Mohu-li to tak říci, byla předmětem sporu v rozpočtovém výboru tři ustanovení navrhovaného zákona.

V § 4 vlád. návrhu, který pojednává o daňových osvobozeních, je v odst. 1 pod č. 15 ustanovení, že od daně z obratu jsou osvobozeny dodávky a výkony které provádějí pro své členy sdružení zemědělců nebo živnostníků, kterýžto termín byl nahrazen v rozpočtovém výboru termínem "jiných podnikatelů", jichž účelem je společně opatřovati semena, hnojiva, hospodářské stroje a nářadí nebo jiné potřeby k provozování polního hospodářství, k zvelebení chovu dobytka, opatřovati suroviny, pomocné látky a stroje pro své členy, půjčovati společná zařízení anebo prováděti výkony spojené s použitím těchto zařízení atd., nepřesahuje-li jejich obrat 150.000 Kčs ročně a jsou-li splněny ještě další podmínky, které jsou v osnově uvedeny, to je zejména, že u těchto sdružení je podle stanov i ve skutečnosti vyloučeno rozdělování ryzích výtěžků.

Podobné zvýhodnění jmenovaných sdružení obsahoval již také dřívější československý zákon o dani z obratu. Je sice pravda, že dříve šlo o osvobození fakultativní, o kterém rozhodoval ministr financí, kdežto nyní se přiznává osvobození obligatorní, vyplývající přímo ze zákona.

I tato výhoda, kterou navrhovaný zákon přináší, je však zeslabena, ne-li vůbec anulována, stanovením maximální výše obratu na 150.000 Kčs ročně jako hranice, přes kterou se již osvobození nepřiznává.

V daném případě jde především o sdružení zemědělců, ale také o sdružení jiných podnikatelů, drobných a středních soukromých živnostníků, která se zřetelem na jejich výlučně své pomocné poslání zasluhují jistě podpory.

Byly to nesporně sociálně politické důvody, které vedly autory jak starého, tak i navrhovaného zákona o dani z obratu k tomu, aby na daňové osvobození jmenovaných sdružení pamatovali. Aby se zamýšleného osvobození zmíněným sdružením ve skutečnosti také dostalo, doporučil v rozpočtovém výboru můj klubovní kolega posl. Smejkal, aby navrhovaná maximální částka obratu byla zvýšena nejméně na 250.000 Kčs.

Po obšírné debatě bylo přijato kompromisní řešení, které je vyjádřeno v návrhu rozpočtového výboru částkou 200.000 Kčs.

Druhý případ se týká ustanovení vládního návrhu, podle kterého může vláda na návrh ministra financí poskytnout osvobození od daně nebo její snížení, které provádějí svazy družstev pro přičleněná družstva a tato družstva pro svazy.

I zde budiž, paní a pánové, především konstatováno, že takovéto ustanovení obsahovali starý československý zákon o dani z obratu a že tu nejde o žádnou novou výhodu.

Nejde tu také o nějaké osvobození obligatorní, vyplývající přímo ze zákona, nýbrž pouze o osvobození fakultativní, o kterém může rozhodnouti vláda na návrh ministra financí, učiněný po vyslechnutí příslušných zájmových organisací, a to zejména Obchodní a živnostenské komory.

Jde tu o osvobození, jímž se má v mnoha případech zabránit dvojímu zdanění. Svazy družstev, resp. obchodní centrály jsou totiž nutným organisačním doplňkem družstevní organisace a tvoří ne sice právně, ale ve skutečnosti s přičleněnými družstvy jednotný celek.

Je nutno připomenout, že v tomto ustanovení nelze spatřovat žádnou materiální výhodu nebo úlevu proti ostatním poplatníkům. Jeho účelem naopak bylo a bude, umožnit finanční správě, aby v odůvodněných případech zabránila daňovému zatížení vyššímu než u ostatních poplatníků stejného hospodářského stupně, které by se projevilo dvojím zdaněním v těch případech, kdy družstevní ústředna jako velkoobchod nakupuje a družstvům prodává zboží od jiných velkoobchodníků.

