S úpravou měny oživl náš hospodářsky ruch. Již před vánocemi se objevilo různé zboží na našich trzích a v obchodech, které po kolik let nebylo vidět. Ale je i zvýšená chuť k podnikání, práci a hospodářskému rozmachu. Vláda a parlament musí všemi prostředky posilovat tuto touhu po zvýšené výrobnosti. Kdyby bylo dost uhlí a surovin, stáli bychom brzy v čele nejprůmyslovějších států světa. Vždyť Anglie má jedinečný zájem o náš nábytek, cukr a sklo. Naši výrobci se chystají k doplnění nejen domácího trhu různým zbožím, nýbrž i na vývoz do ciziny.

Zubožené, rozbořené nacistické Lipsko se již loni v říjnu pokusilo o uspořádání alespoň stínu toho, co se nazývalo slavnými lipskými veletrhy. Nesmíme prostě dopustit, aby nás poražené nepřátelské Německo předstihlo. (Potlesk.) V našich výrobcích a obchodnících se hnula národní ctižádost strhnouti včas pozornost Evropy a světa na naše zboží. Proto si vytvořili Přípravný výbor vystavovatelů na pražských veletrzích. V jediném měsíci se přihlásilo 3.000 vystavovatelů. Naše hlavní město má jedinečnou příležitost získat slávu a nesmírně důležité hospodářské výhody, jaké po staletí mělo ze svých veletrhů Lipsko. Praha leží v srdci Evropy, na křižovatce drah a světových leteckých spojů. Varšava, Lipsko, Budapešť, Bělehrad, Vídeň a jiná hlavní města jsou válkou poničena. Praha si zachovala svůj krásný ráz, má svůj skvělý Veletržní palác, má dobré hotely, a náš průmysl, obchod a řemesla předvedla by světu na veletrzích dokonalá díla rukou i mozků československých techniků, dělníků a zemědělců. Hlavní město Praha i vlády prvé republiky vždycky plně podporovaly snahy o uspořádání veletrhů. Vždyť to znamenalo krásnou visitku tvůrčí práce a schopnosti obyvatelstva republiky a také obohacení přílivem objednávek a hodnotných valut z ciziny! Pražské obyvatelstvo milovalo svoje proslavené jarní a podzimní veletrhy. Statisícové návštěvy diváků doplňovaly dobře tisíce přímých zájemců z celého státu a hlavně z ciziny.

Zaradovali jsme se proto, že po několika veletrzích v západních státech i my letos v březnu ukážeme světu, co dovedeme vytvořit. Přihlášky vystavovatelů rostly, rostly i přihlášky obchodních zástupců z ciziny. A do všech těchto rušných a radostných příprav k pořádání prvního jarního veletrhu v osvobozené vlasti zapadla najednou jako puma zpráva, že se veletržní palác v Praze zabírá pro úřady. Vystavovatelům se radilo, aby si postavili provisorní prkenné baráky, kde se dá, snad na starém výstavišti. Nesouhlasíme s tímto projektem. (Potlesk.) Veletržní palác patří vystavovatelům, veletrhům a našemu hospodářskému životu. (Potlesk.) Dřevěné boudy se mohou stavět na Matějské či Emauzské pouti, ale ne na oči zájemcům z celého světa. (Potlesk.) Kdyby pršelo, utopili by se návštěvníci v blátě. A uvažme, že jemné sklo, textilní, krajkářské, hudební a jiné umělecké zboží by se prostě ani vystavovat nemohlo. Také nábytek a jiné výrobky by utrpěly velké škody.

My si proboha nerozumíme! Nezmění-li se rozhodnutí vlády, nastěhují-li se úřady do veletržního paláce a znemožníme-li uspořádání veletrhů, dáme si smutné vysvědčení, že hospodářským problémům nerozumíme nebo nechceme rozumět! (Potlesk.) Dnes to již není věcí vystavovatelů, ale také zestátněného průmyslu a všeho dělnictva. Zestátnění a znárodnění našeho průmyslu jsme provedli se vzácnou jednomyslností a parlament žádá přímo, aby mu co nejrychlejším způsobem byly předloženy socialisační předlohy a dekrety, abychom je slavnostně a manifestačně mohli schválit. (Potlesk.) Na pražských veletrzích bychom cizině nad slunce jasněji dokázali, že zestátnění našeho průmyslu neznamená žádný úpadek, ale udržení vysoké úrovně a kvality naší výroby (Potlesk.), ale také ctižádost našeho zaměstnaneckého světa, i podnikatelů a obchodníků, aby byli mezi prvními v hospodářské obrodě Evropy.

