Středa 16. ledna 1946

Obyvatelstvo potřebuje také peníze; něco peněz již dostalo. Dostalo peníze z dobrovolných sbírek, dostalo peníze z pokladny státní. Avšak přišlo to do doby měnových opatření a většině obyvatelstva tyto peníze nemohou býti vyplaceny, protože váznou na vázaném kontu.

Bylo učiněno se strany úřadů a se strany dobrovolníků již hodně; neříkám, že všecko. Ale nepřišlo všechno, co mělo přijít, na své místo, také do pravých rukou. A vypadá to tak, že čím dále jdeme k východu do těch potřebnějších krajů, tím méně se tomu nejpotřebnějšímu obyvatelstvu dostává, poněvadž už se věci spotřebovávají cestou. Je to do jisté míry proto, že i to obyvatelstvo, které je k Bratislavě a ku Praze blíže, také potřebuje. Ale je v tom do jisté míry také i neschopnost některých, kteří se o věci starají, a nebojme si to říci a zjistili jsme to, je to někdy i nepoctivost, že se prostě věci, které byly dány s úmyslem nejlepším a lidem nejpotřebnějším, také po cestě ztratí. (Slyšte!) Nechci z toho dělat aféru, ale jsem povinen na to upozornit proto, aby se věc mohla spravit.

Značná část obyvatelstva přeje si toto území také opustiti. Toto území má největší populaci v celé naší republice. Z tohoto území vždycky obyvatelstvo emigrovalo. Má podány žádosti, ale stěžuje si, že nejsou vyřizovány. Neklade si podmínek, kam by mělo být přestěhováno, ale většinou by si přálo do západních Čech. A podle mého mínění dobré místo a dobré živobytí pro toto obyvatelstvo by tu bylo.

Je tam také na 6000 dětí, jež musí býti z tohoto území alespoň dočasně evakuovány do lépe vybavených krajů slovenských, ale také do Čech, Moravy, případně i do Slezska, do ústavů i do rodin, kde by se o ně řádně starali.

Na konci naší cesty byla konána v Bratislavě porada, která shrnula všechna potřebná opatření v tuto resoluci:

Členové zdravotnického výboru Prozatímního Národního shromáždění, kteří se zúčastnili zájezdu do válkou postižených krajů východního Slovenska, po shlédnutí zdravotních poměrů a zjištění celkové situace s hlediska hospodářského a sociálního se shodli na tom, že postiženým krajům je třeba účinné pomoci, a to jednak okamžitě, jednak v rámci celkové organisované výstavby zničených krajů.

V rámci okamžité pomoci je třeba:

1. aby byla zabezpečena výživa, ošacení, obutí a ubytování obyvatelstva; je bezpodmínečně nutno, aby byla přednostně zajištěna výživa obyvatelstva pravidelnými příděly a obyvatelům, kteří nemají prostředků, byly tyto příděly poskytovány zdarma;

2. aby všechny pohotové zásoby šatstva a obuvi (sklady UNRRA, zabavený nepřátelský majetek, dobrovolné sbírky atd.) byly okamžitě uvolněny v dostatečném množství a rozděleny mezi obyvatelstvo postižených krajů, aby nově vyrobená obuv a textilní výrobky byly tam přednostně přidělovány;

3. aby odsun dětí byl okamžitě proveden jen za nejnutnějších karantenních opatření do předem určených středisk; aby byla věnována zvláštní péče nastávajícím a kojícím matkám (zvýšení počtu diplomovaných asistentek, příděl dětského prádla a mýdla);

4. aby bylo zajištěno nejnutnější ubytování obyvatelstva.

Aby tato urychlená pomoc se mohla účinně organisovati a realisovati, je třeba,

5. aby postižené okresy byly vybaveny dostatečným počtem zdravotnického, sociálního a administrativního personálu,

6. aby vázané vklady postiženým, právě tak jako výnosy veřejných sbírek a dotací pro postižené, byly v dostatečné míře uvolněny, aby postiženým občanům byly vzhledem k velkým válečným škodám poskytnuty rozsáhlé daňové úlevy, aby občanům, nenacházejícím obživu v postiženým krajích, bylo zajištěno zaměstnání, aby zemědělskému obyvatelstvu byla zajištěna obživa dodáním dostatečného množství osiva, hospodářského nářadí a dobytka, aby náklady, spojené s dopravou všeho potřebného materiálu, zásob atd., byly hrazeny z veřejných prostředků a zboží dodáváno přímo do jednotlivých obcí, aby práce schopní invalidé byli zařazeni do pracovního procesu a těm, kteří pracovat nemohou, a pozůstalým po obětech války byly vypláceny řádné podpory v zákonité výši a aby agenda s tím spojená byla urychlena,

7. aby zdravotně-sociálním opatřením byla věnována zvýšená pozornost dostatečným přídělem mýdla, desinfekčních prostředků a léčiv, aby zdravotní služba byla řádně vybavena dopravními prostředky a dostatečným přídělem pohonných hmot, kterých je v tomto kraji velký nedostatek (event. použitím vozidel soukromých po dobu nouze), aby byla podniknuta všechna opatření k zabránění vzniku epidemií a k účinnému boji proti nim v případě vypuknutí (vybavení epidemických stanic a epidemických pohotovostí, odstraňování nepochovaných mrtvol).

