Pokládáme za nutno připomenout, že to byli někteří zástupcové naší strany, kteří ve dnech mnichovské krise žádali, aby se na místo vlády generála Syrového vytvořila vláda všech československých stran, tedy výslovně také strany komunistické. Ostatně politická historie zjistí také nade vší pochybnost, že strana čs. národních socialistů přes všechny útoky pravicových elementů a přes všechny rozpory v lůně socialismu stála od samého počátku republiky neochvějně za naší zahraniční politikou, zejména také v úseku našeho poměru k Sovětskému svazu. Byli jsme spolu se sociálními demokraty z vládních stran jediní důslední, kdo žádali uznání Sovětského svazu de jure, a byli jsme to zase my, kdo po navázání těchto styků věrně přátelství a spojenectví se Sovětským svazem hájili a podporovali. Také za uplynulé války byli to národní socialisté, kteří v Paříži i v Londýně na této cestě věrně pokračovali, nikdy nezakolísali a hráli vynikající roli při upevňování a konečném sjednávání dnešních spojeneckých smluv se Sovětským svazem. Toto jsou výmluvné a nezvratné historické skutečnosti, svědčící o našem národním, socialistickém a slovanském cítění, a nemůže na nich nic změnit žádný útok kterékoliv strany. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Stejně se rozbije jakékoliv pokřikování a obviňování o našich domnělých sympatiích k t. zv. prchalovštině. Posl. sestra Zemínová byla první v této síni, která odsoudila činnost této skupiny, a byli to zase národní socialisté, kdož se v zahraničí postavili proti prchalovštině a jiným rozkladným zjevům již v roce 1939, tedy v době, kdy některým stranám byl osud zahraniční akce lhostejný.

Praví-li prohlášení komunistické strany, že reakce nachází objektivní i subjektivní podporu v některých kruzích národně-socialistické strany, je to opět nedoložené a málo odpovědné napadání a obviňování jedné strany Národní fronty, které zůstane volební demagogií do té doby, dokud komunistická strana nevyhoví naší výzvě a nedoloží to průkazným materiálem. Je to prostě směšné, že jsme obviňováni my, kteří jsme na německém břehu nikdy neměli jediného partnera, z nějaké útlocitnosti k Němcům, zrádcům a kolaborantům.

Strana čs. národních socialistů prohlásila již tolikrát a prohlašuje znovu, že je pro nejpřísnější potrestání Němců, Maďarů, skutečných zrádců, rozvratníků, fašistů a kolaborantů, že je pro přísnou očistu našeho národního života, že bude potírat každou reakci proti socialistickým vymoženostem naší národní revoluce a že je pro čestnou spolupráci stran Národní fronty.

Naše upřímná věrnost a oddanost k těmto zásadám nemůže nám však bránit, abychom kritisovali, odsuzovali a snažili se odstranit četné nepěkné průvodní zjevy této doby, jako je osobní msta, stranicko-politické zneužívání bezpečnostního aparátu a pokusy o teror proti příslušníkům ostatních stran Národní fronty. Po této cestě půjdeme dále v duchu české národní tradice, poslušni hlasu našich dějin, věrni demokracii a ideálům lidskosti, věrni ušlechtilým tradicím své strany k zabezpečení svobody národa, nezávislosti státu, svobody jednotlivce, k upevnění a zajištění právního řádu ve státě a tím i k trvalému vítězství socialismu. (Potlesk poslanců čs. strany nár. socialistické.)

Předseda: Uděluji slovo p. posl. Sýkorovi.

Posl. Sýkora: Slávna snemovňa!

Včerajšia parlamentná rozprava, pri ktorej sa rečníci dotkli brnenských študentských demonštrácií, neobyčajne vzrušila snemovňu. Toto vzrušenie dosiahlo vrcholu, keď hovoril posl. Dušan Slávik. Pretože p. Dušan Slávik je poslancom za Sväz slovenskej mládeže, dovoľujem si ako predseda tohoto sväzu k jeho prejavu zaujať stanovisko.

