Uspokojilo nás proto, že pan ministr vnitra nám už předložil osnovu zákona o nové úpravě stálých voličských seznamů, která, zachovávajíc demokratické zásady minula, zjednodušuje a zlevňuje řízení, což bude jistě finančním zájmem veřejnoprávních činitelů, kteří mají nésti náklady spojené se sestavením seznamů.

Se zřetelem na to, že nyní se dostává volebního práva také vojsku a Sboru národní bezpečnosti, budeme trvat na tom, aby stálé volební seznamy těchto skupin byly jednotné a společné se seznamy ostatních voličů, aby byla každému umožněna jejich přesná evidence a zejména jejich doplňování a opravy. Bude-li - jak lze očekávat - schválena jednotně podmínka věkové hranice pro aktivní volební právo do Národního shromáždění a do národních výborů na 18 let, tož je nutno tu poukázati na disparitu, jež vznikne mezi právem veřejným a právem soukromým. Právo soukromé považuje osobu osmnáctiletou za nezletilou a tedy nesvéprávnou, jež k majetkoprávním převodům potřebuje souhlasu otce nebo poručníka nebo opatrovníka; nepřisuzuje jí tedy volnost a svobodu rozhodování. Přizná-li však právo veřejně osmnáctiletému občanu nejvyšší veřejnoprávní pravomoc, spolurozhodovat hlasovacím lístkem o zákonodárné, vládní a výkonné moci ve státě, tedy i o úpravě práva soukromého, svobodné rozhodování takového voliče dosud obmezujícího, jistě je tu důvod k úvaze, zda věková hranice zletilosti a tedy i svéprávnosti by neměla býti v soukromém právu snížena také na 18 let.

S povděkem konstatujeme prohlášení pana ministra, že z voličských seznamů budou vyloučeny osoby, které se prokazatelně prohřešily proti své vlasti a svému národu, tedy čeští a slovenští zrádci a kolaboranti. Slovem "prokazatelný" rozumíme ovšem, že z volebních seznamů budou škrtnuty zásadně toliko ony osoby, které byly pravoplatně uznány vinnými delikty podle retribučního dekretu nebo pravoplatně odsouzeny lidovými trestními senáty při okresních národních výborech nebo v odvolacích instancích podle dekretů o národní cti. Není totiž vyloučeno, že právě tak jako tomu bylo v revoluční době po osvobození, vyrojí se před volbami řady bezdůvodných denunciací pouze za tím účelem, aby někdo z osobní msty nebo proto, že je někomu jinému politicky nepohodlný nebo z jiných nekalých důvodů, byl vyloučen z volebního práva. Jsme proto toho názoru, že teprve po řádném a objektivním provedení důkazů a po pravoplatném soudním nebo administrativním výroku zástupců lidu může býti občan zbaven té největší veřejnoprávní výhody, totiž práva volebního, a nikoli v mezidobí trestního vyšetřování.

Pan ministr vnitra označil jako novinku zavedení instituce voličských průkazů pro voliče, bydlící nebo meškající v den volby mimo obec, ve které jsou zapsáni do voličských seznamů. Věříme v jeho příslib, že zneužití průkazů bude zabráněno. Aby příliv mohl býti uskutečněn, budeme trvati na tom, aby už v zákoně bylo zajištěno, aby tyto průkazy byly vydávány jen v případech nezbytných a aby jak při jich vydání, tak i při jich použití byly vedeny v přesné evidenci, aby byly přísně sčitatelné, aby při volbě osoba jich použivší se prokázala legitimací a aby bylo na nich vyznačeno jich použití, aby byly po volení odevzdány a předloženy ústředním sčítacím institucím.

Trvajíce i nadále na nynější organisaci zemské samosprávy, která se vytvořila historickou, kmenovou i národohospodářskou nutností a jako správní celek se výtečně osvědčila, takže může býti vhodnou základnou pro budoucí řešení státoprávních otázek mezi Čechy a Slováky, nesouhlasili jsme s tím, aby země se staly volebními kraji, ježto by to byly oblasti nesmírně veliké. Považujeme proto za daleko vhodnější utvořit volební kraje střední velikosti tak, jak to už nyní vládní osnova zákona o řádu volení navrhuje, kde každý kraj si bude volit poslance ze svého prostředí. Poněvadž osnova klade důraz na komunikačně snadno dostupná střediska volebních krajů, bylo by si přáti, aby tato střediska se pak stala i sídly krajských soudů a snad i jiných veřejnoprávních institucí, protože nynější stav, pocházející ještě z feudálních dob, nevyhovuje a nutí obyvatelstvo k cestování do odlehlých měst, jež si vyžaduje neúměrné ztráty času a zbytečných výloh, tíživých zejména dnes, po reformě naší měny.