Z iniciativy kol. posl. Hroboňové bylo také na bratislavské poradě rozhodnuto, aby se kol. Hroboňová spolu s později se přihlášivším kol. posl. Literou odebrali na několik týdnů přímo do tohoto území, kde by jakožto povolaní zástupcové lidu sledovali všechna opatření, která se budou konat, a aby nás a vládu o všem, co se děje, informovali a aby také urychlovali věci, když by vázly.

Na pomoc v této akci kromě místních slovenských úřadů voláme všechny úřady centrální, zejména ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo ochrany práce a sociální péče, dále ministerstva vnitra, dopravy a národní obrany. Kromě toho bude třeba uspořádat dobročinné sbírky, a to nemyslím již ani mezi obyvatelstvem našeho státu, jako mezi zahraničními krajany, pro občany východního Slovenska, protože mnoho občanů z východního Slovenska, ať už jde o Rusíny nebo o Slováky, má své příbuzné v Americe, kteří také mohou vydatně pomoci.

Účel cesty byl, abych tak řekl, čistě odborný. Ale, prosím, uvědomme si, že má i svůj význam politický. Byla to první větší, abych tak řekl, československá akce a vykonala své poslání i ve smyslu státním. Národní fronta se v této akci plně osvědčila. Musím zde doznat, že jako ve zdravotnickém výboru kolegově poslanci všech stran velmi loyálně spolupracují, tak také všichni se vzorně chovali při tomto zájezdu a všichni se snažili ze svých sil pomáhat.

Nechci se, prosím, míchat do slovenských poměrů, ale tak jako u nás, ani na Slovensku není ještě všechno vyjasněno. Máme tam dvě strany, není to mezi nimi vyjasněno, není to také vyjasněno v těchto stranách, nejsou tam ještě plně vyjasněny také poměry náboženské atd. To je, prosím, jejich věc a vyřídí se to. Ale mohu konstatovat, že nejenom formálně, ale skutečně upřímně jsme se setkali jak u strany demokratické, tak u strany komunistické s největším pochopením, a myslím, že také bratři Slováci, ať sedí v této řadě anebo v oné řadě, mohou konstatovat, že také delegáti Češi se chovali vzorně. (Potlesk.)

Potíže jsou, přátelé, všude, ale je dobrá vůle tyto potíže překonávat, a čím více budeme přicházet do vzájemného styku a čím více se budeme věnovat konkrétním úkolům, tím více si budeme navzájem rozumět. (Potlesk.) A i když mé založení od přírody je optimistické, domnívám se, že neupadám do nějakého optimistického klamu, když zde řeknu, že jsme byli velmi spokojeni a že máme pevnou důvěru v dobrý a šťastný vývoj všech poměrů v naší republice. (Potlesk.)

Chtěl bych k této zprávě ještě dodati, že dnes dopoledne konal zdravotnický výbor poradu za účasti zástupců ministerstva zdravotnictví a ministerstva pro ochranu práce, že se této porady zúčastnil také pan povereník pre sociálnu starostlivosť a že zítra v této poradě zdravotnický výbor pokračuje ještě za účasti zástupců ministerstva vnitra, ministerstva dopravy, ministerstva národní obrany, osidlovacího úřadu, UNRRA, zemského národního výboru v Čechách a péče o mládež a že zítra budeme prostě všecko to, co jest učiniti, přesně konkretisovat a že se ihned také přikročí k věci.

Musím při této příležitosti ještě říci, že naše cesta již praktický výsledek v určitém smyslu měla, a to, že už v Bratislavě se věci uchopili, a jak jsem informován, zejména všechny vázané vklady pro obyvatelstvo postižených krajů byly již uvolněny. Dále byla učiněna opatření taková, aby se co nejrychleji obyvatelstvu dostalo obuvi, takže tento zájezd bude mít skutečně konkretní výsledek, a to v době brzké, čímž bude pomoženo obyvatelstvu nejen hmotně, nýbrž bude také velmi přispěno ke konsolidaci politických poměrů. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, jímž je p. posl. Vodička.

