Základní vadou dosavadní daně obratově je její primitivní přímočarost, která zatěžuje jednotnou sazbou aneb několika málo sazbami každou dodávku nebo výkon, tedy každý projev hospodářské aktivity bez valného zřetele na jeho význam a začlenění ve výrobním a distribučním procesu. Tím se stává, že do výsledných cen spotřebitelských přenáší se tato daň tolikrát, kolikrát produkt aneb jeho součást prochází hospodářským procesem směny. To znamená, že tato daň zatěžuje výslednou cenu tím více, čím diferencovanější a složitější je hospodářský proces, čím více je v něm provedena dělba práce a rozvrh jednotlivých pracovních úseků na specialisované podniky. Ale to je právě v přímém protikladu k tendencím moderní výroby, jejíž racionalisace je založena právě na dělbě práce a na specialisaci.

V tom směru je daň z obratu brzdou pokroku a může se stát zařízením nesociálním, jestliže by takovým vysokým procentem zatížila produkty, které slouží základním potřebám lidského života. Tomu nebezpečí se právě čelí - ovšem velmi nedokonale - tím ustanovením v předložené osnově, že se zavádí snížená jednoprocentní sazba pro zemědělské, mlýnské, pekařské a některé jiné výrobky a kromě toho se zavádějí některá osvobození anebo úlevy na daních.

A právě zde, v posuzování takových korektur přímočarostí zákona, snadno podléháme starému způsobu myšlení, který daňovými úlevami sledoval politické cíle. Dnes, kdy v hospodářské základně státu nabylo tak značného významu podnikání kolektivní, nemůžeme už tyto daňové výhody posuzovati s hlediska politické moci, z prospěchu těch nebo oněch složek, ale výhradně podle zájmu státu a jeho hospodářství.

Abychom v tomto směru došli k lepšímu daňovému zákonodárství, bylo by ovšem třeba velmi přesných studií o struktuře hospodářského dění, o vzájemném poměru jednotlivých činitelů v cenotvorném procesu a o sociální významnosti jeho složek, které přímo nebo nepřímo vyúsťují v příjem státní pokladny. Živý zájem, který právě v této době věnuje veřejnost otázkám cenových kalkulací, svědčí o tom, jak tato potřeba je naléhavě pociťována. Je třeba se starat o to, aby obsáhlý materiál, získaný při těchto cenových analysách, byl zhodnocen také pro účely daňové politiky. Při tom se ovšem nevyhneme úvahám o základních principech daňového práva a o celé soustavě státních příjmů, k nimž jistě cenné podněty přinese blízká rozprava o státním rozpočtu.

Zásadně bych si dovolil k tomu podotknouti jenom tolik: především prakse ukázala, že technické obtíže při vybírání daně obratové nejsou nepřekonatelné a že je lze omezovati vhodnými úpravami, zejména paušalováním daně. Stále stoupající zdokonalování administrativy ve výrobě i obchodu, stále zvyšované nároky, které na tuto administrativu klade potřeba řízeného, plánovaného hospodářství, umožňují i finanční správě, aby získala mnohem hlubší pohled do struktury hospodářského života, do skladby cen, výnosů a důchodů, a aby na základě těchto poznatků přemýšlela o nových možnostech daňové techniky.

Chtěl bych slavnou sněmovnu upozornit zejména na to, že právě nedokonalost daňové techniky zaviňuje, že až dosud se účinky daní nepřímých a daně obratové projevují národohospodářsky i sociálně škodlivými zjevy. Tato nedokonalá technika způsobuje, že spotřebními daněmi je zatěžováno zejména zboží hromadně vyráběné, jehož výroba je snadno kontrolovatelná - ale to právě bývá zboží hromadně spotřebovávané pro základní potřeby lidského života. Tím jsou relativně více zatěžovány vrstvy sociálně slabší a daňově méně únosné. Tato nedokonalá technika daňová je také příčinou, proč daň z obratu může jen nedokonale vyhovět národohospodářským potřebám. Kdybychom ji dovedli lépe odstupňovat, zatížit nižší sazbou obraty hospodářsky a sociálně účelné a vyšší sazbou postihnout obraty zbytné, neužitečné a škodlivé, kdybychom dovedli vsunout tuto daň jako regulující a vyrovnávací článek do cenotvorného procesu - pak bychom z ní učinili nejen mocný pramen státních příjmů, ale i účinný nástroj sociální a hospodářské politiky.

