Hospodářské podnikání stejně jako finanční správa potřebuje, aby byly rychle, velkoryse a jednoduše zlikvidovány všechny daňové nedoplatky z válečných let. Nepřejde-li finanční správa do nejblíže příští doby s čistým stolem, nebylo by lze pro dohlednou dobu počítati s pořádkem a rychlostí ve vyměřování nových daní. I toho pořádku a rychlosti potřebuje veškeré naše podnikání pro zjednodušení vlastní administrativy.

Ke značnému zklamání podnikatelské veřejnosti ve státě došlo při sjednocování předpisů předloženého zákona o dani z obratu. Bylo přece původně slíbeno, že se vrátíme k dani z obratu se všemi paušály této daně tak, jak platily na sklonku prvé republiky. Předloženým zákonem o dani z obratu se vynechávají dříve zavedené paušály a zavádí se jednotná obratová daň sazbou 3 % a 1 %.

Řadě odvětví hospodářského podnikání to přinese těžké zatížení, neboť různá odvětví byla již z doby prvé republiky celou svou strukturou zařízena jednak na paušalisaci, jednak byla uzpůsobena na ¹/₂ % daň, po případě 2 % nebo od ní dokonce osvobozena; a to při sazbě 3 % a 1 % bude spojeno v leckterém hospodářském odvětví, zejména na Slovensku, kde dosud paušály platily, s četnými nemalými obtížemi. Podnikatelé se nevzdávají požadavku - naopak velmi důsledně budou jej v budoucnu uplatňovati - aby u obratové daně byla zavedena všeobecná paušalisace, neboť jen ona znamená také úsporu při ukládám této daně, kde je možno lehčeji a daleko hospodárněji uložiti daň několika tisícům podnikatelů než několika statisícům podnikatelů za systému nynějšího. Když se kdysi obratová daň zavedla, říkalo se, že je to jen na krátkou přechodnou dobu. Tento argument se dnes stává jen přežitkem. Daň z obratu pevně vrostla do daňové soustavy téměř všech států, a neděláme si proto žádné iluse, že by jí bylo lze z daňové soustavy opět vytrhnout. l argumenty o její nesociálnosti ztratily a ztrácejí s postupujícím vyrovnáváním hospodářských rozdílů na své přesvědčivosti.

Proto s hlediska těžké finanční situace státu musíme počítati s trvalou existencí daně z obratu. Tím více však musí vystoupiti požadavek, aby daň z obratu byla všeobecně paušalisována a tak přebudována na generální daň spotřební, vybíranou u prvovýroby. Soudím, že to bude spojeno s prospěchem jak pro stát, tak i pro celé naše hospodářství.

První fáze operací směřujících k ozdravění měny, t. j. výměna peněz spojená s blokováním starých vkladů a plateb, způsobila a dosud působí podnikatelům značné potíže. Podnikatelé těžce nesou nespravedlnost záležející v tom, že právě ti nejmenší, sociálně nejslabší podnikatelé nemající zaměstnanců dostali výměnou toliko minimálních 500 Kčs pro svůj podnik, což pokud jde o další provozní prostředky uvolňované limitem 1000 Kčs z vázaných vkladů, resp. dvojnásobkem mezd a platů, znamená pro tyto nejmenší podnikatele první provozní kapitál toliko 1.000 Kčs, případně s prvními 500 Kčs 1.500 Kčs. Námitky Národní banky, že si tito podnikatelé mohou opatřiti další prostředky provozem svého podniku, t. j. prodejem zboží, s hlediska rovnoměrnosti břemene neobstojí, neboť takto si provozní prostředky mohou opatřit stejně i ostatní podnikatelé, kteří mají zaměstnance. Podnikatelé mající zaměstnance dostali však uvolněnu pro sebe částku rovnající se platu nejlépe placeného zaměstnance a tato částka přistupuje opět při součtu mezd a platů, který svým dvojnásobkem je limitem pro uvolňování dalších provozních prostředků.

Naši nejmenší podnikatelé, maloobchodníci, řemeslníci a živnostníci, kteří se nijak neliší od ostatních pracujících - pouze tím, že nemají pevnou smlouvou zajištěny své příjmy a že nemají omezenu pracovní dobu - se cítí tímto opatřením velmi těžce dotčeni.

