Prvé zprávy, ktoré sa rozniesly svetom na vlnách éteru o smelých akciách hanušovských partizánov, ktoré tak vrele komentoval a srdečne za tento čin ďakoval slovenským chlapcom pán minister zahraničia Masaryk, verím, že nielen boly vzpruhou v práci pre našich v Moskve, v Londýne alebo v Amerike, ale tieto prvé úspechy našich partizánov vlialy novú dôveru do sŕdc a upevnily odhodlanie u mnohých, postaviť sa so zbraňou v ruke proti čiernej sile nacizmu.

Stovky gestapom štvaných ľudí našlo azyl v slovenských chalupách, stovky sovietskych zajatcov prúdily na Slovensko až od Hamburgu, Berlína, hnané akousi imaginárnou silou, že tam pod Tatrami bude im poskytnutá možnosť pomstiť svoje utrpenie a utrpenie svojich druhov, hladovú smrť a bezprávie popáchané na nich v nemeckých táboroch.

Vyhadzovanie mostov, prepady transportov nemohly zostať a nezostaly nepovšimnuté ani u západných spojencov a hlavne ani u nášho veľkého priateľa, u Sovietskeho sväzu, kde sme našli plné pochopenie pre náš boj.

A tak, keď sa našim partizánom dostalo účinnej pomoci od veliteľstiev ČA a od HSPD z Kijeva, keď pod Prašivou stretnul som sa s prvým partizánom-parašutistom, s prvými slovenskými partizánmi-organizátormi, ktorých v Sovietskom sväze organizovali a na túto vážnu úlohu pripravili naši predstavitelia, nielen mne, ale všetkým skutočným Slovákom, či už boli u partizánov alebo doma v chalupách, bolo jasné, že vystúpiť musíme, aby sme zbraňou a krvou odčinili hanbu, nakydanú na našom mene Tisom a jeho spoločníkmi. Skutočnosť, že Sovietsky sväz o nás vie, ten bzukot krátkovlnej partizánskej vysielačky, ktorá nás spájala s veľkým slovanským bratrom, inšpiroval celý národ a národ povstal za novú Československú republiku. Niekoľko sto kilometrov v nemeckom týle vytvára sa pre hitlerovcov veľmi nepríjemná skutočnosť povstalecké územie, ktoré pretrhlo životne dôležité spoje pre Nemcov, a vyše 600 km dlhý povstalecký front, na ktorý Nemci musia zavolať niekoľko peších a mechanizovaných divízií, ktoré tak nutne potrebovali na východe.

A tak frontové zprávy z nášho povstaleckého rajónu v zahraničí tak presvedčive účinkovaly, že každému bolo jasné, že Slováci a Česi prajú si Československú republiku ako spoločný domov Čechov a Slovákov a že Československá republika musí byť obnovená. A kto dnes dovolí si bagatelizovať význam domácej fronty odporu a kto už dnes pokúša sa predstavovať verejnosti partizánov ako bezvýznamný faktor pri výstavbe republiky a považuje ich za skupinu, ktorá už splnila svoju úlohu, nielen že sa mýli, ale my partizáni ho oprávnene podozrievame, že s tou ľudovou demokraciou to poctive nemyslí, že bojí sa tých, ktorí vedeli organizovať masy v boji proti okupantom a vedia a budú vedieť organizovať masy v boji za výstavbu našej ľudovo-demokratickej republiky, budú aj naďalej avantgardou na ceste pokroku a socialistického vývoja našej spoločnosti.

Z príležitosti vydania tohoto zákona dúfame, že všade na kompetentných miestach pochopia skutočnosť, že partizánov nie je možné ignorovať. Som ochotný veriť, že aj Ministerstvo národnej obrany bude venovať väčšiu pozornosť partizánskym otázkam a ovzdušie nedôvery bude zamenené ovzduším dôvery a pochopenia. Verím, že sa už nebude opakovať taký prípad, že by dôstojník nebol práve preto povýšený, lebo slúži na partizánskom oddelení ministerstva. Nespravodlivosť je to sama o sebe tým väčšia, že to previedli dôstojníkovi, ktorý nebol povýšený asi 10 rokov a ako Čech prekonal celú partizánsku vojnu na Slovensku.

