Deň čo deň hučaly motory lietadiel,
ktoré štartovaly zo sovietskych základní
a dopravovaly do slovenských hôr desiatky a stovky
vycvičených desiatnikov z radov slovenského
národa a bratrského národa ruského.
A jedine na základe týchto udalostí prišlo
veľké prekvapenie pre celý svet, pre našich
priateľov, ktoré bolo argumentované dôstojným
vystúpením slovenského národa, mohutným
národným slovenským povstaním, vyhláseným
29. augusta 1944 (Potlesk.) Vtedy tento malý a mnohým
v zahraničí ešte neznámy slovenský
národ so slabým vojenským a hospodárskym
potenciálom skoro až holými rukami a za najťažších
podmienok vrhol so na svojho odvekého nepriateľa v
zázemí a svádzal urputný boj, ktorému
venovaly pozornosť a uznanie všetky spojenecké
národy. (Potlesk.)
Toto Slovenské národné povstanie bolo veľkým
prekvapením pre svet, avšak nebolo prekvapením
pre slovenský národ doma. Veď na tento rozhodný
krok sme sa pripravovali od samého vzniku t. zv. Slovenského
štátu. Už v rokach 1939, 1940, 1941 v posledných
číslach našeho ústredného orgánu
Hlas ľudu sme vyzývali slovenskú verejnosť
k tvoreniu jánošíkovských družín
v slovenských horách. Už vtedy niektorí
českí bratia a skutoční patrioti svojho
ľudu pod rôznými menami hľadali svoje útočište
pred prenasledovaním nemeckého gestapa u nás
na Slovensku, v dedinkách, umiestnených pod horami.
Ba ešte r. 1939 až 1940 sme im pripravovali cestu cez
naše spoločné hranice na Slovensko. I toto
dokazuje opravdivé city a lásku pracujúceho
ľudu Slovenska k bratskému pracujúcemu ľudu
v Čechách a na Morave. Možno, že mnohí
z nich ešte ani dnes nevedia o tých drobných
ľudoch, ktorí im prechod cez hranice umožnili
a časť z nich prepravili do zahraničného
vojska a druhú časť, ktorá mala isté
poslanie, ukrývali v horách, alebo v našich
slovenských dedinách a mestách.
Veď sme sa predtým nikdy nevideli a poznali sme sa
len pod falošnými menami. V r. 1944 celé 2
mesiace sme svádzali urputné boje s veľkou
početnou presilou technicky dokonale vyzbrojenej armády
nepriateľskej. Boj bol hrozný a ešte i dnes je
mnoho statočných synov slovenského národa
pochovaných bez akejkoľvek vojenskej alebo civilnej
pocty v slovenských horách. Nehovorím ani
už o tých masových hroboch, ktoré na
mnohých miestach Slovenska zanechala za sebou ustupujúca
nacistická armáda. Celý národ trpel.
Známky toho utrpenia nájdeme ešte i dnes a
dlho budú ešte ako kruté spomienky na bratislavských
zradcov a vystražným znamienkom pre slovenský
ľud, pre našich statočných bojovníkov,
aby nikdy viacej sa tento krvavý kúpeľ neopakoval,
aby nikdy viacej korene fašizmu v našom ľude nezakotvily.
V týchto bojoch slovenskí bojovníci nedomáhali
sa žiadnych výsad, domáhali sa len spravodlivosti
pre svoj ubiedený a ranami skrvavený ľud. I
keď sme boli čiastočne zo slovenských
miest a dedín vytlačení, boja sme sa nevzdali
a za krutej zimy a hladu podnikali sme útoky proti votrelcom
a zasadzovali im veľke údery. Spomeniem len konkrétne
skupiny majora Igora, v ktorej som mal istý podiel. Táto
malá skupina vyhodila 11 vlakov naložených
nemeckým vojskom a vojenským materiálom.
Ba prichádzali sme i cez hranice až na Moravu bojovať
proti nepriateľovi našich oboch slovanských národov.
Možno, že z vás i niektorý si pamätá
na vyhadzovanie vlakov v okolí Frýdku, Místku
a Valašského Meziříčí.
Túto prácu previedlo 16 chlapcov z nášho
partizánského odriadu a nehovorím ani o bojoch,
ktoré sme prežili s Nemcami pri prechádzaní
hraníc sem a naspäť. I tu sme argumentovali,
že chceme spolu nažívať s bratským
národom českým v spoločnej republike,
postavenej na nových základoch ľudovo-demokratického
štátneho zriadenia, v ktorej pracujúci ľud
nebude musieť zvádzať boje o svoje práva,
ale kde pracujúci ľud práve preto, že
sa osvedčil ako skutočný zástanca
demokracie, tieto práva bude mať zaistené ústavou
a ľudovým zriadením tohto nášho
štátu. (Potlesk.)
