Proč se u nás dosud nenašel básník, který by právě nyní jásavě vyzpíval krásy a mravní čistotu širokých vrstev všeho našeho pracujícího lidu, lidu rozjitřeného ještě bolestí tolika trpkých zklamání, lidu, jehož srdce bylo krvavě rozdrásáno nepředstavitelným duševním i fysickým utrpením a jehož hrdlo bylo sevřeno tak dlouho vražedným pařátem. V továrnách, na poli, v městech i ve vesnicích, prostě všude jsou statisíce a miliony nádherných lidí, zhnětených a ztvárněných tvrdostí prošlých let, lidí, kteří chápou anebo jsou připraveni pochopit mravní velikost a dosah osvobození národního i hospodářského, lidí pracovitých a především milujících. (Potlesk.)

Naříkáme nad zlatokopem, mluvíme o nedobrém úředníku nebo národním správci, jsme uraženi členem národního výboru, který je neschopný a zlý, a tak málo se radujeme nad krásou a pevností československého lidu, který přirozenou silou svého mravního oproštění vytlačuje ze sebe a odhání ty, kteří se ukázali špatnými a nehodnými. On je ostatně opravdový suverén a vládce, který si nachází a najde ústa, jež budou formovat a určovat příkazy a zákony jeho a pro něj. Vybral si, vybírá a také bezpečně si vybere paže, které budou řídit osudy jeho a osudy celého státu k jistým a spravedlivým cílům.

Tolikrát jsme i zde slyšeli pláč a nářek po právním řádu a právní bezpečnosti. Spravedlivý se nemá čeho bát a náš lid nanejvýš citlivě chápe, že revoluce vytvořila teprve předpoklady pro jeho právní řád a jeho opravdovou právní bezpečnost: právní řád všeho pracujícího lidu a právní bezpečnost všeho pracujícího lidu. (Potlesk.)

Teprve ji utváříme a hledáme. Snad jsme ještě ani nevyřkli první její větu. A přece snad právě proto víme, že i ona musí být novou a jinou než všechny ty, které v těchto zemích kdy dříve byly vytčeny. Mnohotvárnost, šíře i hloubka problémů, před něž jsme nyní postaveni, je nepochybně dána a zmnožena souhrnem osvobození národního a sociálního.

Pan ministr Nosek správně zdůraznil, že odsun Němců a Maďarů z našeho státu nám způsobí ještě mnoho starostí a vyžádá si od nás mimořádných výkonů, a to od nás všech, od celého národa. Víme velmi dobře, jak vážně, odpovědně a nekompromisně tento svůj úkol pojímá právě on, a můžeme ho ujistit souhlasem všech dobrých Čechů a Slováků, kteří měli všechny důvody, aby krutě a tvrdě hned v převratových chvílích rozdrtili tuto smečku věčných našich nepřátel, která znova v nejvyšší míře je spoluvinna na rozpoutání germánského vražedného šílení. (Potlesk.) Jestliže jsme našli československé řešení tohoto problému, není třeba se příliš ohlížet na pokřik těch, kteří s průhlednými úmysly a s předstíranou citlivostí snaží se znovu vytvářet situaci, kterou lidé jim podobní se všemi tragickými důsledky vytvořili již v letech po první světové válce.

Náš lid ví, že za tento dar osvobození národního musí zaplatit. Je to však nepatrné výkupné za cenu, že konečně budeme zbaveni živlů stále nepřátelských, stále vyssávajících a stále vraždících národ, stát i jeho jedince. Ostatně zajišťujeme mu tak přece zcela jednoznačně lepší a bezpečnější budoucnost našich dětí, tvoříme předpoklady pro rozvoj národa v plné šíři jeho území a v plném rozpětí jeho národní čistoty. S tím nepochybně nadšeně souhlasí všichni naši občané a dokonce i ti ojedinělí, jejichž kolena se třesou strachem před prací, jež jim takto přibude.

