Chci jen stručně ukázat na příkladě mně jakožto vysokoškolskému učiteli zvláště blízkém, kam cílím. Vezměme svobodu vědeckého bádání. Je nám zaručena § 118 ústavní listiny. Tuto zásadu svobody vědeckého bádání musíme i v budoucnosti obhajovat, neboť lze zhuštěně říci, že bez svobody vědeckého bádání není vědeckého bádání vůbec. Je-li pak dána vysokým školám určitá samospráva a jejich učitelům jistá neodvislost, je to právě k provedení této zásady. Je ovšem samozřejmé, že činnost vysokoškolských učitelů, jako každá veřejná činnost, podléhá veřejné kritice; tato kritika musí ovšem být věcná a pravdivá. Tím však není řečeno, že by se heslem svobody vědeckého bádání měly krýt nedosti promyšlené politické projevy. Dojde-li však k takovému překročení mezí, je věcí akademických úřadů, aby tu zjednaly nápravu. Nápravy nelze dosáhnouti jakýmikoli demonstracemi ať té či oné strany, a opatření vysokoškolských úřadů právě v zájmu neodvislosti vysokých škol dlužno bezpodmínečně respektovati.

Na druhé straně by nám veškerá svoboda vědeckého bádání nic neprospěla, kdyby vědeckým badatelům nebylo umožněno zřizovati laboratoře, knihovny a jiné ústavy, aby mohli vědecky pracovat. Zde právě vidíme, jak socialistický stát, přijímaje positivní výsledky myšlení staršího období, teprve je přivede k plodnému rozkvětu. V podkrovních komůrkách hladem umírající umělci, učenci marnící svého genia podružnou prací, jak jsme to viděli v éře liberalistického kapitalismu, musí náležet minulosti.

Pan ministr se obšírně zmínil o přípravách, které se konají k volbám do ústavodárného Národního shromáždění. Tyto přípravy pokročily již tak daleko, že první ze zákonodárných osnov sem náležejících je již projednávána tímto sborem. V nejkratší době bude i v plenární schůzi možno zaujmouti stanovisko k nové úpravě voličských seznamů. Voličské seznamy mají zaručit, že volby budou připraveny v klidu a dříve, než se všech vrstev obyvatelstva zmocní známá volební horečka. Musí proto být zaručeno, že do nich budou zapsáni všichni českoslovenští občané slovanské národnosti. Jest však třeba zabezpečit, aby nikdo nebyl vylučován z důvodů třeba čistě stranických. Proto je nutno, aby celé řízení, včetně řízení reklamačního, bylo prováděno paritně složenými komisemi, i když bude vloženo do rukou místních a okresních národních výborů. Jest ovšem třeba ze zápisu vyloučit všechny, kdož se jakkoliv prohřešili proti národu českému nebo slovenskému. Ale je třeba trvati na tom, že pouhé obvinění nebo podezření z takového deliktu nestačí k vyloučení z volebního práva. Stáli by zde totiž snad zcela nevinní občané před odnětím nejsvětějšího občanského práva a dokonce by takového ustanovení mohlo být zneužíváno i politicky.

Usnesením koaličních stran bylo rozhodnuto rozšířit volební právo na všechny, kdož dovršili 18. rok věku. Je to velmi významný krok, a možno říci, přímo politický experiment. Apeluji na všechny ty, kdož tímto opatřením získávají volební právo, aby si byli vědomi významu toho, když je stát povolává k spolurozhodování o veřejných záležitostech, a aby usilovali o to, aby se oni i jejich vrstevníci ukázali hodnými této velké důvěry.

Otázku volebních průkazů je třeba upravit tak, aby přílišná šíře a liberálnost úpravy nesváděla k zneužívání a aby nevznikly přesuny při odevzdávání hlasů, které by zkreslovaly výsledek voleb. Doufám, že najdu souhlas všech stran této sněmovny, vyslovím-li požadavek, aby i nařizovací právo v této osnově bylo upraveno způsobem slučitelným s demokratickými zásadami naší ústavy a aby to, co podle platných předpisů má být upraveno nařízením nebo dokonce zákonem, se nepřesunulo do pouhých směrnic a instrukcí.

