Slovenské straty na životoch od povstania až do skončenia vojny odhadujú sa na vyše 100.000. Ešte aj potom, keď vojnou zamorené kraje bolo treba čistiť od mín, zahynulo z dobrovoľníkov, ktorí sa na túto prácu hlásili, na 400 osôb. Fašizmus, ktorému ľudácki vodcovia národ zapredali, zinkasoval teda na Slovensku strašlivú daň. Jej večným svedectvom budú jednoduché drevené kríže nad hromadnými hrobmi hrdinov slovenského národného povstania a partizánskych bojov.

Každý z týchto mŕtvych zanechal otca, mať, prípadne ženu, deti. Je celkom prirodzené, že ti už z lásky k týmto obetiam nenávidia z celej duše fašizmus, nenávidia tých, ktorí im ho v minulosti vychvalovali, nenávidia tých, ktorí chcú ešte dnes jeho predstaviteľov pardonovať, a odsudzujú tých, ktorí by za nich chceli orodovať.

Ak stojíme dnes pred veľkou úlohou, budovať nový, spravedlivý život, ktorý by predovšetkým zodpovedal potrebám a túžbam pospolitého pracujúceho ľudu, musíme usilovne a dôsledne podtínať korene reakcie, vylúčiť z tela národa predajné duše, čo kedykoľvek obracajú kabát, a musíme sa pri tejto práci oprieť predovšetkým o tých, ktorí fašizmus poznali v celej jeho hrôze a z duše ho nenávidia.

Musíme sa oprieť o sjednotený pracujúci ľud, ktorý poznal najlepšie zlo fašizmu, vedel mu čeliť, porazil ho na vojennom poli a bude vedieť zlikvidovať svojim spôsobom jeho ostatné zvyšky.

Musíme sa oprieť o drobných roľníkov, ktorí tak isto doplatili na vojnu, ktorú fašizmus vyvolal, a teraz sa už nechcú dať klamať, ani vo svojich právach a požiadavkách obmedzovať tými, čo sa exponujú za záujmy nepriateľov dedinského ľudu.

Musíme sa oprieť o každého, kto chce úprimne spolupracovať na výstavbe nášho nového štátu, kto je za dôslednú očistu nášho verejného života, kto poznal zlo fašizmu a podvodnú tvár reakcie, kto bol sklamaný a nechce sa už dať nikým klamať. Tu myslím práve na tých spoluobčanov, ktorí venovali kedysi svoju dôveru samozvaným vodcom a falošným svodcom v Hlinkovej ľudovej strane - a miesto splnenia svojich požiadavok dožili sa vojny so všetkými jej hrôzami. Boli hnaní do vojny, v ktorej mali brániť kultúru a kresťanstvo proti bolševickým hordám - a dožili sa hromadných hrobov a videli kostoly rozstrielané nemeckým delostrelectvom. Dnes je po vojne, fašizmus, ktorý sa na Slovensku zahaľoval do rúška ochráncu kresťanstva, je porazený - a oni si pokojne opravujú svoje poškodené kostoly, konajú svoje povinnosti, slobodne sa účastnia na bohoslužbách a nikto im v ničom nebráni. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Petr.)

Bolo by nespravodlivé obviňovať týchto niekdajších radových členov ľudovej strany zo spoluviny na tom, čo fašistickí činitelia tejto strany napáchali na škodu celého národa, a teda i na škodu svojich jednoduchých členov. I oni, poctiví a nezkompromitovaní, musia sa zaradiť do Národného frontu a pracovať spolu s nami na výstavbe spoločného štátu, v ktorom sa tvoria a po zničení reakcie sa definitívne zabezpečia podmienky pre šťastný život a slobodný rozvoj oboch našich národov. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štekl. Uděluji mu slovo.

Posl. Štekl: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Programem naší revoluce byl boj za osvobození národa z cizáckého jha germánského fašismu, boj za vybudování státu lidové demokracie. V duchu tohoto boje musíme i v naší vnitřní politice stát pevně a rozhodně na straně svobody, demokracie a pokroku a vystoupit důsledně proti všem, kteří tyto vymoženosti zradili, podkopali a vydali na pospas nepříteli. (Potlesk.)

