Železniční správa předmnichovského režimu ještě zhoršovala situaci nejnižších zřízeneckých kategorií nespravedlivou systemisací. Systemisovala na př. větší počet míst pro pomocné zaměstnance než pro definitivní a tím jim uměle prodlužovala čekací dobu pro definitivní ustanovení. Místo 7 let čekali na definitivu 18 až 21 let. Dá se snadno vypočíst, že tímto umělým prodlužováním, oddalováním a protiprávním postupem byl každý železniční zaměstnanec v předmnichovské době za 35 let služby poškozen nejméně o 60.000 Kčs, ovšem v hodnotě předválečné. Drobní úředníci a zřízenci byli ošizeni o to, oč na druhé straně takoví Kumperové a podobní republiku olupovali.

Myslíte, že tito poškození železniční zaměstnanci s láskou mohou vzpomínat na ty, kteří je poškozovali, myslíte, že tak lehce mohou zapomenout? Právě proto jsou tolik oddáni dnešním představitelům pokroku a demokracie, proto se s tolika nadějemi upínají k vládě lidové republiky, k provádění košického programu, protože se poučili a přesvědčili, že jedině cesta vpřed, cesta k socialismu znemožní sociální vykořisťování pracujících.

Mohl bych poukázat na vládní nařízení č. 15/1927. Proti jasnému znění zákona byly desetitisíce železničních zaměstnanců zařazeny do nižších platových stupnic a kategorií. Potom, když stovky komunisticky orientovaných železničářů byly ze služeb železničních vyhozeny anebo při nejmenším předčasně pensionovány, vyrukovalo se proti pokrokové vrstvě tehdejších železničních zaměstnanců persekučním opatřením, na které železničáři po dvacet let těžce dopláceli.

Proto je na čase, aby zmizela ze světa lidové republiky tato byrokratická zlovůle vládního nařízení č. 15, zvláště nyní, kdy železničáři v soutěži ukázali zářný příklad postoje k obnově dopravy a celého hospodářství.

A při přezkoušení služebních postupů kteréhokoliv z vysokých úředníků, kteří tyto persekuční výnosy prováděli, se zjistilo, jak sami sebe opět proti znění zákona navrhovali k povýšení a povyšovali. Nelze se divit, že se v massách veřejných zaměstnanců, kteří nezapomněli a tak brzy nezapomenou na tyto doby, volá po očistě, že se žádá, aby republika byla očištěna od těch, kteří by za svou asociální, protidemokratickou, protilidovou a protizákonnou činnost měli býti postaveni před soud lidu.

Dalo by se poukázat i na tu očistu, jak se provádí u státních úřadů, v centrálních úřadech, kde jsou utvořeny očistné komise, v nichž se byrokraté starého ražení snaží vytáhnout své namočené kolegy z dob okupace a zachránit je před lidovými soudy. Ale bude ještě příležitost, abychom s těmito fakty předstoupili před toto shromáždění, abychom i na dalších příkladech ukázali, jak nutná je důkladná očista.

Ke konci chci zdůraznit, jak massa veřejných zaměstnanců je vděčná, že je osvobozena z pout kořistnických zájmů liberalistického systému, jak je oddána dnešní lidové demokracii a jejím představitelům. Jak mezi studenty, tak i do řad veřejných zaměstnanců přicházeli různí přítelíčkové s úmyslem postavit veřejné zaměstnance proti dělníkům. Pokoušeli se vyvolat mezi veřejnými zaměstnanci nespokojenost tvrzením, že ÚRO nedostatečně obhajuje jejich zájmy. A víte, jak dopadli? Jednomyslně a spontánně potvrzena byla jednota veřejných zaměstnanců a dělníků na celostátní koferenci, konané dne 11. až 13. ledna v Praze. Konference dala tuto jednoznačnou odpověď: Dědictví zrady a okupace je tak tíživé, že se musíme ještě všichni uskrovňovat, ale nestrpíme, aby se na tomto uskrovňování, na těchto obětech politicky vydělávalo a kšeftařilo. (Potlesk.)

Velké změny nastaly v našem národním a hospodářském životě. Zdemokratisována byla veřejná správa v obcích, okresech a zemích. Zlidověno bylo hospodářství v znárodněných podnicích. Jen v centrálních úřadech nedosáhla vlna revoluce zastaralého správního a administrativního systému, který ve svém zřízení i ve svých osobách podržel reakční tvářnost.

