Z vlastní praxe vím, že je značná část takových vojáků, kterým rodiče nemohou poskytnouti náležité podpory. Jsou nuceni pořizovati všechny své potřeby z toho, co jim vlastně na propriety dává erár. A tak se stává, že se mnohý voják nevěnuje svému výcviku s takovou péčí a láskou, jak by toho náležitost vyžadovala. Přijímá to jen jako svou povinnost a počítá dny, kdy této povinnosti bude zbaven. Je při tom ovšem také pravda, že vojenský výcvik vyžaduje určité tvrdosti, že nemůžeme býti v tomto případě příliš sentimentální, protože obrana proti nepříteli také se na žádnou sentimentalitu neptá. Ale tato tvrdost nesmí býti zaměňována se šikanováním, špatným zacházením nebo špatným ubytováním, anebo nedostatečnou stravou. Nutná tvrdost při výcviku nesmí také vyústiti v tupý, bezúčelný dril a svévolné šikanování, což upevnění morálky mohlo by jenom škoditi. Nesmíme však zapomenout, že pouhý výcvik, i se vší tvrdostí a zdatností, není nám sám o sobě jedinou zárukou obrany. K tomu se přidružuje ještě jeden základní předpoklad, a to je morálka, politická a národní výchova. Neboť síla obrany národa spočívá nejenom ve výcvikové zdatnosti a v síle zbraní, ale také i v síle ducha, kterým tyto zbraně jsou ovládány. Proto armáda, která je součástí našeho národa a jejímž důležitým posláním je obrana jeho práv a svobod, musí býti vedena a vychovávána v témž duchu a na týchž principech, jak se za hranicemi tvořila a jaký je sám národ a sama republika.

Už ta skutečnost, že vojáku se dává taktéž volební právo, kterým je demokraticky postaven na roveň ostatním voličům, potvrzuje toto mé tvrzení. Má-li se účastniti voják na tak důležitém aktu, jako jsou volby, pak musíme mu dáti možnost, aby byl dostatečně politicky vyspělý, národně uvědomělý a nezávislý, aby se mohl sám demokraticky a svobodně rozhodovat.

Politická a národní vyspělost naší armády upevní a zesílí taktéž i morálku jejího mužstva a pozvedne jeho lásku k výcviku a obětavost k obraně. A co hlavně, armáda takto vedená bude na stráži a zabrání tomu, aby nebyla zneužívána lidmi, jako byli Prchala, Bláha a Rychtrmoc. V rámci očisty národa, tak nezbytné k upevnění jeho mravní síly a tak důležité pro zdárný vývoj naší republiky, nemohou být činěny u žádného výjimky. A ani armáda nesmí používati při tom žádné imunity. Je zapotřebí, aby očista armády, hlavně důstojnického sboru, byla prováděna přísněji, důsledněji a urychleně.

Mám při tom na mysli nejenom osoby aktivní služby, ať jde o kterékoliv kategorie a hodnosti, ale mám na mysli také i záložníky, hlavně pokud mají určité vojenské hodnosti a dnes ve svém občanském životě a vlivem svého povolání kryjí nebo berou v ochranu různé zrádce, kolaboranty a nepřátele českého národa. Takoví lidé, myslím, nejsou hodni míti tak důstojné vojenské hodnosti.

Očista národa a jednota lidu má také úzkou souvislost s brannou výchovou a s upevněním morálky mužstva. Sovětský voják věděl, proč bránil svou vlast, věděl, že brání velkolepé dílo, které vytvořil pracující lid, ze kterého on sám také pochází. Každý z příslušníků našeho zahraničního vojska věděl a cítil, že musí bojovati, a to tvrdě bojovati, aby národ dosáhl zase svých práv a kýžených svobod. Byl pevně přesvědčen, že republika bude patřiti jen čestným lidem a že všichni ti, kdož se proti ní provinili, budou podle zásluhy náležitě potrestáni.

Bude-li tedy i dnes náš voják míti pocit, že program národní fronty, za který byla prolévána krev, se plní do všech důsledků, že národ a všechny odpovědné orgány vedou budovatelské dílo výstavby naší republiky k blahobytu, spokojenosti a bezpečnosti všech vrstev pracujícího lidu, pak bude také věrně státi na svém místě, aby svou silou přispěl tak k zajištění a upevnění světového míru. Národ pak bude nad takovou svou armádou naplněn i nadále hrdostí a pevnou vírou, že jej v rozhodujících chvílích nezklame. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier (zvoní): K slovu neni už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor branný, p. posl. Vaverkovi.

Zpravodaj posl. Vaverka: Vzdávám se slova.

Podpredseda Gottier: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi za výbor rozpočtový, p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Vzdávám se slova.

Podpredseda Gottier: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 4 články, nadpisy odstavcov, nadpis článku II, nadpis zákona a úvodnú formulu.

Pretože neni pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.)

