vždy falšovány, proto se nám snaží i dnešní novodobí historikové historii falšovat. Je však přece jen těžké falšovat historii tam, kde ještě žijí statisíce a miliony těch, kteří se na události pamatují a vědí, jak vypadaly ty zaslíbené časy, když šlo vše přesně podle starého právního a policejního řádu, který jsme nezměněný od staré rakouské monarchie i s její byrokracií převzali.

Máme dnes těžkosti zásobovací. Nesporně. Pamatujte však, že r. 1920, tedy dva roky po válce, bylo u nás ještě zakázáno péci bílé pečivo, že v roce 1921, jak uvádí ročenka, byly týdny, kdy nebylo ani mouky, ani cukru, že jsme na dovoz americké mouky doplatili za rok 1921 3.691 mil. K a že jsme americkou mouku prodávali doma o 1.000 K na jednom q levněji, než jsme ji našim tehdejším osvoboditelům platili. (Potlesk.)

Podle statistických výkazů měli jsme r. 1919, tedy rok po válce, 169.561 nezaměstnaných a roku 1933, t. j. 15 roků po válce, 920.182 nezaměstnaných. Za to jsme však měli právní jistotu, že se tomu milionu chudáků nestala žádná protizákonná křivda. (Hlučný potlesk.) Nezaměstnaní byli vyhození na dlažbu ulice a odsouzeni žít se svými rodinami za desetikorunovou žebračenku týdně na podkladě právního řádu a přesně vymezených zákonných předpisů. (Potlesk.)

Těmto katastrofám, které se na nás přivalily proto, že vládní sliby dávané lidu v době revoluční nebyly splněny, chceme, můžeme a musíme zabránit. Proto, kdo to s republikou dobře myslí, nemůže vytýkat vládě, že své sliby příliš rychle plní, musí si přát a musí jí pomáhat, aby je mohla ještě rychleji plnit. (Hlučný potlesk.) K tomu je potřebí se oprostit od starého nazírání a vžít se do nových potřeb i nových právních řádů, které vytváří nová doba. Je potřebí chápat, že ve snaze o plnění dnešního našeho sociálně-politického programu vycházíme nejen ze zásad politické lidové demokracie, ale také ze zásad nové demokracie hospodářské. Politická moc, basírující dnes na zásadě lidové demokracie, nejde a nemůže jíti ve šlépějích staré demokracie předokupační. To si mnozí u nás nemohou anebo nechtějí uvědomit, a proto jsou zde ona nedorozumění. Vládní program mluví tu přece jasně a nekompromisně (čte):

"Odhodlána vykořenit fašismus politicky a morálně do všech důsledků, vyhlásí vláda zákaz všech fašistických stran a organisací a nedovolí obnovení v jakékoliv formě těch politických stran, které se tak těžce provinily na zájmech národa a republiky (agrární strany, její odnože t. zv. živnostenské strany, národního sjednocení, jakož i těch stran, které v r. 1938 splynuly s ľudovou stranou). (Potlesk.) Politicky odpovědným funkcionářům jmenovaných stran, kteří se kompromitovali a těžce provinili na zájmech národa a republiky, bude zakázána politická činnost a účast v organisacích demokratických stran". (Hlučný potlesk.) To je vládní program, ke kterému jsme se všichni přihlásili bez rozdílu, všecky politické strany, a proto se mýlí všichni ti, kteří nám dnes chtějí dokazovat, že i naše lidová demokracie znamená úplnou rovnost a svobodu pro každého, to jest i pro reakcionáře, fašisty a bývalé zrádce národa, že ani oni nemohou a nesmějí být z uplatňování svého vlivu na utváření nových poměrů vylučování. Stará demokracie toto rovné právo všem fašistům přiznávala, přiznávala i henleinovcům právo strojit pikle proti republice a připravovat její rozbití. Proto jsme došli k Mnichovu a ztratili nakonec svou samostatnost.