To jest jen několik zásadních poznámek k této osnově, která bude vbrzku podrobena do všech podrobností diskusi v tomto sboru.

Chci se zmínit o volebním právu samém, jehož některé vedoucí zásady byly nastíněny v referátu p. ministra anebo jsou známy z výsledků jednání koaličních stran. Především třeba vítat, že volební okresy budou menší než dosud a že bude při stanovení jejich hranic přihlíženo k tomu, aby tvořily zeměpisné a dopravní celky. Je to především v zájmu voličů samých, neboť vztah poslance k menšímu volebnímu kraji bude užší a poslanec se bude moci více věnovat zájmům svého kraje, bude-li kraj jednotlivě upraven a komunikačně souvislý. Velmi dobrým zařízením bude, bude-li počet mandátů připadajících jednotlivým volebním okresům stanoven teprve podle počtu odevzdaných hlasů. Tím se zabrání neblahé t. zv. volební geometrii, nekonečným tahanicím mezi okresy a stranami o počet mandátů pro ten či onen kraj a předejde se pocit roztrpčenosti pro zdánlivé nebo skutečné protežování toho či onoho území. Náš starý volební řád nebyl v tomto směru vzorný. Již v prvních volbách, tedy ihned po vydání volebního řádu, byly okresy, kde jeden mandát připadal na necelých 39.000 obyvatel, na 41.000 obyvatel, avšak byly jiné okresy, kde připadal na 48.000 obyvatel, na 57.000 obyvatel, ba dokonce na Podkarpatské Rusi na 67.000 obyvatel.

Nuže, stížnostem a roztrpčenosti, která z takové nerovnoměrnosti vznikla, zabráníme hned v zárodku tím, že se mandáty přidělí podle počtu odevzdaných hlasů. Tento způsob přidělování bude také, bude-li podržen trvale, pružnější než dosavadní, neboť každý přesun v hustotě obyvatelstva se projeví i v počtu mandátů.

Jiná je otázka vázaných kandidátních listin. Naše strana zaujala k tomuto problému stanovisko již v akčním programu strany, který byl přijat na říjnovém sjezdu naší strany. V tomto akčním programu žádá, aby bylo umožněno hlasování i o jednotlivých mandátech. Jako ukázněný člen koalice přijmeme pro tyto volby i jiné řešeni, ale budeme pracovat pro uskutečnění našeho programového požadavku, až bude projednáván definitivní volební řád v ústavodárném Národním shromáždění.

Nedávno byla podána řadou vynikajících osob našeho národa a mezi nimi několika bývalými členy tohoto sboru petice, žádající uvolnění kandidátních listin. Tuším, že mohu jménem celé sněmovny podatelům této petice poděkovati a prohlásiti, že Národní shromáždění vítá každý podnět, který jest mu předkládán v tak vážné a důležité věci, a že se bude touto iniciativou ve vhodné chvíli zevrubně zabývat.

S touto otázkou úzce souvisí otázka druhého a třetího skrutinia. Třetí skrutinium bylo dříve odůvodněno národnostní pestrostí našeho státu; nemá proto dnes již žádného významu. Ve druhém skrutiniu mandáty byly přidělovány jednotlivým stranám, ale celý stát tvořil jediný volební okres. Zajisté nebylo zdravým zjevem, když tak veliké procento mandátů bylo přiděleno ve druhém skrutiniu, jak uvedl pan ministr vnitra. Avšak tento zjev byl zaviněn především velikou stranickou roztříštěností. Z volební statistiky lze prokázat, že právě u malých stran byl podíl mandátů, připadlých ve druhém skrutiniu, neúměrně veliký. Tak již při volbách poslanecké sněmovny r. 1920 získala československá sociální demokracie v prvním skrutiniu 65 mandátů a ve druhém skrutiniu pouze 9 mandátů. Naproti tomu Modráčkova strana dostala 1 mandát z prvého skrutinia, ale 2 mandáty z druhého a třetího skrutinia. Živnostenská strana dokonce dostala 1 mandát v prvním skrutiniu, ale 5 mandátů ve druhém skrutiniu. Podobné případy byly velmi četné, a to i ve všech pozdějších volbách.

