Musíme v době pokud možno nejkratší podstatně zvýšit naši populaci. Očekávané zvýšení životního standardu všeho obyvatelstva, jež nás čeká v dohledné době, musí znamenat také zvýšení našeho populačního přírůstku. Nesmíme opakovat chyby Francie, která svůj životní standard zvyšovala tím, že snižovala své populační přírůstky.

Chceme-li ovšem dosíci rychlého a trvalého zvýšení naší populace, musíme dát především mladým mužům a ženám možnost takového výdělku, aby se mohli nejpozději do 25 let oženit a založit rodinu. Mladým manželům by měly být státem poskytnuty bezúročné půjčky, jež by stát při určitém počtu dětí částečně nebo úplně odpisoval. Pokračující socialisace státu bude nakonec vylučovat jakoukoliv nezaměstnanost a tím i zaručovat stabilitu zaměstnání a nesnižitelnou výši výdělku, která byla u mnohých dosud hlavním důvodem malého počtu dětí v rodině. Tu si uvědomujeme celou závažnost socialistické nauky, která je pro nás tendencí, jak uspořádat lidskou společnost, aby byla zbavena strachu z chudoby. Chudoba je největším problémem lidstva vůbec a všechno úsilí a snažení státníků ve státě i na mezinárodním poli by mělo směřovat k potření chudoby na celém světě.

Populace je ovšem podmíněna správnou výživou a životosprávou budoucích matek, a proto při zásobování by měl být brán na tuto okolnost zřetel, a to nejen u matek nastávajících, ale i u matek vůbec, i u matek budoucích. Také výchova dívčího dorostu by měla být zaměřena ke správnému chápání populačního problému. Prozatím je nám populační přírůstek zmenšován úmrtím novorozeňat. Na tomto poli je třeba vyvinout vše možné, aby úmrtnost matek i novorozeňat byla co nejvíce snížena, ne-li vůbec odstraněna. Zdraví dětí musí být potom pod neustálým zdravotním dohledem. Peníze, které věnujeme na zvýšenou kurativní a preventivní léčebnou péči o mládež, budou lépe uloženy než v nejjistější bance světa. Dnes musí být učiněno vše, aby se těm nejmenším dostalo skutečně všeho, čeho ke své výživě potřebují. Zároveň by měli být přísně trestáni ti rodiče, kteří příděly dětí prodávají nebo jich jinak zneužívají. V našem státě nesmí být slabých, podvyživených nebo dokonce nemocných dětí.

V neposlední míře závisí dobrá výchova a počet dětí na úspěchu manželského svazku. Bylo by všeobecně prospěšné, kdyby nově uzavíraná manželství byla založena na doporučení manželské poradny, kterou by naši sociologové za součinnosti psychologů a lékařů mohli zříditi po celém státním území. Také rozvádějící se manželství by se měla podřídit vyšetření v takové poradně, a to ještě dříve než soudce manželský svazek rozváže. Praxe manželské poradny ústředního sociálního úřadu hlav. města Prahy vykazuje úspěch v 53 % rozváděných manželství.

Populace je problémem budoucnosti národa a v příštím vládním programu by jí měla být věnována náležitá pozornost. Problém populace je však poněkud širší. Je to také problém bydlení a problém sociálního postavení ženy v domácnosti. Naše obyvatelstvo je poněkud překvapeno, že se naše vláda dosud nezabývala bytovou otázkou, odstraněním trosek válkou zničených obydlí a především výstavbou obydlí nových. v tomto smyslu apeluji tu na vládu a žádám, aby o tomto problému bylo učiněno úřední prohlášení.

Daleko závažnější otázkou je sociální postavení žen v domácnosti, které je zcela neuspokojivé a vážným důvodem, proč tolik žen nechce mít děti nebo nechce vůbec vstoupit do manželství. Odborové organisace sice vymohly námezdně pracujícím 48hodinový pracovní týden, pojištění sociální, starobní, nemocenské i invalidní, nárok na placenou dovolenou a mnohá jiná sociální práva, ale dosud se hlavně mezi muži našlo jenom málo těch, kteří by svůj okázale projevovaný obdiv k práci matek uměli vyjádřit také konkrétním činem. Naše žena je ve svých příjmech odkázána jen a jen na mužovo uznání a jeho dobrou vůli, která je ovšem malým a nedostatečným zajištěním.