Chápeme, že tvoření nových sociálních a hospodářských řádů vyžaduje zřizování úřadů, jichž za prvé republiky nebylo třeba. Přece se však pozastavujeme u fakta, že v roce 1938 jsme měli v centrálních úřadech 6.500 úředníků, kdežto letos jich máme již 17.000. (Slyšte!) Tento stav nebude trvale možný. Válkou oslabená výroba by neunesla tak těžkou hlavu ze svých daní. Také ministerstev zdá se nám zbytečně velký počet. A jednotlivá ministerstva mají obsazena až 20 budov! Musí proto nastat jisté uskrovnění na straně úřadování a na druhé straně musí být umožněno zvýšení výroby. Hospodářský život si žádá tohoto vyrovnání. Jménem poslaneckého klubu čs. strany nár. socialistické apeluji přímo s parlamentní tribuny na vládu, zejména na pány ministry průmyslu a obchodu: Ponechte veletržní palác jeho poslání! (Potlesk.) Podepřete plně pražské jarní i podzimní veletrhy! Proveďte revisi umístění úřadů a jistě se najde místo v dosavadních budovách pro eventuální nezbytný úřad nový!

Dobře uspořádaný veletrh ve vlastním veletržním paláci přinese našemu státu hojně prospěchu. Získáme objednávky z domova i z ciziny. Upevníme tím spojení s mezinárodními trhy, oživíme výrobu i obchod, přesvědčíme cizinu o užitečnosti zestátnění a znárodnění výroby. A co není na místě posledním: dodáme národu chuť k podnikání, k práci a k hospodářské expansi a tím právě přispějeme i ke vzrůstu národního blahobytu, tak touženého po sedmi letech hrůzy a hospodářského úpadku.

Vláda a příslušní páni ministři mají rozhodnutí v rukou. Parlament - jsem přesvědčena - ve své převážné většině očekává, že pražské veletrhy budou a že budou i ve vlastní veletržní budově, jak káže dobrý mrav a právo. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. Zmrhalovi.

Posl. Zmrhal: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Předložený návrh zákona, kterým se má zrušit Exportní ústav československý, protože jeho funkci převzalo ministerstvo zahraničního obchodu, doporučený výbory ústavně-právním a obchodním ke schválení, je známkou našich nových poměrů.

Zřízení ministerstva pro zahraniční obchod svědčí o tom, že zahraničnímu obchodu přikládáme velikou důležitost. Pro naši republiku s technicky vybaveným průmyslem, s vysoce vyspělým dělnictvem i inteligencí při nové orientaci naší zahraniční politiky bude vývoz našich výrobků, zejména takových, jichž hodnotu ve vysokém procentu tvoří práce dovedných rukou nebo rukou zpracujících domácí suroviny, značným příspěvkem k aktivu její obchodní bilance. Vývozem získáme prostředky pro dovoz surovin nutných pro průmyslovou výrobu a poživatiny k výživě lidu. V tomto směru máme dobré vyhlídky, přijdeme-li včas se svými výrobky na zahraniční trhy, kde je všude veliká poptávka. Myslím, že je nutno vážit si spojení s naším velikým spojencem, Svazem sovětských socialistických republik, jím poskytované podpory i naší orientace na slovanské státy.

Víme, že otázka vývozu a dovozu nemůže být vyřešena v celé šíři okamžitě. Jsou zde veliké potíže. Mluvíme o tom, aby politika našeho zahraničního obchodu byla cílevědomá a posice pro náš zahraniční obchod od začátku správně organisovány a budovány. Ministerstvo zahraničního obchodu má pochopitelně důležité poslání a větší zodpovědnost než úřad pro zahraniční obchod a bude zapotřebí, aby ministerstvo zahraničního obchodu samo organisovalo zahraniční obchod podle určitého plánu v souhlase s naší zahraniční politikou a plánovaným hospodářstvím republiky. Nesmí býti ponechána otázka vývozu a dovozu náhodě nebo jen nahodilým osobám, které se k těmto službám nabízejí, stejně jako nesmí býti ministerstvo pouze informátorem, statistikem atd. Jeho politika musí znamenat plnou podporu snah všech produktivních složek národa o urychlenou rekonstrukci a hospodářskou výstavbu republiky. Neuškodí, zdůrazňujeme-li při každé příležitosti, že se ze svého hospodářského stavu dostaneme jen usilovnou prací, zvýšením pracovního výkonu a produkcí ve všech oborech našeho hospodářství.

