Jestliže tu konstatuji, že se národní výbory osvědčily při obnově veřejného, hospodářského, sociálního a kulturního života, nechci tím říci, že by kritika, která se ve veřejnosti projevila, pokud jde o činnost národních výborů, nebyla částečně oprávněna. Zkoumáme-li tuto kritiku věcně - pokud ovšem je to kritika konstruktivní - shledáme, že vady a nedostatky, které tato kritika vytýká, nejdou na účet instituce národních výborů, jež je teprve na počátku vývoje, ale že je to z valné části kritika osob. Nelze popřít, že v průběhu revoluce se někde vloudily do národních výborů živly, které neměly dostatečných mravních kvalit pro svůj úkol. Chtěl bych tu konstatovat, že jde o zjevy výjimečné a že ministerstvo vnitra v součinnosti s politickými stranami Národní fronty a s orgány lidové veřejné správy zakročovalo a provádělo očistu od živlů, které si nezaslouží důvěry lidu. Některé z vytýkaných vad národních výborů souvisí s tím, že lid dosud neprováděl a neprovádí dostatečnou měrou kontrolu národních výborů, zaručenou vládním nařízením z 5. května 1945. Této kontroly je nezbytně zapotřebí, má-li tato nová instituce i celá lidová veřejná správa zdárně plnit svěřené jí úkoly v zájmu lidu a státu. Ministerstvo vnitra se bude snažit vtělit do zákonodárných osnov, zejména osnov volebních, organisačních a jednacích řádů, možnost intensivnější lidové kontroly veřejných orgánů, která se nesmí omezit jen na účast při volbách, jako tomu bývalo dříve.

Instituce národních výborů upravena je dosud z větší části toliko normami povahy rámcové. Jsou to především již zmíněný dekret presidenta republiky ze 4. prosince 1944 a vládní nařízení z 5. května 1945, později novelisované; na Slovensku pak nařízení ze 7. dubna 1945. Provedení těchto norem je zůstaveno předpisům dalším, které se připravují. Nejnaléhavější problémy národních výborů byly a jsou řešeny předpisy prozatímními, jako jsou směrnice ministerstva vnitra pro místní a okresní národní výbory, schválené vládou, které upravují nejdůležitější otázky týkající se složení národních výborů, jejich jednání a usnášení, dále směrnice ministerstva vnitra pro ustavení národních výborů okresních a zemských. V těchto dnech vydal jsem na základě zmocnění, obsaženého ve vládním nařízení z 5. května 1945, prozatímní organisační řád pro národní výbory okresní a zemské, v němž jsou provisorně vyřešeny nejdůležitější otázky jejich organisace. V krátké době bude vydán organisační řád pro národní výbory místní a jednací řády pro národní výbory místní, okresní a zemské. Veškeré tyto předpisy jsou a budou projednávány se zemskými národními výbory, které mají a budou míti možnost uplatniti své připomínky a návrhy. Zkušenosti získané s těmito prozatímními předpisy budou pak podkladem pro vypracování osnov zákonů, které upraví nově celou organisaci veřejné správy v obcích, okresech a zemích, ježto dosavadní předpisy o organisaci politické správy i předpisy obecních zřízení pozbyly zřízením národních výborů do značné míry účinnosti a třeba je nahraditi předpisy novými. Budování národních výborů místních a okresních, zejména po stránce organisační: děje se v kontaktu s pověřencem pro věci vnitřní na Slovensku. Rovněž na Slovensku došlo k úpravě organisace národních výborů normami prozatímního rázu.

Ministerstvo vnitra chystá také - jak jsem se již zmínil - osnovu volebních řádů do národních výborů, která vyřeší řadu otázek úzce souvisících se složením a fungováním národních výborů, jako je na př. ztráta členství, odvolávání členů národních výborů a pod. Jednou z nejdůležitějších otázek, jejíž řešení ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí připravuje, jsou náhrady členům národních výborů a správních komisí za ztrátu času, spojenou s výkonem funkce, i náhrada za ušlý výdělek. Rozumí se, že tato otázka bude řešena s plným přihlédnutím k účelnosti a finanční únosnosti. O hospodaření svazků územní samosprávy se ještě zmíním.

