Stojíme dnes před aktem, který obnoví největší svobodu demokracie. Hlasovacími lístky rozhodne národ o svém vedení. Mladá generace věří, že ministerstvo vnitra připraví volby tak, aby nesly všechny prerogativy opravdové demokracie. Svaz české mládeže pak věří, že nebude zapomenuto slibu, že v budoucím parlamentu budou jeho zástupci a že strany Národní fronty toto zastoupení umožní.

Mladá generace se rodila v okamžiku dobytí svobody národní a při vstupu do života se chápe odpovědného úkolu, který jí dala v čelo květnová revoluce: doplnit svobodu národní svobodou sociální. (Potlesk.)

Podpredseda Cvinček: Dávam slovo pánu posl. dr Veverkovi.

Posl. dr Veverka: Velectěné Národní shromáždění!

Se zvláštním zájmem jsme vyslechli ty části prohlášení pana ministra vnitra, ve kterých mluvil o novém uspořádání národnostních a státně občanských poměrů v naší osvobozené republice. Kvitujeme s povděkem pevnou a nesmlouvavou linií vlády v záležitosti transferu Němců a klub poslanců československé sociální demokracie prohlašuje, že bude podporovati všechny akce, jež umožní, aby Československá republika byla jednotným národním státem Čechů a Slováků.

Uplynulo sice již ³/₄ roku od vítězství nad nacistickým Německem, čímž bylo zastaveno a již na vždycky znemožněno provedení ďábelského plánu Němců na zničení a vymýcení českého národa z jeho starých sídel v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale rány, které nám Němci způsobili, jsou ještě příliš živé.

Před několika dny byla ohlášena číslice 160.000 jako úhrnný počet obětí na životech, jež náš národ musel nacistické hydře přinésti. Hmotné škody z doby okupace jsou odhadovány na 350 miliard Kčs a nikdy nebude možno vyjádřiti v číslech ono hrozné ponižování a duševní muka, jež prodělávali příslušníci našeho národa a jejich rodiny ve styku s gestapáckými stvůrami.

Za to vše bychom měli právo na mstu a velikou mstu, ale my se mstít nebudeme. Budou potrestáni Němci, kteří se podle platných předpisů provinili proti národu a státu, tak jako jsou trestáni a budou trestáni jejich pomahači ze řad příslušníků našeho vlastního národa. Na ostatních Němcích zájem nemáme. Náš nezájem jde tak daleko, že jim chceme umožnit, aby se co nejdříve dostali domů a nebyli nuceni žíti s námi v nenáviděné Československé republice.

Program národní jednotnosti státu je v našem případě příliš spravedlivý, než abychom nedovedli uznat zásluhy Němců, kteří zachovali věrnost republice a buď se činně zúčastnili boje s nacismem anebo trpěli pod nacistickým terorem. Tito antinacističtí Němci projevují v poslední době zájem o dobrovolný odchod do říše, kde mohou konati dobré služby při konečné likvidaci nacismu, a naše strana neváhá jim tento odchod umožňovat.

Odsunem Němců a Maďarů chceme posílit náš český a slovenský národ a proto jsme neváhali ve zvláštním dotazu upozornit pana ministra vnitra na některé okolnosti, jež by ve svých důsledcích prakticky naše národy oslabovaly. Jsou to především málo jasné směrnice pro ony Čechy, kteří byli za okupace nuceni se přihlásiti jako Němci, anebo jejichž národnost byla v obsazeném pohraničí nacistickými orgány svémocně měněna. Pan ministr vnitra odhaduje jejich počet na cca 300.000 duší a uvedl, že podle ústavního dekretu č. 33 z r. 1945 zůstanou československými státními občany, jestliže jim okresní národní výbor vydá osvědčení o národní spolehlivosti a schválí-li toto osvědčení ministerstvo vnitra. Těchto případů je daleko více než 300.000, a pokud se neprovinili podle platných předpisů proti národu a státu, musíme je pro náš oslabený národ a stát zachránit. Záchrana oněch neprovinivších se musí býti snahou a příkazem všech příslušných činitelů od místních národních výborů až po ministerstvo. A je přímo odsouzení hodné, když místo toho jsou ustavičně šikanováni a vzhledem k tomu, že jejich záležitosti nejsou vyřizovány, jsou i se svými rodinami po měsíce hmotně poškozováni.

