Následující ustanovení bylo ve svém původním znění změněno v tom smyslu, že se plný žold ponechává i těm osobám v léčebném ošetřování, které utrpěly zranění nebo si přivodily nemoc při výkonu vojenské služby vůbec. Branný výbor se spoléhá, že s tohoto hlediska budou posuzovány též případy u osob, u nichž se výkonem vojenské služby projeví nemoc nebo důsledky zranění již z doby před nástupem vojenské služby nebo u nichž se objeví onemocnění nebo zranění v přímé souvislosti s vojenskou službou.

Naproti tomu však přiznává návrh zákona vojenským osobám, které si onemocnění nebo zranění způsobily svévolně nebo hrubou nedbalostí, pouze vězeňský žold. Branný výbor došel zde k tvrdému, ale nutnému poznání, že je třeba tyto osoby, snažící se poškozováním vlastního zdraví mařit výkon vojenské služby, do určité míry postihnout už zde trestně, bez újmy dalšího trestního stíhání.

Ve vládní osnově nebyl zahrnut do nové úpravy žoldu žold frekventantů vojenských učilišť pro výchovu důstojníků z povolání. Zákon č. 83/1932 mluví totiž o žoldu frekventantů vojenských učilišť pouze všeobecně, kdežto výměr jejich žoldu stanovilo teprve vládní nařízení č. 111/1934.

Vojenská správa hodlá sice novelisovat i toto vládní nařízení. ale poněvadž si přípravné práce vyžádají delší doby, rozhodl se branný výbor neodkládat věc do doby této novelisace, nýbrž provést úpravu žoldu frekventantů vojenských učilišť hned v mezích celkové úpravy vojenského žoldu. Nově vsunutým odst. 6 do § 20 novelisuje se proto tentýž odstavec zákona zároveň s příslušným ustanovením vládního nařízení. Z důvodu úplnosti zákona a sjednocení předpisů o vojenském žoldu sem též žold frekventantů vojenských učilišť věcně patří. Byl-li stanoven tento žold na rozdíl od ostatních osob z počtu mužstva poměrně vyšší částkou 20 Kčs, stalo se tak po úvaze, že to odpovídá vyšším potřebám frekventantů, zejména nutnosti pořizovat si nebo doplňovat různé učební pomůcky a podobně, což si vyžaduje každé učiliště, tudíž do jisté míry i vojenské.

A pak nesmíme zapomínat, že frekventanti důstojnických učilišť pokračují vlastně ve vojenské službě jako příslušníci mužstva ještě v době. kdy ostatní jejich druhové vojáci byli už po vykonané presenční službě propuštěni a jsou opět ve svých výdělečných povoláních.

Ve spojitosti s nově do návrhu zákona pojatým odst. 6 v § 2, čl. I, bylo jako čl. III místo původního znění vloženo ustanovení, jímž se zrušuje platnost ustanovení § 2, odst. 4 vlád. nařízení č. 111/1934. Vyjádření této novelisace musilo být provedeno v rozšířeném titulu návrhu zákona. Druhou závažnou otázkou vojenské služby, neméně důležitou jako úprava žoldu vojáků z počtu mužstva. je otázka úpravy základních peněžních náležitostí délesloužících. Délesloužící tvoří v armádě zvláštní skupinu mezi mužstvem presenčně sloužícím, z jehož řad se rekrutují, a sborem rotmistrovským a jsou zvláštní složkou i pokud se týče norem ustanovujících jejich služební příjmy. Proto návrh zákona. aby je odlišil od platných norem vojenských gážistů, přidržuje se u délesloužících starého systému měsíčních premií. Délesloužící jsou pro armádu složkou velmi důležitou. Armáda má v nich sbor mladých instruktorských sil, jichž potřebuje stále velký počet a které by jinak nemohla získat. Roku 1938 činil stav délesloužících téměř 11.000 osob, dnes jejich počet daleko neodpovídá skutečné potřebě. Při dnešním nedostatku pracovních sil v celém našem hospodářském životě může je však armáda získat jedině tehdy, upraví-li se jim uspokojivě hmotné služební podmínky. Potom je možno počítati s větším zájmem presenčně sloužících o setrvání v dobrovolné další činné službě a s tím, že se bude nábor délesloužících zvyšovat.

Služební závazek délesloužících bude trvat šest let. Výměrem délesloužících osob pro sbor rotmistrovský zajišťuje se těm, kdož chtějí volit vojenskou službu jako své životní povolání, vstup do kategorie vojenských gážistů a dává se jim možnost státi se důstojníky, nadaným jednotlivcům je otevřen i přístup do vojenské akademie.