V týchto ťažkých bojoch sme vydržali
až do oslobodenia nášho územia slávnou
Červenou armádou s vojskami československého
armádneho sboru z SSSR. Nepoddali sme sa v tomto boji a
robili sme všetko, čo nám naša národná
česť a záujmy našeho slovenského
národa prikázaly. Pri tejto príležitostí
musím priklincovať tú skutočnosť
a s tohoto slávnostného fóra prehlásiť,
že najväčšie porozumenie pre náš
národne oslobodzovací boj našli sme v Sovietskom
sväze, ktorý nielen pomáhal nám vojenskou
výzbrojou, ale dal do služieb tohto boja to najcennejšie,
čo brat bratovi dať môže, svoju krv a svoj
život. Keď sa zamyslíme trošku do tejto
minulosti, ešte i dnes vidíme v okolí Troch
Dubov následkom nepriaznivej vzdušnej situácie
havarované sovietske lietadlá, spálené
mŕtvoly sovietských kamarátov, ktorí
prichádzali nám na pomoc, hoci povetrnostná
situácia pre letecké akcie a pre dopravu vojnového
materiálu pre povstalecké vojská a partizánov
bola veľmi zlá.
Mnoho takýchto statočných synov spriateleného
sovietského ľudu dokončilo svoj statočný
boj na slovenskom území. To bol najväčší
argument, že sovietský ľud a jeho vláda
mysleli to s našou republikou a jej ľudom už v
roku 1938 poctive. Tieto momenty a rada ďalších,
ktorá súvisela s priamymi vojenskými akciami
Červenej armády pri oslobodzovaní Českoslovenkej
republiky, všetkých nás bojovníkov zaväzuje,
aby sme odrazili každú ruku, ktorá sa pokúša
ešte i dnes v radách slovenskej reakcie práve
tak ako v radách reakcie českej toto priateľstvo
a spoluprácu národov Československa s naším
mohutným susedom, Sovietskym sväzom, kaziť, a
prehlasujeme, že toto priateľstvo v ťažkom
skušobnom boji osvedčené udržíme
a prehĺbime, proti všetkým nepriateľom
slovenskej jednoty. (Potlesk.)
Plnili sme svoju povinnosť vtedy, keď títo páni
sedeli v pohodlných miestach, kolaborovali s Nemcami, prípadne
opustili svoj ľud a hladali skrýše inde, a budeme
plniť svoju povinnosť v každej situácii
a za každých okolností, keď sa bude jednať
o blaho oboch našich bratských slovanských
národov a tiež i o boj proti snahám reakcie,
túto historickú skutočnosť nejakými
falošnými argumentami bagatelisovať ale úplne
vyvrátiť.
Sme si pevne vedomí toho, že jedine na tejto započatej
ceste oba naše národy a naša obnovená
republika sa môže zdarne vyvíjať a že
jedine táto cesta zaisťuje jej trvalú existenciu
a lepší život jej ľudu.
Dnes už máme tieto čierne stránky našich
dejín za sebou. Vďaka veľkému porozumenie
nášho východného suseda, mohutného
Sovietskeho sväzu, jej armády a celého sovietskeho
ľudu. Vďaka našim zahraničným činiteľom
a spojencom. Nemožno ani zachytiť presne všetko
to, čo sa v týchto osudových chvíľach
na Slovensku odohralo. Veď len si spomeňme na ťažkú
prácu, súvisiacu s prípravami slovenského
národného povstania, kedy celá zradná
klika sa stavala úplne do služieb nemeckého
nacizmu a tým do služieb nemeckej vojenskej mašinérie.
Ďalej spomeňme si na ten tisovský systém,
ktorým tak zvaná slovenská vláda pretkala
celý náš hospodársky i kultúrny
a sociálny život špiclovským aparátom
a rôznymi vojenskými misiami, ktoré boly veľmi
dobre vyškolené a vycvičené pre špionážnu
službu. S poľutovaním musím konštatovať,
že medzi nimi bolo mnoho Čechov a Slovákov,
ktorí v rôznych zpravodajských orgánoch
pracovali a zrádzali našich najstatočnejších
synov tým najrafinovanejším spôsobom.
