Posl. dr Moravec: Slavná sněmovno! Paní a pánové!

Předložený vládní návrh zákona má za účel upraviti sazby denního žoldu vojenských osob ze stavu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim na roveň postavených, jakož i náležitosti déle sloužících aspoň na výši odpovídající dnešním cenovým poměrům.

Posláním tohoto zákona je odstraniti křivdy, které se děly právě těm, kteří konají jednu z nejvznešenějších občanských povinností v našem státě, t. j. vykonávají presenční službu vojenskou. Účelem presenční služby je vycvičiti dokonale tělesně schopné a nejzdatnější naše mladé muže k odhodlané, sebevědomé a statečné obraně naší vlasti. Doba vojenské služby určená pro výcvik mužstva, rozvržená na 18 měsíců, není právě k dosažení dokonalého výcviku při dnešních moderních zbraních dlouhá, a vyžaduje se proto na našem vojínu v presenční službě mnoho tělesné i duševní námahy. Když nyní v obnovené republice několik ročníků našich branců z dob okupace musí si svůj vojenský výcvik z důvodů technických a hospodářských odbýt za dobu ještě kratší, dovedeme si představit, kolik námahy a kolik tělesného a duševního vypětí se na našich vojácích, konajících zkrácený vojenský výcvik, žádá.

S radostí a se zadostučiněním vítáme proto tento vládní návrh zákona o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě, jenž ukazuje, jak odlišně se dívá národ nyní na osoby presenčně sloužící, nežli tomu bylo před 20 lety. Toto spravedlivé hodnocení presenční služby našich branců bylo zřejmé. již z vydání zákona o pracovních poměrech osob nastoupivších presenční službu.

Vládním návrhem zákona čís. 118 mění se zákon ze dne 31. května 1932, čís. 83, a doplňuje se tak, že na místě dosavadních 1.50 Kčs denně dostává se presenčně sloužícímu vojínu 10 Kčs denního žoldu. A namístě dosavadních 170 až 4 Kčs denně dostává se našim déle sloužícím poddůstojníkům 11 až 16 Kčs denního žoldu. Zákonodárci snaží se tím vyřešit spravedlivě sociální a hmotné poměry našich presenčně sloužících vojáků, jež pokládáme za výkvět národa. Chceme tímto opatřením dosíci, aby náš voják byl spravedlivě hodnocen a aby proto konal presenční službu rád, aby byl vojensky zdatným, dále aby měl možnost ze svých vlastních prostředků si koupit časopisy a vzdělávati se, aby byl kulturně a politicky vyspělý. Zároveň odstraňujeme tímto opatřením dosavadní nešvar, t. j. aby náš voják vykonávající presenční službu pro vlast nemusel být podporován od své rodiny často sociálně slabé a chudé, což bylo pro něho vždy trpké, nebo ještě trpčím bylo, když voják byl sirotkem a nikoho neměl. Je nám všem známo, že dřívější žold presenčně sloužícímu vojínu zpravidla nestačil, a to zajisté nepřispívalo k spokojenosti při výkonu vojenské služby právě u těch nejchudších a sociálně nejslabších. Základem spokojenosti u vojska je, když voják má vědomí, že je spravedlivě u občanstva republiky hodnocen a že není ani po stránce hmotné zkracován. Je proto zřejmé, že tímto zákonným opatřením vneseme do naší nově se tvořící armády nové kladné prvky, které podstatně přispějí k rychlé konsolidaci poměrů v naší armádě. Aby však naše armáda byla v nové době dokonale vycvičena a byla v každém směru pohotová, zdatná a silná, k tomu potřebujeme mít dobrý sbor instruktorů, t. j. déle sloužících poddůstojníků, který by spolu s rotmistrovským a důstojnickým sborem tvořil pevnou a spolehlivou kostru naší armády. K tomu potřebujeme lidí mladých a vojensky nejvýše zdatných. Jenom ten, kdo ví, jak důležitou úlohu hráli v poslední válce déle sloužící poddůstojníci, pochopí nutnost a důležitost tohoto instruktorského sboru v moderní armádě. Bylo skutečně trapné, když v prvních 15 letech první republiky byli déle sloužící poddůstojníci tak bídně placeni, že dostávali pouhých 3,50 až 4,50 Kčs denně. Výsledkem toho bylo, že mladí a schopní lidé se této službě vyhýbali a že nebylo možno téměř po celých 18 let v prvé republice dosáhnouti dostatečného počtu těchto instruktorů. Není třeba připomínati, že tím výcvik v armádě trpěl, takže v posledních letech se těžko dohánělo, a vlastně nebylo možno dohnat to, co bylo dříve lehkomyslně zanedbáno.