Náš zahraniční obchod bude výrazem, kolik hodnot dovedeme sami vytvořit. Máme všechny podmínky a předpoklady, budeme-li všichni svědomitě konat své povinnosti k republice - a zahraniční obchod nám pomůže - překonati nynější situaci. Zejména je nutno pečlivě a přísně vybírati ty, kdož se mají zahraničním obchodem zabývati. Nám nesmí být lhostejno, kdo v cizině pro nás nakupuje, kdo je do zahraničí vysílán, kdo o nás cizinu informuje, aby snad nakonec nebyl prostředníkem zrádcovských elementů, jako je Prchala a jiní. Nesmí být také nic zameškáno, jako se to již stalo při nákupu asi 10.000 vagonů kanadské pšenice.

Solidní a svědomití dovozci i vývozci, kteří nevidí v zahraničním obchodě jen příležitost k snadnému obohacení se na účet státu a pracujících lidí, mohou pro nás vykonati platné služby, stejně jako různí spekulanti mohou stát jen poškodit, poškodí naši dobrou pověst a nadělají nám nedozírné škody. Takovíto lidé si také obyčejně opatří různá doporučení od vlivných osob. Máme staré, osvědčené dovozní firmy, které mají bohaté zkušenosti, a proto budiž objektivně a věcně zkoumána u každého uchazeče, který se v zahraničním obchodě chce uplatnit, jeho dosavadní činnost, jeho poměr k republice i jeho jednání a práce v době okupace. Je zejména zapotřebí, aby prostředníků při dovozu a vývozu bylo co nejméně.

V poslední době se u nás mluví v souvislosti s poslední úpravou cen o nutnosti účelnější a dokonalejší organisace distribuční. Není pochyby o tom, že je nutna lepší organisace, ale musí býti provedena nejen zdola, ale také shora. Všimněte si, že se v časopisech již nyní ventiluje otázka, jak má být organisován prodej u postátněných podniků. Je to nápadná starost patrně lidí, zvyklých na lehčí a veliký výdělek, na bezpracný důchod, aby se tvořením nějakých prodejních kanceláří a společností přiživovali znovu. A tu bude zapotřebí, aby také u špičkových distribučních organisací došlo k reorganisaci.

Dnes, kdy máme postátněny všechny uhelné doly, bude zapotřebí provětrat prodejní uhelné syndikáty, různý systém odměn z prodeje uhlí, odstupňovaný výdělek podle výše odběrů atd. Proč státní doly ku příkladu nezlikvidují Pražskou uhelnou prodejnu, která již před válkou byla kartelem několika soukromých pražských velkofirem, aby státní doly prodávaly uhlí přímo maloobchodníkům, velkospotřebitelům, ústavům atd.? Všimněte si prodejního systému bývalého železářského kartelu s jeho hierarchickým vybudováním systému ochrany cen, s různými stupni a mezistupni obchodu, který vede nakonec ku příkladu k tomu, že nákupní družstvo klempířů, které soustřeďuje téměř všechny klempíře z historických zemí, se nemůže domoci toho, aby při jejich veliké spotřebě dosáhlo cen jako obyčejný velkoobchodník. Totéž se týká celé nadstavby obchodu a velkoobchodu, různých organisací, jak nám je zanechal neblahý systém nacistické okupace. Je to celá soustava výkupčích, sběračů, velkosběračů, velkoobchodů, velkorozdělovačů, malorozdělovačů, různých svazů, hospodářských skupin, zkrátka celá hierarchie distribuce.