Hospodářské podnikání žádá, aby při sjednocování daňových zákonů, ať již běží o normu materiálně právní či formální, byly dodrženy předpisy, které se osvědčily jako výhodné, abychom se nevraceli k takovým předpisům, které byly zrušeny a jsou skutečně nevýhodné. Této zásady, jak se zdá, není v nových osnovách dbáno a není všude dodržena. Tak na př. byly zrušeny poplatky z účtů a obchodních knih, což znamená pro hospodářské podnikání značné zjednodušení administrativy. V tomto případě zvláště neběží o otázku břemene s poplatkem spojeného, nýbrž o otázku administrativního zjednodušení. Zákon o sjednocení poplatků nezhodnotil tyto skutečnosti, a vracíme se k dřívějšímu stavu a zrušené poplatky opět zavádíme. Je otázka, zdali finanční efekt, který pro finanční správu z toho plyne, vyváží administrativní zatížení, které to hospodářskému životu opět přinese.

Vítám, že osnova přijala rozpočtovým výborem navržené ustanovení o možnosti paušalovati kolkové poplatky. Bude však zapotřebí zmodernizovat a zjednodušit předpisy o nalepování a znehodnocování kolků.

I když chápeme potřebu měnové politiky, nemůžeme zase souhlasiti s tím, aby byla provedena na účet těch nejmenších a nejslabších. Výměnná opatření neznamenají jen počáteční zhoršení potřebních možností nejmenších podnikatelů v první době po výměně peněz, nýbrž znamenají i soutěžní handicap proti ostatním, jelikož se jim dostává neodůvodněně méně provozních prostředků než podnikatelům, kteří mají zaměstnance.

Tato otázka provozních prostředků jest po provedení první fáze měnové operace vůbec nejchoulostivější otázkou hospodářství. Hospodářství trpí nedostatkem provozního kapitálu. Až na shora uvedená minima jsou provozní prostředky hospodářství vázány a obchodníkům a řemeslníkům, kteří si nemohou opatřiti provozní prostředky, nezbývá, než opatřiti si je úvěrem. Tento úvěr při brutto-sazbách 4¹/₂ % při dvojpodpisových směnkách, krytých 25 % vázaných vkladů, a 5 % při směnkách třípodpisových, je sám o sobě dosti drahý. Diskontní sazba Národní banky činí 2¹/₂ % a zdražení na shora uvedenou brutto-sazbu znamená o sobě zdražení o 100 %. To však bohužel není všechno. Další manipulací u peněžních ústavů je úvěr stále dražší, takže při stoupajících režijních nákladech obchodů a zároveň při skrovných cenových rozpětích, zejména u některých druhů zboží, se úrokové břemeno stává břemenem takřka neúnosným. Pokládáme proto tento způsob opatřování provozních prostředků trvale za nežádoucí a vzhledem k provozu živnostenských podniků za nehospodárný.

Potíže při opatřování provozních prostředků se zvyšují ještě tím, že dnes peněžní ústavy mohou poskytovati úvěry v podstatě jen z cedulových záloh Národní banky, a to na podkladě směnek. Je všeobecně známý fakt, že se v posledních letech používalo v podnikání poměrně velmi málo směnek jakožto úvěrového instrumentu, takže technika směnečného úvěru není mezi obchodníky dostatečně známa. K tomu přistupuje ještě i okolnost, že průměrné hospodářství má k směnce jakoby vrozenou nedůvěru a obává se proto směnky jako podkladu pro opatřování úvěru. Obchodníkovi jest kromě toho zhusta nepochopitelné, proč si má opatřovati úvěr a nésti drahou úvěrovou sazbu, jestliže má vlastně hotovosti, které jsou nyní blokovány. Nemůže zhusta pochopiti a neuznává záměry měnové politiky, směřující za dané situace k tomu, aby přebytečné oběživo bylo stlačeno pod hospodářsky nutnou míru a aby potřebný doplněk byl čerpán směnečným úvěrem, vázaným krátkým termínem a úrokovým břemenem. Tento stav není na delší dobu udržitelný.

Jest sice správné, jestliže vedoucí mistra finanční politiky ve státě si chtějí potřebnou část blokovaných prostředků zajistit pro účely nápravy měny, konkrétně pro uhrazení dávky z přírůstku na majetku a dávky z majetku avšak na druhé straně je nezbytně třeba, aby bylo zjednáno co nejdříve jasno o tom, co svázaných vkladů nebude pohlceno a co tudíž mělo být uvolněno, aby tyto prostředky mohly plnit svoji funkci v národním hospodářství.