Tyto okolnosti měl na mysli zákonodárce, když stanovil hmotné podmínky pro déle sloužící poddůstojníky aspoň v tak dostatečné výši, aby si vojenská správa mohla pro tento úkol vybírat lidi skutečně schopné a vojensky nejvíce zdatné.

Řeší se zde zároveň sociální a hmotné zajištění našich déle sloužících poddůstojníků za vojenské služby, a to nejen svobodných, ale i ženatých, za tím účelem, aby tito mladí lidé mohli zakládati rodiny. Vládní návrh tohoto zákona ukazuje, jak odlišně se náš národ dívá nejen na všechny příslušníky vojska, ale i na náš populační problém právě dnes, kdy si tolik uvědomujeme, jak bychom potřebovali, aby nás bylo o několik milionů více. Je to opět známka poctivé snahy nás všech o nastolení nového, pro náš národ prospěšného řádu, t. j. naší touhy umožnit všem mladým lidem založit pevné existence, dále podporovat zakládání zdravých rodin a všestranně podpořit četné rodiny za tím účelem, aby počet příslušníků našeho národa na zdravém podkladě trvale vzrůstal. Nesmíme připustit, jako tomu bylo v první republice, aby obyvatelstva v určitých oblastech ubývalo.

Snažíme-li se tímto zákonem řešit spravedlivě sociální a hmotné podmínky déle sloužících poddůstojníků v naší armádě, apelujeme zároveň na vládu a očekáváme od ní vydání návrhu zákona, jímž by se umožnilo ty déle sloužící, kteří nebudou moci být převzati k doplnění rotmistrovského nebo důstojnického sboru, převzíti do Sboru národní bezpečnosti. Dosáhne se tím toho, že do tohoto sboru přijdou lidé s dobrou předběžnou průpravou, tělesně zdatní, ukáznění a státně nejvýš spolehliví.

Dále čekáme marně na vydání zákona, jímž by bylo stanoveno započítání vojenské služby všech veřejných a soukromých zaměstnanců do služebního postupu a do pense. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Armáda představuje národ, její kvalita je výslednicí mravní a tělesné zdatnosti národa. Jsme na nejzápadnější výspě Slovanstva, a proto je nutné, abychom měli brannou moc silnou, moderní a technicky dokonale vybavenou, armádu demokratickou a ve svých členech sociálně zajištěnou, která bude zárukou nezávislosti a celistvosti Československé republiky a všech svobod jejího lidu. (Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)

Klub poslanců čs. strany lidové vidí v předložené osnově skutečný projev nového sociálního nazírání na příslušníky naší armády a proto bude nejen hlasovat pro přijetí předlohy zákona v navrženém znění, ale bude také vždy a všemi silami podporovat vše, co slouží k rozvoji naší čs. branné moci. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Holub. Dávam mu slovo.

Posl. Holub: Pane předsedo, dámy a pánové!

