Nová republika dává tak svým obráncům možnost, aby i v době vykonávání vojenské služby mohli svou politickou činností mít vliv na budování armády a na všechny zájmy, které se jich jako vojáků dotýkají. Je si jen přáti, aby všichni vojáci dobrodiní dekretu o politických právech vojáků plně využili a tím prospěli armádě i republice. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Československá armáda nesmí být jako minulá nepolitickým nástrojem reakce, ale musí se stát živým politickým nervem republiky, který poctivě a oddaně bude plnit vše, čeho zájem lidově-demokratické republiky vyžaduje.

Ke konci chci zdůraznit, že všichni vojenští činitelé, důstojníci, poddůstojníci, rotmistři a gážisté, kteří své síly dávají do služeb vybudování mocné a spolehlivé armády, budou námi ve všem plně podporováni a že bude učiněno vše k zlepšení jejich existence, aby se jim umožnilo věnovati se plně svému vojenskému povolání, abychom tak ve spojení vojáků s národem vybudovali československou armádu tak, aby v případě války čestně obstála po boku nejlepší armády světa, armády našeho věrného a věčného spojence, Sovětského svazu. (Potlesk.) Československá armáda se takovou stane, o to se postarají všichni čestní a poctiví důstojníci, rotmistři a poddůstojníci spolu se všemi vojáky našeho národa. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem jest pan posl. Vaverka. Dávám mu slovo.

Posl. Vaverka: Paní a pánové!

Bylo správně řečeno, že osnova zákona, kterou máme právě na pořadu, osnova ochraňující pracovní poměry osob, které, splňujíce svoji brannou povinnost, konají vojenskou presenční službu anebo výcvik v náhradní záloze, je první osnovou zasahující do branných otázek, o níž bude naše sněmovna rozhodovat.

Považujeme za zvláště významné, že tato osnova řeší právě sociální, tedy nejzákladnější problém branné služby, že jedna z dalších osnov souvisících s výkonem vojenské služby, osnova zákona o zvýšení státního vyživovacího příspěvku, má stejný charakter sociálního řešení, a konečně že totéž je v podstatě i u osnovy o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci.

Přimyslíme-li si k tomu, jak sám pan ministr národní obrany ve svém výkladu v branném výboru mimořádně zdůraznil, sociální snahy a potřeby, které se musí uplatňovat ve výstavbě armády, je nám zřejmo, že pojetí nového sociálního ducha, jímž je nesena naše lidová demokracie, začíná pronikat do základů armády a srůstá s myšlenkou brannosti vůbec. Všechno úsilí o zvýšení branné zdatnosti se točí především kolem předpokladu, jak dovedeme dáti lidu uspokojivý existenční základ ve všech směrech a že zejména tím pevnější a vřelejší bude jednota lidu s armádou, když tímto uspokojujícím základem podloží se celá branná služba a všechna práce těch, kdož tvoří armádu od vojáka z mužstva až po důstojníka.

Dnes tedy ve smyslu tohoto nazírání uskutečníme svým rozhodnutím to, po čem bylo tak naléhavě voláno, a to již od té doby, kdy v počátcích republiky nastupovali první českoslovenští branci do branné povinnosti, a co bylo neustále uplatňovaným požadavkem a jedním ze stěžejních požadavků sociální demokracie. Odstraňujeme velkou nespravedlnost, spočívající v tom, že zatím co občan-nevoják v normálních poměrech mohl klidně využíti výhod svého nepřerušeného zaměstnání a měl zejména možnost zlepšovati si svůj výdělek a služné, branec, který konal nejčestnější službu státu, odnášel si za ni krutý trest, že v tisíci a tisíci případech ztrácel své zaměstnání, ztrácel všechno, co by si byl získal v pracovním a služebním poměru, kdyby byl mohl zůstat na svém místě. Za takových okolností vracel se náš československý branec po splněné branné službě do občanského života. Byly sice vydávány různé výzvy, aby byli branci, odcházející z vojny, přijímáni do starého zaměstnání, ale je dostatečně známo, jak byly tyto výzvy přijímány a plněny. U dělníka a soukromého zaměstnance záviselo všechno na vůli nebo libovůli zaměstnavatele a na okamžité potřebě jeho sil v podniku, z něhož musel branec odejíti.

Podle dosavadního stavu jedině státní zaměstnanci, konající vojenskou službu, měli a mají jistotu, že jsou aspoň částečně chráněni. vojenská presenční služba započítává se jim polovinou pro zvýšení platu a plnou měrou do doby, rozhodné pro určení služebního pořadí. Ale i z této výhody jsou, s výjimkou legionářů, vyloučeni ti, kdo konali presenční službu před r. 1944.