Námaha, kterou od ní vyžaduje řádné vedení domácnosti, byla by každým jiným pracujícím, kdyby byla od něho požadována, jistě označena za asociálně vysokou. Zvláště vlivem vázaného lístkového hospodářství a nedostatkem některých produktů v oboru potravin, čisticích prostředků i textilií se požadavky, kladené na ženu za normálních mírových dob, nyní podstatně zvýšily. Je proto třeba, aby zástupci lidu, zastupující nejen muže, ale i ženy, a to často početně více žen než mužů, přemýšleli o tomto problému a našli konečně nějaké řešení. Lze ho dosíci jednak uzákoněním základních práv ženy v domácnosti a zákonným zrovnoprávněním její práce s prací ostatních pracujících, jednak modernisací celého systému hospodaření v domácnosti a racionalisací bytové kultury. Vybudování velkého potravinářského průmyslu, jehož výrobní methody by byly uvedeny v soulad s požadavky lékařů, vyrobení levných přístrojů pro domácnost v národních podnicích, to vše by mohlo znamenat postupné zlepšování životního standardu naší ženy v domácnosti. V každém případě musíme učinit v nejkratší době vše, co je vůbec možné, - a ono je toho možného dost - aby úroveň ženy v domácnosti stoupala. Souvisí s tím ovšem i problém pomoci v domácnosti u rodin zemědělských, u rodin s větším počtem dětí nebo tam, kde žena pro nemoc neb slabší tělesnou konstituci všechnu práci sama v domácnosti nezastane.

Jak již bylo zdůrazněno, v celkovém problému populačním není problém výživy podřadný, nýbrž naopak je prvkem prvořadým. Jsem přesvědčen, že dosavadní příděly, hlavně pro mladistvé, jsou nedostatečné a nevyhovující. Také tato otázka musí být brzy uspokojivě vyřešena.

