Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl.
Wünsch. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Wünsch: Paní a pánové!
Závěrečný akt dohody o reparacích
Německa, o založení Mezispojenecké reparační
komise a o restituci měnového zlata představuje
výsledek porady, která se konala v Paříži
od 9. listopadu až do 21. prosince minulého roku.
Tato konference byla svolána velkou Britannií, Spojenými
státy a Francií. Sovětský svaz se
jednání neúčastnil, poněvadž
jeho reparační nároky byly již postupimskou
dohodou uspokojeny. Pařížská konference
měla za úkol určit kvotu reparací
osmnácti dalším státům, mezi
nimi také Československu, které na těchto
poradách zastupoval pan státní tajemník
ministerstva zahraničních věcí dr
Clementis, jehož zpráva byla ve schůzi
vlády 3. ledna vzata na vědomí a celý
návrh dohody schválen v zasedání vlády
15. ledna. Nyní je text dohody předložen po
projednání v příslušných
výborech Národnímu shromáždění,
aby byl schválen ještě před podpisem
presidenta republiky.
Po prozkoumání toho závěrečného
aktu, který máme vyříditi urychleně,
abychom tak říkajíc nezmeškali vlak
do Bruselu, kde je sídlo Mezispojenecké reparační
kanceláře, lze říci, že návrh
dohody poskytuje svou střízlivostí, na rozdíl
od reparačních ujednání po minulé
válce, mnohem příznivější
vyhlídky na možnosti a způsob plnění
reparací se strany Německa, a je proto možno
předpokládat, že na rozdíl od dohody
po první světové válce bude tato reparační
dohoda splněna a že Německo bude přinuceno
aspoň z části nahradit nesmírné
škody, které způsobilo všem státům,
zejména ovšem státům okupovaným.
Tato dohoda nestanoví přesně ani rozsah náhrad,
ani jejich obsah, ani dobu trvání, nýbrž
přenechává přesné stanovení
těchto náležitostí Spojenecké
kontrolní radě v Berlíně. Nelze proto,
paní a pánové, s hlediska hospodářského
a finančního již dnes stanovit přesnou
číslici výší těchto náhrad,
a každý pokus o nějaké vyčíslení
byl by pouze nepřesným a neúplným
odhadem. Po stránce politické možno již
dnes říci, že dohoda osmnácti států
v tak závažné a komplikované věci
znamená další slibný krok na cestě
k mezinárodní solidaritě a spolupráci.
Pro Československou republiku vyplývají z
této dohody kromě řady výhodných
hospodářských opatření dvě
usnesení značného politického dosahu.
Je to ustanovení čl. II, odst. D "Vyrovnání
pohledávek vůči Němcům"
a ustanovení čl. VI, odst. D "Německý
majetek v cizině", která se obě týkají
otázek souvisících s majetkem bývalých
čs. státních příslušníků
německé národnosti a s věcí
odsunu Němců.
V odst. D, čl. II bylo stanoveno, že čs. vláda
bude oprávněna použíti pohledávek
na žirových účtech Národní
banky čs. u Říšské banky, při
čemž se stanoví, že tímto žirovým
účtem může čs. vláda disponovat
v souvislosti s odsunem někdejších čs.
příslušníků německé
národnosti z Československa do Německa. Je
tu ovšem omezení, že naše vláda může
tak učinit jedině za souhlasu Spojenecké
kontrolní rady v Berlíně. V odst. D, čl.
VI bylo výslovně stanoveno, že majetek transferovaných
Němců, který v republice zanechají,
se nezapočítává do reparační
pohledávky, čímž bylo nepřímo
sice, ale nepochybně uznáno, že tento majetek
je majetkem národním, majetkem naším,
to jest majetkem podléhajícím jedině
vnitrostátní legislativě.
Jinak obsahuje závěrečný akt několik
ustanovení, která budou od nás vyžadovat
určitých výdajů. Je to zejména
příspěvek na vydržování
Mezispojenecké reparační kanceláře
a ustanovení o reciprocitní úhradě
škod, které válkou utrpěli občané
spojeneckých států.
Německé reparace jsou rozděleny do dvou kategorií:
A a B. Kategorie A zahrnuje všechny druhy německých
reparací s výjimkou těch, které jsou
zahrnuty do kategorie B. Druh reparací kategorie A bude
určen dodatečně Spojeneckou kontrolní
radou a je už dnes známo, že se týká
německého majetku na území spojeneckých
států a německého majetku ve státech
neutrálních. Velmoci se zavázaly k zákroku,
aby tento německý majetek v neutrálních
státech byl dán k disposici. V kategorii B je zahrnuto
všechno průmyslové a strojní zařízení
a jiná vybavení podstaty podniků, odvezených
z Německa, jakož i loďstvo obchodní a
loďstvo pro vnitrozemskou plavbu.