Pomer oboch našich národov v novej republike je vyjadrený zásadou "rovný s rovným". Táto zásada musí znamenať predovšetkým rešpektovanie jednoho národa druhým, rešpektovanie slovenskej složky rovnakou složkou českou, rešpektovanie slovenskej mládeže mládežou českou a naopak. V praxi oba sväzy Sväz českej mládeže a Sväz slovenskej mládeže, vždy doteraz takto postupovaly a pritom ich vzájomná spolupráca bola a je veľmi pekná. Mládež slovenská i česká chápe, že má spoločnú vlasť - ľudovodemokratickú Československú republiku, v ktorej mladí Česi a Slováci nesmú zostať cudzincami, ale musia ich spájať spoločné ciele, spoločné záujmy, spoločné perspektívy. (Potlesk.)

Panie a páni! Mnohí z vás asi nevedia, ako si česká a slovenská mládež dobre rozumie, ako dobre si vychádzajú v ústrety jej representanti. Mnohí z vás azda nevedia, že české a slovenské organizácie naväzujú každodenne nové spojenia. Ba vypracúvajú aj dohody, v ktorých sa zaväzujú plniť navzájom určité záväzky.

Uvediem jeden príklad z mnohých: Slovenský Lipt. Sv. Mikuláš a české Říčany. Členovia týchto organizácií sa navzájom navštevujú, pričom vedia do veci zainteresovať celý národný výbor, celý okres a všetko občianstvo. Vymieňajú si knihy, riešia určité spoločné problémy, Česi pre Slovákov objednávajú časopisy českej mládeže, Slováci pre Čechov slovenské a pod. Ale nielen poznávať, ale aj nezištne pomáhať si vedia mladí ľudia. V posledných týždňoch Sväz českej mládeže veľkú pozornosť venuje východoslovenským okresom, ťažko postihnutým vojnou. Pokladám si za česť aj s tohoto miesta menom Sväzu slovenskej mládeže poďakovať sa za všetku pomoc českým bratom. (Potlesk.)

Panie a páni! Sväz slovenskej mládeže aj Sväz českej mládeže plne chápu, že jednou z hlavných ich povinností voči tomuto štátu je vytváranie hlbokej dôvery medzi mladými Čechmi a Slovákmi. (Potlesk.)

Ako som už spomenul, spolupráca môže utužiť predovšetkým vzájomné rešpektovanie, nikdy však nie rušivé zasahovanie do záležitostí druhého národa. Posl. Slávik však včera ako Slovák podľa mojej mienky nerešpektoval Sväz českej mládeže a postavil sa na jednostranné stanovisko pri posudzovaní brnenských udalostí, hoci mu muselo byť zrejmé, že celá záležitosť je ešte iba v štádiu prudkej výmeny názorov, či už v tlači alebo v parlamente. Pokladám preto za svoju povinnosť prehlásiť, že posl. Slávik nebol poverený Sväzom slovenskej mládeže, aby sa vo veci brnenských demonštrácií v parlamente vyjadroval, a že jeho stanovisko nestotožňuje sa nijako so stanoviskom Sväzu slovenskej mládeže. (Potlesk.) Dnešná Mladá fronta rečníka upozorňuje, že nemal práva hovoriť ani menom československého študentstva.

Ale za najväčšiu chybu pokladám, že posl. Dušan Slávik sa prihlásil za študentského poslanca. Študentskí poslanci neexistujú. V parlamente sú jedine poslanci mládeže. A sú tu na to, aby hájili záujmy celej mládeže, aby za nijakých okolností nedovolili stavať študentov proti robotníkom a roľníkom, ale naopak, aby všemožne borili staré psychologické múry, ktoré mládež delily na privilegovanú a podceňovanú. (Potlesk.) Sú tu na to, aby nedovolili za nijakých okolností podceňovať napríklad učňov v porovnaní so študentami, ale aby učňov pomohli dostať z podzemných miestností do riadnych školských miestností, aby vymohli rešpektovanie pracovnej doby aj u tejto kategórie pracujúcich a aby všemožne bojovali za ich ľudskú dôstojnosť. (Potlesk.)

