Vysokoškoláci se naproti tomu domohli jistých zlepšení svého sociálního postavení v době revoluce. Ačkoliv tento revoluční počin je studenstvem vítán, je s podivem, že parlamentu nebyly dosud předloženy ku schválení osnovy tato zlepšení legalisující. Přesto však je tu stále mnoho věcí nevyřešených.

Je to především výše studijní podpory, která nemajetným nestačí ani na zaplacení nejnutnějších potřeb. Vysokoškoláci očekávají, že ve svém celku budou za výhodných premiových podmínek zahrnuti do národního pojištění.

Palčivější je otázka bydlení, která však se musí brzy defenitivně vyřešit. Studenti potřebují též vybudování nové universitní nemocnice, která by byla částí universitního města, zahrnujícího všechny budovy vysokých škol.

Zatím co Svaz středoškolského studentstva je vlastně věc nová a ještě nevybudovaná, jsou studentské spolky pokračovateli slavných tradic. Je však třeba, aby studentské orgány byly opravdu demokraticky voleny, a to nejen podle odbornosti, ale i tak, aby vyjadřovaly světový názor voličů. Rozhodně však musí být odmítnuta snaha, učinit ze studentského hnutí platformu pro některou politickou stranu, která by měla monopol na studentské činovníky a pracovníky. Pak bude také snadnější paralysovat extrémní výstřelky některých nedosti svědomitých jednotlivců, odpovědných za tak zvané demonstrace. Mám tu na mysli demonstrace brněnské. Odmítáme v demokratickém státě každé demonstrace, protože k prosazování vůle lidu jsou určeny lidovládné orgány. Ale chyba byla spáchána nejen tím studentským průvodem, který podle mého mínění byl v každém případě nevhodný, ale také tím, že za účelem dělnické demonstrace byli shromážděni dělnici v počtu stokrát větším, kteří byli sváděni k demolacím atd. Náš dělník však jasně vypozoroval, že to není nic jiného nežli opakování fašistické snahy o vytvoření umělé přehrady mezi inteligencí a dělníky, a rázně tyto zločinné snahy odmítl. Pokud se v Brně vyskytly výstřelky, nelze říkat "To byli studenti", nelze říkat "To byli dělníci", nutno říkat: "Byli to špatní lidé." Vždyť ten dělnický táta má třeba syna vysokoškolákem a ví, že už proto student socialistické bratrství pracujících a studujících nezradí. Ostatně největším sbratřovacím procesem bylo právě to totální nasazení, kde se dělník a inteligent poznali a sblížili. Nakonec bude student totiž opět zase zaměstnancem a tím s dělníkem na jedné lodi.

Mluvíme-li tu též o vysokoškolácích, je nutno se zmínit o zřizování vysokých škol. Budeme potřebovat více techniků než filosofů a proto prosím, budou-li se zřizovat vysoké školy a je-li to vhodné a únosné, aby byly zřizovány spíše techniky. To plyne samo z naší hospodářské situace. Technici, zaměstnanci a dělníci budou trvale tvořit významnou složku našeho hospodářského života.

Musíme proto také našim zaměstnancům věnovat patřičnou pozornost. Měřítkem pro jejich mzdu nesmí být partajní legitimace, ale jen a jen osobní vlastnosti člověka. Mladým zaměstnancům záleží na tom, aby jim byla dána možnost výdělku, který by jim umožnil založení rodiny do 25 let. Poměrně nejvíce péče zasluhuje tu ovšem mládež dělnická a učňovská. Také zde vyskytuje se problém nemajetného dorostu. Nemajetnost tu pak způsobuje, že mnozí nadaní jednotlivci musejí již od 14 let na sebe vydělávat, pracovat jako pomocní dělníci a následkem toho zůstávají bez odborné průpravy pro povolání, která by jim umožnila vyšší výdělek a tím lepší životní úroveň. Nesmíme napříště dopustit, aby pro nedostatek finančních prostředků na odbornou průpravu byl někdo celoživotně poškozován.