Aké boje sme museli svádzať s falošnou
propagandou, ktorú rozširovala Hlinkova garda o absolútnom
víťazstve führera o rôzných tajných
zbraniach, s ktorými tento desiatnik mal v rozhodnom okamžiku
vyrukovať proti slovanským národom a slobodu
milujúcim národom vôbec. Nakoniec však
predsa lož musela ustúpiť pravde a národy
republiky sa mohly presvedčiť o všetkom tom,
čo táto falošná propaganda rozširovala
v neprospech Sovietskeho sväzu.
Po oslobodení celej republiky sme si boli vedomí
toho, že vyrabované územie, zničené
komunikácie, nemeckými hordami okradnutý
náš roľnícky ľud, ostali ako jediné
dedičstvo našich národov po pomoci, ktorú
v Banskej Bvstrici Tiso a jeho spoločníci
tak vychvalovali. Preto sme si nerobili žiadne ilúzie
o nejakých medových koláčoch a pečených
holuboch. Ba naopak sme vedeli, že nastala doba konštruktívnej
práce na výstavbe Slovenska a republiky a preto
sme vysúkali rukávy a dali sme sa do húževnatého
zápasu s pozostatkami vojny, aby sme tak čím
skôr zahojili rany, ktoré vojna nášmu
ľudu v ťažkom historickom zápase spôsobila.
Neprichádzali sme hneď zo začiatku s rôznymi
požiadavkami a výhodami pre týchto statočných
bojovníkov, hoci by si toho v prvom rade zasluhovali. Robí
sa tak až teraz. keď už aspoň malá
časť tých najväčších
ťažkostí je čiastočne za nami.
V predloženej osnove zákona vidíme kladné
riešenie najpálčivejších otázok
našich partizánov a preto prehlasujem za klub poslancov
komunistickej strany Slovenska, že za túto osnovu
budeme jednotne hlasovať. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní). Dalším řečeníkem
je pan posl. Bartoš. Dávám mu slovo.
Posl. Bartoš: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Nejedna příčina způsobila katastrofální
porážku Napoleonových vojsk v Rusku 1812 -
1813, praví Tolstoj ve svém širokém
díle "Vojna a mír". V této veliké
obranné válce ruský lid svými zásahy
v týlu nepřítele napomáhal regulérní
armádě. Po všech mistrných manévrech,
ničení všech zásob za ústupu
ruských vojsk, nechutí spojenců napomáhat
Napoleonovi a ještě jiných nepříznivých
zjevech neposlední příčinou jeho porážky
bylo lidové uvědomění, povinnost zasáhnout
do bojů svým vlastním způsobem.
Rozptýleni po široké zemi napadali zásobovací
kolony, zapalovali skladiště, ničili cesty
a mosty a zase ustupovali, aby kterési hodiny denní
i noční, pěší či na koních,
přepadali přísun. To byla lidová válka
nedostižná, protože neměla pravidel.
Minulo přes sto let a tentýž zásah lidu
se projevuje v nevšedním měřítku
po druhé ve válečné historii. Moderní
vymoženosti technické partyzánsky způsob
boje učinily účinnějším,
pružnějším a koordinovanějším
s celkovou bojovou situací.
Po nelidském leteckém útoku moderních
barbarů na město Bělehrad nacistická
vojska nastupují do Jugoslavie, nedbajíce hrozby
SSSR, jenž smlouvou o věčném přátelství
vyznačil přesně svůj postoj k Jugoslavii.
Hrdinný odpor věrných a statečných
synů této slovanské země nevydržel
a na mrtvých bojovnících prvních bitev
leží raněná jugoslávská
svoboda.
Jugoslavie prohrála bitvu, ale vysoké hory a prolákliny
této přátelské a věrné
země vedly válku dál, válku novou
za okolností, jež byly příznivy jejich
synům. Zbytky rozražených armád vyzbrojených
chlebem a puškou, chráněných zpravodajskou
službou lidu a zesílených mladými borci,
naplněnými láskou k svobodě, nenávistí
k nacismu, s chutí k boji, pokračují v novém
zoufalém a vyčerpávajícím boji
s okupanty. Sila úderů jugoslávských
partyzánů roste z noci na noc, nesčetné
bitky od hory k hoře, od moře až k Dunaji sužují
a vyčerpávají okupační vojska.
Partyzáni navazují spojení se spojenci, dostávají
těžší a moderní zbraně,
a osud nacistů se naplňuje tehdy, když moc
partyzánů vzrostla pod vedením maršála
Tita na regulérní lidovou a mocnou armádu,
jež dokonale poráží vetřelce a
čistí zemi od nacismu a fašismu. Zdravíme
jugoslávské partyzány a jejich velkého
maršála Tita!