Posl. Vodička: Vážená sněmovno!

Projednáváním návrhu zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu přistupuje Prozatímní Národní shromáždění k řešení velmi naléhavých otázek, které se týkají z největší části příslušníků čs. armády. Jde o zákon, který má upraviti pracovní poměry osob nastoupivších presenční službu, do té doby, než bude projednána připravovaná všeobecná osnova zákona o pracovních poměrech osob po dobu vojenské služby.

Je v zájmu republiky a odpovídá to zásadám lidově-demokratického zřízení našeho státu, když od počátku a v souhrnu ostatních úkolů budou řešeny i ty věci, které se týkají existenčních zájmů většiny příslušníků armády, což jedině může prospěti zdárnému budování naší branné moci.

Československý branec, který nastupuje presenční službu, aby splnil svou národní povinnost, musí nastupovat s pocitem jistoty, že republika jeho osobní oběť oceňuje a že ji ulehčí tím, že mu zaručuje, že po splnění vojenské povinnosti nebude při opětném nastoupení do občanského života v ničem poškozen, ať už se to týká mezd a platů, zachování pracovního a služebního poměru, úpravy soc. pojištění po dobu vojenské služby, nebo započítání vojenské služby do služební doby v občanském zaměstnání, nároku na dovolenou a pod.

Proto každý zákon a každé opatření, jež se týká zlepšení postavení vojáků naší armády, je nutno podporovati, jelikož prospívá budování armády a zvýšení její branné schopnosti.

Československou armádu v naší nové lidově-demokracké republice musí český i slovenský národ střežiti jako oko v hlavě. Vždyť je to nástroj, který má v míru i ve válce chránit naši republiku, naši samostatnost a krvavými oběťmi těžce vydobytou národní svobodu Čechů a Slováků.

Proto musí býti naše armáda budována tak, aby byla armádou skutečně demokratickou, antifašistickou a lidovou. (Potlesk.) Tento charakter naší armády povede k tomu, že bude lidem milována a že každý poctivý Čech a Slovák bude radostně plniti svou vojenskou povinnost a po celý život bude hrdý na to, že mu byla dána možnost obléknouti na sebe uniformu obránce republiky.

To ovšem vyžaduje, aby si všichni, kterým republika svěřila budování naší nové armády, byli vědomi, že se nesmí státi opakováním armády předmnichovské, v jejímž čele stáli představitelé agrární strany, jako byl Machník, té strany, která stála v čele zrady a je plně odpovědna za všechno utrpení, které český národ musel v době hitlerovského panství vytrpěti. Že nesmí býti opakováním toho, aby armádu vedli lidé, kteří byli podlými zrádci národa, jako generál Syrový, Rychtrmoc, Bláha, Gajda, Prchala a jiní, kteří vědomě vedli armádu tak, aby nemohla splniti svůj dějinný úkol, brániti republiku proti nepříteli a ubrániti největší statek národa - jeho svobodu.

Proto jedním z hlavních úkolů, které národ dává k splnění činitelům odpovědným za vybudování nové armády, je, postaviti na všechna velitelská místa, od čety až po hlavní štáb a úřadovny národní obrany, důstojníky poctivé, demokratické, pokrokové, národu a lidově-demokratické republice věrné a oddané (Potlesk.), důstojníky naplněné nenávistí k fašismu a reakci (Potlesk.), důstojníky, kteří od samého počátku národní katastrofy ať v zahraničním vojsku, v partyzánském hnutí anebo v domácím odboji plnili čestně závazek bojovati vždy a za každých okolností a za každých obětí za svůj národ a za svoji zem.

A tito čestní důstojníci, kterým národ za jejich oběť bude vždy vděčen, musí sami dbáti čistoty a spolehlivosti důstojnického sboru. Musí napomáhati k tomu, aby v čele armády nebylo lidí nehodných a zrádných. Musí pomáhati k odhalování těch, kteří jsou nepřáteli nové republiky, nového zřízení, kteří jsou pomocníky reakce a z nichž mnozí jsou i příslušníky skupiny z československé armády vyobcovaného zrádce Prchaly, který za cizácký žold jako zákeřný vrah se připravuje na vražedný útok proti naší milované republice.

Jako nová republika je budována jednotnou vůlí českého i slovenského národa, tak i armáda musí být v tomto duchu budována. To vyžaduje, aby důstojnický sbor naší nové armády byl jednotný, naplněný jednotnou vůlí postaviti národu takovou vojenskou moc, která zabezpečí všechny výsledky naší květnové revoluce.

