Deň čo deň hučaly motory lietadiel, ktoré štartovaly zo sovietskych základní a dopravovaly do slovenských hôr desiatky a stovky vycvičených desiatnikov z radov slovenského národa a bratrského národa ruského. A jedine na základe týchto udalostí prišlo veľké prekvapenie pre celý svet, pre našich priateľov, ktoré bolo argumentované dôstojným vystúpením slovenského národa, mohutným národným slovenským povstaním, vyhláseným 29. augusta 1944 (Potlesk.) Vtedy tento malý a mnohým v zahraničí ešte neznámy slovenský národ so slabým vojenským a hospodárskym potenciálom skoro až holými rukami a za najťažších podmienok vrhol so na svojho odvekého nepriateľa v zázemí a svádzal urputný boj, ktorému venovaly pozornosť a uznanie všetky spojenecké národy. (Potlesk.)

Toto Slovenské národné povstanie bolo veľkým prekvapením pre svet, avšak nebolo prekvapením pre slovenský národ doma. Veď na tento rozhodný krok sme sa pripravovali od samého vzniku t. zv. Slovenského štátu. Už v rokach 1939, 1940, 1941 v posledných číslach našeho ústredného orgánu Hlas ľudu sme vyzývali slovenskú verejnosť k tvoreniu jánošíkovských družín v slovenských horách. Už vtedy niektorí českí bratia a skutoční patrioti svojho ľudu pod rôznými menami hľadali svoje útočište pred prenasledovaním nemeckého gestapa u nás na Slovensku, v dedinkách, umiestnených pod horami. Ba ešte r. 1939 až 1940 sme im pripravovali cestu cez naše spoločné hranice na Slovensko. I toto dokazuje opravdivé city a lásku pracujúceho ľudu Slovenska k bratskému pracujúcemu ľudu v Čechách a na Morave. Možno, že mnohí z nich ešte ani dnes nevedia o tých drobných ľudoch, ktorí im prechod cez hranice umožnili a časť z nich prepravili do zahraničného vojska a druhú časť, ktorá mala isté poslanie, ukrývali v horách, alebo v našich slovenských dedinách a mestách.

Veď sme sa predtým nikdy nevideli a poznali sme sa len pod falošnými menami. V r. 1944 celé 2 mesiace sme svádzali urputné boje s veľkou početnou presilou technicky dokonale vyzbrojenej armády nepriateľskej. Boj bol hrozný a ešte i dnes je mnoho statočných synov slovenského národa pochovaných bez akejkoľvek vojenskej alebo civilnej pocty v slovenských horách. Nehovorím ani už o tých masových hroboch, ktoré na mnohých miestach Slovenska zanechala za sebou ustupujúca nacistická armáda. Celý národ trpel. Známky toho utrpenia nájdeme ešte i dnes a dlho budú ešte ako kruté spomienky na bratislavských zradcov a vystražným znamienkom pre slovenský ľud, pre našich statočných bojovníkov, aby nikdy viacej sa tento krvavý kúpeľ neopakoval, aby nikdy viacej korene fašizmu v našom ľude nezakotvily.

V týchto bojoch slovenskí bojovníci nedomáhali sa žiadnych výsad, domáhali sa len spravodlivosti pre svoj ubiedený a ranami skrvavený ľud. I keď sme boli čiastočne zo slovenských miest a dedín vytlačení, boja sme sa nevzdali a za krutej zimy a hladu podnikali sme útoky proti votrelcom a zasadzovali im veľke údery. Spomeniem len konkrétne skupiny majora Igora, v ktorej som mal istý podiel. Táto malá skupina vyhodila 11 vlakov naložených nemeckým vojskom a vojenským materiálom. Ba prichádzali sme i cez hranice až na Moravu bojovať proti nepriateľovi našich oboch slovanských národov. Možno, že z vás i niektorý si pamätá na vyhadzovanie vlakov v okolí Frýdku, Místku a Valašského Meziříčí. Túto prácu previedlo 16 chlapcov z nášho partizánského odriadu a nehovorím ani o bojoch, ktoré sme prežili s Nemcami pri prechádzaní hraníc sem a naspäť. I tu sme argumentovali, že chceme spolu nažívať s bratským národom českým v spoločnej republike, postavenej na nových základoch ľudovo-demokratického štátneho zriadenia, v ktorej pracujúci ľud nebude musieť zvádzať boje o svoje práva, ale kde pracujúci ľud práve preto, že sa osvedčil ako skutočný zástanca demokracie, tieto práva bude mať zaistené ústavou a ľudovým zriadením tohto nášho štátu. (Potlesk.)