Každá zúčastněná vláda
má z celkové hodnoty statků kategorie A i
B právo na percentuální podíl, určený
pro každou z těchto kategorií. Kvota, připadající
Československu, činí v kategorii A 3%, v
kategorii B 4.3%. V pořadí podle výše
stanovené kvoty je Československo v kategorii A
na sedmém, v kategorii B na osmém místě,
tedy na místě velmi výhodném, zejména
vzhledem k státům, které byly válkou
daleko více postiženy, jako na př. Jugoslavie
nebo Holandsko.
Pařížské dohody stanoví dále
zásadu rozdělení průmyslového
a strojního zařízení podle přesně
vymezených směrnic a zásadu rozdělení
loďstva všech druhů. Pro nás je tu důležité
loďstvo vnitrozemské plavby. Přijatou zásadu
rozdělení tohoto loďstva podle potřeb
jednotlivých států možno posuzovat pro
nás, jako stát vnitrozemský, za výhodnou.
V dalším zřizuje dohoda Mezispojeneckou reparační
agenturu, která, jak již jsem uvedl, má sídlo
v Bruselu. Tato instituce, v níž bude každý
stát zastoupen, bude rozdělovat výměnné
statky, které budou tvořit obsah reparačních
pohledávek států podle dohodnutých
zásad.
A konečně je tu dohoda o restituci měnového
zlata. Podle ní připadne na jednotlivé státy,
které utrpěly ztráty na zlatě následkem
německého drancování, část
zlata nalezeného v Německu, a to podle poměrné
ztráty.
Závěrečný akt navrhované dohody
obsahuje 8 resolucí, které však jsou připojeny
až za podpisy dohody a nevyjadřují jednomyslné
usnesení všech zúčastněných
států. Mají spíše povahu doporučení
a vyslovení názorů těch států,
které tyto resoluce podepsaly. Československo připojilo
svůj podpis ke všem resolucím, až na jednu;
je to resoluce čís. 5 o německém majetku
v Julském Benátsku a Dodekanésu. Nejdůležitější
z těchto resolucí je resoluce čís.
2 o reparacích z běžné výroby
i zásob, jakož i ve formě služby se strany
Německa. Rovněž důležitá
je resoluce čís. 1 o restituci Němci odvlečeného
majetku. Tu byla přijata zásada o vrácení
těch statků, které se dají ještě
dnes v Německu identifikovat.
Pokud jde o předměty kulturní potřeby,
povahy umělecké, historické, vědecké,
pedagogické nebo náboženské, jako knihy,
rukopisy, obrazy, dokumenty atd., má je Německo,
pokud nebyly vráceny, plně nahraditi rovnocennými
předměty. V resoluci čís. 4 o válečné
kořisti se žádá, aby válečný
materiál nepotřebný pro armády, které
jej ukořistily, byl dán k disposici státům
participujícím na reparacích. Ostatní
resoluce jsou významu menšího.
Paní a pánové! Zahraniční výbor
se po projednání této osnovy shodl jednomyslně
na názoru, že výsledek pařížské
konference o reparacích lze označiti za politický
i hospodářský úspěch Československé
republiky a doporučuje jej slavné sněmovně
ke schválení.
Jak jsem již v úvodu své zprávy poznamenal,
je urychlené vyřízení tohoto vládního
návrhu velmi žádoucí. Dohoda o reparacích
byla totiž již podepsána státy, jichž
nároky představují 80% všech kvot, takže
je dohoda již v platnosti a tyto státy počínají
již v Bruselu své nároky realisovat.
Jde tedy o to, abychom se do Bruselu dostali co nejdříve
a mohli se podílet na reparacích, zvláště
na rozdělení průmyslového a strojního
zařízení měrou nám přináležející.
(Souhlas.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem za výbor obchodu je pan posl. V. Pavlík.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. V. Pavlík: Vážená
sněmovno!
Vládní návrh, kterým se předkládá
Prozatímnímu Národnímu shromáždění
ke schválení návrh Dohody o reparacích
Německa, o založení Mezispojenecké reparační
komise a o restituci měnového zlata, spolu s připojenými
resolucemi, sjednaný na reparační konferenci
v Paříži dne 21. prosince 1945, byl projednán
výborem obchodu ve schůzi dne 30. ledna 1945. Výbor
obchodu se usnesl doporučiti Prozatímnímu
Národnímu shromáždění,
aby návrh přijalo v tom znění, v jakém
byl vládou předložen.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Zpravodajem za výbor průmyslu je pan posl. Děd,
kterému uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Děd: Paní místopředsedkyně,
paní a pánové!