Ti, kdož ve většině dávají a budou dávat přednost volbě zaměstnání v jiné. státní a veřejné službě, mohou přecházet do vojenského povolání před 30. rokem svého věku. Jak bude vypadat nynější úprava náležitostí délesloužících? Srovnáme-li nový celkový výměr s náležitostmi podle zákona č. 83/1932 vidíme, že se zvyšují více než trojnásobně. Promítněme si to na několika příkladech: Svobodný četař délesloužící nebo délesloužící v prvním až pátém roce služby dostával měsíční prémii 400 Kč, rotný 480 Kč. Nic víc. Dnes bude příslušet délesloužícím do tří let služby měsíčně prémie 1.050 Kčs a zvláštní přídavek 350 Kčs, dohromady 1.450 Kčs.

Délesloužící po třech letech služby a rotní dostanou měsíční prémii 1.200 Kčs a zvláštní přídavek 350 Kčs, celkem 1.550 Kčs.

Ženatý délesloužící do hodnosti četaře dostával v prvém až pátém roce služby měsíční prémii 400 Kč, zvýšenou o 125 Kč na bezplatné ubytování, ženatý rotný celkem 605 Kč. Nyní dostane ženatý délesloužící do tří let služby do hodnosti četaře měsíční prémii 1.050 Kčs. příspěvek na byt podle skupin míst A až B a zvláštní přídavek pro ženaté 600 Kčs, dohromady, počítáme-li příspěvek v bytové skupině B, 1.994 Kčs.

Na každé nezaopatřené dítě dostane délesloužící příspěvek 150 Kčs a zvláštní přídavek dalších 150 Kčs.

Ke všem těmto náležitostem přísluší u všech déle sloužících vstupní prémie 2.000 Kčs, služební oděv a strava nebo stravné, které činí 750 Kčs. Z celkového příjmu nutno ovšem dnes odečísti daň důchodovou, jíž jsou od 1. ledna 1946 podrobeny také vojenské osoby, tedy i délesloužící.

V ustanoveních, která se týkají náležitostí délesloužících, provedl branný výbor důležitou změnu v § 4, odst. 1 o vstupní prémii. Podle původního znění tohoto odstavce měli by nárok na vstupní prémii pouze ti, kteří se zaváží k dobrovolné činné službě až po účinnosti zákona. Tím by vznikla trpce pociťovaná nesrovnalost, která by poškodila ty, kdož se zavázali k další činné službě již v roce 1945.

Ustanovení bylo proto doplněno v tom smyslu, aby vstupní prémii dostal každý, tedy i ten, kdo se zavázal k dobrovolné činné službě před účinností zákona.

Peněžní náležitosti délesloužících, vyplácené dosud podle systému slovenského, budou tedy nyní rovněž postaveny na lepší a pevnější základnu.

Provedenou úpravou není ovšem vyřešen celý problém hmotného zabezpečení této důležité kategorie vojenských osob v činné službě. Vyrovnáváme se zatím jen s jednou jeho polovinou. Ta druhá polovina, která zůstává otevřena, je ještě závažnější, neboť jde v ní o zabezpečení délesloužících po splnění šestiletého vojenského závazku, o plné zhodnocení jejich presenční služby a další dobrovolné činné služby při umísťování podle zákona č. 54/1927 ve znění zákona č. 118/1938.

Budiž konstatováno, že vojenská správa má na zřeteli také vyřešení této otázky. Nejraději bychom byli. kdyby bylo pamatováno na předložení příslušného normalisačního návrhu hned teď, kdy bude vláda projednávat návrhy na novou úpravu služebních a platových poměrů veřejných zaměstnanců. Tak odčiníme veškeré nesrovnalosti a křivdy, které postihují délesloužící za jejich oddanou práci v armádě, nesrovnalosti a křivdy, projevující se nejen nedostatečným zhodnocením další dobrovolné služby, ale i nestejným a neúplným hodnocením vojenské presenční služby vůbec.

Stejně je žádoucí, aby bylo brzo novelisováno vládní nařízení č. 111/1934 o vedlejších náležitostech vojenských osob z počtu mužstva a jiných osob náležitostmi jim na roveň postavených.

Jsme si vědomi toho, že navrhovaná úprava jak vojenského žoldu, tak i náležitostí délesloužících i přes všechna zlepšení není plně dostačující, že zejména nedostačuje při dnešní vysoké cenové hladině životních potřeb. Ale poněvadž považujeme nynější cenové poměry za stav přechodný, kdežto úprava náležitostí obou kategorií vojenských osob znamená opatření trvalé, nutno se dívat na věc tak, že provedená opatření projeví se svými příznivými důsledky, jakmile se začneme vracet do normálních poměrů. A to věříme, že bude brzo. Potom teprve budou moci naši branci a delesloužící a my s nimi oceniti to dobré, co jim náš zákon zaručuje a co bude k dobru naší armády, která do všech svých složek prostoupená duchem lidové demokracie a v jejím duchu vedená i novým sociálně spravedlivým hodnocením vojenské služby, dosáhne sledovaného cíle, že pro ni bude vřelým srdcem žíti všechen lid, že v míru bude tvořit jedno tělo a jednu vůli ve svém poslání - býti neochvějnou záštitou pokojného budování našeho nového lidově demokratického Československa. (Potlesk.)