Právě projednávaná předloha o úpravě náležitostí vojenských osob v činné službě, jakož i zaopatření déle sloužících, předloha, kterou má dnes sněmovna schválit, představuje v pořadí důležitých osnov velký a významný krok vpřed na cestě nového budování života republiky a její vnitřní výstavby. Osnova odstraňuje, nebo lépe zmírňuje účinnost všech těch křiklavých a tvrdých nespravedlností, kterých v armádě, zejména pokud jde o otázky materiální, bylo tak přespříliš mnoho. Bylo v předmnichovské republice mnoho věcí, které dnes v republice nové zavádět a přebírat nechceme a nebudeme. Mnohé bylo již odstraněno, mnohé se odstraňuje a mnohé ještě bude - protože musí být - odstraněno. Dnes a se zdá skoro neuvěřitelné, že právě mladým lidem, kteří vykonávali nejdůležitější a nejvlastenečtější služby a povinnost k národu a státu, byla vyplácena opravdu žebrácká almužna. Prozatímní Národní shromáždění tu odstraňuje opatření, které lze označit jako i hrubě nesociální a pro moderní demokratický stát nedůstojné.

Zvýšení žoldu vojína na 10 Kčs denně, t. j. skoro 6¹/₂krát víc, představuje relativně i fakticky veliké zlepšení. Avšak se zřetelem na dnešní cenový index je zvýšení neúměrné a nedostatečné. Neodpovídá také plně intencím, jež dnes vláda Národní fronty sleduje a konkretně uvádí v život, t. j. neuspokojuje plné potřeby vojenských osob, zejména těch nejnižších. Jestliže tedy dnes strana sociálnědemokratická, za niž mluvím, dává souhlas k tomuto nedostatečnému zvýšení žoldu vojáků, tedy jenom proto, že za prvé hospodářský a finanční stav země je po šestiletém drancování a vykrádání nepříznivý a stát má veliké potíže a starosti, o které se musíme dělit všichni; jde však o to, aby se tyto obtíže neřešily na újmu vrstev sociálně nejslabších, nýbrž aby tíha břemen byla rovnoměrně a spravedlivě rozložena na bedra všech, zejména vrstev hospodářsky silnějších; za druhé počítáme s tím, že ceny životních potřeb budou postupně s rozvojem a obnovou celého hospodářského života klesat, čímž výše žoldu se bude automaticky zhodnocovat.

Na okraj tohoto zákona chtěl bych říci se vší rozhodností jako člověk, který sloužil v armádě doma a za okupace v armádě zahraniční: Na žoldu vojáků se nemá a nesmí šetřit. Armádě dejme všechno, co jí patří. Jednou provždy se musíme vypořádat s legendou, že voják, dostává-li vše, co potřebuje, od eráru, nepotřebuje peněz. Vojenská služba právě proto, že je nejčestnější povinností mladého člověka, nesmí ho deklasovat a zbavovat možnosti kulturně, společensky a občansky žít. Chceme přece a musíme vytvořit nový typ československého vojáka: ukázněného, sebevědomého a uvědomělého, nikoliv ustrašeného, poníženého a zbabělého, člověka plnoprávného, který zejména mimo službu je především občanem se všemi právy, kterých požívá při nejmenším každý občan nevoják.

Znám rozpětí příjmů vojáků, poddůstojníků a důstojníků některých armád na západě, jmenovitě anglické. Nebudu srovnávat je tu pochopitelně řada příčin jiných ale rozpětí mezi žoldem vojína a platem důstojníka je tam neporovnatelně menší, než tomu bylo u nás, a dokonce značně menší, než tomu bude i po této úpravě. Všiml jsem si také, jak tento fakt i psychologicky dobře působí a jak to zvyšuje mravní i ryze vojenskou hodnotu armády. Naproti tomu jsem nikde neviděl, že by vojáci peníze neúčelně utráceli nebo že by vyšší příjem, jak se někteří lidé u nás domnívali, nepůsobil dobře na výkon vojáků, vojáků jako celku i jako jednotlivců. Naopak, spokojený voják, který si vedle řádného plnění svých vojenských povinností může dopřát společensky slušně žít, navštívit divadlo, koncert, biograf, koupit knihu, zajít si na oběd nebo na večeři, obstarat si různé nezbytnosti atd., znamená pro armádu v míru i ve válce mnohem víc než voják nespokojený, pronásledovaný obavou či starostí, že si to či ono bude muset odepřít