A k tomu právě nám novodobý vývoj hospodářské organisace poskytuje stále více možností a prostředků. Zestátněním rozsáhlých oborů výrobních, stále více pronikajícím vlivem a dozorem veřejné správy i na hospodářství soukromé odbourává se velmi radikálně ona přehrada, která kdysi odsuzovala k bezmocnosti finanční správu a která se jmenuje, "obchodní tajemství". Dnes už nejsou obchodní knihy, výrobní plány a cenové kalkulace soukromou záležitostí úzké vrstvy podnikatelů, jsou podrobeny dozoru a kontrole jak zaměstnaneckých, tak konsumentských i veřejných úřadů. Jednotlivý podnik přestává být nezávislou, isolovanou jednotkou hospodářskou, je vázán pouty organisací odborných, stavovských i hospodářských, je podroben ve svých plánech, kalkulacích i prodejích řídící a regulující mocí veřejných svazků.

Za této situace mění se však také zásadně povaha a funkce daňového systému. V liberalistickém hospodářství - pochopitelně - spočívalo těžiště daňového systému v t. zv. daních přímých, postihujících výnosy a důchody, lépe řečeno přebytky těchto výnosů a důchodů. Stát a veřejné svazky byly tu vlastně příživníkem hospodářství, sbírajíce s jeho stolu pouze to, co přebývalo, čeho nebylo použito k úhradě výrobních nákladů, mezd, platů, surovin, úroků a podnikatelského zisku.

Naproti tomu v hospodářství socialistickém potřeby státu a veřejných financí nemohou už být odkazovány pouze na přebytky soukromého hospodářství. Stávají se právě tak nezbytnou složkou výrobních nákladů, jako všechny složky prve vyjmenované. Jinak řečeno, podíl státu na výrobě, distribucí a spotřebě se přesunuje z výnosů a důchodů přímo do cen, do kalkulací. A je to konečně logické. Právě tak, jako nikoho nenapadne, aby uhlí, elektřinu nebo jiné dodávky a služby k výrobě potřebné platil teprve z výnosu podniku a podle toho, je-li ten výnos větší nebo menší, právě tak i náklady na veřejnou správu a všechny služby, které ona koná pro hospodářský život, musí být honorovány asi v podobné formě jako jiná režie podniková.

Když si takto osvětlíme problematiku daňovou, stává se zřejmé, že onen nezadržitelný přesun od t. zv. daní přímých k nepřímým, který jsme empiricky zjistili v posledním čtvrtstoletí, není jen východiskem z nouze a příznakem ochuzení válečného, nýbrž je organicky spjat s vývojem od systému liberalistického k socialistickému hospodářství. Staré zvyky myšlenkové a setrvačnost v methodách daňové techniky nám brání, abychom z tohoto doznání mohli ihned vyvoditi všechny potřebné důsledky. Proto se dnes musíme spokojiti s nedokonalým zákonodárstvím daňovým, nedokonalým i tehdy, když jeho legislativně technické stránce je věnována největší možná péče. Jeho fundamentálním nedostatkem je to, že není dosud založen na jednotném, důsledně vybudovaném a logicky domyšleném systému, který bychom mohli nazvat finančně daňovou filosofií socialismu. Bude potřebí velikého úsilí myšlenkového a velké práce theoretické, abychom k takovému systému dospěli. Ale život a jeho potřeby nemohou čekat, až se theoretikové dohodnou o principech a methodách. Bude nutno plnit konkretní okamžité úkoly těmi prostředky, které jsou právě po ruce. Nade všechny potřeby pak dnes vystupuje nutnost uvést v rovnováhu výdajové potřeby státu s jeho možnostmi příjmovými a opatřit tedy státní pokladně - i za cenu theoretických nedokonalostí - okamžité prostředky k plnění naléhavých nezbytností. Proto rozpočtový výbor, který si plně uvědomoval všechny vylíčené nesnáze a potřeby, rozhodl se doporučiti tuto osnovu a věnoval nevětší péči tomu, aby v rámci daných možností byla doplněna a zdokonalena tak, aby vcelku vyhovovala okamžité potřebě státních financí i hospodářského života. Výbor provedl ve vládním návrhu zákona četné změny a doplňky, z nichž nejvýznačnější jsou podrobně uvedeny ve zprávě výborové.

Zde považuji za potřebné zmíniti se jen o tom, že v § 36, odst. 1, byl stanoven počátek účinnosti tohoto zákona na 1. březen 1946 na místě původně navrženého 1. února 1946. Rozpočtový výbor zaujal zásadní stanovisko, že zákony nemají být vyhlašovány se zpětnou platností. I když v první době činnosti Prozatímního Národního shromáždění bylo nezbytné připustit několik výjimek z tohoto pravidla, je nutno napříště trvat na tom, že osnovy zákonů musejí být sněmovně předkládány včas, tak, aby je bylo možno projednat před počátkem jejich účinnosti a nadto ještě poskytnout veřejnosti dostatečný čas k tomu, aby v době mezi vyhlášením zákona a počátkem jeho účinnosti se s ním mohla dokonale obeznámit.