Zvláštní pozornosti zasluhuje veřejná správa v pohraničí, která tam, kde je většina obyvatelstva státně nespolehlivého, je svěřena jmenovaným komisím. Do počátku července 1945 bylo v pohraničí zemí České a Moravskoslezské jmenováno celkem 45 okresních správních komisí, z čehož 36 v Čechách a v zemi Moravskoslezské 9. Okresní správní komise byly jmenovány za úzké spolupráce ministerstva vnitra se všemi politickými stranami a zájmovými organisacemi Národní fronty. Ministerstvo vnitra se při jmenování řídilo návrhy politických stran i zájmových organisací a bylo v přímém kontaktu s politickými stranami Národní fronty i při kontrole působení těchto komisí. V některých okresích pokročilo osidlování tak, že bylo možno nahradit jmenované okresní správní komise volenými okresními národními výbory. Dosud se tak stalo v Broumově, Vrchlabí a Ústí nad Labem. Okresy přeťaté okupačními hranicemi byly obnoveny ve svých hranicích původních, takže český živel mohl tam zvolit okresní národní výbory. V některých zabraných okresích pak zůstalo i přes okupaci tak vysoké procento českého obyvatelstva, které si v plné míře uchovalo vědomí příslušnosti k českému národu, že nebylo třeba jmenovat v nich okresní správní komise vůbec. Tak tomu bylo na př. v Mostě, Duchcově, České Lípě. Celkem bylo jmenováno 450 členů okresních správních komisí, odvoláním bylo vyměněno 76 členů, resignací na funkci 22 členů. Také tato výměna byla provedena v kontaktu a v dohodě s politickými a zájmovými organisacemi Národní fronty. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš).

Rovněž okresní správní komise se úspěšně zhošťují svého úkolu, avšak jejich situace je namnoze obtížnější než situace národních výborů, neboť musí svou práci prováděti v prostředí nepřátelsky naladěném a musí budovat své úřady od základu, ač nemají většinou vůbec žádných zapracovaných sil. Je pravda, že se s první vlnou dostali do pohraničí někteří lidé, kteří nebyli na výši úkolů jim svěřených, avšak ve spolupráci s politickými a zájmovými organisacemi Národní fronty byla a je zjednávána náprava všude, kde se vyskytly nebo vyskytují závady. Souběžně s tímto úplným přebudováním dřívější organisace t. zv. politické správy po stránce osobní bylo třeba provésti i její místní rekonstrukci.

Pokud jde o Slovensko, byla resistuce dřívější organisace provedena velmi rychle a hned cestou legislativní. Nařízením předsednictva Slovenské národní rady ze 6. března 1945 byly obnoveny politické okresy, které na Slovensku existovaly 30. září 1938. Jejich počet byl v poslední době rozmnožen o okres svidnický.

V českých zemích docházelo k postupné reorganisaci revolučním vývojem zdola, avšak na rozdíl od Slovenska nedošlo k úplnému obnovení předmnichovského stavu ani faktickým vývojem, ani legislativním opatřením, jímž jest dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory. Stav podle tohoto dekretu se odchyluje od stavu z roku 1938 v Čechách a zemi Moravskoslezské. Byla nově zřízena expositura moravskoslezského zemského národního výboru v Mor. Ostravě, byly zřízeny dva nové správní okresy (Praha-venkov-jih a Jaroměř) a jiné dva okresy zrušeny (Moravská Ostrava a Frýdek), v několika případech došlo k přesunutí sídel správních okresů do jiného města, města Plzeň a Moravská Ostrava byla prohlášena za statutární, Liberci a Opavě byla navrácena působnost politického úřadu a zřízeny byly 4 nové okresní expositury.