Vítáme spravedlivý záměr rozvrhnouti v novém řádu volení mandáty celostátně na jednotlivé volební kraje, poněvadž tím bude dosaženo i poměrného rozvrhu mandátů mezi zemí Českou, zemí Moravskoslezskou a zemí Slovenskou a budou tak odstraněny i výtky, že jedné z nich se dostalo více mandátů, než jí podle počtu voličstva příslušelo. Tímto novým rozvrhovým systémem bude však odčiněna hlavně ona křiklavá nespravedlnost k většině krajů, zdůvodňovaná dřívější strukturou národnostního státu, že totiž na př. pražským voličům postačilo k získání mandátu jen 20.000 odevzdaných hlasů, kdežto třebas u nás na Hané obdrželi naši voliči poslance až při 30.000 i více hlasů.

Zásadu nové úpravy volebního řádu, aby totiž každá politická strana obdržela poměrně tolik mandátů, kolik by jí náleželo podle počtu odevzdaných hlasů, považujeme při principu poměrného zastoupení za samozřejmou.

Košický vládní program připouští v zemích českých kandidovati do Národního shromáždění pouze čtyři antifašistické strany Národní fronty. Naše strana stojíc za tímto programem se proto postavila proti nedávnému záměru vytvořiti u nás pátou politickou stranu, ježto ta by mohla znamenat pro demokracii nebezpečí. Naproti tomu je nám velmi sympatické, že na Slovensku bylo dohodou nynějších politických stran upuštěno od systému pouze dvou politických stran a že tam mají do voleb vzniknouti další dvě. Tím se utvoří na Slovensku obdoba stranického rozvrstvení v zemích českých a tamní voličstvo se bude moci daleko demokratičtěji rozhodovati pro ten program, který mu nejlépe vyhovuje, a pro ten směr, který by dosud svým volebním lístkem uplatniti nemohl. Požadujeme však, aby nám ministerstvo vnitra ještě před volbami předložilo osnovu zákona o politických stranách, kterým by jim byl přiznán charakter právnické osoby, čehož dosud bohužel nebylo, a jímž by byla zavedena jejich registrace, po případě předepsána rámcová struktura jejich organisace. Je přece nemyslitelné, aby politické strany, jež se za dnešního stavu staly nejdůležitějším politickým faktorem, který rozhoduje o řízení státu, zůstaly pouhým volným sdružením, které nemá možnosti stát se subjektem práv i závazků soukromoprávních, zejména nabývati jmění a míti aktivní i pasivní legitimaci k žalobě. Už za první republiky bylo jistou anomalií, že strana, aniž byla právnickou osobou, mohla na př. žalovati svého poslance u volebního soudu na zbavení mandátu, ale nemohla žalovati u řádného soudu a nemohla si také dát vložit do pozemkových knih vlastnické právo ke svým nemovitostem.

Považujeme za nutné v zájmu naší strany, aby naše parlamentní delegace byla sestavena z opravdových odborníků a vynikajících představitelů všech odvětví veřejného života, poněvadž se tím prospěje nejen státu, ale i naší vlastní posici. Proto všenárodní odborové a zájmové organisace, jež v dosavadním parlamentním provisoriu a v národních výborech obdržely zastoupení, nebudou u nás poškozeny. Jsme však toho názoru, že kdyby nynější provisorní stav měl býti trvalý, mohl by vésti k záměru tvořit nové třídní strany, s nimiž máme z dob první republiky smutnou zkušenost.

Pro volby do ústavodárného Národního shromáždění, jež je nutno provésti rychle, jsme pro systém vázaných kandidátních listin.