Samo o sebe partizánske oddelenie na Ministerstve národnej obrany je doposiaľ považované so strany vedúcich dôstojníkov ministerstva za akési zbytočné, za Popelku, ktorej treba venovať pozornosť len v tom smere, aby sa nestala princeznou. Z výsledkov doterajšej práce partizánskeho oddelenia vysvitá, že svoj úkol chápe vážne a nekompromisne. Z doposiaľ spracovaných 58 českých partizánskych skupín je priznaný charakter partizánskej jednotky len 19 skupinám a v týchto sa nachádza 2.075 partizánov. Tieto skupiny preukázaly svoju dejateľnosť v tuhých bojoch v tyle nepriateľa, i s ustupujúcou nemeckou armádou. Tieto jednotky pobily 3.986 a zajaly 14.924 nemeckých vojakov a dôstojníkov. Medzi zajatcami sa nachádzalo 6 nemeckých a 1 maďarský generál a niekoľko dôstojníkov nemeckého generálneho štábu. Za dobu činnosti v týlu nepriateľa tieto skupiny previedly 284 deštrukcií, ukoristily 2.100 kulometov, 5.202 automatov, 3 dělá a mnoho iného vojenského materiálu. Vlastné straty týchto jednotiek boly 246 mŕtvych a 96 nezvestných, vlastne umučených vojakov a dôstojníkov. Z týchto 19 českých partizánskych skupín bolo podané 126 návrhov na povýšenie alebo na uznanie partizánskej hodnosti; doposiaľ nebol ani jeden návrh prevedený.

Zdôrazňujem: Verím, že Ministerstvo národnej obrany pochopí význam partizánskeho hnutia a na prevedenie tohoto zákona, ako tiež na riešenie ostatných partizánskych problémov vybavý partizánske oddelenie nielen ľudmi, ale aj potrebnou kompetenciou na riešenie partizánskych otázok.

Zbytočné sú tu obavy, že si azda mnohí jednotlivci nezaslúžia tohoto uznania a pozornosti. Predmetný zákon práve dáva možnosť očistiť rady týchto našich ľudových bojovníkov od zbytočného nánosu, ktorý sa na nich nalepil v dobách prevratu, umožní utužiť partizánsku jednotu, aby tak partizáni boli aj naďalej nositeľmi tradície slávnych bojov nášho ľudu za slobodu a demokraciu. Partizáni boli vzorom najobetavejších vlastencov na domácej fronte, partizáni sú najoddanejšími budovateľmi nového ľudového Československa. Zamietli čo najrozhodnejšie ideál krčmárstva a trafík. Za misu šošovice partizáni nepredajú svoje právo prvenstva. Budú stáť v prvých radoch bojovníkov proti zbytkom fašismu v našom verejnom živote za úplnú morálnu, politickú a hospodársku porážku tej reakcie, ktorá tak hanebne zradila národ v záujme svojich žokov.

No i keď partizáni nebojovali za materiálne výhody, za sinekúry a trafiky, nechcú sa odtrhnúť od širokých más ako hŕstka privilegovaných, trvajú a dožadujú sa ďalšieho zákona, ktorým budú zaistené tie najminimálnejšie požiadavky pre všetkých účastníkov domáceho a zahraničného odboja, a to najmä pre tých, ktorí v tejto borbe stratili zdravie, stali sa invalidmi, pre pozostalých po našich padlých hrdinoch. Dúfam, že všetci páni poslanci sú vedení tými istými pocitmi zodpovednosti oproti našim bojovníkom a v tomto že sme všetci zajedno a všemožne budeme podporovať snahy za skoré predloženie ďalšieho vládneho návrhu zákona, ktorým budú zaistené práva účastníkom domáceho i zahraničného odboja.