V týchto ťažkých bojoch sme vydržali až do oslobodenia nášho územia slávnou Červenou armádou s vojskami československého armádneho sboru z SSSR. Nepoddali sme sa v tomto boji a robili sme všetko, čo nám naša národná česť a záujmy našeho slovenského národa prikázaly. Pri tejto príležitostí musím priklincovať tú skutočnosť a s tohoto slávnostného fóra prehlásiť, že najväčšie porozumenie pre náš národne oslobodzovací boj našli sme v Sovietskom sväze, ktorý nielen pomáhal nám vojenskou výzbrojou, ale dal do služieb tohto boja to najcennejšie, čo brat bratovi dať môže, svoju krv a svoj život. Keď sa zamyslíme trošku do tejto minulosti, ešte i dnes vidíme v okolí Troch Dubov následkom nepriaznivej vzdušnej situácie havarované sovietske lietadlá, spálené mŕtvoly sovietských kamarátov, ktorí prichádzali nám na pomoc, hoci povetrnostná situácia pre letecké akcie a pre dopravu vojnového materiálu pre povstalecké vojská a partizánov bola veľmi zlá.

Mnoho takýchto statočných synov spriateleného sovietského ľudu dokončilo svoj statočný boj na slovenskom území. To bol najväčší argument, že sovietský ľud a jeho vláda mysleli to s našou republikou a jej ľudom už v roku 1938 poctive. Tieto momenty a rada ďalších, ktorá súvisela s priamymi vojenskými akciami Červenej armády pri oslobodzovaní Českoslovenkej republiky, všetkých nás bojovníkov zaväzuje, aby sme odrazili každú ruku, ktorá sa pokúša ešte i dnes v radách slovenskej reakcie práve tak ako v radách reakcie českej toto priateľstvo a spoluprácu národov Československa s naším mohutným susedom, Sovietskym sväzom, kaziť, a prehlasujeme, že toto priateľstvo v ťažkom skušobnom boji osvedčené udržíme a prehĺbime, proti všetkým nepriateľom slovenskej jednoty. (Potlesk.)

Plnili sme svoju povinnosť vtedy, keď títo páni sedeli v pohodlných miestach, kolaborovali s Nemcami, prípadne opustili svoj ľud a hladali skrýše inde, a budeme plniť svoju povinnosť v každej situácii a za každých okolností, keď sa bude jednať o blaho oboch našich bratských slovanských národov a tiež i o boj proti snahám reakcie, túto historickú skutočnosť nejakými falošnými argumentami bagatelisovať ale úplne vyvrátiť.

Sme si pevne vedomí toho, že jedine na tejto započatej ceste oba naše národy a naša obnovená republika sa môže zdarne vyvíjať a že jedine táto cesta zaisťuje jej trvalú existenciu a lepší život jej ľudu.

Dnes už máme tieto čierne stránky našich dejín za sebou. Vďaka veľkému porozumenie nášho východného suseda, mohutného Sovietskeho sväzu, jej armády a celého sovietskeho ľudu. Vďaka našim zahraničným činiteľom a spojencom. Nemožno ani zachytiť presne všetko to, čo sa v týchto osudových chvíľach na Slovensku odohralo. Veď len si spomeňme na ťažkú prácu, súvisiacu s prípravami slovenského národného povstania, kedy celá zradná klika sa stavala úplne do služieb nemeckého nacizmu a tým do služieb nemeckej vojenskej mašinérie. Ďalej spomeňme si na ten tisovský systém, ktorým tak zvaná slovenská vláda pretkala celý náš hospodársky i kultúrny a sociálny život špiclovským aparátom a rôznymi vojenskými misiami, ktoré boly veľmi dobre vyškolené a vycvičené pre špionážnu službu. S poľutovaním musím konštatovať, že medzi nimi bolo mnoho Čechov a Slovákov, ktorí v rôznych zpravodajských orgánoch pracovali a zrádzali našich najstatočnejších synov tým najrafinovanejším spôsobom. Aké boje sme museli svádzať s falošnou propagandou, ktorú rozširovala Hlinkova garda o absolútnom víťazstve führera o rôzných tajných zbraniach, s ktorými tento desiatnik mal v rozhodnom okamžiku vyrukovať proti slovanským národom a slobodu milujúcim národom vôbec. Nakoniec však predsa lož musela ustúpiť pravde a národy republiky sa mohly presvedčiť o všetkom tom, čo táto falošná propaganda rozširovala v neprospech Sovietskeho sväzu.