Naše zkušenosti z doby před okupací i po ní ukazují nám jasně tábor nepřátel naší revoluce. Hitlerovou pátou kolonou uvnitř Československa byla právě tak naše německá menšina, jejíž požadavek, rozbití Československa, byl úvodem k druhé světové válce, jako česká a slovenská reakční velkoburžoasie, která se opírala o své posice v bankách a průmyslu, jako byrokratický aparát státní správy v čele s okresními hejtmany a zemskými presidenty a jako agrární velkokapitál s fašistickými a polofašistickými organisacemi a skupinami, jež všechny společným úsilím uskutečnily nakonec své černé dílo zrady. Je nutno vycházeti z těchto skutečností, abychom v duchu našeho boje za svobodu pokračovali i po dobytí této svobody a tím jednou provždy vyloučili nebezpečí, že bude znovu ohrožena nejen státní nezávislost, ale i existence národa. Jménem komunistické strany Československa chci prohlásit, že dosavadní činnost ministerstva vnitra je vedena jasně a cílevědomě tímto směrem. (Potlesk.)

Velikým úspěchem v díle zabezpečení a dovršení naší národní revoluce je prosazení a provádění odsunu Němců. Uznání těchto požadavků, dosažené dík podpoře Sovětského svazu, je zadostiučiněním pro celou naši generaci, jež se tak dožívá historicky významné skutečnosti, že Československo se stává státem bez menšin, státem národním a slovanským. Nechci při tom přejít skutečnost, že odsun Němců z Československa není všude ve světě přijímán souhlasně. Oficiální anglická tisková agentura Reuter přinesla stejně pochmurné jako nepravdivé zprávy o osudu našich Němců, v britské dolní sněmovně poslankyně Miss Rathborne mluvila o zacházení s lidmi, nad nímž by se president Osvoboditel v hrobě obrátil, a labouristický poslanec Stokes líčil nejčernějšími barvami úděl německých žen a dětí.

Tato falešná sentimentalita nám připomíná doby, kdy byli v Anglii se stejným soucitem přijímáni Hitlerovi agenti Henlein a Frank, když pod toutéž záminkou útlaku Němců naříkali nad porušováním menšinových práv a posílali Runcimanovi a jiným britským lordům memoranda a petice. Některým politikům v Anglii zřejmě uniklo, že z těchto lidí se vybarvili nejsurovější a nejzlotřilejší nacističtí zločinci, kteří vyvraždili celé vesnice, jako Lidice a Ležáky, bez jakéhokoliv vyšetřování a na jejichž rozkaz byl zničen a vyvražděn výkvět českého národa. Snad ctihodní britští poslanci nevědí, že každá německá rodina u nás měla své mužské členy v oddílech SS, SA nebo policie a že každá německá rodina u nás měla výhody a podíl z loupeží a vražd, spáchaných na českém, slovenském, polském, jugoslávském a ruském národě. (Potlesk.) Tato citlivá srdce se měla přijít podívat do Československa ještě v posledních hodinách této války, v květnovém povstání, kdy němečtí bandité hnali civilisty a ženy před svými tanky a dopouštěli se nejhorších ukrutností.

Nechť britští poslanci vezmou na vědomí, že Němci neodcházejí od nás na pochody smrti a nejsou odváženi v dešti a mrazu v nekrytých vozech, jako byly ty tak dobře známé kolony hladových a žíznivých mučedníků, ubíjených klacky jako zvěř. Na konci jejich cesty je nečekají ani SS-komanda ani plynové komory, nýbrž ona vytoužená říše, na níž byli vždy kulturně i politicky orientováni, a právě proto nám ve všech pohnutých dobách v historii našeho národa hrozili záhubou a zkázou.

Víme, že odsunem Němců a úbytkem 800.000 pracovních sil stavíme těžké problémy před naše hospodářství, ale víme také, že při jiném řešení vyrostli by nám noví Henleinové a Frankové, nové pokusy o rozbití Československa. Nechť proto vezmou i v Anglii laskavě na vědomí, že pro nás není jiného řešení. Zde nejde o otázku humanity nebo snášenlivosti; zde jde o odstranění starého nebezpečí pro existenci národa a státu se strany Němců, zde jde o zajištění tak draze vykoupeného míru a o naši státní suverenitu, o níž nebudeme smlouvat. (Potlesk).