Zákon, ktorý sa dnes predkladá ku schváleniu a ktorý vymedzuje pojem československého partizána, čo najvrelejšie doporučujem slávnej snemovni k prijatiu v takom znení, v akom ho podáva branný výbor, na ktorej formulácii sa dohodol vo svojej schôdzi dňa 6. februára 1946. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu. Jako prvý řečník je přihlášen pan posl. Deči. Dávám mu slovo.

Posl. Deči: Potupa, kterou uvrhl na náš národ zrádce Beran se svou vládou, když bez boje vydal Němcům naše území, potupa, kterou se snažili dovršit zrádní důstojníci se stvůrou Moravcem včele, byla smyta krví a obětmi zde doma pouze partyzánským povstáním. Našimi zahraničními činiteli bylo již mnohokráte konstatováno, že partyzánské pozdvižení pomohlo jim velmi značně za hranicemi. Bez partyzánských bojů neměli by postavení, jaké měli. Vždyť mnohdy bylo jim vyslechnouti podivení nad tím, že v celé Evropě se již bojuje proti Němcům, jen u nás ne.

Partyzánská činnost byla přímým důsledkem národního uvědomění československého lidu. Touha po svobodě byla hluboce zakořeněna v srdcích všech věrných Čechů a Slováků. Jedním z nejkrásnějších poznatků bylo, že se lid bez rozdílů náboženských i politických sdružil, v pravém slova smyslu sbratřil v těchto jednotkách. Bratrství na život a na smrt se upevnilo a ani dnes je nikdo nerozbije. Každý se uplatňoval podle svých schopností a znalostí, dělník vedle četníka, strážník vedle zemědělce, živnostník s učitelem, příslušníci československé armády s inteligencí a všichni, kteří pozvedli prapor odboje proti nenáviděným vetřelcům.

Veliké procento tvořili odchovanci krásné ideje Tyršovy, Sokolové, jejichž duch nejtíže snášel národní ponížení. Jejich sokolská výchova jim přímo velela pozvednouti se na obranu vlasti, což nejlépe dokumentovali vstupem do partyzánských jednotek. Partyzánské hnutí a partyzáni vyplňují velmi čestně program československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků, přijatý na prvé schůzi vlády dne 5. dubna 1945 v Košicích, kde se dostalo partyzánům velmi závažných slibů s nejvyšších míst, a tyto sliby nebyly doposud vládními činiteli splněny.

Projednávaný zákon, jímž se vymezuje pojem "československého partyzána", stane se tudíž základním kamenem pro zhodnocení partyzánského boje za svobodu národa a státu, stane se zákonnou normou na ochranu názvu "partyzán", který znamenal pro československý lid nejvyšší představu hrdinství lidového boje proti fašistickým okupantům, jejich domácím pomocníkům a zrádcům. Jejich boj byl výrazem odporu českého i slovenského lidu k tehdejším poměrům. Jejich boj byl odpovědí na různě ty loyální projevy háchovských spřeženců ať v rozhlase, nebo v různých městech našeho venkova. A jestliže hrdinný název "partyzán" byl v době porevoluční pošpiněn různými nekalými živly, které s partyzánstvím a s partyzánským vedením boje neměly nikdy nic společného, které v době okupace stísněně čekaly, až jak to dopadne, nebo se zabývaly nekalými obchody a odsuzovaly každou akci jako předčasnou, jako účastník partyzánských akcí vítám tento vládní návrh zákona skutečně s povděkem, poněvadž jednou provždy vyloučí z našich řad všechny ty příživníky, jejichž hlavní starostí bylo, aby si zavčas opatřili plné kapsy legitimací a potvrzení, jež strkali každému pod nos, aby získali přednostní postavení, povýšení, osobní obohacení a pod.

Pravý partyzán měl jen jednu legitimaci, která mu vždycky stačila, pro případ, že by jej chtěl nějaký neodbytný všetečka legitimovat. Tou legitimací mu byla jeho všude uplatňovaná snaha dobýt znovu naší samostatnosti a opravdové demokracie, a k tomu nepotřeboval žádných papírů.