Správně konstatoval pan ministr vnitra neblahý konec Ligy proti vázaným kandidátním listinám i nabytou již praksi, že voličstvo při volbách do obcí nepoužilo výhod škrtání nebo měnění pořadí kandidátů. Uvědomělé voličstvo pravidelně nevolí osoby, ale stranu, jejíž program schvaluje. Ostatně organisační řády politických stran jsou sestaveny na stejně demokratických zásadách jako volební řád, takže organisovaní členové stran rozhodují o svých kandidátech rovněž demokraticky a určují ve svém kraji za kandidáty osoby nejschopnější, nejzasloužilejší a nejoblíbenější. Pakli voličové ve stranách organisováni nejsou, je jen jejich vinou, že nemají jako bezpartijní na určování kandidátů vliv. Dle našeho úsudku je dnes povinností každého voliče, má-li zájem na osudu státu a tím i na svém vlastním národě, aby se otevřeně rozhodl pro ten či onen politický směr, jejž podle svého přesvědčení považuje pro řízení státu za nejvýhodnější. Neučiní-li tak, dává si buď vysvědčení politické netečnosti, nebo zaostalosti, nebo je konjunkturalistou, který přechodně jde vždy tam, kde vidí osobní prospěch.

Je pravda, že dosud převážná většina voličstva ve státě není politicky organisována, což však není důkazem, že by se voliči pro tu neb onu politickou stranu již nerozhodli. Již nyní lze hmatatelně usuzovati, jak asi volby v květnu dopadnou. Bude velmi málo nerozhodných a zejména oposičních proti dnešnímu vládnímu systému stran Národní fronty. Nepovažujeme proto za nutné a tím méně za účelné, aby hlasovací lístky 4 politických stran byly rozmnožovány o pátý bílý lístek, jehož by patrně použili jen reakcionáři a věční oposičníci jen proto, aby stát a národ zostudili před světem a dokumentovali tak zejména nespokojenost s našimi sociálními reformami a vymoženostmi ve prospěch našeho dnes ryze národního státu a pracujícího lidu.

Vždyť podle dosavadního volebního řádu, který patrně zůstane v tomto směru nezměněn, už odevzdání prázdné obálky nebo obálky s více hlasovacími lístky činí hlasování neplatným, a bylo by také projevem oposice, třebaže dosud to byl doklad nepozornosti nebo roztržitosti. Nač tedy zbytečně voličstvo irritovati a plýtvati papírem, jehož se může dále účelně použíti na další tisk učebnic, nebo na vydání už dávno rozebraných děl našich vědeckých a literárních klasiků, nebo hodnotných novinek vědecké a literární tvorby. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)

Stojíce na stanovisku, že volební právo nemá být jenom výsadou státního občana, ale také i jeho povinností, kterou každý z nás nese odpovědnost za veřejný i soukromý život ve státě, budeme trvati na dosavadní zásadě volební povinnosti, čímž nepřímo se přiměje voličstvo, aby se politicky rozhodlo pro ten či onen směr a tak aktivně spolupůsobilo na usměrnění zákonodárství i vládní moci v duchu demokratickém. Je nám jasné, že všechny zde uváděné problémy musejí nalézti svůj ohlas v částečné úpravě ústavního zákona ještě tímto Prozatímním Národním shromážděním. Žel, že konečné uspořádání poměru mezi Čechy a Slováky může býti provedeno až při nové úpravě naší ústavy ústavodárným Národním shromážděním, ač tohoto vyřešení bylo by již dnes nezbytně zapotřebí, protože nynější dvojí kolejí zákonodárnou a správní v zemích českých a na Slovensku se vytváří nepříjemná komplikace a jistě oběma národům nevítaný dualismus.

Rádi jsme proto slyšeli výtky slovenských kolegů, když nám byly předkládány osnovy zákonů, upravujících poměry jen v zemích českých, tedy zákony partikulární, a když jsme slyšeli slovenský požadavek, aby nové zákony byly již zákony celostátními, poněvadž Češi a Slováci tvoří dnes opět jeden jednotný stát, Československou republiku.

Československá strana lidová považuje za svou svatou povinnost, aby s ostatními stranami Národní fronty usilovala o to, aby moskevské dohodě mezi Čechy a Slováky i dohodě z 2. června 1945 byla dána urychleně ústavní náplň a aby při plném respektování samosprávy Slovenska vymýtila jednotnost státu rušící rozdíly, jež vznikly za starých okupačních a fašistických režimů v zákonodárství a ve veřejné správě a aby čeští ministři konečně dosáhli také plně administrativní ingerence do svých resortních věcí na Slovensku, a aby naproti tomu slovenští ministři měli plnou morální legitimaci rozhodovati ve věcech zemí českých. (Potlesk.) Máme a musíme míti v naší republice jednotnou a společnou vládu Čechů a Slováků pro celou oblast státu, jako zase naopak zemi Slovenské stejně jako i zemím českým nutno přiznati v oborech ústavou vymezených plnou samosprávu, aby každý národ se mohl po svém politicky a hospodářsky plně a svébytně vyžít.