Vývoj územní organisace veřejné správy není ovšem ukončen. Staré územní rozdělení z doby první republiky se v četných případech setkává s námitkami a projevují se snahy po dalších změnách. Jen v českých zemích bylo ministerstvu vnitra a zemským národním výborům předneseno na dvě stě žádostí, plánů a jejich variant, týkajících se nové územní organisace. Žadatelé odůvodňují své žádosti požadavkem nutné decentralisace. Ministerstvo vnitra podporuje decentralisační tendenci a snaží se o to, aby výkon veřejné správy byl měrou co nejrozsáhlejší přenášen na nižší orgány lidové veřejné správy. Toto oprávněné úsilí o účelnou a věcně odůvodněnou decentralisaci třeba však odlišiti od návrhů a snah, jejichž motivem bývá převážně lokální patriotismus a prestižní otázky. Kdyby všem návrhům na zřízení nových okresních orgánů mělo býti vyhověno, nebyla by to decentralisace, ale atomisace a tříštění životaschopných správních celků na celky stále menší. (Potlesk.) Nemůže býti každé město sídlem okresního národního výboru, i když se považuje za významnější než jsou některá jiná okresní sídla.

Ministerstvo vnitra posuzuje všechny žádosti o územní změny politické správy také podle celostátních hledisek.

Ústavodárné shromáždění se bude zajisté zabývat také otázkami, které úzce souvisí s územní organisací veřejné správy, a jeho rozhodnutí určí také směr, kterým se bude brát další organisace územní správy. Dojde-li v té věci k reformě, budou na její obsah míti vliv - kromě jiných hledisek - plánované přebudování hospodářské struktury státu a konečné výsledky osidlovací akce.

Ministerstvo vnitra přikročilo také k odstranění následků německé kolonisace a s tím souvisící germanisace v názvech místních, v názvech ulic a veřejných míst. Nařízeno bylo odstraniti názvy ulic, náměstí, sadů a pod., připomínající němectví a nacismus, snažíme se vymýtiti německá jména obcí a jejich částí, obnovit české úřední místní názvy a působit k novému pojmenování míst, která dosud existovala toliko v německém nebo maďarském jazyce.

Nový vývoj naší veřejné správy zasáhl pronikavě také do postavení obcí a územní organisace obcí. Platnosti pozbyly všechny úpravy, provedené za okupace, jejichž účelem bylo zejména zřízení nebo rozšíření vojenských cvičišť, obnoveny byly obce, zaniklé sloučením, obnoveny obce Lidice a Terezín.

Uvedeným dekretem presidenta republiky o územní organisaci vnitřní správy byl dán též širší právní podklad k provádění slučování a rozlučování obcí a změnám jejich hranic. Zemské národní výbory mohou nyní slučovati obce, vyžaduje-li toho veřejný zájem. Zkušenosti ukázaly, že dobrovolné slučování obcí pro budoucnost nepostačí. Počet případů, kdy došlo dobrovolně ke sloučení obcí, je nepatrný, a přece je veliký počet obcí, pro jejichž sloučení jsou dány všechny rozumné předpoklady. Dosáhne se tím nejen zjednodušení veřejné správy, ale usnadní se také jednotné plánování a zvýší se i hospodářská a finanční kapacita nově utvořených obcí, které budou způsobilejší k plnění svých sociálních, hospodářských a kulturních úkolů. Proto dalo ministerstvo vnitra podřízeným orgánům pokyn, aby slučování obcí podporovaly. Je žádoucí, aby také místní činitelé v obcích správně pochopili vývoj a aby se oprostili od lokálního patriotismu a od malicherných námitek rázu podružného nebo osobního.

Dovolte, abych se v této souvislosti zmínil též o další důležité otázce, a to o finančním hospodářství svazků územní samosprávy. Mezi obory veřejné správy, které byly těžce poškozeny okupanty, patří také svazky územní samosprávy (země, okresy a obce), v nichž Němci hospodařili ve prospěch říše a německých válečných cílů. Podle předběžných šetření byly svazkům územní samosprávy způsobeny škody v celkové částce 13¹/₂ miliardy Kčs. Okresy a obce v pohraničí zdědily sice desítky milionů říšských marek v hotovosti, ve vkladech u peněžních ústavů a v cenných papírech, tyto cenné papíry však jsou bezcenné a vklady znějící na říšské marky byly v důsledku měnových opatření obstaveny. Ministerstvo vnitra ve snaze umožnit okresům a obcím v pohraničí hospodaření v roce 1945 vydalo směrnice pro vyhotovení t. zv. výkazů potřeb místo rozpočtů, na jejichž podkladě se dostává těmto svazkům finanční pomoci od státu. V důsledku tohoto opatření poukázala státní finanční správa obcím v pohraničí dosud předběžné zálohy ve výši přes 25 milionů Kčs a okresům v celkové částce asi 9 milionů Kčs. Kromě toho byly okresy a obce zmocněny, aby používaly zálohově i jiných peněžních hotovostí, budou-li řádně vyúčtovány, pokud se toho ukázala nutná potřeba.