Po oslobodení celej republiky sme si boli vedomí toho, že vyrabované územie, zničené komunikácie, nemeckými hordami okradnutý náš roľnícky ľud, ostali ako jediné dedičstvo našich národov po pomoci, ktorú v Banskej Bvstrici Tiso a jeho spoločníci tak vychvalovali. Preto sme si nerobili žiadne ilúzie o nejakých medových koláčoch a pečených holuboch. Ba naopak sme vedeli, že nastala doba konštruktívnej práce na výstavbe Slovenska a republiky a preto sme vysúkali rukávy a dali sme sa do húževnatého zápasu s pozostatkami vojny, aby sme tak čím skôr zahojili rany, ktoré vojna nášmu ľudu v ťažkom historickom zápase spôsobila. Neprichádzali sme hneď zo začiatku s rôznymi požiadavkami a výhodami pre týchto statočných bojovníkov, hoci by si toho v prvom rade zasluhovali. Robí sa tak až teraz. keď už aspoň malá časť tých najväčších ťažkostí je čiastočne za nami.

V predloženej osnove zákona vidíme kladné riešenie najpálčivejších otázok našich partizánov a preto prehlasujem za klub poslancov komunistickej strany Slovenska, že za túto osnovu budeme jednotne hlasovať. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní). Dalším řečeníkem je pan posl. Bartoš. Dávám mu slovo.

Posl. Bartoš: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Nejedna příčina způsobila katastrofální porážku Napoleonových vojsk v Rusku 1812 - 1813, praví Tolstoj ve svém širokém díle "Vojna a mír". V této veliké obranné válce ruský lid svými zásahy v týlu nepřítele napomáhal regulérní armádě. Po všech mistrných manévrech, ničení všech zásob za ústupu ruských vojsk, nechutí spojenců napomáhat Napoleonovi a ještě jiných nepříznivých zjevech neposlední příčinou jeho porážky bylo lidové uvědomění, povinnost zasáhnout do bojů svým vlastním způsobem.

Rozptýleni po široké zemi napadali zásobovací kolony, zapalovali skladiště, ničili cesty a mosty a zase ustupovali, aby kterési hodiny denní i noční, pěší či na koních, přepadali přísun. To byla lidová válka nedostižná, protože neměla pravidel.

Minulo přes sto let a tentýž zásah lidu se projevuje v nevšedním měřítku po druhé ve válečné historii. Moderní vymoženosti technické partyzánsky způsob boje učinily účinnějším, pružnějším a koordinovanějším s celkovou bojovou situací.

Po nelidském leteckém útoku moderních barbarů na město Bělehrad nacistická vojska nastupují do Jugoslavie, nedbajíce hrozby SSSR, jenž smlouvou o věčném přátelství vyznačil přesně svůj postoj k Jugoslavii. Hrdinný odpor věrných a statečných synů této slovanské země nevydržel a na mrtvých bojovnících prvních bitev leží raněná jugoslávská svoboda.

Jugoslavie prohrála bitvu, ale vysoké hory a prolákliny této přátelské a věrné země vedly válku dál, válku novou za okolností, jež byly příznivy jejich synům. Zbytky rozražených armád vyzbrojených chlebem a puškou, chráněných zpravodajskou službou lidu a zesílených mladými borci, naplněnými láskou k svobodě, nenávistí k nacismu, s chutí k boji, pokračují v novém zoufalém a vyčerpávajícím boji s okupanty. Sila úderů jugoslávských partyzánů roste z noci na noc, nesčetné bitky od hory k hoře, od moře až k Dunaji sužují a vyčerpávají okupační vojska. Partyzáni navazují spojení se spojenci, dostávají těžší a moderní zbraně, a osud nacistů se naplňuje tehdy, když moc partyzánů vzrostla pod vedením maršála Tita na regulérní lidovou a mocnou armádu, jež dokonale poráží vetřelce a čistí zemi od nacismu a fašismu. Zdravíme jugoslávské partyzány a jejich velkého maršála Tita!