V této organisační soustavě je podle mého názoru zaměstnáno zbytečně mnoho lidí úplně neproduktivních, kteří by mohli býti zaměstnáni tam, kde se projevuje nedostatek pracujících lidí a rukou. Není pochyby o tom, že i celá distribuce potřebuje náležité reorganisace, vždyť u nás připadá jeden velkoobchod na 940 osob. Posuďte sami, jaké to máme velkoobchody. Při tom upozorňuji ku příkladu na takovou nesrovnalost, že naše veliká družstva, mezi nimi pražské "Bratrství", které zásobuje přes 300.000 osob, jsou dosud zařazena do skupiny maloobchod. V obchodě textilním máme podle statistiky - totiž na území bývalého protektorátu - 2000 velkoobchodů, zatím co v Anglii, kde žije šestkrát tolik obyvatel, mají pouze 500 velkoobchodů, maloobchodů v textiliích je u nás 15.000, zatím co v Anglii jich mají pouze 10.000. Ve výrobě textilního zboží pracuje u nás 122.000 osob a v distribuci samé je zaměstnáno 58.000 osob. Nedivte se potom, že při velikém počtu textilních velkoobchodů a maloobchodů v době, kdy se prováděla úprava měnová nebo se připravovalo zvýšení cen, bylo těžké si na body opatřiti zboží. Při tom bych chtěl dodat, že 20% textilních obchodů prodá 80% výrobků z celkového množství přidělovaného textilního zboží a na zbývajících 80% obchodníků připadá pouze 20% zboží. Dovedeme si představit, z čeho a jak asi tito lidé mohou žít. V roce 1941 bylo u nás v provozu 14.127 velkoobchodů, 90.557 maloobchodů, 13.100 t. zv. ambulantních obchodů, t. j. trhovců, celkem tedy přes 117.000 obchodů, nehledě k agentům, zprostředkovatelům a jiným. Na jeden obchod připadalo asi 75 osob, čili 25 rodin, na velkoobchod 430 osob. V r. 1945 po totálním nasazení se počet obchodů u nás zmenšil, takže na jeden maloobchod připadá něco přes 100 osob a na jeden velkoobchod přes 940 osob. Ptáte-li se na živnostenských referátech, dozvíte se, že nejvíce se lidé ucházejí o povolení živnosti obchodní. Je pochopitelné a jasné, že při malém objemu obratu může nutně vzniknouti otázka, z čeho tito lidé žijí, když mimo přídělové zboží je volného zboží na trhu dosud málo. Musíme také viděti správně, proč je distribuční aparát překrven, a musíme se zabývati vážně jeho reorganisací tak, abychom neublížili solidnímu živnostenskému a obchodnímu podnikání a odstranili všechno, co z distribučního aparátu je nesolidní a spekulační, všechny ty, kteří nedostatek zboží si musí nahrazovati k podpoře své existence různým jiným způsobem.