V tomto směru se poměry radikálně změnily, poněvadž již nemáme jiných drobnějších stran a nelze proto čekat tak veliký počet mandátů, který by byl přidělován z druhého skrutinia. Naproti tomu bylo nespornou výhodou tohoto způsobu přidělování, že politické strany mohly snáze povolat do parlamentu mladší osoby, které ještě neměly příležitost získati si širší popularitu, a také odborníky a představitele organisací rázu celostátního, kteří neměli bližšího vztahu k žádnému volebnímu kraji. Proto i nyní by se doporučovalo pamatovat na to, aby volební řád umožnil politickým stranám přidělit určitému procentu poslanců mandáty teprve z druhého skrutinia.

To je jen několik námětů k volebnímu řádu.

S volebním řádem souvisí i otázka registrace politických stran. Budiž dovoleno, abych zde jen stručně podotkl, že politický život vyžaduje stálé obnovy a stálého přizpůsobování nově vznikajícím podmínkám. Proto otázka registrace politických stran musí být řešena tak, aby se nenasazovala budoucímu politickému vývoji šněrovačka, kterou by se bránilo zdravému rozvoji parlamentárního života a vůbec celého veřejného života našeho státu.

Z referátu pana ministra je zřejmo, že Prozatímní Národní shromáždění stojí před velmi vážnými úkoly, které rozhodnou o budoucnosti našeho státu na celá desetiletí. Je třeba, aby se k nim přistupovalo s plným vědomím odpovědnosti a především v duchu přátelské spolupráce všech směrů zde zastoupených.

Není dnes místa pro taktisování a kličkování. Je třeba poctivě a otevřeně říci svůj názor a snažit se druhého věcnými argumenty přesvědčit a na druhé straně tyto věcné argumenty uznat bez zřetele na osobní nebo stranickou prestiž. Jsem přesvědčen, že toho ducha přátelské a poctivé spolupráce se nám v mnohém již podařilo najíti a že půjdeme-li touto cestou dále, vytvoříme pevné a nerozborné základy naší republiky. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. dr Řehulkovi.

Posl. dr Řehulka: Slavné Národní shromáždění!

Dovoluji si jako mluvčí čs. strany lidové k exposé pana ministra vnitra projeviti toto stanovisko:

Oceňujeme s povděkem, že se naší vládě Národní fronty a zejména ministerstvu vnitra podařilo v revolučním ukončení doby nesvobody zachovat v našem osvobozeném státě klid a pořádek a uvést v chod okupanty rozvrácenou administrativu na úplně nové lidově-demokratické základně, což nám jistě vnitřně i mezinárodně prospělo. Kdežto v mnohých jiných státech došlo k rozporům různých politických směrů, jež měly za následek změny vlád, k nepokojům, ba i k mezinárodním zásahům, dlužno naproti tomu s uspokojením konstatovat, že u nás politické dění probíhalo bez vážnějších otřesů, že strany Národní fronty svorně v duchu košického programu a podle Šrámkova hesla "Dohodli jsme se, že se dohodneme" spolupracují až do dneška a že naše vláda, stojící neochvějně na principu demokracie, požívá stále důvěry všeho českého i slovenského lidu. (Potlesk.)

Zřejmým dokladem demokratického cítění vedoucích činitelů politických stran Národní fronty bylo, že pro dobu přechodnou neuplatňovala jedna strana proti druhé nějaké prioritní nerovnoměrné mocenské postavení, nýbrž že strany ve všech orgánech lidové veřejné správy zřídily paritní zastoupení, že postupně některé výbojné a excentrické živly uvedly do patřičných mezí a že odsunuly konečné vyřešení rozdělení moci ve vládě a ve všech lidových složkách veřejné správy až do řádných voleb, které budou provedeny podle všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva a podle zásady poměrného zastoupení.