Dělníci a soukromí zaměstnanci nebyli a nejsou během presenční služby nijak chráněni. Zákon č. 61 z r. 1925 poskytuje jim pouze ochranu po dobu cvičení ve zbrani a soukromí úředníci mají po dobu cvičení nárok na plat. Některá ochranná opatření pro mimořádnou službu vojenskou za branné pohotovosti státu poskytuje pak ještě zákon o ochraně státu a zákonné předpisy z r. 1938.

To je zhruba asi všechno, čeho se dostávalo jako ochrany zaměstnancům, konajícím vojenskou povinnost. Celkem vzato - opatření naprosto nedostatečná. Tuto těžkou křivdu dnes napravujeme. Ano, návrh zákona, o němž budeme hlasovat, a jeho přijetí znamená jeden z největších činů, kterým přispějeme k řádnému sociálnímu zhodnocení branné služby. Víme, že zákon představuje jen prozatímní řešení a že nevyčerpává zdaleka všechno, co by bylo potřebné v něm vyjádřit. Jedno však je jisté, že po praktickém provedení úpravy v mezích, jak o nich mluví zákon, budou branci nastupovat se zcela jinými pocity než ti, kteří je v minulých nástupních ročnících předcházeli, že ti, kteří posledně narukovali, a ti, kteří budou následovat, budou žít na vojně a půjdou na vojnu v přesvědčení, že je o ně postaráno, že neztrácejí existenčně nic jak v zájmu svého dalšího života, tak v zájmu své rodiny. My jen žádáme podle resoluce, přijaté branným výborem, aby vláda skutečně v nejbližší době předložila novou osnovu zákona, která provede souhrnně a s trvalou platností všeobecnou úpravu pracovních poměrů osob, nastoupivších vojenskou službu, ať presenční nebo výcvik v náhradní záloze anebo cvičení ve zbrani, a aby v této souhrnné a na trvalo vypracované osnově bylo pamatováno na všechny případy, které nutno do ochrany pracovních poměrů branců zahrnouti, s plným zajištěním běžných nároků v pensi a ve veřejnoprávním sociálním pojištění.

Jestliže naše nová demokracie sňala s vojáků potupný znak podřadnosti a méněcennosti po stránce občanské rovnoprávnosti, jenž jim byl vtiskován tím, že jakmile občan oblékl vojenský kabát, ztrácel své základní občanské právo, právo volební, jestliže vláda jako hlavní představitel této nové demokracie vrátila vojákům právo, aby jako každý občan mohli i oni svým hlasem rozhodovat o řízení osudů státu a samosprávy, a dala jim možnost svobodně se zúčastnit i občanského života politického, splňujeme nyní my jiný závažný úkol, zajišťujeme brancům naší lidové demokratické armády nedotknutelnost jejich existenční základny po dobu branné povinnosti. Vláda i naše sněmovna budou si moci v bilanci své činnosti připočísti toto opatření k dobru jako velkou kladnou položku. Důsledek přijaté osnovy zákona bude míti příznivou odezvu ve dvojím směru. Zvýší se nesporně morálka armády, neboť vědomí existenční jistoty po splněné vojenské službě zlepší vnitřní poměr vojáků k služebním povinnostem, branci budou se věnovat s dvojnásobným zaujetím svému výcviku a školení, zvýší se celá morálka brannosti lidu a vzroste branná síla státu, naší svobody, síla, v níž budeme míti záruku našeho bezpečného vývoje k lepší, šťastnější naší budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je pan posl. Lietavec, jemuž uděluji slovo.

Posl. Lietavec: Slávne Národné shromáždenie. Vážené panie a pánovia!

Vláda národného frontu Čechov a Slovákov uskutočňuje rad radom najdôležitejšie a najvýznamnejšie časti vládneho programu v záujme ľudu a v záujme oboch národov našej republiky. Zvláštna pozornosť je tiež venovaná našej novej, ľudovo-demokratickej čs. armáde. Po skúsenostiach predmníchovských a po strašných skúsenostiach, ktoré prežívali Slováci a Češi v dobe fašistickej poroby, uvedomujeme si, že armáda si zaslúži najširšej pozornosti a podpory nás všetkých, ktorým nie je ľahostajný ďalší osud našich oboch národov.

Naša nová armáda prešla ťažkým krstom ohňa, bojov a skúšok vtedy, keď išlo o splnenie našich národných, demokratických a antifašistických povinností v boji proti spoločnému nepriateľovi, nemeckým otrokárom a ich pomáhačom cieľom zachránenia našej národnej cti a oslobodenia našej spoločnej vlasti. V týchto skúškach verní synovia oboch našich národov sa osvedčili a složili skúšku národnej, vlasteneckej a demokratickej vyspelosti. lch bojom a obetiam prineseným v záujme tejto republiky spolu s hrdinskými synmi národov Sovietskeho sväzu môžeme ďakovať, že žijeme ako slobodné a demokratické národy, staviame a budujeme štát, v ktorom bude sa nášmu ľudu lepšie žiť ako dosiaľ a v ktorom môžu sa i Slováci plne rozvíjať ako samobytný národ spolu s bratským národom českým. A týmto hrdinom, bojovníkom československej i zahraničnej armády, partyzánom i ostatným bojujúcim vlastencom sme nielen vďační, ale aj povinní plne sa o nich starať, ich záujmy podporovať a zahrnúť ich láskou a materiálnou pomocou.