Při rozboru postoje našeho národa k revoluci sociální docházíme k závěru, že i ona je kategorickým požadavkem všeho pracujícího lidu a téměř celého našeho národa. Je ovšem samozřejmé, že proti ní se staví především ti, kteří budou jejími důsledky dotčeni ve svých neodůvodněných posicích majetkových a tím také společenských a politických, pokud nemají schopností ani srdcem proniknouti mravní její plnost a logickou nutnost, danou vývojovým stavem celé naší společnosti. K ní se ovšem druží nepříliš veliká část našich občanů, stojících v rozpacích a nepoučených i nevidoucích ať z jakéhokoliv důvodu, třeba z malicherného strachu před pozbytím vlastní malé kouličky anebo z neodůvodněné obavy před znemožněním rozvinutí individuálních vlastností a schopností.

Politická linie plně odpovídající vůli nejširších vrstev našeho pracujícího lidu je však v tomto směru dána košickým vládním programem, dekrety, zákony a nařízeními, vydanými panem presidentem republiky, vládou i námi. Slavnostním - a zní to do určité míry i groteskně - jejím dotvrzením je ostatně skutečnost, že všechny politické strany si podaly svými předsedy ruce prohlásivše, že bude utvořena po volbách vláda Národní fronty, ať volby dopadnou jakkoliv. To byla jistě mužná a jednoznačná řeč lidí reálně nazírajících a dokonale informovaných, pro něž směr naší vnitřní i zahraniční politiky, jak tato je dělána vládou Národní fronty, je přirozeným, nutným a logickým zhodnocením politických skutečností a kvant v nás i mimo nás.

Jak jednoznačně a jasně je to řečeno. A přece jsme znova a znova svědky oněch politických neupřímností a skoro lze říci, že už i volebních podvodů, jež našeptávají těm zmateným, i těm stojícím proti, to věčně lákající: "Počkejte až po volbách, volby to rozhodnou!" - a já nevím co ještě.

Zdá se, že se k tomu hodí každá příležitost. Ať už to byl na příklad dekret o znárodnění průmyslu nebo dekret o národní cti, mohli jsme vždy slyšeti toto neupřímné skuhrání. Stačilo, abyste si několik hodin po té, co dekret všemi ministry všech politických stran byl předložen panu presidentu republiky k podpisu, zašli na některé politické schůze a byli byste tu vyslechli řeči hovořící o vydírání, útisku a donucování. Nejpodivnější ovšem na tom je to, že tak mnohdy a dokonce velmi často hovořívala i ústa, která jsou nebo mají býti informována těmi, kteří pečetili platnost těchto dekretů svými podpisy. (Potlesk.) I když se chudobkám u nás příliš dobře nedaří, přece jen se člověku vnucuje přesvědčení, že jde o zbabělý útok proti změnám hospodářské struktury, které provádíme, zbabělý útok proto, že pravděpodobně někteří politikové nemají dosti odvahy přiznati se k liberalismu, jehož jsou patrně přesvědčenými vyznavači. (Potlesk.) Chápu, že každý nemůže být socialistou, ale předstírat souhlas s těmito strukturálními opatřeními, protože se nedá nic dělat, a při tom prskat proti nim vzteky tirády o nedostatku demokracie, (Potlesk.) svobody slova, bezpečnosti a i mravnosti našeho veřejného života, aby při tom byly nepřímo, ale tím sveřepěji zasaženy právě ony, to, myslím, je určitý nedostatek, a to velmi podstatný nedostatek mravní. (Potlesk.)

Nám všem je zcela jasno, že celý náš život potřebuje zpevnění a očištění, a to nejen od zrádců, kolaborantů, Němců a Maďarů. Chvat revolučního víření znemožnil mnohdy onu pozornost, s níž měly být prozkoumány osoby a osůbky, krčící se za rohem, aby je nesežehl závan nového světla. Všelijaký hmyz, ať už reakční nebo jinak mravně defektní, pádil se schovat za výkřiky "Chyťte zloděje!", aby nebyl chycen sám. (Potlesk.) A usadil se mnohdy pěkně pohodlně a ze široka, zatím co my jsme v pravém slova smyslu dřeli do úpadu.