To se stane tehdy, jestliže připravované a v tisku už diskutované dávkové osnovy budou co nejrychleji vyřízeny, aby hospodářské podnikání mělo nezbytně jasno o tom, co mu po odčerpání zůstane.

Svízelnost finanční situace našich živnostníků a obchodníků je zvyšována tím, že ani za složená marková platidla nemají dostati náhradu v plné protihodnotě. Podle vyhlášky ministerstva financí se hradí za složená marková platidla nejvýše 200 marek přeměnou na vázané korunové vklady, a to v poměru 1:10. Jaká nespravedlivá oběť je znovu vyžadována od našeho živnostníka, je zřejmo z toho, uvědomíme-li si, že čeští živnostníci byli povinni na příkaz úředních míst do poslední chvíle přijímati od svých zákazníků německá platidla, jichž se veškeré obyvatelstvo co nejrychleji zbavovalo. Snad jsme ještě nezapomněli na to, že jsme si všichni v prvém květnovém týdnu v roce 1945 opatřovali cukr na šest období kupředu, snad jsme ještě nezapomněli na řady německých uprchlíků, na německé dětské tábory, na nejrůznější německé instituce vojenské i nevojenské, těm všem musel český obchodník dodávati všechno zboží za německé marky. Poněvadž se těchto německých peněz nemohl dosti rychle zbavit, zůstaly nakonec jemu a složil je u poštovních úřadů. Z dopisů našich obchodníků a živnostníků je zřejmé, k čemu se došlo: k úplnému vyprodání zboží za bezcenné německé peníze, jichž částka činila i u malého venkovského obchodníka mnohdy až 5.000 marek; a nyní ministerstvo financí maximalisuje náhradu částkou 200 RM. Převod na vázané korunové vklady jest podle vyhlášky ministerstva financí možný pouze do 28. února a tato lhůta nemá býti podle vyjádření ministerstva financí prodloužena.

Upozorňuji na tuto velikou nespravedlnost vůči našim drobným a středním poplatníkům, živnostníkům a řemeslníkům, a bylo by žádoucno, aby se stala rychlá a potřebná náprava.

Může se namítnouti, že se při měnové úpravě s potížemi počítat musí a že tyto potíže se nevyskytují pouze u živnostníků. Může se namítnouti, že je tu možnost úvěru. Tato možnost zde skutečně je a Národní banka československá vydala směrnice, podle kterých mohou peněžní ústavy poskytovati krátkodobý provozní úvěr. Poněvadž však za podklad tohoto úvěru slouží do výše 25 % vázané vklady, je výše tohoto úvěru prakticky značně omezena, nehledíme-li k 7 % úroku, který u mnohých podnikatelů uzavření úvěru znemožňuje vůbec. Živnostník se dostává bez vlastního zavinění do bludného kruhu: nemaje zásob zboží, nemohl z tržby tvořiti provozní kapitál; nemá-li dostatečného provozního kapitálu, nemůže zaplatiti dodávané zboží - a nemůže-li je zaplatiti, dodavatel mu zboží nedodá, poněvadž, jak jest všem známo, dodávky na úvěr dnes neexistují. Tak je značně podlamována činnost našeho obchodníka, poněvadž se mu z měnových důvodů nedostává dostatečných provozních prostředků.

Přeměnný vývoj v naší hospodářské soustavě je stále ještě v pohybu, takže zatím ještě není možno zhodnotiti výsledky nekrvavé revoluce, která se před našima očima odehrává v oblastech hospodářského podnikání. Průmyslové podniky jsou skloubeny ve výrobní celek, který je sice souhrnem rozmanitých výrobních článků, ale v národohospodářské výstavbě tvoří náš průmysl jednotné produktivní ústrojí, jehož zdravá funkce je podmíněna vzájemnou souhrou všech článků. Za probíhajícího procesu znárodňování nelze ovšem činiti bezpečných předpovědí do budoucna a je nutno vyčkati, až celý znárodňovací plán bude proveden a až se naše hospodářské podnikání bude moci konsolidovati v nové formě a na nové základně. Doprovázíme všichni v duchu vůli a úsilí o toto dílo obrody s plným zájmem a s největším porozuměním.