Po doplnění tohoto ustanovení, které provedl rozpočtový výbor, že osvobození od daně nebo její snížení může býti přiznáno jen tehdy, jestliže toho vyžadují hospodářské poměry a situace, je povolení domnělé výhody tak podvázáno, že nehrozí vůbec nebezpečí, že by družstevní ústředny mohly být zdaněny výhodněji než ostatní velkoobchod. Ostatně, paní a pánové, je stejná výhoda za stejných podmínek - nebo alespoň za skoro stejných podmínek - přiznávána i soukromým velkoobchodům ustanovením, že vláda může na návrh ministra financí poskytnout osvobození od daně, její snížení nebo jinou úlevu na dani z obratu při dodávkách, k nimž dochází v obchodě ve velkém, jde-li o hospodářsky nezbytný nebo ve veřejném zájmu nutný meziobchodní stupeň a je-li jeho překupnická činnost daní ohrožena.

Zaslechl jsem již z několika úst, že prý v daném případě jde o veliké částky, které by byly družstvům jako výhoda přiznány. Prý jde o 500 mil. Kčs. To je, paní a pánové, nesmysl, holý a vyložený nesmysl. Je to také neupřímné, a řekl bych, nepoctivé, jestliže se s takovýmito ciframi operuje. Při odhadu domnělého zvýhodnění družstev, které by snad mohlo být přiznáno, nelze vycházet z jednoduchého výpočtu tří procent daně z obratu z celkového obratu družstevních ústředen, nýbrž je nutno počítat se skutečností, že vedle tříprocentní sazby daně z obratu máme také sníženou sazbu jednoprocentní, že této snížené jednoprocentní sazbě podléhá u ústředny konsumních družstev nejméně 50 % celkového obratu a u ústředny zemědělských družstev asi 90 %, a v neposlední řadě že ani za prvé republiky nebylo družstevním ústřednám přiznáno úplné osvobození od daně z obratu, nýbrž jenom částečné, a to u ústředny konsumních družstev ²/₃ a u ústředny zemědělských družstev pouze ¹/₃ příslušných tehdy platných sazeb daně z obratu s vyjímkou paušálů, u kterých pochopitelně sleva poskytována nebyla.

Zákonem čís. 267 z r. 1935 byly zavedeny přirážky k dani z obratu. Vedle 50 % zvýšení jednotlivých sazeb daně z obratu byla zavedena také zvláštní t. zv. filiálková přirážka ve výši 2 % z obratu, kterou byli povinni platit podnikatelé, kteří mají tři nebo více prodejen, a podnikatelé, kteří mají jednu nebo více prodejen s jednotnými cenami. Tato filiálková přirážka se projednávaným zákonem obnovuje. Zároveň se také obnovuje ustanovení,podle kterého se tato přirážka nevztahuje na družstva bez ohledu na výši obratu. Toto ustanovení však není žádným zvýhodněním družstev proti soukromému obchodu, zejména proti obchodu malému a střednímu, ba naopak by došlo k daňové diskriminaci v neprospěch družstev proti soukromému obchodu, kdyby ustanovení o osvobození od filiálkové přirážky pro družstva v zákoně obsaženo nebylo.

Nesmí se zapomínat anebo dokonce zamlčovat, že konsumní družstva, kterých by se filiálková přirážka dotýkala, jsou podle nynějších právních předpisů maloobchodními podniky, i když každé jednotlivě představují veliké hospodářské jednotky, přesahující skoro ve všech případech rozsah velkoobchodu, a že jako maloobchodní podniky nakupují zboží za stejné maloobchodní ceny, jako každý maloobchodník.

Nesmí se také zapomínat, že skutečnost, že družstva mají více než 3 prodejny, znamená proti soukromému obchodu jen další kalkulační zatížení v důsledku vyšších nákladů, spojených s částečným výkonem funkce velkoobchodu, to jest skladováním, rozvozem zboží a s kontrolou prodeje.