Snad by bylo možné, aby nemajetní účňové byli školeni na útraty státu a státem vydržováni v národních podnicích. Investice na učně takto vynaložené by se státu několikanásobně vrátily v podobě vyšších daní, placených z vyššího příjmu. Ve všech střediscích živnosti a průmyslu a při velkých továrnách by měly být péčí státu zřizovány učňovské domovy. Jejich kladem je především ubytování důstojné člověka, zamezení špatných vlivů okolí, výchova charakteru, správná životospráva a hlavně sociální zabezpečení. Poněvadž stát bude pro příští léta značně finančně přetížen, mohly by tu pomoci odborové organisace. Zároveň je třeba, aby stát reorganisoval učňovské školství a postavil je na pokrokovou základnu, odpovídající požadavkům, kladeným na dělníka moderní technikou. Současně osnovy na pokračovacích školách by měly být rozšířeny o vlastivědné a jazykové obory, za okupace zakázané. Zároveň je nutno učňovskou výchovu ve všech oborech jednotně řídit a plánovat a její provádění kontrolovat. Tuto kontrolu by měly provádět živnostenské inspektoráty pomocí zvláštních odborníků za spolupráce zaměstnanců. Je tu také otázka učebního pána. Podle mého názoru nemá být právo vychovávati učně poskytováno každému, ale pouze osobám k tomu způsobilým a po prokázání způsobilosti. Učební pán by měl být odpovědný za řádnou výchovu učně, aby bylo zamezeno používání učně k pracím, nesouvisícím s jeho povoláním, čímž je ohrožena správná výchova učně.

Pokud učeň začíná výdělečně, t. j. produktivně pracovat před složením zkoušek, měl by být odměňován a event. mu umožněno dřívější složení zkoušek.

Zároveň je třeba podrobit učně soustavné a pravidelné zdravotní péči. V ohledu daní je zatížení mladých svobodných lidí velmi vysoké. Státní zaopatřovací příspěvek pro rodiny vojínů v presenční službě stále ještě nevyhovuje skutečným potřebám. Poněvadž však není mravně požadovatelné zvýšení od státu, nutno uvažovat, zda by ke zvýšení příspěvku nemohly přispěti v naléhavých případech odborové organisace.

Novým mzdovým systémem by měla proniknout zásada mzdy podle skutečné práce a nikoliv podle věku. Nutno také žádat, aby bezúročnými půjčkami byla dávána mladým dělníkům možnost osamostatnění a založení vlastní živnosti. Vedle trvalého tlaku kapitalistickoliberalistického poškodila naše učně nejvíce okupace. Byli vytrženi z míst, z účení, ze škol, mnozí byli nahnáni na práci do říše, jiní bojovali jako partyzáni, jiní odešli bojovat do zahraničí a jiní bojovali doma v podzemí.

Předložená osnova má způsobiti napravení, resp. odčinění škod, způsobených pracujícímu dorostu válkou. Bohužel, je zde nutno konstatovat, že návrh posl. Hory, aby se odčinění křivd vztahovalo i na příslušníky domácího odboje - jako učně a mladé dělníky z partyzánských oddílů - byl v sociálně-politickém výboru sněmovny přehlasován.

Nakonec je však třeba zdůraznit, že válkou byla značně poškozena také studující mládež a že očekáváme, že vláda předloží parlamentu brzy osnovu zákona o odčinění křivd na studující mládeži. Přesto však osnovu vítáme jako jeden z nutných kroků k odstranění stop po nacistické okupaci, a jménem klubu, jehož jsem členem, prohlašuji, že budeme pro přijetí osnovy hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Slávik.

Posl. Slávik: Slávna snemovňa!

Dovoľte mi, aby som i ja menom slovenského študenstva demokraticky smýšľajúceho zaujal stanovisko k udalostiam, ktoré sa staly dňa 6. februára t. r. v Brne. Brnenský život bol dňa 6. februára 1946 rozvírený udalosťou, ktorá porušila kľudnú prácu všetkých našich študentov a robotníkov. Následky celkom neúmerné, nepatrnej príčiny značne ohrožujú cieľavedomé úsilie dvoch vrstiev národa, ktoré stály vždy bok po boku v boji za lepšiu budúcnosť svojej vlasti. Ako študentský poslanec som bol požiadaný brnenskými kolegami, aby som tlmočil v tejto veci ich stanovisko.

Podľa známej zásady "audiatur et altera pars" chcem povedať niečo k týmto udalostiam. Keďže sme počuli prejav zástupcov, vlastne - povedal by som - exponenta brnenskej Rovnosti, chcel by som, aby bola počutá i druhá strana a aby brnenskí kolegovia boli patričným spôsobom vypočutí a rehabilitovaní. Sväz vysokoškolského študentstva v Brne sa usniesol, pokiaľ sa týka tejto veci, na niekoľkých zásadných veciach. Dovoľte, aby som ich predniesol. (Předsednictví převzal místopředseda Cvinček).