Český i slovenský lid, u něhož je demokracie vžita, pociťoval ovšem, že paritním zastoupením politických stran jak v Prozatímním Národním shromáždění a ve vládě, tak i v lidových orgánech správy není princip opravdové demokracie plně uplatněn a že zejména nepřímé volby, na jejichž základě bylo utvořeno nynější provisorium, nejsou pravým výrazem smýšlení lidu. Nejen z toho důvodu, ale i proto, že skoro ve všech okolních státech, dokonce i v oněch, jež jsou obsazeny spojeneckými armádami, byly už volby provedeny, volala naše veřejnost po urychleném provedení voleb do ústavodárného Národního shromáždění, jak jí to bylo ostatně slíbeno košickým programem a což zdůrazňoval ve svých častých projevech i president republiky dr Edvard Beneš. Brzkých voleb se zejména domáhali početní organisovaní příslušníci čs. strany lidové, když volební termín byl opětovně odsunován. Veřejné mínění bylo podstatně uklidněno nedávno vyhlášeným usnesením vlády, že se volby do ústavodárného Národního shromáždění mají konati dne 26. května 1946 a že ministerstvo vnitra má už připraveny osnovy zákonů o stálých voličských seznamech, o řádu volení a změně zákona ústavního.

Nelze však zatajiti, že neustálé odkládání voleb do ústavodárného Národního shromáždění bylo jednou z příčin toho, že se v zahraničí vyskytovaly narážky, jakoby u nás nebylo svobody osobní, svobody projevu a tisku, zkrátka jakoby u nás nebylo opravdové demokracie. Tato tvrzení zahraničního tisku měla ovšem částečnou oporu v tom, že byla u nás občas brzděna důvodná kritika některých nežádoucích úkazů. A přec kritická kontrola jest jedním ze stěžejních principů demokracie - která je diskusí - a je součástí demokratických svobod. Dále nám škodí mnohdy, že žijíce snad ještě pod nežádoucím vlivem okupantského totálního usměrňování veřejného mínění, neřekneme si upřímně do očí pravdu. Pravdy se nikdy nemusíme bát, byť i byla tvrdá a trpká, poněvadž jen pravdou zjednáme nápravu. (Potlesk.)

Konečně bylo by už na čase, aby přestaly různé neprozřetelné řeči a novinářské články některých činitelů, kteří se dovolávají ku prosazování svých záměrů ulice, pronášejíce při tom různé pohrůžky, které se rozhodně příčí zásadám demokracie. Jsem pevně přesvědčen, že tyto pohrůžky v demokratickém státě provedeny nebudou, o což se postará nejen naše vláda, ale i představitelé všech politických stran, jak tomu ostatně nasvědčují nedávno vydaná prohlášení.

Také opětovně se vyskytující neuvážené demonstrace, ať už jsou snad podníceny nějakou skupinou posluchačů vysokých škol nebo zharangovaným osazenstvem v podnicích či kýmkoliv jiným, musejí z našeho veřejného života v demokratickém státě zmizeti. (Potlesk.)

V demokratické Československé republice jest a bude jediným přípustným projevem vůle a moci lidu hlasovací lístek (Potlesk.) a výsledek, jak ji projeví ve svobodných volbách český a slovenský lid. Řádně zvolení zástupcové lidu, a nikoliv demonstranti, provedou jeho vůli jak ve vládě, tak i ve veřejné správě. Vůle lidu nedopustí zvůli jednotlivců nebo určitých skupin, které se bezdůvodně domnělé vůle lidu a obav o demokracii dovolávají.

Československá strana lidová dožadovala se a dožaduje urychlení voleb do ústavodárného Národního shromáždění proto, že jimi bude dokumentován před celým světem opravdu demokratický ráz státu, vyvráceny různé pomluvy, jež nám v zahraničí škodily, a že jimi bude prokázáno, že košický program vládních stran byl proveden do všech důsledků a že tedy našemu lidu byly nejen zachovány, ale ještě více utuženy všechny demokratické svobody.