Slavná sněmovno! Když jsme v roce 1938 opouštěli t. zv. Sudety, odhadovali jsme počet Čechů a lidí českého původu, kteří museli v Sudetech zůstat, na více než 700.000. Tuto skutečnost nemohl Hitler potřebovat, neboť by byla vyvrátila jeho předmnichovskou thesi, že chce připojit k německému rajchu jedině ty části naší první republiky, které byly od pradávna německé a kde také Němci vždy sídlili a bydlili. Proto bylo provedeno v Sudetech 17. května 1939 sčítání lidu, které však bylo určeno ne k tomu, aby poskytlo objektivní číselný materiál, který by mohl být a měl být podkladem pro všechna opatření ať rázu hospodářského, politického, sociálního, kulturního atd., ale toto sčítání lidu bylo jedině politickým manévrem a opatřením, které mělo zkresliti skutečné poměry v t. zv. Sudetech a kterým měla být potvrzena předmnichovská these Hitlera a jeho nohsledů. Sčítání mělo poplésti sčítané osoby, a tak byla zjišťována zvláště národnost a zvláště mateřská řeč. Při tom bylo uváděno, že k národnosti německé patří ti, kdož pocházejí z německých rodičů, třeba i jen z jednoho německého rodiče. Němci měli být i ti, kdož pocházeli třeba z jednoho německého prarodiče, ale také ti, kdož měli německé jméno, kdož pocházeli třeba - podle jejich názoru - z německé obce atd. Podle těchto instrukcí tudíž Čech, který měl ve svých žilách 25% německé krve, musel být zapsán jako Němec a také ve většině případů zapisován byl.

Úprava sčítacích formulářů byla rovněž záměrně volena tak, aby popletla sčítané osoby. V záhlaví sčítacího formuláře byl předtištěn příklad k vyplňování. U jména uvedeného jako přiklad: Karl Mayer, přednosta domácnosti, mateřská řeč samozřejmě deutsch, národnostní příslušnost také deutsch, rovněž manželka deutsch a u jiných podobných osob rovněž deutsch. Ovšem je také předtištěn na sčítacím formuláři Václav Kratochvíl s čárkami, pěkně českým pravopisem, povolání: Knecht-sluha, pacholek. Ten samozřejmě jedině se mohl přiznat, a tak měl předtištěno: Muttersprache tschechisch, Volkszugehörigkeit tschechisch. Dále Anna Hájková, s čárkou, české jméno, povolání: Hausgehilfin, Muttersprache: tschechisch, Volkszugehörigkeit tschechisch. Tedy jen příslušníci nejnižších povolání v Sudetech měli se hlásit jako Češi. Každý jiný, kdo se považoval za trochu slušnějšího člověka, musel samozřejmě vyplnit příslušné rubriky německy.

Výsledky tohoto sčítání lidu, pokud dávaly cifry o národnostních poměrech, nebyly publikovány, kdežto ostatní výsledky byly publikovány v řadě tištěných publikací. Byly rozmnoženy ve zvláštních litografovaných publikacích s poznámkou: důvěrné, jen pro služební potřebu. Přes to, že bylo podnikáno vše, teror, násilí, vyhrožování, že se hřešilo na to, že sčítací formuláře měly předtisk jen německý, že řada sčítaných osob nerozuměla německy, že sčítací formuláře byly vyplňovány jinou rukou, než byly na druhé straně podepsány, tedy přes tato všechna opatření, přes tento způsob provádění sčítání ze 17. května 1939 museli nacisté přiznat, že se v t. zv. Sudetech přihlásilo k české národnosti skoro 300.000 lidí. Ani to nemohl Hitler potřebovat a proto výsledky o národnostních přihláškách byly publikovány jen ve zvláštních důvěrných publikacích, určených jen pro úřední potřebu.