A ešte slovo k brnenským demonštráciam. Vypočuli ste jedného mladého Slováka, prosím, vypočujte aj druhého. Neviem, aká bude úradná zpráva. Dovoľte mi však, aby som bez ohľadu na to videl súvislosti medzi pražskými demonštráciami, brnenskými demonštráciami a krížikárskou akciou časti slovenských vysokoškolských študentov. (Potlesk.) Zdanlive ide o papier, akademickú česť, o náboženstvo, zdanlive sú to nepatrné veci, takéto demonštrácie niekoľko sto študentov, prečo sa však pritom vykrikujú heslá proti Slovákom v Čechách a proti Čechom na Slovensku, proti Sväzu sovietskych socialistických republík, proti Slovanstvu a proti Národnému frontu? Prečo sa pritom vždy nejakou záhadou objaví meno Moravcovo lebo Tisovo? Pretože sa tu vždy prikmotrí reakcia, ktorá vie, že sa môže prebiť k životu jedine cez rozbité pozície Národného frontu. (Potlesk.)

Je otázka: Stačí pár hesiel proti Sväzu sovietskych socialistických republík a za Tisu lebo Moravca, aby na to maly tak citlive reagovať oba naše národy? Podľa mojej mienky stačí. Reakcia aj fašizmus zničily desiatky miliónov životov, vypálily dediny a mestá, vyžiadaly si ohromné obete hlavne od mládeže, vyžraly dušu značnej časti europských ľudí. Boly porazené, a je treba, aby sme si neustále opakovali: definitívne porazené. (Potlesk.) Preto pri každej príležitosti treba reakciu biť. A kto je povolaný, aby predovšetkým zasahoval, aby bol najobezretnejší po strašných skúsenostiach z minulosti? Ľud miest a dedín, ľud, ktorý je jediným zdrojom štátnej moci v tejto republike. (Potlesk.)

O mládeži bolo teraz počuť a je stále počuť hlavne v dvoch súvislostiach: keď pracovala, keď darovala republike milióny hodín a keď demonštrovala. Je iste každému jasné, že ten nový pomer k práci a výstavbe je slovo budúcnosti, naproti tomu demonštrácie sú slovom minulosti. (Potlesk.) Je veľkou chybou, že to druhé slovo viac počuť, venuje sa mu väčšia pozornosť. Iste mládež - ako to spomína aj vládny program - utrpela značné mravné aj intelektuálne škody. Ale dostáva sa z nich. Dostáva sa z nich zásluhou myšlienky jednoty, ktorú uvádzajú do života Sväz českej mládeže a Sväz slovenskej mládeže. Škoda, že niektoré politické strany, ktoré mládeži darovaly túto myšlienku, teraz ju oslabujú svojím neurčitým stanoviskom.

Nejdem dnes brániť túto ideu jednoty mládeže. Uvediem len jedno pozorovanie, týkajúce sa včerajšieho dňa. Včerajšia vzrušená debata prinútila väčšinu denníkov, aby sa dnes zaoberaly otázkou Národného frontu. Svobodné noviny dokonca nadpísaly svoj článok "Chmáry nad Národným frontom". My mladí pevne veríme, že tieto chmáry sa rozstratia. Vieme však, prečo sa objavujú. Vieme, že v minulosti - a dovoľte mi, aby som to otvorene povedal - ako mladí ľudia ste boli rozbití, nevedely vás pevne spojiť spoločné záujmy. Dovoľte však aspoň nám, mladým ľuďom, aby sme ostali sjednotení, aby sa aj medzi nami neudomácnilo semä rozkolu. Dovoľte, aby, tvoriac sjednotenú mládež dneška, mohli sme tvoriť pevne sjednotené národy zajtrajška. (Potlesk.)

Moje poznámky nie sú namierené proti vysokoškolákom. Chcú byť naopak výzvou, aby tak českí, ako aj slovenskí bojujúci vysokoškoláci, partizáni a celá pokroková študujúca mládež počínali si rozhodnejšie, sebavedomejšie a postavili sa do prvých radov, na čelo vysokoškolskej mládeže. (Potlesk.)

Předseda (zvoní:) Uděluji slovo p. posl. Fránkovi.

Posl. Fránek: Pane předsedo, slavná sněmovno, dámy a pánové!

Závěrem k exposé pana ministra vnitra, který obsáhle vyložil všechno úsilí svého ministerstva o konsolidaci našich vnitřních poměrů, musím se ještě dotknouti událostí brněnských, které tak rozvířily hladinu našeho veřejného života a nepřispěly ke klidu, jehož nyní v době předvolební a v době hospodářské výstavby státu budeme všichni tolik potřebovati. Z některých výkladů, které o těchto událostech zde byly podány, jsem nabyl dojmu, že řečníci byli buď nesprávně informováni, nebo, ač znali pravý stav věcí, jednostranně je s tohoto místa uvedli. Chci se jen omezit na konstatování zjištěných skutečností, sdělení vlastních poznatků - neboť jsem se účastnil uklidňovacího projevu na nádvoří brněnské Zbrojovky v pátek dne 8. února - a naše stanovisko k událostem.