Nakonec je třeba se zmínit o tom, že rozpočtový výbor si při projednávání této osnovy stále více uvědomoval potřebu zjednodušení administrativy v oboru daňovém, které zejména v oboru daně z obratu lze dosíci paušálováním daně, k němuž je vláda zmocněna ustanovením § 19, odst. 8. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu podrobně vysvětluje, proč v nynější době nelze okamžitě obnovit paušály daně z obratu tak, jak byly postupně zaváděny před rokem 1938, takže prozatím vstupuje zákon o dani z obratu v účinnost bez těchto paušálů. Jejich nové, požadavkům doby přizpůsobené zavedení je však naléhavým požadavkem jak s hlediska potřeb průmyslu, obchodu, živností a zemědělství, tak i se stanoviska zjednodušení finanční administrativy. Z těchto úvah vyplynuly dvě resoluce, které rozpočtový výbor doporučuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění a které znějí:

1. Ministerstvo financí se vyzývá, aby v nejbližší době nahradilo zastaralá ustanovení důchodkového řádu předložením zvláštního zákona, kterým by byla jednotně kodifikována všeobecná ustanovení trestního řízení zákona o dani obratové, zákona o daních přímých i nepřímých tak, aby to vyhovovalo zásadám sjednocení daňového práva a zjednodušilo práci výkonným orgánům.

2. Vláda se vyzývá, aby v době co možná nejkratší zavedla paušalování daně z obratu podle § 19, odst. 8 zákona o dani z obratu, zejména u drobných zemědělců.

Uzavíraje tuto zprávu rád bych ještě zdůraznil, že projednávání této osnovy v rozpočtovém výboru bylo vedeno na vysoké úrovni, a i když se při něm projevila v některých otázkách různá mínění, vynaložili zástupci všech stran Národní fronty největší úsilí, aby věcnými důvody se navzájem přesvědčovali a dospěli k dohodě. Z usnesení rozpočtového výboru dovoluji si doporučiti slavné sněmovně, aby schválila předloženou osnovu zákona ve znění podle zprávy výborové a obě navržené resoluce. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu. Jako první je přihlášen pan posl. Lindauer. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Lindauer: Vážená sněmovno, paní a pánové!

Tak jako v jiných státech, vynutily si zavedení daně z obratu v té formě, jak ji dnes známe, i u nás neutěšené finanční poměry po prvé světové válce, které nutily státní finanční správu, aby hledala nové zdroje příjmů k úhradě státních výdajů. Daň z obratu je v zásadě daň nepřímou, i když snad by se podle některých známek mohlo zdáti, že je to daň přímá. Jako každá jiná nepřímá daň je i daň z obratu daní odporující zásadám daňové spravedlnosti, neboť postihuje stejnou měrou vrstvy sociálně slabé a nejslabší, jako vrstvy sociálně silné. Daň z obratu je vskutku, jak to říká zpráva výborová, daní nesociální, neboť zatěžuje relativně nejvíce nejchudší vrstvy národa. Této skutečnosti si byli vědomi zákonodárci už při jejím zavádění. Věděli, že se pod tlakem finanční tísně zavádějí daň, která kromě toho, že odporuje požadavku spravedlivého zdanění, může mít i škodlivé účinky hospodářské, zejména v mezinárodním soutěžení, a to tím, že tu předchází zatížení vyváženého zboží dani z obratu.

Proto také nebylo původně počítáno s daní z obratu jako s opatřením trvalým, nýbrž jenom jako s provisoriem právě jenom na dobu, pokud finanční tíseň potrvá. O tom svědčí i skutečnost, že platnost našeho prvního zákona o dani z obratu byla stanovena na dobu tří let a že i několik dalších zákonů o dani z obratu platilo vždy pouze na omezenou dobu 3 let.

Finanční situace státu však je, a jistě ještě dlouho, ne-li trvale, bude taková, že se bez příjmů daně z obratu finanční hospodářství státu prostě neobejde.

Tím ztrácí také daň z obratu svůj původní provisorní ráz. Stává se, a můžeme říci, že se již stala daní trvalou, a bude proto nutno se s ní smířiti jako s nutnou a nezbytnou součástí naší berní soustavy.

Její trvalý charakter je ostatně už vyjádřen i projednávaným zákonem, jehož účinnost není nijak časově omezena.

l když už tedy nezbývá nic jiného než počítati s daní z obratu jako s opatřením trvalým, je třeba uvažovat o tom, jak nejlépe a nejúčelněji zapojiti daň z obratu do naší daňové soustavy a za jakých podmínek by se stala přijatelnější.