Vraťme se na svatou Rus, kde oheň a nacistická sila sžírá srdce našeho slovanského bratra, kde doliny a nivy pláčí krvavými slzami, posety jsouce rudoarmějci, kde města hoří a pod smutkem popela leží ženy, děti, starci, jejich sny o šťastném životě, o práci a pětiletkách, o ukrajinských písních.

Tam všude šlapala nacistická okovaná bota, nechť nesl ji Maďar, fašista ze Španělska, z Holandska, Finska či Rumunska, ti všichni jsou stejně odpovědni za křivdy a násilí, za vraždy a tisíce mrtvých této naší bratrské země.

Když stáli nacisté před Moskvou, mluvil generalissimus Stalin k národu v odpovědi Hitlerovi: "Tak jako my nemůžeme zničit Německo, tak Německo nezničí nás." V této kritické chvíli se nám ve Velké Britanii dostává do rukou desatero ruského vojáka, a jedno z oněch přikázání zní: "Nemůžeš-li zastavit tank tankem, nastav prsa!" Se svazky granátů čeká rudoarmějec na nové nacistické nápory a vrhá se pod válečné vozy trhaje a jsa roztrhán, zastavuje vstup k branám Moskvy, klada základní kámen ke svobodě národů a světovému míru.

Hoří Leningrad, Stalingrad a pod spáleništi Kijeva, Smolenska doutnají jiskry svobody. Sdružují se malé jednotky vojsk, které zůstaly v týlu nepřítele z rozkazů velitelských, sdružují se jiskry v oheň, a nepřítel bojuje na dvě fronty. Nacistický tyl se hemží partyzány, nacistický týl nestačí zásobovat s posledním dechem bojující armádu, nacistický týl má nepřítele neviditelného, neporazitelného, nacistický týl rozbíjí partyzáni. Velké vyhlazovací výpravy rozehnaly partyzánské jednotky, ale neporazily, jednotlivci padli, ale nepadla idea svobody.

A jestli, kapitáne Nálepko, československý partyzáne, ležíš na širé Rusi, kde jsi své srdce nastavil pro záchranu své jednotky, tvoji kamárádi tě nezapomenou, neboť tvůj příklad byl podnětem těm doma, aby pozvedli hlavy, opustili své domovy, semkli se kolem slovenských štítů, Bílých Karpat a Radhoště, do Českomoravské vysočiny a po českých skalinách a borech rozvedli válku s ustupujícími nacistickými armádami.

Odlétáme z Itálie na pomoc těm, kteří stojí osamoceně v horách. Byly vycvičeny specielní skupiny, zvláštní jednotky ve Velké Britannii, které všude tam, kde bylo možno, rozvedly partyzánský boj na našem území. Technické vymoženosti zkracují vzdálenost, šetří čas, umožňují práci s vojenským vedením regulérních armád. Temná noc dubnová leží nad porobenou zemí, úzký pruh měsíce má stačit pro poznání místa, doskočiště to pro dvě parašutistické skupiny, nesené čtyřmotorovým Halifaxem. Kolik jich letělo a skončilo svou pouť nad Německem! Kolik jich šťastně seskočilo, ale nedožilo se! Skupiny parašutistů vysílané z dobrovolníků našich armád, východní i zapadni, zesilují odboj na domácí půdě.

Malé partyzánské skupiny navazují spolupráci se zázemím, jsou hlášeny vojenskému vedení, jsou podporovány civilním obyvatelstvem. V roce 1944 nacistická služba, tak jak byla zavedena, zdaleka nestačí. Němci zesilují četnické stanice v horských krajích svými lidmi, stavějí specielní jednotky na potíráni partyzánů, stavějí tábory vyzbrojené hitlerjugend v těch prostorech, kde se dají očekávat partyzáni.

Celá země je v pohybu, uvnitř to vře a nacismus cítí, že ztrácí půdu. Zpravodajská služba nestačí hlásit přepady četnických stanic, elektrické spínačky a vysokofrekventní vedení jsou káceny jednotlivci a skupinami. Když pak nacisti vydali rozkaz, že se četnické stanice nesmějí vzdát jinak než bojem, stalo se na východní Moravě při novém přepadu, že velitel volal na partyzány: "Tak si aspoň vystřelte, abychom dostali pistole zas, jinak nás zavřou!"