Vraťme se na svatou Rus, kde oheň a nacistická
sila sžírá srdce našeho slovanského
bratra, kde doliny a nivy pláčí krvavými
slzami, posety jsouce rudoarmějci, kde města hoří
a pod smutkem popela leží ženy, děti,
starci, jejich sny o šťastném životě,
o práci a pětiletkách, o ukrajinských
písních.
Tam všude šlapala nacistická okovaná bota,
nechť nesl ji Maďar, fašista ze Španělska,
z Holandska, Finska či Rumunska, ti všichni jsou stejně
odpovědni za křivdy a násilí, za vraždy
a tisíce mrtvých této naší bratrské
země.
Když stáli nacisté před Moskvou, mluvil
generalissimus Stalin k národu v odpovědi Hitlerovi:
"Tak jako my nemůžeme zničit Německo,
tak Německo nezničí nás." V této
kritické chvíli se nám ve Velké Britanii
dostává do rukou desatero ruského vojáka,
a jedno z oněch přikázání zní:
"Nemůžeš-li zastavit tank tankem, nastav
prsa!" Se svazky granátů čeká
rudoarmějec na nové nacistické nápory
a vrhá se pod válečné vozy trhaje
a jsa roztrhán, zastavuje vstup k branám Moskvy,
klada základní kámen ke svobodě národů
a světovému míru.
Hoří Leningrad, Stalingrad a pod spáleništi
Kijeva, Smolenska doutnají jiskry svobody. Sdružují
se malé jednotky vojsk, které zůstaly v týlu
nepřítele z rozkazů velitelských,
sdružují se jiskry v oheň, a nepřítel
bojuje na dvě fronty. Nacistický tyl se hemží
partyzány, nacistický týl nestačí
zásobovat s posledním dechem bojující
armádu, nacistický týl má nepřítele
neviditelného, neporazitelného, nacistický
týl rozbíjí partyzáni. Velké
vyhlazovací výpravy rozehnaly partyzánské
jednotky, ale neporazily, jednotlivci padli, ale nepadla idea
svobody.
A jestli, kapitáne Nálepko, československý
partyzáne, ležíš na širé Rusi,
kde jsi své srdce nastavil pro záchranu své
jednotky, tvoji kamárádi tě nezapomenou,
neboť tvůj příklad byl podnětem
těm doma, aby pozvedli hlavy, opustili své domovy,
semkli se kolem slovenských štítů, Bílých
Karpat a Radhoště, do Českomoravské
vysočiny a po českých skalinách a
borech rozvedli válku s ustupujícími nacistickými
armádami.
Odlétáme z Itálie na pomoc těm, kteří
stojí osamoceně v horách. Byly vycvičeny
specielní skupiny, zvláštní jednotky
ve Velké Britannii, které všude tam, kde bylo
možno, rozvedly partyzánský boj na našem
území. Technické vymoženosti zkracují
vzdálenost, šetří čas, umožňují
práci s vojenským vedením regulérních
armád. Temná noc dubnová leží
nad porobenou zemí, úzký pruh měsíce
má stačit pro poznání místa,
doskočiště to pro dvě parašutistické
skupiny, nesené čtyřmotorovým Halifaxem.
Kolik jich letělo a skončilo svou pouť nad
Německem! Kolik jich šťastně seskočilo,
ale nedožilo se! Skupiny parašutistů vysílané
z dobrovolníků našich armád, východní
i zapadni, zesilují odboj na domácí půdě.
Malé partyzánské skupiny navazují
spolupráci se zázemím, jsou hlášeny
vojenskému vedení, jsou podporovány civilním
obyvatelstvem. V roce 1944 nacistická služba, tak
jak byla zavedena, zdaleka nestačí. Němci
zesilují četnické stanice v horských
krajích svými lidmi, stavějí specielní
jednotky na potíráni partyzánů, stavějí
tábory vyzbrojené hitlerjugend v těch prostorech,
kde se dají očekávat partyzáni.
Celá země je v pohybu, uvnitř to vře
a nacismus cítí, že ztrácí půdu.
Zpravodajská služba nestačí hlásit
přepady četnických stanic, elektrické
spínačky a vysokofrekventní vedení
jsou káceny jednotlivci a skupinami. Když pak nacisti
vydali rozkaz, že se četnické stanice nesmějí
vzdát jinak než bojem, stalo se na východní
Moravě při novém přepadu, že
velitel volal na partyzány: "Tak si aspoň vystřelte,
abychom dostali pistole zas, jinak nás zavřou!"