Pokud jde o příčinu brněnských událostí, t. j. přednášku majora gen. štábu Šoffra, nechci se zabývat kritikou ani této přednášky, ani komentáře k této přednášce, uveřejněného v deníku Rovnost. Souhlasím v názoru na tuto věc s universitním profesorem dr Vladimírem Úlehlou, který byl vyjádřen článkem jmenovaného, uveřejněným v sociálně-demokratickém listě. Čin v Brně dne 10. února 1946 na prvé straně. Profesor dr Vladimír Úlehla v tomto článku praví:"Je zcela zbytečné rozebírat obsah přednášky a příti se o to, zda byla či nebyla správná. Kdo ji shledal nesprávnou, měl dosti příležitostí obrátit se na akademické úřady s výzvou, aby záležitost vyšetřily. Mají k tomu dosti moci a ochoty, a když se obrátil k tisku a když studenti nesouhlasící s referátem i s poznámkami k němu se obrátili na redakci Rovnosti, aby se své strany uveřejnila opravu, nebylo na věci také nic světoborného a nebývalého. Takových případů tu bylo již dost a dost. Ale zásahem rozhodujících kruhů se stalo, že nejen Rovnost, nýbrž ani jiné listy opravu či prohlášení studentů nevytiskly, a to byla velká chyba. Byla slyšena jen jedna strana, a to je vždycky zlé a vede to k rozhořčení. I to tu už bylo a vždycky se to nevyplatilo."

Přednáška majora gen. štábu se konala 30. ledna a článek v "Rovnosti" byl uveřejněn dne 31. ledna 1946. K akci studentů došlo až dne 6. února, kdy se měla konat druhá přednáška majora Šoffra v sále kina Metro. Když generál Žák prohlásil, že přednáška se pro onemocnění majora Šoffra nekoná, šli se někteří studenti přesvědčit osobně do bytu, kde zjistili, že major Šoffr odcestoval do Prahy. Po návratu studentů vznikla debata mezi studenty a generálem Žákem, který studenty důtklivě vyzval ke klidu s upozorněním, že kdyby chtěli něco podniknout, vyjdou dělníci ze Zbrojovky do ulic. Na to se studenti rozešli.

Události podávám dále, jak byly vyšetřeny bezpečnostními orgány. Skupina studentů v počtu asi 300 osob, která činila dojem exkurse, šla v klidu a bez jakéhokoli pokřikování. Na křižovatce náměstí Rudé armády a Kostelní ulice odbočila do ulice U Solnice, kde se zastavila. Zatím vyšlo z redakce Rovnosti několik zaměstnanců a pokřikovalo na studenty. Studenti vyslali ze svých řad deputaci, která měla vznést žádost na redakci Rovnosti, aby článek uveřejněný v Rovnosti o přednášce majora Šoffra byl odvolán, resp. opraven podle pravdy. Sotvaže studenti vstoupili do domu, byli napadeni spíláním a nadávkami a vytlačeni z domu Rovnosti. Mezitím se dostavil na místo policejní oddíl v počtu 18 mužů, který vyzval studenty ke klidnému rozchodu, čehož bylo uposlechnuto. Půl hodiny nato obdrželo oblastní velitelství Brno 1 - stanice SNB sdělení, že ve Zbrojovce bylo rozkazem vyhlášeno, aby dělnictvo šlo do ulic. Na to vyšlo ze závodu dělnictvo brněnské Zbrojovky a šlo směrem od závodu do vnitřního města přes náměstí Svobody na náměstí Rudé armády, kde část zůstala před budovou Rovnosti a část šla dále ulicí veveří, směrem k Benešově technice. V čele těchto demonstrantů šla šestičlenná delegace závodní rady brněnské Zbrojovky. Za průvodu demonstrujících dělníků byly hozeny neznámými pachateli z ulice Veveří dva kameny do oken vyšší průmyslové školy a vyřazeny dvě tabule. Dále bylo demonstrujícími dělníky zpohlavkováno několik studentů, nikdo však podle bezpečnostního šetření nebyl zraněn. Byla zjištěna také jedna rozbitá tabule u vlaku pouličních drah, která byla rozbita někým z demonstrujících. Dělníci přišli před budovu techniky, kam také klidně přišly dílčí průvody studentů. Na technice bylo v přednáškách pokračováno a k projevům nevole se strany demonstrujících došlo jen nad tím, že někteří studenti chtěli demonstranty před budovou techniky fotografovat. Při tom byli dva studenti zjištěni a fotografické aparáty jim byly odebrány. Druhého dne však byly za výlohou deníku Rovnost vyloženy fotografie demonstrací.