Máme pred sebou návrh zákona o pracovných pomeroch osôb, nastúpivších prezenčnú službu. Týmto zákonom pomáha sa novým obráncom republiky zachovať si pracovný pomer i po návrate z prezenčnej služby alebo po návrate z náhradnej zálohy. Vojaci, poddôstojníci i dôstojníci po vykonaní svojich vojenských a národných povinností budú mať plnú istotu, že v civilnom povolaní budú sa môcť zase plne uplatniť, že budú opäť zamestnaní, že sa im doba strávená vo vojenskej službe započíta do pracovného pomeru v prospech zachovania platových a penzijných náležitostí.

Tento zákon ale nemôže plne uspokojiť všetky potreby občana, ktorý zadosť učinil svojim vojenským povinnostiam. On je len čiastočným, núdzovým riešením. Preto sa aj komunistická strana Slovenska stavia za urýchlené predloženie osnovy zákona, ktorým sa dostane účinnejšej a dokonalejšej materiálnej a hmotnej podpory tým osobám, ktoré sa vracajú domov po splnení svojich vojenských povinností. Taktiež naša strana žiada, aby táto nová osnova pamätovala i na ochranu pracovného pomeru už odo dňa, ktorým bol občan republiky odvedený, teda uznaný za vojaka.

Pri tejto príležitosti, keď hovoríme a konáme kroky v prospech našich nových brancov, považujem za potrebné zmieniť sa o tom, že sme povinní viacej a významnejšie hmotne sa postarať o tých, ktorí už zvlášť teraz vracajú sa k svojmu občianskemu povolaniu, alebo o tých, ktorí sa ešte vrátia. Tisíce a tisíce dôstojníkov, poddôstojníkov a vojakov, ktorí celé dlhé roky so zbraňou v ruke bojovali a krvácali za túto oslobodenú a na nových, zdravších základoch sa budujúcu republiku, a spolu s nimi tisíce slavných a v bojoch sa vyznamenavších partyzánov bolo v dôsledku zrušenia brannej pohotovosti poslaných do civilu. Mnohí z nich sa vracajú ranení a mnohí s porúchaným zdravím. A žiaľ, často, dosť často jak vojaci, tak partyzáni, zvlášte u nás na Slovensku, nenachádzajú vždy plné porozumenie a pochopenie, keď žiadajú im vyhovujúce zamestnanie, aby mohli v práci znova slúžiť svojmu národu a štátu a existenčne byť zabezpečení. V úradoch, živnostiach, podnikoch polnohospodárskych i priemyseľných často sa im odpovie, že už voľné miesta pre nich nemajú. Keby sa však dôkladne skúmali tí zamestnanci, ktorí tam ešte sedia, a to už od roku 1939, či sú národne a štátnepoliticky a demokraticky spoľahliví a či oni splnili svoje povinnosti voči národu v boji proti fašizmu, veru by sme našli tam mnoho takých, ktorí by tam sedieť nemali, ale snad mali by sa zodpovedať za hriechy, ktoré spáchali vtedy, keď vojaci a partyzáni bojovali. A preto na účet takýchto je treba zamestnávať tých, ktorí účasťou v boji preukázali svoju národnú a demokratickú spoľahlivosť.

Prirodzene, že reakcia a zbytky fašistov nemajú radi takýchto vlastencov preto, lebo títo by priniesli nový, zdravý, ozaj demokratický ľudový duch do úradov, podnikov a závodov. Je preto povinnosťou nás všetkých pomôcť vracajúcim sa vojakom a partyzánom, umiesťovať ich a zabezpečiť im ich spravodlivé požiadavky a účinne ich podoprieť, zvlášť proti chamtivcom a reakcionárom, ako aj proti strnulým byrokratom. Bolo by v záujme našich bojovníkov, keby zákonom sa nariadilo týchto povinne zamestnať a umiesťovať v občianskom povolaní.