Všichni jsme pro to, aby tito lidé byli co nejdříve odstraněni a posláni tam, kam patří. (Potlesk.) Ovšem dělejme to upřímně a poctivě. Chytejme darebáka, protože je darebákem, a nikoliv proto, abychom pak pěkně zezadu vrazili nůž do politického hnutí, proti kterému nemáme odvahu otevřeně se postavit argumenty, na příklad liberalistickými. (Výborně! - Potlesk.)

Tedy více politické přímosti a hlavně statečnosti, která se nemá čeho bát, je-li mravně silná a charakterově přímá.

Jako osvobození národní je právě nyní v poslední etapě svého dokončování, tak bude dokončeno i osvobození hospodářské a sociální. Není vyhrůžkou, ale konstatováním prosté skutečnosti, že revoluční síly pokroku u nás nedřímají, tím méně pak sní. Jsou naopak v ostražité pohotovosti pro případ, že by se objevily příliš výrazné chuti jít zpět, důkladně zpět. Podceňování nebo dokonce nedbání těchto skutečností by bylo hazardováním s hodnotami lidskými i materiálními, s nimiž naše revoluce tak hospodárně nakládala. Bylo by to nadto ještě také hazardování s hodnotami, které jsme vytvořili v tom velkém konsolidačním procesu ode dnů osvobození, jehož rozsah i dosah si můžeme kdykoliv ověřit srovnáním s kterýmkoliv jiným státem v Evropě.

Snad by nebylo ani tak důležité zdůrazniti právě nyní tyto politické skutečnosti, kdyby určitá část naší mládeže nebyla neodpovědně hnána proti nim. Jen určitá část, protože dobře víme, že mládež ve své převážné většině prociťuje a wolkerovsky prožívá onu nádheru budování spravedlivějšího a lepšího světa a dovede se bíti s potížemi, nesnázemi a těžkostmi, které nutně s sebou nese toto velké přetavení celé lidské společnosti.

A přece je trpkou pravdou, že určitá část mládeže je vedena proti pracujícímu lidu, proti dělnictvu. Praha i Brno jsou pouze zevním výrazem této soustavné a znovu živené infekce. Nestateční iniciátoři zůstávají pěkně v pozadí, vypouštějíce jenom sliny jedovatých úvah o mravnosti, nedostatku demokracie a nesvobodě slova. Tak jako vždycky, i tentokrát chtějí vykřesat jiskru, aby požár z ní snad vyšlehlý strávil kohokoliv a především ty, kteří nyní poprvé v dějinách našeho národa přicházejí konečně také ke svobodě. (Potlesk.)

Jak je to právě dnes malicherné, hloupé a marné. A proto tím více je nám líto těch mladých lidi, okradených o mravní i politickou výchovu Moravcovým režimem, ochuzených o nádherný zápal mládí pro všechno čisté a spravedlivé a konečně zneužitých inspirátory, sedícími v pozadí ve zdánlivém bezpečí.

To je jenom nepatrná část politických úvah, jež vyrůstají nad výkladem pana ministra vnitra a nad šíří úkolů, které nám představil jen z jednoho zorného stanoviska svého resortu. Snad právě proto vyniká horizontální i vertikální členitost problémů, jež v našem novém státě musí být rychle a dobře řešeny a jež jsme s to vyřešit jen při pochopení, zapojení a neobyčejné píli celého národa.

Je škoda, že již v této první části výkladu pana ministra není obsažena zpráva o budování naší vnitřní bezpečnosti a o činnosti i organisaci jejích nynějších strážců. Vždyť to jsou a budou v neposlední řadě oni, kteří budou vytvářet naši novou právní bezpečnost, která se musí opírat nikoliv o starý právní řád, nýbrž o právní řád, vycházející z naší národní i sociální revoluce, který má, aspoň v určité své části, býti formulován ještě námi. Chceme se proto plně podílet o odpovědnost za naši vnitřní bezpečnost a pokud je to vůbec možné, i za výběr osob, které jsou nebo mají být jejími nositeli. Víme, že právě tomuto výběru je věnována veliká péče, tak aby každému našemu občanu bylo zaručeno plné využití práv osobních i politických. Chápeme také, že dosud nebylo lze odstranit všechny jedince, kteří se do naší vnitřní bezpečnosti neprávem dostali. Její dokonalou a rychlou očistu považujeme však za úkol nejnaléhavější a nejdůležitější.