Naše vláda i pan president ve všech svých prohlášeních znovu a znovu nepřestávají zdůrazňovat, že nebudujeme jen starou demokracii, že budujeme novou, lidovou demokracii. V této lidové demokracii, jak praví vládní program, který všechny strany Národní fronty přijaly za svůj, nedovolujeme a naopak zakazujeme bývalým fašistům a funkcionářům reakčních stran politickou činnost a šíření starých reakcionářských ideí a zásad. (Potlesk.) To je politický rozdíl mezi dnešní lidovou a dřívější pouhou demokracií. Klamou se všichni ti, kteří spoléhají na to, že pomocí hlasů kolaborantů a zrádců národa mohlo by se snad podařit nahradit lidovou demokracii a její protifašistický směr (Hlučný potlesk.) demokratickou "meltou", která by opět podporovala a křísila fašistickou, finanční a velkoagrárnickou reakci. (Potlesk.)

V čem se dále odlišuje naše nová hospodářská politika? Dřívější soukromokapitalistické hospodářství a podnikání se hnalo jen za sobeckým cílem soukromokapitalistického zisku. Vedlejší byly těmto velkoagrárním spekulantům a finančním dravcům zájmy národa a státu, neměli ohled na to, že přivodí anarchii ve výrobě, že vženou stát do hospodářské krise a miliony k práci ochotných dělníků odsoudí k nezaměstnanosti a živoření; oni se nerozpakovali nakonec pro uchování a záchranu svých kapitalistických zisků zradit i národ, zaprodat jeho samostatnost i svobodu, dobrovolně vydat celou zem pod protektorát germánské tyranie a okupantské hrůzovlády.

Dnes naše hospodářská demokracie směřuje k tomu, aby zárodněním klíčového průmyslu a peněžnictví odstraněna byla soukromokapitalistická výrobní i distribuční anarchie. V tomto anarchistickém systému jednou lid trpí a hladoví proto, že je nedostatek potravin a výrobků, pro druhé proto, že je všeho nadbytek. (Potlesk.) Ale vždycky hladoví proto, aby se velkoagrární nebo finanční upíři měli dobře. V našem znárodněném plánovaném hospodářství musejí býti cílem ne soukromokapitalistické zisky, ale obecný prospěch: Základem našeho plánovaného hospodářství musí být, dát každému možnost práce, ale také povinnost pracovat. Podmínkou nároku na podíl z výtěžku práce musí být důsledné splnění pracovní povinnosti a ne výše kapitálu, který kdo vlastní. (Potlesk.) K tomu směřují a musejí do budoucna směřovat všechna vládní opatření. Naprosto nesprávné by bylo se domnívat, jak to zde řekl pan dr Chytil, že vláda už ve věci plánování udělala příliš mnoho, ba více než košický program žádá. Ještě nebezpečnější by bylo vyvozovat z toho závěr, že Prozatímní Národní shromáždění nebude muset po této stránce už nic dělat. Domnívám se, že kdybychom takto pojímali svůj úkol, že jsme nemuseli do Prozatímního Národního shromáždění chodit. (Potlesk.) Tím bychom si ten podíl, který nám byl jako měsíční odměna za naši práci určen a který jistě není malý, po čertech málo zasloužili. (Veselost. Potlesk.) Myslím, že lid od nás čeká něco více než že budeme odpočívat na vavřínech a prohlašovat, že bylo už uděláno více, než uděláno být mělo. Žádáme-li dnes na dělnících, aby byli stachanovci, má lid od nás právo žádat, abychom šli v práci příkladem vstříc a byli stachanovci ve výstavbě lidového demokratického pořádku v nové republice. (Potlesk.) Kdyby náš výkon měl kulhat za naším platem, nepřivedli bychom to daleko a lid by spokojen nebyl. (Potlesk.)