Ovšem ještě dnes mnohý z falešných partyzánů vykazuje svou činnost, vykazuje odboj a byl by strašně uražen, kdyby mu někdo vyslovil pochybnost. Jestliže tedy dnes po určitém časovém odstupu, jehož bylo zapotřebí k zhodnocení významu partyzánských bojů a akci, jakož i odloučení koukolu od jadrného obilí, přistupujeme k registrování poctivých partyzánů a uzákonění titulu "partyzána", má to jistě význam celostátní a historický. Partyzáni, kteří opustili domovy, opustili rodiny a pohodlný život, aby po nocích, za mrazu a mnohdy i hladu ničili nepřítele a jeho nenáviděné dílo, prokázali, že jsou největšími vlastenci současných dějin. V Sovětském svazu jsou také pokládáni za hrdiny vlastenecké války a za nejlepší syny a dcery národa.

Ovšem sovětský lid má i svou partyzánskou tradici již z dob Kutuzova, danou národními válkami, danou rozlohou země, nekonečnými lesy a bažinami, osvědčenou v době revoluce a posvěcenou krví a obětmi desítek tisíců partyzánských bojovníků v této válce. Přesto však je nutno u nás postavit účastníka partyzánské války do správného světla, zaručit mu v historii osvobozovacího boje čestné přední místo, neboť právě s tohoto místa je nutno konstatovat, že partizán to byl, jenž bez váhání a chytračení uposlechl a šel se zbraní v ruce za daleko horších podmínek než frontový voják, který byl téměř vždy opřen o svaz fronty, o svůj týl a přísun, partizán to byl, jenž bojoval, organisoval, dělal "špeha", "spojaře", "radistu" přes všechna nebezpečí, z nichž ne nejmenší byly hlad, nepohoda a mráz, přesto, že mohl nejednou v boji padnout, a zrazen mnohdy i českými a slovenskými lidmi ba jsou zjištěny i případy zrady na partyzánech parašutisty mohl býti ubit a umučen gestapáckými hyenami. Kolik je našich statečných chlapců, kteří si raději lehli na odjištěný granát, než by upadli do rukou katanů! Vždyť mnohý voják v zahraničí teprve dnes ze správ tisku a rozhlasu se dovídá o zvěrstvech nacistických vrahů, jak je ilustruje proces v Norimberku a procesy po celé Evropě, hlavně v Sovětském svazu. Partyzán šel za hlasem své vlády, která volala: Tvořte partyzánské jednotky, bojujte všemi prostředky proti okupantům; partyzán šel za hlasem svého srdce, poslušen až k sebezničení, šel do boje, poněvadž věřil v dobré jádro národa, poněvadž věřil v lepší příští svět, šel do boje, ačkoliv za ním nestálo žádné mezinárodní právo, ženevská konvence nebo Červený kříž! Partyzán věděl, že se svým rozhodnutím stává štvanou zvěří, tulákem bez domova a bez přístřeší, a přece bojoval a stokrát rozbit, stokrát se zdvihl se zaťatou pěsti k novému vzdoru a k novému boji. Kolik jen lesních partyzánů po řadu měsíců obývalo podzemní hnízda a houštiny, kolik je jich dnes postiženo chorobami!

A jestliže již bratři Slováci dovedli zhodnotit význam partyzánského boje, jestliže dovedli partyzánské hrdiny postavit do předních řad, vyznamenat je a povýšit, je jistě v českých zemích již na čase ačkoliv v našich zemích pro terén a pro rozsah lesních porostů měly partyzánské oddíly daleko tíživější podmínky, anebo právě proto postarat se o to, aby partyzánské hnutí bylo postaveno na přední místo, které mu také plným právem náleží. Je třeba postarat se o vdovy a sirotky, o znovu vybudování partyzánských obcí a zabezpečení invalidů, o léčení trvale nemocných z partyzánské války, je však také třeba, aby partyzánští velitelé byli postaveni v nové, lidově-demokratické armádě tam, kam je staví jejich zásluhy a bojové zkušenosti, i když u některých bude nutno doplniti odborné vzdělání.