Doporučuji vážené sněmovně, aby schválila návrh zákona v předloženém znění se změnami, jak se na nich usnesl branný výbor. (Potlesk.)

Předseda: Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Vičánek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

V minulých týdnech byly zraky celého světa obráceny k Londýnu, kde konala první svou schůzi Organisace Spojených národů. Tato organisace dostala do vínku od tří velmocí úkol odstraňovat již v začátcích všecky spory mezistátní, vyřizovat je smírnou cestou a zabraňovat tak vznikání politických napětí, která zpravidla vedou, jak historie nás o tom poučuje, k válkám nečekaným a nežádoucím. Organisace Spojených národů plněním tohoto svého úkolu má pracovat v budoucnosti k zabezpečení klidu a míru a tak odstraňovat války. Zda a do jaké míry se jí to podaří, o tom dnes je ještě těžko pronést svůj úsudek.

Také nálada na této konferenci mezi delegáty jednotlivých států a národů nebyla nikterak optimistická. Posuzovalo se to vzhledem k první schůzi Společnosti národů po první světové válce a řeklo se, že tam byla nálada optimistická a výsledky byly celkem takové, jak se ukázaly - vzniknutí mnohem větší a strašlivější války, nežli byla prvá světová válka. Proto je pochopitelné, že všichni delegáti - chovali se zdrženlivě, že nevěřili příliš v dalekosáhlé úspěchy prvních jednání. Dobře tu situaci vystihl náš ministr zahraničí Jan Masaryk, který prohlásil k novinářům: Můžeme být skeptickými, nesmíme však být cynickými. Nemluvme pro Boha dnes o přípravách nějaké nové velké války.

Průběh jednání ukázal však, že je opravdu možno mít aspoň určitý optimismus, že možno výsledky první konference Spojených národů považovat za uspokojivé, že organisace ukázala se dosti schopnou a pružnou, aby odstranila řadu velmi vážných překážek a konfliktů, že je to příslib do budoucnosti, že, bude-li v tomto směru pokračovat, můžeme věřit, že to, po čem touží celý svět mír světu přece jen zabezpečíme.

To předesílám v době, kdy tvoříme naši armádu. Naskýtá se nám otázka: Budujeme armádu pouze pro určitou dobu přechodnou, anebo chceme ji budovat na trvalo? Já sám věřím, že výsledky organisace Spojených národů budou takové, že nebude nutno, aby státy - a mezi nimi i naše republika - přinášely takové obrovské finanční oběti v době, kdy mají mnohem bližší a naléhavější úkoly v budování státu a obnovy hospodářství, že nebude nutné tyto oběti přinášet, že bude možno omeziti všechny ty obrovské náklady na zbrojení a vybavení armády. Klademe-li si však tu otázku dnes, zda je nutné armádu budovat či ne, říkám rozhodně: ano. Situace není tak zralá, abychom se mohli zříkat tohoto instrumentu, který v rozhodných chvílích je jediným a posledním činitelem obrany všech nejvyšších atributů, jež si každý národ svými ústavními zákony dával a dává.

Potřebujeme v těchto dobách armádu a musíme jí dát všechno, co potřebuje. Při tom ovšem nelze zapomínat na druhé úkoly. Nelze zapomínat na naše rozvrácené, Němci vydrancované státní a národní hospodářství, nelze zapomínat těch velkých úkolů budovatelských, jež na nás čekají, nelze zapomínat na přeexponování našeho státního rozpočtu a je nutno i otázku armády a jejích potřeb posuzovati i s tohoto rozpočtového, národně-hospodářského stanoviska naprosto střízlivě a věcně. Dát armádě vše, co potřebuje, a naproti tomu hledět se zdržet všech nákladů, které nejsou nezbytně nutné a které vzhledem k budoucímu vývoji by snad byly nerentabilní.

Národní shromáždění přijalo již řadu zákonů rázu vojenského, jež směřují právě k budování naší armády. a ještě nikdy za celou dobu trvání Prozatímního Národního shromáždění ani rozpočtový výbor, ani slavná sněmovna neřekly své "ne". Dáváme všichni rádi, když uznáme, že je to nutné a potřebné.