Nás čekají ještě perné chvíle. Nyní se teprve ukáže, kdo to skutečně s vybudováním lidové demokracie myslí doopravdy. (Potlesk.) Nemysleme si, že stačí mít znárodněný průmysl a jiné revoluční požadavky jen v revolučním programu, jako to měla nebožka nár. demokracie. (Potlesk.) Podívejte se, kam to její representanti s takovou falešnou politikou dotáhli. Sedí na Pankráci. (Veselost. - Potlesk.) My se tam jistě nechceme dostat, a proto když jsme vydali dekrety o znárodnění a když se už dnes rozvinují pikle a strojí úklady, aby ty nebo ony podniky, které mají být znárodněny, pomocí různých machinací byly ze znárodnění vyňaty, není to možno trpět. Je třeba tuto činnost hned v počátku se vší rozhodností zakřiknout. Kdyby to nestačilo, bude nutno osoby, které v tomto směru dělají dnes různé intervence - a není těch osob málo - veřejně jmenovat bez ohledu na to, jaké veřejné funkce zaujímají. (Potlesk.)

Hrozí-li se na př. dnes někdo dekretu o národní cti a vidí-li v jeho vydání náběh k policejnímu státu, má skutečně na lidovou demokracii divný názor, i když se stal dobrovolně jejím členem. Jestliže dekret o národní cti přenáší právo soudit menší kolaboranty a provinilce proti národní cti na národní výbory, je to zase jen splnění slibu, který zástupci všech stran v košickém programu vytyčili a schválili. (Potlesk.) Myslím, že budeme muset na této cestě odbyrokratisování a zlidovění našeho soudnictví pokračovat (Potlesk.), nemá-li pro nás být lidová demokracie pouhým líbivým heslem a pláštíkem. Jděte mezi lid a uslyšíte, co si všechno slibuje od lidové demokracie, co od ní očekává. Divně se na nás podívá každý, když mu budete chtít tvrdit, že až do okupace bylo u nás všechno v pořádku a že na nikom nebyla spáchána křivda. Právě proto, že se zde těch křivd a bezpráví za celá desetiletí tolik nahromadilo, je dnes naše situace tak obzvláště svízelná. Kdybychom měli povinnost odčinit jen křivdy okupantů, věděli bychom si s tím snadněji rady. Daleko těžší je odstraňovat křivdy předokupační. (Potlesk.)

Vezměte si jen otázku pensijního zaopatření našich zestárlých dělníků a zaměstnanců. Jaké hory bezpráví, křivd, nesrovnalostí a neodůvodněných rozdílů se tu za léta nakupily a jak velké naděje jsou dnes se strany všech, kteří jsou těmito nesrovnalostmi postiženi, kladeny ve znárodnění pojištění. Naše tragedie záleží v tom, že kdybychom činili, co chtěli, všechny tyto křivdy a nesrovnalosti neodstraníme tak rychle, jak se to všeobecně očekává a jak by to bylo nutné.

Bylo zde již v debatě poukázáno na rozdíl mezi pensijním pojištěním dělnickým, zaměstnanců ve vyšších službách a státních zaměstnanců. Vedle toho jsou u nás statisíce občanů, kteří, i když celý život poctivě pracovali, nemají vůbec na žádné pensijní zajištění nárok. To je bezpráví nahromaděné jako dědictví minulých let. Dnes jsou tito naši spoluobčané práce neschopni, ale výtěžky jejich práce strávili jiní. Má-li se pro ně pensijní zajištění opatřit, budou muset na to přispět ti, kteří dnes pracovní schopnost mají. To si musíme uvědomit a musíme mít odvahu to lidem říci. (Potlesk.)

Bude jistě úkolem národního pojištění, aby všechny tyto křivdy postupně odstranilo a všechny rozdíly vyrovnalo. Netajíme se tím, že to bude dlouho trvat, než dojdeme k úplnému vyrovnání a přece je toto vyrovnání nutné. Už dnes nám kladou zaměstnanci zestátněných podniků otázku: Jak to bude vypadat? Proč my, když pracujeme v zestátněných podnicích a ve prospěch státu, nemáme mít nárok na stejné pensijní zaopatření jako státní zaměstnanci? Což produktivní práce pro stát je něco méněcennějšího než práce neproduktivní? Dělníci mají pravdu. Toto měření dvojím nebo trojím loktem je do budoucna v lidové demokracii neudržitelné. Lidová demokracie musí dávat znovu a znovu záruku, že se tyto křivdy, i když ne hned, alespoň v budoucnu budou napravovat. Ale aby byly napravovány, nesmějí se již nikdy vrátit doby staré demokracie. Dřívější její representanti, kteří byli národní revolucí smeteni, nesmějí už nikdy přijít k moci, ani ti, kteří jim chtěli k moci pomáhat pod firmou. (Potlesk.) O to se postarají voliči u nás při nejbližších volbách, tak jako se o to právě postarali voliči v Jugoslavii. (Potlesk.)