Proto veřejní zaměstnanci, i když mají své vážné sociální problémy, spatřují svůj současný úkol v tom, aby také v centrálních úřadech byla provedena opravdová demokratisace a zlidovění veřejné správy a aby se úřady očistily od reakční části vysokých byrokratů, kteří s lidovým pořádkem nesrostli a kteří jsou překážkou rychlé konsolidace poměrů. V této očistě vidí veřejní zaměstnanci jednu ze záruk, že nebudou zklamáni jako v době předmnichovské, nýbrž že se na podkladě vytrvalého úsilí ve výstavbě lidového hospodářství dočkají lepší a radostnější budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický, p. posl. Fránkovi.

Zpravodaj posl. Fránek: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. Lindauerovi.

Zpravodaj posl. Lindauer: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 4. články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 4 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o drahotním přídavku poživatelů státních odpočivných (zaopatřovacích) platů a o úpravě některých jejich právních poměrů (tisk 169).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Fránek: Nejsou.

Zpravodaj posl. Lindauer: Nejsou.

Místopředseda Petr: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, přikročíme k projednávání odstavce čtvrtého a pátého pořadu dnešní schůze. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Přistoupíme k projednávání čtvrtého odstavce pořadu, jímž je:

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 67) o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů (tisk 168).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se jednání o této předloze sloučilo s jednáním o předloze, která je jako odstavec pátý denního pořadu, to je:

5. Zpráva výboru rozpočtového podle § 35 jedn. řádu o vládním návrhu zákona (tisk 102) o nové úpravě československého práva v oboru nepřímých daní a státních finančních monopolů (tisk 177).

Důvodem pro navrhované sloučení je, že při obou těchto předlohách jde o osnovy rázu finančního.

Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto odstavců? (Námitky nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodajem o odstavci 4 je p. posl. dr Chytil, o odst. 5 p. posl. inž. Michalič.

Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový k odst. 4, p. posl. dr Chytilovi.

Zpravodaj posl. dr Chytil: Slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor mě pověřil, abych jako jeho zpravodaj doporučil Prozatímnímu Národnímu shromáždění k schválení vládní návrh zákona o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů, a to se změnami a doplňky, na kterých se usnesl rozpočtový výbor při projednávání této osnovy.

Naše poplatkové právo, jak se bylo vyvinulo až do doby před okupací, pocházelo v celé řadě svých ustanovení z dob značně odlehlých a vyvíjelo se a přizpůsobovalo novým poměrům přirůstáním celé spleti dalších norem. Tím se stávalo pochopitelně značně nepřehledným a jen zřídka kdy v případech, ve kterých nové normy přímo navazovaly na starší ustanovení, docházelo k důslednější modernisaci tohoto právního oboru. Řečenou nepřehlednost a spletitost poplatkového práva zvyšovala nemalou měrou ještě také ta skutečnost, že poplatkové právo sdílelo osud mnohých jiných oborů právních, zůstávajíc ve svém základě neunifikováno. Jiné právní předpisy platily v historických zemích, jiné na Slovensku.

Tento legislativně i prakticky neutěšený stav byl již v době první republiky pociťován neobyčejně silně a pracovalo se na unifikaci, která měla zároveň přinésti moderní kodifikaci československého práva poplatkového. Po pravdě je třeba zdůrazniti, že se na tomto poli vykonalo mnoho přípravných prací a že zdržení v díle souviselo s tím, že nebylo dosaženo unifikace v jiných oborech právních, v nichž unifikace musí předcházet, zejména v právu občanském.

Za okupace došlo jednak k tomu, že se poplatkové právo platné na Slovensku začalo dále odchylovat od poplatkového práva platného v historických zemích, jednak k tomu, že v historických zemích bylo prostoupeno řadou nových předpisů. A to je vcelku stav, se kterým se dnes potkáváme.

Již z tohoto letmého vylíčení jest zřejmé, že naše poplatkové právo vyžaduje celkové reformy, jejímž výsledkem by bylo nejen samozřejmé sjednocení právních poplatkových norem platných u nás a na Slovensku, nýbrž hlavně vytvoření moderního poplatkového zákona, který by po všech stránkách odpovídal dnešním poměrům. Stejně však je zřejmé, že odborná i legislativní příprava osnovy takového zákona vyžaduje poměrně značného času.

Předložený vládní návrh není snad touto reformou, kterou vyvolává svojí resolucí rozpočtový výbor a na které se teprve bude pracovat, avšak řeší alespoň ty nejdůležitější a neodkladné otázky, jež bylo v oboru poplatkového práva vyřešiti. Jsou v podstatě tři. Především šlo o to, aby i v oboru poplatkového práva byla provedena zásada, že právní přepisy vydané za okupace pozbývají platnosti. Tuto zásadu provádí osnova téměř důsledně. Pravím téměř důsledně. protože se ukázalo nemožným prostě zrušit všechny okupantské normy a vrátit se k předchozímu stavu, a to vzhledem k zatím vzniklému a rozvinuvšímu se řízenému hospodářství, které si vynutilo řadu speciálních poplatkových ustanovení, zejména stran úlev a osvobození. Dále šlo o to, aby byla touto osnovou provedena taková úprava poplatkového práva, která by znamenala přibližně stejné poplatkové zatížení v historických zemích i na Slovensku. A konečně šlo o to, aby poplatkové sazby byly ve svém průměru a celku přizpůsobeny nové, vyšší cenové hladině, což se týká pouze absolutních sazeb, protože sazby stanovené procentem k ceně se automaticky zvedají se zvýšením cenové hladiny.