Naše mládež zajištěná zdravotně není přece ještě zajištěna pro život. Je třeba, aby pro své budoucí povolání byla vybavena odbornou kvalifikací. Tuto odbornou kvalifikaci zajistí našim mladým jenom soustavná a plánovitá výchova k povolání, která je v socialistické společnosti, o jejíž vytvoření se všichni snažíme, naprostou a nevyhnutelnou nutností. Kvalifikovaný pracovník vyrábí totiž jakostněji a více než pracovník nekvalifikovaný, ať už je tím pracovníkem zemědělec, dělník, úředník či živnostník. Vystěhováním Němců a Maďarů se počet obyvatelstva našeho státu značně zmenší, avšak potřeba pracovních sil, nutných ke zdolání některých úkolů vyplývajících z nezměněné rozlohy státního území, se nezmenší, zůstane stejná a někde se dokonce zvětší. Bude tedy třeba, aby každý občan vyráběl co nejvíce a co nejjakostněji. Toho dosáhneme ovšem nejen modernisací a racionalisací onoho průmyslového hřbitova, který jsme zdědili po Němcích, ale především účelným a promyšleným plánováním potřeby kvalifikovaných sil v jednotlivých pracovních úsecích a důkladnou a svědomitou výchovou k povolání. Měli bychom realisovat zásadu, že by ani jeden Čechoslovák neměl být nevyučen. Vedou nás k této zásadě nejen důvody národohospodářské, ale hlavně důvody sociální. Statistická šetření ostatně zcela exaktně prokazují, že procento nezaměstnanosti je u kvalifikovaných menší než u nekvalifikovaných. Mimo tento fakt je rozhodující samo o sobě již to, že výdělek nekvalifikovaného je podstatně menší, poněvadž menší je také jeho výkon a jakost práce. Následky menšího výdělku a tím následky nedostatečné odborné průpravy pro povolání nese však nejen zaměstnanec sám, ale i celá jeho rodina. Také stabilita kvalifikovaného zaměstnance je poměrně větší. Nejvyšší procento fluktuace vykazují opět nekvalifikovaní. A fluktuace pracovní síly, způsobená nedostatečnou odbornou průpravou, "znamená rozložit náš průmysl, znemožnit uskutečnění výrobních plánů a podvázat zlepšení jakosti výroby". Nekvalifikované pracovní síly dosahují poměrně slušného životního standardu jenom ve státech, kde je možná seriová mechanisovaná výroba ve větším měřítku, na př. ve Spojených státech, t. j. ve státech, které jsou velkými hospodářskými celky, umožňujícími autarkii v některých odvětvích a domácí velikou spotřebu v zemi vyrobených statků. Seriová výroba ve větším měřítku a v širší oblasti hospodářství nebude u nás ještě dlouho uskutečnitelná. Proto musíme počítati i nadále s tím, že výši životního standardu bude u nás zaručovat kvalifikovanost v povolání. Je proto třeba žádat, aby byla v našem státě prováděna soustavná výchova k povolání, řízená jedním centrem. Na výchovu k povolání musí být v jisté své části zaměřena také výchova a vyučování ve škole, a to nejen ve škole obecné, ale také ve školách středních odborných a vysokých. Při tom by měla být věnována zvýšená péče školám pokračovacím které jsou dosud na nepříliš vysoké úrovni. T zv. programy učňovské výchovy, zavedené s úspěchem v kovoprůmyslu, by měly být vypracovány též pro ostatní obory. I v oboru některých administrativních povolání by místo vysokoškolskému theoretickému vzdělání měla být dávána přednost odborným doplňovacím kursům pro středoškoláky, na př. pro obor úředníků správních, personálních, statistických atd. Dělba práce umožnila zvýšení výkonnosti dělníka a tím i jeho výdělku a zase jen dělba práce může zvýšiti výkonnost a mzdu našeho úředníka, zemědělce a mnohých jiných. S výchovou k povolání úzce souvisí též otázka výchovy a vzdělání na školách. vyšší úroveň práce, podmiňující vyšší životní standard, je totiž podmíněna stupněm všeobecné vzdělanosti pracujícího lidu. Proto se musíme snažiti o soustavné šíření opravdové nestranické čisté kultury do nejširších mas národa. Základem úspěšného pronikání vzdělanosti je pokroková demokratická a národní škola. Při jejím budování nemusíme si bráti vzory ze zahraničí, můžeme a musíme tu navázati na slavnou světovou tradici Jana Amose Komenského, na čestnou tradici našich učitelů-buditelů. Všechno vyučování by mělo býti v československém státě prodchnuto v plném a pravém smyslu toho slova ideou humanitní, jak ji u nás hlásal Masaryk. Celý náš životní vývoj je jediným velikým zápasem o mravní povznesení člověka. Jména tak významná, jako byl Hus, Chelčický, Havlíček a mnozí jiní jsou toho jasným důkazem a zářivým příkladem. Vždyť i ten náš dnešní socialisační proces je výsledkem práv našeho mravního nazírání na společenský řád a na mravně obhajitelnou formu moderního lidského soužití.

Je tedy mravní ideál základní ideou naši národní tradice a měl by býti vštěpován i naší mládeži. Také dnes na školách zavedená politická výchova, čili nově otitulovaná stará občanská nauka, nemá a nemůže býti ve své podstatě nic jiného, nežli výchova k objektivnímu mravnímu nazírání každého mladého člověka na současné dění v lidské společnosti, a to se všemi důsledky, jež z takového nazírání plynou pro všechny.

Ovšem problém výchovy mládeže není jen a jen problémem školy. Je také problémem organisace mládeže. Jaká má býti výchova v jednotné organisaci mládeže? Nadstranická? Ne! Nadstranickost je vzácná. Kolik lidí v tomto státě je opravdu nadstranických? Málo, velmi málo. Já osobně vím pouze o jednom - to je president republiky, ale i ten má svůj světový názor a i on bude házet do volební urny hlasovací lístek, a to jistě ne bílý. Nadstranickost je tedy vzácná a my ji nemůžeme od organisace mládeže, tedy lidí ještě plných elánu, mravně požadovat. Musíme se proto spokojit s nestranickostí této výchovy. Nestranickost je také problém, ale už menší, hlavně však je nestranickost uskutečnitelná a mravně požadovatelná.