Jsme si dnes všichni dobře vědomi, že
po druhé světové válce bude hrát
uspokojivé řešení reparačního
problému ještě daleko významnější
úlohu než po prvé válce světové,
zejména posuzujeme-li tuto otázku speciálně
s našeho, československého hlediska. Nemůže
být totiž pochybností o tom, že ohromné
škody, jež záměrně napáchalo
nacistické Německo u nás i ve všech
státech, jež okupovalo, nelze nijak srovnat se škodami
jím způsobenými ve válce minulé.
Mezi státy, jež byly takto postiženy soustavným
pustošením, loupením a ničením
všech hospodářských statků a
kulturních hodnot, je tentokrát také naše
republika, kde po dobu víc než 6 let řádil
nacistický režim.
Otázkami reparačními zabývala se vzhledem
k jejich významu pro poválečné uspořádání
Evropy již krymská konference vedoucích státníků
Sovětského svazu, Spojených států
a Velké Britannie, která stanovila zásady,
že Německo musí nahradit pokud možno v
největší míře škody, způsobené
vojenskými akcemi i vykořisťováním
po dobu okupace, i když bylo jasno, že úplná
náhrada těchto škod není vzhledem k
nesmírnému jejich rozsahu vůbec možná.
Otázky reparační byly projednávány
v r. 1945 v Postupimi, kde bylo dohodnuto, že reparační
plnění má býti rozděleno tak,
že plnění z německé východní
zony má připadnouti Sovětskému Rusku,
jež má z těchto plnění uspokojiti
také reparační nároky Polska. Plnění
ze tří západních německých
zon má býti podle této Postupimské
dohody rozděleno na všechny ostatní státy,
počtem osmnáct, které se aktivně zúčastnily
války proti Německu. Mezi těmito státy
je také naše republika. Provedením této
dohody zabývala se pak reparační konference
osmnácti spojeneckých států, která
zasedala v Paříži v době od 9. listopadu
do 21.prosince m. r. Této konferenci se podařilo
sice po obtížném jednání, vedeném
však v duchu nejpřátelštějším,
stanoviti hlavní zásady pro úpravu a rozdělení
německých reparací mezi tyto státy,
a výsledek těchto jednání jest obsažen
v závěrečném aktu, který byl
právě předložen Prozatímnímu
Národnímu shromáždění
ke schválení.
Právě proto, že naše republika vzhledem
ke škodám, jež nám byly německou
okupací způsobeny, jest tak význačným
způsobem interesována na rozřešení
reparačního problému, můžeme
s uspokojením konstatovat, že výsledky pařížské
konference reparační jsou pro nás úspěšné
a že se podařilo uplatniti naše všeobecné
i speciální požadavky a získati pro
ně porozumění všech spojeneckých
velmocí.
Dlužno především zdůrazniti, že
reparační dohoda obsahuje dvě význačná
rozhodnutí, jež pro náš stát příznivě
upravují jednak otázku německého majetku
bývalých československých občanů,
kteří budou z republiky vystěhováni.
V této otázce se výslovně stanoví,
že majetek těchto Němců, který
v republice zůstane, se nezapočítává
do reparací. Druhá otázka, rovněž
pro nás příznivě vyřízená,
týká se použití pohledávek na
žirových účtech Národní
banky československé u Reichsbank v souvislosti
s přesídlováním bývalých
našich příslušníků německé
národnosti do Německa. Ačkoliv jinak zanikají
všecky nároky vůči Německu vyplývající
z války a okupace, zůstává nám
právo disposice říšsko-německými
bankovkami a pohledávkami na žirových účtech
naší Národní banky u Říšské
banky, při čemž použití této
reservy jest ovšem vázáno na schválení
spojenecké komise v Berlíně.
Závěrečný akt dohody o reparacích
obsahuje dvě části. V první části
jsou všeobecná ustanovení o německých
reparacích, dohoda o zřízení mezinárodní
reparační agentury, dohoda o restituci zlata v Německu
nalezeného a jednomyslná usnesení konference
jako přílohy k závěrečnému
aktu. Ve všeobecných ustanoveních reparačních
nejdůležitější je určení,
že německé reparační plnění
se rozděluje na dvě kategorie, a to kategorii B,
zahrnující všechno průmyslové
zařízení, jež má býti
z Německa za účelem reparačním
a odzbrojovacím odvezeno, jakož i obchodní
loďstvo námořní a loďstvo pro vnitřní
plavbu. Všechny ostatní formy reparačního
plnění jsou zahrnuty do kategorie A. V této
kategorii byla přiznána Československu reparační
kvota 3 %, v kategorii B kvota 4,3%. Měřítkem
pro stanovení kvot bylo usnesení krymské
konference, podle něhož při stanovení
kvot se přihlíželo k válečnému
úsilí toho kterého státu a jeho přínosu
k vítězství, k výši utrpěných
ztrát a k potřebám rekonstrukce národního
hospodářství a k možnostem provésti
tuto rekonstrukci z vlastních prostředků.