Namietok nie je.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 4 článkami, nadpismi odstavcov, nadpisom čl. II, nadpisom zákona a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1 jednacieho poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 2. Druhé čítanie osnovy zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon zo dňa 31. mája 1932, č. 83 Sb., o úprave náležitostí vojenských osôb z počtu mužstva v činnej službe a niektorých iných osôb im čo do náležitostí na roveň postavených, ako aj o zaopatrení ďalej slúžiacich, a ktorým sa stanoví zvláštny prídavok ďalej slúžiacim (tlač 156).

Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Vaverka: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Vičánek: Není změn.

Podpredseda Gottier: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju Dočasné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Zbýva ešte hlasovať o rezolúcii výboru rozpočtového, otlačenú v zpráve výborovej.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku. (Deje sa.) To je väčšina. Rezolúcia je prijatá. Tým je vyriadený 2. odstavec poriadku.

Prikročíme k prejednávaniu tretieho odstavca poriadku, ktorým je:

3. Zpráva výboru ústavne-právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 125) o niektorých opatreniach vo vedení soznamov súdnych znalcov, vnútených správcov, správcov konkurznej podstaty a vyrovnacích správcov (tlač 150).

Zpravodajcom je pán posl. dr Šíp. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Šíp: Pane předsedo, slavné Prozatímní Národní shromáždění!

Vládní návrh zákona tisk 125 o některých opatřeních ve vedení seznamů soudních znalců, vnucených správců, správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců, o němž mám čest podat zprávu výboru úst. právního, je důsledkem mimořádné, nechci-li říci přímo katastrofální situace a tísně, v níž se octly naše soudy; a nejen soudy, nýbrž i ostatní správní orgány a organisace, které při zakládání dotčených seznamů mají podle příslušných zákonných předpisů spolupůsobit.

Nesnáze a obtíže našich soudů by byly téměř nezdolatelné, i kdyby nebylo vůbec žádných mimořádných úkolů a kdyby šlo jen o běžnou agendu. Vysvitne to z toho, když si uvědomíte, dámy a pánové, že podle mých informací chybí nám nejméně 800 soudců. Připomenete-li si k tomu mimořádně naléhavé, pro stát a národ svrchovaně důležité úkoly, které dekretální zákonodárství uložilo nad to našim soudům, počínaje mimořádnými soudy lidovými a konče očistnými komisemi veřejných zaměstnanců, pochopíte, že soudy jsou opravdu v situaci málo závidění hodné. Opravdu nezbývá nic jiného, než aby úkoly pilné, pro stát a národ naléhavé a nezbytné, měly v přítomné chvíli přednost před úkoly zbytnými, které nejsou tak naléhavé. Z toho právě vyplynul návrh, který se vám předkládá. Odklad, který tento návrh zákona znamená, nebude tvořit žádné vážné nebezpečí, neboť dosavadní předpisy nám dávají možnost a příležitost, dotčené seznamy doplnit a také se tak skutečně děje.

Z rozpravy v ústavně právním výboru vyšel podnět, abych Prozatímní Národní shromáždění výslovně jménem výboru ujistil, že tyto platné předpisy poskytují nám plnou možnost a jistotu, aby všechny státně nespolehlivé osoby mohly být ze seznamu vyškrtnuty. Konstatuji, že se tak skutečně děje, a nejen to, že nás ministerstvo spravedlnosti také ujistilo, že v nejbližších dnech vyjdou pokyny, aby se tato očistná akce provedla soustavněji a úplně. Slavné Prozatímní Národní shromáždění! Jménem ústavně právního výboru prohlašuji, že jsme osnovu projednali, že jsme s ní v nezměněném znění projevili souhlas, a doporučujeme, aby také Prozatímní Národní shromáždění osnovu tuto v nezměněném znění přijalo. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: K slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 3 paragrafy, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať razom podľa zprávy výborovej. (Námietok nebolo.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jej 3 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona o niektorých opatreniach vo vedení soznamov súdnych znalcov, vnútených správcov konkurznej podstaty a vyrovnacích správcov (tlač 150).

Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Šíp: Nikoliv.

Podpredseda Gottier: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju Dočasné Národné shromáždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Dočasné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom. Tým je vyriadený 3. odstavec poriadku.

Pristúpime k prejednávaniu štvrtého odstavca poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru branného k vládnemu návrhu zákona (tlač 109), ktorým sa vymedzuje pojem "československého partyzána" (tlač 155).

Zpravodajcom je pán posl. Šolc. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Šolc: Slávna sněmovňa!

"Partizáni zaslúžili sa o vlast", tak o nich hovorí náš ľud a ľud vie, prečo tak hovorí. Symbolom odboja a nenávisti v najťažších dobách poroby bol ľudový bojovník za slobodu, partizán.

Náš partizán nezrodil sa na základe vojenského predpisu, ani jeho práva a povinnosti neboly formulované v žiadnom zákone ani vojenskej príručke. Nášho partizána vytvorilo mohutné ľudové hnutie odporu proti nenávideným okupantom a fašizmu, partizána vytvorila láska nášho ľudu k slobode a ideálom demokracie v dobách najhroznejšieho teroru, keď ľud pocítil obrovský rozsah zrady, spáchanej na nás západnými demokraciami a našou domácou reakciou.