Ve sčítacích formulářích je velmi často škrtáno, vyplněná rubrika "tschechisch" je škrtnuta a nadepsáno cizí rukou "deutsch". Je nutno, abychom se dívali na toto sčítání lidu jako na humbuk a podvod, jako na politické opatření. Přesto, bohužel, vážená sněmovno, je při vyřizování státně občanských věcí našich českých lidí v pohraničí vyžadováno, aby předložili výpis z těchto sčítacích formulářů.

Optování podle smlouvy z 20. listopadu 1938 jako řada jiných opatření okupantů pro nás nemohou platit a nejsou pro nás rozhodující. A bylo by na místě, aby sčítání lidu z roku 1939 bylo prohlášeno za nejokupantštější opatření okupantů a aby nebylo k jeho výsledkům vůbec přihlíženo.

V pohraničí má podle odhadu našich osidlovacích orgánů místo dřívějších asi 3,100.000 obyvatel po provedeném odsunu Němců a po novém osídlení žít asi 1,700.000 lidí, to znamená, že v průměru bude pohraničí osídleno asi z 55 procent proti dřívějšímu stavu. Znamená to však také, že tato skutečnost přivodí určité následky rázu hospodářského a sociálního, a proto je na místě otázka, máme-li se touto dosavadní praxí při vyřizování státně občanských věcí připravovat o statisíce lidí našeho českého původu, o statisíce pracovních sil, o statisíce odběratelů a spotřebitelů našeho zboží, našich výrobků. Proč máme posilovat těmito statisíci Němce, kteří nás v minulých desetiletích připravovali o statisíce dalších našich národních příslušníků?

Svého času bylo vypočítáno, že jen za posledních 70 let bývalé rakousko-uherské monarchie nám bylo v Čechách poněmčeno na 830.000 lidí českého původu. Proč máme nyní sami házet do chřtánu německé hydře další statisíce příslušníků našeho národa a našeho původu? Je nutno, aby byla urychleně a krátkou cestou vyřízena otázka státní spolehlivosti lidí českého původu z pohraničí.

Již přes devět měsíců žijí tito lidé v rámci naší republiky, již přes devět měsíců bylo možno zkoumat a vyšetřit jejich chování za doby okupace a buď jim vystavit nebo nevystavit osvědčení o národní spolehlivosti. Proč a priori mají býti tito lidé, statisíce lidí našeho původu, házeni do jednoho pytle se zločinci a proč už napřed máme od nich chtít, aby se očišťovali, a teprve potom abychom je snad vzali na milost? Je nutno říci s veškerým důrazem a s veškerou vážností: Už dost hysterie při posuzování tak závažných věcí, jako je otázka, zda se má náš národ připravit o statisíce svých příslušníků, či zdali je zachrání pro sebe. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Lidé, o něž jde, prodělávali v r. 1938 těžké doby v pohraničí. Tehdy jsme je harangovali, aby se postavili na obranu našeho státu. Postavili se a stáli v prvním šiku, aby chránili hranice naší Československé republiky proti nacistickému Německu. Potom jsme museli ustoupit ze Sudet. Tito lidé většinou tam zůstali, museli tam zůstat, dostávali vzkazy, že bude plebiscit, že musí nejprve splnit svou národní a státní povinnost. Nato se jim vzkazovalo, že musí optovat, s druhé strany zase dostávali vzkaz, aby neoptovali, že by tím poškodili české národní školství v Sudetech. Tito lidé zůstali v pohraničí až do nynější doby. Jsou to pracovití lidé, většinou malého původu, přicházeli jako tovaryši, dělníci a služky do pohraničí proto, že české vnitrozemí je nemohlo uživit, přicházeli a prací svých rukou pomáhali utvářet vyspělý hospodářský život v pohraničí, který také musíme převzíti. V pohraničí nesmí za naší vlády, za našeho režimu nastati hospodářský hřbitov a tito lidé nám mohou pomoci, abychom zvládli co nejdříve všechny potíže a těžkosti v pohraničí, aby pohraničí bylo naše. (Potlesk.)