Hospodaření okresů a obcí ve vnitřní oblasti po osvobození republiky možno označit za dosti uspokojivé. Státní finanční správa poukazovala zemím, okresům a obcím stále řádné příděly, takže jim bylo umožněno vést běžné hospodaření. Celková výše těchto přídělů za rok 1945 přesahuje částku 2 miliardy Kčs. Země z přikázaných jim státních přídělů rozdělily příslušné částky finančně slabým okresům a obcím k úhradě schodků řádného hospodářství v roce 1945.

Investiční činnost svazků územní samosprávy očekávají nesmírné úkoly, neboť jednak činnost ta za války pro nedostatek materiálu a pracovních sil téměř vůbec ustala, jednak bude nutno odčinit škody válkou přímo způsobené. K tomu přistoupí povinnost budovat nové stavby, zejména v oboru školském, zdravotním a sociálním.

Zadlužení svazků územní samosprávy je značně vysoké a válečná doba nepřinesla v tomto směru podstatného zlepšení. Podle posledních známých statistických dat činí zadlužení u zemí, okresů a obcí v zemích České a Moravskoslezské mimo pohraničí celkem 8¹/₄ miliardy Kčs. Zadlužení okresů a obcí v pohraničí právě zjišťuje Státní úřad statistický, není však dosud zpracováno, rovněž ze Slovenska není dosud dat. Zadlužení země České činí asi ¹/₂ miliardy Kčs a země Moravskoslezské asi ³/₄ miliardy Kčs.

Dosavadní příjmové zdroje samosprávy, zejména výnos obecních dávek a poplatků, který podle posledně známých statistických dat z vnitřní oblasti zemí českých činí ročně cca ³/₄ miliardy Kčs, naprosto nedostačují k plnění uložených úkolů obcí a okresů, neboť celkové výdaje v této oblasti, a to ještě s vynětím měst s vlastním statutem, činí asi 2¹/₄ miliardy Kčs. Ještě nepříznivější jsou poměry v českém pohraničí a na Slovensku.

Hledání nových příjmových zdrojů pro samosprávu při zvýšených potřebách státní správy je úkol velmi obtížný. Je proto nezbytné, aby vždy bylo náležitě uváženo, má-li být samosprávě nový úkol uložen nebo některý zdroj příjmů odňat. Hospodářství svazků územní samosprávy je z velké míry odkázáno na státní příděly.

Uvažovat již dnes o zásadní změně právních předpisů o finančním hospodářství svazků územní samosprávy se zdá být předčasné, poněvadž bude třeba vyčkati celkové berní reformy, na jejímž uspořádání bude závislá též konečná úprava právních předpisů finančního hospodaření svazků územní samosprávy.

Válka právě skončená zanechala stopy na všech stranách. Jednou z bolestných otázek jsou také t. zv. válečné škody, mezi něž patří škody vzniklé válečnou činností a mimořádnými poměry, a to jak škody věcné, tak i škody osobní.

Předpokladem všech akcí směřujících k odstranění a zmírnění válečných škod je především aspoň přibližné jich zjištění. Pro velký rozsah škod si ovšem jejich přesné zjištění vyžádá delší doby. Vzhledem k jednáním o německých reparacích nebylo však možno vyčkávat definitivního zjištění a bylo proto v měsících září a říjnu 1945 provedeno zjištění předběžné, při němž se dospělo k celkové cifře větší než 300 miliard Kčs. Na Slovensku, kde jsou škody způsobené přímou bojovou činností největší, činí jen tyto škody 64 miliard Kčs. Nutno ovšem zdůraznit, že jde o zjištění provedené jen přibližným odhadem. V uvedené cifře jsou zahrnuty škody na veřejném i soukromém majetku, a to škody jak fysických, tak i právnických osob.