Čekali jsme, že válka skončí
na podzim či v zimě 1944. Bylo třeba partyzánské
jednotky vyzbrojit a podle možnosti opakovat to, co se stalo
v Jugoslavii, zesílit je obyvatelstvem tak, aby při
příchodu vítězných armád,
ruské a spojeneckých, stály zde silné
jednotky naše. Připravujeme výsadky zbraní,
zásobujeme partyzány, zapojujeme na illegální
organisaci a chceme navázat spolupráci. Z jícnu
nacistických protiopatření chrlí radiotelegrafista
Morseovy značky nacistické goniometry zaměřuji,
policie hledá prostřednictvím konfidentů
a zrádců parašutistické skupiny. Vniká
zpravodajsky do partyzánských jednotek, ničí
je ale marně, rostou nové a za mrtvé velitele
nastupují jiní. Zpravodajové hlásí
v srpnu 1944 velké přesuny Němců na
Slovensko. Vesměs divise SS. složené většinou
z vyspělé hitlerjugend. Sdělujeme do Londýna
a druhého dne vybuchá slovenské povstání.
Partyzáni a armáda nastupují, přes
Moravu se valí proudy dobrovolníků na Slovensko
z Čech, ze západní Moravy, ze severu i z
jihu, všichni za jedním cílem. Z Ostravy utíká
celá četa četnictva i s výzbrojí,
ze Zlína mladí továrenští dělníci
spěchají na Slovensko.
Důstojníci, kteří byli napojeni na
naši organisaci "Východní Morava",
chtějí doma zanechati práce a jít.
Žádáme směrnice od velitelství
v Londýně. Odpověď: "Ti, kteří
jsou nepostradatelní, musí zůstat při
práci doma pro případ ozbrojeného
povstání." Museli poslechnout a jen rozechvěni
pozorovat tento gigantický zápas malého,
ale odhodlaného národa. Slovensko pod tlakem německé
přesily ztrácí boj, ale ne naději
na vítězství. Vysoké hole drží
partyzáni, roztříštěně
jednotky nalézají znovu ducha vysoko pod nebem.
Proč jsme neměli blíže ke spojencům,
proč se nám nedostalo takové podpory ze vzduchu?
- ptám se. Chlapů bylo jak klátů,
ale nebylo čím se bít.
Armády postupují, je třeba se znovu vzchopit
- a tu na naše smutné duše přichází
déšť - připravit výsadky zbraní,
navázat a organisovat partyzány, připravit
jednotné vedení v kraji. Jsou vysláni do
hor vyjednavači, aby nalezli schopné velitele ze
slovenských uprchlíků, z našich i ruských
vojáků. Ze zpráv víme o existenci
první československé partyzánské
brigády Jana Žižky z Trocnova, ví o ní
K. H. Frank, ale kde je, jak je silná, kde má
důvěrníky, to je třeba zjistit pro
nás, abychom poskytli pomoc v zázemí a zabezpečili
je proti vorkomandům. Frank vysílá
v prosinci 1944 celou divisi na Radhošť, aby vykynožila
partyzány. Padl Ušakov, a sotva Němci odešli,
partyzáni přepadají znovu. A tu zahajujeme
práci především jako zpravodajci. Továrník
Sousedík ze Vsetína klade podmínky zbylé
skupině Ušakova, připravuje výsadky
zbraní a umírá, jsa prozrazen konfidentem.
Jeho velitel kap. Kolandr pověšen na Bečvách,
velitel Vsetína por. Volner chycen a popraven v Mauthausenu,
velitel skupinky v Hostinských horách Kubič
vlákán týmž konfidentem do bytu, zatčen
a v Mauthausenu popraven, poručík Mareš, velitel
Holešovska, zabit v boji s gestapem, utíká
rodina Kučerova, Zicháčkova z Bystřice
p. H., skupina Clay s četnickým strážmistrem
Filipem s nimi, za hranice - je naše heslo. Jaké zklamání,
učitel Pukl zatčen, npor. Václavík
utíká. Takový byl stav, který nám
způsobil jediný konfident, jenž se mezi nás
dostal. Roku 1940 pracoval illegálně jako dobrý
Čech. Byl v Přerově chycen, po několika
měsících propuštěn s podmínkou,
že bude pracovat pro ně. Kdyby se skupina řídila
směrnicemi, že nikdo, koho jednou gestapo mělo
ve svých rukou, nebude připuštěn ke
zpravodajské práci, zachránilo by se mnoho.
Jsi-li dobrý Čech, sneseš i tento soud. Nesneseš-li
jej, nejsi.