Předložený návrh zákona je rovněž jedním z takových zákonů, které považujeme za nutné. Je pouze litovat, že přikročujeme ke zlepšení náležitostí osob mužstva v době, kdy platy a dokonce ani právní poměry důstojnického sboru nejsou doposud nijak vyřízeny a upraveny. Vznikne tu ode dne platnosti právě projednávaného zákona určitá disparita, která velmi bolestně bude působit zejména na mladší důstojníky a zvláště na důstojníky záložní, kteří jsou doposud v další činné službě, jsou ženatí a otcové rodin, a jejichž dnešní služné bez vyživovacích příspěvků, které jejich rodiny. nepobírají, bude v některých případech nižší než nynější nově upravené služné déle sloužících četařů a rotných. To je věc, která se neměla státi a která měla být řešena současně pro všechny osoby, jež konají vojenskou službu, ať jsou to osoby mužstva, déle sloužící, anebo důstojníci z povolání.

Rozpočtový výbor projednal předložený vládní návrh zákona ve schůzi dne 6. února t. r. Je to novela k zákonu ze dne 31. května 1932, což samo již je dostatečným důvodem, aby náležitosti mužstva a postavení délesloužících poddůstojníků byly přiměřeně upraveny, zejména se zřetelem na dnešní cenovou úroveň.

Pokud jde o žold sám, pozastavil se rozpočtový výbor již nad názvem "žold" Máme armádu národní, armádu, jejíž příslušníci ochotně a rádi přinášejí obět, jakou je vojenská služba, a kteří v případě potřeby, jak jsme to viděli u naší skvělé armády v květnu a září r. 1938, byli ochotni a více než ochotni - rádi šli a nastupovali pod prapory, aby přinesli tu největší obět, kterou voják může přinésti, obět krve a života. Označení této náležitosti vojenské jako "žold" připomíná systém žoldnéřský a naše armáda, ani armáda první republiky, ani dnešní armáda lidovo - demokratické republiky nechce, nemíní být a nebude nikdy armádou žoldnéřskou, nýbrž bude opravdu armádou národní. (Potlesk.)

Zatím z důvodů legislativních bylo nutné podržet tento starý název žold, ale rozpočtový výbor žádal a já to přednáším aby v nejblíže příštím návrhu vládního zákona, kterým poměry vojenské budou upravovány, byl název žold nahrazen jiným, vhodnějším názvem.

Rozpočtový výbor vzal na vědomí, že dnešní žold nemá v naší nově budované armádě sloužit pouze k opatření propriet, nýbrž že je nutno upravit jeho výši tak, aby vojáci měli možnost v rámci nového žoldu účastnit se také kulturního života. Proto rozpočtový výbor neměl námitek proti značnému zvýšení žoldu vojáků v činné službě. Pozastavil se však u otázky žoldu náležejícího vojenským osobám po dobu jejich nemoci. Výbor poukázal na okolnost, že při rigorosním výkladu a provádění ustanovení čl. I, čís. 1, odst. 2, § 2, že žold o plné výměře podrží vojenské osoby po dobu léčení zranění nebo onemocnění přivoděného při výkonu služby, docházelo by k příkrostem a nesrovnalostem v náležitostech vojáků. Proto se rozpočtový výbor usnesl, aby toto ustanovení, zejména pojem "pro zranění nebo onemocnění přivoděné při výkonu služby" bylo prováděno blahovolně, aby nedošlo k tvrdostem, a aby tento plný žold byl zachován všude tam, kde výkon vojenské služby měl nebo mohl míti vliv na onemocnění. Stejně vyslovil rozpočtový výbor souhlas s úpravou žoldu frekventantům vojenských učilišť pro výchovu důstojníků z povolání, vycházeje z názoru, že náležitosti těchto frekventantů, jak byly dány vládním nařízením z 15. června 1934, čís. 111. Sb., dnešním poměrům naprosto nevyhovují.

Výbor se dále zabýval otázkou honorování déle sloužících, kterých vojenská správa potřebuje nezbytně nejenom v dnešní době budování armády, když je naprostý nedostatek poddůstojníků z řad činně sloužícího mužstva, nýbrž i v pozdějších letech, jak ukazuje zkušenost z první republiky, kdy déle sloužící stali se kádrem instruktorů při výcviku armády k požadovaným úkolům. Získání co největšího počtu déle sloužících jest eminentním zájmem vojenské správy a podaří se jen tehdy, když déle sloužící budou řádně honorováni a když se umožní vojenské správě, aby tyto déle sloužící po skončení nejméně tříletého služebního závazku vhodně umístila do veřejných služeb. V tomto směru přijal rozpočtový výbor příslušnou resolucí, jež je otištěna ve výborové zprávě. V celku schválil rozpočtový výbor vládní návrh zákona tisk č. 118 ve znění přijatém v branném výboru. Jménem rozpočtového výboru doporučuji Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby tuto osnovu v navrženém znění schválilo. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci na straně "pro" pp. posl. dr Moravec, Holub a Svoboda.

Uděluji slovo panu posl. dr Moravcovi.