Avšak právě zde jsem nucen připomenout, že mnozí partyzánští velitelé, kteří mají splněny všechny předpoklady vzdělání všeobecného i vojenského a jsou důstojníky z povolání, jsou záměrně přehlíženi i proti duchu vládního programu vyhlášeného v Košicích, i proti dohodě při budování odboje, že totiž odboj domácí i zahraniční je třeba hodnotit rovnocenně, jak to vyjádřil několikrát pan president a pan ministr národní obrany. Tyto sliby však dodnes splněny nejsou, naopak byly zjištěny trapné momenty setkání dvou důstojníků-absolventů vojenské akademie, důstojníků z povolání, z nichž jeden se vrátil ze zahraničí jako podplukovník, druhý však, který zde zůstal jako partyzánský velitel, stal se poručíkem.

Vládním programem byla vyjádřena zásada, že se činnost v partyzánských oddílech po prozkoumání uznává v plném rozsahu za službu v nové čs. armádě. Důstojnické hodnosti v partyzánských oddílech se přiznávají v nové čs. armádě po přezkoušení, event. po ukončení krátkého kursu. Tento vládní program vůči partyzánům nebyl doposud splněn, takže je s podivem, zda partyzáni byli dobří jen pro boj v době nesvobody, či byl-li slib daný partyzánům myšlen poctivě. Rovněž jest nutno objektivně zjistit, kdo brání důslednému plnění slibů vládních činitelů a vládních míst, ať již jde o příslušníky armády, Sbor národní bezpečnosti nebo finanční stráže, z jejichž řad se převážně rekrutovali partyzánští velitelé, neboť ať již jde o přijímání do vojenské akademie, hodnostních škol a vojenských učilišť, všude byl partyzán poškozen a odstrčen.

Partyzáni po prověření ministerstvem národní obrany, oddělení I/6, tvoří jedinou kompaktní masu bojovníků, jejichž štít nesmí pošpinit napříště nikdo, tím méně laciným vtipem; jejich štít a čest budou chráněny tímto zákonem. Spojením Svazu národní revoluce s Československou obcí legionářskou a Svazem osvobozených politických vězňů bude možno utvořit jedno veliké spolehlivé těleso, které bude zárukou, že staré odbojové tradice s duchem partyzánského vedení války proniknou do celého národa a stanou se majetkem širokých mas a hlavně Svazu brannosti, jemuž jest nanejvýše zapotřebí prvků husitských, legionářských, odbojových a hlavně partyzánských, aby na nich vystavěl solidní budovu odporu lidu a širokých mas v případě ohrožení zvenčí nebo v případě nějakého pokusu vnitřních nepřátel ať jakýchkoliv o znehodnocení výsledků vlastenecké války.

A ještě jeden moment z kladů partyzánské války jsem nucen vyzvednout, a to ten, že jedině společné práci a společnému úsilí slovenských a českých partyzánů, jejichž bratrství jest posvěceno krví a obětmi i utrpením, jejich bratrskému pochopení se může podařit překlenout dočasné rozpory mezi Čechy a Slováky. Poznali se v bojích, bili se za stejný ideál a za stejný cíl. Proto právě při projednávání návrhu zákona o čs. partyzánech apeluji na české i slovenské partyzány, aby se v duchu společných tradic a společného boje stali strážci společné svobody ve společném státě Čechů a Slováků.

Skláníme se před památkou padlých a umučených, před spáleništi vesnic a chat, vyrabovaných německými vrahy. Partyzáni splnili svoji národní povinnost jako věrní Čechoslováci. Partyzánské hnutí není věcí jedné politické strany, ale celého národa. Tímto zákonem se partyzánům dostává plného uznání, a proto klub poslanců čs. strany národně-socialistické bude pro tento návrh zákona hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Druhým řečníkem je pan posl. Harus. Dávám mu slovo.