Čekali jsme, že válka skončí na podzim či v zimě 1944. Bylo třeba partyzánské jednotky vyzbrojit a podle možnosti opakovat to, co se stalo v Jugoslavii, zesílit je obyvatelstvem tak, aby při příchodu vítězných armád, ruské a spojeneckých, stály zde silné jednotky naše. Připravujeme výsadky zbraní, zásobujeme partyzány, zapojujeme na illegální organisaci a chceme navázat spolupráci. Z jícnu nacistických protiopatření chrlí radiotelegrafista Morseovy značky nacistické goniometry zaměřuji, policie hledá prostřednictvím konfidentů a zrádců parašutistické skupiny. Vniká zpravodajsky do partyzánských jednotek, ničí je ale marně, rostou nové a za mrtvé velitele nastupují jiní. Zpravodajové hlásí v srpnu 1944 velké přesuny Němců na Slovensko. Vesměs divise SS. složené většinou z vyspělé hitlerjugend. Sdělujeme do Londýna a druhého dne vybuchá slovenské povstání. Partyzáni a armáda nastupují, přes Moravu se valí proudy dobrovolníků na Slovensko z Čech, ze západní Moravy, ze severu i z jihu, všichni za jedním cílem. Z Ostravy utíká celá četa četnictva i s výzbrojí, ze Zlína mladí továrenští dělníci spěchají na Slovensko.

Důstojníci, kteří byli napojeni na naši organisaci "Východní Morava", chtějí doma zanechati práce a jít. Žádáme směrnice od velitelství v Londýně. Odpověď: "Ti, kteří jsou nepostradatelní, musí zůstat při práci doma pro případ ozbrojeného povstání." Museli poslechnout a jen rozechvěni pozorovat tento gigantický zápas malého, ale odhodlaného národa. Slovensko pod tlakem německé přesily ztrácí boj, ale ne naději na vítězství. Vysoké hole drží partyzáni, roztříštěně jednotky nalézají znovu ducha vysoko pod nebem. Proč jsme neměli blíže ke spojencům, proč se nám nedostalo takové podpory ze vzduchu? - ptám se. Chlapů bylo jak klátů, ale nebylo čím se bít.

Armády postupují, je třeba se znovu vzchopit - a tu na naše smutné duše přichází déšť - připravit výsadky zbraní, navázat a organisovat partyzány, připravit jednotné vedení v kraji. Jsou vysláni do hor vyjednavači, aby nalezli schopné velitele ze slovenských uprchlíků, z našich i ruských vojáků. Ze zpráv víme o existenci první československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, ví o ní K. H. Frank, ale kde je, jak je silná, kde má důvěrníky, to je třeba zjistit pro nás, abychom poskytli pomoc v zázemí a zabezpečili je proti vorkomandům. Frank vysílá v prosinci 1944 celou divisi na Radhošť, aby vykynožila partyzány. Padl Ušakov, a sotva Němci odešli, partyzáni přepadají znovu. A tu zahajujeme práci především jako zpravodajci. Továrník Sousedík ze Vsetína klade podmínky zbylé skupině Ušakova, připravuje výsadky zbraní a umírá, jsa prozrazen konfidentem. Jeho velitel kap. Kolandr pověšen na Bečvách, velitel Vsetína por. Volner chycen a popraven v Mauthausenu, velitel skupinky v Hostinských horách Kubič vlákán týmž konfidentem do bytu, zatčen a v Mauthausenu popraven, poručík Mareš, velitel Holešovska, zabit v boji s gestapem, utíká rodina Kučerova, Zicháčkova z Bystřice p. H., skupina Clay s četnickým strážmistrem Filipem s nimi, za hranice - je naše heslo. Jaké zklamání, učitel Pukl zatčen, npor. Václavík utíká. Takový byl stav, který nám způsobil jediný konfident, jenž se mezi nás dostal. Roku 1940 pracoval illegálně jako dobrý Čech. Byl v Přerově chycen, po několika měsících propuštěn s podmínkou, že bude pracovat pro ně. Kdyby se skupina řídila směrnicemi, že nikdo, koho jednou gestapo mělo ve svých rukou, nebude připuštěn ke zpravodajské práci, zachránilo by se mnoho. Jsi-li dobrý Čech, sneseš i tento soud. Nesneseš-li jej, nejsi.