Stejně důsledně je třeba postupovat i pokud jde o provinilé Němce a Němky ze smíšených manželství. Shovívavost, s jakou je prováděn dekret v otázce manželek-Němek, vzbudila už na mnohých místech pobouření. Je skutečností denně v praksi ověřovanou, že tyto ženy byly většinou známy jako zuřivé nacistky, kterým manželé Češi ve většině případů podléhali. Podle dekretu o národnosti Němců a Maďarů je třeba posuzovat žádosti těchto Němek o vrácení čs. státního občanství blahovolně. Dokonce už tím, že si tyto Němky podaly žádost za československé státní občanství, přiznává se jim zatímní právo československých státních občanů. Je znám ne jeden případ, že jejich chování a vychloubání se, že jim úřady musely vrátit české potravinové lístky a že nemusí nosit pásky, vyvolalo oprávněnou nevoli a zákroky jejich českého okolí. Proto bude třeba důkladně revidovat ono ustanovení dekretu, které umožňuje tak pochybenou praxi.

Vysoké uznání, jehož se ve výkladu pana ministra vnitra dostalo úspěšné práci národních výborů, je jistě povolaným potvrzením všeobecně konstatované skutečnosti, že národní výbory úspěšně zvládly úkoly, jež by byl nemohl se stejným úspěchem řešiti byrokratický administrativní aparát. Zavedení této instituce přispělo k tomu, že veřejná správa zlidověla a odbyrokratisovala se. To je nejlepší odpovědí na pochybnosti o národních výborech, za nimiž se často skrývá snaha o omezení jejich pravomoci. V zájmu dalšího zlepšení administrativy bude nesporně nutno účelnou decentralisací naopak dosáhnout ještě většího rozšíření pravomoci národních výborů. Zlidovění a demokratisace bylo by však také zapotřebí v úřadech ústřední správy. Kdekterý veřejný pracovník může snést nemálo dokladů o tom, kolik je oprávněných stížností na pomalost a neúčelnost úřadování a jak těžko je prostým lidem dovolat se úřadů i ve vážných záležitostech bez intervence poslanců a jiných funkcionářů. Zde musí při úřadování ústředních úřadů odpadnout všechno zbytečné, všechny ty aprobace, superaprobace a vidimáty, které úřadování zpomalují, a odpovědným úředníkům je třeba dát takovou pravomoc, aby mohli rozhodovat iniciativně a výkonně.

Jedinou možnou nápravou dnešního stavu je patrně odstranění zemského zřízení a zavedení župního zřízení a přenesení pravomoci zemských národních výborů na župní národní výbory. (Potlesk).

Župy jako souvislé politické, hospodářské i komunikační celky jsou účelnější, demokratičtější a kontrolovatelnější než dnešní zemské národní výbory, fungující vedle ústředního aparátu, ministerstva vnitra. Bude ovšem nutno, aby při určování rozsahu žup bylo dbáno i oprávněných přání měst a obcí, ke které župě mají patřiti. I u hranic dnešních okresů bude mnohdy na místě náprava v tomto smyslu. Jako doklad chci uvésti případ celé řady západočeských obcí, Dobřan, Zbůchu, Líní, Nýřan a jiných, vzdálených od Plzně jen 8, 10 až 15 kilometrů a gravitujících hospodářsky a komunikačně všestranně k Plzni, které přesto patří do okresu Stříbro, jehož okresní město je vzdáleno čtyřnásobně a komunikačně je dosažitelné jenom přes Plzeň. Územní rozloha mnohých okresů je tedy dnes stále táž, jako když byla určována důvody germanisační politiky, a tím také politickým absurdem.

Velikým problémem naší vnitřní politiky je otázka očisty našeho veřejného života. Zde si musíme být vědomi obrovské odpovědnosti celé dnešní generace za budoucnost národa. Má-li být tato budoucnost budována na zdravých základech a máme-li zabránit jakémukoliv opakování hrůz z let 1939 - 1945, musíme v tomto směru prokázat velikou sílu mravní a hmotnou, zasadit se o úplnou likvidaci fašismu a tvrdě a neúprosně potrestat všechny jeho pomahače, kteří se s ním spolčili proti vlastnímu národu a z prospěchářství, ziskuchtivosti anebo zbabělosti tak hrubě porušili národní čest a povinnost. (Potlesk).

Jsme bohužel denně svědky rejdů, které se snaží mařit výkon lidové spravedlnosti a provedení národní očisty. Téměř všude stojí v pozadí těchto piklů zrádcovské živly z kruhů bývalé agrární strany anebo lidé, kteří nahromadili veliké majetky z válečné konjunktury a z vyřizování válečných zakázek, anebo konečně i lidé ve vysokých úředních funkcích, mezi nimiž se už ve staré republice tak snadno ujímaly fašistické ideje a sympatie pro autoritativní vládu po hitlerovském vzoru. Nejsou řídkým zjevem při soudním řízení ztráty spisů nebo důležitých dokladů, podle nichž má býti vedena žaloba, nemluvě už ani o skandálním výsledku očistné akce v žurnalistice a filmu. Je známo mnoho případů, že se sice soudí tvrdě malí a nemajetní provinilci, kteří nemají vlivných protektorů a přátel, ale že soustavně unikají milionářští kolaboranti za vydatného přispění některých advokátů a funkcionářů justiční služby.

Tak je na př. na Plzeňsku přetřásán případ statkáře Müllera z Nalžov u Klatov, který byl udán ve dnech revoluce a zatčen teprve v minulém týdnu, ačkoliv byl usvědčen z důvěrných styků s gestapem a ačkoliv schovával tajné archivy Frankovy, převezené na jeho statek z Černínského paláce. Dalším takovým pobuřujícím případem je případ statkáře Kohouta z Úsilova u Klatov. Tento důvěrný přítel klatovského gestapa, hostitel Moravcův, který u něho trávil své dovolené, a usvědčený udavač českého lidu byl krajským soudem v Klatovech, kde je funkcionářem jistý jeho příbuzný, po třídenní vazbě propuštěn. U téhož krajského soudu v Klatovech je předsedou trestní komise jiný vysoký soudní úředník jménem Svoboda, který stále úřaduje, ačkoliv je proti němu vedeno očistné řízení závodní radou a ačkoliv mu nebylo vydáno osvědčení o národní spolehlivosti. (Slyšte!)

Takové případy jsou důvodem k tomu, že pobouřená veřejnost začíná pochybovat o opravdové spravedlnosti. Vidí, že bohatí kolaboranti unikají trestu a že nelze mluviti o nestrannosti a odpovědnosti u mnoha soudních úředníků. Vrcholem všeho pak je, že kolaboranti, povzbuzováni takovou soudní praxí, podávají prostřednictvím nesvědomitých advokátů žaloby na čestné lidi, kteří měli odvahu strhnouti jim masky a odhalit jejich protinárodní minulost. Je nutno, abychom všichni viděli, jaké nebezpečí z toho vzniká, a pomohli odhalit a znemožnit všechny ochránce kolaborantů, ať už publikováním jmen interventů, a více tučných honorářů než své národní cti dbalých advokátů, nebo sankcemi proti soudním úředníkům, kteří si nejsou vědomi své veliké odpovědnosti k národu. Víme dobře, že velká většina našich soudců prokazuje svými činy vlastenecké a demokratické přesvědčení, ale víme také, že soudcovské černě taláry kryjí řadu lidí, kteří si v ničem nezadají s bývalými vysokými soudními funkcináři Háchou, Krejčím a Klimentem. (Potlesk.) Bylo by nanejvýš na čase, aby byla přezkoušena národní spolehlivost odpovědných funkcionářů justiční služby a aby i zde podle zásady volitelnosti a odvolatelnosti soudců bylo dáno lidu právo povolávat svoje soudce tak, jako je tomu v Sovětském svazu, Spojených státech amerických a jiných demokratických státech.

Dále je třeba se postavit za ty čestné a statečné lidi, kteří neváhali vystoupit proti kolaborantům, nepodlehli uplácení, zastrašování a štvaní a opatřují důkazy a svědectví a pomáhají provést očistu. Jsme pro to, aby bylo zajištěno právo na satisfakci všem, kdož byli neprávem nařčeni, musíme však žádat, aby všechny žaloby kolaborantů a zrádců nebo lidí důvodně podezřelých, podávané podle zákona na ochranu cti, převzatého ze starorakouského zákona z roku 1810, nebo podle pověstného náhubkového tiskového zákona, byly zatím zastaveny a po urychleném provedení příslušné zákonné úpravy prohlášeny za nepřípustné.