Oč tedy, paní a pánové, ve všech těchto třech uvedených případech jde?

V prvém případě o problematické, i když ze zákona vyplývající, osvobození svépomocných sdružení zemědělců a jiných podnikatelů. Ve druhém případě o fakultativní osvobození od daně nebo o její snížení, o kterém teprve rozhodne vláda po návrhu ministra financí, budou-li to hospodářské poměry a situace vyžadovat, zejména bude-li nutno zabránit nespravedlivému dvojímu zdanění, stejně tak jako tato výhoda může být povolena i u soukromého velkoobchodu.

Ve třetím případě pak jde o zabránění vyššímu zdanění družstev proti soukromému obchodu - kteréžto obě složky mají stejné nákupní, nikoliv však kalkulační podmínky - tedy nikoliv o zvýhodnění družstev.

Nejde tedy v žádném případě, jak již jsem uvedl, o tolik zdůrazňované zvýhodnění družstev, tím méně pak o zvýhodnění na úkor drobného a středního soukromého podnikání, v daném případě obchodu, které by znemožňovalo vzájemnou spravedlivou soutěž.

Není, paní a pánové, bez zajímavosti, že to byli v rozpočtovém výboru právě obhájci ustanovení vládního návrhu o družstvech, kteří navrhli, aby vládní návrh byl doplněn ustanovením, podle kterého se ministerstvo financí zmocňuje, aby vyhlásilo úlevu pro drobné podnikatele, kteří nezaměstnávají pomocné síly, a stanovilo směrnice, platné pro odhad vyměřovacího základu bez vyměřovacího řízení v jednotlivých odvětvích živnostenského podnikání.

Bylo by, vážená sněmovno, opravdu chybou, kdyby se za pokřikem o zvýhodňování družstev měla skrývati snaha, družstva v jejich činnosti a rozvoji obmezovati, jak jsme toho svědky v některých místech, zejména v pohraničí, a snaha zatížit družstva daňově více než soukromé podnikání.

Mluví a píše se pořád o nutnosti rovnoprávnosti, při čemž se ovšem nemyslí na to, že by zrovnoprávnění mělo jít tak daleko, aby i soukromý obchod byl povinen veřejně účtovat a byl veřejně kontrolován, jako je tomu u družstev, aby i soukromý obchod měl obmezovat svoji činnost pouze na určitý okruh zákazníků a měl platit ještě zvláštní poplatek za každého přihlášeného zákazníka jak tento poplatek, který byl včera velmi podstatně zvýšen, musí platit družstva ze svých členských podílů, a aby i soukromý obchod byl povinen ze svých výtěžků plnit vůči svým zákazníkům řadu sociálních úkolů, které plní družstvo.

A v závěru mi, prosím, paní a pánové, dovolte ještě několik málo slov. Když na nedělním veřejném projevu živnostníků a obchodníků na Smíchově bylo také řečeno, že se při osidlování pohraničí nedodržují ustanovení presidentova dekretu, poněvadž prý tamní podniky po Němcích zabírají filiálky konsumů a družstev, místo aby byly dávány do rukou soukromých českých podnikatelů, jakoby tam rozvíjela činnost nečeská družstva, a že útoky na náš distribuční aparát nejsou prý ničím jiným než naháněním vody na mlýn družstev, prosím, aby my bylo dovoleno říci i k této věci několik slov.

Doufám, že budu mít brzy příležitost o této otázce promluvit podrobněji, a to při projednávání návrhu zákonné osnovy o omezení v živnostenském a jiném výdělečném podnikání. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