U srovnání s kvotami, jež byly přiznány
ostatním státům, je možno považovat
naše kvoty za velmi uspokojivé.
Musím ovšem připomenouti, že dohodou nebylo
stanoveno ani trvání reparačních plnění,
ani jejich rozsah a obsah, což přenecháno bylo
spojenecké kontrolní radě v Berlíně.
Nelze proto ani přibližně odhadnouti výši
těchto plnění ani všeobecně pro
všechny státy, ani speciálně pro naši
republiku.
Dalším obsahem dohody jsou podrobnější
ustanovení technická a početní, podle
nichž se mají v rámci jednotlivých kvot
započítávat jednotlivým státům
reparační plnění, dále pak
také všeobecné zásady pro rozdělování
průmyslového zařízení, jež
dostanou jednotlivé státy z Německa na účet
reparací, při čemž se přihlíží
zejména k potřebám hospodářské
rekonstrukce příslušného státu,
k potřebám hospodářského plánování,
k potřebám opatření specifických
zařízení, k náhradě zařízení,
jež válkou byla zničena, a pod. Důležitá
jsou také ustanovení, obsahující zásady
pro rozdělování námořního
loďstva a vnitrozemských plavidel. Pamatováno
je také na zachycení německého majetku
v cizině, na zhodnocení části válečné
kořisti, pokud se dá použíti pro civilní
účely, a na vytvoření zvláštního
fondu z reparačního plnění Německa
pro oběti nacismu, které by se nemohly domáhat
na žádné vládě nápravy
způsobených křivd, a to ve výši
asi 25 mil. dolarů.
V další části je obsažena dohoda
o restituci měnového zlata, nalezeného v
Německu, jež bude shromážděno do
společného fondu, aby bylo rozděleno mezi
státy, jež byly poškozeny německým
loupením nebo nezákonnými přesuny
zlata do Německa, a to podle poměrné výše
utrpěných ztrát. Tato dohoda platí
také o veškerém měnovém zlatě,
kterého bude moci býti dosaženo z třetí
země, kam bylo přeneseno Německem.
Na konci první části závěrečného
aktu připojeny jsou tři jednomyslné resoluce,
pojaté do závěrečného protokolu,
jež se týkají německého majetku
v neutrálních zemích, zlata, přeneseného
Německem do neutrálních zemí, jakož
i zajištění stejného zacházení
při odškodnění za válečné
škody pro příslušníky zúčastněných
států s výhradou reciprocity.
Druhou část závěrečného
aktu tvoří přílohy, obsahující
resoluce jednotlivých států, které
nebyly z různých důvodů usneseny jednomyslně.
Mají spíše ráz doporučení
a vyjadřují názory těch států,
jež resoluce podepsaly. Jde celkem o osm resolucí,
z nichž Československo podepsalo sedm.
Důležitá je zejména resoluce o restitucích,
podle které se budou restituovat pouze předměty,
jež možno identifikovat, s výjimkou předmětů
kulturní hodnoty, jež mohou býti nahrazeny
rovnocennými předměty nebo hodnotami, dále
resoluce o reparacích pocházejících
z běžné výroby a z existujících
zásob. Důležité jsou resoluce o majetku
spojených národů nebo jejich příslušníků
v Německu, resoluce o zkonfiskovaném válečném
materiálu a resoluce o výdajích týkajících
se dodávek majetku z titulu reparací, resoluce o
majetku válečných zločinců,
jakož i resoluce o odvolání k mezinárodnímu
soudnímu dvoru.
Paní a pánové, návrh dohody o reparacích
Německa, o založení Mezispojenecké komise
a o restituci měnového zlata spolu s připojenými
resolucemi znamená důležitý příspěvek
k mírovému uspořádání
světa rozvráceného dlouho trvající
válkou. Jsme toho názoru, že se podařilo
úspěšně vyřešiti touto dohodou
jeden z nejtěžších problémů
mezi spojenci a položiti základy k řešení
dalších poválečných problémů,
které nás očekávají. Také
náš stát může očekávat
zejména po stránce hospodářské
a finanční, že bude účasten všech
výhod, jež tato dohoda zúčastněným
státům přináší. Můžeme
být povděčni našim zástupcům,
kteří nás na konferenci v Paříži
zastupovali, že tak úspěšně zájmy
naše hájili. Za své úsilí v tomto
směru vynaložené zaslouží si plný
náš dík.
Po jednomyslném usnesení průmyslového
výboru proto navrhuji, aby slavné Prozatímní
Národní shromáždění udělilo
naší vládě souhlas k podepsání
této dohody. (Potlesk.)