Dnes jde po mém soudu hlavně o konkrétnost tohoto hospodářského plánu, který není pohříchu co do obsahu ani co do rozsahu veřejnosti znám. Ba ani jeho časové rozložení není veřejnosti známo, takže dosavadní hospodářství všech oborů trpí všeobecnou nejistotou, která má neblahé účinky na hospodářskou rekonstrukci republiky.

Podnikatelské složky spoléhají na košický program vlády jako na plán jedině závazný, protože nikdo z kompetentních činitelů dosud neprohlásil tento program za vyčerpaný a ani vláda nerozšířila závazně a platně postátňovaní plán na jakékoliv soukromé podnikání obchodní nebo jiné. Mám za to, že znárodňování v oblasti obchodu se může dotknouti výhradně jen těch obchodních podniků, které jsou v právní a společenstevní spojitosti s průmyslem, tedy velkoobchodních prodejen tohoto průmyslu.

Zdůrazňuji poznovu s tohoto místa, že je velmi žádoucí s hlediska zájmů podnikatelské jistoty a konsolidace našeho národního hospodářství, aby se nepodnikalo nic nad tento košický program, co by znamenalo další zásah do soukromého podnikání a tím vyřazování velkého počtu individuelních jednotek z našeho hospodářského podnikání. (Potlesk.)

Veřejnost je matena nelogickým tvrzením, že dostane levnější zboží vyloučením různých distribučních složek, jako velkoobchodního článku, z procesu od výrobce k spotřebiteli. Ve skutečnosti však není možno v řadě odvětví se obejíti bez tohoto článku. Řešení tohoto problému vyžaduje zcela individuálního pojetí.

V poslední době jsme svědky velké polemiky o otázce cenové, o otázce překrvení distribuce. Zejména nás všechny musí především zajímat to, aby spotřebitel měl skutečně plnou jistotu, že výrobek, který za své peníze kupuje, je co do cenotvorného dění podroben nejpřísnějším kalkulacím. Vždyť my všichni, podnikatelé, dělníci, rolníci, inteligence, jsme spotřebiteli a nás všechny neméně zajímá úsilí o ozdravění těchto poměrů. V poslední době jsme také svědky toho, že nesprávně se posuzuje obor cenotvorného dění na trhu, zejména na trhu poživatin, potravin a nejpotřebnějších věcí našeho konsumenta. Mnoho se mluví, ale příliš málo se jde na kořen věci. Mluvím-li zde za podnikatele a mám-li na zřeteli obhajovat malé živnostníky, obchodníky a řemeslníky, pak musím veřejně prohlásit, že studiem, pečlivými zápisy i zjištěními jest možno konstatovat, že není možno provádět distribuci levněji, než ji provádí maloobchod a družstva. (Potlesk.) Maloobchod i družstva, ať co do formy podnikání velkoobchodní nebo maloobchodní, jsou na jedné základně. Platí pro ně stejná zásada tvorby cen, kterou jsou obě tyto skupiny vázány, a ceny, vytvořené cenovým úřadem, jsou prakticky uplatňovány konsumentem. Bude dobré, když na forum tohoto váženého shromáždění přineseme výtvory cenové politiky a určitých zjevů, které jsou ve svém výrobním procesu lehčeji a snadněji zachytitelné než mnohé procesy těžce chápané a těžce dokumentárně zjistitelné.

Ano, řekl jsem, že všichni musíme míti zájem, aby konsument dostal nejlevnější zboží, ale myslím, že poukazovat na distribuční články, že ony zdražují zboží je při nejmenším nevhodné, nemístné a neupřímné.

Mám zde zachyceny dva případy toho druhu, které se dotýkají celého národa a zejména jeho obživy. Je to tvoření cen másla a mléka. Budou mnozí z vás překvapeni ciframi, které jsou zjištěny naprosto přesně. Cena másla byla cenovým úřadem stanovena jednotně na 94 Kčs při prodeji spotřebiteli. Maloobchodník, který je zařazen do distribučního procesu prodeje másla, dostává máslo od družstevních nebo jiných mlékáren za jednotnou cenu 88 10 Kčs. Pracuje zde s hrubým ziskem 5,90 Kčs, při čemž má nezbytné náklady, jako obratovou daň, provažek, v létě chlazení másla atd., takže mu nezbývá nic více a nic méně - a stejně i družstevním prodejnám maloobchodním - než 2.32 Kčs zisku při prodeji a obratu 94 Kčs za 1 kg másla.