To jsou ovšem samozřejmosti, o kterých jedná vláda, národní fronta i blok, a není proto důvodu, proč by se jimi neměl zabývat i parlament. (Potlesk.) Ony ohledy, které jsme zde včera slyšeli, jsou daleko spíše voláním po zahraniční holi (Bouřlivý potlesk.), jak tomu bylo svého času v pokřiku o svobodě slova (Výkřiky.), a potom ještě oním předvolebním nářkem, který má zlákat ty, kteří uvěří, že nejde o věci, jež měly a musely být dávno řešeny ve vládě, Národní frontě anebo při nejmenším v bloku. Ostatně víme, jak blízkost voleb rozšiřuje u nás mnohé oči až k údivu.

Z oněch ostatních věcí, kterými se pan ministr zabýval, chtěl bych se dotknout okrajově aspoň těchto:

Jsou to především národní výbory, v nichž jsme se téměř všichni aspoň v prvních dobách zúčastnili práce, když jsme se museli daleko spíše nechat vést politickým instinktem a zkušenostmi, než zákonem nebo nařízením. Lze říci, že celá první konsolidační etapa byla téměř výhradně provedena národními výbory, jež zejména v oněch krajích, kudy prošla válka ještě v plné své síle, podaly výkony vpravdě nadlidské. Zdaleka nešlo pouze o úkoly místní samosprávy. Národní výbory vykonávaly takto ve svých obvodech po určitou dobu vlastně veškerou moc vládní, zákonodárnou a z části i soudcovskou. Viděl jsem v té době muže, kteří po celé dlouhé dny i noci si nešli odpočinout. Bylo to vzepětí vyčerpávající a oddané až k sebeobětování a opravdu úspěšné.

Přechod do normálnějších poměrů přinášel s sebou potřebné pročištění od osob, které do národních výborů nepatřily. Až na nepatrné výjimky jsou dnes národní výbory obsazeny lidmi, kteří jsou na svých místech.

Při kritice rozdělení úkolů mezi národní výbory, okresní a místní, se zdá, že význam místních národních výborů ustupuje podstatně do pozadí naškodu potřebné decentralisace a pružnosti celé správy. Je nutné si uvědomit, že již za prvé republiky byla působnost obcí značně a trvale omezována. Dnes jest z této působnosti vyňata ještě celá policie bezpečnostní, z věcí školských zbývají nepatrné trosky, mizí hospodaření energetické, a i z ostatních úseků jsou přikazovány řady úkolů nadřazeným složkám územní samosprávy. Stejně i ony úkoly, které v této době nově vznikají, jsou jim svěřovány téměř výlučně a místním národním výborům zbývají dnes již jen torsa jejich původní činnosti.

Není to podle mého přesvědčení vývoj zcela zdravý, neboť takto z rozhodování v první stolici je stále více a více vylučován lidový orgán, dokonale obeznámený s místními poměry a lidmi, který nemůže být právě v zájmu lidové samosprávy dobře nahrazen osobami, jejichž vztah k místu a jeho obyvatelům je podstatně menší, i když jde o osoby z téhož okresu.

Hospodaření obcí, okresů a jistě i zemí je postaveno před těžké problémy. Přirážkový systém nemůže jim nyní dát potřebné finanční prokrvení, a to podle mého přesvědčení po několik let. Provisoriemi nelze tuto věc řešit, neboť dobré hospodaření, které musíme požadovat, není vůbec možné bez jistoty finanční základny, na níž má být hospodařeno. Ostatně bude naprosto nutné, aby obce, okresy i země postoupily od dnešního hospodářského plánu jednoletého, daného rozpočtem, k promyšlenému plánování na několik let kupředu, aby tak toto hospodaření pozbylo oné improvisovanosti, která při jednoletém rozpočtu je jeho význačným charakterem a slabinou.