Předloha konečně také řeší otázku t. zv. déle sloužících. Stát zůstal v minulosti těmto lidem mnoho dlužen. Víme ze zkušenosti, že praktický výcvik byl často prováděn déle sloužícími a jeho úspěch závisel na jejich práci a schopnostech. I pro budoucno je třeba s tímto stavem, s touto skutečností počítat. Je proto třeba, jsou-li úkoly déle sloužících tak značné, aby byli také náležitě i materiálně zajištěni. Zvýšil by se tím zájem o službu v armádě a vojenská správa by si tu potom mohla vybírat jen ty nejlepší a nejschopnější a žádat příslušný výkon. Rozptýlil by se tím také nesprávný ovšem a hanlivý názor, že člověk, který se nemohl uživit v civilním zaměstnání, zůstal jako déle sloužící na vojně. Zvýšila by se tak jejich autorita a nesporně by se tento klad v budoucnosti frapantně projevil v kvalitě armády. Vítáme proto úpravu, i když také zde bude ještě třeba nového zlepšení a dalšího zdokonalení.

Dovolte, dámy a pánové, abych při této příležitosti, když již hovořím o vojenských otázkách, dotkl se stručně některých bolestí našich vojáků, kteří za okupace bojovali v zahraniční armádě a po porážce Německa se vrátili do vlasti.

Osnova ministerstva národní obrany, týkající se započítání vojenské služby, strávené, v zahraniční armádě, se zabývá jedině veřejnými zaměstnanci, a podle ní se navrhuje započtení vojenské služby u letců trojnásobně a u ostatních zbraní dvojnásobně, zatím co o soukromých zaměstnancích se v osnově vůbec nemluví.

Dosud ještě není vyřízena otázka vyživovacích příspěvků těch osob, které byly po dobu pobytu za hranicemi odloučeny od rodin a jejichž rodiny dlely na jiném státním území nebo doma. Je nutno, aby tato otázka byla urychleně vyřízena a aby příspěvek byl úměrný tomu, co dostávají vojenské osoby, které měly rodiny s sebou. Zamýšlený příspěvek státní správy je naprosto nedostatečný.

Pokud jde o demobilisační příspěvek, anomalie je v tom, že podle platných nařízení dostávají tento příspěvek jen osoby, které odcházejí do soukromých služeb, a nikoliv ti, kteří odcházejí do veřejného zaměstnání. Tak se stalo, že demobilisovaný důstojník, který je ředitelem soukromého podniku s platem 150 tisíc Kčs ročně, dostal demobilisační příspěvek ve výši 44.000 Kčs, zatím co jiný, který se stal zřízencem ve veřejném úřadě s platem asi 2.000 Kčs měsíčně, nedostal ani haléře.

Mnoho bývalých zahraničních vojáků je dosud neumístěno. Národní výbory nevycházejí všude příslušníkům zahraničních armád příliš vstříc. V četných případech je žádáno osvědčení o státní spolehlivosti přesto, že se příslušník zahraniční armády prokázal vojenským listem.

Značný problém vzniká u těch osob, které odešly do ciziny přímo ze školy a nemohly si proto osvojit potřebné znalosti v některém pracovním oboru. Některé z nich ani nedokončily studia. Dnes se vrátily jako dospělí muži a nikde není pro ně uplatnění, které by odpovídalo jejich kvalifikaci a významu funkce, kterou předtím zastávaly v armádě. Proto je nutno, aby byly zřízeny krátkodobé přeškolovací kursy, kde by se těmto lidem mohl dát určitý odborný základ. Snad by tu pomohlo zřízení zprostředkovatelny práce pro demobilisované příslušníky zahraniční armády, která by za spolupráce s úřady a národními výbory působila k překonávání obtíží a znemožňovala, aby se lidé dostávali do situace, která je při nejmenším hanbou pro stát a křivdou vůči těm, kteří jako prví se zbraní v ruce bojovali za jeho osvobození.