Naši hrdinskí partizáni vysoko pozdvihli prápor národnej cti, aby tak dokumentovali skutočnosť, že ľud nekapituloval, i keď bol odzbrojený a zradený a nijako sa nestotožňoval s kapitulantskou politikou našich zahraničných priateľov a s politikou našej predmníchovskej reakcie, ktorá tak ochotne dala k dispozícii Nemcom bohatstvo našej zeme a veľmi ochotne nahnala našich robotníkov na otrockú ponižujúcu prácu do ríše. Vychádzajúc z týchto zásad, uzákoňujem i nášho ľudového bojovníka tak, ako si ho vytvoril národ, bojovníka, ktorý jediný vedel, čo sú jeho povinnosti, ktorý vedel, že jeho povinnosť je pomstiť zločiny okupantov a zradcov, nenávidieť do poslednej kvapky krve pôvodcov nášho národného nešťastia. Vedel, že jediné jeho právo je nevzdať sa nikdy živý do rúk nepriateľa. Taký bol partizán a takého chceme aj uzákoniť.

O tom, komu bude priznaný charakter partizána, musí každý vedieť, že za mimoriadne ťažkých podmienok so zbraňou v ruke splnil svoju vlasteneckú povinnosť. Tisíce týchto skvelých chlapcov lepšie chápalo čo dlhujú vlasti aj bez vojenskej prísahy a bez vojenského vzdelania, ako niektorí dôstojníci, ktorí v našej armáde dosiaľ slúžia. Títo sú ako na slovo vzatí odborníci pribratí pri budovaní našej novej armády, od ktorej očakáva ľud, že bude lepšie vedieť plniť svoju povinnosť, ako v minulosti, a na druhej strane musím konštatovať tú skutočnosť, že nič nebolo urobené, aby partizáni mohli doplniť svoje vedomosti v špeciálnych učilištiach a tak mohli dosiahnuť hodnosti a zaradenia v našej ľudovej armáde. (Predsedníctvo prevzala podpredsedníčka Hodinová-Spurná.)

Slávna snemovňa! Bez našich partizánov nemohlo by sa hovoriť o mohutnej domácej fronte odporu, ktorá bola vážnou prekážkou nemeckého vojnového úsilia, ktorá rozdala nemeckej vojenskej mašinérii nejednu vážnu ranu. Aktívnou formou boja so zbraňou v ruke naši partizáni nielen pomstili zločiny Nemcov, ale hlavne ukazovali cesty a formy boja nášmu ľudu, ktorý prechádzal od pasívnej rezistencie, od tichej sabotáže, od príprav k rozhodnému aktívnemu vystúpeniu širokých más. Tento duch odporu proti fašistickému moru vyvrcholil na Slovensku Slovenským národným povstaním, kedy náš ľud so zbraňou v ruke postavil sa na stranu progresívnych síl, pokroku a demokracie, za spoločnú republiku Čechov a Slovákov. Vtedy naši partizáni so zbraňou a krvou formulovali základné princípy terajšieho vládneho programu, lebo bojovali za to, aby v novej republike Československej robotník bol zaistený pred vykorisťovateľmi a bol účastný na národnom dôchodku, aby pôdu vlastnil len roľník, ktorý na tejto pracuje, aby bol vykorenený fašizmus a potrestaní boli pôvodcovia národnej poroby.

Takto náš ľud dokázal, že stojí v jednej mohutnej fronte vlasteneckej vojny so sovietskym ľudom na jednej strane a ľudom západných spojencov na strane druhej. Náš národ dokázal, že podobne ako národy Juhoslávie nehodlá sa smieriť s okupantmi ani po dobrom, ani po zlom, že tak ako francúzski maquis, grécky EAM, poľskí a bulharskí partizáni boli aj naši partizáni rozhodnutí zvíťaziť alebo padnúť, a bez tohoto veľkého odhodlania našich partizánov, bez slovenského a českého povstania by sme dnes nemali takú republiku, akú máme, dnes by sme nemohli znárodňovať kľúčový priemysel a penažníctvo bez vážnejších zásahov zo zahraničia, nemohli by sme prevádzať pozemkovú reformu na takých princípoch, ako ju prevádzame, nemohli by sme tak rozhodne upevňovať našu menu, ako ju upevňujeme. Lebo, slávna snemovňa, dovolím si tvrdiť, nebola by mohla naša vláda za hraniciami, naši predstavitelia v Londýne a v Moskve, náš prezident prevádzať takú pružnú, presvedčivú a pre nás šťastnú politiku, akú prevádzali, keby ju nemali podloženú a fundovanú naším bojom na domácej fronte. Slovenské národné povstanie bolo prvým veľkým faktorom, ktorý upevnil medzinárodné pozície našej vlády v zahraničí.