Škody na státním majetku byly v mezích tohoto předběžného soupisu zjišťovány příslušnými resorty; pokud jde o majetek svazků územní samosprávy v zemích České a Moravskoslezské, provedlo zjištění ministerstvo vnitra a dospělo k cifře 13¹/₂ miliardy Kčs. Jak jsem již uvedl, jde tu jen o přibližný odhad k účelům jednání o reparacích.

Pro účely vnitrostátní budoucí akce odškodňovací bylo ovšem třeba přesnějšího zjištění těchto škod. Došlo proto k vydání dekretu z 31. srpna 1945 o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry, který platí jen v zemích České a Moravskoslezské; na Slovensku bylo vydáno již dříve nařízení Slovenské národní rady z 3. července 1945 o přihlášení škod způsobených válečnými událostmi. V mezích uvedeného dekretu došlo zatím v zemi České 250.000 přihlášek a v zemi Moravskoslezské 280.000 přihlášek. Toto číslo se ještě poněkud zvýší, poněvadž přihlášky škod stále ještě docházejí, takže lze tu počítat s úhrnnou cifrou asi 550.000 přihlášek, ovšem kromě přihlášek podaných na Slovensku.

Zjišťování výše škod na podkladě dat uvedených v přihláškách provádí Státní úřad statistický; vzhledem k obrovskému počtu těchto přihlášek nebudou ovšem podrobná data podle jednotlivých druhů škod známa před srpnem t. r. Celková data podle jednotlivých správních okresů budou však známa snad již koncem měsíce února.

V přihláškách jde ovšem jen o odhad škod provedený stranami; úřední oceňování škod provedou podle uvedeného dekretu smíšené komise u zemských národních výborů.

Je ovšem jisto, že s jakoukoliv akcí odškodňovací nelze čekat až do konečného zjištění výše škod. Byl proto vydán samostatný dekret o zálohách na náhradu za některé válečné škody majetkové, který umožňuje, aby se v naléhavých případech dostalo aspoň osobám sociálně slabým nejnutnější výpomoci. Zálohu poskytují okresní národní výbory, při škodách většího rozsahu pak zemské národní výbory. K provedení tohoto dekretu vydalo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí a ostatními zúčastněnými ministerstvy podrobné směrnice. Zálohy možno poskytovati podle pohotových prostředků zatím až do výše 50% oceněné škody, nejvýše však částkou 100.000 Kčs.

Na tuto zálohovací akci bylo v listopadu a v prosinci 1945 uvolněno 60 mil. Kčs, z čehož na zem Českou připadlo 25 mil., na zem Moravskoslezskou 35 mil. Kčs. V tomto roce bude ovšem třeba zálohovací akci dále rozvinouti a bude proto třeba vydatnější její dotace ve státním rozpočtu. Zatím byla uvolněna na měsíc leden částka již podstatně vyšší, a to 165 mil. Kčs, z čehož ministerstvo vnitra přidělilo zemskému národnímu výboru v Praze 65 mil., v Brně pak 100 mil. Kčs.

V rámci t. zv. stavební obnovy byla vládou uvolněna v listopadu 1945 částka 200 mil. Kčs k úhradě nákladů, jež vznikly finančně slabým obcím při provádění okamžitých stavebních opatření na poškozených budovách a jiných stavebních objektech. V mezích tohoto opatření dostalo se pomoci zejména obcím těžce postiženým leteckými útoky, příp. jinou přímou válečnou činností. Podle usnesení vlády provedly rozdělení této částky zemské národní výbory; pro zemi Českou bylo přiděleno 75 mil., pro zemi Moravskoslezskou pak 125 mil. Kčs. Do mimořádného rozpočtu na rok 1946 bude podle usnesení vlády zařazena vyšší částka na náklady rekonstrukčních prací k odstranění škod způsobených válkou a okupací. Naší snahou je řešiti tyto otázky způsobem skutečně velkorysým. Počítáme, že tím bude dána podpora i stavebnímu ruchu a přispěje se ke zmírnění bytové krise v některých obcích.