Podle věstníku ministerstva školství ze dne 11. února 1946, č. 915 - II, odpouštějí se zvláštní zkoušky dospělosti těm studentům, kteří byli pracovním úřadem povoláni k pracovní službě. Tak vznikla další zajímavá anomalie, že ti, kteří byli nasazeni v říši anebo zaměstnáni při různých jiných pracích za války, zkoušku dospělosti skládat nemusejí, zatím co studenti vracející se ze zahraniční armády jsou této zkoušce podrobeni.

Dámy a pánové, závěrem bych chtěl říci o naší armádě: Nebudujeme armádu na výboj, nýbrž k obraně své země; armádu lidovou, demokratickou, dobře vybavenou po stránce technické i materiální, armádu na výši zejména po stránce mravní. Věříme také, že po válce, která stála lidstvo desítky milionů občanů, vojáků i civilistů, po válce, v níž lidé umírali za svobodu, za mír a proti válkám, konečně všechny mírumilovné národy a státy budou usilovat o to, aby válka byla jednou provždy vyloučena jako prostředek národní a mezinárodní politiky. Úkolem lidí, kteří přežili tuto válku, a zejména těch, kteří přímo prožili všechny její hrůzy, je střežit mír, věnovat se mírovému budování a tvorbě produktivních hodnot, které jedině přinesou lidstvu spokojenost, štěstí a blahobyt.

Proto budujíce dnes armádu - jejíž velikost nechť je určována možnostmi a potřebou - musíme ji vybavit tak, aby byla spokojenou a nerozlučně spjatou složkou a organickou součástí lidového státu, opírajícího se dnes o nový politický a hospodářský systém. Armáda v demokracii, tento velmi jemný a viditelný instrument státní suverenity, není a nesmí být třídou nebo kastou, která by se oddělovala nebo byla oddělována od jiných složek národa, ale naopak, musí splynout s národem a vytvořit s ním jeden veliký a pospolitý celek, v němž se bude měřit stejně všem, ať jde o práva nebo povinnosti. Právě v demokracii musíme odstranit křivdy a překážky a zrušit všechny přehrady, které stály anebo ještě stojí mezi armádou a občanstvem, zejména mezi armádou a pracujícím lidem. Pracující lid bude bdít nad svou armádou a nebude se lhostejně dívat, co se děje v ní a co se děje okolo ní. Armáda je strážcem naší státní nezávislosti a symbolem síly a odvahy nového československého člověka, symbolem státní jednoty. Úkolem jejím je bránit stát, bránit a ubránit společenskou a hospodářskou soustavu, o níž lid usiluje v samostatné, naprosto svobodné a jednotné republice Československé. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): Ako ďalší rečník je prihlásený p. posl. Svoboda. Udeľujem mu slovo.

Posl. Svoboda: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Novelisací zákona ze dne 31. května 1932 o úpravě náležitostí vojenských osob v činné službě a osob déle sloužících dosahuje se zase jednoho stupně k zabezpečení mužstva naší lidově-demokratické armády. A tím přispívá se také do jisté míry značně k upevnění morálky a ku zesílení obrany vlasti.

Věřím pevně, že tato úprava, vycházející dnes z daných hospodářských poměrů našeho státu, není konečná. Předpokládám, že po odstranění všech důsledků války a nacistické okupace a při zvyšujícím se národním důchodu do budoucna bude taktéž pamatováno na vzestupnou linii této úpravy. Neboť není přece myslitelno, aby mužstvo naší armády, které je povoláno k tomu, hájiti nám tak draze vykoupenou svobodu, se cítilo vlastně trestáno, nebo aby dostávalo za své služby jenom almužny.

Voják, který se zbraní v ruce střeží výsledky naší národně-demokratické revoluce a budovatelské dílo vlády a celého národa, musí vědět, že národ za ním stojí a že mu dává možnost, aby i při vykonávání své vojenské služby mohl bráti účast na kulturním a společenském životě jako každý jiný občan. Musí míti zajištěno, aby doba vojenské služby byla započtena do nemocenského, invalidního a starobního pojištění, do mzdové stupnice civilního povolání, aby takto nebyl zkrácen vůči těm, kteří jsou vojenské služby zproštěni.