Měl jsem již před válkou možnost podrobit studiu bytovou otázku v našich městech, hlavně průmyslových, a také na vesnicích, a to jak se jevila vzhledem k potřebám pracujícího lidu. Můj tehdejší závěr, že náš pracující lid v městě i na venkově trpí bytovou bídou se všemi důsledky zdravotními i mravními, se ukázal správným, jak je ostatně patrno z onoho stěhování, jehož jsme byli právě svědky a jež zdaleka nemohlo uspokojit skutečnou potřebu zdravých a dobrých bytů právě pro sociálně nejslabší.

Zde je třeba naléhavé pomoci, kterou musí poskytnout stát a svazky územní samosprávy. Jakékoliv řešení provisorní a téměř trapná omezení bytových ploch, daná starými bytovými zákony a také i zákonem o stavbě bytů pro chudé, je ve skutečnosti řešením příliš nákladným a nehospodárným. Bytová péče musí být prováděna v rozsahu a s oním rozumným komfortem, jakého si náš pracující lid zasluhuje a který také potřebuje.

Diskuse vedená o krajském zřízení nás naplňuje nadějí, že přece jen může dojít k jeho uskutečnění, které je pro celek státu nanejvýš důležité a pro přirozeně hospodářsky i kulturně uzavřené celky našich krajů otázkou přímo životní. Snadná ovladatelnost, nepředimensovanost a bezprostřední vztah k prostředí lidsky, hospodářsky i prostorově blízkému jsou především nesmírnými výhodami tohoto zřízení, k nimž se samozřejmě pojí i navázání na uzavřenost hospodářských celků, danou obchodními či hospodářskými komorami a rozčleněním státu na kraje volebně i politicky. Není také nejmenší pochyby, jak by právě toto nařízení mohlo přispět a také zcela určitě by přispělo ke konsolidačnímu vyrovnání Čechů a Slováků.

Chtěl bych se dále aspoň okrajově dotknout otázky našich veřejných zaměstnanců. I zde je nutné vrátit se k těm vzrušeným dnům květnovým. Byli veřejní zaměstnanci - a bylo jich mnoho - kteří neznali dne ani noci, zapojili se iniciativně a s nadšením do úmorné práce budování a dosud tak pracují. Ale byli také veřejní zaměstnanci - a bylo jich také dost - kteří již prvý den po osvobození pečlivě střežili hodinky, aby přesně ve 12 hod. cvakla klika za jejich patou. Přicházeli přesně do úřadu, odcházeli přesně z úřadu a dosud to pečlivě dělají. Co je mezi jejich příchodem a odchodem, lze jen velmi těžko zjistit, jsou však rozhodně pečliví. Je nutné individuelní a přesné ocenění činnosti veřejného zaměstnance a umožnění jeho zařazení i povýšení podle schopností, práce a konečně také podle jeho oddanosti a obětavosti vůči státu. Pečlivě oleštěné kalhoty nemohou býti ukazovatelem nároků, a dovolte mně to říci naplno, rentou za pečlivou lenost. Potřebujeme práci, poctivou, chytrou a iniciativní práci, a musíme míti také odvahu ji po zásluze a spravedlivě odměňovat, a to i u našich veřejných zaměstnanců.

Máme nyní tak skoro všichni chuť státi se aspoň domovníky anebo podúředníky. Tato chuť, stává-li se davovou pošetilostí, je značně nebezpečná, především pro státní správu. Stát nepochybně musí míti dostatek zaměstnanců vysoce kvalifikovaných a dobře placených, ale musí jich mít právě jen tolik, kolik jich potřebuje. Jestliže by postupoval jinak, hospodaří nedobře s výsledky práce produktivně pracujících občanů, jejich životní standard byl by tak významně snižován ve prospěch staronové kasty, tentokrát rentierů z titulu teplého hnízda ve veřejných službách.

Konečně dovolte, abych se jen ve zkratce dotkl oněch otázek poměru Čechů a Slováků, které sice mají čas vyzrávat až ke dnům tvoření naší nové ústavy, ale přece jen potřebují i v tomto mezidobí propracování a také prožití v poměrech nových a po zkušenostech, které v roce 1918 nikdo z nás neměl.