Bude vás zajímat, kdo vyrábí máslo. Vyrábějí je mlékárny z mléka, které dodává zemědělec. Zač kupují mlékárny toto mléko? Zjišťujeme, že při jednotné tučnosti 3.6 % je kupují za 4,50 Kčs, při čemž je sráženo jako sběrné za litr 6 hal., konevné 1 až 2 hal., 1 % t. zv. dobromíry při výměře hospodářství do 50 ha 50 hal., do 20 ha 30 hal. z 1 l mléka. A tak zemědělec, jak vidíme, dostává za mléko v průměru 3,90 Kčs. Mléko, které v době války přicházelo do mlékáren, bylo odstředěné a takové přišlo do měst konsumentům, takže jsme vlastně všichni kupovali mléko odstředěné. Zač prodává dnes mlékárna toto odstředěné mléko? Za jednotnou, nejvyšším cenovým úřadem stanovenou cenu 3,30 Kčs a podmáslí z odstředěného mléka za 3,50 Kčs. Uvážíme-li že vlastně mléko jen proběhne družstevní mlékárnou, aby odstředěné mléko a podmáslí přišlo na trh, zjišťujeme, že v době válečné, v době nedostatku výživy je máslo vlastně vedlejším produktem, derivátem při zpracování mléka. Při ceně odstředěného mléka 3.30 Kčs a podmáslí 3,50 Kčs zbývá tedy pro mlékárny jako výrobní náklad při výrobě másla kalkulačně jen ona diference, která je mezi cenou mléka odstředěného nebo podmáslí a cenou mléka od zemědělce. Protože průměr, který zemědělec dostává za mléko, nepřesahuje 4 Kčs za 1 litr, činí tato diference při ceně 3,50 Kčs u podmáslí a 3.30 Kčs u odstředěného mléka 50, resp. 70 h na 1 l. Uvážíme-li, že k výrobě 1 kg másla je zapotřebí 22.5 litru mléka a že mlékárna dostane za odstředěné mléko a podmáslí 69,30 a zemědělec za mléko 90 Kčs, zjistíme, že produkt mléka, potřebný k výrobě 1 kg másla, stojí mlékárnu 20,70 Kčs. Zjistil jsem si velmi pečlivě režii při výrobě másla. Mnozí z vás znají jednoduchost této výroby. Víme, že kromě elektrické energie, strojního zařízení a personálních nákladů je režie poměrně malá. Po všech těchto kalkulacích zjistíme, že režie při výrobě másla činí na 1 l mléka 45 až 62 hal., a to podle rozsahu mlékárny a podle toho, zdali je mlékárna na venkově nebo ve velikém městě. A tu, bereme-li v úvahu, že zatížení na 1 litr mléka při výrobě másla je 45 haléřů, přicházíme k cifře 9,45 Kčs režie a k cifře 31,15 Kčs výrobní ceny másla, které přichází do konsumu pro spotřebitele prostřednictvím prodejen mlékáren nebo prostřednictvím prodejen obchodníků za 94 Kčs. Je velmi zajímavé, že zde mlékárna pracuje při přímém prodeji konsumentovi s přirážkou 205 %, a při obchodu prostřednictvím obchodníka, poněvadž zde odpadá distribuční přirážka, respektive zisk obchodníka, se 180 %.

Ptám se, jestliže je povyk kolem distribučních článků, zdali by nebylo záhodno, abychom se dotázali cenového úřadu, co míní s těmito přednesenými a zjištěnými ciframi podniknout?

Jestliže se napadá distribuční článek, který vydělává 2,7 %, pak jistě plným právem se budeme tázat, jak je možné, že výroba másla je zatížena ziskovou přirážkou kolem 200 %. (Potlesk.) Konsument by mohl podle toho dostat 1 kg másla ne za 94 Kčs, ale jistě za cenu kolem 40 Kčs.

Zde je nutno zjistit, že zemědělec z tohoto problému nemá nic než odvod laciného mléka, obchodník na tom prodělává, protože nevydělá na svou režii, a konsument na to doplácí krvavé peníze.