Ale v boji, ktorý prebiehal proti Nemcom, Maďarom a ich pomáhačom, padlo mnoho udatných synov slovenského i českého národa. Po týchto zostaly vdovy a siroty. Viete sami, že tieto vdovy veľmi často musia skoro prosiť o sociálnu pomoc a existenčné zabezpečenie. lch padlí mužovia alebo otcovia dostali síce vyznamenania a uznania, ale pozostalým po ních musíme dať viacej, dať slušné, zabezpečujúce zamestnanie. Je preto potrebná osnova zákona, ktorou by sa týmto postihnutým dalo dôsledné a uspokojivé existenčné zaistenie, a nie len almužna. To musíme urobiť už v záujme tých, ktorí padli. Verím, že táto osnova zákona v krátkom čase dostane sa ako návrh zákona do Dočasného Národného shromáždenia.

Nech mi je dovolené zmieniť sa ako zástupcovi komunistickej strany Slovenska i s tohoto miesta o tých, ktorí toho času ešte v armáde slúžia a ktorým je treba účinnejšej podpory v záujme plného ocenenia služieb, ktoré oni splnili pre existenciu nášho národného života a štátnej samostatnosti republiky. Chcem zvlášť poukázať na účastníkov protinemeckého odboja z riad Slovákov. Vyše 70.000 Slovákov zúčastnilo sa v zahraničnej československej armáde a viacej ako 72.000 Slovákov zúčastnilo sa slávneho národného povstania. V tomto čísle je zahrnutých i 27.000 slovenských partyzánov, ktorí bili Nemcov už na Bielej Rusi a obzvlášť dôkladne po 29. auguste 1944 v našich slovenských horách. Je nám známo, že v boji proti nemeckej presile na Slovensku, asi proti 7 nemeckým divíziam, sa títo plne osvedčili ako dôslední a oddaní bojovníci za spoločnú ľudovo-demokratickú republiku, vlasť slobodných a rovnoprávnych Slovákov a Čechov.

Mnohí z týchto po oslobodení našej republiky vstúpili do armády, aby tejto dali k dispozícii svoje sily a bojové skúsenosti. Mnohí boli za účasť v boji proti Nemcom už povýšení, ale mnohí už dĺho na spravodlivé a oprávnené povýšenie čakajú. Súčasne sa hlásia príslušníci československej armády zahraničnej alebo bývalí partyzáni do vojenských odborných škôl, aby sa mohli zdokonalovať a obohatiť i teóriou vo vojenskom povolaní. Žiada sa od nich ako podmienka prijatia do vojenských učilišť maturita. Ale pýtam sa, akože títo mohli skladať skúšku vo škole a maturovať, keď mnohí nemohli alebo nesmeli študovať a mnohí študovali taktiku a stratégiu ozbrojeného boja proti nemeckým okupantom. A v tejto škole, bojovej škole, složili i maturitu národnej vyspelosti, štátnej a demokratickej spoľahlivosti, lásky k svojmu ľudu a maturitu schopnosti veliť celým jednotkám, a to úspešne, na fronte proti Nemcom.

Som toho náhľadu, že spravodlivé a ľudovo-demokratické riešenie má týmto skvelým ľuďom umožniť, aby 1. keď už na vojne sú, boli primerane a zaslúžene povyšovaní a dosadzovaní aj na zodpovedné a veliteľské miesta, 2. aby hlásiaci sa do vojenských učilíšť boli do týchto prijímaní po složení skúšok prijímacích, i keď maturitu ešte nemajú.

Tým nebude trpieť kvalitatívne náš dôstojnícky sbor, ale práve opačne, získa kvality v týchto ľuďoch najhodnotnejšie a novej ľudovo-demokratickej armáde najprospešnejšie.

Plne budeme podporovať pána ministra národnej obrany a ostatných zodpovedných činiteľov armády, aby sa do dôsledku uskutočňovala tá časť vládneho programu o našej armáde, kde sa hovorí: "Menovanie a povyšovanie dôstojníkov nebude podmienené len formálnymi pravidlami, ale bude podporovaný mimoriadny rýchlejší postup, resp. menovanie najschopnejších, predovšetkým tých, ktorí sa osvedčili na fronte a v boji.

Keď dnes hovoríme o vládnom návrhu zákona, ktorým sa upravuje pracovný pomer osôb nastúpivších vojenskú prezenčnú službu, ktorý zákon pomáha zabezpečiť aspoň čiastočne i existenčne tých, ktorí splnia svoje branné a vojenské povinnosti, žiada sa zdôrazniť, že on pomáha upevniť ľudovú demokratickú morálku našich vojakov veľmi účinne. Som presvedčený, že i horespomenutý postup a stanovisko v spomenutých otázkach len pomôže ešte viacej stmeliť našu novú armádu tak, aby ona ozaj bola bezpečnou zárukou národnej slobody Slovákov a Čechov, bezpečnou zárukou ľudovej demokracie, štátnej samostatnosti, verným a oddaným spojencom Červenej armády a zárukou mieru.

Komunistická strana Slovenska bude preto hlasovať za tento vládny návrh zákona tak, ako je nám predložený. (Potlesk.)