Než dojde k úplnému vybudování skutečně jednotného národního pojištění nejen po stránce administrativní, ale i po stránce důchodové, je nutné, aby byla učiněna opatření, jež by zamezila nebo odstranila škody, které pracujícím vznikly nebo vznikají z války a mimořádných poměrů, opatření, jež by odstranila alespoň nejkřiklavější nedostatky dnešního pojištění, počítaje v to zvláště zhoršení, které zavedl do sociálně-pojišťovacího zákonodárství nacistický režim. Zvláště je však nutno upozorniti, že zamýšlená cenová opatření nesmějí způsobit reální snížení pensijních požitků, jako nesmějí způsobit snížení reálních mezd a platů.

Mluvíme-li o těchto soc. pojišťovacích úkolech, musíme si býti vědomi, že i jen minimální požadavky, které budeme musit splnit, nám rozvrátí všechna čísla, matematické výpočty a předpoklady, na nichž je vybudováno naše sociální pojištění. A což teprve, budeme-li chtít splnit všechny zásadní požadavky, které národní pojištění má poslání splnit a splniti je povinno.

Mohl bych přecházet od kapitoly ke kapitole naší sociální politiky a dokazovat, jaké hory bezpráví a křivd se tu nahromadily a co všecko volá po nápravě. Mohl bych mluvit o křivdách páchaných léta na dělnících, ale také o křivdách po léta páchaných na státních zaměstnancích, učitelích, profesorech, úřednících, živnostnících, zemědělcích, pensistech, na mládeži, na ženách, studentech atd. atd., ale co je to dnes platné přednášeti zde hodinové seriály o tom, co všecko by se mělo dělat. To se činilo ve starém parlamentě, že v řečech a programech strany licitovaly, ale skutek nakonec utek, jak praví lidové přísloví. (Potlesk.) Musíme si uvědomit a musíme mít odvahu to také lidu říci, že to, co dnes činíme, není ani v jednom případě zásadní řešení, nýbrž že je to všecko flikování a záplatování, protože abychom mohli řádně odměňovat, zabezpečovat a zaopatřovat ať pracovníky rukou nebo pracovníky duševní, musíme napřed dát do pořádku naší výrobu a musíme vytvářet nové hodnoty. (Potlesk.) To je ten nejdůležitější úkol, před kterým stojíme a který si uvědomujeme zvláště dobře my, jednotné odbory. Pokládáme proto za nutné obrátiti se na všecky politické strany a sjednocovat za tímto cílem všechny síly celého národa. Je možné činit i jednotným odborům různé výtky, nejsou jistě bez chyby, ale je potřebí si uvědomit, že bez odborové jednoty by nebylo možno vytvořit novou pracovní morálku, ani zvýšit a uspořádat naší výrobu. (Potlesk.) Vždyť dnes nemůžeme pracujícím za všechnu jejich námahu a vypětí pracovní energie, které od nich čekáme, dát nic jiného než slib, že se jednou budou mít lépe (Potlesk.), že jím budeme moci za všecko odříkání a utrpení, kterým i dnes ještě procházejí, poskytnout lepší a radostnější život. Proto zastavte už jednou ty posměšky na dobrovolné pracovní brigády, na roztáčení kol, stachanovské soutěžení a pod.! Kde bychom byli, kdyby nebylo této veliké iniciativy a nadšení, které dnes zachvacuje naše dělníky a duševní pracovníky ve výrobě! (Hlučný potlesk.)