Ministerstvo vnitra stojíc na zásadě kontinuity právního řádu prvé republiky, uznané presidentem republiky v jeho dekretu o obnovení právního pořádku, i naší londýnskou zahraniční vládou s revolučním právním řádem dneška, jest přirozeně velmi zatíženo nemilými rekonstrukčními úkoly. V zájmu naprosté právní jistoty lze proto jen uvítati osnovu zákona, v níž bude přesně vymezeno, které předpisy z doby nesvobody jsou zrušeny a které nepříčící se demokratickému duchu ústavy budou i nadále použivatelny. Bylo mnohdy administrativě u nižších instancí, kde se často nedostává školeného úřednictva, těžko rozhodnouti, co z okupačních předpisů platí, a co nikoliv. K vůli naprosté očistě zákonodárství i nařizovacích předpisů bylo by ovšem účelno nahraditi i snad vyhovující normy z doby nesvobody novými normami československými, ježto jest v zájmu národní cti, aby vše, co připomíná nacismus a otroctví národa, bylo vyhlazeno, zejména i zdánlivě nevinná a účelná opatření, prodchnutá ale vždy duchem diktatury. To ovšem jest otázkou času a fysické možnosti legislativy.

Při rozmnožení počtu našich ministerstev, jak doufáme přechodném, souhlasíme s p. ministrem vnitra, že je nezbytno vymeziti zákonem kompetenci jednotlivých resortů. Z některých úkazů je patrno, že určité resorty si osobují práva, jež by jim podle povahy věci nepříslušela, nebo zapomínají na spolukompetenci resortu druhého.

Ze své vlastní zkušenosti chápu svízele, jež se ministerstvu vnitra i národním výborům vyskytují v nečekaném počtu s vyřešením otázky státního občanství Němců a Maďarů dle dekretu presidenta republiky čís. 33/45, zejména pokud se týče předpisů § 1, odst. 4 téhož dekretu, jednajícího o Češích a Slovácích, kteří se svému národu zpronevěřili. Plně schvalujeme, že národní výbory, vydávajíce osvědčení o národní spolehlivosti, postupují ve správním řízení nejen rigorosně, ale i se vší přísností a pod kontrolou nejširší veřejnosti. Tím bude usnadněna ministerstvu vnitra, jež si vyhradilo konečný souhlas pro vydání osvědčení, objektivita rozhodnutí.

Je jistě účelné a bude i našim stykům s budoucím demokratickým Německem jen prospěšné, když němečtí antifašisté, byť i měli nárok na zachování čs. státního občanství, dobrovolně odcházejí do Německa, aby tam posílili obrodu demokratického cítění Němců propadlých fašismu, jenž ani dnes po porážce Německa nevymizel a zůstal by stálým nebezpečím světa a především našeho národa. Správně jsme už za dob nesvobody říkali, že Němci jsou bláznem zaslepený národ. Utvoříme si konečně po tisíci letech jednotný národní stát. Chápeme proto Němce antifašisty i z důvodů národních, že by u nás neměli možnosti udržet vlastní národní svébytnost, kterou jim jako demokraté a právně cítící lidé brát nechceme. Projevujeme přání, aby našim krajanům, kteří se k nám vracejí z ciziny k trvalému pobytu, zejména vídeňským Čechům, bylo nejen urychleně přiznáno československé státní občanství, ale aby jim bylo i náležitě umožněno založiti si zde slušnou a bezpečnou existenci.

Kdo jen trochu je zasvěcen do úřadování v politicko-právních odděleních národních výborů, pochopí, jaké to zmatky nastaly rozvrácením norem o nabývání a pozbývání československého státního občanství, které ovšem už svou zastaralostí nevyhovovaly. Podle dřívější normy manželka a děti sledovaly ve státním občanství manžela a otce. Němci tuto zásadu rozmetali a vznikl chaos s tolika spornými otázkami, že si s nimi nyní ani staří praktikové nevědí rady. Je proto nezbytno, aby, až bude podle dekretu čís. 33/45 Sb. rozhodnuto o národnosti a tedy o státním občanství osob, na něž se dekret vztahuje, byl vydán nynější době vyhovující a jasný celostátní zákon o nabývání a pozbývání československého státního občanství, kterým by nastalo žádoucí zjednodušení, a aby také byla vyřešena v moderním duchu otázka domovského práva.