V této souvislosti chtěl bych upozornit zejména na to, že bude nutno především uvažovat o takovém způsobu ukládání a placení daně, který bude co nejjednodušší, pohodlný, pro státní finanční správu nejúčelnější a pro poplatníka nejpřijatelnější.

Podle zákona o dani z obratu, platného do 29. září 1938, resp. do roku 1940, a také podle právě projednávaného zákona měli jsme a budeme mít u nás zavedenu v zásadě kumulativní daň z obratu, to je daň, která postihuje týž předmět tolikráte, kolikrát je převeden, a to vždy stejnou sazbou.

V této vlastnosti takto vybírané daně z obratu je pramen všech jejích povážlivých účinků, zejména zatížení vyváženého zboží z předcházejících převodů a nestejnoměrného zatížení spotřeby podle různého počtu převodů, kterými různé předměty nebo týž předmět v různých případech prochází.

Tyto nepříznivé účinky kumulativní daně z obratu lze odstraniti tím, že se daňová povinnost ze všech postupných převodů soustředí a vybere se pouze při jediném převodu, pochopitelně přiměřeně vyšší sazbou, která by nahradila součet všech daní, které by jinak při jednotlivých převodech byly vybrány.

Starý československý zákon o dani z obratu dával zmocnění ministru financí a projednávaný zákon dává zmocnění vládě, aby k návrhu ministra financí mohla nařízením ustanovit odchylný způsob, jak zdaniti dodávky, výkony a vlastní spotřebu nebo dovoz, bude-li toho žádati prospěch státu nebo poplatnictva.

Zákon tu má na mysli paušalování daně z obratu v těch případech, kde se to jeví pro stát i pro poplatníky prospěšné.

Až do vydání t. zv. protektorátního nařízení o dani z obratu z r. 1940, tedy podle dřívějšího zákona o dani z obratu č. 265 z r. 1935, byla daň z obratu paušalována u celé řady předmětů, jichž seznam byl často doplňován. Nyní se prozatím od paušálu upouští a budou se tedy projevovati jen obecné sazby daně ve výši 3 % a 1 %.

Měli jsme tedy u nás pouze částečné paušalování daně z obratu. Pro stát však toto částečné paušalování daně znamená větší komplikovanost ukládacího řízení, v němž se objevují jako srážkové položky tržby za předměty, u nichž je daň paušalována u všech podniků, u nichž se paušál nevybírá. Částečným paušalováním daně usnadňují se také poplatníkům daňové manipulace přesunováním větší části tržby za předměty, u nichž je daň paušalována, než kolik na tuto držbu ve skutečnosti připadá.

Bude-li se proto znovu uvažovat o paušalování daně z obratu, nebylo by dobře vraceti se jen k částečnému paušalování, nýbrž bude nutno říditi se zásadou: buď paušalovati všeobecně, anebo nepaušalovati vůbec. Poněvadž však při paušalování daně z obratu, resp. při jejím vybírání přímo u výrobce nebo u jiného zdroje nebo při dovozu je nejpravděpodobnější téměř stoprocentní zachycení daně z obratu a poněvadž všeobecné paušalování je spojeno s výhodou pro poplatníky, bylo by skutečně záhodno, aby finanční správa o všeobecném paušalování velmi vážně uvažovala a pokud možno brzy je také uskutečnila.

Vybírání daně u výrobce a při dovozu má snad největší výhodu, a to především ve velmi značně zmenšeném počtu poplatníků, jimiž zůstávají jen výrobci a dovozci, tedy obyčejně velké podniky, což umožňuje náležitou kontrolu a zabezpečuje správné odvádění daně.

S touto výhodou pro stát je spojena i výhoda pro všechny poplatníky, u kterých se paušál nevybírá - zejména pro veškerý obchod a také drobné a střední živnosti - a kteří jsou tak zproštěni všech povinností, spojených s vyměřováním, odváděním a kontrolou daně.

Paní a pánové, asi před měsícem bylo s tohoto místa řečeno, že se poslední dobou dělá mnoho povyku okolo soukromého a družstevního podnikání.

Protože vládní návrh zákona o dani z obratu byl předmětem velmi živé diskuse právě při projednávání jeho částí, týkajících se zdanění družstevních podniků, ba dokonce v jednom případě došlo i k bojovnému hlasování, a protože tento vládní návrh zákona o dani z obratu se už také stal předmětem jednání veřejného projevu živnostníků a obchodníků, který se konal tuto neděli v Národním domě na Smíchově a na kterém bylo mimo jiné podle ohlášení tohoto projevu a podle včerejšího referátu o tomto projevu v Lidové demokracii hovořeno také o zvýhodnění družstev zákonem o dani z obratu, dovolte mi, prosím, aby k projednávanému návrhu zákona o dani z obratu něco pověděl i po této stránce.