V pohraničí existovala až do r. 1938 řada českých a německých dělnických i jiných družstev a bylo tam něco přes 2.000 družstevních prodejen. Nyní se pochopitelně česká družstva do pohraničí vracejí a zřizují tam své prodejny i družstva z vnitrozemí, která dříve prodejny v pohraničí měla. Doposud bylo v pohraničí zřízeno asi 1.600 družstevních prodejen. Nikdo snad nebude pochybovat o tom, že družstva obnovují své prodejny v pohraničí zcela oprávněné, i když snad se tak děje v rozporu s doposud platnými zákonnými nařízeními z doby okupace a proti vůli obchodnických organisací. A nikdo nemůže mít vážných námitek proti tomu, když družstva obnovují své prodejny nikoli v těchže místnostech anebo v těchže obcích, ve kterých měla své prodejny až do r. 1938, poněvadž se tak děje jednak z toho důvodu, že se družstva se svými prodejnami v mnoha případech do bývalých místností vrátit nemohou, ježto těchto místností se používá k jiným účelům, jednak je nutno při zřizování prodejen přihlížeti především k přání členů a brát v úvahu i ostatní podmínky, které jsou zárukou dobrého chodu a prosperity prodeje.

Ti, kdož se domnívají a kdož to také pří každé vhodné i nevhodné příležitosti opakují a zdůrazňují, že je družstvům na úkor soukromého podnikání nějak nadržováno, dovolávají se košického programu vlády a dokazují, že vláda slíbila podporovati stejnou měrou družstevní i soukromé podnikání. Co tedy vlastně říká košický program vlády? Ve svém V článku zaručuje občanům vedle účasti na správě veřejné moci také právo tvořit dobrovolně dovolené organisace, mimo jiné také organisace družstevní, a vykonávat tak svá demokratická práva. Toto právo občanů na tvoření družstevních organisací, po př. na zřizování jejich poboček a prodejen, je v lidově-demokratickém státním zřízení právem nezadatelným a nemůže být nijak omezováno, tím méně, když není ani v nejmenším rozporu se zásadami, jimiž se řídí hospodářské budování státu.

Jestliže se v čl. Xll vládního programu zaručuje také podpora solidního soukromého drobného a středního podnikání, pak tato podpora nemůže mít v žádném případě za následek, aby byla poskytována na úkor svobodného rozvoje družstevního podnikání a aby mělo býti jakkoliv omezováno anebo snad dokonce znemožňováno vykonávání demokratických občanských práv.

Družstevnictví je nesprávně ztotožňováno se soukromým podnikáním, se kterým má společné jenom vnější známky. V podstatě však nejsou družstva podniky v pravém smyslu toho slova, nýbrž svépomocnými organisacemi, sloužícími k povznesení hospodářství svých členů. Bylo už řečeno, že družstva veřejně účtují, mají vnitřní i veřejnou zákonnou kontrolu, předkládají svým členům veřejné účty ze svého hospodaření a jejich čisté výtěžky nejsou ziskem, plynoucím do kapes jednotlivců, nýbrž jsou přechodným kalkulačním přebytkem, který zůstává skutečným majetkem všech členů a všem také slouží. Družstva mají nemalou zásluhu na tom, že vychovala za dobu své existence mnoho a mnoho činovníků v duchu demokratického řízení hospodářských podniků. Jsou - řekl bych ve své podstatě určitou formou znárodněného podnikání. Jsou založena a vyvíjejí svou činnost na zásadách obecné prospěšnosti, jsou demokraticky spravována a kontrolována a jsou řízena zásadami moderního, socialistickému hospodářství nejlépe vyhovujícího podnikání. V době volné soutěže byla regulátorem spotřebitelských cen a zdá se, že tímto regulátorem budou i nadále.

Dnes, paní a pánové, není opravdu doba k tomu, aby byly záměrně stavěny umělé přehrady mezi soukromé podnikání a družstevnictví, tím méně pak takovými způsoby, jak jsme jich byli svědky až do roku 1938. Družstva nejsou nepřáteli soukromého podnikání a převážná většina živnostníků, zejména řemeslníků a také obchodníků, kromě snad části obchodníků s potravinami, nepovažují družstva za své nepřátele. Svědčí o tom skutečnost, že mnoho a mnoho živnostníků, hlavně řemeslníků, je členy družstev a podílí se na výhodách vyplývajících z členství družstev, dále že i soukromí živnostníci a obchodníci si zakládají svá vlastní družstva a že zakládání a podpora živnostenských družstev jsou pojaty do programu činnosti vrcholné družstevní organisace, Ústřední rady družstev.