Co má být náplní této nestranické výchovy? Výchova k státnosti, k vlastenectví, mravním hodnotám, osvětě, pokroku, sociálnímu cítění, fysické zdatnosti, brannosti a k správnému chápání občanských práv a povinností. Myšlenka jednoty sama o sobě je krásná. Musí to však být jednota demokratická, to znamená, jednota nenadiktovaná, dobrovolná, nestranická a založená na vzájemné úctě k stranickému a náboženskému světovému názoru druhého. Hlavně nesmí být této jednoty zneužíváno k zastírání mocenské agrese.

Zatahování politické stranické agitace do jednotné organisace mládeže je neodpovědné a trestuhodné, poškozuje to veliké cíle mládeže, poněvadž je tím profanuje. Mládež to ostatně ve své převážné většině cítí a zatahování stranické politiky do nestranické organisace velmi rozhodně odmítá.

Mluvíme-li tu už o problému jednotné organisace mládeže, je nutno, abychom si objasnili ještě některé podobné problémy.

Největší problém spočívá v organisování mládeže nad 18 let, to jest mladých lidí, kteří už mají své právo volební a tedy právo a i snad povinnost míti svůj světový názor. Zde je střežení nestranickosti těžší, poněvadž každý mladý straník tu svou stranickost nejen nezapírá, a zřídka uvádí na nestranickou míru, naopak on ji tím více zdůrazňuje, poněvadž je mladý a překypuje temperamentem, který nemiluje kompromisy. Je tu tedy nebezpečí stranických bojů na půdě nestranické organisace, které ji tím životně ohrožují. Byly snahy řešit tento problém tím, že by se zakázalo politickým stranám organisovat ve svém středu mládež a vychovávat ji ve své ideologii. Tím bychom však bránili mladým občanům tohoto státu, aby si učinili svůj vlastní světový názor přibližující se programu některé politické strany, který mají projevit při volbách, to znamená, že bychom je nutili, aby při volbách odevzdali bílý lístek, čímž bychom popírali tak těžce vydobyté volební právo pro mládež od 18 let. To však jistě není intencí žádného mládežnického pracovníka. Proto je třeba, aby se mládež v politických stranách organisovala a ideově v jejich duchu vychovávala. Ostatně to u nás činí již dlouho všechny politické strany.

Ovšem některé politické strany mají ve svých řadách málo mladých lidí a proto je zcela neveřejně vychovávají v rámci kádrových komisí mládeže nebo prostě v komisích mládeže; jiné politické strany mají ve svém středu mladých lidí více a organisují je v t. zv. odborech mladých nebo dokonce v odborech mládeže. V podstatě jsou však všechny ty odbory a komise totéž: mládež vychovávaná politicky. Problém nestranickosti mladých lidí je tedy problémem těžkým. Není to jen má these, je to skutečnost. Tak na př. jsem dostal dopis, kde mládežnický pracovník píše své politické straně: "Jako člen naší strany považuji za nutné podati vám bližší informace o činnosti organisace mládeže na tomto okrese. Naši straníci to tu vzali do rukou a ovládají všechna významná místa. Dejte si jen od svých funkcionářů ověřit stranickou příslušnost vedoucích naší organisace. Prozatím pracujeme na výstavbě: je to důležité; kdyby se totiž rozpadla Národní fronta a tím i jednotná organisace mládeže, mohla by strana tento systém celkem beze změn pro sebe převzít. Měli byste nám pomoci vysláním schopných straníků; máme jich prozatím velmi málo schopných po ruce. Také knihovny vybavujeme výhradně naší stranickou literaturou..."

Tak nerozvážně mluví jeden takový fanatický mladý straník. Neříkám, že se to vyskytuje jenom v jedné straně, je to i jinde, i když ne ve všech politických stranách.