Při projednávání osnovy se však rozpočtový výbor - přesto, že osnova nesledovala reformních cílů z důvodů již uvedených - zastavil delší diskusí jednak při projednávání zpoplatnění karetních her, kde nahradil navržené původní rozlišování druhů karet rozlišováním modernějším, jednak a hlavně při projednávání zpoplatnění účtů obchodníků a živnostníků.

Zpoplatňování účtů methodou nalepování kolků je nesporně zastaralým pozůstatkem dřívějších dob, a kdyby velmi vážné důvody rozpočtové nebyly k tomu nutily, byl by bezpochyby rozpočtový výbor od zpoplatňování účtů vůbec upustil. Vedly-li však rozpočtové úvahy výbor k tomu, že tak učiniti nemohl, přece se chtěl na druhé straně vyrovnati se svým názorem, že nalepování kolků na účty je zastaralou methodou, a proto vsunul do osnovy ustanovení o paušalování poplatků z účtů. Napříště tudíž každý obchodník a živnostník bude moci požádati finanční úřad o povolení platit kolkovné paušálem. Nebude musit lepit na své účty, které opatří doložkou "kolkovné paušalováno", kolků, nýbrž bude platiti kolkovné paušálem v hotových vždy v určitých lhůtách. Je to nesporný pokrok proti dřívějšímu stavu zákonodárství za republiky, který jistě naši obchodníci a živnostníci uvítají. Je ovšem kompromisem; při reformě poplatkového práva není pochyby o tom, že zpoplatňování účtů zmizí a příjem z něho plynoucí bude nahrazen jinou cestou.

O jiných, menších změnách a doplňcích, které přičinil rozpočtový výbor k vládní předloze, je řeč v tištěné zprávě rozpočtového výboru. (Předsednictví převzal místopředseda Gottier.)

Předložená osnova o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů je pouze jednou z několika finančních osnov, o kterých je Prozatímnímu Národnímu shromáždění rozhodnouti. Všechny sledují nakonec jediný cíl, totiž dopomoci státnímu hospodářství k příjmům, kterých potřebuje jak vzhledem k rozsáhlým úkolům, před nimiž stojí, tak vzhledem k zvýšené soustavě hospodářských čísel.

Rozpočtový výbor měl především tento cíl na paměti při projednávání všech těchto osnov, tedy také osnovy o poplatcích, a hleděl všude k zvýšené potřebě státních financí. Doporučuje-li pak osnovu slavnému Prozatímnímu Národnímu shromáždění k přijetí, činí tak nejen proto, že osnovu po všech svých doplňcích a změnách shledává k tomu legislativně způsobilou, nýbrž také zejména proto, že vidí naléhavou potřebu státních financí, aby jim byly zabezpečeny všechny národohospodářsky únosné příjmy, a to co nejdříve. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Dávam slovo zpravodajovi k odst. 5, pánu posl. inž. Michaličovi.

Zpravodaj posl. inž. Michalič: Slávne Národné shromaždenie!

Rozpočtový výbor prejednal podrobne vládny návrh zákona tlač 102 o novej úprave čs. práva v obore nepriamych daní a štátnych finančných monopolov vo svojich schôdzkach dňa 13. a 14. februára 1946 a jednomyseľne sa usniesol na týchto zmenách:

1. V § 1, odst. 1, čís. 1 bylo za slovem "nezpůsobilého" doplněno: "..., jehož pojem bude vymezen vládním nařízením."

Doplnění bylo provedeno proto, aby definice syrupu k lidskému požívání nezpůsobilého odpovídala dnešnímu stavu technického pokroku ve výrobě cukru.

2. V § 12 (vyskladňovací oprávnění) byl změněn navržený poměr kyseliny kvasné ke kyselině chemické z 85: 15 na 80: 20 a v důsledku toho byl upraven i poměr váhový, t. j. zvýšen ze 13.50 kg na 19.12 kg na každých 100 hektolitrových stupňů lihu, uvolněného k výrobě octa.

Změna byla provedena po podrobné debatě a po náležitém zvážení hospodářského stavu továren na suchou destilaci dřeva.