V budově techniky byla deputace dělníků, která spolu se studenty sjednala podmínky klidu v tom smyslu, aby byla provedena změna ve vedení Svazu vysokoškolských studentů, aby byli přísně vyšetřeni a potrestáni původci demonstrací, aby jména pachatelů byla veřejnosti oznámena, a byl-li na vyvolání demonstrací účasten člen profesorského sboru, aby byl ze sboru vyloučen.

Po oznámení těchto podmínek odebrali se demonstrující dělníci kolem 12. hod. před budovu Rovnosti, kde k nim promluvili zástupci Národní fronty, kteří demonstranty vyzvali ke klidnému rozchodu. Této výzvy bylo uposlechnuto a ve 12 hod. 30 min. byl ve městě klid.

Policejním šetřením bylo zjištěno, že z řad studentstva nebyly proneseny žádné výroky protistátní, ani proti Sovětskému svazu. Naproti tomu však, jak potvrzuje také prof. dr Vladimír Úlehla, byly proneseny z řad demonstrujících výkřiky, jako: všechny studenty postřílet, postavit ke zdi, profesory do dolů, zavřete vysoké školy, atd. atd. Tyto výkřiky byly studenty protokolárně zjištěny.

Mám bezpečně zjištěno, že rozkaz k zastavení práce v brněnské Zbrojovce a k vyjití do ulic dal předseda koordinačního výboru brněnské Zbrojovky dr Pátek. Dr Pátek se k tomu přiznal v mé přítomnosti členům koordinačního výboru a také se funkce předsedy ihned vzdal. Dr Pátek se hájil, že příkaz zastavit práci a vyjít do ulic dal na základě žádosti několika zaměstnanců a po dohodě s předsedou závodní odborové organisace p. Čurdou. Pan Čurda dal rozhlásiti závodním rozhlasem toto prohlášení: "Zbrojováci! Znovu se objevují v našem veřejném životě reakcionáři a zjevní nebo zakuklení nepřátelé naší lidové demokratické republiky, aby se pokoušeli mařit výsledky naší národní revoluce a klidnou výstavbu našeho lidového státu. Reakcionáři, kteří vědí, že se svými špinavými pokusy nic nepořídí u dělnictva a pracujícího lidu, pokoušejí se o svou zločinnou činnost mezi inteligencí a hlavně studentstvem. Vzpomínáte si ještě na protistátní a protidělnické incidenty studentstva v Praze, vyprovokované nepřáteli našeho státu. 30. ledna t. r. začalo branné vyučování na vysokých školách. Přednášky zahájil major gen. štábu Šoffr a jeho projev ke studentstvu vyzněl jako útok na naši revoluci, jako urážka dělnictva, a jeho snahou bylo vrazit klín mezi dělnictvo a pracující inteligenci. Major Šoffr tvrdil, že důstojníci musí vnutit národu svou vůli, prohlašoval dělníky za šmelináře atd. Proti tomu psala Rovnost 31. ledna t. r. Dnes se podařilo těmto reakcionářům poštvat brněnské studentstvo, které demonstruje proti tomu, že byl reakcionářský důstojník Šoffr suspendován se svého místa. Zbrojováci! Je nutno, abychom si nedali líbit dále rejdy reakce, je nutno, abychom ukázali, že stojíme za naší lidovou vládou, za naší demokratickou republikou. Dnes zahajujeme demonstrace proti těmto špinavým provokatérům. V 10 hodin všichni zbrojováci ve svých pracovních úborech vyrukují do ulic Brna a ukáží veřejnosti, že stojí pevně za vládou lidu a že jsou na stráži proti reakcionářům a nepřátelům státu." (Potlesk. - Hlasy: Docela správně to řekl!)