Študenti brnenských vysokých škôl, ktorým bola prisudzovaná vina, predkladajú kritickým úvahám zistenie brnenských udalostí a prosia, aby štátotvorná schopnosť brnenských študentov nebola uvádzaná v pochybnosť. 30. januára bola zahájená v kine Metru prednáška o brannej výchove pre vysokoškolských študentov. Prednáška bola schválená Ministerstvom nár. obrany a bola preslovená majorom gen. štábu Šoffrom (Výkřiky komunistických poslancov: Prchalovec), ktorý po celú dobu okupácie bol internovaný v koncentračnom tábore. (Potlesk. - Výkřiky poslanců komunistických.) Táto prednáška bola študentstvom prijatá veľmi priaznivo. (Výkřiky: Prchalovec!) Dokážte svoje tvrdenie, že bol prchalovcom! Od kedy zavierajú prchalovcov do koncentračných táborov? (Hluk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Slávik (pokračuje): 31. januára t. r. denník Rovnosť komentoval prednášku spôsobom, ktorý pokladali poslucháči Vysokej školy technickej dr. E. Beneša, pre ktorých prednáška bola konaná, za nevecný a skreslený. Spolok poslucháčov techniky na žiadosť študentov zaslal redakcii Rovnosť prípis, v ktorom žiadal, aby menovaná redakcia uverejnila rozdiel medzi otlačeným referátom a skutočným znením prednášky. Šéfredaktor Rovnosti František Píšek sľubil po osobnom rozhovore so zástupcami Spolku poslucháčov techniky článok uverejniť. O niekoľko hodín neskôr oznámil, že obdržal pokyn z vojenských miest, aby túto záležitosť viacej nerozširoval. Menovaný spolok sa preto obrátil na Sväz vysokoškolského študenstva, aby ako vrcholná organizácia študentstva túto záležitosť vybavil. (Různé výkřiky. - Hluk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Slávik (pokračuje): Sväz vysokoškolského študentstva vypracoval na výborovej schôdzi dňa 4. februára t. r. rezolúciu, ktorú zaslal všetkým redakciám brnenských denníkov s prosbou, aby bola uverejnená. Tesne po rozoslaní tejto rezolúcie redakciám však prišlo nariadenie z rektorátu Vysokej školy technickej, aby všetok komentár prednášky majora v. Šoffra nebol publikovaný. Toto nariadenie bolo tlmočené J. M. profesorovi inž. architektovi J. Syřišťovi členom generálneho štábu pplk. Pachulíkem. (Hluk.) Sväz vysokoškolského študentstva poslúchal pokyny Ministerstva národnej obrany a rezolúciu vo všetkých redakciach brnenských denníkov telefonicky odvolal.

Pretože vyjadrenie Spolku poslucháčov techniky a rezolúcie Sväzu vysokoškolského študentstva v žiadnom z brnenských denníkov uverejnené neboly, vznikla v radoch študentstva rozhorčená domnienka, že ich požiadavky nie sú Sväzom dostatočne presadzované. Vedenie Sväzu v obave, aby tieto domnienky nevyústily v nepredložené činy, požiadalo J. M. rektora Masarykovej univerzity prof. MUDr V. Neumanna a zemského vojenského veliteľa gen. Žáka o radu, ako sa zachovať. Obidvaja menovaní sľubili, že poslucháčom na budúcej prednáške vysvetlia situáciu.

6. februára 1946 dostavili sa obidvaja menovaní pánovia do kina Metro, kde sa mala prednáška konať. Generál Žák oznámil študentom, že major Šoffr ochorel, J. M. prof. MUDr Neumann potom sdelil, že v prednáškach bude pokračované v letnom semestri a vyzval študentov, aby sa odobrali na svoje fakulty.

Po preslove obidvoch hodnostárov opustili študenti prednáškovú miestnosť a odobrali sa do svojho učilišťa. Len malá časť asi 120-150 poslucháčov rozhodla sa odísť okolo budovy tlačových podnikov Rovnosť (Výkriky poslancov komunistických strán.) a tým sprievodom protestovať proti odmietnutiu svojich požiadavkov vecnej kritiky. (Hlasy: Vy jste byl při tom?) Ja som si tie udalosti dal zistiť. Po celú dobu chovali sa študenti úplne kľudne, neprevolávali žiadne heslá, takže službu konajúci príslušníci SNB neuznali za nutné zakročiť, domnievajúc sa, že ide o prostý odchod z prednášok. (Hluk.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): prosím o kľud. (Výkriky poslancov komunistických strán.)

Posl. Slávik (pokračuje): Takto študenti kľudne prešli okolo budovy Rovnosti a ubierali sa smerom k Besednému domu. Niekoľko študentov, asi 20, z ktorých mnohí sa sprievodu nezúčastnili, ale debatovali s náhodnými chodcami pred Rovnosťou, boli naraz napadnutí vybehnuvšími zamestnancami Rovnosti, ktorí za hrubého spílania... (Výkriky. - Hluk. - Podpredseda Cvinček zvoní.) násilím zatiahli... (Hluk trvá. - Výkriky komunistických poslancov. Posl. Lietavec: To Ti písal koncept Tvoj otec - aký otec, taký syn. Reakcionári!)