Předseda: Přerušuji projednávání prvního odstavce pořadu a přistupuji k projednávání druhého odstavce pořadu, jímž je

2. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 106), kterým se zavádějí pracovní průkazy (tisk 128).

Zpravodajem je pan posl. Urbánek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Urbánek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Vydáním dekretu presidenta republiky o všeobecné pracovní povinnosti byl splněn požadavek velké většiny pracujících, kteří oprávněně volali po opatření, jež by donutilo povaleče k práci, aby se tak zařadili do výstavby osvobozeného státu. Malý národ, tak těžce poškozený dlouhotrvající válkou, musí mobilisovat všechny své síly ke splnění úkolů, uložených košickým programem naší vlády.

V naší Československé republice, která bude držet řízení svého hospodářství ve vlastních rukou, nesmí již nikdy docházet k hospodářským krisím a k jejich nejtíživějšímu důsledku, k hromadné nezaměstnanosti. Odstranit toto nejvyšší zlo, které stálo u kolébky minulé války, není věcí, která by nebyla v lidských silách. Je k tomu ovšem třeba, aby běh hospodářských věcí nebyl ponechán náhodné souhře sil, nýbrž aby stát jako celek hospodařil podle jednotného, vědecky podloženého hospodářského plánu. A tu je třeba velkého pochopení a porozumění každého jednotlivce, nechť je činný v kterémkoliv úseku nebo oboru lidské práce, aby se zvýšenými právy byl povždy spojován zvýšený pocit odpovědnosti nejen k sobě, ale k celému národu, který mu tato práva uděluje. Chceme-li od státu více žádat, jsme mu povinni více dát ze své pracovní schopnosti. Vyšší životní úrovně jedné vrstvy národa nesmí být dosahováno snížením úrovně vrstev ostatních. Nemá-li tomu tak být, je bezpodmínečně nutno, aby u každé vrstvy a u každého jednotlivce bylo zlepšení jeho životního postavení doprovázeno zvýšením jeho pracovního výkonu. Jsme pro odstranění bezpracných důchodů u všech příslušníků národa, ne jen u některých. Lidově řečeno, nezbytným předpokladem zlepšení našich hospodářských a sociálních poměrů je, aby si každý uvědomil pravdivost starého českého přísloví, že bez práce nejsou koláče. Jedině prací, poctivou usilovnou prací všech můžeme se domoci blahobytu, neboť jedině práce je skutečným tvůrcem všech statků hmotných i duchovních. Pro ty z nás, kdo bez své viny pracovat nemohou, ať již pro nemoc či stáří, jsme povinni účelným dobudováním sociálního pojištění zajistit hmotnou existenci.

Dnes předkládáme slavné sněmovně návrh zákona, kterým se zavádějí pracovní průkazy. Název pracovní průkaz nám připomíná někdejší pracovní knížky, které byly zavedeny za Rakouska, zrušeny za první republiky a které u nás znovu zavedla vláda okupantů. Tato skutečnost mohla by působit nepříznivě při posuzování předloženého návrhu zákona. Jest ovšem třeba uvážiti, že nové pracovní průkazy nemají se v ničem podobati bývalým pracovním knížkám a nemají sledovat ony účely, jež sledovaly pracovní knížky, naopak, nové pracovní průkazy mají napomáhati zaměstnancům i zaměstnavatelům, hlavně však státu, aby práce byla rozumně řízena a aby se každý mohl uplatnit na takovém místě, na které se nejlépe hodí. Pracovní průkazy budou sloužit především jako doklad pro zaměstnance o tom, čemu je vyučen, jaké má schopnosti a znalosti a jak může být nejlépe použit. Podle údajů v pracovním průkazu povedou také úřady ochrany práce potřebnou evidenci schopných sil a budou v důsledku toho moci bez velkých obtíží dosadit zaměstnance tam, kde jich bude nezbytně zapotřebí.