Nevyvolávejme na té či oné straně uměle a záměrně situaci, která by mohla stavět jednotlivé složky národa proti sobě, nýbrž hledejme všichni skutečně upřímně a poctivě prvky, které národ spojují. Jen tak státu a národu opravdu prospějeme.

Čs. sociální demokracie, jejímž jménem jsem mluvil, bude pro návrh zákona o dani z obratu, jak byl Prozatímnímu Národnímu shromáždění předložen rozpočtovým výborem, hlasovati, při čemž zdůrazňuje svůj požadavek, aby všeobecné paušalování daně z obratu bylo uskutečněno v době co nejkratší. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je pan posl. Fusek. Dávám mu slovo.

Posl. Fusek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Otázka daně z obratu nebyla nikdy jednou z nejméně důležitých v naší daňové politice, a výrobní, obchodní i zemědělské kruhy jí věnovaly už v době předválečné mnoho pozornosti, protože se tato daň do naší daňové soustavy včlenila jako nejméně vítaný článek, jenž zasáhl velmi rušivě do našeho cenotvorného procesu. Toto vědomí bylo všeobecné, a proto se vždy zdůrazňovalo, že daň z obratu je toliko přechodným opatřením, než překleneme největší nedostatky v zajišťování daňových příjmů. Nyní vidíme, že se pomalu dožije úctyhodného věku, neboť přetrvala mnoho let a stává se bezděčně opatřením trvalým. Chápu však, že byla-li nutnou tehdy, je nezbytnou po šestileté válce, kdy znovu budujeme svůj stát. Zásadně je proto třeba zaujmouti k ní stanovisko kladné, avšak tím spíše máme povinnost kriticky posouditi náplň nového vládního návrhu zákona, pokud v něm není měřeno stejně spravedlivým loktem podnikání soukromému i jinému.

Úkoly státu v poválečné rekonstrukci jsou velké a neméně velké jsou a budou finanční potřeby spojené s prováděním těchto úkolů. Z toho plyne, že si nesmíme dělat ilusí o nějakém brzkém snížení daňového břemene, ale naopak musíme počítati s tím, že daňové břemeno všeobecné poroste. Podnikatelé, obchodníci, živnostníci a řemeslníci se však plným právem domáhají, aby pří rozvrhování daňového břemene bylo dbáno osobní a věcné únosnosti, a co do formy podnikání, ať u podnikatele jednotlivce nebo u podnikatelů kolektivních nebo státních, bylo břemeno daňové rovnoprávné a nečinilo výhrad a výhod pro žádné formy podnikání.

Respektování osobní únosnosti podnikatelovy zajistí, že břemeno bude uloženo tam, kde způsobí nejmenší škody přímé. Respektování věcné únosnosti zajistí, že bude vzat zřetel i na škody nepřímé, které v dnešní situaci mají přímo rozhodující význam, totiž že bude vzat zřetel na produktivitu hospodářskou.

Není možno tvořiti nové potřeby, k jejichž úhradě není v dané době prostředků. Musíme si přiznati, že jsme za 6 let okupace zchudli. Pouhé přiznání se však nestačí. Je z toho třeba vyvoditi důsledky a ve veřejném hospodářství se podle toho také zařídit. Není možno obstarávati úkoly, i když na př. v dané situaci národního hospodářství nemáme pro ně úhrady. Hospodářské podnikání v obnovené Československé republice ponese samozřejmě spravedlivý díl břemen, která mu budou uložena. Žádá ovšem, aby tato břemena byla uložena spravedlivě; a také žádá, aby prostředků, jichž se z břemen jemu uložených státu dostane, bylo používáno nejvýš hospodárně. Bylo by proto nejvýš nutné, aby se ve státním hospodářství skončilo co nejdříve provisorium a aby se začalo hospodařit podle řádného rozpočtu. (Potlesk.)