Proto československý důstojník musí býti velitelem vzdělaným, chápajícím, že všechny jím nově a nově získané vědomosti prospívají při budování armády a tím jsou prospěšny i republice. Československý důstojník naší lidově-demokratické armády musí mít také za cíl být mužstvu nejen představeným, ale i vychovatelem a kamarádem, který bude mužstvem milován a vážen a na kterého bude vždy s úctou vzpomínáno.

A s tohoto místa také třeba vzpomenouti všech těch poddůstojníků, rotmistrů a gážistů bývalé československé armády, kteří se v bojích za naši samostatnost osvědčili a vyznamenali a z nichž nepřehledná řada ztratila život.

Velmi mnoho těchto poddůstojníků a rotmistrů prokázalo své schopnosti tím, že v partyzánském hnutí, v odboji i v květnové revoluci stáli na odpovědných velitelských místech. Těmto čestným vlastencům třeba říci, že republika i národ čeká na jejich další služby.

Na vás všech, poctiví poddůstojníci, rotmistři a gážisté, kteří máte tak bohaté zkušenosti a mnohokráte jste prokázali své schopnosti, závisí, zda si rychle vybudujeme naši armádu a zda bude odpovídat duchu nové, lidově-demokratické republiky. Na vás také záleží, aby naše mládež, která nastupuje vojenskou službu a kterou vy máte možnost přímo vychovávat, byla vychovávána v hrdinské, statečné, obětavé a chrabré obránce republiky. A my vám věříme, že tento čestný úkol také čestně splníte.

Otázka lidovosti naší armády je spojena s otázkou povyšování jak v poddůstojnickém, tak i v důstojnickém sboru. A zde je třeba jasně říci, že schopnému a nadanému vojáku musí být otevřena cesta k nejvyšším velitelským místům. V tomto případě nesmí hrát roli ani maturita, ani odsloužená léta. Ten, kdo je schopný a nadaný a má lásku k vojenskému povolání, bude své vzdělání prohlubovat, zvláště když se mu k tomu dá pomoc a zákonné možnosti. Ten bude pro armádu a její obranu platnější než ten, kdo si na základě titulu svou hodnost vyseděl, nebo lépe, vysloužil.

A zde je na místě, abychom zakřikli praxi těch vojenských činitelů rozhodujících o povyšování, kteří proti duchu vládního programu a proti duchu lidově-demokratické republiky zadržují žádosti o povýšení s odůvodněním, že navrhovaní nemají maturitu, ačkoliv dostali od svých velitelů nejlepší vysvědčení a žádosti na povýšení byly potvrzeny i velitelem oblasti. Takováto praxe v lidově-demokratické republice je neslýchaná, neodpovědná, odsouzeníhodná a bude ji nutno z armády navždy vymýtit.

A proto trváme na tom, aby při povyšování schopných a osvědčených lidí v dnešní době, zejména z řad zahraničních vojáků, partyzánů, příslušníků odboje a politických vězňů, maturita nebyla brána za záminku zejména proto, že se tímto způsobem má zastřít reakční postup těchto činitelů. Dále trváme na tom, aby všechny vojenské školy i vojenské akademie byly zpřístupněny lidu a aby zejména nyní v prvých poválečných letech byli do těchto škol přijímáni všichni ti, kdož se osvědčili v zahraniční armádě, v partyzánském a odbojném hnutí, v domácím odboji anebo byli jako političtí vězňové v esesáckých koncentračních táborech.

Velmi důležitou složkou zdárného budování naší nové armády je osvětová neboli mravně-politická činnost ve vojenských útvarech. Tato osvětová činnost má v armádě své přátele i nepřátele. Je samozřejmé, že velitel, který je člověkem pokrokovým, demokratickým a nové republice oddaným, nejen uznává osvětovou službu prováděnou v jeho útvaru, ale svého osvětového důstojníka v jeho činnosti též podporuje. Je si vědom, že tak jako mnohý osvětový důstojník v poslední válce svojí činností mezi vojáky v poli vyhrál mnohý boj a snad i bitvu, může také v míru velmi prospět při budování nové armády pro zlepšení výchovy, výcviku i kázně všech příslušníků československé armády.

Osvětová činnost v lidové armádě je stejně důležitá jako ostatní armádní zřízení a jen ten, kdo nemá kladný poměr k nové republice, k její lidově-demokratické armádě, osvětovou činnost neuznává a její činnost brzdí, a ten také nemá co dělat v naší nové armádě. (Potlesk.)

Podle košického vládního programu jsou všem příslušníkům armády od prostého vojína až k hlavnímu veliteli přiznána všechna politická práva občanů Československé republiky. Příslušník branné moci má právo v době mimo službu zúčastnit se veřejného politického života, být organisován v politických anebo všenárodních organisacích. Má právo volební a může být volen do všech orgánů veřejné státní správy i do zákonodárných sborů.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP