Nutné zákonné úpravy vyžaduje i mezera, která vznikla mezi malým dekretem o trestání provinění proti národní cti s nejvyšším trestem na svobodě do 1 roku a mezi retribučním dekretem s nejnižšími tresty od 5 let. Rovněž bude nutno odstranit nebezpečí, že pro nával materiálu u lidových soudů, trestních komisí, okresních národních výborů a očistných komisí veřejných zaměstnanců nebude možno vyřídit včas všechny případy, a schválit prodloužení termínů pro činnost těchto institucí, aby bylo zabezpečeno dokončení velikého díla očisty. Za samozřejmé je třeba považovat, že následkem trestních opatření proti provinilcům musí být ztráta volebního práva těchto lidí, ježto nelze připustit, aby se provinilci proti národní cti podíleli na čestných právech občanských. Stejně naléhavá je však potřeba urychlit zákonné schválení očistné akce v závodech a podnicích. Mnoho lidí z vysokých míst našeho průmyslového a hospodářského života, kteří byli očistou poškozeni, podává teď žaloby o náhradu škod a ušlého zisku, které dosahují statisícových částek a které jsou s to vyvolat nejen neúnosné zatížení podniku, ale také neklid a nespokojenost osazenstva a vážné poruchy plynulého chodu výroby.

Jako byla očista nutným předběžným předpokladem jakékoliv výroby v závodech, je jejím zajištěním bezpečnost našich závodů, střežených závodními milicemi. Závodní milice mají hlubokou revoluční tradici. Mnoho odpůrců této instituce snad neví, že dělnické podzemní hnutí připravilo v řadě míst dlouho před revolucí závodní obranná družstva, která mnohde zachránila tovární zařízení před Němci ničícími vše, co musili opustit. O tom svědčí jak letáky lidové fronty z března 1945, tak mimo jiné i snaha německého ředitele plzeňské Škodovky Alberta, aby zjistil, jak je Škodovka dělnictvem střežena, když Němci na začátku dubna 1945 připravovali plán jejího případného zničení třaskavinami.

Velmi se mýlí ti, kteří tvrdí, že naše závody dnes nikdo neohrožuje. Jsme si dobře vědomi toho, že těžiskem politického náporu naší i zahraniční reakce byl právě dekret o zestátnění průmyslu, že tito nepřátelé soustřeďují zájem kolem zestátněných továren a dolů. Je třeba vidět přímou souvislost mezi touto skutečností a mezi zjištěním konference bezpečnostních referentů okresních národních výborů ze dne 6. února t. r., že se požáry, zvláště v průmyslových objektech našeho pohraničí, množí v takové míře, že mohou rušivě zasáhnout průmyslovou výstavbu státu. Od zákeřného útoku na Krásné Březno slyšeli jsme o mnoha dalších, a jenom v týdnu mezi 16. a 24. lednem přinesl denní tisk zprávy o 8 velikých požárech.

Kapitalistický výrobní systém, představovaný různými těmi Kumpery, to je onen anonymní nepřítel zestátněného hospodářství. Nebyl jistě přítelem našich továren ten, kdo na př. v srpnu m. r. přelepil v plzeňské Škodovce správnou nálepku s vagonem 50 hotových soukolí pro pražské elektrické dráhy tak, aby zásilka šla do starého železa, určeného k opětnému roztavení. Jenom bdělost dělníků zachránila tuto zásilku a zmařila v poslední chvíli takový úklad. Kdo zná poměry v našich závodech, ten ví o mnoha podobných zjevech hospodářské špionáže, deserce německých průmyslových odborníků, sabotáže, úmyslného zatajování zásob surovin, zdržování zboží ve skladech a předstírání neexistujících potíží.

Je trestuhodnou krátkozrakostí a těžkým proviněním na zájmech národa a státu, jestliže ten, kdo zaujímá odpovědné místo v naší politice, nevidí nebo nechce vidět takové zjevy. Naše národní bohatství, továrny, hutě a doly, často válkou těžce postižené a znovu vybudované soutěžením a stachanovskou prací, musí býti střeženy přes všechno sýčkování neprozřetelných nebo falešných vykladačů demokracie. Je lépe preventivní ochranou předcházet škody než napravovat často nedomyslitelné následky. A jenom ti, kteří znají všechny taje výroby, továrny a život v nich tak, jak je nemohou znát žádné bezpečnostní orgány státu, mohou se zdarem uchrániti zdroje našeho příštího blahobytu.

Můžeme si jen blahopřát k tomu, že osazenstva našich závodů předstihla tak mnohého politika ve správném pochopení skutečnosti, že za bezpečnost neodpovídá jen policejní sbor, že také lid v nejširším smyslu se má podílet na zajištění vnitřní bezpečnosti, že osazenstva našich závodů mají zájem na bezpečnosti svých závodů a že vytvářejí orgány, které střeží milionové hodnoty našich zestátněných podniků. (Potlesk.) Závodní rada Škodových závodů v Plzni jako mluvčí osazenstva našeho největšího průmyslového podniku mi uložila prohlásit v tomto shromáždění, že se v zájmu podniku rozhodně staví za instituci závodní milice a trvá na jejím udržení. (Potlesk.) Je známo, že zejména velkozávody měly už v dobách předmnichovské republiky různé dohlížecí kanceláře, ovšem protidělnického charakteru, sloužící akcionářům a podnikatelům. Jejich početní stav nebyl mnoho vzdálen stavu dnešních závodních milicí. Nikdy se nenašel nikdo, kdo by protestoval proti této instituci špiclování, denuncování a popohaněčství. Podobný úkol měla závodní policie, dosazená do všech významných závodů okupanty. V našich zestátněných závodech není ovšem třeba žádných popohaněčů a také jich nebude. Stát může počítat s uvědoměním dělnictva, a to je nejdůležitější. Dnes už i ti z osazenstva našich závodů, kteří měli o účelu závodní milice pochyby, po záškodnických akcích proti našemu průmyslu změnili názor a uznávají nutnost střežit naše podniky.

Ze všeho toho je zřejma účelnost dobře organisované a vybavené závodní milice, již je nutno uznat vydáním potřebných zákonných předpisů. Podrobíme-li rozboru dnes platný právní řád, na jehož nedostatečnost při každém kroku takto narážíme, musíme zjistit, že je snůškou předpisů a norem několika věků a společenských soustav, stopami feudálního řádu počínaje, soustavou kapitalistického liberalismu a nastupujícího fašismu pokračuje a normami lidové republiky konče. Jako jsou rozpory v těchto režimech, jsou přirozeně i v jejich právních řádech. Tady vidí svoje možnosti všichni ti rytíři právního řádu, právní bezpečnosti a svobody. Vytahují staré zaprášené zákoníky a dokazují neplatnost hned toho, hned onoho nařízení, nikoliv však proti starému a přežilému světu, ale proti novým vymoženostem, nikoliv proti reakci a nepřátelům republiky, ale proti lidové moci národa. Revoluce jim přišla mimo kvartál, aniž si vyžádala předběžného zákonného schválení: Proto je všechno illegální, od revoluce a presidentských dekretů až po toto shromáždění. (Potlesk.)

Široké vrstvy národa, které podrývaly režim okupantů, trpěly v koncentračních táborech, bojovaly na barikádách a dnes při nedostatečném zásobení šatstvem, obuví a potravinami zvýšeným pracovním úsilím a stachanovskými výkony přispívají ke konsolidaci republiky, žádají také právní řád a právní bezpečnost. Žádají, aby byly odstraněny staré přežilé právní normy, aby zákony, vytvořené v minulosti a na ochranu minulosti a proti pokroku, byly změněny tak, aby byly v souladu se skutečným životem, aby odpovídaly novým poměrům vytvořeným revolucí a byly zpracovány v novou ústavu republiky, v kodifikaci vymožeností revoluce. Jen tak bude vytvořena pevná a spolehlivá právní základna pro bezpečnost a pořádek, zajištěn pokrokový vývoj poměrů v republice a zajištěno a upevněno dílo naší národní revoluce. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Štefánik. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Štefánik: Slávne Národné shromaždenie!

Pán minister vnútra vo svojom vecnom a systematicky rozčlenenom expozé podal nám výstižnú bilanciu rezortu ním spravovaného na poli legislatívy a administratívy s iniciatívnym nástinom riešenia najčasovejších úloh, ktoré praktický život nastoluje v odvetví verejnej správy. Pán minister venoval vo svojom expozé hlavnú pozornosť právnym odborom svojho rezortu. Chcel by som ho po tejto stránke nasledovať a miestami jeho údaje doplniť, menovite so zreteľom na Slovensko.

Sme si vedomí, že budovanie štátu a s tým spojená národná, právna a administratívna rekonštrukcia československého života je ťažkou a zodpovednou úlohou, ale na druhej strane nepochybujeme ani o tom, že pri dobrej vôli, poctivom úsilí a pri vedomí, že tým plníme najzákladnejšie národné povinnosti, všetko hladko prekonáme. Veď v našich snahách vedie a sbratuje nás veľký národný a politický cieľ, aby sme vytvorili z Československej republiky moderný, vzorný, demokratický, právny štát, ktorý bude šťastným domovom Čechov a Slovákov, kolískou politickej slobody, sociálnej spravodlivosti a rozkvitajúcej práce. Sme len na začiatku tohto vývoja a musíme byť trpezliví, lebo trpezlivosť je základnou podmienkou dobrej štátnej politiky.

Pán minister vnútra sa vo svojom expozé dotknul mnohých dôležitých aktuálnych problémov, ktorých riešením sa zamestnáva vnútorná správa. Chcel by som, ako som už zdôraznil, k niektorým z týchto problémov zaujať stanovisko s hľadiska špeciálnych potrieb slovenských. V prvom rade je tu otázka usporiadania a očisty právneho poriadku od fašistických noriem. Do tohto rámca zapadá ďalšia otázka unifikácie práva, a to nielen s hľadiska organizácie štátnej správy a príslušného pokračovania, ale i vo všetkých odboroch práva materiálneho. Akcesoricky k tomu sa pridružuje problém zjednodušenia štátnej správy účelnou jej organizáciou, kodifikáciou a reformou zastaralých a prežitých právnych predpisov.

Pri obnove československého právneho poriadku problematickou je definitívne vyriešenie otázky dočasnej použivateľnosti noriem a opatrení z doby neslobody. Vedúcim motívom je tu snaha vylúčiť nanútené nám normy v našom právnom poriadku tak, aby sa uzákonením ich dočasnej použivateľnosti zabezpečil nerušený prechod do nových právnych pomerov. Platný právny stav pri riešení tejto otázky je iný v Čechách a na Morave a iný na Slovensku. Kým v českých zemiach podľa vyhlášky ministra vnútra č. 30/1945 Sb. súborne a jednotne upravuje túto otázku ústavný dekrét prezidenta republiky z 3. augusta 1944, novelizovaný nedávno schváleným zákonom, je na Slovensku táto otázka upravená len kuso a neúplne. Ako je známe ustanovením § 2 nar. Slovenskej národnej rady z 1. septembra 1944, č. 1/1944 Sb. Slovenskej národnej rady, boly v právnej oblasti Slovenska ponechané v platnosti všetky zákony, nariadenia a opatrenia, pokiaľ neodporujú duchu republikánsko-demokratickému. Táto generálna recepcia vzťahuje sa na všetky normy z doby neslobody, ktoré boly vydané na práva trestného vo spojitosti s obnovením československého právneho poriadku pokiaľ ide o konkrétne opatrenia, t. j. rozsudky trestných súdov, bolo vydané osobitné nariadenie Slovenskej národnej rady, č. 53/1945 Sb. nar. Pre oblasť civilnoprávnu bola Slovenskou národnou radou odhlasovaná osnova o revízii rozhodnutí občianskych súdov. Nie sú však upravené doteraz tieto otázky v oblasti práva administratívneho a ostatných práv. Keďže ustanovenie odseku 2 čl. III zákona, ktorým bol novelizovaný ústavný dekrét prezidenta republiky o obnovení československého právneho poriadku, bola vláda zmocnená stanoviť nariadením, že ustanovenia spomenutého ústavného dekrétu prezidenta republiky a novelizujúceho zákona platia tiež na Slovensku, treba uvážiť, či nový právny stav, ktorý bude založený na Slovensku rozšírením platnosti ústavného dekrétu prezidenta republiky, bude harmonicky naväzovať na právny stav na Slovensku už platný. Pri tejto úvahe kloním sa k stanovisku, že rozšírením platnosti ústavného dekrétu prezidenta republiky a novelizujúceho zákona bude úplne vyriešená otázka obnovy československého právneho poriadku v slovenskej právnej oblasti a že tým nenastanú nijaké divergencie, nijaký chaos, lebo sa tým organicky nadviaže na právny stav platný na Slovensku. Veď nanúteným normám z doby neslobody môže sa podľa čl. II cit. ústavného dekrétu prezidenta republiky dostať použivateľnosti z vôle československej zákonodarnej moci len za predpokladu, že sa nepriečia svojím obsahom zneniu alebo demokratickým zásadám československej ústavy. Táto výhrada, ktorou je podmienená použivateľnosť predpisu z doby neslobody, je vlastne identická, keď aj nie formálne, ale obsahove s výhradou recepčného ustanovenia § 2 nar. Slovenskej národnej rady, č. 1/1944 Sb. nar. Slovenskej národnej rady, kde sa stanoví, že recipované predpisy neodporujú duchu republikánsko-demokratickému. Pri tomto treba mať stále na zreteli fakt, že použivateľnosť noriem, o ktorej hovorí citovaný ústavný dekrét prezidenta republiky, nie je v podstate nič iné, ako platnosť normy. Lež dovoľujem si upozorniť na dôvodné pochybnosti v tom smere, či vzhľadom na to, že podľa vládneho nariadenia č. 31/1945 Sb. doba neslobody končí až dňom 4. mája 1945, či by tým neboly zasiahnuté vo svojej platnosti nariadenia Slovenskej národnej rady, vydané v dobe od 1. septembra 1944 do 4. mája 1945. Domnievam sa, že tieto pochybnosti rázu viac formálneho by boly odstránené, keby doba neslobody pokiaľ ide o právnu oblasť Slovenska, skončila dňom 31. augusta 1944. Tým by samozrejme vypadly z použivateľnosti vôbec - čo zodpovedá úmyslu Slovenskej národnej rady - právne predpisy vydané t. zv. slovenským štátom v dobe od 1. septembra 1944, teda v dobe, kedy na Slovensku podľa § 1 nariadenia Slovenskej národnej rady, č. 1/1944 Sb., vykonávala všetku zákonodarnú, vládnu a výkonnú moc Slovenská národná rada.

Druhou otázkou, na ktorú dovoľujem si obrátiť pozornosť slávneho Národného shromaždenia, je unifikácia práva. Mám za to, že jednotnosť a nedeliteľnosť Československého štátu má byť sprevádzaná sjednotením právnym. (Potlesk.) V unifikácii práva vidím účinný prostriedok prehlbovania a upevňovania československej jednoty, lebo vytvorením jednotného práva budú položené najpevnejšie právne základy jednotnej a nedeliteľnej Československej republiky. Okrem toho v unifikácii práva môžu dôjsť plného výrazu a uplatnenia dávne snahy po zjednodušení a zracionalizovaní štátnej správy. Keď hovoríme o unifikácii práva, musíme mať stále na zreteli, že ustanovením zákona č. 11/1918 Sb. máme do čs. právneho poriadku recipované dva kmeňové právne poriadky, a to právny poriadok rakúsky a uhorský. Každý z týchto recipovaných právnych poriadkov zahrnoval jednak štátne zákonodarstvo a jednak zákonodarstvo miestne, ktoré v Čechách a na Morave bolo utvorené zákonodarstvom zemským a na Slovensku štatútmi, na ktorých sa zakladajú celé právne odbory. Oba recipované kmeňové právne poriadky zahrnujú nekonečný počet noriem, z ktorých mnohé sú niekoľko sto rokov staré, a mnohé z nich - keďže pred rokom 1848 nebolo oficiálnej publikačnej sbierky - neboly ani publikované. Následkom toho sú mnohé z týchto recipovaných noriem občianstvu, súdom a úradom celkom nedostupné. Pritom je neslučiteľné so cťou a hrdosťou Československej republiky, aby v oblasti jej právneho poriadku maly prístrešie právne predpisy, ktorých autentický text je v reči nemeckej a maďarskej. Veď aj v tejto poslednej svetovej vojne práve tieto dva národy, používajúc svetu dosiaľ neznámych brutálnych metód, chcely do koreňa vyhubiť naše národy.

Pre unifikáciu práva hovorí nie menej i tá skutočnosť, že následkom recepcie rakúskeho a uhorského právneho poriadku sú určité výseky právne upravované priamo nekonečným počtom noriem. Napr. len v úzkom odbore penzijného práva štátnych a verejných zamestnancov platí vyše päť tisíc noriem, z ktorých mnohé sú viac sto rokov staré a pomermi prekonané. Podľa môjho názoru penzijné právo štátnych a verejných zamestnancov dalo by sa shrnúť do jednej súbornej normy, ktorá by nemala viac ako 200 paragrafov. Aká priamo neoceniteľná výhoda vyplývala by z takej sjednotenej úpravy pre prax a judikatúru, ktorá by sa nemusela pri právnom posudzovaní konkrétneho prípadu presekávať celým lesom známych i neznámych, prístupných i neprístupných platných právnych predpisov!