Právem byla naše veřejnost, a řekl bych především zemědělci, roztrpčena při posledním stanovení cen potravin a všech potřeb. Nechci zabíhati do podrobností a zabývati se všeobecně cenami. U textilií, chemických výrobků a j. cenové rozpětí je daleko větší nežli u potravin, ale několik případů, které jako příklad uvedu, ukáže, že bychom neprávem vinili maloobchodníky a živnostníky jako zdražující element, pokud jsou ovšem solidní a nezabývají se šmelinařením. Podle přesných výpočtů našeho Svazu spotřebních družstev činí hrubý zisk u přídělového zboží 11,39% až 12,43 % a připočte-li se, že se prodává také zboží volné, může činiti hrubý zisk u maloobchodu 13%. Kdo na trhu zná poměry, při zvýšených nákladech a všeobecné úpravě mezd i cen pochopí, že nejvyšší cenový úřad maloobchod z nepochopitelných důvodů tentokrát stlačil pořádně, takže maloobchodník, který zásobuje 30 rodin, nemůže vydělati měsíčně hrubě ani 2.000 Kčs, z čehož má platit činži, světlo, daně atd. Naproti tomu nutno vytknouti, že NÚC povolil cenové rozpětí pro velkoobchod, jaké ještě velkoobchod nikdy neměl, a zejména ani v době volného obchodu se o takovém rozpětí neodvážil požádati. Porovnejte sami: U ceny cukru vydělá velkoobchodník 1 - 1,20 Kčs na 1 kg, t. j. 10 až 12.000 na jednom vagoně, a detailista 1,30 až 1,40 Kčs na 1 kg. U kuchyňské soli vydělá velkoobchodník 55 hal. a maloobchodník 85 hal. na 1 kg. U tvarohu vydělá velkoobchodník 3 Kčs, maloobchodník 4,50 Kčs. U margarinu vydělá velkoobchodník 2,60 Kčs, maloobchodník 3,90 Kčs. U medu vydělá velkoobchod dokonce 9 Kčs a maloobchod 8 Kčs. Zašel bych daleko, kdybych zde uváděl práci a režijní výdaje maloobchodníka a velkoobchodníka při obchodní manipulaci, ale každý ví, že maloobchodník má mnohem více práce při drobném prodeji nežli velkoobchodník, zejména na př. u cukru, který se většinou rozváží podle disposic z dráhy nebo i z cukrovarů přímo maloobchodníkům, takže povětšině cukr ani do skladu velkoobchodníka nepřijde a tak velkoobchod bere neprávem podíl na zisku malým obchodníkům. U brambor vydělá velkoobchodník 15 Kčs na 100 kg, ačkoliv dává pouze disposice na celé vagony, neboť mimo velkoobchodníka jsou zde výkupčí, velkovýkupčí a rozdělovači. Velkoobchodník vydělá 15 Kčs, výkupčí 8 Kčs, rozdělovač 9 Kčs, za použití pytlů 8 Kčs; rolník dostane za brambory 83 Kčs, distribuční aparát stojí 70 Kčs. Největší poměrně podíl má ovšem velkoobchodník, který dává jen disposice na celovagonové zásilky a provede vyúčtování. Charakteristický je však případ u sladkovodních ryb. Tu je stanoveno stejné rozpětí cenové: Velkoobchodník dostane na 1 kg 7 Kčs a detailista také 7 Kčs, prodává-li ryby v celku. Počítáme-li, že velkoobchodník má výdaje se sádkami, výlovem a dopravným asi 2,50 Kčs, zbývá velkoobchodu čistý výdělek 4,50 Kčs na 1 kg. U nás bylo vyloveno letos přes 14.000 q ryb a sdružení velkoobchodníků v Čechách dostalo 8.900 q ryb, takže shráblo kolem 4 mil. Kčs čistého zisku. Nebyl by to veliký peníz, ale nutno uvážiti, že na tomto výdělku se podílelo 8 až 10 velkoobchodníků, kteří mimo disposice a napsání účtů snad neměli dohromady žádnou práci, poněvadž velkostatky a majitelé sádek rozvezou ryby sami. Mohl bych uváděti řadu dalších případů, jaké je cenové rozpětí pro velkoobchodníka a pro maloobchodníka. Poskytuje velkoobchodu daleko více než maloobchodu, ku př. u škvařeného sádla dostane přes 6,70 Kčs až 7 Kčs, ale domnívám se, že již těchto několik případů stačí, aby každý mohl posouditi, že nejvyšší úřad cenový při stanovení cenového rozpětí z nepochopitelných důvodů nadržoval velkoobchodu na účet maloobchodu a ovšem na účet spotřebitelů. Nesmíme zapomenouti, že v době nacistické okupace mnozí dobří Čechové byli zbaveni příslušnosti ke skupině velkoobchodu, protože zůstali věrni národu, zatím co vzniklo u nás mnoho nových obchodů. Toto roztřídění na maloobchod a velkoobchod z doby německé nacistické okupace ještě trvá a bude zapotřebí, aby bylo co nejdříve zkontrolováno a provedena změna v zájmu českých lidi. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Největší roztrpčení však bylo způsobeno stanovením cen masa a uzenin. Jak k těmto cenám NÚC dospěl, je těžké uhodnout. Také v nedělní rozpravě o tom, proč musely býti ceny zvýšeny, mluvilo se o cenách masa a uzenin velmi málo. Dotázal jsem se u třech velkých pražských uzenářských firem, zda si NÚC vyžádal kalkulaci, avšak pouze v jednom závodě mi bylo řečeno, že si cenový úřad telefonicky vyžádal zprávu, kolik činí výrobní režie při 1 kg masa. Jestli na základě telefonických informací byly stanoveny ceny, pak není pochyby, že to nebylo správné, neboť takovéto stanovení cen po stránce věcného podkladu je chybné, což je konečně patrno na první pohled. Uvažte, že cena 1 kg syrového sádla je stanovena na 55 Kčs a vuřtů na 54 Kčs, uzené slaniny na 62 Kčs, párků na 72 Kčs. Snad cena slaniny a syrového sádla je proto tak nízká, že se slanina a sádlo za tyto ceny dnes nikde nedostane. Dotazoval jsem se u tří uzenářských firem na výrobní režii a dostal jsem tři různé ceny, od 5,40 Kčs až do 7 Kčs. Tento rozdíl spočívá hlavně v tom, že pracovních sil zaměstnanců nemůže býti dostatečně využito, poněvadž je poměrně malý nebo nestejný výkon vzhledem k tomu, že je málo zboží k zpracování. I zde bude třeba udělat pořádek, nejsou-li pracovní výkony nízké jen proto, že závod zaměstnává více lidí, než na kolik stačí suroviny a než si jich může závod opatřit. Nebylo by správné, kdybychom k tomu klidně přihlíželi, neboť bychom se z toho kolokolu cenového rozpětí, větších výkonů a tvoření cen nikdy nedostali. Je nutno přihlížeti k tomu, aby tam, kde stačí udělati práci 50 lidí, nebylo zaměstnáno 80 nebo až 100 lidí.