Závěr, který tedy vyplývá z nadhozených problémů, je jenom jeden: potíže při výstavbě demokratické organisace mládeže jsou nesčíslněkrát větší než problémy mládeže v totalitních státech; my však totalitním státem nejsme a za nic na světě být nechceme. Základem pevné existence organisace mládeže je tu naprostá demokracie, která je jediná s to vytvořit silnou nestranickou a mládeži prospěšnou organisaci, jejímž úkolem je hájit ty požadavky mládeže, které vyplývají ze specifičnosti jejího mládí. Je tedy úkolem organisace mládeže hájiti zájmy mladých zemědělců, studentů a dorostu zaměstnaneckého, mladých úředníků, dělníků a učňů. Zemědělský dorost je pilířem našeho zemědělství. Žádá, aby na venkově byly zřizovány odborné školy zemědělské právě tak, jako jsou ve městech zřizovány odborné školy pro povoláni městská. Vývoj hospodářský směřuje k vytvoření středních zemědělských podniků, jejichž vedení bude do jisté míry závislé na odborných schopnostech a znalostech každého jednotlivce. Mezinárodní výrobní konkurence bude nás postupně nutit, abychom svou vysokou pracovní inteligenci uplatnili se zdarem také v zemědělství, a to pěstováním zušlechtěných zemědělských plodin, bude nás nutit k specialisaci práce také v zemědělství. V důsledku tohoto vyššího stupně hospodaření a celkového plánování bude však třeba hlubších všeobecných znalostí, které může zemědělskému dorostu dát pouze jakási odborná průprava, odpovídající pokračovacím školám u živností.

Odbornost zemědělců bude proto nutno stupňovat také výměnou zvláště nadaných jednotlivců se zemědělci cizích států za účelem získání prakse. Problém mladých zemědělců je problém onoho pověstného útěku mladých zemědělců do měst. Mladý zemědělec chce začít hospodařit brzy; je třeba umožnit, aby se schopný mladý zemědělec mohl skutečně ujmout vedení usedlosti nejdéle do 25 let, což se dá řešit pouze tím, že právě připravované národní pojištění zajistí starým zemědělcům takový výměnek, který by na jedné straně neohrozil hospodářskou rentabilitu hospodářství, a na druhé straně zajistil slušný život ve stáři, bez obav před živořením a hladověním.

Naše vesnice potřebuje ovšem stále ještě na mnohých místech provedení elektrisace, vybudování řádných komunikací, jako silnic, železnic, telefonních a telegrafních linek. Zvlášť zdůrazňuji, že je třeba věnovati velikou zdravotní péči celému našemu venkovu.

Náš venkovský dorost si plně naší podpory zaslouží. Dokázal své národní cítění a dokazuje i svou sociální pokrokovost. Hlavní je, abychom si uvědomili, že každý zemědělec-agrárník ještě nesouhlasil s Beranem a že nakonec ho celý zemědělský stav úplně odsoudil. Ze zemědělců vznikla ona česká inteligence, která provedla národní obrození; a sociální vítězství, vybojované naším dělníkem, je dokončilo. Středoškoláci z venkova i měst jsou v naší sociální politice stále zanedbáváni. Pořád ještě není prosazena socialistická zásada, že na studium má právo každý schopný. Má-li tomu opravdu tak být, je nutno, aby pro nemajetné středoškoláky bylo zřízeno státní studijní stipendium, udělované schopným a potřebným. Vedle toho je nutné, abychom plánovali také ubytování středoškoláků v internátech, v sídlech jejich škol, aby středoškoláci byli zbaveni nepříjemné a celkově i neprospěšné denní dojíždky do školy. Na střední škole je nutno odstranit poslední zbytky Moravcovy vlády, jež jako strašidlo v podobě protektorátního klasifikačního řádu obchází po školách. Také problému středoškolských učitelů je třeba věnovat náležitou pozornost. Je třeba, aby byli nejen věcně vzděláni a charakterově vychováváni, ale aby byli také vědecky vybíráni podle schopností a zájmů a pak náležitě pedagogicky pro svůj úřad připraveni.

Také pro středoškoláky platí a musí platit: Ne bohatí, ale schopní! Chtěl bych apelovat na pana ministra soc. péče, aby v připravovaném návrhu zákona o národním pojištění bylo pamatováno na nemocenské pojištění těch středoškoláků, kteří nemají na léčení u veřejných nemocenských pojišťoven nárok, poněvadž nejsou příslušníky pojištěnců.