Kričíte, že mám koncept od svojho otca. Myslím, že by bolo na mieste, aby aj môj otec vám povedal svoje slovo, ako o vás smýšľa! (Potlesk. - Rôzne výkriky. - Podpredseda Cvinček zvoní.)

Niekoľko študentov... (Hluk trvá.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Žiadam pánov poslancov, nech zaujmú svoje miesta. (Rôzne výkriky.)

Posl. Slávik (pokračuje): Študenti, ako som už povedal, boli napadnutí zamestnancami Rovnosti (Hlasy: To je lež!), ktorí za hrubého spílania násilím zatiahli (Hluk trvá. - Podpredseda Cvinček zvoní.) dvoch z týchto študentov do tlačových podnikov Rovnosť, kde boli títo dvaja pri tomto pokuse skopaní a stlčení. (Hlasy: Slyšte!) Podotýkam, že obidva študenti, ktorí boli vtiahnutí do tlačiarne Rovnosť, boli náhodnými chodcami, ktorí nepatrili do sprievodu, lebo ten už nebol v tej dobe na tom mieste (Hluk. - Podpredseda Cvinček zvoní.), kde se stala inzultácia. Na výkriky zo skupiny, "Bijú vám studenty" sa celý sprievod od Besedného domu vrátil k Rovnosti nazpäť a radil sa, akou formou má vyzvať vedúceho Rovnosti, aby zavretí študenti boli prepustení. V tej dobe bola privolaná národná bezpečnosť a vyzvala študentov k rozchodu.

Podotýkame, že nie je možné tento sprievod nazvať demonštráciou. (Hlas: Tvůj otec do takových skupin dal střílet!) Nebola to demonštrácia, bola to manifestácia, Je rozdiel mezi demonštráciou a manifestáciou. Manifestácia nikdy nemá v sebe prvok výtržnosti. Študenti manifestovali svoj nesúhlas s písaním Rovnosti iba tým, že míňajúc budovu Rovnosť dávali klobúky dolu. Chceli tým dať najavo len to, že zdravia "svoju vrchnosť". (Hluk a rôzne výkriky. - Podpredseda Cvinček zvoní.). Je podivuhodné a svedčí o politickej vyspelosti nášho študentstva, že ani po zavlečení dvoch študentov do tlačových podnikov Rovnosť sa nedalo zlákať k výtržnostiam.

V 9.50 bolo robotníctvo brnenskej Zbrojovky vyzvané na rozkaz predsedu odborovej organizácie z komunistickej strany Československa, aby zastavilo prácu (Výkriky poslancov komunistických strán. - Podpredseda Cvinček zvoní.) a ihneď sa odobralo do ulíc Brna, aby ukázalo verejnosti, že stojí pevne za svojou vládou ľudu a že je na stráži proti reakcionárom a nepriateľom štátu. Robotníctvo touto výzvou bolo nepresne informované, takže väčšina robotníctva si nemohla urobiť správny úsudok, prečo študentstvo vyvolalo rozpor s Rovnosťou. O tom svedčia heslá, ktoré boly v sprievode robotníctva prevolávané, napr.: "Nech žije demokratické Španielsko!" (Hluk a rôzne výkriky. Podpredseda Cvinček zvoní.)

K shromaždenému robotníctvu pred budovou Rovnosti sa pokúsil prehovoriť člen výboru Sväzu vysokoškolského študentstva, ktorý v snahe ukľudniť robotníctvo navrhol vedúcim činiteľom Rovnosti, že vyloží objektívne situáciu. Jeho návrh bol zamietnutý. Miesto toho do mikrofónu prehovorili k shromaždeným robotníkom rôzni rečníci, ktorí podľa svedeckých výpovedí sa nepokúšali robotníctvu osvetliť situáciu. Demonštrujúci dav prevolával heslá proti študentom a napádal okolo idúcich občanov. (Hluk a rôzne výkriky poslancov komunistických strán.) Demonštrujúci robotníci odobrali sa potom k českej Vysokej škole technickej za prevolávania hesiel "Študenti manifestujú pre fašizmus", "Ideme na študentov", "Srovnáme techniku" a pod. (Výkriky posl. Lietavca a iných poslancov komunistických strán.)

Podpredseda Cvinček (zvoní): Prosím p. posl. Lietavca, aby nevyrušoval rečníka.